Tak jsem tak přemýšlel jak sepsat dojmy z tohoto počinu, když se mi naskytla příležitost pozvat sem na vyprávění přímo samotného hrdinu, on to zažil, tak to bude lepší, tady je, a dál už vám to poví on, já zatím budu sedět stranou.
*Hrdina přichází, odkládá štít, zakusuje kousek jídla z tlumoku a opírá se o meč* Zdravím vás všechny, já jsem.. Geroj.. Jo.. Geroj, to bude fungovat, konkrétně jsem z nějakého království, a jsem tu proto, abych vám popsal toto mé dobrodružství, prostě ty blbosti jak jsem se vůbec vlastně stal tím hrdinou *odplivává do trávy*..
Jsem si jistý, že jsem v každém svém životě, tuším že byly minimálně dva, byl velkým hrdinou a přitom to vždycky začalo dost nenápadně.. *pobaven jakousi myšlenkou se začal usmívat* No nic.. V tomhle konkrétním, jsem takhle vyrůstal u svého strýce Brenta, ujal se mě když jsem přišel o rodinu. Roky mě cvičil na to, abych se stejně jako on mohl stát dobrým lovcem, co vám povídat.. Je to vlastně vtipný, nikdy mi to nepřišlo zas tak složitý, stačilo mít v inventáři luk a šípy, a pak jenom kliknout.. *hledí do dáli, snad při pokusu o přemýšlení* No, ale dále, už jsem byl pokročilejší, a strýc mě poslal na lov, naskytla se mi možnost pomoci pár lidem z okolí, jasně že jsem to přijal, to jsem kdysi četl takový deník, napsal ho dávno nějaký velkohrdina co se jmenoval Mirek Dušín, tak jsem si ho vzal za vzor, tak proto. Sesbíral jsem nějaké ty houby, vybral pár ptačích hnízd, a dokonce získal možnost naučit se lovit ryby, taky jsem se naučil vařit, hehe *vytáhl párátko a štourá se s ním mezi zuby*. Navíc ulovil pár zajaců a jejich kožešinky prodal rychtářovi, pak to šlo ale poměrně rychle do kopru, to jsem takhle zachránil jednoho z lovců před pěkně nechutnými pavouky, tuhle verbež nesnáším, vždy když vidím pavouka, musím ho rozmáznout *naprázdno ve vzduchu srazil pěsti* není tu někde nějaký *rozhlíží se* není *mírně zklamaně* , mají štěstí *opět se opřel o zbraň*.. Kde jsem to skončil? Jo, poslali mě na průzkum kvůli nějakému skřetovi, už si nepamatuju o co přesně šlo, ale když jsem ho našel, ani jsem s ním nemusel bojovat, právě s někým žvanil, mluvili o nějakém Kamenožroutovi, nebo Kamenotřasu..ne.. Zemětřasu!! Tak se jmenoval! Tehdy jsem o něm nic nevěděl, každý se ho bál, kdyby věděli jak vypadá, možná by jim tak děsivý nepřišel, byl to takový směšný xicht vytesaný do skály, no trapák, ale to jsem opět přeskočil. Každopádně během žvanění se spustily otřesy, a skřeta to i s jeho kumpánem zavalilo. Zvědům jsem řekl co jsem viděl a valil dom, když jsem dorazil, nebylo to pěkné, dům strýce to zavalilo, i s ním uvnitř, na chvilku jsem si zahrál takové to divadýlko, částečně proto že si potrpím na drama, částečně proto že jsem chtěl slevu od těch co u toho byli, a částečně proto že jsem v tý době byl přeci jen ještě slaboch. Ale rychle jsem se oklepal, hlavně díky těm slevám, vždycky jsem byl na prachy. *ukazuje měšec plný zlaťáků*, pěkný že? Tady je 25 tisíc zlatých, to jsem si vydělal těsně před koncem, když jsem došel do hlavního města, nakupoval jsem u sestry kámoše perly za 90, a za 100 je prodával asi 10 metrů vedle stojícímu obchodníkovi. Hah.. To se mi tehdy povedlo.. *opět s úsměvem sáček zavěsil na opasek* Teď si vezměte, kolik těch perel muselo být, když jsem na tom vydělal tolik. Taky se mi tou dobou s těmi otřesy začalo zdát o jedné pěkné náně, zjistil jsem že je to princezna,. Jasně že blbá jak troky, lezla do prokletého a zakázaného údolí, a sebrala tam nějaké kamínky, papínek jí říkal že ty kameny má ihned vrátit, ale ona už byla v jejich moci, a držela si je tam, zejména takové rudé, něco jako rubíny, jen prokleté, takže k ničemu. To ani neprodáte, no ne?
No, ale dále, kvůli otřesům se v údolí, už nevím jak se jmenovalo, tuším že Zelené údolí tomu říkali, objevili nepřátelé, hlavně nemrtváci, a já nesnáším nemrtváky, když vidím nemrtváka, musím ho rozmáznout.. *chvíli se mu v tváři zurčila nenávist, pak ale ustoupila když si uvědomil že musí pokračovat*.
Heh. Starosta mě jako poslal do vedlejšího údolí, prý pro pomoc, jasně že přímá cesta byla zavalená, a nikomu se nechtělo to jít třeba odstranit, všichni tam postávali jako lemry, nejvíc mě štval chlápek na mostě, co furt opakoval že má rád potok, blázen.. *zhnusený výraz ve tváři* Takže jsem musel do hor, respektive takového malého kopečku, a pak přes doly, tam se to vesměs opakovalo, taky jsem se musel pořád vracet do vesnice, pro nákupy, hlavně kotlíků na vaření jsem za tu cestu propálil desítky, nesnáším takové bazmeky, kdybych znal toho kdo to vyrábí.. Tak bych... Tak bych... *hledá slovo* tak bych ho rozmázl.. *kouká na pánev a kotlík ze svého inventáře* Ono to vypadá jako litina, ale nic to nevydrží..*chvíli natáčí kotlík do různých úhlů, poklepávaje na jeho materiál, zhnuseně si odplivl a kotlík opět vrátil do batůžku, pak se opět začal usmívat* Každopádně jsem prošel těmi doly a šel jsem směrem k... *zastavil se v promluvě a na chvíli se zapřemýšlel* Jestli ty kotlíky a pánve nevyrábí přímo ta sousedka od které to kupuju.. * pohledem opět sjel na batoh, poškrabal se na tváři, hledíce jakoby se chtěl na kotlík znovu podívat, jestli tam snad nenajde značku výrobce* No nic, kde jsem to skončil, jo, šel jsem do města, starosta tam nebyl, prý že je nezvěstný od průzkumu hřbitova.. Tak tam šel na krchov, pořád jsem si musel ale chodit kupovat nové vybavení, rozumějte, to jsem ještě neuměl kovařinu, nebylo to levný, tohle kladivo *vytahuje z batohu a mírně potěžkává v pažích* mě stálo 250 zlatek, ne? A teď si vezměte, že jsem vzal po hlavě 10 nemrtváků, a kladivo bylo na odpis.. Taky nanic.. Celej zlatej důl by mohl těžit zlato jen pro ty vydřiduchy co tohle prodávají.. No, ale starostu jsem sehnal, dokonce i zachránil, já myslím že byl i trochu pomočený, ale za to si mohl sám, neměl tam lézt, no ne? Beztak to určitě doma shodil na ty nemrtváky, že ho pochcali oni.. Prase.. *znechucený výraz ve tváři*
Tak jsem ale splnil i to co po mě chtěl počůránek, teď mě napadá, doufám že to nehodil na mě, když už jsme u toho.. Raději dále. Naučil jsem se taky trochu té výroby lektvarů a pak jsem zas musel přes doly. Samozřejmě že jsem zase vylez v nějakém údolí, a zase to samé v bleděmodrém, nic se nezměnilo, pomoc nemohli poslat a sami ji naopak potřebovali, za dveřmama horda skřetů, skoro všichni na začátku silnější než já, ale to se změnilo vždy když jsem našel takového který odpovídal mé síle. Rozumějte, po boji jsem vždy zesílil a mohl jsem na další. Bláznivé. Taky jsem se tu naučil kovat, konečně, stejně jsem ale musel 90 procent času jenom chodit po okolí, a sbírat suroviny, popřípadě hledat nepřátele na které mohu jít a nacvičit si na nich boj. Pak jsem musel do dolů a těžit, opět další schopnost kterou jsem prostě musel mít na maximum, jsem přeci hrdina.
A abych to zkrátil, takhle jsem to proopakoval, až jsem došel do hlavního města, tam se trochu proslavil, obdržel jsem úkol zachránit princeznu Blběnu a nakonec zabil tři démony které držely Kostitřesovu, nebo jak, moc, a najednou bylo hotovo.. Nic víc, nic míň. Král měl takovou radost že mi chtěl dát půl Blběny a království, ale to jsem odmítl, ani nevím proč, celou dobu se mi líbila.. *zamyšlený výraz* Teď si nejsem jistý, jestli to její odmítnutí ale nepřidali až ti Slováci co o mě ten příběh udělali formou té videohry.. Protože jinak se mi nechce věřit že bych udělal takovou blbost.. Safra *drbe se ve vlasech*. Celkově to ale nebyla žádná výzva, vše je to jen o tom, dlouho pokračovat v tom co děláte, jakmile jsem mohl zaútočit na nějakého nepřítele, už nebylo napětí, protože jsem věděl že to stejně vyhraju.
Co vám mám ještě povídat, jak jsem říkal, celkově vzato jsem si jistý, že jsem byl už v předchozích životech také tímhle Gerojem, žejo.. Určitě minimálně dvakrát, také v nějakém tom království, moc si z nich teda už nepamatuju, ale vím, že jsem si ty předchozí životy užil více, byť byly kratší (možná právě proto, znáte to, intenzivnější život).. No nic, tak já.. *zvedá meč a štít* už půjdu. Mějte se, a kdyby jste se snad chtěli dát na dráhu Gerojů, pamatujte si, základ je sbírat hodně hub a vajíček, a semtam prokliknout nějakého toho zloducha a když vám dojde energie, tak si uklohnit žvanec a nabaštit se. Také kožešinky prodávejte! To se hodí vždycky. A třeba pak také jednou prodáte svůj životopis Slovákům co o vás udělají nějakou tu indie sérii *s úsměvem*.. Já osobně jsem se rozhodl, že až se zase stanu Gerojem, v nějakém jiném životě a oni o mě udělají čtvrtý díl, tak jestli bude zase takovouhle formou, tak už půjdu za nimi, a budu požadovat aby pětka byla jako nějaký Zaklínač. Kámoš Geralt totiž říkal, že se mu tohle jeho ztvárnění prý dost líbilo, i když si ti tvůrci vymysleli celý děj podle svého. Těpic a mějte se.. *mizí do roští* *ještě vykoukl* Jo a važte si Kekelliho, je to pan spisovatel! Takhles říkal že to mám říci Giovanni? Bylo to dobrý ne? *ukousl si z jablíčka které tam někde vyštrachal, a s pobaveným úsměvem se vydal na cestu, pískajíce si nějakou hrdinskou odrhovačku*..
*Hrdina přichází, odkládá štít, zakusuje kousek jídla z tlumoku a opírá se o meč* Zdravím vás všechny, já jsem.. Geroj.. Jo.. Geroj, to bude fungovat, konkrétně jsem z nějakého království, a jsem tu proto, abych vám popsal toto mé dobrodružství, prostě ty blbosti jak jsem se vůbec vlastně stal tím hrdinou *odplivává do trávy*..
Jsem si jistý, že jsem v každém svém životě, tuším že byly minimálně dva, byl velkým hrdinou a přitom to vždycky začalo dost nenápadně.. *pobaven jakousi myšlenkou se začal usmívat* No nic.. V tomhle konkrétním, jsem takhle vyrůstal u svého strýce Brenta, ujal se mě když jsem přišel o rodinu. Roky mě cvičil na to, abych se stejně jako on mohl stát dobrým lovcem, co vám povídat.. Je to vlastně vtipný, nikdy mi to nepřišlo zas tak složitý, stačilo mít v inventáři luk a šípy, a pak jenom kliknout.. *hledí do dáli, snad při pokusu o přemýšlení* No, ale dále, už jsem byl pokročilejší, a strýc mě poslal na lov, naskytla se mi možnost pomoci pár lidem z okolí, jasně že jsem to přijal, to jsem kdysi četl takový deník, napsal ho dávno nějaký velkohrdina co se jmenoval Mirek Dušín, tak jsem si ho vzal za vzor, tak proto. Sesbíral jsem nějaké ty houby, vybral pár ptačích hnízd, a dokonce získal možnost naučit se lovit ryby, taky jsem se naučil vařit, hehe *vytáhl párátko a štourá se s ním mezi zuby*. Navíc ulovil pár zajaců a jejich kožešinky prodal rychtářovi, pak to šlo ale poměrně rychle do kopru, to jsem takhle zachránil jednoho z lovců před pěkně nechutnými pavouky, tuhle verbež nesnáším, vždy když vidím pavouka, musím ho rozmáznout *naprázdno ve vzduchu srazil pěsti* není tu někde nějaký *rozhlíží se* není *mírně zklamaně* , mají štěstí *opět se opřel o zbraň*.. Kde jsem to skončil? Jo, poslali mě na průzkum kvůli nějakému skřetovi, už si nepamatuju o co přesně šlo, ale když jsem ho našel, ani jsem s ním nemusel bojovat, právě s někým žvanil, mluvili o nějakém Kamenožroutovi, nebo Kamenotřasu..ne.. Zemětřasu!! Tak se jmenoval! Tehdy jsem o něm nic nevěděl, každý se ho bál, kdyby věděli jak vypadá, možná by jim tak děsivý nepřišel, byl to takový směšný xicht vytesaný do skály, no trapák, ale to jsem opět přeskočil. Každopádně během žvanění se spustily otřesy, a skřeta to i s jeho kumpánem zavalilo. Zvědům jsem řekl co jsem viděl a valil dom, když jsem dorazil, nebylo to pěkné, dům strýce to zavalilo, i s ním uvnitř, na chvilku jsem si zahrál takové to divadýlko, částečně proto že si potrpím na drama, částečně proto že jsem chtěl slevu od těch co u toho byli, a částečně proto že jsem v tý době byl přeci jen ještě slaboch. Ale rychle jsem se oklepal, hlavně díky těm slevám, vždycky jsem byl na prachy. *ukazuje měšec plný zlaťáků*, pěkný že? Tady je 25 tisíc zlatých, to jsem si vydělal těsně před koncem, když jsem došel do hlavního města, nakupoval jsem u sestry kámoše perly za 90, a za 100 je prodával asi 10 metrů vedle stojícímu obchodníkovi. Hah.. To se mi tehdy povedlo.. *opět s úsměvem sáček zavěsil na opasek* Teď si vezměte, kolik těch perel muselo být, když jsem na tom vydělal tolik. Taky se mi tou dobou s těmi otřesy začalo zdát o jedné pěkné náně, zjistil jsem že je to princezna,. Jasně že blbá jak troky, lezla do prokletého a zakázaného údolí, a sebrala tam nějaké kamínky, papínek jí říkal že ty kameny má ihned vrátit, ale ona už byla v jejich moci, a držela si je tam, zejména takové rudé, něco jako rubíny, jen prokleté, takže k ničemu. To ani neprodáte, no ne?
No, ale dále, kvůli otřesům se v údolí, už nevím jak se jmenovalo, tuším že Zelené údolí tomu říkali, objevili nepřátelé, hlavně nemrtváci, a já nesnáším nemrtváky, když vidím nemrtváka, musím ho rozmáznout.. *chvíli se mu v tváři zurčila nenávist, pak ale ustoupila když si uvědomil že musí pokračovat*.
Heh. Starosta mě jako poslal do vedlejšího údolí, prý pro pomoc, jasně že přímá cesta byla zavalená, a nikomu se nechtělo to jít třeba odstranit, všichni tam postávali jako lemry, nejvíc mě štval chlápek na mostě, co furt opakoval že má rád potok, blázen.. *zhnusený výraz ve tváři* Takže jsem musel do hor, respektive takového malého kopečku, a pak přes doly, tam se to vesměs opakovalo, taky jsem se musel pořád vracet do vesnice, pro nákupy, hlavně kotlíků na vaření jsem za tu cestu propálil desítky, nesnáším takové bazmeky, kdybych znal toho kdo to vyrábí.. Tak bych... Tak bych... *hledá slovo* tak bych ho rozmázl.. *kouká na pánev a kotlík ze svého inventáře* Ono to vypadá jako litina, ale nic to nevydrží..*chvíli natáčí kotlík do různých úhlů, poklepávaje na jeho materiál, zhnuseně si odplivl a kotlík opět vrátil do batůžku, pak se opět začal usmívat* Každopádně jsem prošel těmi doly a šel jsem směrem k... *zastavil se v promluvě a na chvíli se zapřemýšlel* Jestli ty kotlíky a pánve nevyrábí přímo ta sousedka od které to kupuju.. * pohledem opět sjel na batoh, poškrabal se na tváři, hledíce jakoby se chtěl na kotlík znovu podívat, jestli tam snad nenajde značku výrobce* No nic, kde jsem to skončil, jo, šel jsem do města, starosta tam nebyl, prý že je nezvěstný od průzkumu hřbitova.. Tak tam šel na krchov, pořád jsem si musel ale chodit kupovat nové vybavení, rozumějte, to jsem ještě neuměl kovařinu, nebylo to levný, tohle kladivo *vytahuje z batohu a mírně potěžkává v pažích* mě stálo 250 zlatek, ne? A teď si vezměte, že jsem vzal po hlavě 10 nemrtváků, a kladivo bylo na odpis.. Taky nanic.. Celej zlatej důl by mohl těžit zlato jen pro ty vydřiduchy co tohle prodávají.. No, ale starostu jsem sehnal, dokonce i zachránil, já myslím že byl i trochu pomočený, ale za to si mohl sám, neměl tam lézt, no ne? Beztak to určitě doma shodil na ty nemrtváky, že ho pochcali oni.. Prase.. *znechucený výraz ve tváři*
Tak jsem ale splnil i to co po mě chtěl počůránek, teď mě napadá, doufám že to nehodil na mě, když už jsme u toho.. Raději dále. Naučil jsem se taky trochu té výroby lektvarů a pak jsem zas musel přes doly. Samozřejmě že jsem zase vylez v nějakém údolí, a zase to samé v bleděmodrém, nic se nezměnilo, pomoc nemohli poslat a sami ji naopak potřebovali, za dveřmama horda skřetů, skoro všichni na začátku silnější než já, ale to se změnilo vždy když jsem našel takového který odpovídal mé síle. Rozumějte, po boji jsem vždy zesílil a mohl jsem na další. Bláznivé. Taky jsem se tu naučil kovat, konečně, stejně jsem ale musel 90 procent času jenom chodit po okolí, a sbírat suroviny, popřípadě hledat nepřátele na které mohu jít a nacvičit si na nich boj. Pak jsem musel do dolů a těžit, opět další schopnost kterou jsem prostě musel mít na maximum, jsem přeci hrdina.
A abych to zkrátil, takhle jsem to proopakoval, až jsem došel do hlavního města, tam se trochu proslavil, obdržel jsem úkol zachránit princeznu Blběnu a nakonec zabil tři démony které držely Kostitřesovu, nebo jak, moc, a najednou bylo hotovo.. Nic víc, nic míň. Král měl takovou radost že mi chtěl dát půl Blběny a království, ale to jsem odmítl, ani nevím proč, celou dobu se mi líbila.. *zamyšlený výraz* Teď si nejsem jistý, jestli to její odmítnutí ale nepřidali až ti Slováci co o mě ten příběh udělali formou té videohry.. Protože jinak se mi nechce věřit že bych udělal takovou blbost.. Safra *drbe se ve vlasech*. Celkově to ale nebyla žádná výzva, vše je to jen o tom, dlouho pokračovat v tom co děláte, jakmile jsem mohl zaútočit na nějakého nepřítele, už nebylo napětí, protože jsem věděl že to stejně vyhraju.
Co vám mám ještě povídat, jak jsem říkal, celkově vzato jsem si jistý, že jsem byl už v předchozích životech také tímhle Gerojem, žejo.. Určitě minimálně dvakrát, také v nějakém tom království, moc si z nich teda už nepamatuju, ale vím, že jsem si ty předchozí životy užil více, byť byly kratší (možná právě proto, znáte to, intenzivnější život).. No nic, tak já.. *zvedá meč a štít* už půjdu. Mějte se, a kdyby jste se snad chtěli dát na dráhu Gerojů, pamatujte si, základ je sbírat hodně hub a vajíček, a semtam prokliknout nějakého toho zloducha a když vám dojde energie, tak si uklohnit žvanec a nabaštit se. Také kožešinky prodávejte! To se hodí vždycky. A třeba pak také jednou prodáte svůj životopis Slovákům co o vás udělají nějakou tu indie sérii *s úsměvem*.. Já osobně jsem se rozhodl, že až se zase stanu Gerojem, v nějakém jiném životě a oni o mě udělají čtvrtý díl, tak jestli bude zase takovouhle formou, tak už půjdu za nimi, a budu požadovat aby pětka byla jako nějaký Zaklínač. Kámoš Geralt totiž říkal, že se mu tohle jeho ztvárnění prý dost líbilo, i když si ti tvůrci vymysleli celý děj podle svého. Těpic a mějte se.. *mizí do roští* *ještě vykoukl* Jo a važte si Kekelliho, je to pan spisovatel! Takhles říkal že to mám říci Giovanni? Bylo to dobrý ne? *ukousl si z jablíčka které tam někde vyštrachal, a s pobaveným úsměvem se vydal na cestu, pískajíce si nějakou hrdinskou odrhovačku*..
Quake
Pro: Stále platí, že to celé "nějak funguje", byť s každým dílem (a také s délkou tohoto) je to horší a horší.
Proti: Brzo stereotyp, žádná výzva, chtělo by to nějak ozvláštnit hratelnost aby se nejednalo pouze jen o opakování té samé činnosti, hodně špatný děj