Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Měla to být odpočinková explorativní hra na pár dní. To jsem ještě netušil do jakého kolosu se pouštím, a že mě čekají desítky hodin hloubání nad tím jak spojit dva body na čtverečkové mřížce. Ano, to je výchozí princip jednotlivých hádanek ve formě destiček roztroušených po pestrobarevném ostrově opuštěně spočívajícím uprostřed široširého moře, kde vám jedinými společníky bude váš stín, vítr v korunách a hladivé vlnky konejšivě omývající zamlklé pobřeží. Na destičkách je vždy výchozí bod a dle určitých pravidel musíte vést linku do bodu finálního. Zní to snad fádně, ale Jonathan Blow, tvůrce atmosférické indie plošinkovy Braid, prokázal nesmírnou míru vynalézavosti jak tento prostý princip několikrát radikálně ozvláštnit. Ostrov je rozdělen do několika oblastí, které někdy reprezentují zajímavé biomy, jindy různé nedokončené stavby a které hádanky sdružují do tematických sekcí. Hra vás přitom vždy v téměř každé oblasti vede za ruku a náročnost hádanek stoupá pozvolna - vždy tak, abyste dokázali dané pravidlo plně pochopit a pokud snad narazíte na místo, kde nevíte jak dál, je dobré pokračovat jinde a vrátit se později, kdy vám bude řešení připadat již srozumitelné. Přesto je ve hře pár míst, ve kterých musíte být velmi pozorní a učinit jistý myšlenkový skok. Tyto momenty při jejich vyřešení však přinesou to největší zadostiučinění.

Po chvíli toulání se po ostrově si začnete připadat jako Robinson, který svým rozumem a všímavostí vdechujete život místnímu bezčasí. Možná se vám bude zdát, že celý ostrov byl stvořen právě pro vás, aby vaší existenci dával smysl. Ostrov a vy se stanete nerozlučnými přáteli, rubem a lícem jedné mince. Pod listy, v kořenech stromů nebo mezi kameny objevíte záznamníky s myšlenkami Mikuláše Kusánského, Richarda Feynmana, Alberta Einsteina, Rabindranáth Thákura a dalších. Ostrov se promění v labyrint znaků, symbolů a interpretací. V zakonzervovaných grimasách a vášních tajuplných soch stvořených nepřítomným kameníkem se stane apokalyptickou synekdochou světa, kde řešení je vždy za tím dalším záhybem cesty a ve chvíli, kdy už máte pocit, že je na dosah ruky, se promění v ještě komplexnější vzor vetkaný do textury snů a fantazií.

The Witness je hra, která svým poctivým důrazem na detail, délkou, invencí a filozofickým přesahem přestavuje jeden z herních vrcholů a byť dokáže být místy vyčerpávající a v závěru snad nejistě nedořečená, způsobí, že to další tajemství skrývající se za tím dalším záhybem cesty vás bude provokovat k tomu, abyste ho viděli nejen před vámi na obrazovce, ale snad i ve světě kolem vás.
+34
  • PC 85
The Witness je hra, o které jsem před vydáním nevěděl a myslím, že jsem nebyl sám. Avšak ona ihned po vydání zaplavila celý internet. Asi taky hlavně proto, že jí má na svědomí vývojář Jonathan Blow a byla ve vývoji dlouhých 8 let. Hry si nešlo nevšimnout a já přijal výzvu pokořit velké množství puzzlů.

Po zapnutí se objevíte okamžitě ve hře. Žádné menu, nastavování, nic podobného. Ocitáte se v dlouhém tunelu, na jehož konci svítí malá destička. Přijdete k ní a provedete "Slide to unlock". Dveře se otevřou a vy pokračujete k dalším dveřím. Uděláte totéž a co to... sluneční paprsky. Vyjdete na čerstvý vzduch a už na první pohled si všimnete velice příjemné grafiky. Ta stylizace, barvy a stíny... na to je radost pohledět. Zajímavé ale je, že zvuků je tu prachbídně pomálu. Většinou uslyšíte jen zvuky svých kroků, které se liší podle toho, po jakém materiálu zrovna jdete. To ale rozhodně není na škodu.

Princip hry na "pohádkovém" ostrově je jednoduchý. Přijdete k destičce (puzzlu) a spojíte bod A s bodem B. Tím spustíte napájení další destičky na konci kabelu, otevřete dveře, vysunete plošinu, apod. A to děláte celou dobu pořáááád a pořáááád dokola. Hra je ale tak dobře nadesignovaná, že žádný stereotyp nečekejte. Do tabulek se přidávají nové "podmínky", které musíte pro spojení bodů A a B splnit. Celkově se na ostrově nachází něco okolo 15. "souborů" puzzlů. V každém se postup řešení trochu liší. Některé musíte udělat dříve, abyste se dostali k dalším. Jelikož je svět na ostrově plně otevřený, nezřídka se vám stane, že naleznete puzzle, který neumíte vyřešit. Prostě necháte puzzle puzzlem, otočíte se na patě a odejdete jinam. Až se princip řešení naučíte, můžete se na dané místo kdykoliv vrátit. Úplným vyřešením některých "souborů" puzzlů se vám odemkne laser sloužící k zpřístupnění poslední lokace na ostrově a tou je "Hora Osudu" (jak jsem si ji během hraní poeticky nazval). Takových laserů vám stačí odemknout pouze 7 (já jich odemkl 11 a tuším, že už tam další nebyl). Což ale není zas takový problém. Pravdou je, že sem tam jsem se musel nad puzzlem chvíli zastavit, každopádně každý "soubor" jsem zpravidla prošel celý najednou a nikam jsem neodcházel.

Hra to vážně není tak těžká, když si zapamatujete, co která značka na destičkách dělá, a uvědomíte si, že zbytek je pouze hra úhlů a stínů. Největším zádrhelem pro mě byl "soubor" v čínském chrámu, který jsem prošel jen díky radě Bodkina v diskuzi (ještě jednou díky). Neměl jsem nejmenší představy, co s puzzlem dělat. Běhal jsem kolem dokola chrámu, počítal lístky na zemi, spáry v dlažbě, děs - hrůza - přitom řešení jsem měl celou dobu před očima => V chrámu se kromě velkého stromu uprostřed nachází i malý stromeček v zadní části. Je posazen na jednom puzzlu, kdy musíte na čtverci spojit dva body. Když je spojíte, můžete manipulovat s roletami na stěnách. Můj mozek si ale prostě usmyslel, že spojit nijak nejdou, i když jsem to zkoušel řešit několikrát. Domyslel jsem si tedy, že řešením bude to, že nějak odstraním velký strom, který bude nějak svázaný s tím malým. Ten potom zmizí a já budu moci body konečně v pohodě spojit. A takhle nějak začnete krátce po hraní The Witness uvažovat, přátelé.

Pokračovat v hraní vás neustále nutí to, že netušíte, co se na ostrově stalo. Všude potkáváte sochy, ale nikde ani živáčka. Chcete vědět, co za tím vězí. Když budete pozorní, můžete nalézt přehrávače se čtenými výroky známých lidí, např. Einsteina (ano, je to jediný člověk, jehož jméno jsem si zapamatoval :D), které vám pomohou utvořit si představu, co se to tedy vlastně děje. Kromě přehrávačů je k nalezení i podzemní kino. A že jsem se ho při prvním spuštění lekl... Vlastní teorii jsem si utvořil už v prvních hodinách hraní a skutečně první takovou velkou nápovědu můžete najít už, dejme tomu, v první hodině hry. S politováním musím říct, že jsem se nespletl a uhodil jsem hřebíček na hlavičku. Alespoň si to myslím, protože na "plnou hubu" to řečeno nebylo, i když si myslím, že o tom není pochyb. Bohužel se jedná sice o hezkou myšlenku, ale očekával jsem něco trochu víc fantasmagorického.

Ačkoliv se jedná o velice povedenou hru, u které se nestihnete nudit, kvůli konci hry, který mě zklamal, jsem musel snížit hodnocení (a to původně mířilo hodně vysoko). Popravdě ani nejsem velkým fanouškem podobných puzzlů (například v adventurách), protože je nemůžu nikdy za žádnou cenu rozlousknout. Bohužel tyto puzzly mi přišly jednodušší, než jsem očekával. Myslel jsem, že se budu potit u každého druhého a nakonec se takových moc nenašlo. A když už, tak i ty jsem dokázal brzo pokořit bez použití návodu. Hra by si zasloužila soubor několika hyperultratěžkých3D50x50políčekvelkých puzzlů na konci hry. Na jednu stranu je super, že obtížnost, díky brilantně zvládnutému puzzledesignu (parodie na leveldesign), je příjemně stravitelná jako u Portalu a že to není jediná podobnost, ehm, ehm..., na druhou stranu bych ocenil nějaký ten puzzle pro fajnšmekry. Hru jsem zvládnul dohrát s vyřešením 405. puzzlů, což není zas tak ohromné číslo, když si vezmete, že jich ve hře je ještě dalších 200. Možná se za těmi puzzly skrývají nějaké odpovědi, já už ale nemám žádný velký důvod hrát dál. Na své otázky jsem si už odpovědi našel. Teď The Witness položím na dlouhou dobu k ledu, už jenom proto, že její znovuhratelnost je nevalná. Kdyby ale vyšla nějaká mobilní aplikace s podobnými puzzly, tak do toho rozhodně jdu!

Pro: geniální puzzledesign, grafika, stylizace, originalita

Proti: závěr; obtížnost lehčí, než bych si přál; malá znovuhratelnost

+28
  • PC 80
Určitě znáte tu radost, kdy ve hře konečně porazíte těžkého bosse, nebo překonáte na osmý pokus náročný level. Ten pocit, kdy se vám zničehonic na tváři objeví úsměv a vám vytane na mysli "Sakra, jsem dobrej". The Witness má těchto momentů celou řadu. Koukáte na panel, nevíte co s ním, lámete si hlavu, užuž to chcete vzdát a podívat se na nápovědu... ale pak uvidíte nebo uslyšíte cosi, co předá vašemu mozku signál, který najednou všechny indicie spojí dohromady a vy, naplněni euforií, úspěšně splníte další panel. Všechna čest, přestože se může zdát, že hádanky jsou na jedno brdo, každá z nich přináší nová pravidla a porci originality, takže vás nepřestanou bavit řešit. Hádanky jsou fakt skvělé.

Stejně tak malebná konejšivá grafika, která může někomu připadat kýčovitá, ale to není můj případ. Pak je ve hře asi i nějaký příběh, ale ten jsem moc nepochopil a bylo mi to docela jedno, protože The Witness pro mě byla jako počítačové sudoku nebo křížovka. Puzzly jsem řešil, protože jsem je chtěl řešit. Bavilo mě, že stále přinášely něco nového, bavilo mě to lámání hlavy a následná radost z vyřešení. Nic víc. Symboliky je hra plná, ale ta pro mě nebyla hnacím motorem. Přesto jsou myšlenky na nalezených audiolozích zajímavé.
+25
  • PC 100
Tak, konečne dohrané! Aspoň v rámci mojich schopností. A teda dokončiť The Witness bez akéhokoľvek návodu, rady alebo pomoci, mi dalo riadny pocit zadosťučinenia a zážitok, na ktorý si určite ešte pár krát spomeniem. Išiel som do toho len s minimálnymi informáciami o čom hra bude, ale s veľkými očakávaniami, kedže žáner kombinujúci puzzle a exploráciu je asi môj najobľúbenejší. A obidve tieto časti sú tu zastúpené takmer v dokonalej forme.

Ostrov na ktorom sa v hre ocitnete, je pomerne veľký, a naozaj rozmanitý. Veľká časť je prístupná odzačiatku, a radosť z objavovania je veľmi návyková. Chcete sa proste pozrieť tam, a tam, a ešte aj tam... Čo môže byť v tom farebnom lese? A keď už je niečo uzavreté tak - Ako sa len dostať cez tento plot, a cez tieto dvere, a zistiť čo je na druhej strane? Z prostredia jednoducho dýcha atmosféra tajmostva a záhad. Bonusom je možnosť pevninu aspoň na chvíľu opustiť a cestovať loďou, na ktorej je aj aspoň aká taká mapa.

Graficky je ostrov spracovaný výborne, low poly modely majú svoj štýl. Vytknúť by sa dalo azda len to, že niekedy sa naozaj balancuje na hrane gýču - presaturované farby, idylické zákutia. Taktiež veľké množstvo úplne rozličných prostredí si vyberá svoju daň v tom, že sa cítite niekedy ako v lunaparku s atrakciami. V jednu chvíľu sa nachádzate v jesennej záhrade s jazierkom, urobíte pár krokov a ste na vyprahlej púšti s pečúcim slnkom, ale zároveň už vidíte na horizonte industriálny kameňolom a na druhej strane ružový sakurový parčík. Okrem toho je prostredie aj veľmi statické, všade prítomné sochy mu dodávajú až pocit akejsi v čase zmrazenej galérie. Hra je však tak pohlcujúca, že tieto apsekty nejak príliš nevadia.

Srdcom hry sú vynikajúco urobené puzzle. Nazačiatku jednoduché, postupne pridavajúce ďalšie a ďalšie princípy s chirurgicky presnou gradáciou, a do niektorých musíte zapojiť aj vonkajšie prostredie ostrova. Hádanky spája to, že vyžadujú analytické myslenie, out of box riešenia, pozorovacie schopnosti, vizuálnu predstavivosť, a ponúkajú perfektnú satisfakciu po vyriešení. Od puzzle hry sa len ťažko dá čakať viac. Pri niektorých hádankách som takmer plakal od neschopnosti riešenia, od toho ako mi šla hlava vybuchnúť, pričom to sprevádzali výkriky ako "Toto sa predsa nedá!". Na rad prišiel štvorčekový papier, ceruzka, farbičky a neskôr dokonca aj nožničky. Nakoniec sa to predsa len dalo.

Pri takom veľkom množstve hádaniek, samozrejme nie všetky sadnú každému, a je pravda, že pár z nich mi prišlo otravných. Hlavne ku koncu autor tlačí na pílu nielen s logickými konštruktami, ale sťažuje aj exekúcie riešenia, čo sa do hry podľa mňa vôbec nehodí. Je to však len malá škvrna na inak famóznom celkovom dizajne hádaniek.

Pridanou hodnotou je aj zaujímavá filozofická línia hry, ktorá by si sama o sebe zaslúžila hlbší rozbor. Ja som ju však vnímal počas hrania len veľmi povrchne, ako príjemné rozptýlenie, pričom vyššie zmienené zložky hrateľnosti na mňa pôsobili oveľa výraznejšie.

Za mňa teda rozhodne palec hore. Kráľ puzzle explorácie Antichamber vďaka o niečo lepšej atmosfére u mňa síce ostáva nepokorený, ale je to o chlp. Paralela by sa dala tiahnuť aj k o niekoľko rokov staršiemu FRACT OSC, kde sú niektoré prvky až zarážajúco rovnaké. The Witness však prináša stále veľa svojho a nového, a jedná sa po všetkých stránkach o výborný zážitok.

Ešte pár štatistík:
Doba hrania: približne 32 hodín.
Vyriešených: 442 panelov, 58 totemových symbolov, 11 lúčov, 4 bunkre.
Ostrov ešte stále skrýva niekoľko neodomknutých lokácií (viacero dverí, ktoré pravedpodobne ústia do podzemných chodieb!), a plánujem sa k nemu určite vrátiť, ale tentokrát už s pomocou nejakého návodu, keďže limit mojich vlastných exploračných schopností už bol dosiahnutý.

Edit po kompletnom dohraní:
Tak nakoniec som potreboval len hint, ako sa dostať do podzemnej časti ostrova, a dokonca sa mi podarilo pokoriť aj The Challenge! Finálna štatistika:
Doba hrania: približne 40 hodín.
Vyriešených: 520 panelov, 60 totemových symbolov, 11 lúčov, 6 bunkrov, 1 challenge.
Zvyšujem hodnotenie na 100% :)

Pro: pocit objavovania, a riešenia hádaniek

Proti: drobné subjektívne nedostatky v estetike

+20
  • PC 95
The Witness se v mém žebříčku logických puzzle her zařadil do hvězdné trojice hned vedle Portal a The Talos Principle. Každá hra vyniká něčím jiným, Portal má skvělý příběh, The Talos Principle úžasnou úroveň interaktivity a v případě The Witness musím vyzdvihnout hlavně celkovou atmosféru a samotné puzzly, které jsou ze všech tří her určitě nejlepší.

Bez jakýchkoliv zdlouhavých úvodů vás hra vysadí na pustém ostrově, kde vám společnost dělají pouze záhadné sochy a zdánlivě nekonečná spousta grafických a environmentálních puzzlů. Prostředí je kouzelně uklidňující a spolu s příjemnými zvuky působí jako perfektní relaxace na odreagování třeba mezi prací nebo na nedělní odpoledne. Ve světě se pohybujete více-méně volně a narážíte na různé druhy logických hádanek, které mají určitá pravidla. Hra je v tomto ohledu absolutně geniální. Hned prvních pár puzzlů vás na začátek vždy seznámí s pravidly, které budete používat a pak začne řešení postupně komplikovat. To vše probíhá velmi přirozeně a bez jakéhokoliv návodu nebo komentáře. Náběh z jednoduchých po velmi obtížná řešení je příjemně plynulý a nikdy se vám nestane, že byste nechápali princip řešení (no, možná až na trojúhelníkové úlohy).

Samotný ostrov obsahuje různá klimata jako poušť, les, prales, zástavbu i bažinu. Všechna prostředí jsou ale příjemná a uvolňující. Svět je navíc plný menších či větších enviromentálních tajemství, které jsou většinou založeny na perspektivě. Za tyto drobné objevy sice nic nedostanete, ale zaručeně vám vykouzlí úsměv na tváři. Například pohled na kořeny stromu, které vyrůstají ze skály .. na první pohled nic zvláštního, dokud se nepodíváte na jejich odraz pod sebou ve vodě. Zdánlivý nahodilý propletenec kořenů v odrazu na hladině utváří dva sumečky, kteří kolem sebe krouží na dně jezírka. Takovýchto drobných detailů je ve světě The Witness spoustu a jejich objevování je velmi příjemné, i když se v podstatě ani nejedná o žádnou herní aktivitu. Trošku na škodu je možná fakt, že je ostrov plný tajemných soch a občas narazíte na audio nahrávku s citáty filozofů, vědců nebo spisovatelů, které ale nemají žádný hlubší význam. Pokud mají tyto fragmenty utvářet nějaký příběh, bohužel jsem ho (ani po odemčení všech secretů) nedokázal interpretovat.

Hra je jinak poměrně těžká, hlavně v samotném závěru. Kromě toho na vás ještě čeká volitelná výzva, která obsahuje náhodně generované puzzly (abyste nemohli podvádět pomocí YT) a navíc vám hází klacky pod nohy např. nutným pohybem přes bludiště, nebo záměrně nevyřešitelnými úlohami, které musíte vynechat. Do toho musíte všechno splnit v časovém limitu, který je měřen písní In the Hall of the Mountain King. Pokud tuto píseň znáte, představte si, že se při jejím tempu snažíte vyřešit pekelně těžkou hádanku s vědomím, že vám zbývá posledních pár sekund než budete nuceni začít znovu. Asi není potřeba dodávat, že mám nyní z této skladby PTSD rovnající se flashbackům z Vietnamu.

Dokončit hru ale provází příjemné zadostiučinění - je však potřeba počítat s tím, že se nejedná o dvouhodinový Portal, ale ve hře strávíte klidně i 20 hodin. Tomu myslím odpovídá cenovka, která může někoho odradit ale délka hry ji určitě ospravedlní.

Pro: Prostředí, ovládání, jednoduchost/komplexnost, easy to learn - hard to master

Proti: Absence příběhu

+20
  • PC 80
Mám rád logické hádanky a když jsem objevil tuto hru, mé srdce zaplesalo. Za nějaký čas jsem si ji pořídil a ze začátku se královsky bavil. Ale po dokončení prvních oblastí jsem narazil na takové, že nešlo ani tak moc o logiku, ale o správný pohled na danou desku nebo její blízké okolí, ve kterém bylo potřeba najít ten správný vzor. To mě tak trochu odradilo a hra šla na nějaký čas k ledu. Letos jsem se k ní ale vrátil a tentokrát s věděním, do čeho jdu a tím pádem jsem si ji užil mnohem víc a tentokrát až do konce.

Musím říct, že některé puzzly mě fakt bavily. Hlavně oddělování barevných teček nebo symetrie. U některých mi docela trvalo, než jsem přišel na to, jak fungují, např. tetris nebo ty zvukové, protože jsem v tu dobu měl vypnutý zvuk. No a některé byly dost těžké, např. hledání správného řešení přes odlesk pod určitým úhlem během posunu hladiny vody.

Prakticky po celou dobu hry jsem postrádal něco jako mapu. Je pravda, že drobná mapa je na lodi, která může hráče dopravit skoro ke všem oblastem, ale i tak se mi často stávalo, že jsem se snadno ztratil. Na druhou stranu jsem si tak díky tomu užil skvělé grafické prostředí celého ostrova.

Největší slabinou celé hry je potom příběh, který je takový nijaký. Jsou zde sice nějaké zápisky, z kterých jsem ale nepochopil vůbec nic. No a korunu na to nasadil úplný závěr. Možná by bylo lepší kdyby tam žádný příběh nebyl.

Dokonce se mi nakonec podařilo i dokončit následnou výzvu. Nejtěžší byla předposlední část s bludištěm, než jsem pochopil, že je potřeba ho projít přesně podle jednoho z předchozího puzzlů. Tento nápad se
docela povedl
.

Ve výsledku jsem nakonec spokojen. Po prvotním zklamání jsem při druhém hraní již dostal přesně to, co jsem od hry očekával a náramně se bavil.

Pro: Puzzly, grafické prostředí

Proti: Příběh

+20
  • PC 60
Hodnocení 6/10, Splněné Achievementy 1 z 2, Curator

The Witness je jeden velký ostrov rozdělený na několik regionů které postupně prozkoumáváte a řešíte více něž 700 rozmanitých hádanek a puzzlí.

Každý region má svůj vlastní typ hádanky, po kterých postupujete a ony se stávají těžší a těžší. Ve hře neexistuje žádný tutoriál. Na vše si musíte přijít sami, a tak často nejste schopni dokončit celou linii hádanek a musíte si odskočit a odpočinout mysli u jiného typu.

Po úspěšném dokončení dané série hádanek dojde k vyslání světelného paprsku na vrchol hory. Tato hora plní formu jakéhosi tajemství, překvapení a vyvrcholení celého dobrodružství. Nutí vás to řešit další a další hádanky, abyste se dozvěděli, co z toho vše bude.

Celý ostrov je krásně graficky proveden a vy se jen klidně můžete procházet a prozkoumávat jednotlivá zákoutí.

Ale hra není pro každého, hádanky jsou opravdu složité a pokud je všechny vyřešíte bez návodů můžete se povyšovat nad hráče souls her. Proto dávám 6/10 neboť to úplně není můj šálek čaje.
+13
  • PC 85
Nemám rád nárcky, a Honzík Blou je evidentně nárcek natolik ukázkový, že už jen s jeho budoucím dalším projektem vyhlížím kérku švastyčky ve tvaru jeho čokověnce, ideálně na jeho levém lícu. Takto donebevolajícně dosebezahleděný 'příběh' jsem vskutku, co si tak pametám, nezažil. A co příběh, ale ten absolutně bezuzdný fpičizmus, s jakým Jenda nakládá s hráčovým časem! Všechny ty audiology s rádoby trefnými, objevnými citáty chytřejších lidí, než je Jon Blowi sám, a které i když neznáte, tak jejich myšlenky Vám opravdu žádné třetí voko nikde neotevřou - v kombinaci s tou turbotrolící částí s projektorem - mi v hlavě rýsovaly jen a pouze obrázek toho, jak si Janouš s vykloubenou pánví dýpfroutuje, a ještě si u toho namotává svůj pomyslný, prudce zlounský francouzský kníreček.

Fpiči ale je, že když jsem rozluštil ňakési obzvláště vypečenej puclík, vokamžitě mý tělo naplnil guláš všech těch mačo trapáren a křehounkýho ega, triumfálně jsem si zařval jako správnej prepubescentní Hulk, třikrát jsem se poklepal po obou ramenech, a ke každé další hádance následně přistupoval jako čím dál větší, smrdutější narcis. Takže těžko Hanysovi něco reálně vyčítat, kor když on navíc umí udělat dobrou, neřkuli genitální hru! Je to takovej Kaňka West herního průmyslu, pokud by i herní průmysl měl globálně akceptovaný a vnímaný swag místo toho stále přetrvávajícího puchu papírových kapesníků ulepených zeschlým semenem v pokojíčcích IT paniců.

A když si odmyslíme všechen tento byčí trus kolem, zůstane nám v rukách vskutku vydařená hádanková hra, která se nejen dobře hraje skrze chytrou ústřední mechaniku, ale taky je nádherná na pohled, a procházku zdejším ostrůvkem by si s přehledem užil i lecjaký zabiják, který k hádankám žádný vztah nemá. Je ovšem opravdu žádoucí zásadně ignorovat onen byčí trus, a místo toho si radši v pevném stisku mysteriózní atmosféry nějaký příběh domyslet sám. Ovšem ve slevě, těch stávajících 37 éček je jen další krmivo pro trolla.

Některé dobové recenze rády použily mou horoucně zbožňovanou hlášku 'Je to Dark Souls mezi puzzle hrami!', přičemž ty alespoň trochu promyšlené to alespoň rozvedly tím, že přirovnaly euforii po vyřešení některé zapeklité hádanky k té, kterou hráči Soulsů často zažili po pokoření zapeklitého bosse. I tak je to samozřejmě absurdita nejhlubšího zrna, neboť zdejší hádanky Vaší postavičku opravdu nedrtí na prach, a jejich pokoření není otázka reflexů. Musím nicméně uznat, že tak jako tady, i u těch Soulsů jsem se občas nemístně zacítil jako neskutečný kapitán, který dokáže všechno a okamžitě by mu někdo měl začít mávat palmovým listem před xichtem. Pokud s někým žijete ve společné domácnosti, tak to hrejte velmi opatrně.

Pro: Hádanky; atmosféra; art design; sound design (též občas klíčový pro gameplay, nejen pro radost uchu)

Proti: Aktuální cena je výsměch, tedy pro tvůrce hry dokonale on brand ;D

+12
  • PC 70
Opravdu je ta hra tak šíleně barevná? Opravdu, z ostrova a všech jeho pestrobarevných lokací až oči přecházejí. Opravdu je tam jen jeden typ puzzle, dovést čárku z kolečka na druhý konec? Při pohledu na popis hry se mi to zdálo neuvěřitelné, ale opravdu to tak je.

Hra pro mě byla relativně těžká - na ostrově jsem nechala pár nevyřešených bludišť a k probojování se několika hádankami na konci (ty blikající barvy) jsem si bohužel (také už z nedostatku trpělivosti, na hře jsem strávila cekem dost hodin) musela vyhledat řešení. Ale kdyby to bylo jen o tom, že je to někdy těžké, tak je to správně. Ono to ale někdy dokáže být i pěkně otravné. Mám na mysli bludiště, kde se k řešení musíte podívat z na pixel přesného úhlu a na pixel přesně si tam musíte vyrovnat sotva viditelnou větvičku ... tento typ bludišť mě opravdu nenaplňoval. Naštěstí k dosažení konce nemusíte mít vyřešené všechno. Některá řešení s využitím prostředí byla zajímavá (líbil se mi pouštní chrám a trvalo mi hodnou chvíli, než mi docvakly růžové stromy na začátku), ale některá jsou prostě až moc. Naopak jako kvalitní hodnotím puzzle, kde se k řešení došlo logicky podle významu různých symbolů. Tento typ bludišť mohl být podle mě ještě více rozvinut do komplikovanějších kombinací (jakmile mi došlo, že mám při řešení povoleno použít čtverečkovaný papír a tužku, protože není nikdo, kdo by mi to zakázal, řešil se mi tento typ bludišť mnohem efektivněji).

Jinak o čem to všechno bylo a k čemu to všechno vedlo, netuším. Ostrov byl vytvořen k tomu, aby na něm byly hádanky k řešení? Hra s ostrovem byla vytvořena k tomu, abyste ji hráli? OK. Občas najdete nějakou video nebo audio nahrávku převážně o vztahu (komplementaritě) vědy a náboženství, ale ani to mě k žádnému přesahu nepřivedlo.

Pro: charakteristický design, veliké množství různých puzzle, rozmanitost

Proti: nakonec relativně málo logických řešení

+11
  • PC 80
Hra sa odohráva na opustenom ostrove s rozmanitým prostredím plný puzzlov. Ostrov je rozdelený do niekoľkých biomov, ktoré obsahujú hádanky v podobe bludisiek, ktoré sa rozlišujú rôzny spôsobmi, a podmienkami riešenia, a ich obťažnosťou. Niektoré sú ľahšie zrozumiteľné a niektoré sú zrozumiteľné až tak že som musel pri každom stretnutí použiť návod. Každopádne si vždy zanechávajú originalitu a hlavu s prevareným mozgom. Hra taktiež obsahuje veľmi jednoduchú a pestrofarebnú grafiku, ktorá aj v najnižších nastaveniach pôsobí úchvatne. Príbeh je skrytý a rozdrobený po celom ostrove a hráčovi moc nedáva zmysel zo začiatku a aj na konci ak ho celý neobjavíte.

Pro: Originalita, grafika, ovládanie, atmosféra

Proti: -

+5 +6 −1