Nemám rád nárcky, a Honzík Blou je evidentně nárcek natolik ukázkový, že už jen s jeho budoucím dalším projektem vyhlížím kérku švastyčky ve tvaru jeho čokověnce, ideálně na jeho levém lícu. Takto donebevolajícně dosebezahleděný 'příběh' jsem vskutku, co si tak pametám, nezažil. A co příběh, ale ten absolutně bezuzdný fpičizmus, s jakým Jenda nakládá s hráčovým časem! Všechny ty audiology s rádoby trefnými, objevnými citáty chytřejších lidí, než je Jon Blowi sám, a které i když neznáte, tak jejich myšlenky Vám opravdu žádné třetí voko nikde neotevřou - v kombinaci s tou turbotrolící částí s projektorem - mi v hlavě rýsovaly jen a pouze obrázek toho, jak si Janouš s vykloubenou pánví dýpfroutuje, a ještě si u toho namotává svůj pomyslný, prudce zlounský francouzský kníreček.

Fpiči ale je, že když jsem rozluštil ňakési obzvláště vypečenej puclík, vokamžitě mý tělo naplnil guláš všech těch mačo trapáren a křehounkýho ega, triumfálně jsem si zařval jako správnej prepubescentní Hulk, třikrát jsem se poklepal po obou ramenech, a ke každé další hádance následně přistupoval jako čím dál větší, smrdutější narcis. Takže těžko Hanysovi něco reálně vyčítat, kor když on navíc umí udělat dobrou, neřkuli genitální hru! Je to takovej Kaňka West herního průmyslu, pokud by i herní průmysl měl globálně akceptovaný a vnímaný swag místo toho stále přetrvávajícího puchu papírových kapesníků ulepených zeschlým semenem v pokojíčcích IT paniců.

A když si odmyslíme všechen tento byčí trus kolem, zůstane nám v rukách vskutku vydařená hádanková hra, která se nejen dobře hraje skrze chytrou ústřední mechaniku, ale taky je nádherná na pohled, a procházku zdejším ostrůvkem by si s přehledem užil i lecjaký zabiják, který k hádankám žádný vztah nemá. Je ovšem opravdu žádoucí zásadně ignorovat onen byčí trus, a místo toho si radši v pevném stisku mysteriózní atmosféry nějaký příběh domyslet sám. Ovšem ve slevě, těch stávajících 37 éček je jen další krmivo pro trolla.

Některé dobové recenze rády použily mou horoucně zbožňovanou hlášku 'Je to Dark Souls mezi puzzle hrami!', přičemž ty alespoň trochu promyšlené to alespoň rozvedly tím, že přirovnaly euforii po vyřešení některé zapeklité hádanky k té, kterou hráči Soulsů často zažili po pokoření zapeklitého bosse. I tak je to samozřejmě absurdita nejhlubšího zrna, neboť zdejší hádanky Vaší postavičku opravdu nedrtí na prach, a jejich pokoření není otázka reflexů. Musím nicméně uznat, že tak jako tady, i u těch Soulsů jsem se občas nemístně zacítil jako neskutečný kapitán, který dokáže všechno a okamžitě by mu někdo měl začít mávat palmovým listem před xichtem. Pokud s někým žijete ve společné domácnosti, tak to hrejte velmi opatrně.