Diskuze

Achievementy ve hře nejsou, proč taky. Je to čistá indie záležitost a achievementy by myslím autoři do hry nikdy nedali.

Pooky: U nás krabice není, což je škoda. Vyšla tuším jenom v Rusku. Jinak Steam nebo přímo od Tale of Tales.

Tak jsem si pořídil The Path Soundtrack (limitovaný na 500 kusů) + originální The Path tričko. zde Teď už tam mají myslím jen ten soundtrack bez trika, bylo to dost omezené.

Přesně tak. Polsko s bezmála 40 mega obyvatel je trh na zcela úplně jiné úrovni. A hry tam stojí jako flaška stolního vína u nás ;-)

A v ČR to nevyšlo? Co takhle nějaký shop?

Lidičky, nevíte jestli je možné někde sehnat The Cesta v krabicové verzi? V Polsku to vyšlo: překrásný coverbox.

Jen pro zajímavost, 7. května 09 vyšla "Cesta" také pro Mac OS.

MCZ: Jak jsem psal, měl jsem z té recenze pocit, že autor tu hru hodnotí jako běžnou hru od EA, Ubisoftu a dalších gigantů. Jako něco, co stojí 40 Euro a mělo by tedy za tu cenu nabídnout kvalitní zábavu pro všechny. Ale tak to přeci není. Je to indie, stojí necelých 8 Euro, pracovali na ní víceméně 2 lidé a ty nám nechtěli naservírovat běžnou, mainstreamovou a zábavnou hru. Nezávislá filmová scéna asi také neuspokojí představy běžného popcornového diváka. Tale of Tales už jsem nějaký ten měsís sledoval a tyhle lidi mají na herní scénu úplně odlišný pohled. Oni by si třeba v život nezahráli nějakou klasickou AAA hru, které nás tolik baví, protože jim přijdou prostě povrchní, konzumní, silně komerční a bez možnosti zapojení hráčské mysli a fantazie. V celém tomhle duchu jsem k The Path přistupoval a už od samého počátku jsem věděl, do čeho jdu a možná proto mi nepřišlo tak divné, že ta hra má pomalé tempo, chybí v ní logické puzzly a typické herní prvky. A protože jsem to věděl, že to v ní chybí, nemohl jsem ani být překvapený, nebo snad nespokojený, že to tam není. Takhle to udělali, takhle to chtěli udělat a na mě to zanechalo silný dojem.

Ještě zpátky k té "recenzi" na Hrej. Autor ji napsal v takovém tom duchu, kdy de facto negoval vše pozitivní a tu hru vlastně nikomu nedoporučil. Což je zrovna u téhle (kontroverzní) hry chyba, která by se v herním magazínu neměla stávat. Autor by měl vždycky ponechat místo pro nějaký kompromis řekněmě. Z profesionálního článku by mělo být patrné, že ta hra si své publikum dokáže najít, i když má zrovna autor na ní negativní pohled. Otevřená vrátka se tomu říká. A mě příšlo, že v případě The Path je pan Poláček zavřel úplně.

pipboy: Tak tomu dej klidně nulu, protože to není hra v pravém slova smyslu, taková, jak by sis ai přál. Prostě taková není, protože to byl záměr tvůrců. Lidi, kteří tohle pochopí, nemají nutkání se zde ohánět hratelností či dalším stereotypem v hodnocení tolik nám známým z jiných her.

The Path není zábavná hra a nikdo z recenzentů, kteří ji ohodnotili slušnými body se o hratelnosti či zábavě nezmiňuje. Proč to tady vůbec pořád omílám dokola, když známé pravidlo diskuzí zní, že nikdy nikoho nepřesvědčíš o svojí pravdě, protože žádná taková pravda neexistuje. Můžeme se jenom dohadovat o tom, zda-li The Path dokáže něco nabídnout či nedokáže. Mě se ta hra líbila jako zážitek, kdy jsem snad poprvé u hraní her přemýšlel o něčem - o něčem, co se netýkalo vlastně hraní, ale mě. Bohužel, tenhle stav mysli vám vysvětlit nedokážu a ani to nejde, nejsem psycholog. Každopádně fakt, že jsem si o jednotlivých postavách dělal z vlastní vůle poznámky (co viděli, jaký předmět sebrali, jaké byly jejich myšlenky) a následně se je snažil po dohrání pochopit, už z této hry (pro mě) činí neobyčejný zážitek. Nevím co bych k tomu víc dodal.

Pokud od The Path očekáváte zábavu ve stylu závodních her, 3D akcí, RPGček, tak na ní zapomeňte, vůbec ji nehrajte a jděte dál svojí vlastní Cestou. Není totiž určena vám.

MCZ: Toho Picassa ti asi těžko někdo zdůvodní, protože když řekne, že se mu nelíbí, tak z logiky věci vyplývá, že buď nepracuje v oboru, nebo jej hodnotí na základě pohledu z jiného druhu umění, či jeho období, nebo prostě nechápe, co tím chtěl malíř říci. Tak jako tak důvod 'nelíbí' není argument, který by mohl napadat kvalitu jeho obrazů, ale pouze laický pohled na dílo bez širšího kontextu.

Nikomu jsem neřekl, že se mu The Path musí líbit. Ba právě naopak. Nemusí se mu líbit úplně stejně, jako se mi nelíbí třeba obrazy Pabla Picassa (a že prej on je dobrej ;-). Nějaký nadhled si ale dokážu zachovat i nad tím, co se mi nelíbí a dokážu plně pochopit, že někomu jinému se to líbit může. Není to většina, ale jsou mezi námi. Evidentně jsou ale také tací, kteří svoji nelíbivost ukazují nad míru dogmatickým způsobem a neustoupí ani o krok. Otázka do diskuze? Uznáváte tu hru alespoň z nějakého pohledu = dokážete pochopit, že se to někomu může líbit?

pipboy: Já tam také vidím potenciál a podobně jako jeden zahraniční recenzent si myslím, že tyhle hry můžou změnit celkový pohled na hraní her k lepšímu.

Btw. Nejsem v tom sám: Metacritic a další recenze.

Hrej: Bohužel pan Poláček se z mého pohledu nevyvaroval hodnocení The Path jako každé jiné 3rd person akce. "Frustrace z toho, že se všech šest Červených karkulek pohybuje nepřirozeně pomalu." - jejich pohyb je zcela adekvátní celému tempu hry. "The Path is a slow paced game". Jestli chce někdo mermomocí ve hře běhat s větrem o závod jenom kvůli tomu, aby to měl rychle dohrané, tak to mi přijde jako dost ubohý argument.
"Zcela upřímně to působí dosti lacině a prvoplánově." - jak lacině, jak prvoplánově? A ostatní hry jsou podle vás co? Geniální, originální skvosty s úžasnou myšlenkou a neotřelým nápadem? Podívejte se na ostatní hry stejně tak kritickýma očima a zjistíte, že jsou to kopie kopií bez špetky nápadu. Proč někdo nedokáže ocenit originalitu a neustále se vrací zpátky, srovnává to s klišé (která se mu asi líbí) a nechce si připustit, že i něco JINÉHO může být zajímavé, ačkoliv to není až tak zábavné.
"Proč nejmladší Robin jako jediná vidí vlka ve zvířecí podobě na hřbitově, zatímco její starší sestřičky Karkulky už si vlka promítají do podoby chlapců, mužů a životních cílů, situací a postojů?" - tak tohle mě pobavilo asi nejvíc. Autor se ptá na otázky, na které si každý z hráčů měl odpovědět sám - vlastní domněnkou. Tady je krásně vidět ten pohled hráče, který od hry očekává, že mu v závěru naservíruje exaktní odpověď. The Path nemá jasný příběh, jasnou myšlenku zcela záměrně. Hráč se stává tím, kdo si skládá vlastní příběh na základě symbolů a textu, který ve hře uvidí.
"Částečný úspěch lze celému projektu přisoudit také ve zpracování osobností jednotlivých dívek." - á, tady je Zlatý Grál. Ano, představte si, že osobnost dívenek je tím HLAVNÍM hnacím motorem celé hry. To je ale překvapení. A autor mu věnuje jednu jedinou větu. Bravo.
Závěrečné shrnutí "přitom zcela kontraproduktivně vsází spíš na formu." vidím úplně opačně - sází na obsah. Kvůli formě si to nikdo nekoupí. Co dodat? Snad jen, že každý to vnímá jinak a je to setsakra DOBŘE. Ty stovky a tisíce ostatních her totiž všichni vnímáme stejně - jako stádo ovcí hltáme naservírované, umělé příběhy, které vždy končí stejně, jasně, předvídatelně, každý je pochopí totožně a nikdo v nich nemá prostor pro vlastní představivost. The Path je vyjímka, která je a bude přijímána rozporuplně - tím plní svůj účel a její záběr je tak prakticky bez omezení.

NateLogan: O tom, že se v USA The Path prodá tak 5 kopií, nemusíme spekulovat ;-). Každopádně před zahráním jakékoliv hry by si každý hráč měl zjistit dostatek informací, aby se pak nedivil, co to koupil. U The Path je perfektně udělaný popisek na Steamu. Po jeho přečtení každému trošku myslícímu jedinci musí dojít jedna věc - nebude mě to bavit, nekupuju / zní to zajímavě a zkusím to. Zrovna u této hry neexistuje záruka, že vás to bude "bavit" nebo, že to po 5-ti minutách vypnete. Možné je úplně vše. Je to typická hra, ze které můžete být nadšeni (v jistém prožitkovém slova smyslu) nebo kterou vůbec nepochopíte (protože nechcete u her přemýšlet, ale bavit se).

Ještě k tomu systému hodnocení. Na blogu jsem na téma nového systému hodnocení napsal článek a poté jsem se to snažil uplatnit v praxi. Tento systém se ale dá použít pouze na určitý typ her (3D akce ideálně), nebo by musel být upraven pro další žánry přidáním vhodných kritérií. Pak ale vyvstává otázka, zda-li už to nehraniční s "pitváním" herních prvků a zda-li přeci jenom není lepší zůstat u slovního verdiktu a číslíčka. Každopádně jsem zastáncem názoru, že hodnotící stupnice 0-10 je přežitek. Osobně bych hodnotící systém zredukoval na 5-6 čísel/hvězdiček, přičemž by odpadlo hodnocení nulou, poněvadž tato varianta je v logice nesmyslná a navíc prakticky nevyužitelná.

NateLogan: Což o to, zmínka tam byla, ale pořád převládal ten negativistický postoj "tohle není" hra, ale nuda. K tak unikátní hře se prostě musí přistupovat zcela odlišně, protože žádné srovnání na základě podobných titulů neexistuje. Jsem zvědavý, jak Hrej přistoupí k recenzi. Na hodnocení zdá se rezignovali, což mi přijde jako zbytečný a razantní ústupek. Ohodnotit The Path lze, ale musím v textu uvést, za co ji tak hodnotím. V mém případě to nebylo za hratelnost či zábavnost, ale za to, že jsem možná poprvé u hry uvažoval v jiných měřítkách než grafika/level design/hratelnost. A bojím se, že vyjádření redaktorů z Hrej o případném číselném hodnocení 2-3/10 vychází právě z těch klasických, všem recenzentům známých měřítek. A to tu hru v mnoha hráčských očích pohřbí, což je škoda. Šanci by dostat měla.

NateLogan: Tak pánové z Hrej evidentně nepochopili o co tvůrcům v The Path šlo a rozebírali ji jako každou normální hru a také to tak dopadlo. Pobavilo mě vyjádření jednoho z nich, že ho The Path donutilo přemýšlet o Červené Karkulce a že si nastudoval spousty materiálů. Ta hra s naší Červenou Karkulkou, tak jak ji známe nemá nic společného. Zapomněli se také vyjádřit o textu (myšlenkách dívek), který byl pro mě hlavní motivací při hraní. A hlavně vývojáři nám de facto ani nechtěli říct něco světoborného, ale jenom načrtli "cestu" a my sami si musíme domyslet, dovytvořit ten příběh. A o nějaké hratelnosti či snad zábavě nemůže být ani řeč. Jde o vlastní zážitek či prožitek, který je srovnatelný s sledováním divadelního představení. Někdo tu "katarzi" v sobě najde, jiný ne. Já ji našel.

montana: A ty nemusíš pořád kritizovat :-). Je logické, že tyhle promo věci jsou dražší než normálně, protože jsou zkrátka 'nedostatkové' a limitované zboží. Klidně si to můžeš vytisknout sám, bude tě to stát půlku, ale ten pocit, že máš originál, ti to nenahradí. Což určitě víš sám.

montana: Tak si ho zkus vytisknout doma na inkoustovce a uvidíš, že máš půlku cartridge v řiti. A ten 150 gramový bezdřevý papír o rozměrech 42x100cm taky není zadarmo. ;-)

montana: Mně to zase tak drahý nepřijde, když si vezmeš, že těch USB klíčů je pouze limitovaných pár stovek kousků. Navíc k tomu máš ručně přidělanou mašličku (od tvůrců :-) a hafo bonusovýho matriálu. Pro sběratele jasná volba.

Pooky: Krabicovka se neplánuje určitě, ale pokud by někdo měl zájem vlastnit The Path v limitované sérii jako USB klíčenku s bonusovým materiálem, má možnost.

pipboyi: Nevěřim ti ani slovo, páč na mým noťáku za 32 litrů (1 rok starý) běží všechny hry skvěle od HL2 až po Left 4 Dead, ale zrovna Gears of Wars je jaksi trošku trhané (samozřejmě na full detaily, v 1024x768, s Vsync on). Btw. mám dvoujádro 2,4 GHz, 3GB RAM a grafiku 256 MB. Takže nějaký sekání The Path, která disponuje co si budeme povídat celkem průměrnou grafikou, jen s pěknými efekty stínů, motion-blurem atd. to prostě musí stačit. Napiš co máš za konfiguraci a nechoď kolem horké kaše - model grafiky, procáku a ramky. Btw. každý kompl prostě funguje trošku jinak, ale pokud máš to co hra vyžaduje, mělo by to šlapat OK. Prostě mi vadí ta lež s Gears of War - možná že ti to jde plynule, ale v žádném případě to nemáš na plné detaily.

pipboyi: Tak s tou náročností bych to moc nehrotil, přeci jenom dneska už má i ten nejlevnější notebook potřebných 2GHz a 1GB RAM. Náročné to ve srovnání s ostatními hrami není ani náhodou. Zkus taky někdy upgradovat ovladače grafiky (Laptopvideo2go, alespoň 1x měsíčně dělat defragmentaci a pokud máš těch zmíněných 2GHz procák a giga RAM, pak to musí šlapat parádně. Jo a integrovanou grafiku typu GMA od Intelu někam zahoď, chce to nějakou solidní s 256 MB VRAM ;-)

pipboy: Tak šupky dupky na Steam, vytáhni svojí visu, zaplať vývojářům z Tale of Tales směšných 8 euro a hurá do toho. Jsem zvědavý, s čím přijdeš. Ale nedej na první dojem, protože ten za moc nestojí ;-D

pipboy: Konstruktivní kritika je vždycky lepší než pouhá kritika. Já si raději s někým pokecám o hře, než abych musel před někým obhajovat, že si s někým povídám o hře a vlastních názorech.:-D Tak co, pipboyi, hrál si to nebo ne?

Tak jsem si všiml, že uživatel Vyrida The Path ohodnotil tak, jako kdyby to byla: totálně zabugovaná hra, bez špetky inovace, s nulovou hratelností, absencí příběhu či narativního poselství a vůbec hra, která je tak špatná, že nestojí za pozornost. Vsadím se, že to nedohrál ani za jednu postavu a že vůbec neporozumněl tomu, o čem je ve hře řeč. A umí vůbec anglicky? Protože to je základní předpoklad k porozumění této hře. Asi ne. Nula k nule pojde.

pipboy: Raději se zapoj do diskuse nebo se vůbec neukazuj, když nemáš co říct k tématu. Tohle navážení se do někoho nikomu neprospěje. ;-)

MickTheMage: Bohužel jako recenzent mám povinnost vynést finální verdikt. A v tomto případě je těch 9/10 ne za hru jako takovou, ale za zážitek z té hry. A to je velký rozdíl. V recenzi to také zmiňuji a to dost důrazně hlavně na jejím konci. Je to zážitek, duševní, vnitřní, psychologický. S hrou a nějakou zábavností to nemá vůbec nic společného. Cituji: "The Path není pro mainstreamový trh, není akční, nemá next-gen grafiku a vlastně není ani příliš zábavná. Je především obrovský vnitřní zážitek. Zážitek pro toho, kdo chce zapojit mozek, srdce, ducha a chce chápat a pochopit zdánlivě spolu nesouvisející věci."

Myslím, že ta recenze vystihuje podstatu věci a od klasické recenze jsem se v ní odchýlil jak jen to šlo. My si nemůžeme dovolit jen tak plácat o hře vlastní pocity jak se nám líbí. Základní popis herních mechanismů tam musí být vždycky. Popis produktu. V The Path ale klasické herní mechanismy chybí a je to vidět i na mojí recenzi. A troufám si tvrdit, že těžší recenzi jsem nepsal. Tak aby to čtenář pochopil a nevznikl z toho psychologický elaborát pro pár vyvolených. A že se snažím analyzovat The Path jako hru? Už na začátku recenze zmiňuji, že se nejedná o klasickou hru v pravém slova smyslu. Ale hra to pořád je.

V tvém článku prakticky píšeš úplně to samé co já, takže vůbec nechápu, o co ti jde. Jediný rozdíl mezi námi je, že já MUSÍM vynést finální verdikt. A o to je to těžší, protože prakticky neexistuje porovnání s ostatními hrami. Opakuji, že ta devítka je prostě za zážitek, který The Path nabízí. dokážu si živě představit, že jiný recenzent této hře udělí klidně 4/10. Ale v tom případě bude muset uvést argumenty, které nejsou z říše klasických her. Měřitelné pro a proti zde nejsou. Jakým člověkem si, takový budeš mít z The Path zážitek. K tomu nemám co bych dodal. Viz. citace: "Pokud prostě nemáte buňky na filozoficky a umělecky stylizovanou adventuru, pak za mnou nechoďte brečet, že jsem vám ji doporučil."