ArmA 2 je hra, která není pro každého. Ne každého baví běžet deset minut lesem, aby byl posléze nepřátelským sniperem zastřelen a objevil se opět na původním respawnu. V moderních FPS arkádách typu CoD vyběhnete na plac a kosíte jednu postavičku za druhou, to je sice zábavné a dobře se přitom může relaxovat, ale s realitou to má pramálo společného.

Bohemia Interactive se již před lety se svým Operation Flashpointem vydali cestou hardcore vojenské simulace a zatím se této cesty také drží i ve svém posledním titulu ArmA 2. Také proto nikdy tato hra nedosáhne ani zlomkové popularity kterou má série COD, protože lidé prostě mají rádi jednoduché věci. Komplikovanost a "nudná" realita nejsou ale jediné věc, která ArmU 2 sráží na kolena. Vyskytuje se zde obrovský počet bugů, větší než v kterékoliv jiné hře co jsem kdy hrál. Dvě mise v kampani jsem nebyl schopen vůbec dohrát(hrál jsem na verzi 1.9, přitom paradoxně na nižších verzích první z nich dohrát šla).

Hra je i na dnešní poměry dost náročná na železo. V poslední misi, kdy vlastníte svoji základnu, jsem si vyrobil svoji vlastní soukromou armádu o cca 200 AI a počítač začal neustále padat. Na druhou stranu v multiplayeru ArmA 2 bežela celkem obstojně i když občas lagovala.Poslední díl vojenské simulace od BiS ale není vůbec špatná hra, člověka dokáže zabavit na velice dlouho dobu, škoda jen, že lidí co Armu 2 online hrají je velice málo a většinou se jedná o ostřílené veterány a nováček se dostává do hry velmi pomalu.

Nevím, jestli je to pouze můj pocit, ale zdá se mi že celá série Call Of Duty je stále více a více pouhým interaktivním filmem. Hráč nemá prakticky žádný vliv na to, jakým směrem se mise bude ubírat, po té co se dostane do předem určeného místa spustí se další script, který v lepším případě spustí atmosférickou animaci, v horším zběsilý respawn nepřátel. Prostě a jednoduše - postřílej všechny postavičky co ti vběhnout pod tvůj AK74, ukážem ti video a pak další mise, pro změnu to samé třeba ve vrtulníku. I přes to, že hráč vydrží skoro tolik jako T1000 jsou některé mise na vyšší obtížnost frustrující díky systému checkpointů.

Abych ale jen nehaněl. Atmosféra hry je skvělá. Treychard ukázal, že umí pobavit. Podíváte se na různá místa, zahrajete si za víc postav, v jedné misi dokonce ovládáte víc hrdinů paralelně. Cutscény jsou skutečně mistrovsky provedené a vtáhnou vás do děje. Audiovizuálně obecně je Black Ops na velmi dobré úrovni, když vezmeme v potaz, že engine je prakticky 4 roky starý. Krátká "hrací" doba bohužel plusem rozhodně není.

K poslednímu ročníku FIFy jsem přistupoval po letech stagnace série s velkou nedůvěrou i přes avizovaný next-gen, který byl letos konečně použit i pro PC verzi. Hned na začátku mě zaujala novinka, jakési podmenu, kdy se hráč ujímá vámi zvoleného fotbalisty a pokouší se překonat golmána v bráně. Jedná se jen o výplň, takže dříve nebo později se každý vrhne na ostrý zápas. Já jako zkušený hráč fotbalových simulací jsem hned nastavil obtížnost Legendární a vrhnul se do hry.

Byť FIFA 11 trpí několika neduhy z posledních dílů, tak je posun vpřed výrazný, góly již nepadají výhradně po zautomatizovaných akcích, hráči dělají přirozené chyby a občas se stává že chybu udělá i rozhodčí, když posoudí špatně offside či zákrok obránce. Zatímco v minulých dílech nebyl problém se dostat před soupeřovu bránu stylem "ping-pongových" přihrávek, zde to naštěstí tak lehké již není. Fotbalista, který střílí či přihrává tzv. "z první" často míč špatně trefí a ten tak jde úplně jinam než původně zamýšlel. Při střetu dvou hráčů hra používá nový fyzikální model, který bere v úvahu jak momentalní postavení obou soupeřů, tak samozřejmě i jejich attributy jako síla, stabilita, výskok,..atd. Góly padají ze všech možných situací, po závarech před brankou, po rozích i po střelách ze střední vzdálenosti.

Potěšilo mě zvýraznění atributů jednolivých hráčů. Pokuď ovládáte například Xaviho, ovládáte hráče, který je schopen obejít několik protivníků a přesnou přihrávkou vytvořit spoluhráči šanci či sám střelou z hranice velkého vápna zakončit. Sparťan Tomás Řepka je zas řízný střední obránce, celkem pomalý a technicky neohrabaný,zato vynikající při hlavičkových soubojích, téměř stoprocentní při odebírání míče a díky své agresivitě a zarputilosti často vidí trest v podobě karty. Hrajete-li za slabší tým proti silnějšímu, vyplatí se defenezivnější formace a hra na breaky, protože vaši hráči na otevřenou hru s mnohem lepším soupeřem nebudou stačit.

Český komentář, který hru doprovází bohužel nepatří k tomu, co by vás nějak ohromilo a navazuje tak na předchozí díly. Spolukomentátor Svěcený na mě chvílemi působil, jako kdyby ho to ani moc nebavilo a jeho postřehy zasazené do nesprávného rámce zaváněly občas trapností. Jeho hlášky, jako například ta po zápase Inter Milán - Hradec Králové (3:1) typu: "Míro ,mělo to být vyrovnané utkání, ale domácí měli překvapivě mnohem více ze hry." u mě vyvolávaly mírný úsměv na tváři. Je zde ovšem samozřejmě možnost komentář vypnout, dát si anglický nebo třeba i maďarský.

Vedle klasické exhibice hráče čeká stará známá Be a pro, kde ovládáte pouze jednoho hráče v poli, turnaj (na výběr je celkem ze 40. soutěží) a managerský mód. Chyběl mě klasický trénink, který z mě neznámých důvodů EA Sports do letošního dílu nezařadili, přesto myslím, že fotbalový fanda si přijde na své. Nesmí si ovšem zapomenout nastavit nejtěžší obtížnost, jinak bude zklamaný. :)

Ačkoliv je tato adventura tak krátká, že stěží vyplní pauzu na oběd, zaujala mě docela pěknou renderovanou grafikou a dialogy. Jako fanoušek seriálu Hospoda oceňuji snahu Undying Team a dávám pěkných 30 procent. :)

Pokračování této akční adventury mě příjemně překvapilo, přibyla spousta postraních questů, hra se ale točí okolo hlavní zápletky a ani vedlejší úkoly nepůsobí rušivým dojmem. Je k dispozici větší množství zbraní i víc způsobů jak zprovodit určeného nešťatníka ze světa.

Narozdíl od prvního dílu zde hrají roli i peníze, za které si nakoupíte brnění, zbraně a další věci, kterými vylepšíte svého zabijáka. Hráč si může zajistit slušný příjem z vesničky, kterou dostane pár kapitol po startu k dispozici a může jí dále vylepšovat a tím zvyšovat svoje příjmy. Hra je umístěna do prostředí renesanční Itálie, nutno podoknout, že města se tvůrcům povedla, mají svojí vlastní atmosféru a člověk má chuť se alespoň na chvíli do míst té doby podívat osobně. Hra též nenásilným způsobem hráče seznamuje s význačnými památkami té doby.

Boje mě bavily více než v prvním díle, jen mě překvapila jejich snadnost. Po té co jsem získal nejlepší brnění ve hře jsem byl prakticky nesmrtelný. Pokuď se rozhodnete získat Altairovu zbroj musíte absolvovat několik arkádových misí, které mi připoměly sérii Prince of Persia. Pro fanoušky prvního dílu vřele doporučuji, určitě je nezklame...

G3:Forsaken Gods svěřili Piranha Bytes neznámému indickému studiu Trine Games a na kvalitě hry se to bohužel podepsalo. Asijští autoři měli patrně za úkol hru dokončit v co nejbližším termínu, jinak si nelze vysvětlit jejich lemplovství. Celý datadisk na mě působil velmi amatérským dojmem. Questy navazují na Gothic 3 a většinou se skládají z jednoduchých úkolů typu "Běž do jeskyně a dones 4 rostlinky". Nebo "Doruč zprávu do Montery." či "Běž na mýtinu a zabij 5 vlků".

Při pohledu na některé budovy je vidět, že autoři si moc hlavu s jejich umístěním do terénu nedělali a je normálním, že například prkennou zdí chatrče prorůstá strom nebo je část srubu umístěna v zemi či ve skále. Vrcholem bylo, když ten samý proslov, který přednáší skupince posluchačů v G3 orkský velitel ve Faringu jsem v datadisku slyšel z úst jednoho šamana stojícího u Montery. Takové vykrádání a odfláknutí hry jsem jinde neviděl.

Hru jsem začal hrát bez patche, tak jak byla vydána, bohužel každou chvíli mi zamrzala nebo padala do Windows. Po stáhnutí patche to bylo již lepší. Hraní mi také velmi znepříjemňovalo množství bugů, které autoři nedokázali odstranit. Dokonce snad ani TES2:Daggerfal nebyl tak zabugovaný jako neopatchovaný G3:Forsaken Gods. Celá hra mi připomínala fanouškovský mod, který nebyl dostatečně vyladěn.

Mount and Blade:Warband nabízí zcela novou a unikátní možnost vyzkoušet si středověké bitvy proti ostatním hráčům. Hra má klasické módy známé z jiných multiplayerů a tři základní povolání, ze kterých si můžete na začátku každé hry vybírat(těžce obrněný pešák bojující chladnými zbraněmi na blízko, lehce obrněný střelec se sekundární zbraní v záloze a jezdec s lukem, mečem či kopím).

Jednotlivé classy se liší výzbrojí a vybavením, záleží přitom samozřejmě i na frakci, za kterou hrajete. Nordští pěšáci si vedou nejlépe s dvojručními sekerkami, khergitský chanát má zas nepřekonatelné jízdní lučištníky. Jízdní lučištníci jsou extrémně těžcí na hraní, protože hráč musí zároveň ovládat koně a přitom přesně střílet za jízdy. Šikovní hráči dokážou s těmito jezdci ovládnout bitevní pláň. Nutno dodat, že šípy a šipky vystřelené z kuší a luků mají značnou balistickou křivku a přesné míření vyžaduje mnoho cviku. Párkrát se mi stalo, že jsem vystřelil nazdařbůh do nebes nad skupinku vzdálených útočících protivníků a výsledkem byl headshot. :)

Jinou taktiku uplatníte v krkolomných uličkách města, kde je prakticky povinností hrát za pešáka či kušníka a jinou na širokých pláních, kde si užijete dosytosti hry v sedle koně. Mimochodem trefit na rozjetém koni svého soupeře kopím není nic lehkého a mě osobně trvalo dost dlouho než jsem přišel na to správné načasování, abych nepřítele trefil, nejlépe pak do hlavy...

Zajímavý mód hry je Battle a Siege, kde jedna strana má za úkol pevnost dobít(stáhnout vlajku na nádvoří) a druhá ji má naopak ubránit. To vše v časovénm limitu. V těchto bojích ma obvykle značnou výhodů bránící strana, která zasypává své nepřátelé stavící žebříky deštěm šípů. :) Mě nejvíce vyhovoval v těchto obranných situacích kušník/lukostřelec s dvojruční zbraní na zádech. V případě, že jsem nepřítele neskolil na dálku, tak jedna rána dvojručákem vykonala své. Naopak když hrad dobýváte hradu doporučuji vybavit se šítem a jednoruční zbraní, případně v kombinaci se střelnou zbraní.

Dvojruční zbraně jsou pomalejší, ale způsobují větší poškození, většinou stačí jedna rána. Jedním úderem se dá i zabít více protivníků, pokuď stojí nešikovně u sebe. Držíte-li zbraň jednoruční, můžete mít ve druhé ruce štít, který se ovšem po několika úderech zničí. Některé dvojruční zbraně mají speciální bonus a mohou štít prorazit po jednom úderu. Kuše se nabíjejí pomalu, ale jejich šipky mají velkou razanci, luky naopak. Pešák může mít navíc i vrhací zbraně (vrhací sekerky), kterých má omezený počet, ale jsou velmi efektivní.

SWOS je fotbal, který stojí za to vyzkoušet. Narozdíl od moderních fotbalů si vystačíte s jedním tlačítkem, které slouží pro střelbu, centry, přihrávky i skluzy. Naučit se ovládat svůj tým a střílet branky chce trošku cviku, ať už hrajete na klávesnici nebo na joysticku. Hra obsahuje velké množství týmů, jak národních tak i klubových - mimojiné i českou ligu.

Každý hráč má určité atributy, jeden exceluje v rychlosti, druhý má silnou střelu, třetí zas dobře drží míč. Celkový počet a velikost hvězdiček pak znázorňují obecnou kvalitu hráče. Váš tým má také k dispozici rozpočet, hráče samozřejmě můžete prodávat i nakupovat.

SWOS je příjemný mix mezi jednoduchým managerem a čistou fotbalovou arkádou.

Moje první logická PC hra, při které jsem na základní škole trávil většinu času výuky informatiky. Hráč se ocitá v roli skladníka, který má za úkol přesunout bedny na vyznačené pozice. Tato hříčka vznikla původně v roce 1980 jako výsledek soutěže jedné japonské firmy, v níž bylo úkolem vytvořit motivující software pro zaměstnance. O dva roky později byl Sokoban v Japonsku oficiálně vydán a v roce 1984 se dostal na evropský trh. Hra se dočkala velkého množství pokračování, například Total Sokobanu, který má přes 8000 levelů.

Postal 2. Dnes již klasika. Šílenství, magořina a bláznovství :)). Tuhle hru nemůžete brát vážně. Když jste duševně v pořádku, tak proč si to nezahrát? :) Grafika i na poměry roku 2003 je slabší, stejně tak zvuky, ale co ...zkusit se musí všechno. Ti "co běhají s nůžkami" jsou asi fakt na hlavu. :D

Dungeon Siege jsem si zahrál nedlouho po jeho vydání, překvapila mě příjemná grafika a množství různých předmětu, které na své pouti naleznete. Prakticky každou chvíli jsem měnil vybavení a neustále se měnící krajina mě hnala vpřed za novým dobrodružstvím. Je to sice pouhá rubačka, ve které jdete "rovnou za nosem", ale má to svoje kouzlo. Co mi ovšem chybělo byl jakýkoliv kontakt s NPC, které by promluvili víc než pár slov.

Geniální hra. Je zde možnost řešit situace více způsoby, hráč si může užívat děj, který ho vtáhne jako málokterá hra. Skvělá atmosféra ponurého města budoucnosti, postavající bezdomovci zpívající americkou hymnu, hlášky obyvatel města nebo datové "schránky", u kterých si hráč může přečíst nejnovější zprávy ze světa, většinou velmi "optimistické". :) Augmentace jsou originálním RPG prvkem, již zmíněná možnost hrát hru různým způsobem s několika možnými konci - to vše zaručuje ohromou replaybilitu této skvělé hry. Mnoho nových hráčů možná odradí grafika, ale zkuste vydržet a pokuď máte rádi RPG, tak objevíte kouzlo tohoto mistrovského díla.