X-COM: Terror from the Deep

Legenda X-COM: Terror from the Deep se nesmazatelně zapsala zlatým písmem do počítačové herní historie. Osobně považuji druhý X-COM za nejlepší a nejzábavnější tahovku všech dob.
Principiálně je hra stejná jako první díl, proč taky měnit dokonalé - že, vše ostatní je ale nové. Opět je nutné vystavět sít dobře vybavených a opevněných základen, najmout zprvu vyjukané mariňáky, kterým se v první misi rozklepou kolena z cizáckých útoků a budou v panice střílet i do vlastních řad, což na morálce ostatních zrovna nepřidá. Pokud ale zelenáči úspěšně dokončí misi a přivezou na základnu velmi cenné pozůstatky cizáků a cizáckých technologií, dojde k povýšení zelenáčů na statečné námořníky, ti nejlepší to mohou časem za zásluhy v boji dotáhnout až na kapitána jednotky. Vědci se v laboratořích ihned vrhnou do výzkumu získaných artefaktů a po dokončení výzkumu podají na velitelství report o dosažených výsledcích. Pokud se podaří vyzkoumat novou zbraň, skafandr, či plavidlo naši inženýři se v dílnách mohou ihned pustit do výroby nového vybavení, které nám pomůže odrazit cizácký sajrajt a poslat ho tam kam patří – přímo k čertu na dno Mariánského příkopu. Za dobré bojové výsledky, proti kosmickým nájezdníkům, dostane naše organizace každý měsíc dotace od terorizovaných zemí, ty jsou nutné na další rozvoj základen. Pokud by výsledky nebyly dobré, země by přestaly platit a raději uzavřou alianci s cizáky, což vede na špatný konec.

Hlavním rozdílem oproti prvnímu dílu je prostředí cizáckých útoků, většina se jich totiž odehrává pod vodou, výjimkou ale nejsou ani pozemní útoky na záoceánské lodě, přístavy a ostrovy. Pokračování přináší novou grafiku a velmi rozmanité herní prostředí, hlubinné souboje se odehrávají na korálových útesech, vracích lodí, potopených vrtných plošinách, antických nalezištích, že by i bájná Atlantida? Velikost map se pohybuje dle potopených plavidel od velmi malých až po velmi velké. Cizácké rasy jsou též jiné, protože nově se specializují na teror v hlubinách, nelze nezmínit krabouny, tasoty a tentakuláty (létající mozek). Hudba a zvuky dotváří dokonale temnou až apokalyptickou atmosféru, z které hlavně při nočním hraní běhá mráz po zádech. V neposlední řadě přináší pokračování podstatně vyšší obtížnost a mnohem delší herní dobu.

Hra ze nesmazatelně a hluboko vryla do mého srdce, na hraní mám s kamarády překrásné vzpomínky, které dodnes při občasném srazu v restauračním zařízení u plzeňského piva s oblibou probíráme. Pamatuji na mé první setkání s krabem, bylo to 6 hodin boje s deseti nováčky vybavených jen šipkostřílem a několika granáty, po loadovací trýzni mi došlo, že výbavu a výzkum se v této hře nevyplácí podceňovat. Hru jsme hráli i ve 4 na jednom počítači, každý měl 2-3 mariňáky, se kterými operoval při misi, dokonce jsme takto strávili i jeden Silvestr. Byly to stovky hodin skvělé zábavy, to nadšení, když zrovna moji svěřenci byli povýšeni nad ostatní, neznalo mezí. S oblibou jsme po každé misi sledovali statistiky zlepšení našich hochů, soucítili jsme s raněnými, kteří nemohli do akce a museli ležet na marodce. Dva kamarádi se hrou tak nadchli, že peníze našetřené na nákup silnějších motorek věnovali na nákup nového PC, jen aby mohli pařit Ufo i doma. Bohužel jsme pak s jedním z nich (s kamarádem dodnes přezdívaném Tasoth) při jednom nechtěném formátu HDD museli na stroji Jawa 21 pionýr, absolvovat hodinovou cestu v kopcovitém terénu pro novou instalaci. Byla zrovna sobota večer a většina mladé populace se sunula z Železného Brodu na třískotéku do Jirkova, mezi těmito davy jsme kličkovali s naším vesmírným plavidlem na převodový stupeň číslo jedna závratnou kosmickou rychlostí 7km/h, bez helem a řidičského průkazu. Od navoněných slečen mířících za úplně jinou zábavou padla sem tam jízlivá poznámka na náš super stroj, nám to ale nevadilo, jeli jsme přeci s 5ti 3,5“ disketami značky Polaroid s vidinou ušlechtilého úkolu chránit svět od cizáckých nájezdů.

Jestli si nějaká hra zaslouží ode mě 100% hodnocení je to legendární X-COM: Terror from the Deep neboli UFO 2.