Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Mnozi napsali jiz mnoho chvaly a tedy jen stvrzuji, skvost a nutno pro fanousky Zaklinace nebo fanousky RPG.

RPG system hry se mi v prvnim okamziku nezdal zajimavym, ale postupem hry jsem si ho zamiloval.

Vlastne ten svet mi prisel tak realisticky, ze jedine co me tam obtezovalo bylo par nerealistickych prvku (jako treba podpadky Ciri nebo obeseni kostlivci).

Pro: budovani sveta, pribehove linky, nutnost volit mensi zlo

Proti: nic podstatneho

+8
  • PC 85
Jsem fanoušek RPG, ne přímo Zaklínače. Paradoxně je pro mne hlavní příběh nejslabší části hry. (prostě mne po pár hodinách přestal bavit) Rovněž "ukecanost" dialogu je někdy až nad míru. Pochválit musím zakázky, které mne bavili a i rozsáhlý svět, který se bohužel celý otvírá s hlavní dějovou linii. Pěkně jsou zpracovány i různé dějové zvraty, které jsem při hraní zapříčinil. Hra se mi celkově líbila, přesto po delším hraní u mne ztrácela šťávu. Dávám tedy 85% a celkově jsem spokojen.

Pro: zakázky , dějové zvraty

Proti: hlavní dějová linie , "ukecanost" dialogu

+12 +13 −1
  • PC 100
Přátelé dohráno. Komentářů je tu hodně, takže to shrnu spíše ve stručnosti, protože většinu superlativ bylo již zmíněno kolegy níže.

Předem upozorňuji, že nejsem ale vůbec fanda RPG nebo fantasy, hraju převážně střílečky a sci-fi, páč kde není krev a pořádná paseka, tak mě to moc nerajcuje (viz můj profil), čest vyjímkám. Ke hraní jste mě "přemluvili" vy tady na DH, takže díky vám jsem ztratil 107 hodin života. Ale nelituji, naopak musím poděkovat!!!!

Obrovská hra, prostě mamutí!!
Svět Zaklínače mi velice učaroval. Svět žije vlastním životem, postavy mají příběhy, minulost, hříchy, vrtcohcy, manýry, radosti i strasti. Mají i choutky a touhy. Mají i své nářečí a národní povahy. Trpaslíci s hanáckým nářečím mě prostě rozsekávali každou větou, naprosto geniální. V angličtině je to jakbysmet, je slyšet přízvuk skotský, čistě britský, americký, manchesterský, irský, prostě paráda!!
A zejména provázanost a soudržnost tak obrovské hry je až neskutečná.
Délka hry je jednoduše nehorázná a přiznám se, že po 90ti hodinách už jsem začal spěchat s ukončením hry. A to jsem nevěděl, že mě čeká dalších 17 hodin. :-)

Geralt je se svým chladným zaklínačským humorem týpek na správným místě, i když někdy mi připadal jako děvka na zavolání typu "podej-přines-utři". Což s jeho zaklínačskou vážností moc nepasuje, ale co už. Naopak třeba úkol s hraním v divadelní hře, kde jsem si samozřejmě rád střihl hlavní roli byl krásné odbočení od klasického zabijáckého scénáře. Marigold podle mě dostal vůbec pramálo prostoru v celé hře, jen si tam tak štěkl a myslím, že ho mohli vykreslit daleko líp, hlavně co se jeho humoru týče, viz knižní předloha.

Zaklínačské zakázky se kupodivu docela liší, není to jen tupé běž a zabij. Někdy se z honu na bestii vyklube jen pár banditů, se kterýma se dá dokonce i domluvit místo zabíjení. Ale já je vždycky zabil, nemaj vokrádat slušný pocestný. I když se někdy z toho chudáka pocestnýho taky vyklubal pěknej hajzl, takže si to vodskákal jakbysmet. Jednoduše většinou se za nějakým úkolem skrývalo překvapení, proto mě to vždy bavilo. Vedlejších úkolů je fakt milion, takže je vůbec nehodlám rozepisovat, ale vztahuje se na to stejný fakt, že ne všechno co se třpytí je zlato. Jak zde již bylo mnohokrát zmíněno, tak některé úkoly by vystačili s příběhem na samostatnou hru, kdyby se řádně rozvedly (viz třeba úkol s Krvavým Baronem). Jen jsem někdy dost nechápal, proč se pachtím s vedlejšákem cca 3 hodiny, chodím od čerta k ďáblu abych si pak za to vysloužil 25 mizerných XP bodů. Naopak někdy jsem udělal banalitu a šup 300xp. To jsem nepochopil.

Monster a bestií (i těch lidských) je zde opravdu nepočítaně a škatulkují se do různých skupin. Na každýho platí něco jinýho, takže využívání olejů a elixírů se opravdu vyplatí. Mutagenů jakbysmet. Znamení samozřejmě taky, někdy to bez nich ani nejde. Bestiář jsem využíval velmi často. Jen s topivcema bych ve hře razantně ubral, byli totiž nesmyslně všude a po nějaké době zabíjení téhle cházky už nebyla zábava, ale votrava.

Kraftění, vybavení, zbraně a výroba - tak zde mám velké výtky. Jedna věc je, že si téměř všechno lze obstarat během hraní náhodnými nálezy. Je pravda, že vždy jsem měl minimálně o 3 až 4 levely nižší výbavu a meče, než bych mohl mít. Tudíž to svádí k výrobě vlastního vybavení. Ale tady je jedno velké ALE. Sehnat návody je jedna věc. Shánět suroviny je už věc druhá, protože to je postaveno čistě na náhodě kde co objevím. Výroba taky stojí nehorázný peníz (ze začátku) a hlavně, než se dostanu ke zbrojířovy, který je schopen požadovaný meč vyrobit, tak už jsme mezitím našel nějaký lepší a jsem na levelu, kde mě ten meč již přestal zajímat Takže honba za vybavením tady pro mě absolutně pozbyla smyslu. Také to platí o olejích, které bych si rád dotáhl k dokonalosti, ale to je čistě věc náhody, kde co najdu. Takže třeba návod na prvotřídní oleje jsem nikde nenašel a ani nebyly k dostání u druidů. Když už byly, tak jsem neměl ten základní, který se dále vylepšuje. Trochu past.

Soubojový systém je docela jednoduchý a hladký, nic co by se průměrný běloch nenaučil během dvou hodin. Na každý typ nepřítele se hodí jiná taktika což kvituji s povděkem, protože se z toho nestala tupá rubačka a'la Diablo.

Grafika je prostě nádherná, nejvíce mě učarovalo Ard Skellig a Kaer Moern. Miloval jsem courání po krajině s tou mojí zmatenou hajtrou, která se mi spawnovala na skalách, za potoky, mezi stromy, pod stany, někdy vůbec, někdy dokonce dvě klepny zároveň, někdy nezatáčela, furt se ze všeho plašila. Ale ten zvuk jejich kopýtek jsem měl rád. :-) Po posledním patchi mi přišel do hry nešvar s dočítáním textur a postav, ale jinak mě až udivovalo, že tak obrovská krajina se
nijak neseká, nehapruje a prostě to byla radost pohledět. Kochal jsem se všude a neustále. Hudba samozřejmě krásně koresponduje s celou hrou, je přímo akorátní.

Asi bych pokračoval do nekonečna. Je toho tolik co říct. Jednoduše je to mistrovské dílo, opravdový skvost v herním průmyslu, kde do toho dali všichni celé srdce, to je prostě vidět. Zaklínač se řadí hned vedle Aliena v izolaci zejména za srdce, který je do celé hry vloženo.

OBROVSKÉ díky za českou lokalizaci, až neskutečný překlad!! Hanácké nářečí rulez!!

P.S.: Yenn je fakt řádná coura, šel bych s ní až na kraj světa!!

Pro: Viz komentář

Proti: Viz komentář

+33
  • PC 95
Varování: následuje komentář jako prase!

I když nemůžu říct, že by mě dvojka přímo uchvátila, od Zaklínače 3 jsem očekával, že to bude zkrátka a dobře bomba - a ruku na srdce, kdo z nás taky ne, že. Jsem proto rád, že po několika desítkách hodin (odhadem tak 70) intenzivní každodenní pařby, k níž se hrdě přiznávám, jsem se i já ve světě třetího dílu Zaklínače vyřádil natolik, že můžu přispět svojí trochou do mlýna, ačkoliv vzhledem k tomu, o jak gigantickou hru se jedná, to nejspíš bude taková trocha, že by z toho člověk mohl rozjet menší pekárnu.

Se stejnou radostí, protože to v tomto případě stejně nemá cenu zbytečně oddalovat, můžu hned na úvod konstatovat, že Divoký hon skutečně bomba je – a to zcela bez nadsázky přímo atomová. U drtivé většiny jiných her bych něco takového použil jen jako zveličení způsobené euforií nebo slabostí pro danou věc (v mém případě třeba pro fotbal), ale tady jsou podobná adjektiva naprosto na místě.

Přestože se logicky nabízí možnost napřed soudit podle prvního dojmu - tedy vzhledu, navážu napřed na zmínku o monstrózním rozsahu hry, když už jsem to nakousl. Ten asi nejlépe vystihnou dojmy, které ve mně hra nechávala, když jsem herní univerzum objevoval.

Už v první lokaci (White Orchard) člověk narazí na pěkných pár věcí, do kterých se dá píchnout, seknout či bodnout, a zkrátka nepřijdou ani vášniví průzkumníci. Nechybí ani slušná porce vedlejších úkolů, příběh se zvolna dostává do obrátek. Některé lokace a možné aktivity se objeví na mapě po prohlédnutí vývěsních tabulí v některých lokacích, jiné jsou pouze bílé otazníky na mapě a hráč je musí odhalit sám - může jít o hledání pokladů, zabíjení banditů okupujících osadu nebo přepadávajících pocestného, likvidací hnízd monster nebo klidně o zaklínačský kontrakt, při jejichž plnění se nezřídka můžete zapotit jako láhev piva na slunci.

Navíc je možné se zaplést i do dalších vedlejších questů značených žlutými vykřičníky (neobjevují se v deníku, dokud je nezahájíte), u kterých ovšem v žádném případě neplatí, že by šlo o náhodně generované jednohubky na pár minut typu „běž, zabij, přines“, známé z mnoha jiných RPG, ale o činnosti od vypiplaných miniúkolů (kdy třeba jen někomu půjčíte peníze, aby vám je později vrátil, nebo se rozhodnete, jestli pomůžete umírajícímu člověku) po plnohodnotné vedlejší úkoly skutečně zasazené do herního světa a související s jinými postavami a událostmi.

Nejedná se tedy o klasickou univerzální hnědou omáčku side questů, které jsou v podstatě minihrami a na hru jako takovou nemají víceméně žádný vliv, a právě to je jedna z věcí, kterou bych v souvislosti s rozsáhlostí hry vyzdvihl – to, jak se vývojářům podařilo veškeré vedlejší aktivity do světa zakomponovat a propojit. Spousta jiných open-world her nabízí širokou škálu doplňkových radovánek (ideálním příkladem by byly například různé kurýrní/závodní mise ve Watch Dogs), které můžou být klidně i velmi povedené a zábavné, ale takto umně a přirozeně tyto aktivity vmísit do zbytku hry se snad zatím nikomu nepovedlo tak, jako CD Projektu – alespoň já jsem se zatím se žádnou srovnatelnou hrou nesetkal.

Nicméně zpět k obrovitosti – ve chvíli, kdy uděláte stejnou chybu jako já a otevřete mapu bezprostředně potom, co se dostanete do druhé lokace , a sice Velenu+Novigradu a okolí, zjistíte, že aktivit tu na vás čeká tak nestydaté množství, že spíš než radost z toho, kolik toho máte před sebou, se vás zmocní spíš – a lépe to snad ani popsat nelze - jakési pobavené a ohromené zoufalství , za které ale poté, co se vaše tělo vzpamatuje ze šoku, budete nakonec rádi. Pro konkrétnější představu můžu uvést, že čistě vedlejších úkolů (žluté vykřičníky nepočítaje) je ve hře zhruba 80 a zahrnují jak zmiňované kontrakty na monstra, hledání pokladů či zaklínačského vybavení, tak questy, které mají zásadní vliv na hlavní příběh, stav herního světa a osudů jeho postav, a to i v případě, že se je rozhodnete vynechat. I proto by se dalo říct, že označení „vedlejší úkol“ je, bavíme-li se o Zaklínači 3, poměrně zavádějící a vlastně jen formální záležitost vyplývající z toho, jak je úkol klasifikován v deníku questů.

Pokud jde o počet lokací, přesný údaj sice neznám, ale pro ilustraci bude určitě stačit to, že už jen fast travel bodů je ve hře více než stovka. Uvážíme-li, že zdaleka ne každá lokace fast travel umožňuje, je pak jasné, že se pohybujeme řádově ve stovkách. Opět bych ale rád zdůraznil, že i když to už celé zřejmě začíná vypadat jako statistika, stále se bavíme o do detailu propracovaných, rozmanitých místech, které mají leckdy i velmi jedinečnou podobu i atmosféru (města Novigrad a Oxenfurt,tajemná věž na ostrově, ostrov pirátů, osady lidožroutů, zatopené jeskyně...).

Třetí lokací je vikingsky působící Skellige a byl by už masochismus se jí věnovat detailněji. Proto jen zmíním, že co do rozlohy je pravděpodobně ještě větší (nemalou část ovšem tvoří moře) a počtem aktivit hrubým odhadem přinejmenším srovnatelná s lokací předchozí. Pokud trpíte nějakou úchylkou a chtěli byste ještě nášup, je tady pro ukojení vašeho obžerství další lokace: Kaer Morhen...

O širém herním světě by se však dala napsat samostatná publikace, takže přejdu k přeskočené vizuální stránce hry, která je ovšem, nepříliš překvapivě, taktéž opravdu dechberoucí. Hráči se naskytnou úchvatné přírodní scenérie na rozbouřeném moři, v temných jeskyních či šumících lesích, ale na i hornatých svazích a zasněžených skalách, k vidění je propracovaná a rozličná architektura měst, exteriérů i interiérů budov od lesních chatrčí a stodol po královský palác či městské lázně a v neposlední řadě skvěle vypadající postavy včetně nejmenších detailů (mimika, runy na Geraltově meči a mnoho dalších legrácek, které dvojnásob ocení nejeden nadšenec pro grafiku), a to vše navíc za různého počasí a v různých fázích dne, které se plynule mění.

Opomenout bych nechtěl ani efekty, k nimž, na rozdíl od například předchozího dílu, kde mi chvílemi připadaly až kýčovité, zde nemám jedinou výtku. Na bojové pohyby (kreace s mečem, úhyby, úskoky, protiútoky) je rovněž radost se dívat a brutalita a zručnost, se kterou nepřátele Geralt porcuje takovým způsobem, že by se mu dostalo uznání i od Zdeňka Pohlreicha, mě přivádí k myšlence, že kdyby jednou náš zaklínač přece jenom pověsil svoje řemeslo na hřebík, určitě by nalezl uplatnění v masném průmyslu.

Ruku v ruce s vynikající grafikou jde hudební kulisa, která popisované scenérie, atmosféry a příběhové fáze a momenty skvěle doprovází a podtrhuje. V porovnání s mnoha jinými velkými značkami je ale herní hudba velice osobitá a do kontextu světa Zaklínače podle mě výborně sedí - nesnaží se o žádnou hollywoodskou dramatizaci a la Hans Zimmer (ač jde o jednoho z mých oblíbených skaldatelů), ale marná sláva, tady už jsou slova krátká - chce to zkrátka pustit a vyzkoušet na vlastní uši. K textům a dabingu pak těžko říct něco jiného, že jde o profesionální práci, jak se na takovou hru sluší a patří – i tady je vidět mimořádná pečlivost ve snaze o odlišení jednotlivých ras, kultur a společenských postavení odlišnou slovní zásobou, dialekty, (pravým klenotem je třeba hatmatilka trollů) a podobně.

Nebylo by ale fér, kdybych v souvislosti s technickým zpracováním vynechal jednu věc; totiž HW nároky, jež jsou, jak je bohužel dneska u velkých titulů zvykem, dost nekompromisní, byť se je vývojářům v uplynulých updatech (hrál jsem od 1.07) podařilo trochu umravnit.

Aby té chvály nebylo málo, i příběh patří k tomu nejlepšímu, co jsem nejen za poslední roky, ale vůbec za celou svoji pařanskou kariéru, ve hře zažil, a jelikož nemám v úmyslu sem psát spoilery, uvedu jen ve stručnosti, že má přesně to, co by správný příběh měl mít – propracované a nezapomenutelné hlavní postavy, je nesmírně poutavý, a přitom ne klišovitý či idealizovaný. Svými věrohodnými postavami a realistickými událostmi vás vtáhne do světa, kde je nejenom přátelství, romantika a odvaha, ale kde není nouze ani o rasismus, prostituci, intriky a osobní zášť a kde tyto vztahy a motivy nabízí spoustu rozhodnutí, jejichž dopady mohou ovlivnit, jakou cestou se příběh ubírá a jak skončí. Ani hlavní hrdina Geralt není žádným nedotknutelným světcem a spasitelem, který všemu živému i nemrtvému nakope zadnici s prstem v nose, ale i on potřebuje pomoc ostatních, dělá chyby a činí rozhodnutí, která můžou měnit a často třeba i ukončit životy druhých. To vše je okořeněno notnou dávkou sarkastického i hrubého humoru a animovanými vstupy vypravěče či Geralta, které ukazují důsledky herních rozhodnutí či v případě Geralta cynicky rekapitulují, proč k daným událostem došlo.

Jediné, co je v souvislosti s takto pojatým příběhem (různé konce hlavní linie a spousta alternativ pro příběhové postavy) tak trochu pastí na hráče, je to, že můžete v půlce hry klidně udělat rozhodnutí, které zapříčiní to, že vás konec hry třeba zklame, a i když je logické, že tomu samozřejmě nelze předejít (kdyby bylo za dialogem v závorce „pokud zvolíte tuto možnost, postava XY na konci zemře“, napínavosti příběhu by to dvakrát nepomohlo), leckdy máte na výběr zdánlivě podobné možnosti v dialogu, na které ale příběhové postavy můžou zareagovat docela jinak, než byste z logiky věci a vztahů mezi herními charaktery očekávali. Samozřejmě, že žádný ideální konec, který by potěšil každého, hra mít nemůže, ale nedokážu se zbavit dojmu, že hráč může dospět k podobnému zklamání, jaké spoustě fanoušků přinesl třeba poslední díl Matrixu, a při tom na tom nemít kdovíjaké přičinění, protože odhalit nebo odhadnout, kam by daná dialogová možnost mohla příběh nasměrovat a jak moc je důležitá, je někdy nesmírně těžké.

Co však souvislosti s příběhem zamrzí je jakýsi limbus, ve kterém se člověk ocitne po dohrání hlavní příběhové linie, kdy stále sice zbývá neskutečně velký svět s nikoli vagónem, ale celou soupravou aktivit, což ale nic nemění na tom, že po tom, co si příběhové postavy jdou po svých nebo zemřou, působí herní svět, jakkoli ironicky to musí znít, poněkud prázdně. Na druhou stranu je ale pravda, že to jen dokládá, jak silný herní zážitek se autorům podařilo připravit a jak těžko se vyrovnává s tím, že je něco u konce, byť sebelepšího - je to stejný paradox jako třeba být zvědavý na to, jak dopadne sága o Harrym Potterovi nebo trilogie Pána prstenů, ale po zjištění konce si sentimentálně uvědomit, jaká je škoda, že to skončilo.

Co se týče hratelnosti, i tady budu víceméně jenom blahořečit - soubojový systém je zpracovaný velmi solidně (i když třeba na batmanovskou sérii plynulostí a zábavností nedosahuje – ale jaká hra taky ano) a působí na mě jako zdokonalená verze z předchozího dílu. K dispozici je spousta manévrů, animací a ještě více jich lze samozřejmě lze odemknout levelováním a výběrem skillů. Kromě svých pěstí a dvou mečů může Geralt používat taky samostříl, zápalné, oslepující či tříštivé bomby a samozřejmě zaklinačská znamení, která jsou podle mého soudu tentokrát dobře vybalancována, a snad kromě Axii jsem nenabyl dojmu, že bych nějaké pokládal za zbytečné, což rozhodně nemůžu říct o prvních dvou dílech, kdy jsem si, když to trochu přeženu, vystačil vlastně jen s Igni.

Skillů je na výběr celá řada (převažují samozřejmě ty s pasivními bonusy, jak je v sérii zvykem) a je potřeba zmínit, že určitě nezískáte tolik dovednostních bodů, abyste je zpřístupnili všechny. Naopak je koncepce taková, abyste se rozhodli, do jakých znamení a stylů boje chcete investovat a zaměřili se na ně, což mě, přiznávám, trochu překvapilo, protože tohle přece není Diablo, kde si vybíráme postavu a build, ale faktem je, že to hráči dává určitý prostor pro specializaci podle svých představ a lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to při hraní nějak vadilo nebo mě omezovalo. Navíc lze u některých obchodníků zakoupit lektvar, který všechny investované dovednostní body resetuje, takže se není třeba obávat, že by člověk něco zvojtil a neměl možnost chybu napravit nebo prostě jenom zkusit jiné skilly a jejich kombinace.

Když už ale přišla řeč na Diablo, vyzdvihnu další aspekt hry, a sice itemizaci. Se sbíráním, vybíráním a vůbec pachtěním se za předměty mám coby dlouholetý hráč D2 LoD (hlavně módu MXL) bohatou zkušenost, a tím spíš mě příjemně překvapilo, že na rozdíl prvního dílu, kde na předmětech nijak zvlášť nezáleželo a vlastně ani nebylo z čeho vybírat, se tady volbě vybavení, jeho získávání a vylepšování věnovali autoři podstatně víc. Arzenál je bohatý, předměty lze získávat lovením pokladů, obíráním mrtvol nepřátel nebo si je nechat vykovat, získáte-li příslušný diagram. Kromě toho lze jak brnění, tak meče vyšší kvality zdobit runovými kameny a vylepšit si tak třeba sílu znamení nebo přidat meči schopnost otrávení, omráčení nebo zapálení nepřátele a tak podobně. Pochválil bych i to, že kvalita nalezených předmětu je spjata s vaším levelem, takže se nestává to, co třeba Diablo II umělo mistrně – že člověk našel nějaký pěkně svítící unikátní předmět, který byl bohužel hráči v danou chvíli užitečný zhruba tolik jako uzbecký pas.

Mezi další herní kratochvíle patří jízda a boj na koni (včetně dostihů, díky kterým lze získat lepší vybavení pro koně a tuším v jednom případě i nového koně), ke kterým až na pár maličkostí, jež zmíním na konci, nemám žádné výhrady, návštěvy bordelů, které předpokládám nepotřebují další komentář, nebo třeba karetní hra Gwent, které jsem sice osobně nepřišel na chuť, ale je zřejmé, že jde o propracovanou minihru, na kterou jsou navázány i některé vedlejší úkoly. Samozřejmě se taky můžete vyptávat různých postav na doplňující informace a pročítat se nalezenými písemnostmi, obsáhlým přehledem postav nebo neméně bohatým bestiářem.

Na důkaz toho, že nejsem zaslepený fanoušek nebo placený agent marketingového oddělení CD Projektu, ale uvedu i pár nedostatků, přestože jich hra má naprosté minimum. Předně bych upozornil na občasné bugy, kvůli kterým se vám může stát, že nemůžete dokončit quest. Mně osobně se to přihodilo u dvou; v jednom případě šlo o quest, v jehož rámci jsem měl nalézt poklad, což se mi ale na mých židáckých výpravách, kdy jsem syslil vybavení a následně ho co nejvýhodněji prodával (různí obchodníci nabízí různé ceny) podařilo už předtím, než jsem quest dostal, následkem čehož mám quest stále jako aktivní. Druhý případ souvisí s jakousi figurkou, se kterou mi měla pomoci jistá postava, ale když jsem jí figurku ukázal, nic se dál nedělo – žádná animace, žádná nová dialogová možnost. Po dohrání příběhové linie pak úkol spadl do „Failed Quests“. Tady bych svoje brblání rád přerušil jednoduchou radou - často ukládejte, a to nejenom quicksavy, ale i klasické savy pro případ, že prst vytrénovaný na mačkání F5 vás předběhne a uloží v nějaké zabugované situaci, ze které mě právě časté ukládání několikrát zachránilo – jednou jsem spadl dírou v nějakém lodním vraku do prostoru, odkud jsem nemohl vyplavat ven, jindy jsem zase sklouzal po svahu někam do křoví, ale protože jsem byl pořád v animaci skluzu, nemohl jsem vyskočit ven.

Dalším drobným nedostatkem, který se tu a tam projeví, je zasekávání se o některé překážky,které je úsměvné zejména při jízdě na koni; ten ostatně čas od času někde uvízne sám, když ho k sobě přivoláte, ale není problém udělat pár kroků a vašeho oře osedlat a vysvobodit z překážky, kterou ho zlomyslní vývojáři nenaučili překonat. Je ale potřeba zmínit, že vzhledem k rozsahu a propracovanosti hry jsou tyto zádrhely nicotné – zkrátka nic, co by člověk nedokázal pochopit a prominout.

Sečteno a podtrženo – a že jde o opravdu dlouhý, ale zároveň jednoduchý výpočet – Zaklínače 3 řadím k naprosto ojedinělým herním zážitkům a vůbec se nezdráhám tvrdit, že jde o jeden z nejlepších titulů, které jsem měl tu čest dosud hrát, což by šťoural mého formátu o jen tak ledajaké hře neprohlásil. Ať už impozantním a propracovaným herním světem, strhujícím příběhem, excelentním audiovizuálním zpracováním, povedenými souboji okořeněnými speciálními pohyby a skilly a podpořenými celou škálou nejrůznějších předmětů a lektvarů, ale i skvělým postojem vývojářů, kteří neztrácejí čas směšnými a dětinskými ubohostmi jako například znemožnění modifikací (Blizzard, D3) nebo rovnou znemožňování hraní proaktivními/online ochranami (Ubisoft, platforma Udon'tPlay, AC2, Watch Dogs...), Zaklínač 3 získal můj nesmírný obdiv. Takhle nějak bych si asi představoval ideální hru a rozumný a poctivý tým vývojářů, který jsem s radostí podpořil – nenapadá mě jiná hra a jiné studio, o kterém bych něco takového mohl s čistým svědomím prohlásit, a popravdě si ani příliš nedovedu představit, co víc by od hry a vývojářů člověk mohl chtít.

Pro: kolosální, a přitom neuvěřitelně vypiplané herní univerzum skýtající desítky hodin herní zábavy, nezapomenutelný a podmanivý příběh bez pozlátka se spoustou rozmanitých a zajímavých charakterů, nádherný grafický kabát hry, vynikající a neotřelé hudební podbarvení, povedený soubojový systém podpořený plejádou předmětů, nebývale rozumné vývojářské studio, podpora modifikací...

Proti: občasné bugy (nesplnitelné questy, záseky v objektech) a mírná klopýtnutí pathfindingu (zejm. koně), poměrně krvavé HW nároky a tak nějak neutěšená endgame fáze (těžko se vysvětluje, tím spíš pak bez spoilerů)

PS. A sakra. Update Available - právě přidali New Game Plus...

Pro: Viz výše (nevešlo se)

Proti: Viz výše

+25 +26 −1
  • PC 95
Jak tak koukám, tak se zde každý k Zaklínačovi vyjádřil dosti podrobným způsobem. Proto to vezmu rychle.
Ano, hra je naprosto perfektní. Dospělý příběh, který je originální a překvapivý. RPG systém silný svou jednoduchostí a zábavností v honu za výbavou či materiálem. Jo, prostě ty klady, které jste tu už četli.
Měl bych ale pár kvákanců na třetího Zaklínače. Ačkoliv je hraní na gamepadu opravdu pohodlné a přehledné, tak ovládat chůzi Geralta je občas tak trochu porod. Z počátku si toho nevšimnete, ale jakmile začnete vrážet do lidí aniž by jste chtěli, tak se budete cítit několik okamžiků trapně.
Také mi chyběl ten atmosférický "rituál" před bojem. Meditace a vyptí lektvarů. Změna systému alchymie je sice praktičtější a dává větší důraz na užití lektvarů, ale už je to moc obyčejné. Necítíte, že by to bylo něco jedinečného.
Často se říká, že hra je bez bugů a naprosto dokonalá. Není tomu tak. Zaznamenal jsem několik málo pádů hry a při krocení Klepny jsem byl občas svědkem události o které by mohla TV nova natočit reportáž.
Všiml jsem si, že několik hráčů nadávalo na souboje ve hře. Mě se naopak líbily. Zaklínačský styl boje je založen na úskocích a různých fintičkách, takže je podle mě hloupé si na to stěžovat. Daný styl boje patří k tomu obrovskému loru a má tak být.
Další vyjádření snad není třeba, jelikož bych se pouze opakoval.
Zaklínač není hra bez chyby, ale je od bezchybnosti skutečně jen maličký kousek.
Udané připomínky jsou spíše hnidopišské a upřímné. Ve hře nijak nevadí a vaši hratelnost nenaruší. Pokud jste ještě nehráli, tak přestaňte číst komentáře a kupujte!

Pro: Svět, Zaklínač, soundtrack, questy, boj, dialogy, příběh/y, postavy,RPG systém, otevřený svět, prostředí, grafika, crafting, gwint, dospělost

Proti: krocení klepny, občasné pády hry, vypuštění od lektvarů při meditaci

+23
  • PC --
Hned na začátku musím podotknout, že až doteď jsem byl zaklínačský panic, takže nemohu porovnávat s předchozími díly. A taktéž hraji na konzoli. To načítání po smrti mě zabíjí...

První setkání s hrou je docela zásadní, zejména pokud jste nikdy do trilogie nenakoukli. Jeden důvod je neznalost Witcher universa a ten druhý je zahlcení velkým množstvím informací. Jako novic chcete ze startu dát příšerám ochutnat stříbro, což se stane, ale ne tak dynamicky, ne tak často. V tomhle případě rozhodně nečekejte Doom 2016, Zaklínač staví na pozvolném vstřebávání veškerých kvalit, což ale otevře i prostor pro všímání si chyb (není jich sice mnoho a dojem z hry kazí jen minimálně, ale jsou tu). Hráč se ani nestačí rozkoukat a hra ho zahltí variací útoků, znameními, petardami, alchymií, tunami postav, gwentem a dalšími věcmi. Pro nováčka je to křest ohněm, ale jakmile se z něj dostane a mozek si všechny aspekty přebere, ocitnete se ve hře, která - troufám si říci - atakuje TOP 10 her v historii gamingu.

Na 9GAGu jsem viděl vtipnou recenzi. Její pointa byla, že Zaklínač je všechno, jen ne hrou. Jediná hra v tomhle případě je Gwent. A já musím souhlasit. Postavy jsou opravdu mimořádně napsány a jejich charaktery mají sílu, mají své záměry a nabízí prostor pro sympatie i antipatie. Tento fakt ještě víc umocňuje prvek "volby", který sice ve většině případech nemá vliv, protože odpověď postavy bude jen lehce pozměněna, nicméně vytváří to jistou iluzi důležitosti rozhodnutí, což hráči vnukne pocit, že je jako médium opravdu důležitý. Jak si potom asi hráč připadá, když musí uskutečnit rozhodnutí, které něco skutečně může ovlivnit? No přece jako Geralt samotný a to je mimořádná deviza.

Ve věci questů Zaklínač 3 taktéž nezklamal. Na to, jaké jich je množství, se CDP daří vyhýbat monotónnosti a pokud nejedete vyloženě na 100% dohrání, tak questy nenudí a zejména zaklínačské zakázky ve vás vzbudí pocit důležitosti vašeho povolání pro severní říši. I v případě gwentu jde o zábavný počin a získávání nových karet po oblafnutí protivníka poskytuje pocit náležité satisfakce, stejně jako po skolení Běsa či Baziliška. Avšak našla by se jedna věc, která mě na misích nebavila a to jsou mise "Hledání zaklínačského vybavení". Jednotlivé plánky jsou rozesety často po celé mapě, přičemž je set roztroušen přibližně na 3 místech. A to mluvím pouze o jedné úrovni vylepšení, nehledě na to, že setů je zde celkem 5 a úrovní vylepšení taky 5. A to je opravdu hodně hledání a chození navíc.

Bojový a levelovací systém je vzhledem k mentalitě hry v pořádku. Logicky budete získávat úrovně pomaleji, protože sama hra nabízí několik desítek hodin hraní. Nevyváženost ale přichází v bodu, kdy si užíváte hru jako takovou, splníte pár hlavních úkolů, k tomu několik vedlejších, pak jednu dvě zaklínačské zakázky a rázem jste o 5 úrovní napřed, před hlavním úkolem, což je činí o mnoho lehčím. Dalo by se zde argumentovat tím, že na nejtěžší obtížnost je to ideální stav, ale pro hráče, který hraje na normal a neprahne po nějaké mimořádné výzvě, to může být trochu odrazující a pocit uspokojení po splnění mise nebude tak velký. Strom schopností nabízí hezkou škálu nejrůznějších abilit a jde hezky ruku v ruce s alchymií nebo zvolenou výzbrojí. Pomoc taktiky proti monstrům v podobě bestiáře je příjemná a v kombinaci s bojovými komby, úskoky a podobně, dělají bojový systém zábavný a po pochopení i docela jednoduchý.

Grafickou stránku hry nemohu tak zcela ocenit, jelikož hraji na PS4. Pominuli tedy rozlišení a fps, o které na konzoli přicházím, hra stále nabízí úchvatné scenérie a různorodá prostředí. Taktéž postavy, jejich mimika a gesta jsou skvěle zvládnuty a nevyhnete se okamžikům, kdy by jste nemysleli na osamčení Triss nebo Yennefer, protože ano, vypadají opravdu dobře.

Už na začátku komentáře jsem zmínil, že hra je pomalá, dlouhá, táhne se. Pro děj je tato povaha hry fatální. Ale v dobrém slova smyslu. Nejenže stihnete v této době poznat hru detailněji a zvládnete si osvojit její mechaniky, ale propadnete ději, postavám a vztahům mezi nimi. Tenhle "úkaz" vám pak v závěru, či v několika důležitých scénách umožní eskalaci emocí a vtiskne vám tak třetího zaklínače hluboko do vašeho herního srdce. Nejste-li typický CoD hráč, po dohrání hry budete mít ten hořko sladký pocit v těle, říkajíc "tak... a co teď, mám umřít nebo si ten mistrovský kousek dát znova nebo co sakra!?", což je známka mimořádné hry (U mě osobně pouze u TW3 a Bioshock série).

Závěr si nechám pro negativa. Moc jich není, ale jsou také trochu paradoxní. Prvním je Klepna. Ten kůň je někdy prostě magor! Není to časté, ale Klepna neposlouchá tak, jak by si hráč někdy představoval. Moje oblíbená vlastnost Klepny je zběsilé pobíhání v kruzích a zaclánění kamery v momentě, kdy bojuji se skupinou nepřátel a nevidím ani hovno. Druhá, malinko nemilá věc je absence lokace postav (pro nepovinné úkoly). Kdybych z předešlého hraní nevěděl, kde Triss bydlí, asi bych se zbláznil z hledání. No a teď ta paradoxní část. Velkou nevýhodou je to, že bude trvat velmi dlouho, než na herní svět vstoupí podobně výjimečný titul a to mě na Zaklínači těší i sere zároveň. I přes to minimum nedostatků mi nezbývá nic jiného, než dát plnou palbu!

Pro: Postavy (Geralt is love, Geralt is live), rozmanitost bojového systému, bohaté prostředí, inteligentně napsané postavy a úkoly, děj

Proti: Občas Klepna, nezáživnost hledání částí zaklínačských setů, Zaklínačské universum není skutečné.

+24
  • PS4 100
  • PS5 --
2 roky. Tolik jsem strávil času s touhle hrou, ano někteří si říkají proč tak dlouho? Ani sám nevím, prostě jsem nějak ve volných chvílích chtěl prozkoumat, co se dá a dát tomu opravdu šanci. Dokonce tahle hra může za to, že jsem tehdá podstoupil upgrade své konzole na novou generaci konzolí. A byl jsem za to rád.

Tento komentář nebude klasickýho typu, protože když se člověk podíve, kolikrát si tu hru lidi otevřeli, kolik je tu diskuzí a hodnocení a všeho, nemá smysl to rozebírat. A po přečtení některých opravdu skvělých komentářů nemá smysl něco říkat, stejně už neřeknu nic navíc, vše již bylo napsáno. Spíš jen dodám, že hru jsem hrál od prvního vydání a celé 2 roky jsem prožil s upgradama a musím říct, že chápu její oblíbenost a musím jen poděkovat CD Projektu, že udělali něco takového a dali si tu práci aby ji nadále udržovali. Horko těžko se to bude nějakým způsobem překonávat protože každá hra, která by měla být nástupce bude srovnávána a to je opravdu těžký úkol, který není sice nereálný, ale kdo ví.

Takže spíš jsem chtěl říct jen zajímavost a čas, který jsem se hrou strávil a vyjádřit jí hold. Rád si ji i za dalších 20 let doma vystavím a zahraju až zapomenu na všechny ty emoce a strávenej čas, kterej jsem u hry strávil.

Pro: -

Proti: -

+16
  • PS4 95
Moje první dohraná PS4 hra, kterou jsem si neskutečně užila, jak graficky, příběhově, tak hratelně.
Nemá cenu se tu rozepisovat, protože to udělali desítky lidí přede mnou.
Jen já osobně jsem ve hře vůbec nevyužívala, jak kraftění předmětů, tak tvoření nějakých elixírů, takže ještě že bylinky nezabírali místo v inventáři. Vždy sem si vystačila s věcmi, co jsem našla a jediné co jsem nakupovala byli karty, které mně chyběli do kolekce.
Nejvtipnější bylo klouzání s Klepnou po skalách.
+16 +17 −1
  • PC 100
Rovnou začnu tím, že podle mě nejlepší RPG hra jakou jsem kdy hrál! Svět Zaklínače jsem moc neznal a až díky hře jsem se o něj začal více zajímat takže jsem pořídil i knížky a koukal na seriál. Předchozí díly jsem nehrál a i přesto jsem byl hned vtažen do děje hry a postav, s tím, že jsem si něco o dějové linii a ději zjistil, případně zkouknul na YT, ale bez spoilerování třetího dílu. Hru jsem hrál s polským dabingem a českými titulky.

Skoro celá základní hra se točí okolo hledání Ciri, která je v nebezpečí. Hra nabízí volný svět s naprostou propracovaností a množství herních stylů. Hráč se může více zaměřit na bojový styl nebo kouzelnický a lektvary. Já jsem se snažil nakombinovat boj + kouzla a myslím, že se mi to i zdárně povedlo.

Jinak myslím, že rozepisovat se detailněji o této hře nemá úplně smysl, jelikož ji zná asi každý a vše již nejen zde bylo napsáno. Možná jen dolním, že jsem nezaznamenal žádný bug nebo problém a že to je hra kterou jsem nehrál naposledy.

Hru jsem koupil i s datadisky Srdce z kamene a Krev a víno a konkrétně Krev a víno byl opravdu luxusní a byla super ta změna prostředí z ponurých bažin a močálů do prosluněných vinic.

Když jsem vše dohrál (celkem asi 217 hodin), tak jsem pocítil hroznou prázdnotu a pocit co teď budu hrát dál...

Pro: příběh, děj, hratelnost, grafika, optimalizace, gwint

Proti: není pokračování

+31
  • PS4 100
  • PS5 100
Díky next-gen updatu jsem se opět mohl ponořit do světa Zaklínače a to tentokrát se vším všudy a rovnou i na druhou nějtěžší obtížnost. Ze začátku jsem si chvíli zvykal na ovládání v soubojích. Přece jen je stále trochu krkolomné a chvíli trvá než si člověk zvykne jak dělat parry a jak uskakovat. Nicméně po chvíli hraní mi vše krásně zapadlo a díky lehčím změnám, které update přinesl (kamera blíže za Geraltem, rychlé kouzlení znamení, ...) jsem si celý zážitek skvěle užil. Tady asi není potřeba chodit okolo horké kaše a rovnou můžu říct, že i 8 let po vydání je Zaklínač 3 fantastickou hrou...

Asi nejslabším prvkem mi příjde dávkování příběhu, který prostě jen funguje jako pojítko lokací a postav a to do bodu než se setkáte s Ciri, pak už konečně začne být hlavní linie dostatečně zajímavá a skvěla napsaná. Díky tomu, že skrz příběh narazíte na skvěle napsané postavy a budete jejich řešit jejich strastí a tak lépe poznavat je i svět okolo, ani nevadí že hlavní linie zůstane dlouho zapomenuta a člověk se k ní vrátí jen ve chvíli, kdy má všechno ostatní hotovo.

To hlavní co je na Záklínači užasné jsou totiž právě všechny vedlejší mise a postavy se kterými se díky tomu setkáte. Dějové linky, které se na sebe průběžně vrství a kdy člověk vidí, že jeho rozhodnutí doopravdy mají váhu na to jak čí příběh skončí. To vše díky skvěla napsaným a zahraným dialogům a questům, které jsou každý dost originální a neopakující se. V průběhu hraní jsem se tešil na každou novou vývěsku a úkol a oddaloval tak hlavní linii co to šlo, abych nepřišel o žádny skvěle napsáný příběh.

RPG systém ve hře je skvěle zvládnutý a minimálně na začátku na težší obtížnost doopravdy potřebujete využívat jak Geraltovy dovednosti tak alchymii a různé lektvary abyste přežili. Základ je i shánět si lepší zdoj a to nejlépe se zaklínačských škol, která pak dává fajn bonusy. Tady se ale začne zviditelňovat další problém, který hra má a to je nevyvážená obtížnost. Někdy v Novigradu, když člověk plní všechny vedlejší questy a zlepšuje si i svou zbrojí, není hra už vůbec obtížná (a to na druhou nejtěžší obtížnost). Geralt je přelevelovaný a ani loot co vybadne není lepší než co má člověk na sobě. Trochu mě to mrzelo, tak jsem v tu chvíli přestal dělat zakázky, abych alespoň trochu zbrzdil můj progress.

No a pak je tu taky gwent a gwent a gwent a gwent, jo a závody na koních, pěstní souboje a prostitutky. A všechno to stojí za to a je skvěle udělané a detailně promyšlené. Jako všechno v této hře.

Pro: vrstvení příběhů a budování světa, dialogy postav, gwent, RPG systémy

Proti: nevyvážená obtížnost od poloviny hry

+25
  • PC 100
Možná to pro mnohé z Vás bude těžké k pochopení, ale jsem NADŠEN !!! To je seznámení !!!

Jednoznačně nejlepší RPG, co jsem si za poslední dobu střihnul, jednoznačně nejlepší z her co jsem v poslední době hrál a pravděpodobně nejlepší hra, co jsem kdy hrál vůbec.
Střílet superlativy by se nikdy nemělo přehnaně, ale pokud si je něco zaslouží, pak je to právě tento třetí díl, úžasné ságy o Geraltovi z Rivie, řezníkovi z Blawikenu.
Je tak krásně čitelné s jakou láskou vývojáři celý opus pojali. Jak moc jim záleželo na tom, aby ten člověk na druhé straně monitoru (rozuměj v sesli hráčově) prožíval příběh zaklínače tak, jako by byl jeho vlastím.

I když jsem zdrcený katastrofálním koncem, (podařilo se mi uříznout si ten nejméně šťastný) s chvějící se rukou musím zanést do databázních análů, že jsem byl svědkem něčeho většího, než-li bezduchého tlučení mečem a rutinním školením zprvu mrzkého pěšce v pozdějšího božího templáře. Žil jsem každou vteřinu Geraltova putování a poprvé se nebojím říct, že žádný úkol nebyl stejný. Ani jeden vedlejší quest se nepodobal předchozímu a co se hlavní linky týče, ta byla skutečně hodna Sapkowskeho předlohy.

Putování jsem započal na sklonku roku 2015 a dnes jsem jej ukončil, za hořkého zvuku precizního, leč velice trpce znějícího soundtracku.
Opět se do Temerie vrátím, jakmile dokončím (nebo se o to alespoň pokusím) všechny zbývající resty, vrhnu se do světa znovu, na těžší obtížnost a tentokrát si dám větší pozor při mém rozhodování. Opět musím cítit šeřík a angrešt

Pro: Čtenář knih bude umírat blahem, Nečtenář knih bude umírat blahem a knihy si přečte, Každá jedna maličkost ve hře

Proti: Jedné z nich musíte zlomit srdce (jakoby však vaše nebylo zlomeno tolikrát)

+35 +36 −1
  • PC 95
„Evil is evil. Lesser, greater, middling... makes no difference. The degree is arbitrary. The definition is blurred. If I'm to choose between one evil and another, I'd rather not choose at all.“

Na začátku bych chtěla napsat, že jsem nehrála první díl herního Zaklínače, nečetla předlohu a neviděla žádný z filmů. Zato Zaklínače 2 považuji rozhodně za jednu z nejlepších her, kterou jsem kdy hrála, to i přes mé nemalé výtky k těžkopádné a nepřívětivé hratelnosti. A Divoký hon všechny ty výtky vymazal do jedné.

1) Geralt z Rivie sice nepatří do bratrstva Assassínů, takže parkour po budovách není jeho silnou stránkou, nahnutější skála, pokud je hladká, mu rovněž činí problémy, ale rozhodně se už pohybuje suverénněji, než v předchozím díle. Alespoň už dokáže skákat a dokáže se i za běhu chytnout převisů, výše vyšplhat atd. V otevřeném světě navíc samozřejmě už nemáte problémy s obcházením obrovské oblasti a načítáním tabulek.

2) U předchozího dílu jsem si stěžovala na kvalitu map – problém vyřešen. Mapa je přehledná, dá se na ní vyznačit i hráčův vlastní bod, ukazuje vzdálenost (kroků), ukazuje dokonce i přesnou cestu, což je opravdu luxus pro lenochy. To znamená pro většinu hráčů, včetně mě. :D

3) Vím, že se tu spousta hráčů chvástá tím, jak hráli Zaklínače 3 na obtížnost Krev a kosti. Já se nebojím přiznat, že jsem celou hru odehrála na nejjednodušší úroveň, stejně jako předešlý díl, ovšem s tím rozdílem, že tady byla lehká úroveň konečně skutečně lehká. Krýt se jsem prakticky nepotřebovala, tvrdý zásah mečem jsem skoro nepoužívala, u většiny nepřátel stačily lehké útoky a posilnění Quenem, u bossů bylo občas nutné uskakovat. Žádný trainer už nebyl potřeba, a ačkoli daleko těžší, než jakýkoli pozdější boss Divokého honu, byl pro mě ten úplně první v jeskyni s Keirou Metz a především, pak vlkodlak, troll a jeden Skeližan z vedlejšího úkolu (čímž chci upozornit na zřejmou nevyrovnanost obtížnosti mezi nepřáteli), tento systém mi vyhovoval, včetně očíslování nepřátel podle obtížnosti.

4) Grafika byla dobrá, nepíšu ohromující, ale pěkná a odpovídala době svého vzniku. Už se nestávalo, že by postava mluvila a neotvírala při tom pusu. Zvuk se znatelně zlepšil, hlasitost v dabingu byla v celku vyrovnaná, horší to bylo s animovanými „mezičástmi“, ty byly znatelně slaběji nahrány, naštěstí další věc, co se taky zlepšila, je, že se konečně dá hra zesilovat přímo na klávesnici.
Co se stále ještě týká technických záležitostí hry, našlo se pár menších bugů – především s Klepnou, která se občas někde kousla, a motala se chvíli v křoví, jindy se hlavou zasekla v nějakém předmětu a nebylo možné na ni vyskočit, nebo nechtěla jet rychlejším tempem a asi dvakrát se mi stalo, že za mnou nepřišla vůbec, ačkoli byla volána a bylo to v dané oblasti možné.

Vyskytly se ale i závažnější bugy – ten úplně největší, kdy jsem se musela vrátit o dvě uložené hry zpátky (jedna nepomohla), se objevil při finále vedlejšího úkolu se zavražděním krále Radovida. Když jsem zabila Dijkstru (který se mylně domníval, že ho nechám, aby zabil moji nejoblíbenější postavu – Rocheho, se kterým jsem prožila tři čtvrtiny předchozího dílu) a jeho kumpány, nenaskočilo žádné video, postavy tak nějak postávaly okolo a nic se nedělo. Nemohla jsem odejít z nádvoří, s nikým mluvit, atd. Musela jsem hru načíst o dvě uložené hry zpátky a pak video jelo i při naprosto stejných volbách.

Další, méně závažný, docela vtipný bug přišel až ke konci, kde jsem měla nejprve přemoci, coby Geralt, Caranthira na ledu, Caranthir se úplně zaseknul, stál na místě a ani se nehnul, takže ho Geralt jenom řezal mečem, než vypršela čára se zdravím.

Tedy bugů bylo více, než u předchozího dílu, ale samozřejmě chápu, že to byla asi nutná daň za to, co je na té hře nejlepší – za komplexnost a rozsáhlost.

A tohle je okamžik, kdy začnu pět na Divoký hon ódy, jako všichni ostatní. :-)

Skutečně jsem ještě nikdy nehrála nic tak obrovského a to nejen, co se týká (téměř) neomezeného, otevřeného světa. Kde končí pevnina, tam začíná moře, jen vyměníte Klepnu za malou loď a jede se dál. Ubíhá čas, ubíhají dny, mění se počasí. Vesnice i města si žijí vlastním životem, sedláci pracují na polích, děti si hrají na rozbrázděných, blátivých cestách, kněží Věčného ohně kážou ve městech nenávist vůči „nelidem“ za vděčného poslechu svých fanatických příznivců. Ať se Geralt ocitne kdekoli, lidé na něj pokřikují, reagují na jeho přítomnost a velmi často od něj potřebují pomoc. Na rozsáhlých travnatých pláních pevniny, či na zasněžených kopcích ostrova Skellige se prohánějí divoká zvířata (koně, divoké kozy), ve vesnicích zase polehávají v ohradách ta domestikovaná. Drobné nestvůry číhají každých pár metrů, těch větších se Geralt může zbavit za peníze. Ve městech i vesnicích jsou obchodníci, u nichž je možno jak kupovat, tak prodávat zbraně, zbroj, jídlo, bylinky, sedla a klapky pro Klepnu a další předměty. Ve světě Zaklínače 3 se zkrátka cítíte svobodní. Sami si můžete volit, kdy budete, nebo jestli vůbec, řešit vedlejší úkoly, či Zaklínačské zakázky. Sami si můžete zvolit, kdy se pustíte do hlavního příběhu. Je jen na vás, jestli se u nespravedlivých a mnohdy krutých rozmíšek mezi vojáky a obyvateli, nebo obyvateli vesnic mezi sebou, někoho zastanete, někoho zabijete, či je necháte vlastnímu osudu. Sami si volíte cestu i způsob cestování.

Vše ve hře je dějově provázáno – válečná tažení Nilfgaardu bezprostředně ovlivňují jak životy obyvatel měst (radikalizace obyvatel Redanie, upalování „nelidí“ pod čím dál zoufalejší a čím dál krutější vládou Radovida/ Uvažování, kdo by měl zasednout na trůn na Skellige, aby ostrovy odolaly nájezdům Nilfgaarďanů), tak životy lidí na vesnici (vypalování, rabování, vraždění obyvatel). V jedné Zaklínačské zakázce musíte zabít nestvůru, aby se vyléčila holčička, která se napila zkažené vody, v níž plavaly mrtvoly vojáků; v jiné zakázce se zase ukáže, že „příšerami“, které vraždí redanské vojáky, jsou ve skutečnosti Scoia’tel. Každý z neuvěřitelně mnoha vedlejších úkolů a každá ze zakázek má svůj vlastní příběh, který se větví, komplikuje a velmi často přichází s překvapivým, nečekaným závěrem.

Snad u žádné hry, jakou jsem kdy hrála, nebylo znát nadšení a radost z jejího vytváření tak markantně, jako je tomu právě u Zaklínače 3. Detaily různých, i třeba sebemenších příběhů, detaily rozličných osobností, které Geralt na své Stezce potká, různorodost jejich vyjadřování, uvěřitelnost jejich chování, rozsáhlé zápisky v Geraltově inventáři ke každé alespoň trochu důležité z nich, to vše svědčí nejen o onom nadšení a radosti, které jsem předeslala – svědčí to rovněž o obrovském talentu scénáristů. Svědčí to o lásce ke hře, již CD Projekt Red vytvořil a tím ji učinil ještě výjimečnější.

O monstróznosti světa Zaklínače 3 tedy není nejmenších pochyb a tady se dostávám k hlavnímu ději:

Zatímco u předchozího dílu jsme museli vypátrat vraha krále Foltesta, abychom očistili Geraltovo jméno a děj se v průběhu hry stával ještě zajímavějším a komplikovanějším, zde je to přesně naopak. Bohužel, i přes veškerou vypiplanost, se hlavní děj u Zaklínače 3 stává s každou další částí jednodušší, přímočařejší, očekávatelnější a nudnější. Pátrání po Cirille by mohlo být vypjatější, kdybychom do tohoto dílu o nějaké Cirille vůbec slyšeli (alespoň, pokud jsme nečetli předlohu). Takhle pátráme po někom, koho neznáme a na kom nám nesejde, a ačkoli se na Stezce dozvídáme o dceři císaře Emhyra nějaké informace, stále to není dost, abychom si k ní vytvořili vztah a udělali si o ní komplexnější obrázek. Flashbacky už nejsou nic, co by nás u Zaklínače ohromilo, a tak nezbývá, něž spolehnout se alespoň na zajímavé okolnosti pátrání. A těch se nám v první části příběhu skutečně dostane.

Samozřejmě mám na mysli výbornou část s Baronem a jeho rodinou, kterou se nebojím označit za stěžejní příběh hry a dokonce si myslím, že kdyby se děj točil kolem této (vlastně spíše vedlejší) zápletky, namísto hledání Ciri, hra by byla už téměř dokonalá. Takhle zábavnou, krutou a strašidelnou zápletku jsem skutečně nečekala ani omylem, zvláštěpak ne skoro hned na začátku. Část s Potracenkou byla strhující a emocionálně vypjatá, stejně jako postupné odhalování okolností, za nichž skutečně manželka a dcera Krvavého barona opustily. Hrála jsem pár dílů ze survival série Silent Hill, takže co se týče hororovosti, snesu celkem dost, ale z ježibab z Křivušských blat se mi opravdu zvedal žaludek a po prvním setkáním s nimi jsem si nepřála nic jiného, než je všechny odkrouhnout. Naneštěstí je hra až tak frustrující, že mi to ještě dlouho nedovolila, což ale paradoxně ještě umocnilo zážitek z ní. Dolní strážná se pro mě dokonce stala natolik nepříjemnou, že jsem dlouho odkládala návrat pro baronovu ženu a její následný hořký konec (vybrala jsem si pomoci duchovi ve stromě, takže chápete).

Po takto silném prvním dojmu, který se mi dostal, jsem doufala, že zbytek příběhu bude stejně úžasný, jako zápletka s Baronovou rodinou, ale bohužel nic, co se později objevilo, mě už takhle neohromilo, z čehož plyne, že od tvůrců nebylo příliš moudré vyložit svou nejsilnější kartu hned na začátku. Když už jsem u karet, Gwint šel úplně mimo mě. :-)

Co se hlavního děje týká, zaujala mě bitva o Kaer Morhen s pomocí všech Geraltových přátel, sledování skoro všech postav bylo výborné, přepínání na Ciri taky a smrt Vesimira mi nejen způsobila husí kůži, ale i vehnala slzy do očí. Zase bohužel, tohle byla stěžejní část hlavního příběhu, která už zůstala až do konce nepřekonána.

Za zmínku ještě stojí zabití dvou ze tří ježibab a Imleritha ve Velenu nebo dosazení Ceryse nebo Hjalmara na trůn ve Skellige, jinak se děj, i přes veškeré už dříve vyjmenované nesporné kvality Zaklínače 3, odvíjel víceméně rutinní cestou. Bylo jasné, že budu muset zabít i další důležité členy Divokého honu, což nebylo vůbec tak strhující, jako (podle všeho menší, podle dojmu ze hry vetší a důležitější) bitva u Kaer Mohren a v úplném závěru hry jsem se ani nedozvěděla, jak to vlastně Cirilla udělala, že zabránila příchodu Bílé zimy, a co víc, jak se jí podařilo přežít (při závěru se zaklínačskou budoucností pro Ciri). Zkrátka a dobře – závěrečná část Zaklínače 3 na mě působila zvláštně useknutě a „odfláknutě“ po tak úžasném rozjezdu a při tak detailně propracovaném světě, v níž se odehrála.

Závěrem bych se chtěla omluvit za rozsah mého textu a za množství spoilerů, které jsem, doufám, snad všechny skryla. Mám pocit, že pokud si nějaká hra zaslouží tak dlouhý komentář, je to právě Zaklínač 3, a vyjadřovat se jenom obecně mi zase přišlo jaksi nepřirozené vzhledem k tomu, jaký důraz hra klade právě na děj samotný.

PS: Vybrala jsem si Triss. Yennefer je sice krásná a podle všeho i schopnější čarodějka, ale na můj vkus se chovala až příliš „namachrovaně“, chladně a arogantně. Navíc jsem z její strany necítila skoro žádný cit vůči Geraltovi. Triss je na druhou stranu holka do nepohody, která Geraltovi vždycky bezpodmínečně pomáhala, i když nemusela, a která je do něj očividně velmi zamilovaná a stojí o budoucnost s ním. Takže pro mě je na prvním místě vždycky Triss. :-)

Ačkoli nedávám 100%, Zaklínač 3 je hra, která stojí za to. Vrchovatě stojí za peníze, které za ni dáte, neoddiskutovatelně stojí za to, abyste si ji nejen zahráli, ale hlavně prožili. Je to hra, která se mistrně propracovanými (především vedlejšími) zápletkami a postavami v současnosti žádné jiné hře nevyrovná, a která dokáže být krutá a nelítostná stejně, jako milá, lidská a vtipná. Je to hra, z níž nečiší kalkul (zdravím poslední díly Assassin’s Creed série!) a na níž je patrné, jak moc její nadané tvůrce bavilo ji vytvářet. Pokud bych měla někomu dnes doporučit jedinou hru, byl by to Zaklínač 3 s dodatkem, že by bylo nejlepší si před ním zahrát kratšího, technicky o velký kus slabšího, ale co se týče hlavního děje více strhujícího Zaklínače 2, aby hráč lépe pochopil postavy a svět, v němž Geralt z Rivie žije. Svět, do něhož se budete rádi vracet, který vám zajistí hodiny a hodiny chytré zábavy, a u něhož stále budete doufat, že se s ním setkáte za pár let při dalším dílu této herní série, nebo alespoň dalším slušném rozšíření.

Update po druhém dohrání: Zvyšuji na 95%, jedna z úplně nejlepších her, které jsem kdy hrála, jíž se žádná další nemůže vyrovnat rozsáhlostí při vysoké kvalitě příběhu. Podruhé byl Zaklínač III snad ještě zábavnější, než poprvé + Gwint je opravdu závislácká karetní hra. ;-)

Pro: famózně propracovaný otevřený svět, výborné postavy, skvělý scénář, Vernon Roche, dabing Charlese Dance na císaře Emhyra, délka hry

Proti: slabší hlavní děj, který se postupně stává rutinnějším; useknutý konec, málo Vernona Rocheho. :D

+19 +20 −1
  • PC 95
Nemá smysl opakovat, co už tu bylo psáno mnohokrát, přesto mi to nedá. Už od první minuty ve hře jsem se nestačil divit té neskutečné realističnosti prostředí. Krajina, změny počasí, živoucí města a vesnice, to vše je naprosto dokonalé. Popravdě je to první hra v mém životě, kdy jsem se prostředím kochal od začátku do konce a i po odehrání mnoha hodin a navštívení snad všech možných míst na mapě jsem stále nacházel nové a nové důvody proč se jen tak zastavit a rozhlížet se po kraji. Vše propracované do detailu. Musím říci, že v tomto je Zaklínač 3, alespoň pro mě, naprostou jedničkou.
Hlavní příběhová linie byla velmi dobrá, bavila mě a měla logickou posloupnost. Přesto musím říci, že úplného vrcholu nedosáhla a po dohrání jsem měl pocit, že skončila jaksi nedokončeně nebo snad i předčasně. Ale to jen tak trochu zbytečně rýpám.
Vedlejší mise se také povedly, především z hlediska osudu postav a minipříběhů, které je obklopovaly. Některé tyto vedlejšáky mě zůstaly v hlavě více, než hlavní příběh. Velký plus vidím také v celkové mytologii zaklínače, která pro mě byla vítaným osvěžením v moři už zkomercializované anglo-americké fantasy (středoevropan ocení o to více). Po čase hraní se však přirozeně dostavil určitý stereotyp (např. hledání stop pomocí zaklínačských smyslů). Mrzelo mě také, že rozhodnutí (dobrý vs zlý skutek) neměla často vliv na průběh hry a tím i ztrácela trochu smyslu.
Ovládání a soubojový systém jako celek ušly, ale pokládám je za jednu z hlavních slabin hry. Ovládání koně (Klepny) bylo místy přímo hrozné (hrál jsem na PC) a proto jsem mise se závody na koních vynechával. Stejně tak snaha z koně bojovat většinou byla jen zbytečnou ztrátou času, než člověk stejně z toho koně slezl. Výhodou tak byly pouze přesuny na větší vzdálenost ve sprintu. Rozčilovalo mě také vylézání z vody, které místo skoro nešlo. Souboje byly celkem přehledné a zábavné, ale vyváženost obtížnosti mi moc neseděla. Na třetí nejvyšší obtížnost to bylo stále bezproblémové a naopak největší obtížnost už byla místy hodně hustá (překvapivě víc než při soubojích se silnými příšerami či bossy, tak spíš v soubojích s bandou topivců či pavouků). Hrál jsem tedy na třetí obtížnost a hrou jsem procházel bez větších komplikací. Tudíž jsem neměl potřebu využívat všech možností (především lektvarů, olejů či petard - kuš mi pak přišla už úplně k ničemu, kromě podvodních bojů), které hra nabízí. V zásadě mi tak po celou dobu hraní stačilo mít meč a zbroj odpovídající aktuálnímu levelu, využívat znamení a doplňovat životy jedením nebo vlaštovkou (jo a občas použít kočku v jeskyni).
Přes tyto menší komplikace, které mi neumožní abych této hře dal plnou palbu (a pouze ji zařadí mezi asi 5 her těsně pod vrcholem hodnocení) považuji hraní této hry za opravdový zážitek a potěšení. Hudební podklad byl dokonalý a myslím, že se budu ještě dlouho vracet, třeba jen proto, abych znovu nasál tu atmosféru.

Pro: Atmosféra, krajina, města a vesnice, příběh (včetně příběhů vedlejších misí), hudba, mytologie zaklínače, souboje

Proti: Některé prvky ovládání, po delší době určitý stereotyp v hratelnosti, vyváženost obtížnosti

+22
  • PC 100
  • PS5 100
Dlouhá léta jsem odkládal hraní třetího Zaklínače kvůli tomu, kolik času hře musí člověk věnovat. A teď jsem mu věnoval druhých 150 hodin za poslední dva roky. Je to vážně klenot, hra nabitá neskutečným množstvím obsahu, který se mi ani po těch 150 hodinách nepovedlo vyčerpat. Rád bych se v komentáři věnoval především porovnání těchto dvou až překvapivě odlišných zážitků co jsem se Zaklínačem měl.

Hrál jsem Zaklínače poprvé na PC předloni v době covidu, období lockdownu bylo na hru tohohle rozsahu ideální, letos po vydání next-gen updatu jsem ho rozjel znovu na PS5 a říkal jsem si, jestli mě bude bavit stejně jako při prvním průchodu. Ukázalo se, že odpověď je - bude mě bavit ještě víc. Objevil jsem spoustu obsahu, co mi při prvním průchodu uniknul, většinu rozhodnutí z minula jsem zapomněl, takže jsem měl opět spoustu dilemat jak se rozhodnout a některé zápletky a osudy postav mi dopadly úplně jinak než v prvním průchodu. V rámci letošní výzvy a kategorie Karbaník jsem se navíc plně věnoval i Gwentu, který jsem do té doby úplně ignoroval a konečně trochu pochopil, proč jen u téhle části stráví spousta hráčů dlouhé hodiny.

Grafický upgrade je značný. První průchod jsem měl na starší PC sestavě ve fullHD a středních detailech. Next-gen verzi pak na PS5 v performance modu 60FPS, kde může trochu trpět rozlišení a občas to ze 4K padat na nižší, při hraní jsem si toho ale vůbec nevšiml a hra běžela drtivou většinu času krásně plynule a bez nějakých grafických artefaktů. Netrávím ve hrách většinou velký čas v photo modu, spíš ho často ani nezapnu, ale tady jsem se v některých lokacích kochal nádhernými výhledy a nasvětlením scény.

Co do hratelnosti mám asi jedinou drobnou výhradu k ovládání Klepny, které bylo jak v původní, tak vylepšené verzi lehce krkolomné, ale dá se na to zvyknout, není to úplně dokonalý dopravní prostředek :) ale na krátké vzdálenosti je kolikrát lepší jít pěšky, na delší kromě objevování nových lokací jsem většinou používal fast travel. Soubojový systém je i na ovladači velmi dobře zvládnutý - jedna z věcí ze kterých jsem měl největší strach po přechodu z PC a klávesnice, kde jsem Zaklínače dohrál poprvé. Zvyknout se na to dá velmi rychle a je to intuitivní.

Kromě hlavní hry se určitě nesmí opomíjet ani obě DLC, které jsou taky perfektně zpracované a když je rozsahem porovnám se spoustou standalone titulů, s přehledem by obě DLC mohly vyjít i jako samostatné hry. Ostatně to platí u DLC od CD Projekt RED obecně, nové DLC Cyberpunk 2077: Phantom Liberty je toho dalším důkazem.

V Zaklínačovi se dá strávit 100 hodin, ale klidně i dvojnásobek toho. Pokud by tam chtěl člověk vyzobat každičkou drobnost co hra nabízí, možná i trojnásobek toho. Narozdíl od spousty jiných RPG jsou zde vedlejší questy vždy něčím zajímavé, rozhodně nejsou jen nějakou povinnou výplní co by natahovaly čas a nemusíte se nutit do toho je plnit kvůli trofeji, nebo nějakému splnění procent hry. Snad všechny jsem hrál s chutí a těšil se na co díky řešení různých problémů narazím. Tak nějak si myslím, že s třetím Zaklínačem jsem se neviděl naposledy.

Pro: epický příběh, v roce 2023 stále aktuální hratelnost i grafika díky next-gen update, rozsah, propracovanost všeho co hra nabízí

Proti: není mnoho tak dokonalých her :)

+21
  • PC 90
  • PS4 90
Witcher 3 pro mě symbolizuje dokonalé spojení úžasně vytvořeného světa, kvalitně napsaného příběhu a naprosto dokonalého vzhledu i dabingu Geralta z Rivie. Svět, do kterého vstoupíte, je obrovský, vysoce detailní a jednoduše dechberoucí. Pozornost věnovaná detailům v herním designu, od rušných měst až po klidný venkov, je pastvou pro oči. Téměř každý dům je propracovaný z vnějšku i zevnitř, což rozhodně není samozřejmostí a spousta jiných her odbývá tento detail ve formě prázdných nebo zamčených kulis. Modely postav jsou komplexně navrženy a monstra, se kterými se setkáte, jsou děsivá a vzbuzující hrůzu. Grafika, i roky po vydání her, bez problémů obstojí ve zkoušce času.

Dějové linky v Zaklínači 3 a jeho DLC patří mezi nejlepší příběhy, které kdy pro herní projekty vznikly. Jsou plné složitých postav, volby, které vás nutí pochybovat o morálce, a každý dialog nebo akce má své důsledky, které formují váš příběh. Značné množství koutů mapy se hemží úkoly, záhadami a skrytými poklady. Vedlejší úkoly nejsou rušivé, doplňují hlavní příběh a nabízejí hráčům šanci prozkoumat hlubiny světa a jeho tradice. Ať už lovíte mýtická stvoření nebo řešíte záhady, každý úkol má smysl a přispívá k celkovému příběhu hry.

Soubojový systém je náročný, zábavný a opravdu uspokojující. Pohyby a boj jsou tak plynulé díky velkému množství bojových stylů, které budou vyhovovat všem, ať už jde o boj s mečem, sesílání znamení, střelbu nebo lektvary, které hráčům umožňují skutečně strategicky naplánovat komplikovanější souboje. Je to dokonalá rovnováha mezi dostupností pro nováčky a složitostí pro ostřílené hráče.

Zvukový design a hudba je něco opravdu výjimečného a zaslouží si velkou pochvalu! Hudba je obzvláště strašidelná v kombinaci s atmosférickými zvuky a má obrovský emocionální dopad na každý herní okamžik.

Může to trvat pár hodin, než se do hry pořádně dostanete, ale jakmile se svět otevře a začnete opravdu chápat všechna pravidla a zákonitosti, budete se divit, proč jste třetí díl Zaklínače nehráli dříve.
+22
  • PC 100
Po Zaklínači 3 už pro mě žádné RPG nebude dost dobré. Vyjma stealth, který mě tady vážně chybí, nemá W3 jednoduše nic na co by se dalo žehrat. Každá sebemenší blbost je tady domyšlená a je vidět, že hru dělali hráči pro hráče.
Dohráno. 174 hodin a zdaleka jsem nevysbíral všechny otazníky na mapě.
Není k tomu moc co říct, všechno už tu napsali přede mnou. Snad jen, že je jde o nejlepší herní příběh co jsem potkal. Tím myslím celou sérii dohromady. Trojka je potom rozhodně nejlepší hra všech dob. Pro mě. Krásný svět, fantasticky vyprávěný příběh a dokonalá hratelnost. Na to jak je hra obrovská tak obsahuje minimální množství chyb. Za těch 170 hodin jsem našel jen dvě místa, kde je chyba v návaznosti textur, po skončení hlavní linie mě chvilku zlobila Klepna na mostech - nechtěla dál dokud jsem nesesedl a nepopošel a hra jako taková spadla do systému tuším jednou jedinkrát. Klobouk dolů páni programátoři.
DLC mají výborné příběhy a bohatě rozšiřují už tak neskutečný svět hry.
Dlužno podotknout, že Skyrim jsem po cca 180 hodinách měl zamořený mody a většinu času jsem se prakticky motal po světě a bavil kravinama. V Zaklínači za 170h jsem prakticky neustále plnil nějaký quest a ani na moment se nenudil. To se o Skyrimu rozhodně říct nedá. Questy jsou naprosto nesrovnatelné co se zábavnosti týče. Dám si pauzu, konečně dorazím Prey, KCD a MGSV a s radostí si tento klenot zopáknu.
Jen mě mrzí, že nemám krabicovou verzi, ale jen GOG. ALe aspoň dostali všechny mé peníze autoři a nikdo jiný. Zaslouží si to velice. Zbývá čekat na Cyberpunk a doufat, že pojede na tom šrotu co mám za stolem.

Pro: obrovský svět, výborně napsané questy a dialogy, fantastická grafika a hratelnost

Proti: díky zábavnosti questů není čas na kochání se krásně vytvořeným světem :D

+28 +29 −1
  • XOne 100
Psát „sáhodlouhý“ komentář ke hře, která je k dnešnímu dni již cca 5 let stará, a kterou hrál snad každý, kdo je alespoň trošku RPG pozitivní, by bylo jako nosit sovy do Atén. Pokusím se proto raději vypíchnou to, co mě osobně na hře zaujalo nejvíce. Z tohoto pohledu nemohu než na prvním místě jednoznačně zmínit naprosto skvělý scénář, a to jak hlavního příběhu, tak především bočních questů. Troufám si říct, že Zaklínač 3 je v tomto ohledu nejlepší hrou, jakou jsem buď vůbec, nebo alespoň za hodně dlouhou dobu hrál. Téměř každý z těchto úkolů mě něčím zaujal a zajímalo mě, jak nakonec dopadne, což je docela podstatný rozdíl oproti úkolům např. v AC Odyssey. Uvedené pro mě platí navzdory tomu, že i posledně jmenovaná hra mě celkem dost bavila. Dále musím kladně hodnotit i grafiku, která, samozřejmě za přispění několika patchů od doby vydání, nevypadá ani v roce 2020 vůbec špatně. Podle mého k tomu přispěla zvolená („pastelová“) grafická stylizace, která mě doslova pohltila. Pozitivně pak hodnotím například také zvolený strom skillů, a to hlavně proto, že neobsahuje jen perky typu vyšší damage s takovým a takovým útokem, ale i modifikace používaných znamení, komba atd.

Pokud bych měl jako protipól kladům uvést alespoň nějaké věci, které mi na hře vadily, zmínil bych asi repetitivnost „otazníčků“ na mapě, a to především ve Skellige, což ale bude problém snad jen pro ty, kteří jako já mají tendenci ve hře prolézt co se dá. Dále, což ale vnímám úkorně téměř u každé hry, mě místy iritovalo, když hlavní hrdina na jednu stranu dokázal kde co přelézt a přeskočit, aby jen o pár minut později nebyl schopen překročit třeba kámen na zemi, nebo vylézt z vody na minimálně vyvýšený břeh. To jsou ale v souhrnu veskrze drobnosti. Pět let po vydání pak mohu říct, že na bugy či glitche jsem narazil opravdu jen zcela výjimečně (s nemožností dohrát z tohoto důvodu quest jsem se setkal jen jednou), což dává do budoucna naději i ohledně stavu Cyberpunku :-).

V souhrnu shora uvedeného asi nikoho nepřekvapí, že všem, kteří jako já donedávna, mají Zaklínače 3 stále mezi herními resty, nemohu než jeho dohrání jednoznačně doporučit. Pro RPG fanoušky bych to dokonce označil za povinnost. Nad to lze dodat, že nebudete-li mít ani po dohrání základní hry dost, tak stejně skvělá DLC (věru nevím, které z nich mě bavilo víc), Vám poskytnou pořádný nášup.

Pro: úžasně nápadité questy, grafická stylizace, povedený strom skillů, celkové zasazení (což je přirozeně zásluha především knižní předlohy)

Proti: snad a opravu jen snad možný stereotyp co do „otazníčků“ (lokací) na mapě

+24
  • PC 100
Stručně a jasně: Tohle je jednoznačně nejlepší hra, kterou jsem kdy v životě hrál a nemyslím si, že ji jen tak něco překoná. Zaklínač 3 se zkrátka povedl po všech stránkách (příběh, prostředí, grafika, hratelnost, soundtrack atd.), ale to úplně největší kouzlo hry spočívá v (zdánlivě nepodstatných) detailech, se kterými si tvůrci obdivuhodným způsobem vyhráli. Už jen samotné ježdění na koni v nádherném (i když trochu depresivním) prostředí otevřeného světa za doprovodu uším lahodícímu soundtracku je samo o sobě zážitkem. Velmi mě baví i Gwint - dokonale propracovaná a vychytaná minihra, kterou, tipuji, tak půlka hráčů přejde bez hlubšího probádání, přesto ji tvůrci promakali až do těch nejmenších detailů.
Hra také nabízí bohaté možnosti volby, takže hráč může rozhodnout, kam se bude ubírat nejenom příběhová linie, ale i Geraltův soukromý život, což až neuvěřitelně vtáhne do děje. Baví mě i listování v obsáhlém Bestiáři a tvorba i využívání různých lektvarů. Těch skvělých věcí nabízí třetí pokračování Zaklínače samozřejmě mnohem víc.
Zatím jsem nenašel vůbec nic, co bych mohl hře vytknout.

PS: Až tady z komentářů jsem zjistil, že existuje víc verzí konce hlavního příběhu a jak to tak pročítám, tak to vypadá, že jsem byl jeden z těch šťastnějších, kteří završili hru hned na poprvé relativně happyendem.

Pro: Otevřený svět, příběh, soundtrack, hromada zábavných vedlejších úkolů, prostředí, atmosféra, Gwint

Proti: Nic

+25
  • PC 100
104 hodin skvělého zážitku (a to jsem ke konci hraní spěchala). Ke hře mě dokopal můj přítel, který zbožňuje celou sérii Zaklínače, a já mu za to jsem neskonale vděčná, ačkoliv už v tomto bodě se nachází první menší problém. Jelikož přítel zná knihy i předchozí hry, zná také všechny důležité postavy v příběhu. Pro mě jako naprostého nováčka ale bylo docela zatěžko rozhodovat o postavách, které jsem zrovna potkala a nevím nic o jejich minulosti či charakteru (nemluvě o tom, že ne každý může hned chápat, proč má Geralt Ciri tak moc rád, anebo si ji nemusí oblíbit)
To ovšem neubírá úžasné hratelnosti, obřímu množství vedlejších i hlavních úkolů, diverznosti a promyšlenosti světa (vše, co se děje dává smysl a má nějaký důvod stejně tak jako řešení) a samozřejmě i skvělému vyprávění příběhu (i když se občas člověk při hraní emočně zatvrdí, tahle hra ho nenechá jen tak se pousmát anebo se jen cítit smutně - i když nehrajete sami za sebe ale za Geralta a i když si ostatní postavy moc neoblíbíte, stejně vás konec každého menšího i většího příběhu dané postavy velmi silně dojme)
Velmi lehká karetní hra Gwint byla takovým milým prvkem (jakmile získáte dobré karty, máte vítězství skoro vždy jisté), takže i když jsem se hraní karet moc nezabývala, rozhodně jsem se bavila, když už jsem je hrála.

Pro: Úžasný diverzní svět, složitý a promyšlený příběh, velké množství vedlejších i hlavních úkolů, 3 možné konce, žádný významný bug ve questu

Proti: Dlouhé loadingy, nešikovná jízda na koni (často se vzpírá, i když před ním není překážka), nemizení použitých úkolových předmětů/nenalezení k jakému úkolu jsou, nejhorší konec je šíleně depresivní, rozhodování o (pro nováčka) neznámých postavách

+27
  • PS5 100
Jedno z najlepších RPG vôbec. Vo svete tak prepracovanom a detailnom, ako má tretí zaklínač je skutočne umením vývojárov neskĺznuť do nudného a príliš prebujelého prerozprávania príbehu, ale naopak, držať tú pravú mieru napätia spoločne s dávkovaním informácií zo sveta po maličkých kúskoch. Hra má veľmi hutnú atmosféru, ktorá by sa dala krájať, vďaka čomu ma vtiahla do svojho universa a len tak ľahko nepustila. Pripočítakte k tomu vynikajúci príbeh, ako aj veľmi zaujímavé side questy a skvelú hudbu dofarbujúcu celkovú atmosféru a je o skvelú zábavu na dlhé zimné večery postarané.

Pro: Príbeh, grafika, atmosféra, prepracovanosť

Proti: Navigácia v inventári

+9 +11 −2