Polda 4 je slušná česká adventura, která mě tak nějak dráždí a provokuje tím, že se jmenuje Polda.

Hlavním hrdinou je totiž stále Pankrác, který ale za ty díly neprošel jenom vizuální proměnou, jak je poměrně běžné i u jiných herních sérií (např. Monkey Island), ale nejspíš se dostal i k operaci mozku. Pokusím se stručně shrnout - V jedničce je Pankrác hloupoučký, infantilní a agresivní policajt, co bydlí u babičky a chodí přes mrtvoly. Ve dvojce už je to poměrně klasický hloupý policista českého střihu, který je sice trochu zabedněný, ale má za ušima a tendence pomáhat. Ve trojce už vidíme poměrně obyčejného soukromého detektiva, který se vyznačuje především selským rozumem, díky němuž převálcuje i kvalifikovanější kolegy. A kdo na nás čeká ve čtyřce? Pravděpodobně vysokoškolsky vzdělaný (neustále prokazuje vynikající znalosti ohledně fyziky, chemie, historie...) vyzrálý muž (většinou se zdržuje pubertálních poznámek a to i na konto žen) a schopný diplomat (umí se vlichotit do cizí přízně, v mžiku vymyslí sofistikované lži o svém původu apod). Takže Polda z jedničky a Polda ze čtyřky spolu mají v podstatě společného jenom velké oči a křestní jméno. A musím přiznat, že mně to trochu vadí.

Tvůrci prostě toužili udělat příběhovou, vážnější adventuru, v níž se budete připadat jako detektiv a dobrodruh. Udělat jí ale jako čtvrtý díl kdysi trhlé komediální adventury je ale trochu až "vychcané" - absolutně to nerespektuje žádný předchozí díl. Když už, tak mohli třeba "Poldu" udělat s novou hlavní postavou, třeba by šlo o staršího bratra polodementního Pankráce, kterého bysme mohli jenom spatřit při návštěvě poslanecké sněmovny....

Ale pojďme už dál. Grafika - není špatná, ale rozhodně ani není nijak zvlášť dobrá. Ve trojce se mi líbilo, jak jsou nakreslené postavy, ale prostředí bylo často dost hrozné. Zde je to naopak. Díky přechodu do 3D jsou charaktery povětšinou nevýrazné a ošklivé, ale s lokacemi si relativně grafici dali záležet, takže občas je i na co se koukat.

Příběh je čistý průměr. Máme jakous takous motivaci pokračovat dál, ale přes dialogy, které nenadchnou, sice děj tak nějak funguje, ale nesmíme nad ním moc přemýšlet. Například je zvláštní, jak skoro každý Pankrácovi hned věří, a tak za pár minut rozhovoru s cizím člověkem dostává na starost zábavní park nebo je vyslán na důležitou obchodní schůzku do zahraničí. Takže ano, hra je vážnější, ale to neznamená, že by byla inteligentnější - na hry jako Broken Sword či Gabriel Knight se zdejší scenáristi absolutně nechytají. Kdyby šlo o trhlou adventuru, tak by tyhle nelogičnosti nevadily, ale tvůrci chtěli serióznější adventuru a to se jim moc nezdařilo.

Hra je jinak poměrně jednoduchá, jen o něco těžší než téměř dětsky lehká trojka (kde obtížnost jen navyšovaly minihry). Opět 95 % předmětů, na které se dá ukázat, nějak využijete, pohybujete se vždy v okruhu jen několika lokací a Pankrác hráči často velmi pěkně radí.

Polda 4 je adventura, které (kromě proměny charakteru Pankráce) nemůžu nic výraznějšího vyčítat. Ale taky ji nemůžu nijak zvlášť chválit. Velmi slušně mě bavil začátek a komunistická Paříž, ale postupem času jsem už ji hrál skoro ze setrvačnosti. V rámci českých adventur jde ale o solidní kousek.

Třetí díl Poldy je ve zkratce "fajn". Začněme grafikou - ta už není tolik cartoon jako dvojka, ale přesto se mi líbila více. Konkrétně tedy postavy jsou nakreslené velmi hezky, prostředí bývá průměrné až podprůměrné - to hlavně kvůli zakomponování nijak oslňujících 3D objektů. Dvojce jsem vyčítal vizuálně jakousi pochmurnost, která je částečně přítomná i zde - například když je Pankrác na exotickém ostrůvku, tak to tam vypadá spíše jak u českého jezera na podzim. Ale celkový dojem z grafiky je spíše dobrý.

Po letech mě hodně překvapilo, jak je hra jednoduchá. Není vyloženě primitivní, ale ve srovnání s přehnaně obtížnou jedničkou a středně těžkou dvojkou je pokles v obtížnosti ohromný. Ne že by mně to nějak zvlášť vadilo, aspoň jsem si po dlouhý době připadal jako děsně zkušený pařan. Pankrác hodně hráči radí, někdy možná trochu moc (například když vám řekne, že by asi bylo na místě promluvit si teď s postavou X, ačkoliv se to dá domyslet), v inventáři nikdy nemáte příliš předmětů a počet lokací, které zrovna můžete navštívit, nikdy není moc velký. Používání předmětů je jakž takž logické a když zrovna není, tak k tomu poměrně snadno dojdete i bez většího přemýšlení, protože máte nejen málo předmětů, ale ještě k tomu jsou lokace dosti prázdné, a tak se stačí zaměřit na dosud "nepoužité" objekty. Vlastně když o tom tak přemýšlím, tak to považuju za lehký zápor, mohli jste mít víc předmětů a v lokacích by měly být i objekty, které neslouží k postupu ve hře.

Obtížnost tedy poměrně uměle navyšují minihry, které jsou některé fakt pěkně udělané, zvlášť Prší a házení mincí, ale většinou tak těžké, že méně ostřílení hráči arkádových her (například já) pak u toho zbytečně promrhají spoustu času. Dnes už se mi nechtělo se u toho rozčilovat a použil jsem cheat (díky bohu za něj). Fér by bylo nabídnout hráči tyto hry přeskočit i bez něho, ale to už je asi spíše trend novějších her.

Příběh je průměrný. Podobně jako u dvojky si myslím, že hráč velmi často zapomene, co že je vlastně jeho cílem, prostě se jen snaží vyřešit hádanky daných lokací a dostat se zase do lokacích nových. Zajímavé je, že ačkoliv je i ten hlavní námět mírně ztřeštěný, tak vyšetřování probíhá poměrně rozumným způsobem. Pankrác se nesnaží být za každou cenu vtipný jako u dvojky a celkově je trojka spíše jen protkaná různými menšími vtípky, které nebývají bůhvíjak skvělé, ale netlačí se na pilu a tak nejsou vyloženě pitomé a neurazí.

Polda 3 je oproti prvním třem dílům uhlazenější. Adventurně je relativně jednoduchý, grafikou i humorem trochu nevýrazný a trochu moc machruje s minihrama. Přesto nebo právě proto se jedná o veskrze příjemný adventurní zážitek.

Na úvod musím přiznat, že zatímco jedničku Poldy jsem vždy miloval, ke dvojce jsem zase byl odjakživa přezíravý. Mohl za to fakt, že po jedničce přišlo pokračování, které se opravdu zásadně liší jak po grafické, tak scenáristické stránce.

Kdysi jsem jen těžko překousnul, že Pankrác už není okatý shrbený agresivní blbeček bydlící u babičky, ale spíše jen obyčejný hloupý policista s protivnou manželkou a tchýní na odstřel. Dnes ale už musím přiznat, že grafika je hezká, má něco do sebe a působí prostě kvalitním cartoon dojmem.

Průšvih je, že místo aby hra byla veselou taškařicí ve stylu třeba další cartoon hry Sam a Max, tak příběh je sice bláznivý, jenže to prostě - alespoň pro mě - není vůbec žádná sranda. Vtipy jsou povětšinou naprosto stupidní a nenápadité (Pankrác přeje to nejhorší své manželce nebo tchýni / Ruml + Rumcajs = Rumcajs, Stobožka je Božena Němcová se sto nohami, klon Michaela Jacksona vzpomíná na mladé masíčko ve vězení...) a pravděpodobně nebylo autorským záměrem, aby hra byla tak pochmurná, což alespoň takový dojem z ní já mám. Klony různých celebrit a jiných splácanin totiž různě trpí, jsou věznění, mučení, v lepším případě jsou v cirkusu nebo v muzeu v kamrlíku. Ten zbytek, co si žije nějakým relativně slušným způsobem, jsou většinou ženy, hloupé, hysterické a připravené vyspat se s prvním "zachráncem", který jim nějak pomůže. Asi bych se jim měl za to zlomyslně smát, ale to mně nijak nešlo. Ze začátku to vypadá, že příběh by mohl být zajímavý, ale pátrání po tom, kdo stojí za požárem soutěže Miss klonů je tak natahovaný a vede odnikud nikam, že nejspíš ke konci už zapomenete, co že je vlastně vaším cílem.

K závěru však musím zmínit asi největší klad Poldy 2 - používání předmětů a další hádanky jsou povětšinou velmi logické. Nejspíš proto je Polda 2 tak u nás oblíbený. Na rozdíl od jedničky už je tahle hra regulérní adventura s klasickým používáním předmětů, prozkoumáváním a tak dále... Určitě by se i zde našlo pár nefér věcí a i pár naprostých nesmyslů - například potřebujete vodu, ale místo abyste si ji nabrali z kyblíku či rybníku, tak musíte píchnout pneumatiku, ze které vyteče voda (?!). Ke konci už je také dost otravné, jak jste zvyklí řešit problémy spíše v rámci jedné větší lokace, ale občas se musíte poměrně nečekaně vrátit i do některého ze starších míst. Pak také, když už to tak obšírně rozebírám, by neškodilo o něco více nápověď, hlavně ve chvíli, kdy vám Pankrác řekne, že jistá zdánlivě logická akce nejde, ale neřekne vám, PROČ to nejde.

Polda 2 je pěkně vypadající adventura, kde si užijete klasické adventurní hrátky, ale příběh a humor šel zcela mimo mě - takže je to pro mě svým způsobem opak Poldy jedničky, kde herní mechanismy neustále drhly, ale vždy jsem se úžasně bavil a užíval si malebnou atmosféru Pankrácova rodného městečka. Zdejší skvadru zdeprimovaných, huhlajících a stupidních klonů jsem opustil velmi rád.

Poldu jedničku jsem vždycky považoval za nejvtipnější českou adventuru spolu s Horkým létem (rovněž jen jedničkou). Po letech jsem si dal teď Poldu znovu (bůhví pokolikaté) a je to pořád vynikající sranda. Stejně tak stále obdivuju velmi pěknou a svébytnou grafiku, kde postavičky vypadají tak nějak roztomile, v čele s prohnutým Pankrácem s vyhublým tělíčkem a obříma očima.

Podobně jako Pankrácovo tělo jsou tak nějak vtipně pokroucené i postavy kolem, které nešetří absurdním humorem - právník bydlící v popelnici, aby mohl vysoudit peníze na agresivních policistech, "kouzelní" dědečkové střídající se každý týden, kdo bude zrovna ten kouzelný... To jsou postavy, na které nikdy nezapomenu, a i když je už nepovažuju za vrchol českého humoru, vždy mi při vzpomínce na ně vyloudí úsměv na rtech. V neposlední řadě pak samotný Pankrác působí jako zajímavá postava, a to nejen tím že je úplně blbej, ale hlavně je i agresivní, takže pro něho není problém vytasit bouchačku a v záchvatu vzteku někoho postřelit nebo rovnou vystřílet celý zverimex.
Tohle vše bohužel v dalších dílech naprosto chybí.

Ale bohužel hru nemůžu až tak glorifikovat, jak bych si přál, protože je zbytečně těžká a jako hra prostě úplně nefunguje. Dnes už bych přešel fakt, že v inventáři máte spoustu předmětů, které nepoužijete. Nemůžu však odpustit to, že se ve hře nenachází téměř žádné nápovědy jak dál postupovat. Často třeba tušíte, co máte udělat, ale z nějakého důvodu to ještě nejde - například váš pes ještě neumí aport, ale to vám nikdo neřekne ani nenaznačí. Klasická adventurní nápověda tu je téměř jedna, když přečtete návod na sestrojení sledovacího zařízení - jenže ta kniha se dá jaksi přečíst jenom jednou, takže pokud si to nezapamatujete/nezapíšete, můžete se také solidně zaseknout. Zcela nefér je pak i občasný pixel-hunting, kdy potřebujete přečíst různé nové letáčky, které ale už v grafice dané nástěnky zakomponované jsou, jen se na ně dá ukázat a přečíst je až po nějakém čase. Dohromady je pak hra naprosto zbytečně obtížná a je jen těžko dohratelná bez návodu.

Na závěr však ještě musím vyzdvihnout dva velké klady - vynikající dabing Lábuse, Nárožného a Soboty a i velmi povedený příběh s parádním závěrem.

Těžko teď říct, jestli je Polda 1 nejlepším dílem ze své série, ale rozhodně je v minimálně mých očích s velikým přehledem nejvtipnější a nejkrásnější na pohled.

Vcelku pohodová adventura, to nemůžu popřít. Grafika je sice velmi primitivní (někdy až zábavně špatná - například hlavní postava má při pohledu zezadu vlasy, ale při pohledu zboku jí zmizí či mnich hrající na kytaru způsobem, že obě ruce drží úplně špatně), ale kouká se na to relativně pěkně a navíc je tu snaha, aby lokace byly zaplněné.

Problém však nastává s vtipy, které v drtivé většině vůbec vtipné nejsou. Popisy věcí a rozhovory tak připomínají nějaké opilecké hláškování v hospodě. Po hodně, hodně pivech. Evidentně se tu autoři nějak zvlášť ani nesnažili, což je trochu problém u adventury, která má být komediálně zaměřená. Dále mně třeba přišlo otravné, že postavy při rozhovorech nejen neotvírají pusu, ale dokonce se ani při startu konverzace hlavní postava nenatočí k postavě (natož aby k ní přišla).

Těch odfláknutých věcí ve hře je celá řada. Rozhovory vždy "na jedno použití". Postavy jsou od toho, abyste na ně použili 1, případně 2 předměty a nic moc vám toho jinak nepoví. Hlavní hrdina se nenamáhá k předmětu, který se chystá sebrat, dojít, předmět prostě jen s cinknutím zmizí do vašeho inventář. Něco z toho ale i podtrhuje jakousi absurdnost této hry. Například strom, který vám jakože blokuje cestu k lopatě, i když je hra dvourozměrná a hlavní hrdina běžně prochází ZA podobnými překážkami.

Pochválit však musím logické používání předmětů. Buď to opravdu dává smysl ten předmět tak a tak použít, nebo k tomuto použití dostanete velmi zjevnou nápovědu. Díky tomu je však hra, minimálně její adventurní část, velmi jednoduchá. Dále je ve hře velmi fajn hudba a taky je plná hezky naprogramovaných miniher.


Celkově se jedná i v rámci freeware adventur o slabší kus. Na chviličku vás zabaví a netrpí žádnými většími neduhy, kvůli kterými byste se snad při hrání rozčilovali (např. před minihrami, ve kterých můžete zemřít, vám hra okamžitě nabídne možnost uložení). Bohužel je moc jednoduchá, odfláknutá a žalostně málo vtipná.

Na úvod musím uvést dva fakta: 1) Gabriel Knight jedničku považuju za jednu z nejlepších adventur, co jsem hrál. 2) Toto byla má první "FMV adventura".

Jak už je asi z mého hodnocení patrné, druhý díl Gabriela Knighta mě slušně zklamal. Tím, že se tvůrci rozhodli pojmout dvojku takto filmově, je najednou minimálně polovina kouzla pryč. Nemáme tu krásnou kreslenou grafiku, ale ošklivě vyrenderovaný film, do kterého jsou nemotorně naklíčovaní skuteční lidé. Postavy nejsou skvěle oživené díky hlasům borců jako Mark Hamill a Tim Curry, ale zde jim dávají život jakýsi televizní herci, z nichž polovina přehrává a často jsou zrežírovaní způsobem, že dořeknou svou větu a pak na ně ještě 5 vteřin koukáme, jak se zúčastněně šklebí.

Gabriel mi celou dobu připomínal hlavního hrdinu skvělého seriálu The Wire, kdyby si nechal narůst dlouhé blonďaté vlasy. Tento herecký představitel ze stylového hláškujícího Gabriela z jedničky udělal takového věčně se vrtícího, dětsky se culícího maníka... ale musím říct, že mě docela bavil (v dobrém slovasmyslu). Oproti jedničce hrajeme polovinu hry (a to dokonce bych řekl tu významnější půlku) za Gabrielovu pomocnici Grace. Její zdejší herečka se mi typově docela dost líbí (až na ty její nemožné šaty), ale bohužel je na tom herecky velmi špatně - její afektovaná žárlivost či zaláskované pohledy na Gabriela dost ničí její suprový charakter z jedničky.

Pravděpodobně to tak nějak patří k tomu žánru FMV adventur, ale docela dost mě štvalo, jak je tahle adventura velmi často "ne-adventurní". Tím myslím, že se tu často skoro nepoužívají předměty, jen se chodí od jedné postavě k druhé a prohlíží se (ošklivě vyrenderované) lokace. To vyvrcholí v jedné z posledních kapitol, kde Grace prochází zámky způsobem, že si připadáte, že hrajete jakousi Zámeckou exkurzi 3D, ne detektivní thriller.

To však zachraňuje z nejhoršího největší klad této hry - příběh. Ten je opravdu kvalitně vymyšlený, skvěle opět vychází ze skutečných legend a historických faktů. Máme tu i pěkný vývoj v samotném herní ději, nějaký ten zvrat... super.

Jenže ani samotné herní mechanismy nejsou ani zdaleka na takové úrovni jako jednička. Tím myslím, že tu narazíme na nějaké to podivné používání předmětů (např. darování stříbrného srdce v kostele, aby měla Grace klid na duši, že tam šlohne Ludvíkovo srdce...), což je velmi často ještě zkombinované s tím, že to jde udělat, až se "něco" stane, i když to nemá žádný pádný důvod (např. můžete vzít růže až ve chvíli, kdy je můžete ve hře použít).

Hra je poměrně dlouhá, takže se nabalí i spoustu "otravných věcí". Hloupě vymyšlené přechody v některých lokací, které jsou matoucí a dokonce kvůli nim můžete i přehlídnout vstup do důležitých míst. Možnost záseku, když nemáte potřebný předmět a hra vás nechá jít do bez této věci bezvýchodné situace (závěr hry). Natahované filmové scénky, které jsou si často podobné, tak nevíte, jestli můžete překliknout nebo se jedná o něco nového (např. postel v cele, Gabriel v lese...). A mnoho dalšího...


Gabriel Knight 2 doplatil na špatné rozhodnutí pojmout ho jako FMV adventuru. Pravděpodobně jim to přišlo tehdy velmi pokrokové, ale nakonec se ukázalo, že je to přesně naopak. Jednička je dodnes nádherná, dvojka je s prominutím hnusná. Kromě hereckých neduhů a nehezkého prostředí však je GK 2 často otravný i z ryze herního pohledu - není ho tolik zábavné hrát, protože hra často hází hráči klacky pod nohy, hráči moc neradí, spíš mu škodí. Velká škoda.

Má první originálka. Má první česká adventura. A hra, kterou jsem snad nejčastějši dohrál (minimálně šestkrát). Rozhodl jsem se ji ale podrobit zkoušce času a po mnoha letech si ji znovu zahrát.

Horké léto pro mě vždy představovalo především neuvěřitelně vtipnou adventuru. Ještě jsem ani nebyl v pubertě a hltal jsem v podstatě jakoukoliv hlášku a jakýkoliv popisek, protože autoři všude vpasovali nějaký ten vtípek. Kdysi jsem uměl spoustu vět ještě dlouhé měsíce po dohrání zpaměti a citoval i části rozhovorů. Jenže to mi bylo 12. Naštěstí Horké léto pořád JE vtipné, jen už to není taková nekonečná řachanda. Většina vtípků je postavená na "hloupém" humoru, kde je to samá vzpomínka na zastřeleného dědu, nevěrného strýce a především Majerova oblíbeného bernardýna, kterého vidí ve všem. Nyní bych řekl, že humor je to většinou příjemný, ale opravdu vtipný pouze místy.

K vtipům a celkové atmosféře vydatně pomáhá Zdeněk Izer, který dabuje všechny postavy. Využívá také svého talentu, že i ten sebeohranější vtip zní v jeho podání dobře. K celkové absurditě pak ještě přispívá to, že postavy mluví různými hlasy známých osobností, které Izer umí imitovat... i když vzhledově vypadají úplně jinak (jednoruký vyhublý děda - Miloš Zeman, tlustý Majerův taťka - Felix Holzmann...).

Těžko říct jestli kvůli určité nostalgii, ale Horké léto si u mě rozhodně ponechalo ten zajímavý a originální "feeling". Krásně nakreslené lokace jsou zajímavé na pohled, ať už jste v džungli, vesničce lidojedů či v nevkusné vile zbohatlého mafiána. Všechno to tak nějak žije, je to samý zvuk, samé křepčení neznámých zvířat, vrčení strojů a dalšího bordelu, co postavy vyluzují, že ani hráči nedojde, že se ve hře vlastně nevyskytuje hudba.

Největším problémem je však Horké léto jakožto adventura. Máme tu sice občas klasické zaúkolování hrdiny, kde má přinést tohle a támhleto, ale neustále se hráči hážou klacky pod nohy všelijakého charakteru. Postavy sice mají velmi zábavné dialogy, ale moc vám neporadí (ani když je to vyloženě na místě). Charaktery v adventurách mívají téměř vždy výraznou roli "rádce" (i často nepřímého) při vašem postupu, to zde autoři bohužel nedodržují. Podobně tak prozkoumávání slouží jako zdroj vtipů, ale jen ve vzácných případech vám nějak napoví.

Předměty se sice kombinují a používají povětšinou logicky (až na čestnou výjimku opičí bomby), ale často je to poměrně nečekané, obtížné (získání soli) a co si budeme říkat, amorální - za hru zabijete několik zvířat a i minimálně jeden člověk to díky vašemu adventurování nepřežije.


Horké léto je pěkná česká adventura s trochu buranským, ale často vtipným humorem, která dodnes může okouzlit svou příjemnou grafikou a atmosférou. V adventurních mechanismech však často tápe.

Druhý díl úžasného, pohádkového adventurního RPG se dočkal vypiplaného VGA remaku od borců z AGD Interactive, takže jsem si mohl tuto část Quest for Glory zahrát nejen v o něco hezčím kabátku, ale především bez náročného psaní příkazů.

První díl QFG se s hráčem nijak zvlášť nemazlil, protože vás nikdo nevodí za ručičku a nestará se o vás. Prostě máte před sebou svět, do kterého musíte víceméně sami proniknout. Druhý díl má úplně stejný přístup, jen je k hráči ještě přísnější. Podobně jako u jedničky i zde chvilku trvá, než si vypracujete postavu, aby zdolala i ty nejjednodušší protivníky, ale číhají tu na vás také nástrahy specifické pro tento druhý díl:

Zaprvé je to cestování po rozlehlém městě, v němž se uličky kroutí a točí do všemožných směrů a stejně tak se točí a kroutí i váš hrdina, takže neplatí, že horní část obrazovky je vždy severem, dolní jihem a tak podobně. S kompasem a hlavně mapou už to jde naštěstí lépe, zvlášť když na objevené lokace se už můžete s mapou jedním klikem přesunout. Pro začátek to však hráče slušně vyděsí.

Zadruhé je tu poušť. Tak jako v jedničce byl zdroj setkání s nepřáteli a magickými místy les, tak zde máme nebezpečné písečné duny. Na rozdíl od lesu v Quest for Glory 1 však poušť zeje prázdnotou, kromě nepřátel tu narazíte jen na všehovšudy 4 specifické lokace. Poušť je taky řádně rozlehlá. Jak jsem zjistil obšírným průzkumem, tak se rozmáhá především na západ a východ, kde... je asi nekonečná. Zkusil jsem jít téměř padesát lokací na západ a nic nenasvědčovalo změně (pro představu nejvzdálenější lokace od města je 6 "polí" na jih a 4 "pole" na východ). Nikdo vás neupozorní na to, že je poušť nekonečná, že nemáte moc objevovat, nic... A to je tu ještě srandovní matoucí perlička, že kousek od města se hrdina "obrátí", takže sever je dole a jih nahoře... To jen aby to hráči náhodou neměli moc snadné ;)

Zatřetí je to načasování. Zatímco první dva specifika QFG 2 považuju spíše za trochu přehnané navýšení obtížnosti, tak tohle už považuju za docela nefér nářez. Opět bez jakékoliv nápovědy totiž postupně zjistíte, že určité věci a hádanky musíte vyřešit včas, jinak jste prostě prohráli. Na začátku například musíte koupit ještěra a máte na to tři dny. Pokud jste (jako já, když jsem poprvé hru hrál) peníze už někde rozšustrovali a nestíháte sehnat potřebný obnos (což zvlášť na začátku hry je obtížné), tak po 3 dnech obrazovka "game over". Bohužel to není zdaleka jediná věc - Město totiž začnou v konkrétních dnech postupně ohrožovat elementálové a ti se musí včas zničit. Potřebujete na to všemožné schopnosti a dovednosti a pokud jste momentálně ve fázi, kdy na to nemáte, tak smůla - zkuste to znovu nebo načtěte starší uloženou pozici, kde ještě stíháte.

Při hraní jsem měl naštěstí víceméně štěstí, ale několikrát jsem se slušně zapotil. Dle mého názoru nespravedlivě jsem se bál, že mě hra vyšachuje a to není moc pěkný pocit.


Kromě toho tu však máme tradičně nádhernou questforgloryovskou atmosféru, úchvatnou hudbu, dokonalé spojení adventury a RPG, vynikající humor a také příběh, který se myslím v tomto díle obzvlášť povedl. QFG 2 je krásná pohádka, u které se občas zapotíte.

Vskutku kouzelná adventura. Kouzelník Simon nabízí krásný fantasy svět, v němž se parodují různé známé pohádky (ať už ty tradiční či novodobé jako Pán prstenů) a to se skvělým nevtíravým humorem. Simon je navíc roztomile nakreslen a rozanimován, podobně jako většina ostatních postav i prostředí.

Z plusů ještě musím vypíchnout vynikající hudbu a na humornou a pohádkovou hru až překvapivé logické používání předmětů. Tohle je jedna z těch adventur, o které díky její vnitřní logice můžete přemýšlet, i když ji zrovna nehrajete, vzpomínat, kde co je a co máte v inventáři, a opravdu pak třeba i přijít na další postup. Úžasná věc.

Přesto bych Simona rozhodně neřadil k jednoduchým adventurám. Může za to především mnoho lokací, mezi kterými máte ještě průchozí lokace lesem, kde nic není. Není to úplně bludiště a nemusíte si kreslit mapku, ale hra je pak obtížnější, když do některých lokací musíte chviličku "cestovat", musíte vzpomínat, kudy máte jít, a třeba se i bojíte, že jste na nějaké místo zapomněli. Nemáte také přesné povědomí o tom, co byste zrovna měli dělat - Víte, že se máte stát čarodějem, ale kouzelníci v hospodě, kteří by měli být vaši mentorové, jsou ve skutečnosti docela protivové a nechávají vás v kouzelném světě slušně na holičkách. Proto musíte trochu bezcílně procházet různé lokace a přemýšlet o postupu ve hře "za pochodu".

Dále bych řekl, že se trochu uměle zvyšuje obtížnost u finišování první části hry (a také nejdelší, zhruba 4/5 hry) tím, že vám náhle zůstávají použité předměty. Pokud toto čte někdo, kdo hru ještě nehrál nebo nedohrál, malá rada: Soustřeďte se na nepoužité předměty, jen minimum předmětů použijete několikrát.


Simon the Sorcerer je adventura, která mě už kdysi nadchla díky Levelu a můžu říct, že i dnes po letech se jedná o opravdu solidní hru, která je velmi zábavná a celkově prostě hrozně moc fajn.

Po dlouhé době jsem si Agenta Mlíčňáka znovu zahrál, tentokrát legálně díky Gogu, kde tuto hru dostanete zadarmo při založení účtu. Tam je tedy v angličtině, takže mnoho vtipů je jiných (např. spousta dvojsmyslů založených na angličtině), ale pořád se mi hra zdála být velmi vtipná.

Příběh je správně uhozený, lokací není mnoho, ale jsou velmi hezky nakreslené. Kromě celkové vtipnosti musím pochválit především množství "in-game animací", tj. že když například použijete předmět, tak uvidíte velmi často krátkou animaci, jak ho hlavní hrdina používá, což je často ještě zakončené nějakým vtípkem (např. si dáte granát na provázek, abyste ho mohli odjistit zdálky - jenže granát nijak nevybuchuje, tak ho jde hrdina prozkoumat a vybuchne mu do ksichtu).

Bohužel má ale hra u mě dva velké mínusy. Zaprvé častou nelogičnost používání předmětů. Například vezmete prachovku, začerníte si ji v krbu a použijete ji na bramboru, která se změní ve funkční granát. Naštěstí se při popisu brambory naznačí, že "vypadá přesně jako granát", ale opravdu byla potřeba ještě prachovka...? Čímž se dostávám k druhé věci: Naprostý nedostatek nápověd. Brambora-granát je čestná výjimka, ale jinak se téměř nikdy nedočkáte nějaké nápovědy typu "myš mi pořád utíká, měl bych si na ni políčit". Přímo vám poradí pouze postavy při první a závěrečné části, kdy vám přesně zadají úkoly. Díky tomu je taky úvodní a finální kapitola to nejlepší ze hry, prostřední a nejdelší část je naopak částí nejvíce otravnou, protože se pořád vracíte na stejné lokace a nevíte přesně, na co byste se vlastně měli soustředit, a často ani nemůžete tušit, proč jste zrovna tohle udělali.

Na závěr ještě jeden menší mínus: Dialogy. Hlavní hrdina si sice s každým pokecá a to taky často patřičně vtipně, ale dialogy jsou poměrně krátké a nejde se k nim vracet. Takže ani zde nehrozí, že by vás postavy navedly nebo vám poradily. Zvlášť já mám rozhovory v adventurách rád, protože skrz ně si můžete postavy doopravdy oblíbit a třeba si je i na dlouhou dobu pamatovat (zatímco zde si třeba hlavní hrdina pokecá se svoji femme fatale pouze třikrát a velmi krátce).


Celkově se jedná o velmi sympatickou adventuru, která může i dnes okouzlit svou grafikou a pojetím, ale bohužel se v rámci adventurního žánru řadí k těm slabším kusům.