Where the Water Tastes Like Wine

Kdyby byl býval Jack Kerouac žil a poznal dnešní počítačové hry, byla by tato indie záležitost jeho nejoblíbenějším titulem. Tak zvláštní a zároveň originální hru jsem zřejmě asi nikdy nehrál.

Rád si předem o hrách moc nepročítám. Nechávám se překvapit. Stejně, jako u filmů, mě zajímá plakát a pak moment, kdy hru spustím a čekám, co si na mě v úvodu přichystá. Tady jsem tušil nějaké adventurní prvky, ale nenapadlo by mě, k čemu se to vlastně dostanu. Podstata hry je totiž ta, že jste poutník (s vizáží smrtky) cestující po amerických státech. V jednom baru se dostanete k partičce pokeru, kde prohrajete duši a její vlastník Vás vyšle do světa, abyste poznal Ameriku, poslechl si příběhy, předal je dál a následně na konci hry se s ním sešel a celé mu to povyprávěl. Ano, nezdá se Vám to, poetika americké nezávislosti je zde absolutní.

Tak tedy začíná vaše cesta trempa. Ten cestuje z města do města, od státu ke státu, a poslouchá jednou zábavné a vtipné příběhy, pak vysloveně depresivní a smutné příběhy, aby se dostal k těm napínavým, bez kterých by hra nebyla kompletní. To vše se odehrává na poměrně nehezké mapě Ameriky, která je totálně nepřehledná a orientace v ní je prakticky nulová. Velkou devizou hry je ale její poetika a tak každé setkání s novým, dosud neobjeveným příběhem, je záležitost, u které budete chtít zavřít oči a tiše poslouchat nádherně nadabované postavičky, které do hry dodávají osobitou atmosféru, která Vás dlouhé hodiny udrží v zábavnosti. Dabing je tu opravdu něco, co se povedlo. Vždyť i jednu z postav namluvil samotný Sting.

Tvůrci ale od úspěchu hry asi měli větší očekávání, byť si to nedovedu úplně představit. Námět je to přeci jen dost těžkopádný a hratelnost tady vlastně neexistuje. Vámi získané příběhy totiž předáváte dál podobným poutníkům jako jste Vy a pokud zvolíte správnou kombinaci odvyprávěných příběhů, řeknou Vám na oplátku něco o sobě a posunou Vás tak v příběhu dál. To vše protknuté solidním soundtrackem, který jak kdyby vzešel přes noc ve vlaku směr Nashville. Jen škoda, že v diskuzi s nimi nefunguje úplně podstata diskuze a spíše se tu setkáte s náhodným generátorem slov. Vámi odvyprávěný příběh totiž vytvoří odpověď kolegy úplně na něco jiného a mnohdy to tak nedává logiku.

Hratelnost bych tak v tomto případě zaměnil spíše za relax. Relax počítačovou hrou. Relax u příběhů, které se Vaším putováním neustále rozšiřují, bohatnou, houstnou a Vy máte radost z každého dalšího, na který narazíte. Hra nicméně disponuje poměrně náročnou angličtinou s častou příměsí místního slangu a tak jsem i já měl občas zatraceně co dělat, abych pochopil myšlenku aktuálního příběhu. Celkově vzato ale mohu říct, že se jedná o originální a nevšední zážitek. Hudební podklad, kvalitně napsané příběhy a námět je něco, co do dobré hry patří a i když jí hodnotím tak, jak jí hodnotím, musím říct, že tak nevšední zážitek mi v paměti nějaký čas zůstane. I tak mě ale nepřekvapuje, že se jedná o brutální herní propadák.