Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
 „Víš, kdo jsem?“

„Jsi děda! Máš bílé vlasy jako každý děda. Sice jsi škaredý, ale líbíš se mi!“


„Mám to ale kliku…“   
 


Roku 2007 se na trhu objevuje hra se kterou jsem se ještě nikdy nesetkal, s mechanikami, které jsem ještě nikde neviděl, s grafikou, kterou jsem se nikde jinde nepokochal, s drsným, dospělým příběhem, který jsem ve hře ještě neprožil… s hrdinou, který se právě díky tomuto dílu postupně stal kulturním fenoménem… Jmenoval se Geralt z Rivie a byl to zaklínač, profesionální zabiják příšer.  

Stejně jako mnoho ostatních hráčů v naší kotlině, jsem se k Zaklínači dostal díky Score DVD, které poskytovalo na zkoušku velkomyslně rozlehlé demo, v podstatě celou první kapitolu. Tehdejší česká pobočka - Melitelé ji buď milostiva - CD Projekt, pojala marketing hry ve velkolepém stylu. Strategie se vyplatila a pro mě zůstává propagační kampaň prvního Zaklínače jedna z nejlepších v historii herního průmyslu. Především kvůli tomu, že si získala i můj měšec (jenž bývá obvykle hypuvzdorný), který se tehdy, ihned po dohrání dema, ztenčil o krásných baťovských 999,- orénů… chci říct: korun. V krásné stylové krabicovce s tištěnou mapou zaklínačského světa, jenž mám schovanou dodnes. Důvodem, proč se mi hra zaryla hluboce pod kůži, byl v neposlední řadě i kompletní český dabing, který, říkám to hned, nadevše zbožňuji, byť má své stinné stránky, ale o tom později.  


Když jsem v úvodu řekl, že Zaklínač byla hra, se kterou jsem se ještě nikdy nesetkal, myslel jsem to vážně. Přesto mi na ní od začátku bylo cosi povědomé. Později mi došlo, že kdybych si odmyslel tu krásnou grafiku, dostanu mé milované KotORy. CD Projekt, nemajíc tehdy svůj vlastní engine, jel na licencovaném Aurora enginu od Bioware a vytřískal z potenciálu tohoto rychle zastarávajícího softwaru naprosté technické maximum. Už v té době jsem takový um obdivoval.  

Ano, herní svět je stále přísně ohraničený koridor. Přesně, jak se na Auroru sluší, ale kluci a holky z CD Projektu v hráči dokázali navodit pocit, že se jedná o obří, rozlehlý, otevřený svět. Do tohoto světa umístili zapamatovatelné, charakterní postavy a s nimi spojené příběhy, které byly častokrát vyvedené přesně v Sapkowského filozofii morálních dilemat a výběrem mezi menším zlem. Protože ve světě Zaklínače není nikdy čisté dobro, ale chodí ruku v ruce s temným, často bestiálním zlem. Rovněž nálepku 18+ si tato hra odnáší zcela po právu. Ve hře se totiž neustále souloží, mluví sprostě, tečou potoky krve, kutálejí se useknuté hlavy a především je zde nahota, což je stále (nechápu proč) v herním prostředí ta nejkacířštější troufalost. Přičtěte si ještě naprosto kongeniální hudbu a zvuky. A už z tohoto malého výčtu vám dojde, proč si hra zaslouží označovat přívlastkem legendární.  

Příběhem se zde budu zabývat pouze rámcově, neboť ho všichni znají. A kdo ještě ne, nebudu mu kazit zážitek. Nutno ale říci, že jeho začátek je více nežli tuctový – ztráta paměti, nečekaný útok, chaos, odhalování pravdy. Nezní to nijak speciálně a není, ale příběhovou genialitu pocítíte při samotné cestě za finálním střetem – množství nesčetných zvratů, mnoho skrytých i nepokrytých motivací vedlejších i hlavních postav, vše mající svou logiku, někdy až velmi absurdní logiku, skvěle napsané dialogy a především překrásné prostředí ve slovanském slohu. Zde se bude cítit každý Evropan na východ od nás tak nějak jako doma. Nejedná se o žádný americký Abeir Toril, ale o středověkou Evropu, jako vyšitou. S pražským orlojem jako bonusem. Celkové atmosféře odpovídá i ošacení a účesy obyvatel – s Ivánkem se zde budete setkávat často. To je osvěžující podobně, jako u prvních dvou Gothiců.  

Více ale s potvoráky, jak by řekl jeden cihlář. Těch je ve hře uspokojivě rozmanité množství a každá ze stvůr má svůj domácí biom. Ve hře sice nejsou koboldiska, co maj velký čepičiska, ale jinak jsou zde skoro všichni „staří známí“ z knižních příběhů. Včetně Strigy a Zeugla. Nejčetnější zastoupení zde mají bezesporu Utopenci a Topivci. Ze začátku je jejich srážení Aardem a dorážení zábavné, ale ke konci hry se stanou velmi otravní. Boj s nemrtvými mně naproti tomu neomrzel nikdy. Velmi nebezpečné Echinopsy a Archespory jsou zase dobře vymyšlené stvůry. S každou nestvůrou se bojuje jinak a na každou platí jiná taktika. Jediný společný jmenovatel je nezbytný stříbrný meč. Zde se dostáváme k prvnímu mínusu, což je obecně omezený výběr zbraní. Geralt buď meč vyfasuje, nebo je jím obdarován, případně si může nechat meč vykovat u kovářů z meteorických a magických rud. Faktem zůstává, že se ve hře nachází jen několik málo unikátních kousků, co by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Ještě horší je to se zbrojí. Zbroje jsou ve hře pouze tři, z nichž dvě jsou deriváty základní kazajky. Ničemu to sice nevadí, ale všichni se v RPG rádi parádíme. Zde to mohlo být lepší. Co je však naprosto geniální, je systém alchymie a olejů. Už ten magický zvuk, který zazní, když si při meditaci otevíráte alchymickou záložku, vás dokáže krásně navnadit na mnohdy až detektivní minihru. Hru jsem dohrál nesčetněkrát, ale nikdy ne na nejtěžší obtížnost, Až nyní, kdy jsem si byl jistý v kramflecích. A jak se píše v popisu nejtěžší obtížnosti – bez alchymie nelze přežít. A je to svatá pravda! Teprve nyní, když byla hra opravdu hardcore, jsem docenil krásu, která se s mícháním lektvarů pojí. Samozřejmostí je sbírání bylinek a částí těl nestvůr. Z toho všeho si destilujete vaše zaklínačské elixíry a oleje. Oproti pozdějším dílům je zde potřeba použít silný alkohol, jako základ. V případě olejů kvalitní tuk. Komplexnost alchymie je ještě umocněna takzvanými dodatečnými substancemi, které přidají lektvaru jednu ze tří doplňkových výhod a rozhodně se vyplatí si to pohlídat. U Vlaštovky dominanta rubedo, u Úplňku dominanta albedo, u Puštíka dominanta nigredo. Když to vše před bojem zkombinujete, stanete se pravým strojem na zabíjení a vliv vhodně zvoleného oleje a lektvaru, je opravdu citelně znát. To mi velmi chybělo v pozdějších dílech. Abyste ale mohli alchymii efektivně používat, potřebujete studovat nestvůry a bylinky a k tomu slouží knihy, které nejčastěji seženete u knihkupců. A že jsou jejich ceny astronomické! V první půlce hry jste tudíž neustále bez peněz, protože vše, co vyděláte, vrazíte do knih, což je i celkem poetická skutečnost. To, že jste neustále nuceni přemýšlet nad tím, za co své vydřené orény utratíte, je velmi motivující. Vzpomínám si na svou radost, když jsem našetřil pět tisíc orénů na vylepšenou zbroj. V těch chvílích je totiž taková suma hotový poklad a tyhle chlupy se vám pouští jen s velmi těžkým srdcem. K rychlým penězům se dá přijít ve hře v kostky, respektive v pokerových kostkách. Jedná se o velmi zábavnou a krásně designovanou minihru, ve které umělá inteligenci nepokrytě cheatuje, až to není hezké. Ale to vzrušení před každým hodem se zkrátka neomrzí. Benefity z výher jsou navíc nezanedbatelné. Když už nehrajete kostky, můžete si dát boxerský mač, což také zpestří courání hrou. A když už vás nebaví ani to, můžete sbírat malované kartičky, což mně bavilo samozřejmě ze všeho nejvíc. O taroty se však nejedná…  

Alfu i omegu ale v každém RPGéčku představuje boj. O soubojovém systému se toho řeklo u prvního Zaklínače mnoho. Ne každý je z něho nadšený, Za sebe mohu říct, že mi klikací systém a tři různé bojové styly velmi sedly. Systém je poměrně jednoduchý, ale na nejtěžší obtížnost, kdy nesmíte udělat chybu, odhalíte jeho komplexnost. A kupodivu mně bavil daleko více souboj s lidskými protivníky, než s nestvůrami, protože ocelový meč má mnohem lepší a zábavnější animace. U stříbrného meče, zejména při rychlém stylu, jsem Geraltovo cirkusácké eskamotérství moc nepochopil a nelíbí se mi. To objektivně nic nemění na tom, že soubojový systém je zábavný, avšak má své technické mouchy kvůli Aurora enginu. Bohužel se nepříjemně často stává, že kurzor nereaguje na váš klik a vás nejen že něco sežere, ale zároveň se přeruší kombo, ze kterého mi nikdy nepřestal žilami proudit adrenalin. Občas kurzor nereaguje vůbec a vy musíte popoběhnout pár kroků, aby zase „naskočil“ Občas jsou vaše reflexy rychlejší než hra a přesto, že provedete útok správně, systém hry prostě nestihne zareagovat. Stává se to hlavně při střetech s většími skupinkami nepřátel. Občas to opravdu dokáže naštvat, v horším případě i zabít… Geralta, ne vás. Systém znamení je zde též úplně jiný, než v dalších dílech. Mým nejoblíbenějším znamením bylo Igni v závěsu s Aardem. Quen jsem použil jen párkrát, Yrden pouze jednou na zkoušku a Axie nikdy. Znamení prošla obrodou k lepšímu až v pozdějších dílech, kde naplno dokážete využít jejich potenciál. Zde je účinné především Igni a Aard je na frajeřinky, což také musí někdy být.  

Ale ani boj by nebyl o ničem, kdyby mu nepředcházela řádná motivace. O to se zasluhují nejen skvěle napsané charaktery, ale i jejich dabing. Kdyby se mne někdo zeptal, co si vybavím jako první, když se řekne první Zaklínač, odpověděl bych: „Vyhulený hlas Rudolfa Kubíka.“ Nebudu ani moc přehánět když řeknu, že se jedná o Kubíkovu dabérskou životní roli. Právě jeho morousovitě, pichlavě, nízce posazený hlas s minimem emocionálních výkyvů, učinil pro mě z Geralta jednoho z nejikoničtějších a nejzapamatovatelnějších herních charakterů vůbec. Byť dabing občas pokulhává a tón hlasu slyšitelně nezapadá do dané situace, což platí pro dabing všech postav, sedí mi do hry jako ….. na hrnec! „Cooožeee?! Tys ožratý!“ „To není praaavdaaah!“. Občas nastane bizarní situace, kdy dva charaktery, stojící vedle sebe, dabuje jeden a ten samý hlas. Což je příklad Magistra a Azara, kterých se báječně zhostil nedávno zesnulý Vladimír Kudla, jehož hlas mi bude v dokumentech strašně chybět. Stejně jako hlas Petra „Bodieho“ Olivi a chraplák Pavla „Senzo Tanaka“ Pípala, známého třeba i z Poldy, jehož hláška: „Nosíš meč na zádech jak pádlo!“ mně vždy rozesměje. Takové matadory českého dabingu se podařilo pro hru získat a i díky nim na český dabing v této hře nedám nikdy dopustit, byť připouštím, že rozhodně není dokonalý, ale dokonale se do hry hodí. Ani zde nesmí chybět přítomnost Bohdana „zeleného šmejda“ Tůmy a všudypřítomného (a znovu charakteristicky přehrávajícího) Libora „mám stovečku, kdo dá dvě stovečky?“ Terše.  

První díl zaklínačské ságy pro mě již navždy zůstane srdcovou záležitostí, kterou řadím nad oba zbývající. Byť ho už začíná ohlodávat zub času, neztrácí nic ze svého specifického kouzla. Paradoxem i zůstane, že to byla právě herní sága, co ze zaklínačského světa stvořila mezinárodní kult, který se zrodil právě s tímto dílem, jenž Andrzej Sapkowski nepokrytě nenávidí, byť jeho knihám udělaly hry tu nejsnovější reklamu, jakou si mohl přát. A já si rovněž přiliji trochu toho oleje do jeho rozohněného běsu, když prohlásím, že právě hry jsou pro mě ten pravý Zaklínač a nikoliv knihy, protože knižní sága mně, vyjma výtečných povídek, nebavila. Zato hry ano. A ze všech nejvíce právě první díl. 

A na závěr jedna interdimenzionální rada:  

„CHRAŇ SE PŘED MOREM!“
"Jak?“
„Lněným klůckem si zakryj nos a ústa.“
„Hmmm.“
„Když si zabalíš hubu, možná se ti mor vyhne!“ 

Pro: Nejlepší přenesení zaklínačského světa na počítač, skvěle napsané dialogy a charaktery, alchymie a soubojový systém, Kalkstein, dabing a hlášky

Proti: Málo mečů, ještě méně zbrojí, klikací soubojový systém nebývá spolehlivě funkční

+32 +33 −1
  • PC 95
K této legendě jsem se dostal až po dlouhých 13ti letech, i když jsem ji tak nějak měl pořád v záloze, že si ji zahraju, dokonce jsem si její rozšířenou edici pořídil už v době, kdy byla aktuální. Přesto jsem se k ní dostal až po seriálu od Netflixu, kdy jsem si řekl, že bych si mohl znovu přečíst všechny knihy a pak se pustit do všech tří herních zpracování. Vůbec nevím, proč mi to trvalo tak dlouho a byla to škoda.

Už kdysi jsem hru zkoušel, dojel prolog, který mě moc nebavil a tak jsem ji odložil a pak už se k ní nikdy nevrátil. Ale s první vlnou kovidu a následnou karanténou jsem si řekl, že možná nastala ta správná doba a nálada, abych se do Zaklínače 1 pustil i já. A musím říct, že mě hned první kapitola strašně chytla a hru jsem hrál dnem i nocí, dokud jsem ji kompletně nedohrál. Teď mi Steam ukazuje neuvěřitelných 190 hodin, i když je pravda, že jsem si dělal sejvy téměř před každým rozhodnutím a tím pádem jsem projel všechny možnosti a rozdíly odlišných vyústění. Taky je pravda, že snad 50 hodin jsem strávil v samotném kostkové pokeru, který mě coby oddychovka strašně chytl a pouštím ho i dnes téměř každý večer, abych v něm pár partiček odehrál.

Už tenkrát jsem se divil, že ve hře není Yennefer, která je pro celou předlohu tak klíčová, ale potom, co jsem projel na poměry her celkem zajímavý příběh, musím uznat, že mi tam nechyběla. Vůbec jsem nečekal, že Zaklínač 1 je taková komorní záležitost, která se odehrává v podstatě jen ve Wyzimě a přilehlém okolí.

Hodně se tu mluvilo a psalo o soubojovém systému, který byl na svoji dobu asi dost originální a unikátní, i dnes je o hodně jiný než u většiny her. Je teda pravda, že jsem úplně přestal vnímat fakt, že čekáte, až zežloutne kurzor a Vy kliknete. Souboj jsem vnímal jako hudbu a musím říct, že jsem si ho takhle o hodně víc užil, naprosto mi sedl. Jako když hrajete na nějaký hudební nástroj písničku, kterou znáte. Buď můžete slepě koukat do not a hrát podle nich a sázet tóny / akordy podle toho, nebo se do hudby ponoříte a hrajete podle pocitu. A přesně tak jsem v Zaklínači 1 bojoval já. Soustředil jsem se na Geraltovy pohyby a vnímal dynamiku boje, ne žlutý kurzor.

Co mi hodně sedlo, byla ekonomika hry. Na rozdíl od většiny RPG, kde končíte s miliony zlatých na účtu, za které není co koupit, protože už všechno máte a nejlepší předměty najdete, Zaklínač na to jde trochu jinak. Pokud kupujete knížky a svitky, abyste získávaly co nejvíce informací do deníku, občas oleje na petardy a alkohol na elixíry, musíte se dost otáčet, abyste finančně vycházeli, ale tenhle přístup se mi líbí. Ani odměny nejsou přemrštěné a zbroj, meče i runy jsou drahé. S tím souvisí i relativně malý počet zbrojí a zbraní, které jsou ve hře k dispozici. Pak ale máte opravdu radost, když se k nějaké lepší zbroji dostanete. Víte, že Vám vydrží opravdu dlouho.

Musím říct, že jsem se po dohrátí hned pustil do Zaklínače 2, ale ten mě po několika málo hodinách dost zklamal. Asi se vrátím a znovu rozehraju jedničku. I když teď i jdu ještě zahrát pár partiček pokerových kostek.

Pro: Příběh, atmosféra, kostkový poker, český dabing, čeština, soubojový systém, RPG systém, hlavní i vedlejší úkoly, typická PC záležitost (žádný konzolový port), prostě všechno

Proti: Loadingy, nelze pojmenovat sejvy

+36
  • PC 80
Sedmdesátý sedmý komentář o prvním Zaklínači. Nebudu tady rozpatlávat svůj příběh o tom, jak mi nepřišlo správné hrát oslavovaný třetí díl, aniž bych odehrál jedničku a dvojku, o tom, jak mě můj bratr varoval, že "ten první díl je reálně docela shit", přestože mu dal neskromných devadesát procent, nebo tu, nedejbože, tuhle hru nějak představovat a rozpitvávat její vztah ke knížkám, konzistenci s původním lore a podobné nesmysly (i když debata o tom, že se Andrzej Sapkowski nevyrovnal s úspěchem her úplně s grácií, je docela zajímavá, ale trochu mimo téma). Spíš bych se chtěl už trochu tradičně na první díl série podívat očima roleplayera a hlavně ocenit ambicióznost, s jakou se CD Projekt RED do hry pustil, přestože je nakonec vidět, že si tehdy nebyl ještě tak úplně jistý, jak chce, aby herní Zaklínač vlastně vypadal. Inu, pojďme do prvního kola.

Pokud je původní knižní hexalogie zajímavá především tím, že rozbíjí zajetá klišé v žánru fantasy (který se postupem času proměnil v parodii sebe sama, jelikož nedostatek fantazie průměrného fantasy autora je do očí bijící), pak její herní pokračování pokračuje v tomto duchu a rozbíjí zajetá klišé v herním žánru fantasy RPG. Co Zaklínače povyšuje nad standard své doby a dělá z něj hru, která dospělého člověka nejenže neurazí, ale i nadchne, nejsou nadávky, nevybíravé násilí nebo přítomnost sexu v podobě kartiček, které se staly terčem nespočtu vtípků ze strany mojí přítelkyně, která mě čas od času sledovala při hraní a teoretizovala o tom, jak by svět vypadal, kdyby si takhle lidé vyměňovali kartičky i ve skutečnosti. Jsou to hlavně věrohodné postavy, které nepůsobí jako karikatury na jedno použití, které mají rozumně promyšlený příběh a motivaci, které chybují a přesto člověk jejich rozhodnutí chápe a které mají svůj příběhový oblouk důsledně dotažený až tak, že to možná ani nebylo potřeba (například prostitutka Carmen, která ve hře hraje velmi malou roli, se na konci objevuje, aby vyjevila svoji provázanost s rozhodnutími hráče a postavami, které hráč potkal mnoho herních hodin nazpět).

Možná jsem na to měl jít ještě trochu víc od lesa a říct, že ze okolností, kdy vývojáře silně limituje engine hry, se kterým těžko mohli vystavět opravdové open world RPG, a kdy, pravda, trošku kostrbatě, navazují na už poměrně dost rozpracovaný příběh a svět, vlastně ani jiný formát hry než tohle téměř komorní drama, kdy se staré postavy neustále vracejí a jsou dále rozvíjeny, fungovat nemohl. A nutno říct, že přes obtížnost toho, co si autoři předsevzali, se s tím vyrovnali opravdu výborně. Překvapivě zajímavé příběhy zdánlivě nezajímavých postav, jako jsou Berengar (který se nám postupně ve vrstvách odkrývá, nejprve jako záhadný hrdina, který padnul rukou záporáků, později jako sebelítostivý zaklínač, který sám sebe nenávidí, potom jako zrádce a, pokud ho hráč nechá žít, nakonec jako přece jen hrdina, který se rozhodl vykoupit ze své zrady), Thaler (který umně hraje svou roli křupanského překupníka kradeného zboží, jen aby se později vyjevil jako ve skutečnosti inteligentní vůdce královské rozvědky) nebo Alvin (dítě, které je hráči celou dobu svěřováno k ochraně, se na samém konci hry ukáže být hlavním záporákem), mě od začátku do konce bavily. Příběhové zvraty jsou tu zvládnuté na jedničku.

Nicméně ani tak se hra nezbavila některých fantasy RPG klišé. Například šnečí začátek, kdy Geralt přijíždí do na první pohled nezajímavé vesnice, je trope, který jsme viděli snad v každé fantasy hře tehdejší doby, stejně jako příběh, který se časem rozvine do trošku béčkového rozměru, kdy osud světa visí na vlásku. Hra sice (velmi správně) trvá na tom, že v ní neexistuje dobro a zlo, pouze rozhodnutí a jejich následky, ale právě ony rozhodnutí a následky vám cpe do obličeje, co to jen jde. Kolikrát jako pěst na oko uvádí dialogovou volbu slovy o tom, že přichází čas na důležité rozhodnutí, které se časem projeví, což opravdu nepůsobí moc elegantně. A ačkoliv, vzhledem k tomu, že příběh manévruje v relativně uzavřených mantinelech, velmi dobře nabízí různé způsoby, jak danou situaci rozuzlit, občas mi přece jen chyběla reflexe toho, proč jsem se pro danou věc rozhodnul (asi nejvíc mě iritoval konflikt mezi Řádem a Scoia'tael, kdy jsem několikrát pomohl Scoia'tael, ale čistě z toho důvodu, že jsem chtěl zachránit rukojmí; rozhodně ne proto, že by mi byli jakkoliv sympatičtí; touto motivací jsem neměl ve hře vůbec možnost se hájit), protože mi to bylo po zbytek hry neustále otloukáno o hlavu.

Asi největší slabinou hry byly souboje, kde byla nejvíce vidět rozervanost týmu v tom, co ze hry vlastně chtěli mít. Jak se píše i v zajímavostech zde na Databázi, zatímco programátoři chtěli spíše akčněji laděnou hru, scénáristé preferovali ono drama mezi postavami. A právě programátory měl někdo praštit přes prsty, protože akční stránka hry je opravdu dost rozpačitá. Na jednu stranu velmi dobře funguje propracovaný systém alchymie a přípravy na zabití monstra v zaklínačském stylu, na stranu druhou, samotný souboj s monstrem nepůsobí jako souboj s minibossem (až na souboj se strigou, který se docela povedl), ale, pokud se na něj hráč správně připraví, jako až překvapivě jednoduchá jednohubka. Ale v pořádku, z toho můžu vinit jen sebe, jelikož jsem se rozhodl hru nehrát na nejvyšší obtížnost, při které je alchymie nutností a kterou bych novému hráči doporučil. Horší je to ovšem s "řadovými" monstry, jako jsou utopenci a kikimory, které byly nekonečně stereotypní a u kterých jsem ke konci už opravdu trpěl. Tím víc, že nenáviděná bažina, o které jsem si s velkým potěšením na konci třetího aktu myslel, že už se nevrátí, přišla ve snad ještě horší podobě v aktu pátém.

První Zaklínač se povedl nad všechno moje očekávání. Výborný a zajímavý příběh jde ruku v ruce s uceleným audiovizuálním zpracováním, které je sice svým způsobem "ošklivé", ale působí uceleně a tak, že ho dělal někdo s jasnou vizí, která správně evokovala drsný svět Zaklínače (jen snad s hudbou v obchodní čtvrti Vizimy se skladatelé moc netrefili, protože působila jako z úplně jiné, mnohem kýčovitější, hry). Autoři se netrefili jen v pár relativních drobnostech. Například akční příběhové cutscény jsou opravdu cringe ("Sorry, šéfe, ale všechen budget jsme už vyplýtvali na sexuální kartičky. Dal jsem tomu pět minut."), kvalita zvuku některých vět působí, jako by někdo mluvil do mikrofonu až z trochu moc velké blízkosti, a například výkon herce, který daboval postavu Juliana, působí opravdu tristně (o to víc v mém případě, kdy se po oznámení smutné zprávy (že jeho nastávající nevěsta zemřela), spustila veselá hospodská odrhovačka a místní rváč postávající opodál na Geralta začal pokřikovat: "Your mother sucks dwarven cock!"). Ale vem to čert! Opravdu se není za co stydět a já můžu s klidem říct, že Zaklínač rozhodně patří k těm lepším RPG, které jsem kdy hrál.
+38
  • PC 100
Prvního Zaklínače jsem již v minulosti 2x dohrál a už tehdy mě hra dostala svým zasazením a neopakovatelnou atmosférou a zařadila se tak mezi ty nejlepší kousky, které jsem kdy hrál. Po letech jsem si nynější třetí dohrání rozhodl zpestřit skrze mody pomocí tohoto návodu. Hra díky tomu výrazně vizuálně omládne a i na dnešní poměry vypadá fantasticky.

Jak již z mého hodnocení vyplývá, těžko v tomto komentáři najdete nějakou kritiku. Jediné, co bych mohl vytknout, jsou technické problémy ve smyslu poměrně častých pádů hry. Těžko ale říci, zda to bylo díky modům, jelikož i původní hra svou stabilitou nevynikala. To je však, ve světle toho všeho co hra nabízí, pouze drobná vada na kráse.

Hra u mě vyniká především svou unikátní slovanskou atmosférou, očividně čerpající z nejrůznějších lidových balad. Vše je poměrně realisticky a uvěřitelně zpracované, ve městě je spousta špíny, chudáků, zatoulaných psů a nemocí. Lidé se často chovají odměřeně, jejich důvěru je potřeba si získat, spousta z nich má k tomu nejednoho kostlivce ve skříni. Dialogy jsou kvalitně napsané, nechybí zde svěží sarkastický humor. To vše napomáhá dotvářet jedinečný svět, který je radost prozkoumávat.

Není nutné se dále rozepisovat, vše podstatné už tu bylo dávno zmíněno. První Zaklínač se zařadil mezi hry, které mi nejvíce přirostly k srdci. Jedná se pak teprve o čtvrtou hru, které jsem udělil absolutní hodnocení.

Herní výzva 2021 - kategorie č. 4 - Minihraní - Normal

Pro: příběh, atmosféra, uvěřitelnost světa, postavy, dialogy, hudba

Proti: technické problémy

+33
  • PC 70
Zaklínač je moje nejoblíbenější sága ale tahle hra mě nebavila tak jak jsem očekával. Klasickou hru tvoří tři základní aspekty: (1) příběh (2) hratelnost (3) grafika - všechny tři rovnocenně důležité. A ačkoliv příběh je v jedničce Zaklínače parádní, zbylé dva bohužel ale na jeho úkor utrpěly. Chápu, že CDPR byli tehdy ještě malé studio a neměli finance na lepší efekty ale to jim může vysloužit maximálně mé sympatie, nic víc. Když hraju za zaklínače tak chci abych taky mohl sakra jako on bojovat, ne stát jak debil na jednom místě, statickým klikáním točit mečem v kroužku a jen doufat, že zabiju nepřítele dřív než on mě. Když už ztratím nějaké ty životy tak chci abych si je mohl nějak rozumně doplnit a ne (i po vypití Vlaštovky - nejsilnějšího elixíru co obnovuje zdraví) koukat na čárku života která se obnovuje asi stejnou rychlostí jakou probíhá vývoj Half-Life 3 nebo jako Martin píše Vichry zimy. Otravné bylo i že všichni dědci ve hře sdílejí jednu tvář, stejně jako všechny stařenky apod. Přitom vzhled prvního AC ze stejného roku je mnohem lepší. Nejotravnější ze všeho bylo ale ovládání postavy - Geralt není schopen vylézt ani malý kopeček a nedokáže běžet jinou než statickou (pomalou) rychlostí, takže jsem strávil jen prvních několik hodin běháním pořád dokola toho Účka v prvním chapteru.
Navzdory všemu výše zmíněnému nechci aby to vypadalo že se jedná o vyloženě špatnou hru - to rozhodně ne - ale prostě myslím že se z toho dalo vyždímat zásadně víc. První playthrough jsem si i celkem užil, druhý už byl ale teror a málem jsem ho nedokončil.

Pro: Příběh, volby mají dopad na příběh, Shani, Siegfried z Denesle, moc hezky vymodelovaná chudinská čtvrť ve Wyzimě (dodnes si ji celou vybavím), slovanská atmosféra

Proti: Škaredá grafika, bohužel úděsný gameplay (klikačka), otravná meditace u ohně (hlavně jeho hledání), malý inventář, nemožnost skákání nebo sprintu, zdlouhavý nepřeskočitelný převoz na Blata, divná Triss, věčný respawn topivců ve stokách

+17 +19 −2
  • PC 70
Tak jsem dohrál Zaklínače. Jednoduchá věta s celkem jasnou informační hodnotou, za kterou by se mělo nacházet nějaké stručné resumé, jenž by můj vztah k této legendě pregnantně vyjádřilo. Budiž. Geralt je sice drsoň, ale já bych ho klidně seřezal a přebral mu všechny holky. Tak ne, to není ideální hodnocení a také to není pravda. Začnu raději znova.

Podmračená obloha barvy oceli se tiše vznáší nad Kaer Morhen, pevností zaklínačů, a její skrovné osazenstvo zatím netuší, jak temnou předzvěst toto depresivní počasí pro jejich životy věští. Větší i menší kusy kamenného zdiva se povalují na nádvořích, schodech i v dlouhých halách a rozbořená cimbuří se smějí do podmračené krajiny jako úsměv žebráka, jehož chrup dostal díky špatné životosprávě a nedostatku hygieny značně zabrat. Podobné kulisy se zdají jako příhodný začátek pro nové dobrodružství hlavního hrdiny, jehož zmrtvýchvstání a polibek amnesie z něj činí výlučný a tragický charakter, jenž je hoden hráčova zájmu. Snad mi odpustíte ten lehký cynizmus předchozí věty. Hra The Witcher si v tomto ohledu kritiku nezaslouží, protože ač se příběh asi do análů zlatým písmem nezapíše, je veskrze zajímavý a relativně uvěřitelný. Byť, a nyní hodně předbíhám, mi závěrečné motivy hlavního padoucha přišly tak trochu matoucí, neřkuli přímo idiocké. Ale tak už to s fanatiky bývá, že jejich záměry mohou ve světle racionálních jedinců, mezi které Geralt jistě patří, vypadat nelogicky. Ovšem ještě než mi budete moci mé resumé potvrdit či na něj plivnout jako na blábol slaboduchého jedince, který motivaci nepřátel plně nepochopil, musíte ubránit Kaer Morhen před nevítanou návštěvou, splnit několik úvodních questíků a pak se i se zbytkem osazenstva rozprchnout na všechny světové strany. A jak to už tak bývá, právě onen skok z kamenného hnízda přímo do vod dobrodružství v podobně neznámých lokací je tím pravým počátkem vaší cesty za spravedlností a odplatou.

The Witcher je pochopitelně RPGčko a pokud se z odstupem podíváte na všechny jeho atributy, možná by se dalo i říci, že se snaží být hardcore RPGčkem. Naneštěstí se mu to příliš nedaří, ovšem nedá se ani říci, že by v tomto ohledu vyloženě zklamal. Jedna z prvních vlastností této hry, na které spočine vaše dychtivé oko, jistě bude inventář a rozhraní pro záznam questů. Toť celkem běžná vlastnost mnoha RPG her. The Witcher vám na stejném místě nabídne i sumarizaci důležitých postav, ingrediencí, lektvarů, míst či potvor, které se navíc časem doplňují a já nemohu než přítomnost podobné informační nálože kvitovat s povděkem. Je vyloženě radost se kochat popisem široké palety nestvůr, které znáte či jste o nich alespoň četli a zvědět, jak tuhou potvoru jste vlastně svým stříbrným mečem přesekli vedví. Stejně tak přehled o důležitých postavách a úkolech je pro osoby s tak mizernou pamětí jako mám já k nezaplacení. Vše je navíc přehledné a relativně stručné, takže se zde neztratíte v nějaké záplavě nudného balastu. Pohříchu musím ale přiznat, že po estetické stránce mi tato rozhraní nepřišla moc zajímavá, ale účel splňují dobře.

I samotný vývoj postavy vám relativně rychle přejde do krve a ta na první pohled matoucí paleta vlastností se vám za pár desítek minut začne zdát přehledná. Máte zde klasické atributy čítající sílu, obratnost, výdrž či inteligenci, trojici vlastností pro stříbrný a obyčejný meč a pak také nějaká ta kouzla... tedy pardon, zaklínačská znamení. Každá z těchto vlastností má svůj kruhový "strom", kam umísťujete své bronzové, stříbrné a zlaté bodíky. Ano, přehledné to celkem je, ale už ne moc variabilní a zajímavé. Přišlo mi, že body do mečů i primárních vlastností musíte tak nějak investovat vyrovnaně a nějaká možnost, jak svou postavu výrazněji personifikovat k obrazu svému, zde není. Většina vlastností nějakým způsobem zvyšuje vaši odolnost a způsobené zranění, popřípadě umožňuje tvorbu lektvarů a podobné věci. I samotná zaklínačská znamení jsou pouze několika málo celkem nudnými kouzly, ačkoli to se nedá brát jako kritika, protože zaklínač není mág, takže by bylo zcela nelogické, kdyby kolem sebe metal mocná kouzla jako Gandalf, kterého kousl radioaktivní Irenicus. Pokud zde snad budete ve vývoji postavy hledat něco na způsob páčení zámků, odstraňování pastí, výřečnosti a dalších podobných nebojových dovedností, budete marnit svůj čas. Něčím podobným tato hra nedisponuje a i zde nemohu nepodotknout, že je to logické. Zaklínač není zloděj, kovář, mechanik ani jiný intelektuál. Je to jen bojovník, znalec nestvůr a vlastně i alchymista.

A právě alchymie v této hře tak trochu zvyšuje jinak relativně nudný vývoj postavy. Sbíráním orgánů a dalších částí z mrtvých potvor a z rozličné květeny si rozšiřujete paletu ingrediencí, které pak můžete za pomocí kvalitního alkoholu během meditace přeměnit v rozličné lektvary, masti a jiné dryáky. Ty vám mohou radikálně zvýšit regeneraci života či energie, pomoci vidět ve tmě, zvyšovat zranění rozličným druhým nepřátel, nebo i zamezit opilosti. Je zde rovněž možnost vytvářet vlastní dělobuchy já se přiznávám, že to jsem snad nikdy nepoužil. Ostatně i ony lektvary jsem si vyráběl spíše výjimečně a vyjma Vlašťovky, Ženských slz a několika málo dalších, jsem kouzlu alchymie příliš nepodlehl. A ono to ani nebylo nezbytné. Zaklínač je na stření obtížnost, na kterou jsem ho hrál, hra velice jednoduchá. A to jak v soubojích, tak i po intelektuální stránce. Nicméně předpokládám, že na obtížnost nejvyšší se asi bez pořádného proniknutí do tajů výroby lektvarů neobejdete. Ostatně hra sama vám to při výběru obtížnosti jasně říká. Je tedy čistě na vás, jestli se intoxikujete tím či oním lektvarem a pomůžete si v boji, nebo zůstanete čistí jako Mirek Dušín po klystýru a nepřátelům se postavíte čelem a s nezkaleným zrakem.

Pokud jde o zbraně a brnění, je The Witcher hra hodně prostinká. Většina zbraní se pro zaklínačský způsob boje nehodí a těch které ano, je pouze pár. Ocelový a stříbrný meč si můžete vyjma alchymistických nátěrů dočasně posílit brouskem nebo diamantovým prachem, popřípadě runami, na což si musíte sehnat kováře. A co se týče brnění, jejich počet můžete spočítat doslova na prstech jedné ruky a ještě vám zbude dost prstů, abyste někomu ukázali paroháče. Odpadá tak jedna z rovin hratelnosti, spočívající v nákupu, hledání a piplání vlastní výbavy, kteréžto mnozí z vás propadli například v druhém Diablu. Naštěstí je svět této hry dostatek zajímavý, abyste truhly v kryptách a poličky v opuštěných chatrčích neprolézali kvůli možnosti nalezení katany +5, ale potěšil vás i herbář, meloun či kuřecí stehýnko. Já sám, jakožto mechem obrostlý pařan, kterému raší lišejník i v podpaží, se snažil svědomitě prolézt každičký kout a zapříst řeč i s tím nejodstrčenějším žebrákem, aby mi snad něco neuniklo, ale přesto - a stydím se to přiznat - jsem právě jeden quest spojený s nalezením slavného brnění nesplnil. Tuším, že mi chyběla jakási litanie. A ačkoli jsem měl v plánu si i tuto položku mezi questy odškrtnout a řádně se na ni podívat, hra náhle nabrala děsivý spád a já se k tomu již nedostal. I přes tuto kaňku na pergamenu mé preciznosti si troufám říci, že jsem splnil téměř vše z toho, co přede mne tato hra předložila, prokecl každého na koho jsem narazil a i tu čůzu princeznu jsem podruhé odčaroval. Jsem zkrátka dobrák od kosti.

Když už jsem zmínil princeznu Addu, nemohu opomenout řící pár slov o erotice, kterážto je v této hře přítomna. Mnozí hráči a kritici podobným pozlátkem smyslnosti opovrhují a snad ho i považují za povrchní vějičku na mladé nadržence, kteří ve svých temných pokojích pokoutně slintají na každé odhalené prsíčko a vyšpulené pozadí. Já se naopak domnívám, že erotika a sex patří jak do života, tak i do hry. Zvláště takové, kde je hlavním hrdinou borec, ze kterého musí být vlhké i frigidní lesbičky. Erotika je v této hře přístupna skrze rozhovory s ženami, které vám za splnění jistého questu či přinesení nějaké vzácnosti dají... no prostě vám dají. Odměnou vám nebude CGI či in-game animace kopulace, ale pouze kartička s více či méně odhalenou a docela kvalitní kresbou dotyčné dívčiny. Jako muž, kterému se ženy ve skutečném životě vyhýbají obloukem a při oslovení promptně sahají do svých kabelek pro pepřák, podobnou možnost balit virtuální ženštiny vítám.

Jednou z nejdůležitějších vlastností dobrého RPGčka jsou rozhovory. A zde, musím to přiznat, tato hra trochu selhává. Povětšinou z různých NPCček sice můžete tahat informace, ale Geralt nezřídka odpovídá sám a bez vašeho zásahu a většina voleb se smrskává čistě na informativní dotazy a nikoli na možnosti výběru. Byť i ty zde jsou, ale týkají se převážně morálních a závažných témat, jako například, jestli se přidáte na stranu utlačovaných elfů, rasistických lidí či zůstanete neutrální jako rádoby povýšený zaklínač, který nemá koule se do něčeho míchat. Své poutavé kouzlo mělo i morální dilema nenávistných vesničanů versus čarodějka, nebo rozhodnutí, jak se vypořádáte s upíry v luxusním nevěstinci či inteligentním ghůlem, nebo co to vlastně bylo. V zásadě mohu říci, že i přes chabou možnost výběru u většiny odpovědí jsou rozhovory docela dobře napsané, občas vtipné a téměř se mi nestávalo, že bych se musel stydět za to, co to ten Geralt vypouští z úst. Navíc ona morální dilemata nikdy nepáchnou černobílým rozlišením na dobro a zlo, ale voní šedí nejasnosti, která vás občas donutí se hluboce zamyslet a zpytovat své svědomí. A to, drazí čtenáři, mohu jen pochválit.

Bez úkolů, neboli hezky česky questů, by se asi žádné RPGčko neobešlo. I v tomto ohledu je The Witcher rozporuplný. Mnoho questů je vyloženě nudných a založených na doktríně dones, přines a odnes, popřípadě jde o zakázky typu někam dojdi, něco sejmi a přines mi z toho mozek či ledvinu. Jiné jsou naopak docela zábavné. Líbil se mi například úkol s sestrami, polednicí a půlnočnicí a pár dalších. V několika případech se mi ovšem stalo, že v rámci určitých questů lidé v rozhovorech reagovali zmateně a já kolikrát nevěděl, co to melou. Snad jsem jen něco řešil ve špatném pořadí a hra nebyla připravena, že například čtyřlístek ze svatyně skřetů získám dříve, než mne o to někdo požádá.

Protože se ve hře ujmete role Geralta, bělovlasého zaklínače s drsňáckým výrazem ve tváři, který své meče ovládá stejně dobře jako svůj promiskuitní úd, nemohu se nezmínit ani o boji. Ten, snad mi prominete tento oxymorón, je trochu nudný, ale i zábavný. V prvé fázi si vyberete, jestli vytasíte stříbrbný či ocelový meč, dle toho, jestli se na vás řítí nějaké fantasy nestvůry či běžná lidé. Dle jejich mohutnosti a počtu si pak zvolíte, zda-li budete bojovat rychlým, silným či skupinovým stylem a následně jen ve vhodný čas klikáte na nepřátele a kocháte se tím, jak v kalužích krve padají k zemi, zatímco Geralt metá piruety a otáčí se jako korouhvička v mixéru unášená tornádem. Nebudu vám kecat, pohled je to občas pěkný a má v sobě punc jisté satisfakce. Nicméně časem je to trochu fádní. V případě silnějších nepřítel si stačí před bojem nabrousit meč, nebo vypít nějaký lektvar (ale jde to i během souboje) a pak už nikdo nemá šanci. Zvláště, když kolem sebe občas vypustíte kruh ohně znamení Igni. Ale Minsc s Booem by Geralta beztak seřezali jak žito, to je bez debaty.

Během svého putování za odpovědmi, zrádci a zloději budete povětšinou navštěvovat neutěšená místa, kde zchátralé chatrče a rozbořené domy budou zpestřovat vnadné kurtizány, bědující babičky s několika málo zuby, otravní hoši tvrdící, že jste velký a ošklivý a holčiny, které po vás budou chtít, ať z nich vyčarujete princeznu. V místních nálevnách a putykách si můžete zahrát kostky, vydělat si pár korun v pěstních zápasech či se opít do němoty a pak se s rozostřeným zrakem šourat po ulicích a bědovat, že jste si zavčas nepřipravili užitečný lektvar s příhodným názvem Ženské slzy. Celá hra je prosycena xenofobií, lákavou atmosférou středověkého fantasy, pachem úpadku i noblesní vůní bohaté šlechty. Lidé se zde s nadávkami na rtech při dešti běží schovat pod střechy budov, s příchodem večera se šourají do svých domovů či putyk a v noci z brlohů, krypt a bažin vylézají utopenci, ghůlové a jiné potvory k naporcování. A to je přesně ten čas, kdy vzdálený horizont nezkalený světelným smogem probodává žluť svíček a lamp lidských obydlí, kdy se za křovisky ozývá podezřelé vrčení a vy se pod černí nebeské klenby díváte do deníku, co že to vlastně nyní máte udělat a jestli by nebylo lepší zajít za krčmářem, vypláznout pět orénů a schrupnout si do svítání. Protože však endemická fauna zde má svůj noční i denní režim, bude nezbytné pobíhat mezi páchnoucími uličkami, hroby a chatrčemi v různé denní doby, abyste splnili ten či onen quest, zakázku či našli dotyčnou osobu. Pokud se při procházkách rodným městem ztrácíte ve spleti uliček a musíte se ptát místních domorodců na cestu, snad vás potěší, že zdejší lokace příliš velké a matoucí nejsou a že další města a vísky povětšinou budete moci navštívit, až splníte ten či onen úkol v lokaci současné. Na volnost a lá Fallout tedy můžete rovnou zapomenout.

A co říci o hře The Witcher na závěr? Je to dobrá hra, opravdu. Je celkem zábavná i zajímavá a pokud jste RPG pozitivní, nevím, proč byste se při hraní neměli bavit. Hra The Witcher není tak jednoduchá, aby se dala nazvat akčním RPG, ale ani natolik sofistikovaná, aby se dala považovat za hardcore RPGčko. Nejsou zde složité boje, ani questy a hádanky už vůbec ne. The Witcher je zkrátka takové oddechové RPG. Je to jistě nadprůměrná hra, ale něco více okázalého a pozitivního si o ní říci nedovolím.

Pro: Slušný příběh, informativní deník, sex a vulgarita, odhodlaná dívka, morální dilemata

Proti: Hra je v mnoha ohledech dobrá, nikoli však skvělá

+29
  • PC 80
Tímto titulem se přesouvá knižní série o zaklínači Geraltovi z Rivie na počítače v podobě dobře zpracovaného RPG. Vyniká hlavně skvělým příběhem a atmosférou, trochu pokulhává technické zpracování. Zajímavý je (pro mě) neobvyklý a na první pohled divný soubojový systém. Nicméně jsem si po čase na něj bez problému zvykl. Bohužel při soubojích často dochází k zmatku a to ať už kvůli kameře, tak se mi semtam stávalo i to, že po zvolení akce Geralt prostě vůbec nic nedělal.

Ve hře jsou tři minihry, jde o soutěž v pití (což vlastně ani není minihra), velmi snadný pěstní souboj a hlavně kostkový poker. Ten se opravdu povedl, nicméně radost z něj kazí fakt, že někteří počítačoví hráči značně podvádí. Hráči na úrovni profesionál a výš nemají problém skoro pokaždé hodit z "ničeho" vysokou trojici nebo dokonce full house či čtveřici. U těchto hráčů mi někdy trvalo i 10 her, než jsem je náhodou porazil. Plus soupeř jede vždy poslední, takže má více prostoru pro taktizování před posledním hodem. Víc by to bylo fér, kdyby se pořadí střídalo.

Kapitolou samu pro sebe je český dabing, ze kterého se dle mého názoru postupem času stala kultovní záležitost. Dabér Geralta je podle mě dobře zvolený, mluví monotónně a bez emocí, takhle nějak jsem si při čtení knížek hlas Geralta představoval. Nicméně dochází ke klasickému problému typu hodně postav vs málo dabéru a tak se hlasy hodně často opakují. A bohužel i u postav stojících vedle sebe. Stejně tak se občas stane, že postava řekne jednu větu jedním hlasem a později něco jiného jiným hlasem. Naštěstí se tak děje jen u postav menšího významu. Naopak musím vyzdvihnout namluvení trpaslíků, kde si dabéři se svými hlasy dobře vyhráli.

Suma sumárum, máme tu dlouhé RPG se skvělým příběhem z oblíbeného univerza. Hraní bude určitě bavit každého fanouška knížek nebo seriál(ů) a jistě zaujme i zaklínačem "neposkvrněné" hráče.

Pro: Příběh plný zvratů, Atmosféra, Hudba, Minihry, Dabing

Proti: Grafické zpracování, Kamera, Hra hodně padá

+29
  • PC 90
The Witcher: Enhanced Edition

Bolo to pár rokov dozadu, keď ešte išiel Zaklínač úplne mimo mňa. Nikdy som nebol veľký fanúšik hier, kde sa bojuje s mečmi, seká a mláti. Ani ten svet mi nič nehovoril. Povedal som si, že radšej budem hrať hry z reálnejšieho prostredia a bez príšer. Teraz už viem o čo som prichádzal. Našťastie, jedného pekného dňa bol The Witcher 2: Assassins of Kings zadarmo na Xbox 360. Povedal som si, že asi by som to mohol aspoň skúsiť. Dobre som urobil. V momente som sa do tej hry a sveta zaľúbil. Nečakal som dlho a kúpil som aj ostatné 2 diely. The Witcher 3: Wild Hunt doteraz patrí medzi moje najobľúbenejšie hry.

Hanbím sa, ale až tento rok som sa dostal k tomu, aby som si poriadne zahral The Witcher: Enhanced Edition a priznám sa, že za to môže aj nový seriál od Netflixu. Nebudeme si klamať. Tento seriál spustil veľký boom a hry s Geraltom zažívajú opäť zlatý vek. Väčšina ľudí opäť hrá tretí diel alebo si ho teraz zadovážili, ale ja som si povedal, že začnem pekne od začiatku. Táto hra, tento svet a príbehy si to zaslúžia.

Pre človeka, ktorý hral prvý diel ako posledný je zo začiatku trochu ťažšie sa do toho dostať. Najväčší nezvyk je súbojový systém. 2 meče, každý má 3 typy boja a na nepriateľov musíte klikať v presne stanovený čas, aby ste sa trafili do komba. Mne sa moc tento systém nepáči. Každú chvíľu pauzovať hru a meniť štýl. Tretí diel s ovládačom sa mi hral oveľa lepšie.
Keď už som pri tom kritizovaní, tak mi vadili niektoré dlhé kapitoly, v ktorých som musel behať hore dole po tých istých lokáciach. Zopár questov bolo ešte k tomu spravených tak nešťastne, že buď beháte medzi dvomi ľuďmi alebo prídete k niekomu s informáciou a on Vám povie, aby ste prišli neskôr a takto dookola. Našťastie, tu pre mňa zápory končia.
Ako je zvykom u Zaklínača, tak príbeh a postavy boli super. Najzaujímavejšie je, keď na Vás vyskočí niekto, chce sa s Vami rozprávať a zrazu musíte v dialógu urobiť nejaké rozhodnutie. A tie rozhodnutia bývajú veľké, ktoré budú mať dopad v budúcnosti. Veľa postáv som si obľúbil a niekedy to bolo aj na škodu. Hlavne pri pekných ženách. Odporúčam rozprávať sa s kým sa dá, lebo pár ľudí Vám vie povedať len tak nejaký príbeh, ktorý niekde počul alebo čítal. A zrovna tieto príbehy sú veľa krát veľmi zaujímavé a povedomé. Hlavne, ak už niečo o tomto svete viete alebo ste pozerali seriál. Netreba sa vyhýbať ani vedľajším misiám, ktoré tu zďaleka nie sú len do počtu.
Keďže sa jedná o prepracovanú RPG hru, môžete sa tešiť na levelovanie a vylepšovanie postavy, vylepšovanie mečov a hlavne alchymiu. Práve vyrábanie a používanie odvarov je zaujímavé. Páči sa mi detail, keď nájdete nejaký odvar a neviete jeho účinok, lebo ste doteraz nenašli knihu, ktorá by Vám prezradila čo to je a na čo to slúži. Práve tieto rôzne knihy a zvytky sú pekné spestrenie. Môžete ich nájsť alebo kúpiť a vďaka nim sa dozvedieť niečo zaujímavé alebo naučiť sa niečo vyrábať. Kľudne sa Vám môže stať, že niektoré byliny nebudete môcť zobrať počas celej hry, lebo ste nemali knihu, ktorá by Vám o tej byline niečo povedala.
Bonusom sú minihry. Box je síce nezáživný a jednoduchý, ale pokrové kocky ma veľmi bavili.

Hra obsahuje aj český dabing, ktorý som ja nevyužil, takže sa k nemu nebudem vyjadrovať.

The Witcher: Enhanced Edition mám síce na steame, ale uvažujem, že si kúpim krabicovú verziu (ak zoženiem). CD Projekt RED je úžasné štúdio, ktoré oživili Geralta a zaklínačský svet najlepšie ako mohli. Tieto hry a tento svet odporúčam vyskúšať naozaj každému. Sám som sa mu dlho vyhýbal, no stačilo pár minúť vyskúšať a teraz je to moja srdcovka.

Pro: príbeh, rozhodovanie, postavy, Triss <3, alchymia, kockový poker

Proti: prepínanie štýlov v boji, občasné behanie medzi dvomi postavami a čakanie na rozhodnutia

+28
  • PC 80
Tak a je to konečne za mnou. To konečne preto,lebo som mala túto hru (vlastnou vinou) rozťahanú na niekoľko mesiacov. No napriek tomu som si ju patrične užila a hodnotím ju veľmi kladne.

Čo je veľké plus je český dabing a titulky. Kvalita síce trošku kolísa- od bezchybného Geralta až po dedinského muža s hlasom ženy. Skôr som sa na tom zasmiala než že by mi to vadilo, ale ak by dali do repertoára viac českých hlasov,tak by som sa nehnevala. Stále sa opakujú tie isté a niekedy to môže miasť.

Ďalším pozitívom je zasadenie hry a príbeh. Mala som pocit akoby to malo takú tu správnu európsku atmosféru ( v dobrom) tých starých starých čias. Samotný príbeh je pre mňa ok hoci nie niečo z čoho by som padla na zadok. Niekedy príliš zdĺhavý a pomaly napredujúci s množstvom rovnaķých vedľajších misií. No inokedy svižný a plný napätia.

Inak veľmi sa mi páčil systém zbierania kartičiek mojích, hm, priateliek :) Viem, že to môže byť v tejto dobe brané veľmi sexisticky ale hodilo sa mi to do celkovej atmosféry.

Čo ale kladne nebudem hodnotiť je technické spracovanie. Grafika má ďaleko od pojmu nádherná a hoci ja nie som taký fajnšmeker a nevadí mi niečo staršie, tak si myslím, že by som ju viac ocenila v období keď hra vyšla. Neviem či to priamo patrí ku grafike ale veľmi ma znervózňovali miesta kde bol očividne veľký priechod, cestička alebo schod a Geralt sa mi zasekol. Akoby mu vadil jeden pixel a to bol koniec. Nakoniec to vždy zachrálila obchádzka ale prečo je tam naznačená cesta keď sa po nej nedá ísť? To ma vedelo vytočiť.

Ďalšou vecou bolo padanie hry. Hrám si hrám a zrazu zásek a bola som na svojej ploche. Len som sa modlila aby som nemala ďaleko save. Niekedy to vyšlo inokedy nie a tak som radšej neskôr ukladala hru veľmi, veľmi často.

No a napokon mi vadilo, že sa po svete nedá pohybovať rýchlejšie alebo sa nejako premiesťovať, ak nepočítam pár brán, ktoré túto úlohu splňovali ale neboli zďaleka všade.

Celkovo sú moje pocity viac pozitívne než negatívne ale musím preniesť jednu vetu a dúfam, že ma neukameňujú. Hrala som už aj lepšie hry. :)

Pro: Zasadenie príbehu, dabing, humor, kartičky

Proti: Technické spracovanie, niekedy nudné a opakujúce sa questy

+31
  • PC 80
Zaklínač, vědmák, mutant, proměněnec, proutník a bůhvíco ještě... to všechno je Geralt z Rivie, chlapák jak má být s dvěma meči, bílými vlasy a hlasem, jak hospodskej ze čtvrtý cenový skupiny po angíně. Tedy za předpokladu, že si necháte český dabing. Anglický mi nijak zvlášť nesedl, vím že se tu kdysi dávno vedla debata o tom, že nejlepší je ten polský, tak jsem na chvíli zkusil i ten. Doufám, že mi to Poláci odpustí, ale po pár minutách poslouchání polského dabingu, jsem začal mít pocit, že Geralt každou chvíli odněkud vytáhne levné autorádio a pokusí se mi ho střelit. :) Tak tam šel zpátky ten český, je sice hroznej, ale aspoň jsem si užil hru bez titulků.

Dabing je ovšem jediná kaňka na vynikajícím příběhu. Kdybych měl vypíchnout jen jedinou věc ze hry, tak to bude příběh. Bavil mě od začátku do konce, některé volby jsem fakt promýšlel, co se může stát, u některých jsem to plácnul a bylo mi to jedno. Vlastně ještě jedna věc mi příběh trochu narušovala, a to bylo sbírání těch sexy karet, kdy se ve mně prala snaha o role-play se snahou o ... no prostě role-play šel stranou. :D Příběh krásně doplňuje i výborně dokreslená atmosféra světa, který rozhodně nepůsobí nijak zvlášť přívětivě, a na odpočinkovou dovolenou byste sem asi jet nechtěli.

No a jak se to hraje? No jako nehraje se to špatně. Ale úplně odvařenej jsem z toho taky nebyl. Ten soubojový systém, je zpočátku docela fajn, ale záhy zjistíte, že je to jen taková klikačka do rytmu. Jedině volba a přepínání správného stylu mi přišla důležitá, tady určitě pochvala. Kouzla jsou skoro o ničem, výrazněji jsem používal jen Aard, ostatní jen výjimečně. Systém levelování byl..., no řekl bych to asi takhle, hrál jsem loni Skyrim, Witcher a Mass Effect, a zatímco levelování u Witchera a Mass Effectu mi přišlo asi tak stejně nezajímavé, tak ve Skyrimu mě to baví mnohem víc (ale ten má zase jiné velkomouchy). Alchymie mi přišla celkem fajn, ale v podstatě pořádně se hodilo tak asi pět lektvarů, což v kontrastu k obřímu počtu ingrediencí bylo trochu škoda. Zato oleje a prášky na meče byly fajn, pro změnu petardu jsem za celou hru hodil asi jednu, a to ještě možná omylem.

V EE edici mě potěšila bonusová mise Cena za neutralitu, ta mě hodně bavila, to vydělávání peněz na záchranu Marigolda mi přišlo už o dost slabší. Takže jo, hra je to dobrá, kdo nehrál, tak by to měl napravit, hlavně proto, že to má ty hezký kartičky... :)
+43
  • PC 90
"Táhni pryč a vyhoň si ho.”

Tato legendární hláška z knih se sice ve hře nevyskytuje, ale úkol je podobný. Sbíráte karty žen, které jste "navstivili" svým mečem. Kromě tohoto meče Geralt disponuje také jednim stříbrným na monstra a jedním železným na lidi. Všechny tři meče střídáte rovnoměrně.

A i když neřešíte problémy stejné jako v předloze, herní svět je naprosto věrný tomu původnímu. Krutý svět plný intrik a podvodníků. A na vás je si vybrat. Komu budete věřit? Váš boj.

A tak pokud se zrovna neprocházíte po zdlouhavých bažinách, nemáte šanci se nudit. A pokud se i přes to nudíte... No... Nezbývá než se řídit úvodním citátem

Pro: Příběh, volby, dialogy, prostředí

Proti: Bažiny, boje

+31
  • PC --
Originální Zaklínač. Rozhodl jsem se začít hezky od začátku.

Vaším úkolem v této hře je posbírat "sex-karty" od co nejvíce žen v herním světě -- a to tak, že se s nimi vyspíte. Samotné sexuální scény nejsou nijak vyobrazené, ale na získaných kartách se nacházejí lehce lechtivé obrázky (v cenzurované verzi opravdu jen lehce). Jo, a vedlejší linií je nějaký příběh o záchraně království nebo tak něco.

Abyste se k tomuto cíli dopracovali, budete bojovat s monstry, plnit úkoly, dělat detektivní práci či chodit na královské bály. Ostatní herní mechaniky (například boj) nejsou sice silnou stránkou této hry -- to, že boj probíhá stylem "klikni když se změní kurzor" je odpustitelné jen kvůli tomu, že boj je v této hře vedlejší mechanikou.

Hra skvěle zachycuje svoji knižní předlohu, a to hlavně atmosférou. Už na konci první kapitoly, kdy se konečně dozvíte, jak zní hádanka, se cítíte jako pravý zaklínač: donucen dělat "správná" rozhodnutí v morálně šedém světě.

...a u toho si říkat "hm, jaká z těchto možností asi povede k sexu?"
+18
  • PC 85
Tak jako již klasicky u her, kde je spousta kvalitních komentářů, se budu držet spíše u zdi a zmíním v krátkosti zejména věci, které se mi příliš nelíbily.

Hra je relativně nabitá rozhodnutími, ale leckdy je pro jejich vyhodnocení příliš málo faktů, respektive není vůbec jasné, která rozhodnutí jsou důležitá a která ne (například Alvin se řeší minimálně přes dvě kapitoly a naprosto netuším, jestli učiněná rozhodnutí měla na příběh nebo průběh hry nějaký vliv, kromě několika nedůležitých změn v rozhovorech).

UI/UX je leckdy i na 10 let starou hru docela tragické - neexistuje zkratka (nebo o ní nevím) pro "sebrat vše"; z nějakého důvodu nelze ukládat předměty kamkoliv; v některých případech lze přetahovat předměty mezi inventáři, ale jindy ne; často (ne-li vždy) je po vstupu do lokace kamera nepochopitelně otočená o 180°; klávesy Alt i Tab jsou leckdy užitečné v jednu chvíli a asi tušíte, k čemu to vede.

Z nepochopitelného důvodu je nějaká forma rychlého přesunu mezi lokacemi pouze v třetí kapitole (respektive jinde jsem ji nenašel), ačkoliv by se hodila téměř v každé a hru by to výrazně zpříjemnilo. A nakonec si rýpnu do louče, které se každou chvíli zhasla (větrem nebo vstupem do cizího inventáře) a než bych ji pořád naklikával znovu jsem hrál kobky potmě (o lektvaru vím, ale vždycky jsem si ho zapomněl namíchat).

Pro: Příběh, grafika, atmosféra, zasazení, rozhodnutí

Proti: Rozhodnutí, některé prvky UI/UX, fast travel, louče

+33
  • PC 100
Sice vstupují na tenký led, ale odvážím se tvrdit, že Witcher je nejlepším dílem celé série. Poctivě jsem si prošel všechny tři díly, vyzkoušel různé alternativy a obtížnosti.

První Zaklínač je taková popelka, která sice nemá tolik možností, grafika není vyšperkovaná až do nebes, ale má kouzlo ve svojí propracovanosti. Hra je konzistentní, a hlavně její lineární průběh nabídne rovnoměrné seznámení s veškerým obsahem. Přijde mi to příjemnější, protože celé podhradí nabídne víc zajímavostí, než první kapitola dvojky. Zvláště více npc nabídne různorodé dialogyKrčmář popíše průběh Catrionskeho moru, další postavy nabídnou historii a legendy, Eskel kompletně rozebere bojové umění . O to vtipnější, když vesničané popisují, jak zaměnili Rusalku za bruxu. Tím spíše, náhodné rozhovory mohou posunout v plnění hlavních questů

Soubojový systém působí strojově, ale při vyšší obtížnosti, pokud necílím pouze na meče, se objeví nutnost odskoků, či využívání elixírů. Nebo spousty dalších prvků, které mnoho hráčů opomene. V tomto ohledu je první Zaklínač těžce nevybalancovaný.

Hra se hemží odkazy na ságu, půjčuje si drze příběhové šablony ale všechno si to kupodivu sedí. O žádné kapitole nelze říct, že by byla vyloženě jen na vyplnění, pouze balastní zátěž. Naopak nabídne nový průběh a možnosti. Po celou dobu nezapomenu, proč se vlastně Geralt vydal na svoji stezku.

A to nejdůležitější, celá hra má tu nádherně pochmurnou, šedivou a propršenou atmosféru. Ruku na srdce, dvojka je šíleně svítivá a trojka místy až zbytečně temná.

Zaklínač určitě nemá propracovanou dynamiku druhého dílu, nemá rozsah a vybalancovanost třetího dílu. Ale ve své relativní prostotě, nezatíží zbytečným nebo balastní obsahem.
+34
  • PC 80
První Zaklínač je v komunitě fanoušků Sapkowského světa tak trochu kult. Nechápal jsem proč, každopádně bych si nemohl říkat fanda Zaklínače, kdybych projel pouze Divoký Hon. První věcí je samozřejmě grafika. Ta je právě dost "meh" a když to srovnáte s o rok starším Crysis, není sporu o tom, že skrz tuto stránku hra nezískala chválu, o které jste slyšeli. Trissiny nalejvárny jsou nepochopitelně nízko, což je podivné, protože ostatním ženštinám visí tak akorát. Charaktery mají navíc pouze několik modelů tváří. Extrémních detailů se taky nedočkáte, ale aspoň je to tak osobité. Díky absenci živých barev vývojáři alespoň nastínili pořádně chmurnou atmosféru, která podle mě prvního Zaklínače dobře charakterizuje.

Z herního hlediska bych to neviděl taky nějak valně. Celý soubojový systém spočívá v kliknutí ve správný okamžik. Občas přepnout na správný bojový styl z celkových 3 možností nebo zvolit správně znamení. I tak jsem měl občas problémy, ale zvyknout se na to dá. Na bojový systém navazují talenty, u nichž je někdy důležité prostě vědět, do čeho bod vložit. Např. bylinkářství, bez kterého si prostě neuvaříte ani hovno, když nevíte, co je která rostlina. Dále oleje a podobně. Jednoduše by si začátečník mohl říct: "Však ty šmejdy usekám xmrti, ne? Na co volej..." No... neusekáte. ALE! Dá se na to zvyknout a postupně tomu přijdete na chuť a nakonec budete házet saltíčka jak pán zaklínač.

Hra jako taková, je docela dost dlouhá. Hlavní dějová linka probíhá stylem pátrání a zároveň objevujete věci z Geryho minulosti. Do toho se vám plete dost vedlejších úkolů, či zakázek a kostkovým pokerem samozřejmě nepohrdnete (hudba je u něj mistrovská). Ač se zdál v průběhu hry příběh spíše osobní, má nakonec krásný přesah až do Divokého Honu, což jen utužuje temnou atmosféru. Bohužel není na výběr z mnoha vybavení a za hru lze získat snad 3 equipy. Alespoň je získání nového meče nebo kalhotek o to uspokojivější.

Co mě ale po 2, 3 kapitolách přestalo bavit, bylo chození. V prvním díle není Geralt zaklínačem, zabijákem nestvůr, ale turistou profesionálem. Při plnění úkolů jsem nachodil snad světelný rok. Taky mi občas padaly vlasy z toho, že některé souboje byly prostě o štěstí a ne o schopnostech hráče. Bestie nebo Kostěj mi málem uhnali infarkt a to jsem mladík a hrál jsem na normal. Asi git gud... Jinak jde ale o atmosférickou hru, s příhodným soundtrackem a naprosto geniálním českým dabingem (schovejte ženský..). Zaklínač nemusí být nutně skvělá hra, ale právě tyto jeho atypické prvky jej dělají pro mnohé kultovní záležitostí. A já souhlasím, ač mám pár výtek. Je to totiž srdcová záležitost a pro fandu zaklínačského světa dvojnásob.

Herní výzva 2018 - Lidem vstup zakázán

Pro: Dabing, atmosféra, postavy, příběh, kostkový poker

Proti: Chození, chození a chození, boj není úplně o skillu

+33
  • PC 100
Zaklínač je bezesporu jedna z mých nejoblíbenějších her. Hlavně začátek hry ve mně vzbuzuje vzpomínky na to, když jsem hru hrála poprvé. Má neuvěřitelnou atmosféru. Líbí se mi, jak je zvolená barevná paleta světa, jak jsou barvy takové umírněné, spíše temné.
Ve hře si mi líbily odlétající ptáci a skákající žabky, i když ptáků bylo někdy až moc. Celkově mi přišel svět prvního zaklínače opravu živý. Skoro každý člověk i nečlověk má co říct a někteří vám dokonce mohou pomoc. Za nějakou drobnost vymění informace, atd. Dokonce se mi stalo, že jsem si promluvila s náhodným kolemjdoucím a on mi dal peníze. Prostě si vzpomněl, že mi je dluží a vrátil je. To mi přišlo fakt super. Živý svět ale způsobil, že jsem kolikrát nemohla někoho najít, např. Zoltana. Samozřejmě dojmu ze světa značně ubírá to, že ve hře je jen pár vzhledů NPC, které se neustále opakují. Občas mi to způsobilo problémy, protože jsem si osoby spletla.
Hudební doprovod se mi také líbil, ale musím uznat, že mi v paměti nezůstal jako například hudba z Divokého honu. Jediné co si pamatuji, že mě v jeskyni nebo v noci na blatech vyděsily zvuky, které zbudovali dojem, že se ke mně blíží nějaká potvora, ale nic takového se nedělo.
Teď něco k příběhu. Zaklínače jsem nyní dohrála potřetí, ale poprvé po přečtení všech knih. Jsem jeden z těch, kteří se dostali přes hru ke knihám a ne naopak. Je pravdou, že když znám knihy, tak se mi výrazně změnil pohled na příběh hry. Určitě jsem si užila více narážek na knihu, ale někdy mi přišlo, že kopírovat zrovna tu konkrétní věc z knihy bylo zbytečné. Například nevím, proč Alvin musel být zrovna také dítě starší krve. Opakování boje se strigou a její druhé odčarování, ale bylo dobře vysvětleno a vlastně to smysl dávalo. Přijde mi nepochopitelné, že Triss, Zoltan ani Marigold, kteří mají být Geraltovi nejlepší přátelé, se neobtěžují zmínit 2 velice důležité osoby v Geraltově životě.
Líbí se mi, že při volbách ve hře je možnost zůstat neutrální, i když to má své následky. Je pravdou, že v dnešní době nás každá druhá hra nutí dělat rozhodnutí, kde ani jedno není správné a všechny přináší nepříjemné důsledky. Obecně mi to přijde už trochu otravné, ale k Zaklínači se to hodí.
Hratelnost mi vyhovovala. I když se může zdát, že se boj změní jen v klikání myši v ten správný okamžik, na těžkou obtížnost je hra výzvou a zábavná. Obtížnost mi přišla vyvážená. Nedokázala jsem vším projít na poprvé, ale nebyla jsem nijak flustrovaná tím, že se nemůžu posunout dál. To je důležité, protože během hry nelze obtížnost měnit, nebo se jen mě nepodařilo přijít na to jak (začala jsem hru na střední obtížnosti, pak jsem si to rozmyslela, že zvládnu těžkou, a musela jsem hrát začátek znovu).
Celkově jsem si Zaklínače hodně užila. Je to opravdový klenot.

Pro: Příběh, atmosféra hry, soubojový systém

Proti: Málo zvhledů NPC

+35
  • PC 85
Fantasy universum polského spisovatele Andrzeje Sapkowskeho jsem vždy tak nějak opomíjel, ne že bych o něm nevěděl, ale raději mám sci-fi. Teď už můžu kladně pokývat hlavou, že se jedná opravdu o promyšleně a povedeně stvořený svět a v různých částech a rovinách velmi příbuzný a jednodušeji uchopitelný pro slovanské publikum.

Hráč je sice do tohoto prostředí vtažen vcelku neoriginálním způsobem - amnézií hlavní postavy, bělovlasého Geralta - není to naštěstí na škodu a mé panictví v tomto oboru mohlo být tak s klidným svědomím rozloženo na prvočinitele. OK, jdeme na to. Rozjezd je pozvolný a pomocí tutoriálu je řečeno vše podstatné. Jak se pohybovat, bojovat, kdo je spřízněná duše a koho je naopak nutné eliminovat. Jak fungují zákonitosti ohledně speciálních schopností, rozdělení zkušenostních bodů do obsáhlého stromu dovedností, tvorba lektvarů a jejich používání. S příběhem se to má trochu jinak, ten se po několika minutách v staré baště zaklínačů Kaer Morhen rozjíždí na plné obrátky a není tak času nazbyt. A zde vyvstává první a hlavní úkol, zjistit PROČ a KDO....

Aby došlo k uspokojivému vyřešení těchto zapeklitých rébusů, je nutné se ponořit do osudů mnoha hůře či lépe napsaných vedlejších postav. Tu potkáte opilce, rváče nebo hráče povedeně pojaté pokrové hry v kostky, jindy zas kurtizány, šlechtice či samotného krále, a ti všichni mají své vlastní problémy a své vlastní kostlivce ve skříni. Pokud se vám tyto podaří pietně pohřbít, nejen že se dostaví hřejivý pocit z pomoci bližnímu (tyká se těch empatičtějších z nás), ale dojde i na slovutné vodítko nutné k dalšímu postupu. Toto pobíhání po fantazy světě a plnění rozličných úkolů je občas velmi zdlouhavé a repetitivní, na druhou stranu mi to zas tolik nevadilo, protože variantnost questů je poměrně široká a já měl zrovna čas. NPC navíc celý herní svět životně zalidňují a vhodně reagují na denní i noční dobu, počasí či vaše skutky.

Mými nejoblíbenějšími místy se staly Břeh, Bahnice a okolní pole. Tyto místa jsou obdařena úžasným audiovizuálem. Břeh vykresluje přímořské letoviska (kdyby ve středověku nějaké byla), Bahnice slovanské vesničky (jak vyšité ze skanzenů) a okolní pole, se zříceninou a lány zlatavého obilí, zase těžkou pohodu léta, kdy se nic nehne a vzduch se nedočkavě tetelí. Nic na tom nemění fakt, že pole je plné zrůd à la polednice a že dojde i na svatební úkol, u kterého mi podvědomí brnká na svědomí, zda náhodou nešel udělat lépe. V zásadě to byly jediné místa, kde jsem ve hře nepomyslel na politické půtky a intrikaření nejvyšších kruhů Wyzimy, kdy jsem byl tlačen do rozhodnutí, při kterých mi nevyhovovala ani jedna z nabízených možností. Nakonec jsem to asi vzal za správný konec neb neřádi byli po zásluze pobiti a dívky řádně uspokojeny.

Pro: svět, dovednosti, postavy, úkoly, bestiář, soubojový systém

Proti: pobíhání, rozhodnutí v některých úkolech, některé postavy

+39
  • PC 95
Mé první seznámení se Geraltem z Rivie. A že to bylo příjemné setkání. Jak se dalo očekávat od tak profláknuté hry, byla radost jí hrát. Abych byla absolutně upřímná prvních pár minut jsem měla problém s ovládáním hry a bojovým systémem. (protože jsem samozřejmě nečetla tutoriál) Brzy jsem ale zjistila, že můj univerzální bojový styl (klikej jako šílenec a ono to nějak dopadne) u Zaklínače prostě nefunguje. Byla jsem překvapená, že ofenzíva je u Zaklínače až tak jednoduchá a že jediná věc na co si dát pozor je, aby bojoval tím správným mečem. Když jsem si zvykla na ovládání hry, už si v podstatě nebylo na co stěžovat.

Příběh byl podle mě skvělý a dilemata, mezi kterými si Geralt musel vybrat představovala těžké rozhodování i pro mě samotnou. Ze začátku jsem si myslela, že se určitě přikloním na jednu stranu sporu, ale v průběhu hry mi bylo čím dál tím jasnější, že zůstanu neutrální (a taky že jo). Vyhovovalo mi, jak je zaklínač morálně šedou postavou. Někdy prostě není jen dobrá a špatná straně, někdy je potřeba zvolit to menší zlo. Právě povaha Geralta mě ještě více nalákala k přečtení díla Andrzeje Sapkowski (což už beztak plánuji nechutně dlouhou dobu). Bohužel právě teď nedokážu posoudit, jak moc věrná (či nevěrná) je hra vůči knižní předloze. Trochu mě však zarazil epilog hry, který byl přinejmenším zvláštní. (budoucnost v době ledové, zmutovaní pravnuci... what?)

Co trochu zamrzí je to, že i přes bohatou sbírku lektvarů jsou užitečné tak čtyři a z pěti znamení jsou používala jen dvě. A zbroj Geralta je kapitola sama pro sebe. I přesto mi svět přišel dostatečně rozmanitý na to abych se občas jen tak potloukala kolem a dělala zbytečné věci jako třeba hraní kostek nebo hledání lepšího soupeře v boxu. („Nakopu ti prdel a ještě na tom vydělám, hehe.“) Je vidět, že tvůrci si dali záležet i na detailech a třeba to, že NPC zabíhají pod střechu, když začne pršet příjemně překvapí. Co mi nebylo tak příjemné a vyloženě mi to lezlo na nervy byly děti, které mě, co chvíli, doslova pronásledovaly. (Vím, že to je pitomost, ale mě to nehorázně rozčilovalo.) Dalo by se říci, že ostatní postavy si žily svým vlastním životem, a ne jen toporně stály na místě. Najít Zoltana ve čtvrti mi nejednou dalo pořádnou práci.

Když už zmiňuji Zoltana, tak to byla bezkonkurenčně nejlepší postava z celé hry. Český dabing byl v tomhle případě dokonalý a co hláška to perla. „Pokrok je jako stádo sviní – dá ti to výhody, ale jeden se pak nesmí divit, že je všude kolem tolik nasráno.“ Český dabing Geralta byl trochu bez emocí, ačkoliv hlas jako takový k němu podle mě seděl dost dobře.

Podtrženo sečteno nemám hře, až na pár drobností, co vytknout. Rozhodně to nebylo naposledy, co první díl Zaklínače hraju. Chci si vyzkoušet všechno, co hra nabízí, a to se mi každopádně během prvního hraní nepovedlo.
---
V páté kapitole jsem měla problém s bugem. (Po zabití Kostěje a doběhnutí k dalšímu boji se mi nenačetla animace a nešlo hrát dál.) Nakonec to vyřešilo vyběhnutí ven z krypty a meditace u ohniště. Vše potom šlapalo, jak má. Jenom to tu píšu, kdyby náhodou měl někdo stejný problém.
+44
  • PC 75
Herní výzva 2018: "Nervy z oceli"

Vzhledem k počtu výborných komentářů se nebudu ani tak soustředit na popis vlastností hry jako spíše na svou zkušenost se znouzahráním. Nevyhnu se menším spoilerům.

Už delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou si po letech znovu Zaklínače zahrát, tentokrát na nejtěžší obtížnost a za druhou stranu. Proto mě tato kategorie ve výzvě potěšila a opravdu jsem si myslel, že teď opravdu budu muset využít všechno co hra nabízí (bojové styly, oleje a lektvary). Čekal jsem krev, pot a slzy.

A v první kapitole jsem se toho opravdu dočkal. Použití lektvaru Vlaštovky a potření ocelového meče olejem zde opravdu bylo nutným automatismem přežití. Získáním stříbrného meče a rozvojem schopností však tato nutnost bohužel rychle odpadla. Velkým gamebreakerem je znamení aard. To umožňuje často nepřítele srazit na zem a potom ho jedním kliknutím zabít. Vlastně ale díkybohu za něj. Obtížnost totiž jen odstraňuje indikátor klikání mečem a navyšuje životy nepřátel. Souboje bez aardu by tak byly spíš zdlouhavé než zábavné. Samotný boj s mečem byl na začátku také těžší, je třeba si tentokrát všímat opravdu Geraltova meče než jeho indikátoru, časem však člověk chytil téměř bezchybný rytmus kdy klikat.

Nakonec jsem se nejvíc zapotil před Wyzimou s echinopsy v jeskyni. Tady byl aard na nic, igni jsem neměl, nepřátelé byli odolní, vzdálení a stříleli jed. Ostatní bylo už s prstem nose, teprve poslední kapitolu jsem znovu nasadil pár lektvarů.

Samotná hra vypadá i po letech slušně a hudba je vynikající. Překvapila mě však nedoladěnost technické stránky, kdy i na mém moderním počítači byl pokles frameratu při větším počtu nepřátel a občas hra nereagovala na moje příkazy.

I přes všechna předevzetí jsem se vrátil k českému dabingu, který mě prostě baví víc. Můžou za to některé hlášky, které se vžily i do domácnosti "Jsem to ale chytrá holka!" "Já za to nemůžu, to ze mě udělala společnost" ale i zvláštní dadarozhovory s okolím, kdy dabéři evidentně byli nahrávání odděleně a bez kontextu. Vůbec hlavní postava Geralta kdy i jeho poděkování zní jako výhružka mě neskutečně bavila. Děkuji za český dabing!

Postup za veverky (před lety mě uhranul Siegfried) ukázal, v čem se studio v narativu opravdu vyšvihlo. Když vyberete jednu cestu tak ta druhá strana vypadá opravdu jako špatná strana. Strana rebelů bez příčiny se tak stala stranou odporu k fanatismu. Prostě když vyberete jednu cestu tak vlastně zaujmete jeden světonázor a vidíte ten konflikt v odlišném světle. Potom je tu nějaký objektivní hledisko, ale to je ve hře nejméně výhodné a uspokojující. No prostě jako real politika.

Takže závěrem musím říct, že hru na nejvyšší obtížnost v Zaklínači jsem si hodně užil, ale nepotřeboval jsem k tomu nervy z oceli. Hráč co chce výzvu bude muset šáhnout k nějakému modu jako je combat rebalanced. I to jsem zvažoval, ale nakonec mi přišlo čestnější hru dohrát tak jak byla vydána. Trvalo mi to 76h 19m.

Pro: Audio, atmosféra, dabing, volby

Proti: Lehké, občas zpožděné ovládání a technické chyby

+39
  • PC 95
V roce 2007 vyšly tři výborné hry Bioshock 1, Crysis 1 a jako poslední Zaklínač 1 který byl na svou dobu revoluční. Jako první zmíním příběh, který byl ve všech dílech herní série výborný a tady to není výjimka stejně jako ve většině RPG jsou i tady výborné dialogy u kterých je slyšet jeden z nejlepších českých dabingu ve video hře který sice někdy zní směšně, ale tady prostě sedí. Jako další tu jsou postavy, které jsou skvělé jak hlavní tak i zaporné. Jako další tu je soubojový systém, který když jsem hru poprvé z pustil tak mě dost zaskočil, ale na konec jsem mu přišel na kloub, ale jsem rád, že v dalším dílech byl už jiný.
Další klad je hudba která je skvěla jak běhen soubojů tak i během toho když jenom chodíte po lokacích. Ve hře jsou taky skvělé questy jak hlavní tak vedlejší které nají i vliv na svět kolem vás což je skvělá a jako poslední klad je délka hry. A jako zápor je asi trošku slabší grafika na to když si představíte, že ve stejném roce vyšlo Crysis a Bioshock. A na závěr Zaklínač je pro mě jedna z nejlepší her ne světe ale oproti trojce to je slabý kafe ale i tak je to výborných 95%.

Pro: Příběh, questy jak hlavní tak i vedlejší, hlavní a zaporný postavy, dialogy, český dabing, druhy nepřátel, soubojový systém, hudební doprovod.

Proti: Trochu slabší grafika.

+21 +22 −1
  • PC 80
Zaklínače jsem hrál před před několika lety ale snad napsat komentář zvládnu.
Hru jsem kupoval relativně krátce poté co vyšla (stála mě 1000,- a hehe nejela mě :D tak jsem ji odložil a po letech si na ni vzpoměl....a to už byla skoro zadarmo i Enhanced edition a tak jsem ji pořídil taky :D )

Co se mi na hře líbilo byla atmosféra slovanského světa co napsal Sapkowski. Lovení monster v bažinách nebo za temné noci čekat co vyleze na hřbitově. Útulné hospůdky s příjemnou hudbou u krbu, hned jsem dostal strašlivou chuť na pohár červeného vína. (to bylo pro mě náročné, protože jsem kvůli zdravotnímu stavu přestal zrovna s veškerým alkoholem :D Hned bych se připojil ke společnosti u krbu a zahrál si s trpaslíkem kostkový poker. )
Český dabing postav se mi velmi líbil ( i když jsem slyšel názor že polský je lepší, polsky neumím tak nevím :) ) drsná suchá mluva mi velmi seděla na Geralta, přesně takhle jsem si ho v knihách představoval. Líbil se mi i styl jak se zaklínač pohybuje a jak bojuje, pravý nečistý kříženec schopný odrazit i letící šíp. Do toho lektvary, Sihil do ruky potřený Crinfridským olejem a jsem připraven na vše .

Slovanský bratr vojín M. v předchozím komentu zmínil že mu vadilo že npc mají denní režim a občas je nemohl najít. To já si naopak myslím že to je jedině dobře. Kdyby jen stáli jak solné sloupy na místě bez pohnutí, kazilo by to dojem fungujícího města/vesnice a byl to jednoznačný krok zpět.

Co mi přišlo moc přehnané byli OP zaklínačské zmanení. Vymaxoval jsem Aard a Igni a nic nemělo šanci. Aard srazilo půlku protivníků k zemi nebo omráčilo, druhé půlce vyrazilo zbraně z rukou a aby toho neměli málo tak Igni je zapálilo. :)
Taky pěstní souboje, protivníci si proti Geraltově síle a regeneraci moc neškrtli. (Údajně v dalších dílech už to není tak easy.)
Tragédie byl inventář, neskutečný nepořádek. Půlky kuřete, petadry, alkohol, rudy, lektvary,části nestvůr a všemožná flóra jako ingredience do lektvarů...atd. Doporučuji při vaření různých lektvarů si promyslet kombinace typů (albedo, rubedo, nigredo) a craftit je pořád stejně. Jinak se z toho zblázníte když budete mít od každého tři typy.
Vadilo mi že když jste k někomu vtrhli do domu a začali tam rabovat před nimi jejich zásoby ani se dotyční neozvali. Teda nevím jak vy ale já bych tuto činnost určitě přinejmenším komentoval.
Se sexem ve hře to trošku přehnali. Ne že bych měl něco proti sexu, patří k životu a taky jsem ho občas praktikoval ale co je moc to je moc. (Geralt jako zaklínač to má celkem vychytané: dítě si nevyrobí, nemoc nechytne a pokud se mu postaví při těch chemikáliích co do sebe leje tak mu to přeju. :) ) Jo poctivě jsem zůstával v každé lokaci co nejdéle, plnil jsem všechny úkoly a důkladně se expil. A když jsem se měl přesunout dál dokonce jsem googlil, jestli jsem nevynechal nějakou svolnou slečnu/paní ale počet souložících příležitostí na uběhlou dobu strávenou v příběhu by se spíše hodil do jiného žánru hry. :D Ale to je jen můj názor, a zase nemusíte to dělat že ano. (jako i v životě :D )

Zajímavost:
Víte jak je to s tím Marigoldem a Triss? Aneb překládání jmen je vždy naprd. :) Jestli ne tak:
Nejdříve vycházeli s Geraltem povídky a když se tam objevil jeho věrný hospodský kumpán a bard v originále Jaskier (pryskyřník) tak ho přeložili jako Marigolda (taky žlutá a asi hezčí květina :) ) Všechno bylo dobré ale až do té doby něž se tam objevila Triss Merigold. Vzhledem k tomu že by se ty dvě postavy pak pletli tak ji nazvali Rannuncul ( od Ranunculus - pryskyřník latinsky )
V angličtině ho pojmenovali Dandelion (pampeliška) že prý zní mužneji než anglické slovo pro pryskyřník
V němčině Rittersporn (stračka) asi taky že se líbila víc...:)
Prostě květinový bordel :D no řekněte sami, kdyby nechali jména v originále tak je klid.

Zaklínač je povinnost pro každého fanouška knihy. Sice Geralta záhadně oživili pro děj hry, ale je jasné že by nevymysleli jinou osobnost jiného zaklínače. Potkáte staré známé postavy, včetně mého oblíbeného Zoltana Chivaye a Shani ♥.
Hraní této hry jsem si užíval a po určité době neustálého hraní jsem na procházce v lese(v reálném světě ) poznal třeba Verbenu a nebo před kamarádem deklamoval: "u zhasnutého ohně se nedá meditovat" :D

Pro: atmosféra, postavy z knih

Proti: inventář a jiné drobnosti viz koment

+21 +22 −1
  • PC 95
Nebudem chodiť okolo horúcej kaše a vyklopím to hneď na začiatku – v živote som nedohral ani nehral žiadne RPG. Nech už to boli akokoľvek kvalitné hry, táto trojpísmenová skratka ma vždy spoľahlivo odradila. RPG hry pre mňa totiž vždy predstavovali niečo zdĺhavé, zbytočne naťahované, ukecané a hlavne nudné. A keď k tomu prirátam fantasy prostredie, ktorým som donedávna tiež opovrhoval, je jasné prečo som sa s Geraltom zoznámil až teraz.
Ale chute sa menia (a náhodou som dostal od M.a.t.t.a kód na GOG verziu Zaklínača), rozhodol som sa prelomiť ľady a dať hre z tohto mnou opovrhovaného žánru šancu. A urobil som dobre, alebo... ?

Zoberme to pekne od začiatku. Existujú hry, ktoré Vás pohltia hneď od začiatku a nepustia až kým nevidíte záverečné titulky. A potom je typ hier, ktoré majú absolútne hrozný začiatok, cez ktorý sa musí človek preniesť. Zaklínač u mňa patrí do druhej kategórie, pretože horšie to už celé začať ani nemohlo.
Úplný začiatok, teda prológ bol ešte vcelku dobrý. Lineárny postup a vednie za ruku mi malo pomôcť osvojiť si základné herné mechaniky. Potiaľto dobré, aj keď som nemohol prísť na chuť súbojáku. Potom však nasledoval odchod z Kaer Morhen a začiatok prvej kapitoly.Bol som vhodený do sveta, o ktorého fungovaní som nemal ani potuchy. Nejasné inštrukcie, mnoho postáv a dlhé dialógy v kombinácií so skutočnosťou, že som vôbec netušil čo mám robiť, mali za následok absolútne znechutenie z hry a blúdenie od jedného ukazovateľa mapy k druhému. Keď sa k tomu pridal zvláštny súbojový systém, mal som pocit, že to celé zabalím a už sa do sveta Zaklínača nikdy nevrátim.
Ale potom prišiel zlom! Po pár odohraných hodinách som konečne naplno pochopil o čom to celé je. Už mi nevadila hromada dialógov, ani zdĺhavé cestovanie, dokonca som osvojil aj súboje. Začal som si to jednoducho užívať, čo mi vydržalo až do samého konca.

Tam, kde bola prvá kapitola ešte celkom uzavretá, druhá a tretia mi už naplno ukázali potenciál hry. Teda nielen lineárny postup vpred, ale už aj tie všade spomínané morálne voľby. Keďže som veľmi nerozhodný, občas mi to robilo seriózne ťažkosti, pretože správne riešenie v hre neexistuje. Každým rozhodnutím niekto získa a niekto stratí. Alebo stratia všetci. Pre RPG harcovníkov asi známa vec, ale pre mňa niečo nevídané. Párkrát som bol dokonca tak nespokojný s mojim rozhodnutím, že som sa vrátil ku staršej uloženej pozícii a zmenil to. Až tak silno ma to zasiahlo.
Po náročnej tretej kapitole prišla štvrtá, ktorá priniesla vítanú zmenu prostredia. Už žiadne túlanie sa ulicami mesta (s občasnými výletmi do bažín), ale malebný, skoro až rozprávkový vidiek. Za mňa ide o najlepšiu časť hry. Síce sa herná plocha zmenšila, vôbec to hre neuškodilo. Navyše som sa mohol kochať pohľadom východ a západ slnka nad pobrežím.
No a nakoniec musela prísť posledná kapitola, kde sa všetko vyhrotilo a po nej epilóg, ktorým celé toto moje prázdninové putovanie skončilo.

Ak by som mal vypichnúť veci, ktoré mi na hre vadili, tak by to bol denný režim postáv. Neraz sa mi stalo, že som naháňal NPC po rôznych miestach a v rôznych časoch, aby som vôbec dokončil quest.
Ako som už spomínal, spočiatku mi problém robil aj súbojový systém. Našťastie nie je moc zložitý ani prísny, takže človeku prejde rýchlo do krvi. Hoci som si ho časom obľúbil, aj tak by som však radšej uvítal klasické súboje v reálnom čase známe z akčných hier.

A čo ma naopak potešilo? Príbeh, ktorý som hltal od začiatku až do konca so všetkými jeho odbočkami a zákutiami.
Zábavné questy, ktoré posúvali príbeh ďalej. No, možno zopár ich až tak zábavných nebolo, ale aspoň vynikli tie dobré.
A samotné postavy, ktoré boli podľa mňa dobre napísané a mali za sebou svoju vlastnú minulosť. Ako hlavné, tak aj vedľajšie.

Skrátka a dobre, až na ten spomínaný začiatok som sa pri hraní náramne bavil a bola by obrovská škoda, keby som po to počiatočnom znechutení zabalil. S radosťou sa do tohto sveta vrátim v pokračovaniach. Ale o tom niekedy inokedy.

Pro: Príbeh, postavy

Proti: Denný režim NPC, súboje

+47
  • PC 90
Původně jsem Zaklínače ani nechtěl hrát a nebýt DH, tak bych si ho asi ani nikdy nezahrál, jelikož nejsem zrovna moc RPG pozitivní a jelikož jsem neprošel érou Baldur's Gate a Planescape: Torment a jim podobných RPG, tak jsem prostě neměl zájem. Jediné do té doby dohrané RPG byl první Mass Effect a označit právě Mass Effect jako RPG, by mohlo být pro leckoho pobuřující.

Můj zájem o Zaklínače se začal zvyšovat až u příležitosi vydání třetího dílu této slavné ságy , ty gameplaye před vydáním byli skvostné, užasný svět, detaily atd. atd. to vše mě strašně k třetímu Zaklínači přitahovalo. Ale nemůžu začít hrát třetí díl když jsem ani nečuchl k předchozím dílům. Mrknul jsem tedy na několik gameplayů na YT a světe div se, ono mě to neskutečně odradilo. Ošklivá grafika, divné souboje, všechno do tmavě zelena. Čas běžel... A DH začala moje odhodlání nikdy prvního Zaklínače nehrát mocně nahlodávat. Jelikož občas projíždím diskuze, tak mi nešlo nevšimnout si, že první Zaklínač je poměrně frekventované téma i po tolika letech po vydání. Básnění mnoha uživatelu, jak je to báječná hra mě nenechalo klidným a já zainvestoval celých 1,99 éčka a prvního Zaklínače koupil na steamu.

Instalace a čtyři hodiny jsem se od toho nemohl odtrhnout, je pravda, že začátek je trošku kostrbatý, ale jakmile jsem se dostal do podhradí, tak mě Zaklínač lapil.

Dle mého skromného úsudku je vrchol hry hnedka druhý akt a především jeho hlavní detektivní část, kdy musíte vypátrat určitou osobu, což vyžaduje mnoho rozhovorů, dalších podúkolů, pochůzek a pátrání. Člověk si až připadal jsko skutečný středověký detektiv.

Další věcí která mě učarovala, bylo neskutečné množstí perfektních a zapamatovatelných postav. Například neskutečně sprostý Talar, který se tahal se Shani (WTF?????), zmatkář Kalkstein, chudák Reymond a můj věčný společník Sigfried, díky kterému jsem se nakonec přiklonil k lidem.

Skvělé bylo i celé obludárium, tolik originálních potvor se v jedné hře nevidí, dokonce se i samotný Cthulhu dostavil.

Hudba a celkový dabing na mě působil velice dobře skvěle dokresloval atmosféru hry, obhrublá mluva mi naprosto nevadila i když jsem nečetl knihy, myslím že i samotný Sapkovský by byl spokojen. Dokonce i grafika, kteterá mě z videí tolik odpuzovala, nakonec při vymaxování detailu, dokázala vytvořit scenárie, při kterých padla čelist, hlavně pokud si člověk uvědomí kolik let už hra má.

Bylilnky, hra v kostky, krčmy, venkov, parádní příběh, míchání lektvarů, atd. Tahle bych mohl pokračovat ješte dlouho výčtem věcí, co se mi líbilo.

Co se mi naopak nelíbilo je jen pár nepodstatných problémů jako třeba kostrbatý pohyb, absence skákání, tak trochu i soubojový systém, ale jinak opravdu nic, co by stálo za řeč.

Hraní zaklínače jsem si doopravdy vychutnával a opět musím poděkovat DH a jejímu osazenstu, protože jinak bych se k této skvělé hře nikdy nedostal.

Steam mi ukazuje 65 hodin.
Metacore: 86

Pro: Postavy, příbeh, grafika, fantastický druhý akt, herbář, obludárium, rozhovory

Proti: Kostrbatý pohyb, absence skákání, tak trochu souboje

+39
  • PC 70
Teď po letech, při druhém hraní, na mě první Zaklínač působí až dojmem amatérské betaverze na trojku. Všechny stavební kameny tu v základní podobě jsou, ale všechny buď nedotažené, a nebo tak trochu zkriplené. Autoři se evidentně nejprve potřebovali naučit vytvořit hru, aby ji pak v dalších dílech dotahovali do použitelnější podoby.

Příběh by mohl mít potenciál, kdyby ho rozpracoval nějaký schopný scénárista (obzvlášť Alvin je wtf, přitom nejdůležitější postava), a o jednoduchých dialozích to platí ještě silněji (až na momenty kdy jsou čistou kopií z knih). Charaktery vedlejších postav nejsou dost rozvinuté, bez vyjímky všechny by potřebovaly víc dialogů a hlubších subquestů. Přitom ale ty příběhové volby hráči předkládané nejsou nezajímavé, herní svět na ně reaguje.

Engine má hra shodný s KotOR a Neverwinter Nights, které na příběhu a dialozích stály, ale Zaklínač se mnohem víc tlačí do dynamické akce - na což ten engine zoufale není stavěný, a boje jsou většinou dost utrpením. Ovládání čehokoli je zoufale nepřesné, postava si v boji s víc nepřáteli dělá co chce, a i při procházení koridorovitých lokací hrozí zaseknutí na každém patníku, neviditelné zdi všude. Vzpomínka na trojku s perfektně ovladatelnou postavou a volně průchozím světem při tom vyloženě bolí.

A tak je to se vším, tolik designérských hloupostí a opruzů se tu sešlo. Ještě že hra je vlastně docela maličká a nedlouhá (srovnávám li s pozdějšími díly).
+17 +21 −4
  • PC 90
Jelikož tady jsou všechny díly Zaklínače vysoko v žebříčku, využil jsem letošní Vánoční akci na Steamu a koupil si balík s díly 1 až 3. Kdysi jsem zkoušel pouze díl druhý, ale jelikož jsem neznal souvislosti, tak jsem to jen přelétl. Neznám knížky, ale chtěl jsem aspoň hry vzít popořadě.

První věc, se kterou jsem se musel bohužel potýkat, byl problém s grafikou. Zasekávala se a hra padala. No jo, už má hra za sebou skoro dekádu. Překvapivě pomohlo přepnout z dedikované nVidie na integrovaný Intel a zapnout kompatibilitu s Win 98, pak už hra šla korektně.

Začnu grafikou. Tady je trochu problém vnímání člověka, protože když hraje věc, kterou zná z dřívějška, je to návrat ke starému známému. Jenže když něco hraje poprvé, má tendenci k tomu přistupovat jako k novince, takže mu v kontextu přijde hrozně zastaralá (Gothic 3 je ze stejné doby, a jelikož ho znám dlouho, tak mi to nepřijde, že tak zastarává). I já jsem chvíli měl tendenci se s grafikou nesblížit, jenže to už ve druhé kapitole opadlo, a byl jsem jako doma. Ve své době to musela být naprostá špička. Spousta detailů, několik různých prostředí s celkovou obří rozlohou, přes venkovské krajinky až k zámožnému centru a královské loži. Mnoho druhů nepřátel, postav a vedlejších postav dokresluje celý obrázek velkého živého světa, ve kterém se se svým hrdinou pohybujete. V tomto ohledu nemá Zaklínač chybu.

Ozvučení hry je OK, překvapil mne kompletní český dabing. U něj je sice k pousmání, že herci mluví téměř pořád hrozně monotónně, ať se bavíte s hospodským, nebo s nepřítelem v největší vřavě. Je na tom vidět, že dabéři měli pouze holé texty bez situace, kterou představují. Ale hře to s klidem odpustím, za prvé je to neuvěřitelné množství textu, a dnes moc her plným CZ dabingem není, takže za to mohu být jen rád.

A k příběhu, ten je famózní, i když jsem spíše na technické zaměření (Fallout), a fantasy zas tak nemusím, hraní Zaklínače si nesmírně užívám. Krásně promyšlený příběh, žádné pohádky, ale celé temněji laděné, spousta detailů, možnost průběh ovlivnit rozhodnutím...k tomu i trochu detektivního pátrání a lásky (dobře, spousta obrázků nahatých žen, které hlavní hrdina svádí :-) ). Kvůli příběhu stojí za zahrání, to si opravdu člověk užije. Délka hry je opravdu rozsáhlá, tohle za večer skutečně nedáte. Na hře je vidět, že autoři ji tvořili maximální pečlivostí, ale zároveň ji dělali s radostí a humorem. Ve hře například detektiv pronese slovo elementární (odkaz na Sherlocka Holmese), nebo po odpočinku mé postavy v přístavu si zde okolo jdoucí dělník pískal Imperial March (melodie z Hvězdných válek). Dobré je, že postava začíná amnézií, což je sice trochu klišé, ale díky tomu ví o příběhu stejně postava i hráč.

RPG část hry je také promyšlená, mnoho kouzel (zde nazývána znamení), úprav zbraní, lektvarů. Všechna svá umění můžete postupně rozvíjet.

Některé věci mne trochu otravovaly, při soubojích někdy postava sekla (nebyla omráčená) a nechtěla mlátit protivníka, podobně se postava sekla mezi protivníky a nešlo mi uhnout. Při pohybu po mapě je sice velký otevřený prostor, ale spousta i malých kopečků a mělkých potoků se nedá projít, musíte to obcházet. I díky tomu se ve hře opravdu hodně naběháte, často sem a tam, až je to trochu otravné. To jsou ale jen drobné výtky, zážitek ze hry to nezkazí.

Neprobíral jsem detaily, kterých je ve hře a o hře opravdu hodně, ale nikdo by to nečetl a navíc bych to na tabletu psal rok :-) Každopádně je Zaklínač jedna z největších pecek, co jsem kdy hrál. Famózní hra. Těším se, až si vychutnám další díly.

Pro: Příběh, detailní prostředí, rozsah, kompletní čeština

Proti: Občas záseky v boji a spousta běhání

+26
  • PC 95
Psát komentář na prvního Zaklínače je tak trochu nošení dříví do lesa.
Zaklínač se vymyká klasické škatulce RPG. Je ohromující, jak se podařilo autorům přenést Sapkowského ducha do hry a stvořit bytelný základ pro novou herní sérii (se stoupající kvalitou).
Jedná se o jednu z mála her, kde dialogy nejsou jen nošením dříví do lesa, ale mají hloubku a humor. Jedna z mála her, kde 18+ neznamená jen potoky krve.
Svět, který nám je tolik blízký, a pochopitelný, se spoustou narážek na slovanskou mytologii a pohádky, ne nepodobné morbidním příběhům K. J. Erbena.
Drogy, sex, politika, nadávky, rasismus, milostný trojúhelník na jednom místě. V každém dosud hraném RPG hrála alchymie vždy druhé housle, zde však nikoliv.
Těch několik designových chyb a kompromisů nehraje žádnou negativní roli.
Český dabing- pro někoho negatívum, mně osobně nevadil (zejména po shlédnutí krátké reportáže z Levelu, kde člověk pochopí, jak se takový dabing vlastně tvoří).
Grafika i na dnešní dobu obstojná, i když i zde je "klasická" šedo-hnědá paleta barev, jakožto obvyklá součást mnoha "nových" her. Ovšem taková procházka v obilném poli za soumraku- zcela uchvacující.
Soubojový systém, sesílání znamení, RPG prvky- jednoduché, snadno uchopitelné. Zejména v pozdějších fázích hry je radost se na Geraltovy taneční grácie dívat.

Celkové zhodnocení: nestárnoucí RPG, povinnost pro každého hráče a milovníka RPG.
(není vůbec špatné při tom sledovat Agraelův letsplay, dost jsem se u toho nasmál).


Pro: Klasika

Proti: Minimum, i ti utopenci mi až zas tolik nevadili :-)

+36
  • PC 95
Mnoho RPG her jsem nehrál a tak hra Zaklínač byla skokem do neznáma. Knihy o Zaklínači jsem nečetl takže to nemohu porovnávat. Nevadio mi ani, že v době kdy jsem to hrál byla Zaklínač už 8 let stará hra. Po jejím dohrání jsem byl rád, že jsem tuhle hru hrál.

Svět hry je dělaný velmi dobře jak po grafické stránce (je tu plno zajímavích lokací) tak po vizuální. Střídání počasí, noci a dne je vidět nejen ve hře, ale i na načítajících se obrázcích, které se mi velmi líbily. Když prší lidé to komentují a v noci jsou zalezlí doma a spí. Tedy až na pár vyjímek, kdy jsem v domě v noci narazil na člověka který zametal podlahu a když jsem se s nim chtěl rozprávět tak říkal že spí. Asi byl náměsíčný :). Co je také dobře udělané je, že střídání dne a noci je důležité jaké příšery jsou venku. Některá monstra vylézají jen v noci a tomu se hráč také musí přizpůsobit. Ve hře je kromě hlavního úkolu velké množství vedlejších úkolů včetně možnosti si přividělat získávání trofejí z bossů.

Soubojový systém je dělaný na systému, že si zvolíš nejdříve zbraň (normální meč na lidi, stříbrný na příšery) a pak styl (silný,rychlý nebo hromadný). Pak už je souboj podle mě moc ovlivnit nejde a spíš je to na náhodu a hlavně boj ovlivní lektvary. Geralt umí udělat jedno bojové kombo, ale to je všechno. Uvítal bych víc možností jak ovlivnit boj. Jinak ve hře většinou lepší zbraně dostanete nebo je seberete mrtvým. V kovárně se nedá kupovat moc zbraní (které by Geralt mhl použít) a zbrojí ( lepší si musíte najít). Jedinou zbraň kterou jsem si koupil byl ve 4. kapitole lepší meč na lidi. Zbraně, které si můžete koupit (obouruční sekyrky,palcáty a cepíny) se nedají moc používat, protože u nich nelze dávat různé styly boje tak nemá cenu si je ani kupovat.

Postavy a dialogy jsou velmi dobré a v mnohých případech jsou i velmi legrační. Hlavně když mi nadávala babka co bydlela pod Shani "Tys ožratý!". To sem nemohl. Nebo "Vědmák schovejte ženské". Líbilo se mi (i když mi to působilo velké problémy), že podle toho co jsi odpověděl nebo udělal podle toho jsi mohl ovlivnit děj. S velkou chutí jsem sbíral kartičky s postavama se kterýma se Geralt vyspal (a že jich bylo). Zpestření hry byly boxovací zápasy v hostincích a kostkový poker.

Hra Zaklínač je obdivuhodné RPG, které by rozhodně neměli vynechat ani hráči, kteří tento žánr normálně nehrají. Hráči můžou vychutnat atmosféru Sapkowského světa a pobít několik monster a vžit se do kůže slavného zabijáka nestvůr zaklínače Geralta z Rivie. Fantastický svět který se snaží být co nejblíže realité běžného světa plného násilý,drog (fisstech),sexu a šílenců snažící se spasit svět

Pro: Příběh, herní svět, množství vedlejších úkolů, dialogy, sbírání trofejí

Proti: víc lepších zaklínačských zbraní, které si můžu koupit v kovárně

+28
  • PC 95
Jedno z najlepších nových RPG. V hre je všetko čo má byť u správneho RPG: skvelý príbeh, veľa vedľajších úloh, dobrý levelovací systém, atď... Hra má ale veľmi veľa odlišností oproti ostatným RPG ako sú napr. žiadne dobro a zlo, veľmi neobvyklé netvory, občas dôležité rozhodnutia ktoré ovplyvnia príbeh, atď... Zaklínač je jedna z mála hier, ktorá dokáže hráča prinútiť čítať knihy. Príbeh je veľmi silný a nič hráča od neho neodradzuje (takmer všetky vedľajšie úlohy v sebe skrývajú časť hlavného príbehu.) Súbojový systém je celkom dobrý ale chvíľu mi trvalo než som si na neho zvykol a naučil sa ho. V hre sú tri pohľady osoby. Z hora, kde sa kliká myšou, hybridný, ktorý je niečo medzi pohľadom druhej a tretej osoby (dá sa hrať aj klikaním aj s klávesnicou) a tretia osoba, čo je klasická klávesnica a myš (ja osobne som to hral z pohľadu tretej osoby). Pohľady sa dajú kedykoľvek počas hry meniť.

Geralt je ako postava vykreslený výborne, nie je to čiernobiela postava, má svoje negatívne aj pozitívne vlastnosti a hlavne má charakter. V hre sa hlavne musí počítať s tým, že občas žiadne rozhodnutie nie je úplne dobré. V hre sú aj výborne napísané vedľajšie postavy, ktoré sú všetky odlišne a nikto sa nepodobá v charaktere na druhého, proste každá postava má svoje dobré aj zlé stránky. Je pekné, že narazíš aj na veľa postáv z knižiek napr. Marigold, Triss, Shani...

Po grafickej stránke je hra veľmi dobrá ( tu ešte vrelo odporúčam fantastický The Witcher Sound and Texture Overhaul 3.3 z roku 2015) ale je hlavne realistická, ako napr. keď prší, tak postavy sa schovávajú pod strechu alebo na to reagujú hláškami alebo v noci nie je nikto vonku ale všetci sú vo vnútri. Nové úrovne postavy naskakujú celkom často, v podstate si vyberáš, či budeš viac na magické znamenia alebo meče a aj samotný level design úrovní je dosť dobrý. Tvorba alchymistických lektvarov je síce komplikovaná, ale logická: najskôr musíš mať silný alkohol ako základ a potom určité prísady, ktoré obsahujú potrebné substancie. Na rozdiel od niektorých iných RPG, sa tu úplne inak využívajú peniaze, keďže zbraní a mečov je tu málo a tú hlavnú výzbroj vlastne dostaneš, tak prachy minieš hlavne na knihy o rastlinách, príšerách, petardách, (aj keď tie som vôbec nepoužíval:) atď... Ale hra má aj zápory ako napr. dosť častý respawn (otravný hlavne u utopencov v bažinách), hra mi občas padala, občas vadí, že nemôžeš skákať, sem tam nejaký menší bug. Už som spomenul, že v hre je celkom málo zbraní a zbrojí aj keď to moc nevadí.

Na záver by som zhrnul že zaklínač je výborné RPG ktoré zabaví na veľmi veľa hodín, odporúčam všetkým RPG fanúšikom.

Pro: Príbeh, hlavný hrdina, postavy, variabilita netvorov, dĺžka hry, alchýmia

Proti: Občasné bugy, prehnaný respawn v bažinách, hra mi občas padala

+34
  • PC 75
+Tak mám dohráno. Propracované dílko plné originality, kvalitních dialogů ,trojího větvení příběhu, alchymie, erotiky, cynismu, intrik, močálů. Slovanská monstra a prostředí jsou svěží vítr oproti okoukaným drakům orkům skřetům... Brodit se v bažinách, kmitat loukama, po makovém poli... Některé questy mají velmi silná vyvrcholení a zvraty, že si často loadnete jestli nemohl výsledek dopadnout jinak a vaše rozhodnutí vám neustále někdo připomíná... Knížky mám přečtené a příběh je citlivě zasazen tak aby neknížkaři chápali a knížkaři vzpomínali.
-Co jsem si ovšem užil méně bylo zasekávání se o překážky, a soubojový systém. Souboje jsou spíše o přípravě, budto se dobře připravíte a vyhrajete, nebo se nepřipravíte a dostanete na prdel. Skill netřeba, znalosti ano, učení smrtí je ale příjemné :)
Rovněž itemhunt mi nějak chybí, hrajete dál kvůli příběhu, ne kvůli lepšímu meči/brnění. A co se volnosti pohybu týče, některé lokace jsou vyloženě koridorovka.

Dojem ve výsledku kladný, ale gameplay jsem si moc neužíval.
(Dohráno s Full combat rebalance = obtížnost drsná, talent strom často lže.)

Pro: prostředí, příběh, možnosti volby, silné questy, bestiář

Proti: bariéry pohybu, itemy, +-soubojový systém

+15
  • PC 100
Masterpiece s drobnými chybičkami krásy!

Hral som aj pôvodnú verziu, ale Enchanced Edition(EE) je minimálne o stupeň vyššie...

Zaklínača si buď zamilujete alebo ho začnete nenávidieť. Ja som si ho dokonale zamiloval a samotný Geralt z Rivie je pre mňa jednou z najlepších(nielen herných) postavičiek. Má úžasnú charizmu, zmysel pre neutralitu(ktorý je geneticky daný) a trefné ironicko-satirické poznámky! Geralt je ale aj veľkým milovníkom žien a slušným filozofom. V jednom okamihu dokáže zaujať ženu s neuveriteľnou rýchlosťou a hneď po tom ako s ňou strávi noc plnú vášne, dokáže viesť intelektuálne dialógy s rôznymi postavami na rôznych úrovniach komunikácie!

Ako v každej správnej hre na hrdinov, aj tu môžete rozvíjať vzťahy s určitými postavami. V Zaklínačovi sa táto možnosť sústreďuje hlavne na ženské pokolenie a ak to napíšem expresívne, tak môžete zbaliť skoro každú sukňu, ktorá bude o to javiť záujem...čo hodnotím veľmi pozitívne, pretože som sa s tým v podobne ladenej hre veľmi nestretol, hehe.
Každé dôležité rozhodnutie, ktoré urobíte(či už v dialógoch alebo pri plnení questov), môže mať, za určitý čas, zásadný dopad na vývoj príbehu ako celku!

Ako vidieť v EE došlo k výraznému vylepšeniu grafiky pri hraní samotnom a takisto aj pri dialógoch s postavami. Na výber sú nové možnosti odpovedí a reakcií postáv. Okrem rozhovorov postavičky tohto herného sveta reagujú aj na rôzne udalosti. Keď prší tak sa schovávajú pod striešky domov alebo rôzne bariéry, aby nezmokli, pritom sa šťavnato sťažujú, že kedy konečne prestane pršať alebo pri prítomnosti vrahov volajú o pomoc a schovávajú sa do svojich domov. Dodržiavajú denný režim: ráno vstanú, naraňajkujú sa, idú do práce alebo sa iba potĺkajú po meste, po práci sa vracajú buď domov alebo sa až do noci pohybujú po meste a vzájomne medzi sebou komunikujú. Príroda okolo je tiež veľmi živá, všade počuť zvuky zvierat. Ako balzam na moju dušu pôsobili kŕdle holubov alebo vrán, ktoré poletovali po oblohe alebo nečakane pri vašom prechode vzlietli zo zeme a s trepotom krídel odleteli neznámo kam.

Vývoj postavy sa delí na niekoľko oblastí. Označil by som ich ako Vývoj postavy, vývoj znamení a vývoj zbraňových techník. Pri postave si môžete vylepšovať silu, obratnosť, výdrž a inteligenciu. Sila vylepšuje napríklad útok, obratnosť únik a presnosť útokov, výdrž vylepšuje vaše zdravie a regeneráciu a inteligencia silu znamení. Vývoj znamení je zameraný na 5 špeciálnych znamení(schopností), ktoré môže Geralt získať počas hry. Môžete s nimi omráčiť, podpáliť nepriateľov alebo im nastaviť špeciálnu pascu, vytvoriť okolo seba nepriechodnú bariéru alebo získať na určitý čas nepriateľov na svoju stranu. Súbojový systém mi celkovo sadol, kombá, ktoré sa postupne vylepšovali sa mi páčili a užíval som si momenty, kedy sa mi na jedno švihnutie mečom podarilo zabiť niekoľko nepriateľov okolo. Súboje po sebe zanechávali krásne krvavé stopy, takže to po súboji naokolo vyzeralo ako na jatkách! :D
Dôležitou súčasťou hry sú aj potiony, ktoré Vám buď obnovia alebo zvýšia život, zrýchlia regeneráciu, pridajú nočné videnie, vylepšia útočné, obranné štatistiky a reflexy, atd. Okrem potionov môžete cez alchýmiu vyrábať aj nátery na zbrane. Svoju zbraň si môžete natrieť napríklad jedom, olejom proti určitému druhu nepriateľov alebo špeciálnym náterom, ktorý znásobuje zranenia a podobne. Ak nemáte radi rôzne nátery a oleje môžete na zlepšenie zbrane použiť obyčajný brúsny kamienok! :)

Príbeh, odohrávajúci sa vo Wyzime a v okolí(región Teméria), je skvele vystavaný a postupne sa stupňujúci. Snáď iba RPGčka zo starej školy mali podobne parádne sa rozvíjajúci príbeh. Atmosféra je hutná a dá sa krájať, už len keď sa nachádzate v obyčajnom domčeku niekde na predmestí Wyzimy...a to nehovorím keď navštívite temné bažiny, rôzne krypty, stoky alebo veže a zámky. Design všetkých oblastí je neuveriteľne detailný. Každá oblasť má nejakú dominantu, podľa ktorej sa dá skvele orientovať a nikdy sa tak nestratíte. Všeobecne všetky oblasti sú skvele zapamätateľné už po prvom navštívení. Celú atmosféru umocňuje geniálny soundtrack, ktorého autorom sú Paweł Błaszczak a Adam Skorupa.

Na záver...

...tu sú nejaké moje úlovky z hry: odkaz


The Witcher Enchanced Edition je splneným snom každého, kto miluje fantasy a na dlhé hodiny chce zmiznúť z reality...

Pro: Skvele vystavaný a postupne gradujúci príbeh, Hutná atmosféra, Príbehové NPCčka, Beštiár, Zberateľské kartičky, Alchýmia, Ženy

Proti: Občasné padanie hry a dlhší loading a grafické bugy

+27
  • PC 95
Zaklínač mě velmi bavil,chvíli mi trvalo,než jsem si na vše zvykl(bojový systém,lektvary,atd.).Největší problémy jsem měl asi na začátku s tím pekelným psem a pak s magistrem a těma jeho kikimorama,jinak celkem v pohodě(na střední obtížnost).Jsem zvědavý a těším se na další hry!!!Jo,hrál jsem rozšířenou verzi,pro pořádek!
+2 +7 −5
  • PC 85
Jen velmi těžko budete hledat mezi RPG hrami surovější a uvěřitelnější svět. Záměrně pominu knižní předlohu, potažmo seriálovou/filmovou. CD Projekt pracoval na prvním Zaklínači poměrně dlouho, ale vytrvale a tvůrci velmi pečlivě zvažovali, jakým způsobem nám chtějí hru přednést. A dokázali stvořit opradový unikát, RPG nevídaných rozměrů, s uvěřitelnými reáliemi politiky a uvěřitelných lidských vlastností, jednání a chování.

Nic není černobílé, neexistuje vždy dobrý konec, nemůžete se pokaždé správnou kombinací odpovědí dobrat k pozitivnímu rozřešení. Vaše rozhodování ovlivňuje průběh hry velmi hluboce a v těch nejtěžších chvílích si vybíráte spíše mezi větším a menším zlem. Co je ale důležité - rozhovory mají hlavu a patu a jsou racionální, možnosti vašeho rozhodnutí jsou racionální a všechno dává smysl. Není tu snad žádná slabší chvilka, kde by došlo ke zvratu na základě nějakého stupidního rozhodnutí - hra vám nic takového ani nenabídne. Způsob vedení rozhovoru ve své době neměl u jiných her konkurenci, dialogy si zaslouží velké plus.

Další pozitivum je stylizace světa, resp. jeho vykreslení z knižní předlohy. Lokace a prostředí jsou silně autentická, originální a slovanská (!). Někdy mi ale přišlo trošku škoda, že autoři nezpracovali svět jako otevřený. Možná to ani nebylo v plánu, nebo je limitoval engine (loadingy v původní hře byly šíleně dlouhé). Drobná výtka patří příliš velkým interiérům, které neodpovídají vnější velikosti domů. Nejvíce je to znát ve vesnici na blatech ve druhé kapitole, kdy se po vstupu do miniaturní chatrče nad vámi rozvine dobré tři metry vysoký strop. Vetší výtka patří neviditelným zdem v otevřeném prostranství. Prostě nemůžete seskočit z půmetrového kopečku, musíte jej obejít, protože hra nezvládá ostřejší převýšení, nebo co... Zajímavé, že ve stokách Geralt v pohodě vyleze ze žlabu na ochoz...

Příběh je politicky zaměřený, propletený a vyžaduje hráčovu pozornost. Na druhou stranu je relativně lineární, stejně se vždy doberete k jednomu konci, akorát teďka naštvete Pepíka, příště zase Jardu. To ale není kritika, i přes tuto linearitu je vám dopřáno dost prostoru pro vaší interpretaci, názor a následné rozhodnutí. Nikdy jsem neměl potřebu použít třetí neexistující možnost. Postavy hovoří hovorově a vulgárně, ale není to přehnané, působí to přirozeně - a to není tak jednoduché udělat. Zaklínač není pro děti, žádá si dospělého hráče a zmíněná surovost světa a postav je katalyzátorem pro snadnější ponoření se do děje.

Technicky hra drobet pokulhává, což přisuzuji velmi hluboké modifikaci enginu (80% překopáno). Přechody mezi hraním a dialogem jsou zvláštní, postavy jsou zabírány, jak k sobě přicházejí a nelze to přeskočit. Animace tváří a řeč těla je velmi nevýrazná a trochu narušuje jinak skvělou uvěřitelnost charakterů. Český dabing neni nejhorší, ale nesedí mi, anglický mi přijde velmi dobrý a originální polský... těžko soudit, mám problém se nesmát =) (nechci tím nikoho urazit).

Soubojový systém se pokouší o originalitu, tvůrci se chtěli vyhnout zuřivému klikání á la Diablo, jenomže se z toho stalo takové pomalejší Diablo. Tři styly (silný, rychlý, skupinový) mi nevadily a rychle jsem si zvykl. Talentový strom je košatý, ale některé schopnosti mi přišly zcela zbytečné. Vůbec jsem nepochopil, proč jsou ve hře různé cepíny, řemdihy, sekery a další zbraně. Zaklínačské meče jsou vždy lepší, potažmo jsem si nechal vyrobit meč z meteoritu a později jsem našel speciální meče, které jsem vyměnil asi jen jednou za další ještě trošku speciálnější. Alchymie je velmi propracovaná a přísad pro elixíry je nepřeberné množství. Velmi oceňuji přítomnost rejstříku, bestiáře a dalších záznamů o postavách apod. Popisky jsou převážně bohaté a nepůsobí jen jako nutná zmínka (kromě popisu alchymistických přísad, ty jsou velmi stručné).

Psát komentář o Zaklínači není zrovna jednoduché, důležitých aspektů hry, o kterých je záhodno se zmínit, je mnoho. Na druhou stranu, plácat o nich slovy je jako házet hrách na zeď, prostě si to zahrajte, fakt to stojí za to x) A to i přes těch pár bugů a technických nedokonalostí. CD Projektu se povedlo vytvořit velmi silnou hru a značku - ne jenom komerčním úspěchem, ale zejména komplexností a kvalitou.
+25
  • PC 85
Knížky jsem nečetl a herní značku Witcher jsem tak nějak ignoroval. Až po nějakých pěti letech od vydání jsem se rozhodl, že dám šedovlasému vlkovi šanci. Stejnou, jakou jsem dal před pár měsíci sérii Dragon Age.

Witcher ze začátku chytne příběhem, prostředím a několika stěžejními postavami, které hrají úlohu v rozhodovacím režimu v podstatě hned od první kapitoly. Systém ovládání, inventáře, vylepšování postavy či míchání elixírů je snadno pochopitelný. A to i proto, že Enhanced Edition je kompletně lokalizována a po delší době (snad od Mafie 2) jsem hrál hru s českým dabingem. U hlavních postav je dabing víceméně povedený, u vedlejších mi to místy připadalo, že to dabovali uklízečky nebo údržbáři daného studia.

V průběhu hraní a s přibývajícími hodinami toulání se okolím Wyzimy a Wizimou samotnou se však dostaví známky stereotypu, který ve hře reprezentují dvě věci - opakující se design prostředí (například krypty nebo interiéry domů jako přes kopírák) a nějakých deset prototypů lidí, kteří se v celém zaklínačském světě opakují. Naštěstí většina příběhových i vedlejších questů je zajímavá a spolu se soutěživým sbíráním erotických karet nebo pokerovými a pěstními souboji tvoří dostatečně silný atribut hry, který vyrovnává zmíněné slabé stránky.

Když jsem se navíc dočetl, co vše řeší Enhanced verze, byl jsem rád, že jsem u Zaklínače nestrávil další hodiny nad dlouhými loadingy (zkrácení nahrávání lokací až o 80% oproti původní verzi) a že jich tady je požehnaně. Nemůžu posoudit, jak se liší úpravy dialogů oproti původní verzi, ale žádné mě nijak neiiritovaly a většina (převážně Geraltových) mě i příjemně bavila. Designově je znát, že už od vydání hry uběhl nějaký ten pátek a ne všechny lokace mě stoprocentně bavily (např. pole nebo bažiny). Stejně tak je zajímavé, že skoro pořád prší, ale chápu, že potřebné atmosféře nepřidá nic více, než právě pořádný slejvák.

Nakonec bych zmínil postavy. Nejvíce jsem si v průběhu oblíbil Shani ,ikdyž Alvina jsem ze zřejmých důvodů svěřil nakonec Triss a od druhého setkání ve Wyzimě pak také Triss. Také jsem rád chodil pro úkoly a alchymistické rady k podívínskému Kalksteinovi a v druhé půlce příběhu přibyly vtipné rozhovory i s písničkářem Marigoldem.

Zaklínač je dalším kvalitním zástupce žánru RPG, který nabízí propracovaný příběh a spoustu hodin zábavy, ikdyž se lehčí stereotyp dostaví poměrně brzy. S druhým dílem tak nebudu dlouho otálet.

Pro: příběh, Geraltovy dialogy, prostředí Wyzimy, zajímavé questy, lokalizace, Triss

Proti: designový stereotyp, méně zajímavé lokace ke konci, grafické a technické nedostatky (mimika, animace cut-scén, některé souboje)

+24
  • PC 85
Nedávno sem si řek, že si dám zas nějaký RPGéčko. The Witcher se zdál být tou pravou volbou a ačkoli v něčem za konkurencí hra dosti pokulhává, v jiných aspektech dosahuje vrcholu:

Graficky se hře nedá nic vyčíst, myslím si. Určitě by sice neuškodilo více modelů postav a taky pohyby při bojích působí jaksi sekaně, repetivně a nerealisticky, ale vem to čert. I zvukově je na tom hra velmi dobře – profesionální dabing (CZ), místy velmi dobrá hudba, především ta noční.

Svět ve kterym se hráč pohybuje je zpracovanej poměrně oldschoolově – není to rozlehlá placka s generickými dungeony, ale spíš jen propojené samostatné pomenší lokace. Ty jsou však hezky zpracovány a celková rozloha je tak dostačující - já osobně nepotřebuju kilometry cest, radši tohle a pěkně bez fast-travelu. Rozdělení postav na dobráky a lotry zde v zaběhlé formě taktéž nenajdem. Každá postava je prostě osobnost a přestože je dotyčnej třeba zločinec, nemusí to bejt hned regulérní hajzl a naopak. To hře dává punc reality.

Hlavní postavou je Geralt – tedy nenarazíme zde na tradiční výběr jména, rasy, pohlaví, talentů atp. Geralt je, už dá se říct, hotová postava – XP zde řeší, pokud jsem se dobře díval, jen boj. Žádný odemykání speciálních voleb v rozhovorech. Ono kam jinam to vrážet, když Geralt nic krom boje nezvládá – nic jako kovařina, zámečnictví, obchodování nebo tak. RP je tak trochu ochuzený a to pouze na roli zaklínače Geralta z Rivie. To na jednu stranu trochu omezuje v hraní hry vlastním stylem, na straně druhé pak bylo dosáhnuto dobrejch předem připravenejch dialogů, který sednou jak maj. I tak je možno s Geraltem činit různá více či méně osudná rozhodnutí, díky za ně!

Upřímně, Geralt je možná frajer a drsňák, ale trochu mi některé jeho vlastnosti a zvyky už lezly krkem: Já osobně piju alkohol jen výjimečně a za nějakýho Kasanovu se též zdaleka nepovažuju a tak mi častý (hrou vyžadovaný) ožery moc nesedly, nemluvě o všudypřítomné ostentativní promiskuitě. Připadal jsem si trochu jako Rimmer, když požil vir sexuální přitažlivosti „Udělěj mi dítě!“. Mladší hráči, kteří se uvedeného ještě nenabažili do syta zas toto můžou vnímat jako super složku. Já moc ne.

Děj hry se točí okolo krádeže zaklínačských tajemství. Mě osobně to teda moc dopředu netáhlo, spíš jsem si užíval questy vedlejší, kde bylo zpravidla více alternativ, jak situaci vyřešit. I tak je příběh kvalitní a dokonce můžem očekávat pár zvratů. Konec potom mi přišel zbytečně teatrální, ale budiž – k fantasy to nějak sedí.

Boje se mi hned ze začátku vůbec nezamlovaly, trochu jsem si později přivyknul, nicméně nezbavil jsem se povitu, že je hra primárně určena klikačům (typu diablo). Když to člověk hrál normálně na šipkách, byly místy souboje trochu nudný. Zřejmě obdobného důvodu nenaprogramovali autoři chůzi hlavní postavy, což už je neomluvitelné – v interiérech se pomalejší tempo pohybu hodilo. Ještě, že jsem stáhl mód, kterej chůzi přidává – díky za něj!

Dvě přídavkové epizody už chválit rozhodně nebudu. Obě jsou hrozně krátké a příliš mě nezabavily. Za zahrání tak stojí především hlavní kampaň.

Co mi trochu vadilo, jsou jisté nedodělanosti – třeba nemožnost uložit něco z inventáře do skříně. Jakmile je objekt jednou prázdný, nejde se do něj nijak dostat. Taky mě trochu štvalo, že místy nebylo zbytí a musel jsem si zapnout na mapě zvýraznění cíle – nesnáším, když se řekne: stav se za tím a tím, ale nikdo už neřekne kam se mám vydat, zapnout si na mapě značku je zlo, přesto jsem několikrát na okamžik musel.

No, přestože jsem Zaklínače nepožral i s navijákem, musím uznat, že má tendle počin něco do sebe. Rozhodně se těším na dvojku. Už dlouho mě RPG takhle nevtáhlo svou osobitou atmosférou světa, kterej není naivní, trapnej a infantilní.

85%

Pro: Prostředí, zvuky+dabing, NPC, dialogy

Proti: Boje, nemožnost volby postavy, ryze bojový systém talentů

+19 +21 −2
  • PC 90
Bílý vlk. Řezník z Blavikenu. Mutant. Proměněnec (pro některé zasranej). Vědmák (schovejte ženské). Zaklínač. A vsadil bych se, že Geralt za svůj dlouhý život slyšel ještě mnoho podobných výrazů, ale tyhle mu musely utkvít v paměti jako takové, u kterých si říkal: ,,Jep, to jsem celej já." A nedivme se, že je k tomu takový lhostejný, svět Severních království je krutý, nemilosrdný a mnohdy natolik realistický, že i G.R.R. Martinovo Západozemí by mohlo ledaco závidět.

Ať si kdo chce co chce říká, Poláci prostě jsou největší Slovanští frajeři. Mají úctyhodnou historii i kulturu, točí parádní filmy a v neposlední řadě dělají i suprové hry. Mimo jiné mají i hromady skvělých spisovatelů, do kterých určitě patří i pan A. Sapkowski, nejlepší Slovanský fantasy spisovatel současnosti. Někteří z nás mohli prožívat dobrodružství bělovlasého zaklínače už skrze řádky sedmi knih, které nás zasvěcovaly do každodenního života vyvrhelského povolání, které navíc upadá v nemilost prostého lidu. Nyní máme konečně příležitost si Geraltovo strasti prožít na vlastní kůži. A že je to pořádná jízda!

Intro, které dopodrobna podle knížky přivede k životu Geraltův souboj se strigou, je tak zatraceně hustý a masakroidní, že když jsem to viděl poprvé, seděl jsem na židli celou dobu s otevřenou pusou. Dodnes to považuji za jednu z nejlepších herních intro ukázek, jaké jsem kdy viděl. A hned na to přijde samotná hra, která mi tu hubu ještě stále nezavřela. V komentářích, které jsem doposud napsal jsem většinou zvyklý, že hudbu zmiňuji až ke konci. V tomhle případě ji ale musím vyzdvihnout hned. No... je prostě fantastická. Absolutně PŘESNĚ se hodí do světa a atmosféry, které onen zaklínačský universe má. Jednu dobu to jsou skotské dudy, hrající především v klidných lokacích, pak zase drsná elektrická kytara, která vám zase osladí boj s nějakým tím bossem, a někdy to je zase obojí najednou. A samozřejmě nechybí ani chórové momentky... a ty já tak miluju! Zaklínač má jeden z nejlepších soundtracků ze všech her, co jsem kdy hrál. A je škoda, že následný sequel už se v podobných tónech nenesl.

To, co je parádní je také onen fakt, že hra je ustanovená jak pro knížky-znalé hráče, tak i pro knížky-neznalé. Tvůrci to totiž vyřešili nejlepším tahem - smazali Geraltovi paměť. Tudíž tím vyrovnají tu rovnováhu, až na vás Zoltan zakříčí: ,,Hej Geralte, to jsem přece já!" Znalci knížek budou spokojeni, že se ve hře objevují i postavy s knížek, a neznalci knížek budou taktéž spokojení, protože Geraltova amnesie je zachraňuje od toho, aby si řekli něco na způsob: ,,O čem to sakra mluví?" A hlavně, kdyby ve hře chyběl Marigold, to bych si připadal na světě tak hrozně opouštěně, že bych se snad nechal samotnou Bestií sežrat! Samotný příběh hry je dobrý. Je velice dobrý, na standartní RPG opravdu úctyhodný, osobně s ním mám ale jeden problém -je příliš nezaklínačovský. Neboli respektive příliš epický. V průběhu hry jsem jím velice hezky proplouval, ale ke konci, kdy už jsem věděl o všech motivech hlavních záporáků, mi to opravdu přišlo až moc velkolepé. Takový Sapkowskiho zaklínač není, je ve svém vyprávění příliš skromnější a Geralt jím proplouvá, jako beruška v napuštěné vaně. Ale i tak měl herní příběh úžasnou strukturu, a byl taktéž skvěle odvyprávěný.

Mnoho lidí si prý stěžovalo na soubojový systém, ale já jsem si ho velice užíval. Hlavně protože Geralt při něm mnohdy prováděl tak neuvěřitelné kousky, že i pohled na Legolase, kterak se vyšvihl ve Dvou věžích na jedoucího koně, zalezl krapet do stínu. Až mě z toho pálily oči, jak se tam tím svým mečem oháněl!

Hra navíc velice přesně přenesla knižní podobu světa do podoby herní. Jak jsem již psal, nacházíme se v krutém a realistickém světě, kde není vše tak úžasně černobílé, jak by si mnozí přáli. A díky tomu zde vyvstává jeden z největších plusů hry, tedy činění určitých rozhodnutí, která jsou mnohdy opravdu velice obtížná. Mnohdy to ani není volba mezi dobrem a zlem, spíše, pokud bych měl jít po vzoru dračáku, volba mezi zákonným neutrálem a chaotickým neutrálem, čímž především mám na mysli spor mezi rytíři řádu planoucí růže a Scoiatelskými elfy. Dialogy jsou skvělý. Přesně zapadají do Sapkowskiho stylu, což byla samozřejmě priorita, jinak by to stálo za prd! A znalci knížek si určitě všimnou, že byly využity i některé pasáže z knížek, čímž se jim na tváři vykouzlí onen znalecký vychytralý úsměv. Sexu je tu dost. Však taky Geralt je nadrženec jak dobytek. Ale vy mu to s chutí schvalujete, taky budete cítit radostné za dosti učinění, až se vám s prakticky nahou Paní jezera podaří vyspat, a vy si přidáte její kartičku do své sběratelské edice. (Mimochodem nejlepší je nahá Shani s pírkem na posteli, *muck*)

Dost mě štvaly často se opakující modely postav, mohli si s tím teda dát větší práci, protože když potkáváte furt ty samé trpaslíky, hledáte u druidů staršího druida podle jména(protože podle vzhledu by to fakt chvilku trvalo) nebo se leknete, že postava, kterou jste před chvilkou zabili se najednou prochází na ulici, začne to být už docela k vzteku. Pak mi lezly na nervy časté přechody do jiných oblastí, které mnohdy nebyly nějak zvlášť krátké. Uf, už bych ty obrázky při načítání dokázal i sám nakreslit!

I tak je ale Zaklínač výborné RPGčko, které se úplně v pohodě může hrdě postavit mezi známější tituly od BioWare či Bethesdy a některé i zastínit. Geralt je furt ten samej sympatickej nihilista, Marigold uznávaný chlípník a Triss si ještě stále neostříhala své krásné vlasy. A opravdu se nemůžu dočkat, až se v herním podání dočkám také Yennefer a Ciri, protože co by byl ten svět bez nich, he?

Pro: Věrohodné přenesení Sapkowskiho světa do herní podoby, hudba, dialogy, záživné souboje, těžká rozhodnutí, i ten příběh

Proti: nehodící se velkolepost příběhu, často stejné modely postav, časté (občas dlouhé) přecházení do jiných oblastí

+40
  • PC 95
Nevím, jestli mám právo hru hodnotit potom, co jsem přečetl jen tři knížky. Zbytek zatím smutně leží v knihovně, ale chystám se na ně. Tak či tak hra je úžasná, i když mě nesmírně párkrát odradila sekáním na začátku hry, které se později sice zvolní, ale stále se hra občas škube, a odvážím se říct, že mám velmi dobrý stroj. Chyba podle mě není u mě, pár mých známý má stejný problém, ale dá se to překousnout a hra dohrát.

Geralt je zde vlastně skvěle vyřešená postavička. Nesouhlasím například se Zoltanem, že jsou zde negeraltovská rozhodování. Pardon, vlastně jinak, pár jich zde je, ale o tom jste nerozhodoval Geralt ale vy, nezapomínejme, že Geralt ztratil paměť a všechny rozhodnutí se tvoří na základě životních zkušeností. Geralt byl jako nepopsaná kniha, na které se píšou nové řádky. Jak jde čas můžeme nenápadně vidět, jak se mění Geraltovi i tón hlasu, a jak se mu nenápadně posouvá charakter jistým směrem (alespoň v českém dabingu jsem to cítil.)

Bestiář je kapitola sama o sobě, stejně tak lektvary, znamení, všechno vám dává možnost vytvořit si určitý typ zaklínače. Mě každý například odrazoval od dávání bodů do znamení, alespoň těch zlatých, ale ohnivé znamení na nejvyšším stupni dokáže neuvěřitelné zázraky. S RPG hlediska (!) zde máte vlastně možnost být bojovník nebo čaroděj. Ještě k potvorám…o krásném vyjmutí různých potvor z mythologie nemusí být řeč, to bylo úžasné a vlastně byli i krásně zvládnuté graficky. Ale sem jediný kdo měl pocit, že všechny bestie vypadají z dálky neskutečně uměle? Dají se nad tím přivřít oči ale, když už píšu tento komentář, chci být fér.

A samozřejmě je nutné pochválit krásný živý svět, a vlastně velmi dobré zvládnutí charakterů z knížky. Co ale myslím nevadilo jen mě… Triss se snaží zoufale sbalit Geralta , a ta historka o tom jak budou ona, on a Alvin žít v někde v chaloupce…to je doslova vytrhlé z knížky a je jasný důkaz, že Triss měla nahradit v této hře Yennefer. Chudák Triss za to nemůže, ale myslím, že tím hodně zkazily jí a její charakter. Jinak ovšem Geralt, Shani, Zoltan…vše bravurní. O příběhu možná ani není nutné mluvit, velmi slušné spojení knížek a herního pokračování.

Zkrátka Geralt patří ke špičkám RPG, s drobnými chybkami, nepodstatnými chybkami které se najdou všude.

Pro: Velmi kvalitní příběh, dialogy, český dabing, kartičky :-D

Proti: Dle mého problém s optimalizací, ale nevím. Český dabing ve smyslu, že se opakovali i hlasy hlavních postav.

+24 +25 −1
  • PC 95
K Zaklínačovi som už od začiatku pristupoval s rešpektom a veľkým očakávaním (o hre sa stále hovorilo len v dobrom a ja som si roky nenašiel čas, aby som rozohral toto dobrodružstvo). No konečne prišla tá chvíľa a možnosť zotrieť prach z obalu s diskom. Hneď na začiatku ma potešilo, že aj pôvodná verzia sa dá upgradnuť na Enhanced Edition len niekoľkými patchmi aj keď na mojej 32 bitovej Viste sa takto doba inštalácie rapídne predĺžila, no ja som sa nevzdal a pol druha hodiny čakania stálo za to.

Hneď na úvod musím podotknúť, že som Zaklínača hral aj s cz dabingom, keď už táto hra vyšla ako jedna z mála s plnou lokalizáciou, prečo ju v hrať v EN (dobre možno PL alebo EN dabing je lepší, ale užiť si hru s plnou lokalizáciou sa dá len z času na čas). Dabing nie je zlý, ale ani najlepší, v hre sú pasáže, keď vedené dialógy dodajú hre aj kus atmosféry, ale mnohé sú bez duše a emócií, škoda. Pár krát sa mi stalo, že dabing vôbec nenabehol len išli titulky, ale z počtu dialógov v hre je ten počet zanedbateľný.

K príbehu sa netreba veľmi vyjadrovať, je svojský a už od začiatku vás dokáže úplne pohltiť, že prestanete vnímať svet okolo vás. Plníte rôzne hlavné a vedľajšie questy a postupujete z jednej príbehovej kapitoly do druhej, pričom nie je to len tuctové RPG s nič nehovoriacimi úlohami a postavami, ktoré večne chcú od hráča to isté, ale tento krát aj vedľajšie questy a hlavne vaše rozhodnutia ovplyvnia celý príbeh. Zaklínač nie je o tom, či sa chcete prikloniť na stranu dobra alebo zla, ale skôr rozhodnúť sa, čo je pre vás menšie zlo a to je niekedy problém, keďže obidve cesty sa spočiatku zdajú totožné, ale konečný výsledok je úplne odlišný ako sa na začiatku zdalo, že to všetko môže dopadnúť. Príbeh vás jednoducho drží v šachu a vy tak stojíte pred malicherným rozhodnutím, ktoré môže mať výrazný vplyv na celý zvyšok deja.

Rozhovory s postavami sú vopred dané, takže nemusíte behať od NPC k NPC, aby ste sa dozvedeli niečo, čo vám tá predchádzajúca nepovedala. Takže rozhovory typu Morrowind - pýtaj sa, čo ťa napadne a hľadaj medzi desiatkami možností, či niečo nové nepribudlo - nie sú súčasťou tejto hry. Takto sú všetky rozhovory unikátne a postavy sa k vám správajú skôr relatívne neutrálne alebo priateľsky. Mnohé dialógy sú vedené humorne v iných sa zase divíte, že v jednej vete sa môže vyskytovať toľko vulgarizmov... Súčasťou rozhovorov sa takto stáva aj podplácanie, resp. obdarovanie, ale aj obchodovanie (ako v každom RPG ceny sú predražené). Zaujímavou možnosťou počas vedenia dialógov sú potom jednotlivé minihry. Pästné súboje sú jedným zo spôsobov ako zarobiť nejaké orény (miestna mena). Potom sú to vytrvalostné súboje v pití rozličného alkoholu (pre mňa to bolo skôr nutné zlo, počas hry som nikdy nenašiel recept na elixír proti opitosti a pohyb v bezpečnej zóne v takomto stave je utrpenie). A poslednou minihrou (asi aj mojou najobľúbenejšou) je kockový poker, hádžete 5 kociek a v závislosti od šťastia a správneho odhadu hry máte možnosť naplniť si vrecká.

Súčasťou tohto je aj respawn, pokiaľ opustíte miestnosť, kde ste niekoho porazili v pästnom súboji alebo v kockách a on s vami odmietne opäť súťažiť, tak opustíte danú oblasť a ihneď sa tam vrátite máte automaticky možnosť hrať/biť sa znovu aj keď ste to pred chvíľou nemohli uskutočniť. Taktiež respawn nepriateľov je smrtiaci, pokiaľ zabijete 10 utopencov o vojdete do nejakého domu počítajte tým, že s najväčšou pravdepodobnosťou ich budete musieť zabiť znovu ihneď ako výjdete von.

Počas rozhovorov som sa stretol s pár chybami najme prekrývanie sa textúr, ako sa postavy pohybujú, ale aj tak ma najviac pobavilo zaseknutie Geralta pri ukazovaní prsteňa, keď počas celého rozhovoru sa pohyboval akoby ukazoval prsteň a aj po ukončení rozhovoru to ostalo chvíľku takto zaseknuté.

Stav opitosti, dokáže výrazne ovplyvniť hru, obraz sa rozmaže, postavy vidíte trojmo a pohybujete sa extrémne pomaly, aj keď naopak, keď máte možnosť tasiť meč získavate väčšiu rýchlosť. Pokiaľ to však s alkoholom preženiete tak vás to položí (skúšal som to len v krčme, ale aj tak by ma zaujímalo ako to dopadne počas boja...). Zaujímavé, ale na tom všetkom je to, že to nemá vplyv na vedenie dialógov.

Hrateľnosť
Geralt môže naraz niesť 4 zbrane (neskôr 5), klasický meč proti ľuďom a strieborný meč proti príšerám a taktiež ťažkú zbraň a ľahkú ( neviem aký majú vôbec význam posledné 2 spomínané, keďže nejako som necítil potrebu ich počas hry používať ). Pri boji s mečmi sa vyberá 1 z 3 štýlov, ktorým chcete bojovať, výber závisí od nepriateľa proti ktorému bojujete. Plus neviem, či to bol len môj pocit, ale pri tasenom meči s rýchlym štýlom sa mi zdalo, že Geralt behá rýchlejšie. Boj je vedení klikacím štýlom, takže sa snažíte nepriateľa zasiahnuť v ten pravý okamih, pričom krytie je automatické a pomôcť si môžete 1 z 5 rozdielnych znakov slúžiacich na čarovanie. Taktiež hra umožňuje hráčovi si vybrať ako chce hru hrať – výlučne s myškou z vtáčej perspektívy alebo aj s klávesnicou s klasickým TPS pohľadom.

Grafika a hudba
Nemám slov... Dobre sa na to pozerá a ešte lepšie sa to počúva , čo viac by som chcel ?

Inventár
Inventár je rozdelený do 3 častí – príbehové predmety (nemusíte zúfať, že sa vám podarí predať príbehový predmet), klasické predmety a ingrediencie na elixíry. Spočiatku som si hovoril, aký je to obrovský inventár, keď môžem naskladať na seba až 10 predmetov (niekde aj viac), no rýchlo som zistil ako som sa mýlil, hlavne keď začali pribúdať ďalšie a ďalšie predmety a ja som nevedel, kde ich mám dávať. Aspoň že je tu možnosť ukladať ich do skladu v krčme. A tu je jeden z problémov hry, a to, že pokiaľ máte toho v sklade veľa a náhodou zistíte, že si niečo chcete z neho po čase vybrať, tak máte problém lebo orientácia v tomto tzv. inventári sa zasekáva a vy takto môžete len nadávať prečo ste tam toho toľko vložili.

V hre je hromada predmetov, ktoré sa ani nedajú použiť (už len tie desiatky druhov jedál, pričom obnova zdravia z nich je zanedbateľná alebo za celú hernú dobu som nepochopil na čo je stredne silný alkohol). Takto teda potrebujete silný alkohol na elixíry, tuk na oleje slúžiace na potretie meča alebo prach na petardy (nikdy som ich nevyskúšal). Na výrobu týchto predmetov, ale potrebujete aj ingrediencie, každá ingrediencia (časť príšery, kvet alebo nerast) obsahuje 1 alebo 2 látky, ktoré potrebujete vybrať podľa receptu podľa správnych ingrediencií na základe ich obsahu látok, aby ste vytvorili daný elixír.

Ako v správnom RPG aj tu levlujete získavaním XP za úlohy a zabíjanie nepriateľov. Počas odpočinku takto máte možnosť rozdeliť skúsenostné body a odomknúť si vylepšenia Geralta. Je to vcelku šikovne vyriešené, spočiatku získavate bronzové body a ako postupujete vyššie, odomknú sa vám aj strieborné a potom zlaté. Počas meditácie máte možnosť namiešať si aj elixíry, čo tiež neprebieha okamžite, ale musíte potom čakať.

Nepriatelia
Počas príbehu sa stretnete s rozdielnymi protivníkmi či už ľudskými alebo príšerami. V hre potrebujete študovať knihy, aby ste sa dozvedeli niečo o príšerách a zistili tak, ako z nich získať ingrediencie alebo aké sú ich slabé stránky. Variabilita príšer a bossov je veľmi široká, takže do konca hry sa nezačnete nudiť z nedostatku nových exemplárov, ktoré by chceli ochutnať čepeľ vášho meča.

Enhanced Edition
Enhanced Edition do hry pridáva 2 nové oficiálne dobrodružstva a 5 neoficiálnych. Tie 2 oficiálne sú s kompletnou českou lokalizáciou a neoficiálne sú s EN titulkami bez dabingu.

Cena Neutrality
Máte možnosť opäť navštíviť Kaer Morhen a dozvedieť sa niečo o Eskelovi, inak ten príbeh je (aspoň podľa mňa) dosť suchý. Vystupuje tu niekoľko nových postáv, z ktorých ma ani jedna nejako obzvlášť neoslovila a vaši starí známi zaklínači. Príbeh má 4 rôzne konce aj keď nie veľmi rozdielne pre Eskela.

Vedlejší účinky
Máte zarobiť 2000 orénov a zachrániť Marigolda. Počas plnenia questov som sa stretol s bugom, keď sa mi na scéne neobjavila liečiteľka a ja som tak nedostal ani kľúč k cintorínu, takže som čo najrýchlejšie zarobil peniaze a ukončil tento príbeh.

Damn Those Swamps
Je to prvé neoficiálne dobrodružstvo, ktoré som hral, takže som bol prekvapený absenciou dabingu, ale nejako som si na to zvykol. Celkovo pôsobí dosť mysteriózne a chvíľku som rozmýšľal, či ešte vôbec hrám zaklínača, ale je to dosť krátke, no napriek všetkému ho považujem za druhé najlepšie.

Deceits a Wraths of Quiet Hamlet
Obidva tieto dobrodružstva sa odohrávajú na mape Bahníc, obsahujú niekoľko vedľajších úloh, ale sú dosť podobné. Prvé spomínané je dosť predvídateľné a záverečný boss padol jednou ranou... A druhé tiež veľa nového neprináša.

The Wedding
Aj keď sa počas tohto dobrodružstva len rozprávate so známymi postavami, hra je plná humoru a skrytých náznakov na Pána prsteňov. Skrátka nestíhal som sa diviť, s čím ďalším autori prídu. Podľa mňa najlepšie dobrodružstvo (ak prekusnete absenciu súbojov).

Merry Witchmas
Ocitnete sa v zimnej Wyzime pred „Vianocami“. Príbeh má dva odlišné konce a je len na vás, či počúvnete zlé čarodejnice a spustíte koniec sveta alebo počúvnete hovoriaceho utopenca... Od tvorcov The Wedding.

Záver
Nič netrvá večne a ja som sa prebil až na záver svojho príbehu... vlastne Geraltovho príbehu. ( Príbeh zaklínača som pokoril za 50 hodín a bonusové dobrodružstvá za ďalších 17 hodín.) Koniec sa myslím nedá ovplyvniť, takže kvôli tomu by som hru asi nanovo nehral, ale zaujímalo by ma, ako by to prebiehalo, keby som sa pridal na stranu veveríc už od začiatku alebo všetky rozhodnutia som robil inak... Od času Warhammer-u som sa už dlho nestretol s tým, že by ma nový fantasy svet takto ohúril ako sa to podarilo zaklínačovi. Po dohraní hry stojím tento krát ja pred ťažkým rozhodnutím s dvomi možnosťami : a) ísť kúpiť knihu b) ísť kúpiť Zaklínača 2 – Vrahovia kráľov , no uvidíme ako toto rozhodnutie ovplyvní môj osud... (alebo čo bude pre mňa menším zlom ? :D)

Pro: príbeh, grafika, hudba, kompletne v cz, súboje, príšery, a spomínal som už skvelý príbeh ?

Proti: občasné padanie do Windowsu, respawn, pár maličkostí

+16
  • PC 100
Ačkoliv v případě Geralta z Rivie neplatí, že po bitvě je každý králem, protože on sám asi na věky zůstane opovrhovaným mutantem, byť se s nejlepšími úmysly snaží pomoci všem, u prvního dílu herní trilogie je tomu právě naopak. Lze totiž využít odstupu od původního vydání v dnes již odladěné Enhaced Edition a také pocitů z druhého dílu.

Díky pohledu na číselné hodnocení nezůstane tajemstvím, že jej považuji za jedno z nejlepších RPG všech dob a bez rozmyslu bych Witchera postavil po bok Betrayal at Krondor či Baldur's Gate. A není to jen mistrné zvládnutí herních mechanik, výborné zakomponování alchymie či uvěřitelné zpracování světa i hloubka postav v něm se pohybujících. Téměř dokonalá hra musí mít ten nepopsatelný atribut přitažlivosti, který hráče vábí ji hrát neustále dokola a prožívat v tomto případě ten samý lineární příběh navíc v kůži jediného protagonisty znovu a znovu.

Kdybych se přece měl rozepsat o tom, čím mě osobně Witcher tolik přitahuje, tak to bude zřejmě domáckost a blízkost prostrředí. Konečně se jednou evropská hra odehrává v lesích, vesnicích a městech, které bych si v reálu dokázal představit. Dále je to vulgarita, přiměřená krvavost a nekýčovitá erotika, která nepůsobí jako harlekýnka pro náctileté.

Komornost příběhu se již v pokračování lehce vytrácí, ale i tak můžu říct, že mě žádný počin podle Sapkowského knih vyloženě nenaštval a to včetně seriálu, který šel naprosto vlastní cestou. Teď již zbývá jen doufat, aby i císař Emhyr byl ve trojce takový frajer, jako si ho představuji a pozdvihl zaklínačskou trilogii do síně slávy, kam patří.

Pro: zpracování světa, kultivované point'n'click, alchymie, návaznost na pentalogii

Proti: potíže související s netradičním využitím Aurora Engine (hlavně původní verze na Win Vista)

+25 +26 −1
  • PC 95
Tři měsíce jsem strávil u této hry. Pro mě jsou tyhle maratónské rpg smrtící. S mojí frekvencí hraní už jich zase tolik nedohraji. Zaklínače jsem si ale užíval. A to nejen jako velký fanoušek Sapkowského díla.

Hazard, chlast, bitky a děvky. V které jiné hře můžete v kostkách vyhrát prachy? S radostí se opít do němoty? Být vyhozen s knajpy a zbytek prachů propíchat v bordelu? Možná v dalších pokračováních.
Násilí, nahota, sexuální narážky, vulgarity na každém rohu. Živě popsaná válečná a společenská zvěrstva. Zaklínač tím dýchá. Atmosféra je magická. Znalci knih tu poznají i nesčetně odkazů. Jde to i bez toho. Jenom to chce, pro lepší pochopení, víc číst zdejší texty.

Rozhodování, které hodně a hodně ovlivňuje příběh a také, z velké míry, obtížnost. Hrou jsem se snažil procházet dle mého nejlepšího přesvědčení a svědomí. Žádná strana mi nebyla sympatická. Snažil jsem se volit to menší zlo. Příběh je skvělý, prostý klišé a celkově málo předvídatelný. Zaklínači rozhodně nedělá ostudu. Nechybí tu ani, typicky zaklínačský, humor.

Grafika je taková počítačová. Pěkně ostrá. Žádné konzolové zlozvyky. Trochu jsou tu znát omezení letitého enginu. Ve hře nemáte takovou svobodu pohybu. Je ale životem přetékající. Trochu mě štval soubojový systém. Plesal bych radostí, kdyby se dalo bojovat alespoň jako v Rune. K tomu to věčné moření se s utopenci a jinými obnovujícími se příšerami. Tohle ale přebíjí naprosto skvělé dialogy, překlad, hudba, intro a outro.

Zaklínač je dlouhý. Někdy už mi šla z té záplavy vedlejších questů hlava kolem. Naštěstí to pak zpravil chlast, kostky a následná soulož. Zmínil jsem se taky o té propracované alchymii. Tady se můžete i pořádně zfetovat.

Pro: Chlast, hazard, děvky, bitky, drogy. Rozhodování co dřív.

Proti: Nudný soubojový systém.

+40