- Žánr
- Forma
- placená hra
- Rozsah
- samostatná hra
- Multiplayer
- ne
Príbeh sa odohráva v štylizovanom svete šestnásteho storočia, pripomínajúca ten náš. V tomto svete je Smrť bytosť z mäsa a kostí a podriaďuje sa tajomnej rade známej pod menom Corpus. Raz za jednu generáciu musí Corpus určiť nástupcu Smrti. Avšak v príbehu hry sa stal malý omyl, rada určila za nasledujúceho Smrťa nekromancera, ktorý nemá ani v najmenšom chuť plniť svoje povinnosti tak, akoby sa na Smrť patrilo. Jeho jediným cieľom je priniesť skazu celému svetu. Dokonca zašiel až tak ďaleko, že sa pomocou smrti stal nesmrteľným. Smrť ani Corpus ho nedokážu zastaviť. Jediná, ktorá by mohla, je práve Scarlett. Na ceste do Benátok musí odomknúť svoje skryté schopnosti, aby mohla zachrániť nielen otca, ale i celý svet od nekromancerovej hrozby.
Venetica je akčné RPG, istým spôsobom podobné konzolovému hitu Fable, nielen vďaka štylizovanému grafickému spracovanie, ale i podobným poňatím herného priestoru. Plnením úloh a zabíjaním protivníkov získavate body skúseností a postupne tak zvyšujete úroveň svojej postavy - pri každom postupe je možné zvýšiť si štyri základné vlastnosti. Nové schopnosti (skilly) sa však musíte učiť u učiteľov (trénerov), či niektoré získate počas napredovania príbehom.
Poslední diskuzní příspěvek
Nejlépe hodnocené komentáře
Pojďme popořadě: Drobné technické nedodělky týkající se především kolizního systému. Klasika jako zavřené dveře, půl postavy uvnitř půl venku, vně protivníka při boji nebo při plavbě do Afriky s vytaženými plachtami. Příběh samotný je vymyšlen nadprůměrně, ale jistý prvek nepochopení hlodal ve mně hned od úvodu, kdy nebohá Scarlett, tvářící se jako poupátko, po smrti svého milého a lačnící po pomstě jde bez větších problémů zabíjet a lehce se nechá vtáhnout do něčeho většího, nadpřirozeného.
Hlavní lokace v Benátkách jsou stvořena pěkně, přímo bych řekl pohádkově, především potom v noci. Ve zbroji se odráží měsíc nebo pouliční osvětlení a všechno má kouzelný nádech. Celkový obraz obyvatel působí uvěřitelně, tu na rohu postává prodejce, onde prochází stráž v lesklém brnění i tak typické plavební kanály podkreslují atmosféru tohoto romantického města. Jiné lokace působí ale občas prázdně, někdy až chudě.
Co se týče protivníků, ti lidští i některé nelidské stvůry jsou v pohodě, ale najde se zde několik druhů bestií působící jako pěst na oko. Předmětů k eliminaci mohlo být také víc, i když vesměs jsem využíval pouhé dva nebo tři druhy, jiné jsem sice nosil při sobě, ale kdybych je prodal také by se nic nestalo. Slabší jsou i komba nebo chcete-li bojové pohyby, u každé zbraně je to vždy pět kliků myší a výsledkem je provedení téměř totožného pohybu. Kouzel jsem využíval velmi málo, to ovšem není zápor, pouze má preference.
Posledním bodem mých výtek je chování obyvatel. Občas se stávalo, že při eliminaci jistých jedinců se jeho kolegové jen vesele dívali a po schování zbraně ještě zvolali "Oh hallo". Nevím, přišlo mi to nepatřičné.
Jinak by se dalo říct, že Venetica je dobře odvedenou rpg hrou a bavila mě. Především získávání důležitých vlastností skrze sochy, gondoliéři a jejich plavidla sloužící jako rychlý přepravní prostředek, myšlenka příběhu, zajímavé souboje s bossy nebo páčení zámků. Po stránce audiovizuální také myslím není co vyčítat, hlavně tedy hudební složka je výborně poslouchatelná. Pohyby postav působí reálně...
Na konec ještě něco zmíním, po bodu ke každé z misek vah. 1. na stranu neduhů – neschopnost překročit o něco vyšší překážku než je práh u dveří. 2. na stranu duhů - Scarlett je fakt hübsch.
Když jsem se dostal do města, tak se opakoval stále stejný scénář, představení dané části v animaci, prošmejdění každého koutu, vybití lumpů a vyčištění katakomb, které jsou pod celým městem, ale nevím proč nejsou navzájem propojené. Ve městě jsou tři cechy, a to Řád Svaté pečetě, Temná křídla a Síť Masky. K rytířům se přidávám málokdy, a tak mě daleko více lákala Temná křídla, o nichž jsem si původně myslel, že je to banda zlodějů. Když jsem ale zjistil, že jejich hlavní náplní je poslíčkování, které nemám zrovna moc v oblibě, vyhrála Síť Masky, zabývající se mou oblíbenou nekromancií.
Bylo to vůbec poprvé, co jsem se podíval do Benátek a pobavilo mě, že se jedna z benátských čtvrtí jmenuje Arsenal, o čemž jsem neměl ani tušení. V některých aspektech mi Venetica připomínala Gothic II, ale na rozdíl od něj jsem domy musel vykrádat ve dne místo v noci, protože obyvatelé Benátek nespí, a tak jsem využíval jejich nepřítomnosti, kdy byli buď v práci anebo se procházeli po městě. Uvítal bych více přírodních lokací, ale díky dobře zpracované turistické metropoli mi lesy až tolik nechyběly.
Nejde o žádný obtížný titul, bojový systém je v podstatě jen o klikání ve správném okamžiku plus nějaké to kouzlení a nepřátelé, kteří nejsou moc různorodí, se dají vcelku snadno porazit, ale mě to vyhovovalo. Těžší bylo zdolat snad jen větší skupinky čtyř až pěti protivníků najednou a největší problémy jsem měl už od začátku s Grippery, jejichž útoky mi ubíraly hodně života. Díky neomezenému systému ukládání nebyl však ani tento fakt nějakým zásadním problémem.
Ve hře je sice implementován systém voleb, ale v podstatě nemá, až na výjimky, žádný vliv na příběh. Ať už jsem zvolil jakoukoli možnost, postava většinou řekne dvě rozdílné věty, a pak se chová při všech odpovědích úplně stejně. Vyplatilo se tak být parchant, urážet a bitkařit se, protože z toho bylo více peněz a zkušeností. Skvělými prvky byly Gondoly a plavání a potěšila mě i dvacítka pokladů, jejichž hledáním jsem vyplňoval mezery mezi příběhovými i vedlejšími úkoly. Občas jsem narazil na bug, kdy gondola plula sama bez posádky a zvláštní byla i chůze po schodech nebo procházení zvířaty, šlo ale spíše o úsměvné momenty.
Můj nevlastní bratr Leon mě štval hned od první chvíle, co jsem ho poznal, a kdyby to šlo, zabil bych ho. Pořád jsem ho tahal z nějakých průšvihů, on mi ani nepoděkoval a nakonec se postavil proti mě. To je panečku rodinná idylka. Líbila se mi možnost mluvit s mrtvými a zjišťovat, co je stále drží ve světě živých. Někdy šlo o mapu pokladu, někdy o příběh nebo o souboj, ale nejlepším důvodem, proč neodejít na věčnost je bezpochyby korbel piva, který mi jeden zemřelý daroval.
Herní doba se zastavila na hodnotě 34 hodin a stejná číslovka označovala i mou konečnou úroveň. Většina hráčů to zvládne v součtu ani ne za den, ale já se prostě kochám, šmejdím a nakonec jsem vlastně ještě zaostal za svým klasickým dvojnásobkem průměru.
Pro: příběh, Benátky, souboje, poklady, rozhovory s mrtvými
Proti: málo přírodních lokací, bugy, Leon
První dojmy jsou ale dost strašné. Bez nějakého většího okecávání: úvodní vesnice je fakt hnusná – moje první myšlenka byla, že tvůrci evidentně moc neumí pracovat s texturami a jejich napojováním. Hra navíc běží na dost mizerném a tragicky optimalizovaném enginu, takže v jednu chvíli si pískám při 60 fps a jindy framerate klesá i k jednociferným číslům. Ani technicky to není žádný zázrak: prolínající se textury jsou denním chlebem, na blikání stínů jsem si taky po čase zvykl a kolize objektu už radši ani nezmiňovat. Celkový dojem z vizuálu se ale s novými lokacemi rapidně lepší, celé Benátky jsou už o level někde jinde.
Bugy se nevyhly ani hře samotné – navádění po mapě je mizerné, cíl je často ukazován úplně nesmyslně. V určitých momentech se ani pořádně neaktualizuje deník s úkoly, takže jsem se bál hru vypnout, protože bych druhý den netušil, kam mám vlastně jít. Na žádný dohrání bránící bug jsem nenarazil, hra však ráda padá při jednom ne zcela nepodstatném rozhovoru. Fix nikde a samotní vývojáři se v diskuzi na Steamu nejednou vyjádřili, že řešení je jednoduché: prostě s danou postavou nemluvit. (To je podpora tyvole! Když už na to po těch letech kašlu, tak to radši nebudu komentovat, že jo.)
Pokud se ale dostanu přes všechny zmiňované neduhy plynoucí především z toho, že hra není pořádně odladěná, dostanu docela fortelné RPG atmosférou připomínající Fable a hratelností maličko evokující Gothic, potažmo spíše novější druhý Risen. Chválím propracovaný, ale příjemně rychlý a přehledný inventář, kde lze plynule přecházet z deníků ke skillům apod. Ovládání je jednoduché a rychle přejde do krve, postava se sice pohybuje trochu ztuha a neumí skákat (čemuž se ale mohli přizpůsobit designéři, kteří z Benátek dělají bludiště, kde nelze seskočit pomalu ani z deseti centimetrové zídky), ale soubojový systém kupodivu funguje velice dobře a zabavil mě po celou dobu.
Na začátku komentáře jsem zmiňoval obavy z příběhu. Naštěstí nenaplněné. Sice se nejedná o nějaké zfilmování hodné veledílo, ale není nouze o zvraty a vcelku obstojně napsané dialogy (které jsou i na poměry her dementní, ale alespoň zábavné). Voice acting odpovídá rozpočtu, až na pár úletů bych řekl, že je to solidně odvedená práce. Samotná Scarlett je sympatická dívčina, dobře nadabovaná i rozpohybovaná a k plné spokojenosti mi chyběly jen o něco hezčí (rozuměj, více sexy) zbroje – roztrhané šaty na začátku ji bohužel sekly nejvíce.
Nějakých 24 hodin ve světě Veneticy mi připadá jako rozumná dávka, konec byl i tak tradičně příšerně natahovaný (proč, páni vývojáři? proč?). Hru jsem si střídavě užíval, střídavě u ní nadával, ale toho užívání bylo podstatně více, tudíž na ni budu pamatovat spíše v dobrém. Za jedno zahrání určitě stojí, už jenom pro tu atmosféru fantasy Benátek a opatrného pokukování po střechách, zda někde nezahlédnu poskakující postavičku v bíločervené kápi.
Pro: slušný příběh, stylizace, hratelnost, svižný interface, humor, občas možnost volby, pro naučení skillu je potřeba učitel (thank you!)
Proti: často nefunkční navigace, natahování herní doby (zejména v závěru) nutností běhat sem a tam dlouhé trasy, technická stránka (dlouhé loadingy, bugy, optimalizace, kolize textur, padání hry), kolísavá úroveň grafiky, zbytečné truhly (žádný hodnotný loot)
Pro: vlažný bojový systém, zaujímavý herný svet, charizmatická hrdinka, pestré a zaujímavé prostredia
Proti: technické spracovanie a bugy, príliš ľahké, niektoré stereotypné úlohy
Hra má zajímavý příběh, sympatickou hrdinku a zkrátka mě to bavilo hrát, prostředí Benátek také potěšilo. Grafika není nijak ohromující, ale některé věci jsou hezké a nijak není grafika na překážku. Hra mě ani na chvíli nezačala nudit a neupadá do stereotypu, chválím i bosse a některé zajímavé mechanismy.
Škoda, že se asi nedočkáme dalšího dílu, který bych si dobře dokázal představit. Neudělejte stejnou chybu a zkuste aspoň demo.
Tipy: nepodceňujte axiny, rozbíjejte vázy, otevírejte každou truhlu, vylevelujte si schopnost death burst, nezapomeňte vykopat poklad v afrických jeskyních.
Pro: příběh, scarlett, dabing, hudba, grafika, hratelnost, zajímavé úkoly, twilight world
Proti: menší bugy, loadingy, ne zrovna vyvedený inventář, opakující se interiéry
Pro: viz. komentář
Proti: viz. komentář