Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
The Elder Scrolls V: Skyrim
The Elder Scrolls V: Skyrim
83

Komentáře

Všechny PC PS3 PS4 PS5 X360 XOne XboxX/S Switch
Napsat vlastní komentář
JirxJirx
Dohráno
  • PC 90
Pokračování jediného zástupce skutečně Open World RPG žánru ve stylu západní fantasy od Bethesdy. A jenom Betehsda si dovolí v dnešní době a po 20 letech tvorby OWRPG vydat hru, ve které je zabugovaná i hlavní příběhová linie, stovky herních NPC dabuje pět lidí a hrdinovo kobyla útočí na draka. Na druhou stranu, opravdu si můžete dělat co chcete. Questy se vám sice samy zapisují do deníčku, ale jednoduše je odfajfkujete a můžete si jít kam chcete, nic není zamčeno nebo nějak znepřístupněno. Hra vám dovolí blbnout opravdu libovolně, engine je tomu "přizpůsobený", ale právě i kvůli tomu se může ledacos bugnout a dost to kazí dojem, zvlášť když zrovna nemáte náladu dělat blbosti a jste uprostřed důležité bitvy hlavní dějové linie...

Přes to všechno je ale Skyrim dodnes jednou z nejhranějších her. Podle mě je to zejména díky komunitě modderů, která je skutečně obrovská. I proto si myslím, že nelze Skyrim hodnotit jako hru tak, jak byla vydaná, ale až po pár měsících či letech, kdy se do ní pustí moddeři a dokážou ze Skyrimu udělat několik různých verzí jedné hry. A ať si to každý namíchá, jak jemu chutná.

Osobně ale moc modů nepoužívám, docela mě Skyrim baví ve své původní "osekané" verzi. Svět je modelovaný příjemně, dungy sice zavání generátorem, ale není to tak do očí bijící jako v Oblivionu. Konečně můžu používat dvě jednoruční zbraně, a do každou rukou čarovat něco jiného. Inventář je sice konzolový a ne zrovna přehledný, ale naučil jsem se v něm pohybovat spíše za pomoci klávesnice. 3D mapa světa vypadá vzhledově dost efektně, ale orientaci zrovna neusnadňuje. Nicméně náhodné útoky draků jsou parádní a velkým dílem přispívají k atmosféře celé hry.

Jak vidíte, klad střídá zápor, může to působit dost nevyváženě, ale na každé mínus hry existuje větší nebo menší mod, takže pokud máte zájem a obětujete pár hodin hledání navíc, uděláte si ze Skyrimu přesně takovou hru, jakou chcete. Bethesda vám svěřila právě narozené dítě, ale kupte mu nějaký oblečky, naučte ho mluvit a běhat a čekají vás dny a měsíce skvěle stráveného času v působivém a mrazivém fantasy světě.
+19
CharkChark
Dohráno
  • PC 95
Na Skyrim jsem se nijak netěšil, a to z jednoho prostého důvodu, hry hned po vydání prakticky nekupuju, vždycky si počkám až trochu zlevní (jsem prostě škrťa) a vyladí se. No a hlavně jsem před tím chtěl dohrát The Elder Scrolls IV: Oblivion, abych postupoval v TES hrách chronologicky. I když jedinou hrou z TES série kterou jsem hrál a dohrál je The Elder Scrolls III: Morrowind. Začal jsem tedy hrát čtvrtý díl a po dokončení úvodního dungeonu se to stalo. Vyhrál jsem Skyrim v soutěži (prostě mi to nedá a musím se pochlubit...). Zvědavost mi nedala a řekl jsem si, že Skyrim na chvilku vyzkouším. A zkoušel jsem ho cca 49 herních hodin...

Je asi hloupost srovnávat Skyrim s Morrowindem, ale nemůžu jinak. Dohrál jsem ho cca 2 měsíce před Skyrimem a mé krátké nahlédnutí do Oblivionu ani nestojí za řeč.

Asi půjde můj názor proti většině, ale Skyrim se mi líbí víc než Morrowind. Celkově mi připadá méně roztahaný a víc přehlednější. Je to dáno zjednodušením konceptu hry a jeho přizpůsobení době vydání. A hlavně asi mým věkem, kdy na hraní už nemám příliš času a když už ho hře věnuju, tak nehodlám běhat po vyprahlé pustině a hledat jednoho zašitého NPC panáka.

Ale teď už konečně k samotné hře a tomu jak na mě zapůsobila.

Atmosféra severského světa je naprosto dechberoucí. Vysoké hory namíchané se zelenými pláněmi posetými malými vesničkami, zříceninami starých opevněných tvrzí nad kterými si jen tak poletují draci.

Souboje s draky byly ze začátku výzvou, ale po čase se změnily v rutinu a takový medvěd byl daleko nebezpečňějším nepřítelem. A to je celkem problém, kdy draci měli být ti legendární ničitelé a vládci světů. Bohužel vyvážení nepřátel se trochu nepovedlo.

Svět Skyrimu je plný všelijakých farem, dolů, městeček a svatyní. Prakticky na každém kroku jsem narazil na nějaký úkol nebo informaci. Po zkušenostech z Morrowindu, kde jsem dlouho jen tak bloudil a prozkoumával a pak jsem v rámci hlavního příběhu už navštívená místa navštěvoval znovu, jsem se ve Skyrimu držel hlavní linie zuby nehty. Zkráceně řečeno, hlavní příběh a větší vedlejší questy mě protáhly po celé mapě. Hlavní příběh jsem sice záhy dokončil, ale tím pro mě Skyrim rozhodně neskončil.

Ve Skyrimu je totiž pořád co dělat. Příběhy jsou sice ve velké míře variací na totéž - zabij/přines/odnes, ale tím, že mě zavedly na různá místa na mapě se mi omrzely až za hodně dlouhou dobu. Rozhodně nejvíc mě bavily daedrické úkoly. Většinou jsem na ně narazil omylem a vždycky byly originální a přinášely nový, užitečný předmět.

O Skyrimu by se dalo psát hodně dlouho, chválit ho za velké množstí obsahu nebo mu vyčítat spoustu nedokonalostí. Ale musím říct, že jsem u Skyrimu vydržel hodně dlouho až jsem ho musel radši odinstalovat. Po roce jsem se jej znovu nainstaloval a zase v něm strávil spoustu hodin. A třeba po roce se do něj zase rád vrátím.

Pro: Atmosféra, daedrické úkoly, draci, severské prostředí

Proti: Nevyvážení nepřátelé - hlavně souboje s draky, občasné technické chyby

+30 +31 −1
HokarulHokarul
Dohráno
  • PC 90
První komentář jsem tak trošku odflákl, takže znova a lépe. Po Oblivionu si jdu spravit chuť na sever.

Hned první krůčky ve Skyrimu odhalí slušně konzolovité menu, které někomu sedne, někomu ne. Otázka zvyku. Po zkontrolování UI hra začíná docela depresivně-popravištěm, ze kterého se hrdinovi podaří upláchnout s hlavou na krku. Něco je ale jinak. Všechno působí dospěleji, což jde vidět jak na výběru rasy (postavy mají ostřejší a drsnější rysy), tak i ve hře celkově.

Není to sice Zaklínač se vším všudy, ale jisté věci tu už oproti Oblivionu nejsou tabu. Na začátku hráče čeká volba-ano, jde si zvolit ze 2 různých cest, byť mohou, ale nemusejí vést ke stejnému cíli. Rozhodování je přítomné i v questech, některé frakce lze dokonce i vyhladit, když se rozhodnete. Sice to není Zaklínač, ale i tak velmi slušné. Po příchodu do první vesničky si člověk všimne nejen krásné severské architektury, ale i NPC, které na rozdíl od předchůdce nejsou pouze generičtí panáci, kteří umí pouze "rumors" "město". Ano, i takových NPC tam pár je, ale není to už armáda klonů v Oblivionu. Obyvatelé měst a vesniček si řeší svoje vlastní problémy, se kterými často potřebují pomoct.

Také život tu vypadá uvěřitelněji, lidé pracují, řežou dřevo, melou obilí (lze si vyzkoušet), v hospodě hrají a zpívají bardi. Prostě není problém se tu ztratit na pár hodin. I když každá hospoda je stejná. Asi severský uniformní styl :) Jinak ale celý Skyrim působí vážně uvěřitelně. Lesy, údolí, kempy obrů, orků, města, krajinky, to vše nepůsobí až tak narafičeným dojmem jako v Oblivionu, kdy byla k nalezení pěkná zákoutí a města, na druhou stranu i hluchá místa.

Také dungeony, i když jsou si lehce podobné, a svítí se v nich ve dne v noci, se neztratí.
A jsou vymyšlené tak, že není potřeba se vracet vyčištěnou kobkou zpět, ale v průběhu čištění se zase pěkně vrátíte kousek od vchodu. Navíc do dungeonů se chodí pro výbavu, takže vymlacovat je se stává slušnou zábavou i výzvou, protože hrdina sám nezabije na levelu 1 obra, ale pěkně se proletí a umře. Takže žádný level scalling like Oblivion, ale klasický RPG systém, kdy hrdinu na levelu jedna zabije i medvěd. Takže hra je výzva a má cenu hledat nové kousky, u obchodníků jdou koupit totiž doopravdy jen železné a ocelové zbraně. Libo elfí zbraně? Šup do kovárny, nebo vymetat podzemí. U obchodníka je nekoupíte. Ale to je potřeba sehnat si elfí rudu, buď nakopat v dolech, nebo koupit. Pak přetavit na kov, a kovat a kovat.

Po pár dnech levelování se hrdina vrátí na levelu 30 a ukování lepší zbroje a zbraní se hrdina vrátí a zabije obra na pár ran a medvěda pohledem. Mimo kování tu existuje ještě očarovávání a alchymie, pomocí které si lze namíchat jak mocné lektvary, tak hnusné jedy, které pomohou v boji...Ale třeba není problém udělat si velmi dobré očarované brnění, které si předtím hrdina ukove. Takže obtížnost spadne dolů až moc.

Boj funguje klasicky TESovsky, ale je tu pár novinek. Třeba jde nosit 2 jednoruční zbraně, nebo jednoručku v jedné ruce a kouzlo ve druhé. Nebo 2 kouzla. Válečníci to mají ze začátku dost těžké, protože magie je zde VELMI silná (když už fireball, tak obrovsky ničivý, jinak proudy ohně, co šlehají z mágových rukou a papající manu, mágové mají hru o dost snadnější než jiné postavy). Takže mág v dungeonu je skoro nesmrtelný. Postupem času, až se válečník vypracuje, jde získat i věci, co dávají jistou rezistenci na magii. Navíc, v boji jde nepříteli třeba ulomit hlavu kladivem. Ano, po "kritickém" úderu hrdina předvede s nepřítelem nějakou frajeřinku. Třeba ho nabere na dýky a tak...což souvisí s tím, že je hra celkově dospělejší. A o dost krvavější.

Questy jsou docela povedené, některé i epické, v některých se jde rozhodovat. A některé jsou nezapomenutelné. Akorát je docela mrzuté, že hrdina může být papalášem jak u temného bratrstva, tak u zlodějů a mágů (a vůbec nemusí umět kouzlit), tak u družiníků (s jejich nelogickým tajemstvím všichni jsou vlkodlaci, ale nikdo to neví kromě Silver Hand, která je chce vyhladit.... ). Některé úkoly jsou také generované a jsou jich určité typy, jako třeba u zlodějů, nebo u jiných frakcí, jako třeba temného bratrstva. Takže i po dokončení dějové linky daného společenstva si tak lze slušně přivydělat. Mimochodem, generické questy jsou i v hospodě, kde hospodský vždy poradí, co a kde je potřeba vymlátit.

S tím papalášstvím ve všech frakcích je to potřeba brát trošku s rezervou. Hrdina co nosí heavy armor jaksi nebude ideální zloděj. Překvapivě. Takže hrdina válečník těžko zvládne plížící úkoly zlodějů a vrahů. Plížící se hrdina většinou zabíjí překvapivě zezadu a potichu. A to vetšinou střílením ze stealthu do nepřítele, který o hrdinovi neví. Takže nepřátelský mág dostane z luku do hlavy, rozžehne fireball, a nic. Řekne si že se nic neděje a dostane další šíp do kolene. Takže NPC jsou někdy trochu natvrdlá, právě při útoku ze stealthu. Je možné dokonce vysléct hlídajícího vojáka z brnění aniž by si něčeho všiml. Což je i na mistra plížení a kapsářství úctyhodný výkon.

Ohledně zlodějiny je tu ještě novinka v podobě inovovaného páčení zámků, takže s troškou šikovnosti jde otevřít i velmi složitý zámek. Ne jako v předchůdci, kdy vypačovat zámky byla fakt otrava bez investice do skillu, nebo do magie (kouzlo na odemčení).
Sice válečník nemůže zamčenou dřevěnou truhlu prosekat sekerou, nebo odlomit zámek, ale nejsem hnidopich.

Příběhová linie je klasika "zachraň svět" , ale je proložen i pár zvraty. A souboji s draky, které jsou mimochodem fakt epické. Spustí se heroická hudba a přiletí drak. Buď se do něj střílí lukem, nebo se smaží kouzly. Nebo stačí počkat, až si potvora sedne na zem a umlátit ho. Ne sice na první pokus, ale drak je hloupý a na zem si sedne ještě párkrát. Navíc, časem hrdina získá řev na sražení draka z oblohy. Stejně jako spousty dalších, které jde nacházet v kobkách, a 3x vylepšovat. Použitelných je ale pár.

RPG systém od dob Oblivionu přestál těžkou změnu. Skyrimský hrdina má stromy dovedností, které jsou plné schopností a skillů, od nejslabších po nejsilnější, které jsou překvapivě na konci stromů. Používáním té dané dovednosti (nebo trenéry) se zvyšuje její hodnota, je možno postoupit ve stromu dále a vybrat si lepší schopnosti. Bod schopností je 1 za každý level. Za každý level jde také zvýšit manu/zdraví/výdrž. Tento systém taky zabraňuje udělat si all-mighty hrdinu, který umí všechny druhy magie, všechny zbraně, plíží se tak, že ho nikdo neuslyší, a umíchá si jakýkoliv lektvar. Žádné takové. Navíc, tu neexistuje respec talentů, takže volby jsou definitivní. Navíc otevírá nové specializace, jako třeba válečník specializovaný na dvojruční kladiva a mistr kovář v jedné osobě, nosící těžké brnění. Nebo mistr lučištník. Ne ale super mocný hrdina.
Toto, v kombinaci s questy, a světem vytváří skvělou kombinaci.

Když už máme tak skvělou hru, tak se projdeme po krajince, a to jak TESovský fast travelem na již navštívená místa, tak pěšky nebo koňmo. Mimochodem mapa je nádherná trojrozměrná, ale vzhledem k tomu, že na ní nejsou zaznačeny cesty není problém chodit po horách okolo nádherné vydlážděné cesty. Takže mapa pěkná, ale málo použitelná. Když už se bavíme o ježdění po horách, tak kůň vyjede téměř cokoliv, stejně jako v Oblivionu, ale ve Skyrimu se z toho stal takový internetový folklór. To stejné šíp do kolene, ale to není tak moc časté jako oblivionský uvítací chorál well met, hail a good to see you. Taky když už pliveme, tak je dobré zmínit pár bugů, dokonce i v hlavní linii (Esbern), ale na to existují fixy a patche.

Shrnutí na závěr...je to propracované RPG s dobře udělaným světem a questy, které ale trpí pár bugy a nedomyšlenostmi s divnou polofunkční mapou (třeba na to vyjde/vyšel nějaký mod). A to celé v pěkné a dobře optimalizované grafice se skvělou atmosférickou hudbou.

Pro: Příběh, questy, RPG systém, absence level scallingu, svět, boje, dospělejší pojetí, grafika, hudba

Proti: mapa, bugy, superkůň, někdy hloupá NPC, MOC silná magie

+19 +20 −1
ElssirElssir
Dohráno
  • PC 100
Hned ze začátku na mě hra působila zvláštním dojmem. Jako první jsem si všiml úvodní scény, kde vezou vězně na popravu, a jelikož nešla vypnout byl jsem nucet přečíst si dialogy. Příběh mi přišel jakoby vycucaný z prstu, ale po 10 minutách, když jsem konečně dokončil tvorbu postavy se objevil drak a můj pohled na hru se razantně změnil. Začal jsem doufat, že Skyrim bude opravdu unikát. Musím říct, že jsem nebyl zklamán. Bezhlavý úprk před drakem a následný útěk podzemím mě mile překvapili svojí akcí.
A pak jsem vyšel do otevřené krajiny a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Nádherný otevřený svět, kde na mě dýchal severský nádech, plný hor a lesů mi vyrazil dech. Pokud má člověk grafiku na plný výkon je okolní prostředí opravdu úžasné, snad jen nedbale vytvořený vodní povrch kazil celkový dojem, ale to je jen malý detail. Hráč je na volné noze a může se sám rozhodnout, co bude dělat.
První důležité místo, které člověk navštíví je Bílý průsmyk. Město, které trochu připomíná Edoras z Pána prstenů. Zde už se naskytuje první možnost připojit se k nějaké skupině. Zde se jedná o Družiníky, skupinu válečníků. Když se člověk rozhodne přidat, postupem času zjistí, že jsou vlkodlaci a lze se k nim připojit. Ve hře jsou, ale ještě jiné skupiny například Cech zlodějů, kouzelnická akademie na severu a také temné bratrstvo.
Po pár rychlých úkolech je hráč vyslán jarlem města na průzkum věže na kterou zaútočil drak.
První bitva s drakem. Povedlo se mi ji chytit v noci, a poté, co drak klesl k zemi jsem se cítil jako opravdový drakobijec. Když byl drak bezpečně mrtev, tak má postava tak nějak vcucla dračí duši a já se dozvěděl, že jsem drakorozený a jsem tedy určen k boji s draky.
Od této chvíle si hráč může začít dělat, co chce. Procestovat mapu a čistit podzemí, navštívit města, kterých je poměrně dost a hlavně začít likvidovat draky.
Otravné je ale přemištování na neprozkoumaná místa, člověku neustále zastupují cestu lupiči a otravní vlci, při troše štěstí člověk narazí i na velkého pavouka nebo medvěda.
Může se sice zakoupit (nebo ukrást) koňe, ale to je spíš na obtíž není to o moc rychlejší a člověk musí pořád slézat aby zabil to co vybaflo z křoví. Během souboje kůň obvykle někam zaběhne a pak zabere dost času ho někde najít.
Po nějaké době hráč také zjistí, že se může přidat i k upírům (teda spíš se od nich nechat nakazit) to jsem, ale osobně nezkoušel, protože dávám přednost vlčí podobě.
Skoro v každém podzemí na hráče číhá také závěrečný boss, kdy člověk zjistí, jak děsně se pletou společníci. Není nic lepšího než po urputném souboji oddělat mocným útokem mumifikovaného černokněžníka, aby následně Lydie vběhla pod ránu mečem a chcípla.
Velmi mě potěšila možnost kupovat si domy a jejich vybavení, a také možnost svatby. Lze vlastnit i psa, ale to nedoporučuji ze stejného důvodu jaký jsem zmiňoval výše.
Jednu zásadní věc musím ale hře vytknout a to opakování guestů. Když jsem šel snad po dvacáté do podzemní krypty s úkolem vyčistit, najít. Začal jsem se poměrně nudit.
Ale ve všech ohledech mě hra velmi potěšila a musím říct, že tentokrát se Bethesda opravdu překonala a vytvořila hru na kterou může být hrdá. Skyrim si zaslouží titul hry roku nebo dokonce desetiletí. Dávám 100% a myslím, že jsou skutečně zasloužené.

Pro: Úžasný otevřený svět. Nádherná grafika. Volnost. Velké množství zbraní předmětů a schopností. Pohled první osoby.

Proti: Opakování úkolů. Nic jiného vytknout nejde

+20
Matthew.JMatthew.J
Dohráno
  • PC 95
Skyrim jsem si koupil jako dárek za úspěšné dokončení prvního ročníku na VŠ. A musím říct, že dárek je to opravdu skvělý. Zatím jsem u něj strávil asi 200 hodin za dvě postavy a po návratu NTB ze servisu ve hraní hodlám pokračovat.

Hlavní dějová linka je poměrně krátká a nijak zvášť zajímavá. Co se mně na ní opravdu líbilo byla návštěva Sovngardu (TES Valhalla). S druhou herní postavou jsem splnil část jít za šedovousy na lvlu 50 a od té doby jsem k hlavní lince ani nepáchl. Hlavní linka je ve Skyrimu ve skutečnosti vedlejší aktivita. A po jejím dokončení ve hře samozdřejmě pokračujete. Takže pokud jste fanoušci strhujících propracovaných příběhů jako mají Mafia a Inquisitor, Skyrim asi nebude nic pro vás. Skyrim strhující momenty samozdřejmě obsahuje, ale musíte je hledat a narazit na ně při prozkoumávání rozlehlého světa. Nedostanete je na stříbrném podnose v rámci "filmového" nebo uceleného zážitku.

Vedlejších úkolů je bambilion. Některé jsou nápadité a některé míň, ale celkový dojem z nich mám velice pozitivní. Generické úkoly slouží jako zdroj peněz a hráč je brzy může začít úplně ignorovat. Vedlejší úkoly plníte pro frakce, provincie skyrimu, Daedry nebo i pro jednotlivce. A některé obsahují i poměrně zásadní rozhodnutí.

Odměny za úkoly jsou celkem různorodé. Kromě peněz a obyčejných magických předmětů tak můžete získat dovednosti, unikátní kouzla a předměty, speciální pernamentrní buffy nebo výrobní materiály.

Prostředí ve Skyrimu jsou rozmanitá a myslím, že každý si tam najde svoje oblíbené místo. Mě jako milovníka zasněžené krajiny Skyrim opravdu hodně potešil, ale ve hře jsou i bažiny nebo rozlehlé pláně. Samozdřejmě poznáte Dwemerské ruiny s jejich charakteristickou architekturou. Spoustu zajímavých věcí a krásných scenérií najdete i v obyčených jeskyních nebo kobkách. Ale ty po čase omrzí, protože zjistíte, že už nemáte motivaci do nich chodit. Obyčejné kobky v drtivé většině návštěv neskrývají žádný zajímavý předmět ani nic jiného. Je sice pravda, že i po 150ti hodinách jsem narazil v kobce na náhodnou událost která mně předtím nepotkala, ale pokud mě do podzemí neposlal úkol tak jsem se mu vyhýbal. Hra ale obsahuje pár opravdu úžasných míst. Například Hlubina obsahující obrovský dwemerský komplex, okolí stomu života nebo již zmiňovaný Sovngard.

Frakcí má skyrim hodně. Družiníci jsou válečnická kumpanie, zloději stanou členy zlodějského cechu a mágové vystudují Ledohradskou univerzitu. Pro Assassiny je tady temné bratrstvo. Můžete se přidat na stranu Císařství, nebo povstaleckého vůdce Ulfrika. A to pořád nejsou všechny frakce které ve skyrimu potkáte. Každá frakce (kromě zlodějského cechu o kterém se ještě rozepíšu) se mi velice líbila. A zrada v hlavní lince temného bratrstva mě opravdu zasáhla.

Vývoj postavy je klasicky TESovský. Některé dovednosti a kouzla byly zbytečné a proto byly odstraněny, nekteré byly odstraněny a hráčům chybí, takže si je "domodovávají" zpátky a přibylo také několik novinek. Novinkami myslím Řevy. Některé z nich jsou opravdu zajímavé, ale např. takové odzbrojení jsem za celou hru nepoužil. Ve vývoji postavy je tragická přesvědčovací větev, která sice obsahuje pár zajímavých perků, ale všechny se týkají obchodování a jsou příliš hluboko, než aby se vyplatilo si je za dovednostní body kupovat. Magie není tak úplně vybalancovaná a čarodějovo poškození/léčení/trvání kouzel/účinnost neroste s přidáváním bodů do mistrovství jednotlivých škol. Kromě dvou perků přidávajících +25% poškození tak sílíte pouze s novými kouzly a výrazně pomaleji než válečník, lučištník nebo "plížil". (už existuje dobře udělaný mod, který toto upravuje, já hraju bez něj)

Jak je v TES již tradicí můžete se nakazit vampirismem nebo lykantropií. Lykantropie dává v základní hře silnější pocit z hraní. Proměna do vlkodlaka vypadá skvěle a pohyb ve zvířecí podobě je famózní (byť trochu krátký na můj vkus). Obě tyto lahůdky jsou vybalancované. Obě musí být ještě o několik úrovní zábavnější s datadiskem Dawnguard, který v ČR zatím bohužel neseženete. Pokud to s vampirismem myslíte vážně doporučuji modifikaci Belua Sanguinare Revisited, nedokážu si představit, že bych se vrátil k vanilla vampirismu. Vampirismus v této modifikaci vám nedá žádné übervýhody a neudělá vás OP, ale dostane prožitek na (nebo dokonce nad) úroveň lykantropie. Pro zájemce doporučuju shlédnout Skyrim Mod Sanctuary 41 video (stejně jako mod samotný) je sice anglicky, ale autor krásně vyslovuje, takže je mu rozumět každé slovo a seznámí vás s tímto modem poměrně podrobně.

Dalším pro TES typickým prvkem jsou Daedričtí princové. Většinou zlé, ale vždy zajímavé bytosti s obrovskou mocí a se silným artefaktem kterým vás mohou odměnit pokud jim posloužíte. Daedrické úkoly jsou zpracované poměrně dobře. Úkoly pro Hircineho, Clavica ničemného, Azuru, Namiru nebo Sheogoratha jsou skvělé a patří k tomu nejlepšímu co Skyrim nabízí. Naopak úkol pro Molaga Bala mě hodně zklamal nemožností se mu postavit. Jediné co proti němu můžete udělat je zabít Boethiina kněze ještě než přijde k jeho oltáři, nebo ze strašidelného domu prostě utéct. Nemáte možnost knězi pomoci, což je ve srovnání s úkolem pro Namiru proti které se postavit můžete, nebo pro Hircina, kde máte jinou možnost volby, opravdu zklamání. Mé oblíbené Daedry jsou Azura, Clavicus a Sheogorath k ostatním mám buď neutrální nebo záporný vztah.

Lokalizace je poměrně slušná, ale obsahuje hodně omylů s pohlavím NPC.

Já osobně jsem ve hře narazil na jediný bug v questu který zabraňoval jeho dokončení a bylo to až s druhou postavou (quest jsem plnil s oběma postavami, ale s první se bug nevyskytnul). Na jeho odstranění stačilo zadat jeden přikaz do konzole. Jinak jsem viděl pár skákajících mamutů a lidí sedících ve vzduchu.

Koně jsou ve Skyrimu pomalí jejich AI je pohroma. V ostatních komentářích bylo koni který je strašný debil věnováno dost prostoru takže pokud se chcete zasmát odkážu vás tam. Pouze zmíním, že kůň je strašně pomalý a útočí na každé nepřátelské monstrum nebo NPC v dohledu. Na koni jsem jel za celou hru asi 3x z toho 2x v rámci úkolu (Krádež Mráze v riftenu a hledání vlkodlaka pro cech vrahů) a 1x dobrovolně (to mělo opravdu krátkého trvání). Mráze (za první postavu) zabil jeden laskavý lední troll a Stína (za druhou postavu) jsem utratil sám.

Draci... Skyrim je přecpaný draky, kteří nejsou skoro žádná výzva (existuje mod, který draky posiluje a přidává jim schopnosti a já plánuju zkusit vytvořit jiný který bude "předrakování" Skyrimu řešit jinak). Pokud na draka narazíte ve městě sundáte ho s pomocí stráží jako nic. Také jsou ve hře všichni draci kromě jednoho zlí. Přesněji řečeno všichni kromě jednoho jdou jako stádo za nejsilnější bytostí. Pak se k vám druhý drak přidá pokud ho porazíte v rámci příběhu, ale jinak jsou všichni nemyslící a agresivní a to mně přijde s tím co jsem se o dracích v průběhu hry dovídal nesmyslné. Celkově zpracování draků ve Skyrimu považuju za žalostné. Pro nás milovníky draků ve fantasy je Skyrim v tomto ohledu jistě zklamání.

Zlodějský cech v Riftenu. Opět zde neexistuje možnost jak se cechu postavit (a pokud vím neexistuje zatím mod který by to řešil) Snad všechna NPC které s cechem mají něco do činění jsou nesmrtelná. Cech zlodějů je snad nesympatičtější než salieriho parta v Mafii. Přesto, že je v Riftenu Mjolla Lvice, která vás navnadí na boj proti cechu. Vaše nadšené očekávání skvělé linie s vyšetřením odhalením a zatčením/popravením členů cechu a jeho podporovatelů pro Mjollu, se stane bolestí, v okamžiku kdy si uvědomíte, že nic takového nepřijde a vy se musíte k té odporné Gangsta partě přidat nebo ji ignorovat. Zlodějský cech pro mě byl ve Skyrimu největší zklamání a 3 z 5%, které Skyrimu chybí do stovky jsou za něj.

Na to, že ve Skyrimu probíhá revoluce to tam vypadá dost klidně. Podle mě by se válka mohla projevit trochu víc, ale jsem celkem spokojen i s tímto stavem, pro ty kdo spokojeni nejsou je tady modifikace.

Seznam modů, které bych doporučil nainstalovat klidně před prvním spuštěním hry:
SKSE (prereq pro několik modů)
SkyUI (vylepšení inventáře menu obchodníků a kouzel, nevztahuje se bohužel na výrobní rozhraní)
Categorized Favorites Menu (zatím jenom pokud máte anlickou verzi, mám rozpracovanou lokalizaci tak uvidím jestli ji zvládnu dodělat, upravuje favorites menu skvělým způsobem a umožňuje dělat equip sety)
Realistic Ragdolls and Force (upraví fyziku aby nepřátelé nelétali po zabití jak po zásahu bazukou)
Staff of Magnus Absorb Fix (opraví Magnovu hůl aby opravdu vysávala jak má v popisku... pozor aby jste měli aktivní pouze Magnus20.esp druhé dvě varianty jsou OP!)
Realistic Lighting Without Post-Processing (nebo jeho novější varianta s možností nastavení. Viz. odkaz v popisku. Nemá žádné nároky na výkon a světlo a stíny sním jsou mnohem realističtější)

K Belua Sanguinare Revisited doporučuju stáhnout Dynamic Torches. A pozor oslabení lektvarů v BSR se týká úplně všech lektvarů (i těch na posílení dovedností nebo odolností).

Pro: Obrovský otevřený svět a spousta činností které umožňuje, Daedry, modifikace a modifikovatelnost, Hlubina, severské prostředí

Proti: zlodějský cech, dungeony po čase (asi po 150ti hodinách) omrzí a člověk se jim začne vyhýbat, nesmrtelné (občas dost nesmyslně) NPC, koně, semtam bugy nebo nedodělky

+25
CokoCoko
Dohráno
  • PC 100
jako veliký fanda celé série jsem si Skyrim náležitě vychutnal. První čeho si všimnete hned jak vás vezou na vozíku, nádherna grafika. A i hned ze začátku se objevuje celá rozmanitost hry. Draci, mágové, rytíři, rozhodování se, krvavost. Ano nad tím posledním se pozastavím. Krvavost, to nám v Oblivionu tak trošku kromě zapraseného meče chybělo. Létajicí hlavy, zprasený meč a zprasená zasněžená cesta celá od krve. Bez toho by to nebyla pořádná řežba! Plusove body jsou za skvělý nápad dvou zbraní v ruce, zbraní a kouzla, dvou kouzel, nebo klasika zbran a štít nebo i bez štítu :-). Rozhodování v této hře má taky veliký dopad na hlavní příběh. Vynikajici nápad s "řevama". Vynikající nápad konfrontace Upír - vlkodlak, kde si můžete vybrat. Osobně jsem si zamiloval úkoly pro temné bratrstvo. Krajina je velice rozmanitá, sem tam proběhne zajíc, sem tam medvěd a vy máte plné nohy práce abyste utekli. Co jsem ale marně hledal po celém Skyrimu? Arénu! Aréna dodávala Oblivionu šmrnc, a ve Skyrimu by to bylo skvělé. Dál mi chybí souboj na koni, škoda že to tam není, ale v novém datadisku se toho snad dočkáme :-). Zapoměl jsem zmínit krásné komba které s mečem a jakoukoliv zbraní rozdáváte hlava nehlava. Pro pobavení uvedu příklad: Šel jsem kolem vodopádu vysokými skálami a přechod přes řeku která byla sakra nízko byl jen přes kládu která vedla na druhou stranu, vydám se tam a najednou bandita, nu rozdal jsem mu jedno kombo, meč proletěl střevy a z té krásné výšky to bezvládné tělo bandity letělo pár desítek metru a řeka jej spláchla bůh ví kam - krásná rozmanitost a veliké plus že mrtvoly nedělají jedno a totéž. Strom zkušeností je taky velice pěkně udělaný. Mých 100% i přes pár výtek odpovída i tomu jaký jsem fanda série.

Pro: Grafika, příběh, rozhodování se, rozmanitost, komba, zbraně, Skyrim, je toho hodně :))

Proti: nejdou souboje na koni, chybí aréna z Oblivionu.

+13 +14 −1
KostikKostik
Dohráno
  • PC 95
Edit: 12.5. Totální předělání.
Oukej máte pravdu! "Kometář o ničem" takže ho celý překopu.

Při hraní Skyrim sem se opravdu královsky bavil, ten svět, ta volnost, ta možnost vybrat si z nepřeberné možnosti věcí mě opravdu bavila. Otevřený obrovský svět, který překypuje možnostmi mě jako (ne)hráči RPG velice imponoval a dodal chuť k hraní. Všichni milovníci fantasy a zejména pak série The Elder Scrolls můžou bouchnou šampaňské, protože tohle stojí za to.

Hned co člověk sedne k hlavní příběhové lajně hned míjí "Odbočky", které nejsou jenom nějakým malým zpestřením hlavní příběhové lajny. Právě, že naopak! Dávají hráči možnost, aby rozhodl jakým směrem se bude jeho postava ubírat a pokud se rozhodnete zajít si na odbočku na nějaký vedlejší úkol můžete dát hlavnímu příběhu čau třeba i pár hodin. V tom se mi Skyrim vážně líbil ten neuvěřitelný herní čas, který u této hry strávite. To je to co dnešní hráč v dnes čistě marketingovém herním průmyslu potřebuje. A dostal to! A to hned pořádnou nálož.

"Páni to jsou, ale panoramata", povzdechne si asi každý při pohledu na krásně designově propracovaný svět Skyrimu. Ta grafika! To bylo něco! Volný obrovský svět, no prostě paráda!

Příběh je lepší než u předcchozích dílů série, ale stále úplně nemotivuje hráče, aby seděl jenom u hlavního příběhu a sjel hru za pár hodin. A tak to má být! Skutečný život taky přece není předem určený, taky musí člověk počítat s těžkými rozhodnutími, životními problémy nemůžete si zkrátka jít jenom za tím svým vytyčeným cílem a to přesně Skyrim umí a dokazuje, že toto je potřeba v herním průmyslu jako sůl.

Skyrim se hrál parádně! I když (jak už sem říkal) RPGčka nejsou můj šálek čaje tak jsem se Skyrim během asi 2 hodinek hrát naučil. No hrát ? Hrát asi tak abych nemusel po pěti minutách nahrávat předchozí uložený bod. A to je to co se mi na Skyrimu líbilo nejvíc.
Samozřejmě nesmím zapomenout na souboje s draky, které sem sice ze začátku jako TESový nováček nezvládal, ale stačila trochu cviku a šípů a šlo to.

Celkově je pro mě Skyrim opravdu jednou ze srdcových záležitostí a už nedočkavě vyhlížím další titul.
P.S Omlouvám se za ten předchozí koment už nikdy nevypustím svoje nedotažené nápady na DH.

Pro: Grafika, příběh, vedlejší úkoly,možnosti

Proti: Skoro nic nějaké malé chybky, ale to se takkové hře odpouští.

+14 +20 −6
CalifaxCalifax
Dohráno
  • PC 100
Skyrim je hrou, na kterou jsem se jakožto fanda předchozích TES, za poslední roky těšil jednoznačně nejvíce. Jen co jsem ji zapnul, totálně mě vtáhla. Po nějakých 30-40 hodinách jsem byl stále naprosto uchvácen, neviděl jsem jedinou chybu a nic mi onen úžasný dojem nekazilo. Postupem času, jak se začala odkrývat hluchá místa, jsem byl však z určitých herních aspektů, dost nepříjemně rozčarován. Ale vyjádřím se postupně.

* * * * *

*** ZPRACOVÁNÍ ***

Vzít několik let starý engine, ten zrecyklovat a o nějakých 30% vylepšit, přejmenovat ho a prohlásit za úplně nový, to je opravdu drzost. Vzhledem k tomu, že Skyrim a Oblivion dělí 5 let času, je použitá technologie hodně low.

Každopádně, celý ten svět... Ten svět, je prostě úplně úchvatný. Vzhledem k tomu jak obrovský je, se mi zdá až neuvěřitelné, s jakým smyslem pro detail byl vytvářen. Každý kout mapy je něčím specifický a panorama severské přírody je nádherné.

Města, to je samostatná kapitola, už nejsou jen copy & paste obehnané hradbami, každé je úplně odlišné s jedinečnou architekturou.

Dungeony jsou taktéž zpracovány mistrovsky. Ani po 3-4 týdnech co Skyrim hraju, jsem ještě neměl pocit deja-vu aneb "tady už jsem jednou byl", který mě právě při hraní Oblivionu a Morrowindu často provázel. Páky, spínače a jednoduché logické hádanky, jsou navíc skvělým oživením. Dojem mi kazila jen přílišná světelnost, což ale vyřešila modifikace.

NPC postavy jsou ale zřejmě největším krokem ku předu, v porovnání s těmi z Oblivionu, je to skutečně rozdíl asi jako mezi dnem a nocí. Nejen, že mají svůj charakter a působí přirozeně a "lidsky", ale dabing spolu se zvukovou a hudební stránkou, považuju za naprostý vrchol kvality, který v herní scéně nemá obdoby.

Akorát dialogy občas postrádají na hloubce a seriozitě, ale to už je holt u Bethesdy klasikou. Mou oblíbenou pasáží, je:
"Ty jsi Esbern? Otevři, jsem přítel."
"Esbern? Ne, to nejsem já. Vůbec nevím, o čem mluvíte. Vypadněte."
"Je to v pohodě, poslala mě Delfína."
"Delfína? Jak... Takže jste ji konečně našli a dovedla vás ke mě. A já jsem tady jako krysa v pasti."
"Já jsem Dragonborn."
"Oh! Takže je tady přeci jen naděje! Pojď dál!"

Inventář a uživatelské rozhraní, je v originální podobně, naprostá katastrofa. Opravdu lituju konzolové hráče, kteří nemají možnost použít modifikaci na jeho kompletní překopání. Na 3D zpracování mapy jsem si zpočátku musel zvykat, ale jedná se o dobrý nápad, který funguje překvapivě dobře. Kompas je nepřehledný a chaotický, příšerně mi vadilo, jak mě naváděl do již objevených lokací. Opět to musela řešit modifikace.

*** HRATELNOST ***

Systém levelování a vývoje postavy, považuju za to nejlepší, co kdy bylo v počinu RPG her vytvořeno. Namísto toho, abych se na začátku rozhodl, zda budu válečník, mág či lotr, zvolil si primární skilly a zvolenou cestou se dále ubíral, začínám jako totální nula s tím, že svou cestu teprve v průběhu hry objevím, na základě toho, jakým stylem budu hrát a jaké dovednosti budu využívat. Nezískávám zkušenosti zabíjením nepřátel, ale přirozeně, trénováním dovedností v praxi. A při postupu na nový level si jednu z dovedností rozvinu výběrem určitého talentu. Naprosto super. Někteří hardcore fanové TES série měli sice výtky, že zjednodušení které s tímto souvisí (namísto 8 vlastností při postupu na novou úroveň zlepšuju pouze 3 základní, zrušení dovedností atletika, akrobacie, mysticismus), rozbilo starý dobře fungující systém. Ale mě osobně, ačkoliv se považuju za veterána Morrowindu a Oblivionu, to vyhovuje maximálně.

Boj je dynamický a způsobů jak likvidovat nepřátelé je velmi mnoho, takže i když Skyrim stojí z velké části na akci, stereotyp, nuda a rutiní oddělávání nepřátel, nepříjde ani po mnoha desítkách hodin. Není problém mít v jedné ruce hůl metající blesky a v druhé těžký plátový štít, používat dvě zbraně, z každé ruky sesílat jiné kouzlo či kouzlením oběma rukama stejného kouzla zvyšovat na jeho účinku a intenzitě, narušit nepříteli balanc tupým úderem štítem, případně mu dokonce vyrazit zbraň z ruky, ukrývat se ve stínech a soupeře v utajení odstřelovat lukem... Zkrátka, kombinací je velké spousta a každý si může vytvořit svůj specifický způsob boje. To vše se navíc postupem času, jak se hrdina učí pokřiky v dračí řeči, z nichž každý má unikátní účinky, ještě výrazně zlepšuje a není problém porazit i výrazně silnějšího nepřítele a nebo jich udolat obrovskou přesilu.

Taktéž se mi velmi zamlouvá zmírněný fast travel (abych se mohl teleportovat na mapě, musím lokaci napřed objevit) a zavedení "dopravních prostředků" mezi městy. Bohužel, kůň je nepoužitelný invalidní debil. Po několikahodinovém cestováním s ním, jsem úplně ztrácel nervy, až jsem se zapřísáhl, že už na něj vícekrát nenasednu. Z koňského hřbeta (zase) nejde bojovat, takže v průměru každé dvě minuty, je třeba z něj seskočit. To by se dalo ještě snést, jenže - namísto toho, aby stál v ústraní, tak nevynechá žádnou bitvu, při které se obvykle nechá zabít. Je opravdu úděsné, sledovat, jak se koník rozběhne střemhlav proti tlupě deseti banditů, jen aby si mohl do jednoho z nich bouchnout kopýtkem. Nebo, poblíž lestí cesty, na mě číhají dva vlci. Seskočím z koně a rozběhnu se je pobít. Ale vidím, že kousek opodál na protějším břehu řeky, je nějaké tábořiště, jdu to tam prozkoumat. Po návratu zpět ale zjistím, že kůň odběhl někam úplně pryč. Párkrát, když jsem měl štěstí, stačilo použít rychlý přesun na jiné místo v divočině a kůň stál zase vedle mě... Ono stěstí mě ale časem opustilo, až jsem takto přišel zřejmě o nejlepšího koně ze hry, kterého jsem získal jako odměnu za jeden guildovní quest. Prostě se buď propadl do textury a nebo odkráčel až do Sovngardu. Dodnes nevím, kde je mu konec. Nechápu, proč mu není možné dávat jednoduché příkazy typu "čekej tady", "následuj mě", "bojuj", "drž se v ústraní". Nechápu, proč není možné koně ustájit, jako v Oblivionu. Ostatně, jak tak o tom přemýšlím - tak nechápu, jaký má kůň vlastně účel, když rychlost jeho klusu se nijak neliší od rychlosti běhu mého hrdiny a tryskem neuběhne víc jak sto metrů.

Hlavním kouzlem Skyrimu, je však ona svoboda, pověstná pro The Elder Scrolls sérii a úžasná ne-linearita. Můžu se toulat přírodou a lovit divokou zvěř, těžit rudu, štípat dříví, mezitím zabít draka, pak vyrazit do města a zpracovat získané suroviny, účastnit se v hospodě pěstního zápasu o zlaťáky, nakoupit potřebné zboží, pomoci staré ženě v nesnázích a následně si jít vydělávat jako nájemný zabiják. Možností je prostě nespočet.

*** HLAVNÍ LINIE ***

Příběhová linie, byla po vydání hry i v oficiálních recenzích, v kterých se přitom u dlouho očekávaných her zpravidla nešetří superlativy a přehlíží se mnohé chyby, kritizována jako slabší část hry. Pravda, děj na kterém staví (pradávný nepřítel všech smrtelných ras se vrátil, aby zpustošil svět a jen vyvolený ultimate-world-saver, ho může zastavit) je totální klišé, ale hlavní linie je dle mého názoru, na poměry open-world hry zpracovaná opravdu velmi dobře a skvěle jsem se bavil. Náplní nejsou žádné nudné questy typu "zavři X pekelných bran", "najdi X legendárních artefaktů", "přines X ohniskových kamenů", "sjednoť pod své velení X frakcí", "vybuduj si reputaci splněním X bezvýznamných questů abys mohl promluvit s důležitou osobou"... Je sice poměrně krátká, ale to je holt daň za nelinearitu. Děj jde prostě dopředu a žádný quest není stejný. Ale především, atmosféru to má dokonalou.

Hledání mapy dračích pohřebišť v zatuchlých nordských kryptách plných nemrtvých, první boj s drakem u Bílého průsmyku, výšlap na nejvyšší horu do chrámu Šedovousých, složení zkoušky a uznání za Dovakiina, průzkum velvyslanectví Thalamoru, objev Alduinovi zdi v dávném chrámu uprostřed hor, hledání Svitku Prastarých v gigantických podzemních interiérech, návrat do minulosti za účelem naučení drakobijného řevu, sledování souboje nordských hrdinů s Alduinem na vrcholu Jícnu světa, odlet na hřbetu Odahviinga a následný vrchol všeho - Sovngard, ta nejnádhernější lokace v historii videoher. Opravdu se mi tajil dech.

V úplném závěru, mě ale finální boj zklamal. Nejen, že technicky byl téměř identický jako souboj s jakýmkoliv jiným drakem, ale Alduin - nejhrozivější ze všech draků, Požírač světů, jehož návrat měl znamenat konec věků - byl uboze slabý a nezpůsobil mi vůbec žádný problém ani na velmistrovskou obtížnost. Čekal jsem naprosto ultimátní fight a měl v záloze asi 40 lektvarů, ale toto byl opravdu výsměch. Pravda, vypravil jsem se na něj až po mnoha desítkách hodin okolo levelu 45-50 a Skyrim je dělán pro mainstream - tedy, aby i průměrný hráč, který si nelibuje v expení hrdiny na max a prozkoumávání každého koutu mapy, mohl příběhovou linii bez obtíží dohrát - ale očekával jsem holt, že alespoň na tu nejvyšší obtížnost to bude výzva. Jenže nic, zklamání.

*** VEDLEJŠÍ LINIE ***

Šablona je vždy stejná. Ze začátku splním nějaký bezvýznamný úkol, následně zjistím kolem čeho se děj točí, poté současný quildmaster za hrozných okolností zemře a vše se začne hroutit, počemž můj hrdina zachrání co se pokazilo, nastolí pořádek a jakožto tomu nejlepšímu z těch co zbyli, mu titul leadera spadne do klína. Trapné. Hodně trapné. Tu atmosféru to sice mělo, ale v Oblivionu, kde jsem měl po dokončení quildovní linie opravdu pocit tvrdě vydřeného úspěchu, to bylo úplně o něčem jiném.

Stručné zhodnocení dojmů:

Družníci - Tady není moc co rozvádět. Atmosféra dobrá, bitky taktéž. Ani zklamání, ani nadšení, přesně něco v tomto duchu jsem od guildy severských válečníků čekal.
Univerzita - Jistý nádech tajemna to mělo, ale jinak atmosféra nic moc. Velmi mě zklamal quest s hledáním Hole Magnuse v Labyrinthianu. Očekával jsem opravdový velkolepý labyrint, tedy spleť chodeb kde se snadno ztratím, na každém rohu past, logické hádanky, zástupy nemrtvých... Ale jednalo se v podstatě o jednu dlouhou chodbu a přímočaré likvidování nepřátel. Každopádně, vážně jsem nestačil zírat - prolezl jsem 3 dlouhé dungeony, oddělal zrádce a hned ze mě byl arcimág. Naprostá katastrofa.
Temné bratrstvo - Z nějakého důvodu, mě ve srovnání s Oblivionem, zdejší dějová linie za bratrstvo zabijáků, vůbec nezaujala. Vážně nevím čím to, přitom, atmosféra není špatná a děj má nejeden zvrat. Nejspíš proto, že závěrečný quest pro mě byl zklamáním číslo jedna, což zkazilo zbytek dojmů. Zadání questu naprosto super - zabít císaře celého Tamrielu, očekávám buď totální masakr a nebo stealth misi jako prase... Ale ono stačilo naskočit do lodi, v podpalubí pozabíjet několik velmi špatně vyzbrojených strážců a pak osamoceného císaře jednou ranou sejmout. Prostě, stále nemám slov. Následná odměna ve zlatě sice byla mému činu úměrná, ale zkažené dojmy to nenapravilo.
Zloději - Považuju za nejzdařilejší guildu. Atmosféru to má dobrou, zápletku také a v závěru jsem měl opravdu pocit, že jsem to byl já, kdo obnovil dávnou slávu organizace balancující na hranici úpadku. Ale i tady se vyskytla jistá míra zklamání. Náplň questů byla dobrá, ale se zlodějinou souvisely jen ty počáteční.

Zkažený dojem z "cechovních" linií, alespoň částečně kompenzuje dění kolem občasné války Bouřné hávy x Císařská legie. Celý konflikt je nejen dobře vymyšlen, ale questy jsou dobře zpracované, mají onu atmosféru a vtáhly mě do děje takovým způsobem, že jsem měl skutečně pocit, že právě tvořím novodobou historii Skyrimu.

* * * * *

Závěrem: Odehráno 113 hodin, level postavy 62, splněno 93% archievmentů a věřím, že ještě několik desítek hodin zábavy mám před sebou.

Skyrim určitě není dokonalý, má spoustu dalších výrazných i drobných kladů a záporů, o kterých bych se tu mohl dále rozepisovat. Superlativy však jednoznačně převažují a proto na absolutním hodnocením trvám. Takto velkolepou, unikátní a dlouhotrvající hru, prostě umí udělat jedině Bethesda.

Pro: nádherný a do detailů zpracovaný svět, naprosto odlišná města, skvěle zpracované dungeony, charaktery NPC postav, dokonalá hudba a dabing, systém levelování a vývoje postavy, hlavní příběhová linie, soubojový systém, neomezená volnost, moding

Proti: zastaralý grafický engine, špatné zpracování "cechovních" linií, nepoužitelný kůň, příliš snadné i na nejvyšší obtížnost

+18 +19 −1
GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Říkám si, kua, to je dobrý! Po pěti pokusech konečně Bethesda vytvořila hru, kterou můžu sledovat z třetí osoby a neprskat u toho smíchy z pohybů postavy! A ta severská atmosféra, paráda. Krásné pohledy na zasněžené hory zahalené mračny. Nádhera.

Po deseti hodinách, někde mezi osmých a devátým levelem...

Strašně mě sere, jaxe s někým bavím a začne mi do toho kecat civil. Hra neví, jaké titulky má zobrazovat a já nerozumím, protože kecají dvě postavy naráz.

Jako Nord zaměřený na těžké brnění a obouručáky otevřu jakoukoli truhlu s Expert obtížností. Nemám lockpick skill, prostě to umím. A velice mi chybí ta možnost truhlu prostě rozsekat silou. Ale nebudu hnidopich.

Rozestavění fauny ala Bethesda - uprostřed malebné lesní cestičky stojí megapavouk. Vlci jsou vždy dva, smečky z Bloodmoonu se nekonají. Vlků je všude hodně, nejčastěji se vyskytují uprostřed malebných cestiček. Medvědi mají brlohy pár metrů od lidských obydlí a malebných cestiček a trollové se jen tak procházejí u rozcestníků.

Anebo megakrysa, která začne útočit na mého koně. Nemůžu ji utéct, krysa běhá stejně rychle jako můj kůň.

Při každém konfliktu při jízdě na koni (tj. co 1 min.) je potřeba z něj sesednout, protože z koně se nedá útočit a kůň je tak pomalý, že ho dožene i krysa.

Když na mě neútočí fauna, útočí na mě banditi. Vlastně ne na mě, na mého koně. Taky proto, že je pomalej a hnusnej, ale taky proto, že je debil. I když sesednu, tak dále útočí na mého koně debila. Je jim jedno, že za nimi stojí dvoumetrový nord s dvoumetrovým kladivem.

Když útočí drak a nemá si kde sednout, tak útočí svých dechem ze vzduchu. Na draka útočí i kůň. Pokud kůň čeká pod drakem, drak si nesedne. Nemá kam. Udělá kolečko a snaží se znovu přistát. Kůň chrabře běží na ním a zase mu blokuje přistávací plochu. Nemůžu útočit, protože mám padesátikilové kladivo a koně debila.

Zabil jsem draka, když debil někam utekl. V kopci. Drak se propadl do země a objevil se o několik desítek metrů dál u úpatí kopce.

Z prvního dungeonu jsem byl nadšený a říkám si – konečně! Jenže ten desátý dungeon vypadá stejně jako ten osmý a ten pátý a ten třetí. A ten devátý vypadá stejně jako šestý a čtvrtý a druhý. A všechny hospody jsou stejné. Nachlup.

Plavání je jen levitací v prostoru. Voda. Vypadá příšerně. Srát na to, že je zima a já levituju v krátkém rukávu a srát na to, že vůbec levituju v heavy brnění. Ta voda vypadá dost hnusně.

Už od Morrowindu se táhne trapná chyba, kdy déšť/sníh propadají skrz přístřešky/stany/střechy. Do teď to Bethesda nebyla schopná opravit.

Říkám si, kde mám stopy ve sněhu. Hm, asi bug. Koukám na Toddovo video – aha, to není bug, to je záměr. Ono se to tam prej „nevlezlo“.

V kobkách se stále svítí. I po sto letech. Cool, to dává smysl!
+157 +175 −18
pipboypipboy
Dohráno
  • PC 90
Skyrim byl pro mě tak trochu zjevením a pořád trochu skřípu zubama, když konstatuju, že jednou z nejlepších, ne-li tou vůbec nejlepší hrou roku 2011 je hra od Bethesdy a ze série The Elder Scrolls.

Po sadomasochistckém Morrowindu a sterilním Oblivionu jsem čekal leccos, jen ne atmosférou nabušený svět, kde je všude na co se dívat, co zkoumat, co plnit, kde si člověk užívá rozmary horského počasí a hudební doprovod. Po prvním dni jsem tak musel s nechutí a překvapením konstatovat, že se bavím. To samé jsem musel konstatovat i po dalších desítkách odehraných hodin. Atmosféra se tu doslova sráží na monitoru.

První a nejzásadnější vylepšení spatřuju v samotném přístupu tvorby světa - objekty už nejsou tak očividně copy-pastované všude okolo a příroda ani z daleka není vyobrazena jako pytel nudných kopců - údolí, srázy, horské cestičky a potoky, bažiny, úrodné roviny, háje, zátoky, ledovcová pole a cojávím co ještě - snad každá oblast mapy je něčím specifická a zkušenější cestoval by snad ani nepotřeboval mapu, aby se pouhým rozhlédnutím okolo nezorientoval. A to ani nemluvím o dolech, tvrzích, táborech, ruinách, hostincích a jiných zajímavých místech, která jsou v hojném počtu rozesetá po mapě.

Za další postavy mají více charakteru. Na ty z New Vegas se sice nechytají, ale proti FO3 je to pro Bethesdu skok správným směrem a s postavama z Oblivionu to snad ani nejde srovnávat. Dialogy bohužel pořád postrádají jakoukoliv hloubku, ale tady se asi v rámci téhle série nikdy nic zásadního nezmění...

Autoleveling je u Skyrimu asi ten nejlépe zvládnutý, co jsem zatím viděl. V Oblivionu jsem musel hrát s obtížností skoro na minimu, protože jsem skoro od všeho dostával těžce na prdel, tady jsem na normální obtížnost zvládal věci asi tak jak bych v dnešní době čekal.

Tohle automatické levelování světa na míru hráčovi s sebou ale nese i jistá negativa, která jsou jedním z důvodů, proč mě Skyrim po nějakých asi 60 hodinách postupně přestával bavit: Absence speciální výzbroje/výstroje - všechno je generická verze něčeho, nanejvýš s nějakým stupněm kvality a/nebo enchantem a těch pár výjimek obvykle v době, kdy je najdete, už zaostává za aktuální výstrojí.

Procházení dungeonů se tak eventuelně stane vopruzem, protože na jednu stranu sice chci vědět, co je uvnitř (i když ani to rozhodně netrvá věčně - zas tak rozdílné nejsou), na druhou stranu ale vím, že cokoliv tam najdu, na 99.9% při nejlepším enchantnu a prodám.

Což mi připomíná - mám rád systém vylepšování postavy v TES hrách ("vylepšuj používáním"), ale v momentě, kdy ve Skyrimu naskilluju něco na 100, přestanu to paradoxně používat. Protože chci perky a na perky potřebuju levely a používání namaxovaného skillu mě k dalšímu levelu blíž neposune. Imho měli autoři prostě nechat hráče dál nabírat skill, s tím, že kazdý další pomyslný bod skillu se přičte jen k level progressu.

No a poslední velká výtka směřuje k možnosti Jarlování široko daleko, zároveň šefovat, Companions, Dark Brotherhoodu, Thieves Guild a dokonce i nějaké magické univerzitě. (A to jsem prosím z kouzel za celou tu quest linii použil jen blokování magie v samotném úvodu. Znalost a osvojení magie očividně není důležitým předpokladem k vedení magické univerzity.) Tohle je vyloženě trapné a mělo by být nějakým způsobem omezeno, i kdyby jen nějakým strohým konstatováním "Už nemůžeš být ve vysoké pozici v X, protože tam už seš u Y."

No, prostě u Skyrimu se člověk může desítky hodin perfektně bavit, ale pak zjistí, že mu hra už nemá moc co nabídnout, protože důležité skilly už namaxoval, lepší výstroj nesežene, prolézání dungeonů je najednou spíš zdržující rutina. Zbývají questy. Ty jsou na jednu stranu celkem zajímavé popisem, na druhou stranu jejich plnění obvykle souvisí právě v procházení dungeonů. I tak jsou ale desítky hodin zábavy pořád víc, než co nabízí konkurence, takže se nad nedostatky dá mávnout rukou.
+46 +48 −2
uploader51uploader51
  • PC 95
jako nord na lvl 40, arcimag ledohradske univerzity, clen zlodejskeho cechu, zeman bileho prusmyku snad jiz tuto hru muzu hodnotit... a hodnotim ji kladne :) velmi dobre RPG, ktere je snad pro kazdeho zastance tohoto zanru :) je zde spousta moznosti, co ja vim tak vice jak 400 kouzel pro magy, spousta revu pro milovniky draku, vychytavky pro zlodeje, nebo treba cesty ochrance lidi... lepsi jak Oblivion :)
sam jsem sel cestou maga, kovare a zlodeje dohromady, skvela kombinace :) jako zlodejsky kovar mam pristupk nejlepsim zbrojim a zbranim, jako mag si je umim ocarovat a jsou tedy mnohem ucinejsi :) o tehle moznostech se muze lidem pri hrani napriklad zaklinace jen zdat :) opravdu RPG jak ma byt

Pro: volnost, moznosti hry

Proti: presuny na neprozkoumane oblasti trvaji nekdy prilis dlouho

-2 +5 −7
stensten
Dohráno
  • PC 90
Jako obvykle se můj komentář pohybuje na hranici spoileru, takže číst na vlastní nebezpečí. U Skyrim to bude o to víc, protože popsat plusy a mínusy bez toho aniž by člověk něco prozradil je prakticky nemožné, takže počítejte spíše se spoilery.
Ještě před rokem by mě asi vůbec nepřitahovalo seversky laděný fantasy,ale po seriálovém hitu „Hra o trůny“ jsem na něj získal podstatně přístupnější pohled. Přiznám se rovnou, že se sérií Elder Scrolls jsem začal až s příchodem Oblivionu (měl jsem prostě svoje Might and Magic no) a nedá se říct, že by to bylo shledání ňák příjemné. Proto asi jediné co mě před vydáním zastihlo a zaujalo, bylo jeho datum. Ale konec keců, k věci!

Děj – Nečekejte kulervoucí cut-scény stylu Zaklínač či Mass Effect. Nečekejte ani poutavou hlavní linku, která vám nedá vydechnout. To ovšem není na škodu, protože hlavní dějová linka je dost těžko rozlišitelná od vedlejších díky podobné výpravě. Hra je prakticky rozdělena na několik skupin/guild, ke kterým se přidáte a ňákou shodou okolností se většinou stanete jejich vůdci. Jednotlivé příběhy a questy jsou zábavné, ale mě strašně chyběla možnost určitého rozhodování, co se plnění úkolů týče. To není problém jen těch důležitých, ale všech. Trošku mi vadil vývoj děje, kdy hra neuměla pracovat s určitými osnovami. S Bouřlivými Hávy obsadím celý Skyrim, matka Temného Bratrstva mi dá za úkol zabít určitý cíl. Cíl najdu ve vesničce, kterou dřív ovládalo Císařství, ale Hávy je vyhnaly za pomoci agresivního vyjednáván (Jedi pozn.: Vyjednávání světelnými meči /ocelovými v tomto případě). Samozřejmě můj cíl je Císařského rodu, nabízí se otázka, co dělá ve vesničce plné Hávů? To ale není vše, po jeho eliminaci na mě Hávy začnou útočit přesto, že pod mým velením pobily stovky císařských vojáků. Na druhou stranu se mi líbil způsob objevování některých lokací. Jdu si po městě a jen tak kliknu na hradní stráž a on mi říká: „Už jsi slyšel o táborech tam a tam?“. Vyskočí nápis aktualizace mapy a další kus světa je odhalen. Z děje jsem neřekl prakticky nic a stejně jsem prozradil víc, než jsem chtěl, takže se radši posunem.

Technologie – Oblivion přinesl grafické orgie, na které jsme nebyli zvyklí. Skyrim je rozhodně nepřináší, ale je o dost „vyspělejší“ co se týče umělecké stránky hry. Jehličnaté lesy jsou úžasné, noční obloha dokonalá a třeba takový Bílý Průsmyk v zádech s horami ponořenými do mlhy je pro mě osobně orgasmický. Co se týče Bílé Průsmyku, tak z toho cítím největší inspiraci v Pánu Prstenů (Rohan). Trošku mě mrzela slabé vykreslování detailů, přesto že dohlednost je slušná (zkuste někdy výskokem „překouknout“ zdi Bílého Průsmyku, fuj. Osobně ovšem nemam hře v tomto směru co vytknout a to především díky skvělému level designu, který poslední dobou začíná být důležitější než celá grafika (co nám taky zbejvá v týhle konzolový době). Hned po vydání se začalo objevovat i dost modů, s kterými si člověk může vizuál ještě vylepší (!upozornění: používat s mírou!).

Zvuk/Hudba: Po dlouhé době musím vypíchnout ozvučení. Hudba je perfektní a mohla by se rovnat s velikány nejen herního, ale i filmového průmyslu. Podobně je na tom zvuk, který jsem si tentokrát vychutnával jen přes sluchátka a svojí 5.1 sestavičku jsem prozatím nechal oddechnout. Této hře prostě sluchátka seděj víc ani nevím proč. Dabing byl na tak vysoké úrovni, že mě kolikrát mrzelo, že si tvůrci trošku nevyhráli s animacemi, které jsou oproti tomu strašně ploché.

Hra samotná: První co hodně lidí odradí je pošahaný interface z kterého se dělá skoro až zle. Pořádný RPG po dlouhý době (vyjma Witcher II) a oni tam nedaj klasickej inventář? Na to, že u RPG dnes už není figurka, kterou si sami oblékáte, jsem si tak ňák zvykli, ale ani inventář? To trošku Bethesďáci pokonili. Stejně tak to dopadlo i s favorite klávesami, které nahradili vcelku dobrej kruh „hot keys“ z předchozího dílu. V oblíbených položkách není možnost určitého rozdělení, takže za pár levelů je v tom tak strašný bordel, že než najdete mezi všemi řevy, kouzly, zbraněmi a štítem to co chcete, tak se vaše herní doba zatraceně protáhne. Další novinkou bylo souhvězdí schopností, které se mi ze začátku moc nelíbilo, ale postupně mi proniklo do krve. Líbí se mi způsob „jestli chci něco zlepšit, musím to používat“. Pasáž sama o sobě jsou knihy. Nevím, jak dlouho trvalo autorům napsat obsahy, ale vám bude trvat podstatnou dobu je přečíst, když se do toho odvážíte. Já to zkoušel ze začátku, takže můžu říct, že mají úžasnou atmosféru, ale přiznám se, že jsem to po ňáké době vzdal především pro jejich obrovské množství. Vedlejší schopnosti, jako očarovávání a kovářství jsou už jen takovou třešničkou na dortu.

Vím, že hodně lidí nebaví číst dlouhé komentáře, ale tentokrát jsem prostě musel. Hra sama osobě je tak obsáhlá, že popsat jí tak jak by si zasloužila by bylo na další minimálně tři A4. Za vše mluví, že mám hotovo 211 fází úkolů, celou hlavní linii, čtyři baráky narvaný artefaktama a bohatstvím, že by mi záviděl i Ludvík XIV a stále mám ve světě Skyrim co dělat. Hra roku (Promiň Zaklínači)

Pro: Svět, Zvuk, hudba, souhvězdí dovedností

Proti: Technologicky zastaralé (jak klasický zápor dnešní doby), šílený interface (jak klasický zápor Bethesdy), jízda koňmo je taky někdy šílenost, Bugy především v horských oblastech

+13
Grey_foxGrey_fox
Dohráno
  • PC 80
Já vlastně naprosto chápu, proč se Skyrim téměř všem zdá tak super. Ta hra je prostě udělaná přesně tak, aby se líbila masám, tedy všem (což je z objektivního hlediska naprosto v pořádku).

A aniž bych se chtěl nyní považovat za herního kmeta, jenž vše okusil a na sklonku života již marně hledá ve hrách originalitu a něco osvěžujícího, musím říct, že pokud bych hrál Skyrim před čtyřmi pěti lety, byla by to pro mě rozhodně naprosto fenomenální hra.

Jenže... ono mi to prostě tak nějak nesedí.

Dřív mi nevadilo, že Bethesda má prostě jakýsi svůj rukopis, u něhož je primární vždy vize, a pak až praxe...

Jenomže teď mi prostě města, kde je patnáct obyvatel a všichni se tváří, že se jedná o metropoli, nestačí.
--- Proč tam není víc "domečků", proč tam není pár desítek "komparzistů"? Nebo by to pak nebylo ono? Určitě je lepší ignorovat fakt, že žádné město ve skutečnosti nedává smysl, než ignorovat fakt, že tam jsou prostě postavy, které budou říkat třeba jenom "I took an arrow in my brain..."?

Přijde mi neuvěřitelně imbecilní, že po třech hodinách a pěti questech se u Companions stanu vůdcem. Stejně tak je hodně zvláštní celý příběh okolo Companions -jsou vlkodlaci a nikdo to neví... tedy kromě desítek členů Silver hand, která je zlá, protože zabíjí vlkodlaky (???)
--- Jaká je asi šance, že by v téhle situaci zůstalo tajemství Companions tajemstvím? Jedna ku milionu? A pokud by zůstalo, tak jenom za cenu vraždění svědků, což by z Companions dělalo zločince....

Souboje s draky jsou paráda! Jenom dokud se člověk nezamyslí... a nezjistí, že je to celý jenom divadýlko.
--- Pokud se totiž hráč trošku zamyslí (což se dnes u her nesmí dělat moc často), tak prostě musí dojít k závěru, že o moc hůř je zpracovat opravdu nešlo. Drak chvilku krouží... a ať už si jej všímáte nebo ne, tak po chvilce přistane k vám, aby mohl být poslušně zabit. Nebudu rozepisovat asi deset způsobů, jak by jenom mě napadlo všechno (v rámci možností enginu) vylepšit, protože by to bylo objevování Ameriky.

Přestože je level scaling o dost jemnější než v Oblivionu, pořád mi tenhle systém strašně, strašně moc vadí.
--- Asi nejde udělat naprosto dokonale open world RPG bez jeho použití, ale určit bych ocenil, kdy se aspoň někde vyskytovaly oblasti, kvůli nimž by mělo smysl levelovat a shánět lepší výzbroj... Takhle to je prostě všechno jenom na okrasu.

A taky mi vadí, že hra je po všech stránkách naprosto nevybalancovaná a neotestovaná.
--- Ekonomika Skyrimu neexistuje. Obchodníkům se po dvou dnech vygeneruje znovu obsah peněz i zboží, což v kombinaci s kováním a enchantováním (je na to výraz v čestině?:-D) může komukoliv zajistit nekončené bohatství...
---Ono to kování a enchanting taky pěkně dokáže zamávat se zábavností hry. Posledního bosse jsem zabil dvěma útoky během asi 4 sekund. Super atmosférická výzva!

A ona toho je spousta, co mi na Skyrimu vadí. Ale hlavně mě to mrzí. Strašně jsem se těšil, že to bude prostě nepřekonatelná hra, RPG zážitek jako kráva... a ona se z toho prostě vyklubala Bethesdovská klasika... zase.

Mohl bych psát ještě patnáct stránek o tom, co mi vadí, a dalších patnáct o tom, co se mi líbí... Nicméně negativně jsem se nechal unášet již výše, a pozitivně mluví všichni ostatní... takže už nebudu plýtvat místem ani časem a radši půjdu brečet do kouta, že jsem dopadl skoro jako Dan Vávra...
+55 +57 −2
kaslikjochanankaslikjochanan
Dohráno
  • PC 95
Hned na začátku se musím přiznat, že jsem nikdy jiné TESko nehrál. Je to nejspíš tím, že se hrám, u kterých člověk stráví i několik hodin v kuse vyhýbám. To už to musí být hra, která mě zaujme hned na první pohled. A u Skyrim se přesně to stalo. Už ve chvíli, kdy se objevili první informace a první “obrázky”, jsem věděl, že tohle “prostě musím”.

Po spuštění hry se stalo přesně to, čeho jsem se obával. Hodiny ubíhaly jedna za druhou a já se ne a ne-odtrhnout od noťase. Opravdu je to hodně návyková hra, která vás chytne a nepustí.

Celé kilometry herního prostoru, kde skutečně co chvíli něco potkáte. Ať už jde o zvířata či monstra, nebo o úkoly. Protivníků je na území Skyrimu opravdu dost. Dost na to, aby jste se při přechodu z jednoho místa do druhého nenudili. Ale také tolik, aby přechod z onoho bodu A do bodu B netrval celou věčnost (je tu i volba rychlého přesunu).

Hra se ovládá opravdu dobře a to i přes to, že byla vyvíjena prvotně na konzole. To je znát hlavně na inventáři, který vypadá spíše jako telefoní seznam. To mi sice z počátku nevadilo (vaše postava toho zase tolik neunese), nicméně když jsem začal ukládat věci do truhel, za pár hodin už jsem se v tom nevyznal.

Souboje jsou dynamické a opravdu se nemůže stát, že by vás omrzely. Jak víte, každou ruku ovládáte zvlášť. Mimoto jsou ve hře i pěstní souboje, i když to není žádná novinka.

Grafika vás sice nijak neurazí, ale mohla by být lepší. Na druhou stranu atmosféra, která z ní vychází, je úžasná. Opravdu mi byla zima.

Co se týče úkolů, tak jde vlastně o klasické přines, najdi, zabij. Ale podání je různorodé. A o to jde především. Každý úkol je jiný, neokoukaný. Kolikrát jsem byl postaven před morální dilema. A kolikrát mě hra postavila do pozice, do které by vás postavil samotný Jigsaw. A to mě dost pobavilo.

Hry s takto velkým obsahem ovšem trpí velkou nemocí a tou jsou chyby. I když jsem neobjevil žádnou z těch známých, kdy třeba plavete ve vzduchu, nebo průhlednou texturu, narazil jsem na jiné. Zavítal jsem do jednoho dungeonu, začal mlátit tamní “zrůdy a nepřátele” a mohl jsem (prý) pustit jednoho zajatce. ovšem zatáhnout za ten řetěz prostě nešlo. Nechal jsem tedy “chybu chybou” a šel dál a zabil místního bosse. Po nějakém čase jsem dostal za úkol tohle místo vyčistit a zabít tamního šéfa. Tak jsem se tam opět vydal. Všechno zůstalo přesně tak, jak jsem to opustil. Všichni i s bossem byli mrtví, jen ten zajatec šel teď propustit. To je řekl bych, docela závažná chyba, na kterou měli testeři přijít. Nebo jsem třeba po jedněch schodech skákal, protože byly v tom místě prostě moc vysoké (a hned jsem věděl, kudy tester asi šel). U takhle velké hry se prostě chybám nevyhnete. Patche to spraví (jednou, snad). Na jiné chyby jsem nenarazil a to je co říct. Čekal bych jich víc.

The Elder Scrolls 5 Skyrim je hra víc než dobrá, dokonce víc než chvalitebná, nicméně na výbornou to ještě není. I když má k tomu hodně blízko. Rozhodně je to RPG na horních příčkách.

(pozn: Jigsaw-hlavní záporák v hororech SAW. Kdyby někdo tápal :D)

Pro: Rozlehlý, svobodný svět, různorodost, atmosféra a abych nezapomněl-soundtrack

Proti: Graficky by to šlo i lépe, ty bugy, ty bugy.

+23 +24 −1
MinatoryMinatory
  • PC 70
90%? Skutečně? To se divím. Otevřenost chválím, ale fakt, že kůň běhá stejně rychle jako já chodím, nebo že mi mohou příšery zabít někde zapomenutou Lydii (či jak se vlastně jmenuje) sráží celý zážitek ze hry hodně rychle dolů. A to ani nemluvím o těch supernudných dungeonech, do kterých už ani nelezu, abych nemusel další 3 hodiny zmateně hledat východ.

A ještě k tomu v té hře vypadají všechny ženské jako příšery. Děs běs. Ani ten upravený engine Falloutu 3, který autoři přejmenovali jakože mají nějaký nový tomu moc nepřidává.

Pro: otevřenost

Proti: ošklivé ženské, nudné questy, příliš dlouhé dungeony a neustálá nutnost starat se o koně a o své poskoka (na koni beztak nikam nedojedete, protože vás každých 5 sekund napadne nějaký pitomec z křoví)

-27 +9 −36
HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 90
Goodbye real life, hello Skyrim! A to jsem se ještě před týdnem ujišťoval, že tenhle výrok právě z mých úst jistojistě nevyletí. Jenže co naplat, Skyrim holt dostal i mě. I ve mě se mu povedlo probudit toho dávno zapomenutého no-life nerda, který sere na veškerej social life, na zdravou výživu, na zdravou hygienu, na spánek... A to navzdory skutečnosti, že jsem značný TES panic. Schválně začnu tím, z čeho jsem dostával vředy, bo o tom, co jsem si naopak zamiloval, se beztak zas nevědomky rozepíšu jak nenažraný prase, takže:

- UI. Doposud jsem nenarazil na jediného hráče, písíčkáře či konzolistu, který by neprskal vzteky nad tím, jak se mu ze zdejšího UI dělá blivno. Ani já nejsem vyjímka. Za tohle by fakt soudruzi dyzajnéři zasloužili pověsit do dungeonu za koule: Není možné "odoblíbit" nějaký oblíbený udělátko přímo ve favourites menu, takže člověk to stejně musí vždycky nanovo hledat v tom hlavním bordelu (sic z dobré vůle abecedně seřazeném, ale furt bordelu). Krom toho favourites menu bůhvíproč není rozdělen na kategorie, takže i on samotnej je prostě bordel sotva tam člověk mrskne nad deset blbin; Skill tree...the fuckin' skill tree. Je nádherné, že do pozadí prcli oblohu zamořenou hvězdami, ale ty mi bohužel nijak nepomůžou s tím neskutečně neohrabaným přejíždějím z perku na perk: člověk by čekal, že když je nějaký perk hned vedle perku, který momentálně zobrazuje, a to ještě prosím pěkně v jednom skillu, tak že po stisknutí příslušného directional key se na právě onen perk dostane. Ani hovno. Hra ho radši vezme na okružní jízdu, přičemž vykolejí, a tak se hráč záhadně dostane z destruktivní magie do kapsářství. Třeba.

Vždycky mě přepadala vize možného scenária, jakpak asi vývoj UI proběhl..."Tož šéfe, máme to tak nějak víceméně už všecko v richtichu, teďka už to jenom chce doladit to UI. Napadlo nás, že..." "wait wait wait, zklidni hormon Arnolde. Máte tam ještě někde zašouplou tu WIP verzi?" "Nó, jistěže máme, ale..." "No moc tu na mě nealeluj, normálně tam vražte to rozpracovaný, lidi už tak na tu hru čekaj dýl jak na důchod, a když se jim to náhodou líbit nebude, tak...tak si zvyknou, no!" ...Což o tom, zvykl jsem si, ale trvalo mi to několik desítek hodin, a stejně mě to sere i teďka. Jsem si jist, že nějaký borec z toho vymoduje něco daleko víc user friendly, ale já mám tendenci hodnotit základní produkt, tedy to, za co vlastně ty peníze utratím.

- Blízký pohled na textury. Menší itemy a NPC pysky ještě nejsou úplně na odpis, ale veškerej zbytek je prostě rozmázlej hnustfujgrc. Again, nepochybuju o tom, že nějaký šikovný Honza se protweakuje a promoduje k něčemu nesčetněkrát líbeznějšímu, ale...hodnotím to, co mám teď, nikoliv to, co (možná) budu mít při dalším playthrough.
- Bugy. Tam si nemůžu vzít Lydii, tam nemůžu dokončit jedno puzzle, tam mě chcou všeci zabít jen tak z hecu, tam mi kůň stepuje, že posílá Flatleyho s hanbou do rohu, tam propadnu texturou, tam se drak zaboří hlavou do země, tam borka vychází pět schodů dvě minuty, tam mágovo „ready spell“ zní stejně, jako když tasím meč ...long story short, dohromady dvakrát jsem byl nucen použít konzoli, abych se vůbec dostal dál. Patch will be much appreciated, kkthxbai.
- Příběh. A postavy. A dialogy. Tedy přesně ty důvody, kvůli kterým jsem Morrowind zabalil po deseti hodinách, do Oblivionu se, po shlédnutí gameplay videí údajně zobrazujících to nejlepší a nejpeprnější z celé hry, pro jistotu ani nepouštěl, a na Arenu a Daggerfall si potom ani nevzpomněl. Jo, i tady je mi příběh zvysoka u konečníku, postavy shledávám nudné a nezajímavé, a přes dialogy se většinou proklikávám (až na případy, kdy u toho smrdí jakási důležitost). Jako vždycky, i tady se samo sebou najdou vyjímky (kor Markarth je bohatej na prazvláštní, ale o to zajímavější individua), ale všeobecně to ve mě z dějového hlediska prostě furt nějak nevyvolalo zájem. To může být způsobeno mou neznalostí série, nebo jsem až moc zhýčkán Zaklínačema a Divinityma a Bloodlinesema, nebo to prostě a jednoduše fakt z tohohle hlediska není zas tak dobrý. Čert ví.

Nicméně to až tak moc nevadí, protože:
- Tyvoleomgkurvadrát TEN SVĚT! Ten svět je famózní. Ještě NIKDY se mi nestalo, abych dobrých dvacet hodin jenom tak trajdal po lese a zasněžených horách, hrál si přitom na kancovoda, skolil přitom jednoho dva draky, a prostě prozkoumával a prozkoumával, aniž bych se za celou tu dobu byť jen dotknul jedinnýho questu. Hotovej explorační orgasmus. Velkou zásluhu na tom má jinak velmi líbivá grafika a především ta *vlož libovolný superlativ* atmosféra! Urgh!
- Ta variabilita! Za prvních cca 50 hodin jsem stihnul okusit několik desítek odlišných čár a már, udělat si z toho na pár hodin Thieva čtyřku, zahrát si přitom na takovýho fantasy Hitmana (a to opravdu nejsem nijak zvlášť stealth pozitivní), být big bédés macho kaňec s válečnou sekyrou, počemž se přeorientovat na ultrafast slick ninja kaňoura s dvěma lehčíma kudlama, stát se přeborníkem v kování, enchantovat každej šrot jedna radost, vařit koktejly ve velkým, s mistrnou přesností si zastřílet z luku, a dalších xxx věcí, a to všechno na uspokojujícím levelu, a u toho všeho se úměrně skvěle bavit. Možná jsem slepej nebo blbej nebo oboje, ale jak to tak vidím a pozoruju, ta hra hráče prostě vůbec neomezuje. EPIC CLAP!
- !!!
- Třebaže postavy a dialogy jsou meh, questy samy o sobě bodujou. Když ani nerozeznám hlavní quest od side questu, protože jsou oba stejně masivní...you're doing it right.
- Při hraní se člověk nemůže tu a tam ubránit pocitu, že se mu právě povedlo něco parádního. Jako třeba když jsem si sám konečně ukoval Daedrickou helmu a rovnou jí i přebrousil na Legendary status...feels rewarding, man...a to navzdory tomu, že kovací systém tu je hodně prostý a příslušný skill se tu leveluje hodně lehce/rychle.
- !!!

Hm...tož nakonec jsem se víc rozepsal o tom špatným, což? Když ono ale fakt nemá moc cenu se v tom nějak hloubkově dlubat. Prostě ten svět. Prostě ta svoboda. Prostě ty možnosti. Prostě draci. Prostě výhled. Prostě...není co řešit. Jelikož osobně klidně přetrpím větší linearitu a (mnohonásobně) míň možností, pokud za to dostanu pořádné postavy + pořádné dialogy grátis, tak pro mě zůstává hrou roku druhý Zaklínač. Nicméně musím s klidným srdcem zkonstatovat, že pakliže to letos vyhraje ten Skyrim (a on to beztak vyhraje), nebudu se divit a už vůbec né zlobit. Konec konců, Zaklínače nám chudáka ani nenominovali, takže...

A taky musím dodat, že mám najednou chuť dát Morrowindu třetí šanci, Oblivion přece jenom prubnout, a v neposlední řadě jít proluftovat naše sklepní archívy, doufaje v nález Areny a Daggerfallu, s nimiž bych se posléze zašil v druhém pokoji u té mé sekundární hérky, která by ten Daggerfall snad nemusela ani ustát. No a kdyby nedejbože archívy zklamaly, tak dosbox, že...nebo doufat, že do tý doby zgognou. >_>

Čas (zatím) - 84hod14min
Obtížnost - Master
(zatím) 51. level
Primární skilly: Smithing, Twohanded, Enchanting, Heavy Armor, Speech, Archery
Ženuška Senna z chrámu Dibelly, trvalé bydliště ve Windhelmu
Ze pár vlastnoručních skrýnšotů (200, bo „občas“ to holt chtělo zvěčnit)

(Apropo, hlavní quest jsem možná dokončil, ale ještě jsem zdaleka nedohrál. Tohleto by úplně klidně mohl být teprve začátek hry...>_>)
+27 +29 −2
EbbEbb
Dohráno
  • PC 70
Po prvých 20 hodinách hrania som mohol odbiť Skyrim svojimi klasickými 50%, zdrbať interface, grafiku a umelosť celého sveta, nechať to tak a vrátiť sa k nemu po roku po vydaní X rôznych módov. Avšak, ja som pokračoval v hraní a snažil som sa ignorovať nedostatky a pozerať sa na Skyrim z tej lepšej stránky. Momentálne, približne po 60 hodinách, môžem povedať že to neľutujem.

Grafika:
Technologicky značne zastaralá. Nekvalitné textúry je poznať najmä v interiéroch, kedy je vidno textúry z blízka. Hra nepodporuje Dx10 ani Dx11 a bola v podstate navrhnutá tak, aby ju zvládali 5 rokov staré konzoly. Aesteticky však grafika v exteriéroch vypadá slušne. Bohužial, oproti Morrowindu a Oblivionu, ktoré boli technologicky cutting-edge na svoju dobu, je Skyrim krok späť.

Zmiešané pocity mám z atmosféry, v istých momentoch graduje no potom ju dokáže položiť podivný scaling grafiky pri pohybe vzdialených postáv. Totiž, obzor vytvára ilúziu väčšej vzdialenosti než aká v skutočnosti je. Potom keď príde do obzoru postava, tak jej veľkosť vôbec nezodpovedá tomu ako by mala z diaľky vypadať. Rovnako na mňa neposobí dobre fakt, že dediny v hre sú tvorené takmer výlučne 3 domami (1 inn, shop a house) a mestá, okrem toho že sú znovu oddelené loading screenom, majú v priemere tak 25 population (obligátne 3 shopy, 2 inny, temple & hall of dead a zo dva domy náhodnych NPC). Nečakám od toho simulátor realizmu, ale myslím že Morrowid bol v tomto o kus vpredu.

Interface:
UI oproti Oblivionu polepšil, ale stále to nie je nič extra. Menu je treba viac menej ovládať cez WSAD + E/TAB, pretože myška zle reaguje (preklikávať počty mi napríklad vôbec nešlo), na druhú stranu, už je konečne (znovu) možné otvoriť mapu cez "M", inventár cez "I", denník cez "J", atď. Určite by v Skyrime potešilo, ak by v inventári bol zoznam predmetov prehladnejší a namiesto zbytočného 3D zobrazenia každého predmetu tam bola tabuľka s parametrami (Weight, Damage, Value).

Zvuky:
Drvivá väčšina hudobného sprievodu a zvukov je tvorená rovnakými assetmi z Morrowindu a Oblivionu. Kedže obe hry mali solídny soundtrack, tak to nemôžem dať ako negatívum, i keď samozrejme nová hudba by potešila viac. Okrem toho dabing postáv išiel diametrálne k lepšiemu oproti Oblivionu.

Gameplay:
Rovnako ako v Oblivione, zjednodušene by sa dal celý proces questovania opísať ako - zisk questu - port k dungeonu - vyčistenie dungeonu - port naspäť. Dungeony sú lineárne koridorovky s jednoduchými puzzle-mi bez nejakého nápadu alebo prekvapenia. To mimochodom platí takmer na všetko. Celý design je systematický a veľmi ľahko predpovedateľný. Skyrim je však v prvom rade sandbox a tak to netreba brať ako zásadný nedostatok. Variabilita questov zodpovedá rozsahu a voľnosti v iných oblastiach.

K tomu najlepšiemu, to čo mi vadilo najviac na Oblivione -- level scale -- je v Skyrime takmer nepostrehnuteľný. Nový systém perkov umožňuje viac možností špecializácie. Dual fighting / casting je fantastický, rovnako aj znásobovanie efektov pri použití rovnakého spellu oboma rukami.

Vo svojej podstate, dobrému sandbox RPG stačí keď nemá rušivé elementy, umožňuje pestrý charakter building, a má množstvo dungeonov, questov, gíld a voľný pohyb. Skyrimu v tomto smere nie je čo zásadne vytknúť. Je to poctivé sandbox RPG.

V dobe keď už som nečakal od Bethesdy žiadne zázraky po podľa mňa nevydarenom Oblivione a Falloute 3, je Skyrim veľmi príjemným prekvapením. Na Morrowind sa to nechytá (to ani nikto nečakal), ale je to presne čo som očakával od Oblivionu už v 2006.
+34 +38 −4
PERKmanPERKman
Dohráno
  • PC 100
Husí kůže. Z náznaků, z katarze od vzdálených draků, od osobních zážitků se sběrem motýlů, přes otřesy mamutů, až po malé, krásné příběhy - sestoupila z nebe asi sama Aurora Borealis, která s pokorou pro všechny snílky INFP i velké hráče vytvořila fantasy, upřímný herní sandbox a hlavně zprofanované slovo umění převedené do severské krajiny, obejmuté láskou v podobě hudby, svobodného vývoje postavy z dob Ultimy a skutečným vítězstvím v podobě fungujícího světa plného zavanů minulosti, tajemna a pověstí.

Skrz hraní Skyrimu na mě doléhal důležitý pocit, že byl tvořen s péčí a starostlivostí; jakkoliv je design maximálně zjednodušený a malý – je i hluboký a rozlehlý. V dobách dřívejších člověk klikal a viděl postavu v menu s desítkami statistik, dnes ho hra hned z fleku nutí rotovat a koukat na svou postavu ve světě reálném – a hlavně ji tak vnímat. Skyrim dokonce nevahá a během hraní vám i třeba zakryje celý interface krom kompasu, protože jednoduše v daný moment není potřeba. Kde každá zbraň pak dřív měla desítky čísel a možností a starostí, má dnes čísla jen tři.

Zprvu to působí nepatřičně, mít málo čísel a statistik. K tomu ovládání menu, které se opravdu nedá popsat jinak než http://bit.ly/uyXSq1 a dráždí silně nadávat. Jenže postupem času se přes ten začátek hra sama dostane a hráč taky. A kde bylo dřív jen pár čísel a těžkopádné menu, je najednou tolik objektů, možností, lidí, vesnic, map, deníků, motylů a krajiny a kombinování a tvoření, že kdyby člověk neměl rád výpravy a dobrodružství (!), měl by mnohdy chuť se spíš vrhnout s kovářovou dcerou / chlapcem do postele, než jít lovit tu trpasličí vzácnou rudu, namrzlé bylinky, kůži ledního medvěda nebo odhalovat tajemství dračích kamenů. A v ten moment se objeví ona schovaná, krásná a důležitá hloubka a kouzlo – Skyrim je hluboký, jak chcete vy.

Alfou a omegou tedy může být hlavní příběh, nebo jen toulání se divočinou nebo obojí nebo něco jiného. Dobrodružství, nacházení zapomenutých svatyň nebo jeskyní, nalehání pradávna – tu funguje naplno a funguje správně. Podprahové cítění, že svět je světem je pro mě současnou moderní nádherností a důvodem k oslavě z každé maličkosti – kdejaký les, hora nebo obyčejná cesta evokuje vlastní příběhy, poklony k životu Tolkiena i vzpomínky na všechna ostatní fantasy, stmelená do severského poháru. Skyrim je nádherný. Hory, tundry a celkový pocit pulzuje a rezonuje bez prvoplánovitosti (!) a s touhou.

Skyrimem pak zní (a ne vždy - v jedné z největších knihoven je dokonce symbolické absolutní ticho) nádherná a vrcholná hudba; od Dovahkiina po noční seance s ženským chorálem a tóny, ze kterých mrazí po těle. Do toho nádherný a ozvučený svět, ledové šumení větru, sněhové bouře, déšť. Polární záře.

Jít nocí a lesem, sbírat borůvky a najednou uslyšet z dálky řev draka je obratem pro vyjádření toho, jak moc dobrá a pro mě důležitá hra Skyrim je – možnost vyblbnout se, hrát si na hrdinu z nordských legend, být kočkou, být temným elfem a nebo sledovat jak po bitvě s ledovým drakem přiběhne Jarl, ze svého vytepleného veledomu, a s otevřenou pusou nevěří, že vidí dragonborna (a všechno bez scriptů a díky náhodě), je ona na začátku zmiňovaná husí kůže. A je úplná.

Díky Bethesdo!

Pro: Svět, uvěřitelnost a atmosféra nasazená do koruny s drahokamy hudby, zvuků a grafiky. Příběh, draci, pokora

Proti: Inventář, ze začátku ovládání, občas buginky

+31 +35 −4
Marty McFlyMarty McFly
  • PC 95
11/11/11 sice nenapadl žádný sníh (v Plzni však padal průmyslový sníh) a tak Martin nenaplnil své proroctví, ale na druhou stranu můžu já (Martin) naplnit proroctví legend Skyrimu. Aspoň něco říkám si.

Pátý díl série Elder Scrolls je totiž to nejlepší, co jsme mohli čekat a dostat. Je to stále Bethesda, je to stále TES, ale to neznamená, že vývoj ustrnul a opakuje se to samé jako u čtyrky. Nevím jak je to možné, ale jak Morrowind (v roce 2002), tak Oblivion (2006) tak i poslední týden TESV, jsem nadšen monumentálností hry. Žádné jiné slovo mi na hru nesedí tak dobře jako stav naprostého uhranutí nad velikostí hry. U každého dílu jsem byl postupně drcen čím dál tím silnějšími dojmy a opravdu si nedokážu představit, co by mohla nabídnout šestka, aby tuto "kulervoučnost" překonala. Nejen nad rozlohou mapy, ale co si budeme povídat - hlavně nad horami. V Oblivu nějaké ty vrcholky byly, sníh také. Ale zkrátka nebylo to ono. Kdežto severská provincie je plná různých variant na zmrzlou krajinu.

Po obligátním tutorialu (ovšem obligátním jen od čtyřky, v Morrowindu nic takového zvykem nebylo) mě hra vyplivla a už skoro začala svoboda volby. Stejně jsem však byl víceméně tažen do nejbližší vesnice ke kováři, dozvěděl se pár užitečných rad co se děje a začal hrát svým stylem. To v mém případě znamená krást. Jsem kleptoman - shromažďuji a pak nevím co s těmi předměty, ale tak ke kočičí rase za kterou hraji se to hodí (snažil jsem se vymodelovat postavu podle mého kocoura).

Miluji tyto amatérské začátky, kdy nic neumím, skoro vše mě zabije (obři, mamuti, skoro i vlci), dodává to pocit nebezpečí který velí dalšímu instiktu - opatrnosti. Tak jsem se učil sneakovat. A k tomu v noci vylamoval zámky, abych měl tu trojici zlodějských řemesel hotovou. Postupně jsem proběhl "první" dungeon, dostal se do města na pláních, tam strávil dva dny plněním několika úkolů a pak se vydal zabít prvního draka. Později jsem putoval na severozápad a přes dalšího draka (kterému jsem utekl) až k moři. Objevil jsem několik nových jeskyní, dvě další města a třetího draka jsem zabil - stačilo do něj šít lukem zatímco ho obšťastňovali stráže. Pak jsem trochu pokročil v hlavní linii a dostal companiona - ženu. Tu jsem se snažil sbalit a nebo aspoň dostat do postele, ale nepovedlo se, tak jsem se na to vykašlal, vyzbrojil jí a začal brát na výpravy. Stala se z ní sice ne moje žena, ale cenný spolubojovník, bez nějž bych už x-krát exnul kdesi v temných hlubinách dávno zapomenutých ruin. Od té doby procházíme spolu, přítelkyně mlčky dala souhlas.

Mnoho novinek, ale na takové sekání dřeva, těžení rud a farmaření jsem se přátelé vykašlal. Magie je jednoduchá a dual wield meč + kouzlo se velice (VELICE) hodí. Alchymii a soul gemy stále odmítám pochopit a začít používat, to se nemění. Co mě ale velice bavilo bylo horolezectví.
Tady ale bacha, protože jak říká mocná encyklopedie TVtropes: The Frictionless Hill, a slope of arbitrary steepness onto which you can jump only to slide off as if the thing were coated in an industrial lubricant. - a má pravdu, toto je klasika už od dob Might and Magic VI. I tak je ale zábava hledat různé úhly na které jde vyskočit, nemuset vyjít 7000 schodů na High Hrothgar (já jich vyšel jen pár set, hehe). Funguje to i naopak, slézání se dělá pomocí opatrných pádů. Nádherné noci (které jsou nejkrásnější na vrcholcích hor), hlavně když vyjde polární záře (jasně, nevychází, ale stejně to funguje), jediné co je kazí - přílišná světelnost. To je klasika, nedá se nic dělat.

Skyrim je hra tak velká, že by se o ní dalo mluvit na tisících řádků, ale kde by pak byl smysl to hrát sám, že ? A tak chci říct, že hnidopich dokáže najít mnoho chyb (naštěstí jsem zatím v žádném questu nezažil zásek skriptů), jako třeba divné chození postav do schodů, občas pochybná AI (utíkají, vracejí se, stojí na místě a nechávají se zabít z dálky), dokonce jsem zažil i slavný propad do textury (bacha, ubytovna na univerzitě), ale (zatím) nic vážného. I kdyby bylo něco vážného, tak mi to prd vadí, protože ta hra je tak obrovská, tak pohlcující a, zopakuji to ještě jednou - monumentální, že to hravě vynahradí vše zlé. I na ten inventář jsem si zvykl (ono po Oblivionu není tak velká změna). Co naopak potěší je jak plynule hra jde, jak rychle se načítá a jak dobře graficky vypadá. Ty vnitřky taky, i když prim hrají exteriéry. I Jeremy Soule zase zabodoval. Souboje s draky jsou kapitola sama pro sebe, ale ve stručnosti - natažený luk, zběsile se otáčím kolem osy a hlídám oblohu za noční sněžné bouře, odkud se drak vynoří ... podle kompasu by měl být na sever, ale je tak špatně vidět a jeho jediný úděr mě zabije. No, zkrátka atmosféře to jen přidá.

A tak sice Martin na bílém koni sníh nepřinesl, ale TESV to nahrazuje dostatečně. Sněhu budu mít do konce zimy asi dost až mě hra po pár týdnech vyplivne.

Pro: Grafika, Nároky, souboje s draky

Proti: maličkosti a nebo klasické věci Bethesdy, na které jsem si už dávno zvykl

+60 +64 −4
MIGtheDRAGONMIGtheDRAGON
Dohráno
  • PC 85
Tak vzhledem k tomu, že se evidentně žádný z Martinů neobtěžoval přijet na bílém koni, jsem byl nucen 11.11 zůstat doma a vynahradit si absenci sněhu výletem do provincie Skyrim, která se naštěstí právě v tento den stala otevřenou pro veřejnost.

Do Skyrimu jsem přijel spolu s několika kámošema na takové drkotající kárce. Skutečně si nepamatuju, jak jsem se na ní dostal, anebo proč mám svázané ruce, ale přisuzoval jsem to své zbrklé povaze, kdy jsem se určitě včera zase nehorázně vožral a něco jsem provedl. Ale zřejmě jsem nikomu nic špatného neřekl, jinak by mi asi dali roubík do huby jako jednomu z opruzovi co jel s námi.

Chvíli jsme se projížděli krajinou a mě nemohli uniknout krásy Skyrimu, které na rozdíl od věčně zeleného Cyrodiilu, kde jsem pařil posledně, poskytovali trochu osvěžení. Po chvíli jsme dorazili do nějakého městečka, kde jsem si uvědomil, že předchozí noc asi byla trochu horší, než jsem předpokládal. Čekalo nás tam totiž několik maníků, kteří vypadali jako by utekli Caeserovi z armády a mlely něco o popravě. Když se mě zeptali na to, kdo jsem a já řekl, že jsem Redguard tak si ti mamlasové měli uvědomit, že popravit mě jakožto velkého bojovníka se jim prostě nepodaří. Šel jsem ke špalku se vztyčenou hlavou a připraven toho popravčího kopnout do koulí, když v tom se mi ale nějak udělalo blbě a padnul jsem na ten špalek, kde mě chtěl popravit. Evidentně jsem se přitom musel pořádně praštit do hlavy, protože se mi najednou zdálo, že přiletěl drak a zachránil mě jako bych byl jeho princezna a pokosil skoro vše okolo svým velkým ohněm, ale mě se ani nedotkl.

Dále už si na tento výlet vzpomínám spíš už jen mlhavě. Evidentně jsem musel narazit nějakého houbičky, jinak si nedokážu zařadit vzpomínky, ve kterých jsem na někoho třeba zakřičel a týpek předemnou najednou odletěl několik metrů daleko.

Houbičkové opojení ale mělo i svá pozitiva. Napadl mě totiž například geniální nápad vzít do jedné ruky meč a do druhé si připravit kouzlo a být skutečným bojovým mágem, které jsem vždy obdivoval. Později jsem i dal šanci druhému meči a bojoval se dvěma meči najednou, ale nemělo to takový efekt jak jsem doufal, protože tak jako tak jsem sekal jen jedním mečem a střídat je nemělo moc velký efekt. Občas jsem ale hodil docela dobré kombo, kdy jsem nějakého toho lamáka sejmul docela hustým způsobem, ale časem mě to docela omrzelo a nechápu, proč jsem to furt dělal, když mě to tak akorát zdržovalo.

Později jsem se přidal k jednomu asi fotbalovému klubu. Evidentně ale poslední zápas prohráli, protože furt chtěli na ten druhý klub útočit. Spíš to ale byla banda amatérů, kteří v počtu tak 5 lidí zaútočí na město a pak si asi představují, že jsou armáda nebo co.

Také jsem narazil na pár chuligánů, kteří si říkali „zlodějská gilda“ a žili v nějaké iluzi, že jsou nějaká stínová organizace nebo co. O tom kde je najdu, jsem se dozvěděl už ve městě, které bylo míle daleko od toho, kde sídlili. A po příchodu do jejich města mi hned druhý člověk, se kterým jsem se setkal přesně řekl, kde je najdu. Měli tam i docela hustej tajnej vchod do jejich základny, ale ten byl spíš taky jen pro ostudu, protože při otvírání dělal takový rachot, že ho musela slyšet polovina města. Což je teda jako pro organizaci, která se snaží pracovat v utajení docela ostuda.

Celkově ale tento výlet hodnotím docela kladně. Nemusel jsem na něj mít ani tak novou výbavu, jakou jsem musel mít například při výletu do Temerie, kde byla taky poměrně zábava.

Pro: draci, optimalizace, strom dovedností

Proti: snad jen trochu divné útoky na města

+16 +26 −10
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 824 83
  • PS3 11 81
  • PS4 15 86
  • PS5 1 85
  • X360 6 93
  • XOne 4 73
  • XboxX/S 3 93
  • Switch 5 81

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
5188
Odkaz:
http://dbher.cz/h5188
Přidána:
28.10.2011
12 let a 184 dní
Hodnocení:
869 (0-100 %)
Komentářů:
45
Oblíbenost:
Sledovat 75 Chci si zahrát 75
Rozehráno 129 Dohráno 620
Návštěvnost:
253423× (celkem)
1679× (poslední měsíc)
613× (poslední týden)
133× (dnes)
Více