Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Předchozí díly Banner Sagy patří v mém osobním žebříčku mezi mé nejoblíbenější hry vůbec. Příběh o nadcházejícím konci světa, kde se však do popředí netlačí neohrožení rekové, či vyvolení, kteří mají spasit svět, ale obyčejní lidé, kteří se snaží přežít za každou cenu. A že je cena často příliš vysoká vám bude hra zas a znovu připomínat svými nelehkými rozhodnutími, které musíte jako vůdce karavany podstoupit. Budete svědky, jak lidé v tváří v tvář zániku stále bojují o moc, jak stále dávají průchod své nenávisti, jak stále intrikují. V kombinaci s nádhernou kresbou a melancholickou hudbou mě příběh opravdu často dostával do kolen. Proč jsem tedy dal třetímu dílu o celých 25% miň? Nepovedl se snad? Ne. Po technické stránce fakt ne.

Zdejší chyby pro mě totiž byly natolik "immersion breaking", že jsem si hru nemohl řádně užit a jediná emoce, kterou jsem během hraní cítil, byla rozezlenost. Když vám totiž hra padá co 5-10 minut, nemáte vlastně moc chutí se do hry pouštět znovu, protože by to znamenalo (kvůli zdejšímu automatickému ukládání), že musíte znovu projít úsekem, který už máte za sebou. Jednu příběhovou část zakončenou soubojem jsem třeba hrál 4x! To mělo za následek i to, že přestože jsem první i druhý díl prošel do dvou dnů, třetí díl jsem hrál přes dva týdny, což můj už tak pokažený zážitek ještě o to víc rozbředlo. Navíc jsem při hledání řešení mého problému (který jsem btw nakonec nenašel) objevil ještě jeden bug a to ten, že hra u některých hráčů sem tam blbě importovala rozhodnutí z předchozích dílu. A samozřejmě to byl i můj případ, kdy mi zemřela hlavní postava kvůli rozhodnutí, které jsem po menší rešerši na stopro v prvním díle učinil správně. Naštěstí stačila jen menší úprava save souboru, ale i tímhle jsem nakonec zabil asi půl hodiny. Já chci hry hrát, né spravovat!

Když se od toho ale pokusím odprostit, není zakončení asi nejhorší. Pokračuje v nastavených kolejích a vše se celkem uspokojivě vysvětlí i skončí, přestože bych se nebránil nějakému epilogu, kde mi ukáží, co se stalo s hrdiny, se kterými jsem strávil přes 50 hodin. Za nějaký rok si to dám ale určitě celé znovu, tak snad už bude vše v pořádku a já nakonec zvýším hodnocení.

8. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
+24
  • PC 80
Výborná série. Tedy sága a komentář se vztahuje k celé trilogii. A je i adekvátně dlouhý.

Jsem předně rád, že jsem si mohl zahrát celou Banner Sagu dohromady. Ani ne tak kvůli tomu, že by byly jednotlivé díly krátké (s překvapením jsem teď zjistil, že jsem u každého strávil zhruba dvacet hodin, což je slušné), ale proto, že jde o jedno dlouhé vyprávění a i když mají první i druhý díl své vlastní závěry, ten opravdový velký konec je jen jeden. A hráči, kteří hráli první díl v době vydání si na něj museli počkat více než tři roky. Pokud se tedy rozhodli čekat... Množství hodnocení druhé a třetí části ve mně vzbuzuje smutek. Nedovedu si představit, že bych dohrál první díl, líbil se mi a už se nedozvěděl, jak to celé dopadne. Zároveň si ale nemyslím, že by to mohlo vyjít celé naráz - určitě ne v takovém rozsahu. Navíc i když jde v podstatě pořád o to samé a základní pilíře hratelnosti se mezi díly nemění, dochází k obměnám herních mechanismů a lze vidět určitý vývoj (ve většině případů k lepšímu).

Z podstatné části je Banner Saga o soubojích a i když se dá jejich obtížnost kdykoli změnit v nastavení a dokonce ani není nutné převážnou většinu z nich vyhrát (byť to bude mít následky, například postavy přímo v souboji zemřít nemohou, ale může se tak stát, jestliže jej prohrajete), je na místě říci, že pokud člověku soubojový systém nesedne, nemá cenu hry hrát. Tím vůbec neříkám, že to "ostatní" za nic nestojí, naopak. Ale hrát pak hru za těchto okolností je asi jako hrát nějakou lepší příběhovou FPS, když člověka nebaví střílení anebo adventuru, když jej nebaví hádanky.

Mě naštěstí souboje bavily. A jak. Ne sice bez výhrad (zejména ty náhodněji generované, kde je množství nepřátel slušně proměnlivé) a také chápu rozhořčení některých hráčů, kdy zvolený systém, při kterém se postavy střídají v pevném pořadí (jedna vaše, pak jedna nepřítelova, pak zase další vaše atd.) vlastně vede k tomu, že raději necháte některé oslabené nepřátelské postavy naživu, aby zabíraly místo ve frontě. Ale podle mě nejde ani tak o chybu, jako prostě o "vlastnost" pravidel. Navíc i díky tomu je tu prostor pro spousty nápaditých zvláštních schopností, kdy můžete například vybraného nepřítele nalákat na vaši silnější postavu, o kterou se "rozbije" nebo jej insultovat a tím jej poslat na konec fronty (obzvláště užitečné proti těm nejsilnějším protivníkům, u kterých nechcete, aby se dostali na řadu...). Navíc od druhého dílu jsou souboje nejen pestřejší, ale také v nich můžete podstoupit sérii tréninků, které vás naučí ony dovednosti používat (jsem takhle například zjistil, že Rookova schopnost Mark the Prey, kterou jsem v jedničce v podstatě ignoroval, je naprosto ultimátní). A vůbec ten princip síly a štítu, v podstatě jednoduchý (přesto se raději zdržím pokusu o jeho popis), je to zkrátka něco jiného. O tom, že mě souboje bavily, svědčí i fakt, že jsem ságu dohrál na střední obtížnost, aniž bych jediný souboj prohrál (krom toho jednoho v jedničce...).

Souboje jsou fajn, nicméně nejsilnější stránkou ságy je rozhodně svět a příběh. Po dlouhé době opravdu nápaditý fantasy setting s vlastní bohatou mytologií. Už jen to severské ladění světa, ve kterém panuje trvalý den (Slunce se na obloze zastavilo, Bohové vymřeli) spolu s očekáváním předurčeného zániku, vytvářejí silně bezútěšnou atmosféru. K tomu všechny ty rasy. Obrovští varlové, kteří se coby výtvor bohů nerodí, neumírají přirozenou smrtí a jenom jich postupně ubývá. Nebo horseborn (divočejší variace kentaurů), o kterých se traduje, že pohled na koně jim tak nepříjemně připomínal zvířecí původ, že se je zkrátka jednoho dne rozhodli všechny vyhladit. A především Dredge! Podivná nepřátelská stvoření opředená spoustou záhad a pověr, zcela určitě jedna z nejzajímavějších ras, co jsem takhle ve fantasy viděl, zdaleka ne pouze vzhledově. Škoda jen, že se ve hře nepodíváte do jejich sídla (v té původní podobě).

Samotný děj má pak klasické kontury - nepřátelé jsou v obrovské převaze, je nutno podniknout zoufalou výpravu za záchranu světa atd. - důležité ale je, jak s nimi pracuje a zejména - proč jsou věci takové, jaké jsou. Zdaleka nejde o to, že nepřátelé jsou prostě zlí - hráč postupně rozplétá, co uvedlo události do pohybu, aby nakonec zjistil, že je to vlastně velice nešťastný osobní příběh. O zvraty pak není nouze a až na jednu dvě výjimky působí logicky. Nevím, do jaké míry se příběh měnil v průběhu vývoje jednotlivých dílů, základ je ale velice solidní a jde vidět, že měli tvůrci už od začátku jasnou představu, kam jej chtějí směřovat (zdravím Tørnquista). Bál jsem se, že konec bude hodně useklý a je pravda, že žádný dlouhý epilog sága nemá, nic to ale nemění na věci, že na mě závěr zapůsobil mimořádně silným dojmem a rozhodně je velice uspokojivý (i ty ostatní varianty, co jsem se koukal na videa...).

Samozřejmě to celé stojí na postavách. Nebudu tvrdit, že jde o nejlépe napsané postavy, nebyla by to pravda. Tedy, je jich opravdu hodně (zejména na úplném začátku chvíli trvá než se člověk zorientuje), problém ale je, že i když mi většina přišla zajímavá, v mnoha případech prostě nejsou dostatečně rozpracovány. Těch rozhovorů je zkrátka málo. Tedy je jich hodně, ale nestačí to - člověk se toho dozví dost, ale chtěl by vědět víc. Naštěstí alespoň ty důležité postavy, za které hrajete (je jich několik a střídají se), mají dostatek prostoru. Jednou z nejlepších je určitě varl Iver, který má vzhledem ke své dlouhověkosti rozhodně na co vzpomínat, ne že by se mu ale vzpomínat chtělo. Skládání střípků z jeho minulosti však rozhodně patří mezi nejlepší momenty vyprávění. I ten Rook, jeden z hlavních lidských hrdinů, zpočátku velice obyčejný, prochází určitým vývojem a jeho "smysl pro správnou věc" dostává hlavně v pozdějších fázích hry slušně na frak, zejména když mizí hranice mezi tím správným a špatným.

Co se toho rozhodování týče. Řekl bych, že ta opravdu důležitá rozhodnutí (a jejich následky) dávají smysl. Ovšem pak jsou tu menší události, kdy se opravdu moc nedá předvídat, co se vlastně stane a následky přitom mohou být přímo katastrofální - například vcelku banální incident s vozíkem může vyústit ve smrt jednoho z vašich nejsilnějších bojovníků. Jen tak. Moc si neumím představit hráče, který v tu chvíli nedá load (což je problém i vzhledem k tomu, že hra často automaticky ukládá po různých událostech, takže je dobré ten load dát ještě před zavřením dialogového okna). Jinak je těch rozhodnutí a proměnných opravdu úctyhodné množství. Takže jsem zase mrkal do návodu anebo opakoval některé pasáže jen proto, abych dosáhl lepšího výsledku. Potěšilo mě každopádně, že navzdory mnoha ohlasům na internetu mi přežila jedna postava, která prý danou situaci přežit neměla za žádných okolností. Až tolik je každý průběh jiný.

Ještě poslední věc - audiovizuál. Tak předně, hudba je krásná, nicméně dabing skoro neexistuje, což však nevadí. Ale ten vizuál! Tohle jsou jedny z nejkrásnějších her, co jsem hrál. Během toho dlouhého putování krajinou jsem tak byl svědkem nejednoho monumentálního a děsivého výjevu. Zejména, když se země poprvé začala otřásat... Je jen škoda, že je tu tak málo filmů nebo cutscén. Dialogy jsou většinou statické (artworky postav stojí proti sobě) a spousta detailů je pouze popsána slovně. Vzhledem k rozpočtu a velikosti týmu to samozřejmě chápu, je to ale škoda, protože když Banner Saga vypráví obrazem, vypráví velice poutavě a přirovnání k animovanému filmu pro dospělejší publikum není vůbec od věci. A jsou tam okamžiky, které bych mnohem raději viděl, než si o nich pouze četl.

Hodnocení jednotlivých dílů se v mém případě trochu liší. Nejlepší mi přišel ten prostředí, ale ani ten třetí není vůbec špatný, byť je nejkratší a nelíbila se mi některá designová rozhodnutí. Coby série je Banner Saga každopádně velice kvalitní počin a troufám si tvrdit jedno z nejlepších a nejnápaditějších fantasy, co se mezi hrami za dlouhou dobu urodilo.

Nezbývá než doufat, že se poměr počtu hodnocení jednotlivých dílů časem alespoň trochu srovná. Tahle sága si to totiž opravdu zaslouží.
+22
  • Switch 90
A do třetice všeho dobrého přichází závěrečný díl epického putování za zoufalou záchranou všeho živého. Malí družiníci s ještě menší nadějí, že se vše povede, ale s velkou odvahou a velkými srdci. Arberrang - město pod horou – slouží jako poslední útočiště všech přeživších před dredgy a všepohlcující temnotou, které dokáže odolávat jen hrstka posledních menderů (kouzelníků). Ale dokážou Arberrang uchránit, než skupinka nesmělých hrdinů v čele s valkou Juno dorazí ke zdroji zkázy a učiní poslední pokus o záchranu světa?

To už záleží na hráči. Hra může napomoci v tom, že přidá do oběhu opět něco nových zábavných jednotek (zejména ti pokřivení temnotou), další vylepšení postav (výběr titulu s novými možnostmi skillování), z dvojky je opět někde možnost po souboji zůstat a porazit ještě jednu vlnu protivníků (zdroj renownu a nově také šance na nápomocný předmět), ale hlavně tu konečně začne těžit z vašich předchozích rozhodnutí, což se nejvíce ukáže v samém závěru.

Arberrang je obrovské město s horou uprostřed a po obvodu obehnané vysokými, masivními dřevěnými hradbami. Karavaně trvá dlouho, než v něm projde od bran až do středu. Mezitím se v něm i za hradbami srocují uprchlíci, ale prostoru je málo na tolik lidí, a to nezmiňuji nedůvěru a nenávist vůči novým příchozím – hlavně vůči horsebornům. Navíc je tu ten zrádce Rugga, který chce mít všechnu moc pro sebe, a tak se snaží znepříjemňovat život, jak jen to jde, ačkoliv všem hrozí bezprostřední zánik. K městu dorazí i vlna dredgů a jedním z velkých zážitků třetího dílu je i obří sundr (jakýsi dredgeský polobůh) Ruin, která si sem přišla vyřídit jisté osobní účty. Cut-scéna, kde poprvé zaútočí na město, je super. Škoda jen, že ty animace jsou vždy tak krátké. Ale zato působivé. Hlavní skupinka má tedy co dělat, aby město všemi silami ubránila. To nejhorší ale přinese temnota valící se světem jako neúprosný oblak beznaděje. Ty, které dostihne, přetvoří na warpy – pokřivené. Něco na způsob hnusáckých zombie s chapadly, které po porážce na zemi zanechají fleky, které v kontaktu s postavami vysávají jejich willpower. Prekérka jak prasátko.

Jedinou nadějí na záchranu se stává valka Juno a Eyvind s pomocí varla Ivera, kteří se po vzoru Froda a Sama vydávají na strastiplnou cestu temnotou až k jejímu jádru. A tam, co to všechno začalo, to možná skončí. Svou osudovou roli si odehraje Bolverk i Falka, nebudu ale zacházet do detailů. Každý ze jmenovaných má na svých bedrech i další velmi osobní těžkosti, které emočně obohacují postup a zároveň se dovídáme některé zajímavé skutečnosti, což může být někde velmi napínavé, zvláště když jedinou užitečnou komoditou je sám čas. Iverův hluboký, zasmušilý hlas komentuje bezútěšné chvíle v temnotě a přidává na zážitku. Temnota sama vlastně není zobrazena natolik temně, ale odráží neuvěřitelnou škálu fialové barvy. Některé lokace již dříve navštívené nyní vypadají po nájezdu temnoty zcela jinak a mohl jsem se jenom divit: „Tady bylo přece takové pěkné jezero pod lesnatým kopcem s městečkem, teď je tu jen mrtvá pustina s troskami!“ Aby družinka mohla vůbec projít, musí Juno kolem všech držet ochranný štít ze světla.

Přiznání lamy: postupem ve hře mi docela dělaly potíže některé souboje, takže jsem změnil obtížnost na easy.

No a závěr. Největší událost a epické zakončení celé hry (pozor, následuje ještě také po titulcích) má několik verzí, ale na základě vašich rozhodnutí vám dá jen tu jednu správnou (i po opakovaném reloadu je možné objevit některé další konce, ale nikdy ne všechny). Pro mě teda skončil napůl tragicky, ale to se mi holt stává, když jsem lama a dost mizerný vůdce karavany. Ty ostatní jsem si potom našel na internetu a z některých jsem byl překvapen. Za mě tedy spokojenost. Jako hráč mohu být rád, že mi bylo dáno to, co jsem od hry zhruba očekával. Silný osobní příběh a atmosféra, zábavné souboje.

Variabilita možností tady dělá opravdu hodně, ale ten jediný příběh, který odehrajete, je stejně jen ten váš. Já si ho užil vrchovatě a bylo mi líto některých postav, které se konce nedožily. Například jsem četl v jedné diskuzi o jakémsi Egilovi. Prý, jestli se nakonec dal dohromady s jeho láskou. Vůbec jsem nevěděl, o kom je řeč, a až po chvilce hledání jsem zjistil, že je to postava, která mi umřela hned na začátku prvního dílu! Přitom by se možná v pořádku mohl dožít napůl šťastného konce. Takže tak. Tvůrcům tleskám, ale měli to vážně vydat v celku.

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba celé trilogie: 35 hodin 
Částečně tragický ending.
 

Možnosti:
Přejít na první díl.
Přejít na druhý díl.
Zůstat na třetím díle
Odejít z DH
:)

Pro: Zábavný soubojový systém; super animace, cinematicy a celkově art; pokračování v epickém příběhu; noví nepřátelé, jednotky a lokace; hudba; možnosti rozhodování.

Proti: Poměrně hodně dialogů; občasný strohý dabing Alette; pro někoho možná stereotypní opakování nebo nedůstojný závěr.

+20
  • PC 85
Úvod do deja
Obrana hlavného mesta ľudí Arberrangu a pokus o odvrátenie konca sveta. To sú úlohy našich dvoch skupín vo finálovej časti Banner Ságy.

V čom je hra iná oproti predchodcom a v čom naopak rovnaká?
➤príbehová časť: na rozdiel od predchodzích dielov, sa v tomto už moc nepohybujeme po svete ale skôr sa dej odohráva na jednom mieste, teda jedna skupina bojuje o záchranu Arberrangu, hlavného mesta ľudí a druhá putuje v temnote. Viac som si užíval príbeh obrany mesta. Veľa zvratov, udalostí a rozhodnutí, ktoré vám vedeli hru poriadne okoreniť. Čo sa týka druhej skupiny, tak prechádzanie temnotou malo svoju atmosféru ale nič extra to nebolo. Zopár udalostí ale stálo za to. Príbehovo má hra lepšiu atmosféru ale nevyniká voči ostatným častiam.
➤svet: už neprechádzame po zasnežených horách či zelených lúkach. To všetko pohltila temnota,
ktorá svet zdeformovala. Jediné miesto, ktoré sa drží je Arberrang. Ten krásou ale nevyniká a jedná sa o skôr o tradičné severské vikingské mesto. Za mňa krásu v tejto hre zastupuje putovanie po temnote. Veľmi sa mi páčili rôzne scenérie, ktoré temnota vytvorila.
➤rozhodnutia: v tejto časti som podľa mňa robil najhoršie rozhodnutia. Nie že by boli zlé, ale zdalo sa mi že mali na môj prechod najhorší dopad. Ale nemrzí ma nič z toho, pretože ked sa na hru pozrem ako celok som veľmi spokojný. No postáv mi zomrelo viac ako v prvých dvoch častiach dokopy. No to sa asi dalo čakať vo finálnej časti.
➤hrdinovia: k skupine starých sa pridáva pár nových, ktorých som si celkom obľúbil. Ani nie ako samotné postavy ale skôr v boji. Starí hrdinovia boli ako zvyčajne fajn a držal som im palce, no našli sa aj taký, ktorých som absolútne nemal rád a želal som im aby sa im niečo zlé stalo.
➤nepriatelia: tradične sa bojovalo hlavne s ľuďmi a rasov Dredge. Po novom sa ale na bojiská pridali armády stratených z temnoty. Tie majú na svojej strane všetky druhy, ktoré temnota pohltila, ako ľudí, varlov tak aj Dredge a horsemenov. A práve týto nepriatelia ma vzhladovo bavili najviac. Boli primerane silný a mali zaujímavé a otravné schopnosti.
➤súboje: novou mechanikou v súbojoch bolo to že pokiaľ ste nevyhrali do určitého počtu ťahov tak prišla nová vlna nepriatelov, a pokiaľ ste vyhrali tak ste tu druhú vlnu mohli zavolať sami aby ste získali skúsenosti naviac. Po každej vlne sa dalo vystriedať vašich hrdinov, čiže ste s nimi nemuseli hrať celý súboj. Ostatné aspekty súbojov ostali rovnaké ako v predošlých dieloch.
➤koniec: dá sa povedať že až tak moc neprekvapil a u mňa ani slzu nevyvolal ale uznávam že bol podarený. Je škoda že nám neukázali nejaké zhrnutie čo sa vlastne stalo s postavami ale to dokážem prekusnúť. Sága dostala koniec aký si zaslúži, aspoň ja som taký koniec mal.


!! Záverečné zhrnutie !!
Konečne som sa dostal k záverečnému dielu úžasnej trilógie, a vďaka bohu nesklamal ani ten. Musím povedať že ma dokonca potešil najviac zo všetkých aj keď niektoré udalosti neboli podľa mojich predstáv. Rozhodnutia, narozdiel od iných dielov mali väčšinou pre mňa zlý dopad, ale nevadí mi to, pretože som ich robil podľa môjho najlepšieho uváženia. Po príbehovej stránke sa mi viac páčila obrana Arberrangu a riešenie jeho problémov ako putovanie temnotou. Aj ked práve temnota sa mi viac páčila po dizajnovej stránke, keďže Arberrang bol len tradičné vikingské mesto. K starým hrdinom pribudne aj pár nových a dokonca aj taký od ktorých by ste to absolútne nečakali. Osobne som mal aj pár takých postáv, ktoré som až neznášal a boli mi hlboko nesympatické. Nepriatelia boli už ako tradične ľudia a rasa Dredge ale v tomto dieli sa k nim naplno pridali aj jednotky stratených. Sú to prakticky nepriatelia rôznych rás deformovaných temnotou. Páčil sa mi ako ich vzhľad tak aj ich schopnosti aj ked po stránke obtiažnosti neboli nič moc. Na strednej obtiažnosti som aj v minulych častiach opakoval niektoré súboje no v tejto časti ani raz. Táto časť má aj kratší herný čas ale zase atmosféra je tu o poznanie lepšia. Samotné vyvrcholenie moc neprekvapí, aj ked udalosti poslednej hodiny sú veľmi zaujímavé. Hra má v sebe zakomponovaných pár noviniek ale inak je to stále dobra Banner sága. Celkovo sa jedná o jednu z najlepších fantasy trilógii a je len škoda že hra nie je až taká populárna, ako by si zaslúžila, pretože je jednoducho veľmi krásna, príbehovo dokonalá a odsýpa veľmi rýchlo. Dúfam že si niekedy v živote podobnú hru zahrám a kludne aj od tých istých autorov, ktorí stoja za Banner ságov. Trošku ma mrzí že toto dobrodružstvo už skončilo ale hra sa dá hrať množstvom spôsobov čiže v budúcnosti nevylučujem to že si ju znovu zahrám.

➤Čas strávený v hre: 6 hodín
➤Obtiažnosť: stredná
➤Achievementy: 23/101

HODNOTENIE: 85/100%
+20
  • PC 65
Poslední zbytek nitě se odvíjí ze špulky a vetkává se do zbývajících prázdných míst mého praporce. Třeskutý mráz vystřídalo šlehání přímořského větru, štiplavý kouř, pach potu a spáleného masa. Od severu se plíží neprostupné temno, které neprodyšně halí celou krajinu pod svůj nafialovělý rubáš. Zkáza veškerého života je na dosah. A v této předsmrtné křeči světa, poslední špetky lidských i nelidských bytostí srovnávají mezi sebou své osobní účty – je třeba si ještě naposledy vyřídit staré křivdy a zakončit epickou severskou ságu. Podařilo se závěrečnému dějství překonat dva jeho úzce spjaté předchůdce?

Odpověď je složitá, protože se třetím dílem je to nejkomplikovanější ze všech. Pomohu si tedy obratem z politického slovníčku jistého stálého tajemníka: „Ano i ne…“

Spíše ale ne…
Na jednu stranu se zde opravdu láme chleba a situace je po celou hru emocionálně značně vyhrocená. Ale zaznamenal jsem jisté ústupky z komplexnosti mechanik… a tak trochu i z kvality hry. Není to na první pohled nic závažného, ale přesto mě to zklamalo. Především - zcela zmizel tréninkový stan. Proč? Dá se možná argumentovat tím, že v situaci, před kterou se ocitáte, je něco podobného zbytečné. Já si to nemyslím. Stan mohl úplně normálně zůstat, ale prostě už tu není a mě chyběly výzvy od mého trenéra. Co mi ale hlavně chybělo, byly cvičné boje. Ze všech tří dílů je zde totiž nejvíce důležité si dokonale osahat zvláštní schopnosti všech vašich hrdinů. Zejména nově příchozích. Zde se už hned od začátku neodpouští sebemenší chybka. Hra vám každé pochybení v boji pořádně omlátí o hlavu. A je bláznovství si nově nabité zvláštní schopnosti testovat v ostrém boji, když si nesmíte dovolit udělat přešlap. A výmluvu, že to tak je kvůli většímu napětí, odmítám. Další moji výtkou budiž vyváženost samotných bitev – hra je bez okolků nespravedlivá více, než je únosná mez. Téměř každá jednotlivá bitva je nastavena tak, aby se stěží dala vyhrát. Považuji se za velmi zručného válečníka, kterého ze mě učinili předchozí dva díly, ale i přes veškerý svůj um jsem byl dvakrát nucen přepnout na nejnižší obtížnost, protože (ony dvě) bitvy, kdy jsem se tři čtvrtě hodiny pekelně soustředil na co nejefektivnější taktiku, bylo prakticky nemožné vyhrát. Mí hrdinové byli vyčerpaní z předchozích bitev a do dalších bojů museli jít ranění, neboť jsem už prostě neměl kde brát čerstvě odpočaté. Byl zde totiž oprášen a vylepšen systém z prvního dílu, kdy bylo možno odrážet několik vln nepřátel po sobě. Pokud jste to přežili, obdrželi jste speciální předmět, lepší morálku, či ulehčení budoucích vyhrocených situací. Je tomu tak i zde, avšak přibyl ještě velmi nepříjemný limit tahů, kdy po jeho překročení se na bojiště přemístí další várka nepřátel bez možnosti vyměnit své zdecimované hrdiny za čerstvé. Z jediné bitvy se tak stává skoro hodinová (když sečtu všechny pokusy o vítězství) opotřebovávací řež, kdy rozhoduje vaše sebemenší chyba. Je to tak obrovský nápor ne nervy, že se to musí zažít, abyste pochopili. Výzvy já rád, ale tohle už bylo opravdu moc. Frustrace, co se mi vkrádala do nálady, neznala mezí a tak nemůžu být úplně hrdý na to, že jsem si prostě rezignovaně pomohl snížením obtížnosti. Ale tak to je, bohužel. Situaci by mělo poněkud ulehčit opětovné navýšení maximální úrovně hrdinů o dalších pět úrovní na konečnou patnáctou, plus ještě volba „hrdinských titulů“ od jedenácté úrovně. Ale v nejtěžších chvílích to pro mě pozitivní vliv nepředstavovalo. Poslední mínus je potom ryze technický. Předchozí díly mi šlapaly nádherně, v tomto mi hra často padala a sekala se. Technicky je tento díl nejodfláklejší. Naštěstí se mi savy nikdy nepoškodily a tak nebyl problém vrátit se zhruba tam, kde hra spadla. Toliko k rozporuplnosti, kterou jsem naznačoval v úvodu a ke které se, bohužel, brzy vrátím, ale již čistě subjektivním pohledem.

Přichází bilance zbytku hry a mně je stále těžké o tom mluvit. Již jsem zmiňoval, že emocionálně je hra vypjatá. To však je v případě závěrečného dějství tak tristní vyjádření, že dál od skutečné emocionální roviny hry ani být nemůže. A není to rovina, nýbrž horská dráha veškerých citů, které budou ždímány do krajností. Připravte se na mnoho nepříjemných pocitů, těch radostných potom méně.

Pokud jste ke svým hrdinům přilnuli, o čemž nemám pochyb, budete se o jejich křehké životy třást téměř každou chvíli. Předchozí díly ukázaly, že hra je v tomto nemilosrdná a smrt může přijít odkudkoliv. S tímto vědomím jsem se párkrát zdráhal hru i zapnout, neboť jsem nechtěl znovu zažívat pocity sklíčenosti, které pramenily ze vniklé situace. Takhle depresivně na mě působil jen Beholder, kterého jsem kvůli tomu nebyl schopen dohrát, protože svinstva je dost i v reálném životě. Zde jsem se ale kousnul a překonal svůj prvotní odpor. Hra mě pokaždé vtáhla, byť jsem měl nervy na dranc. Snažil jsem se jak jsem nejlépe uměl, abych se dopracoval k co nejsluníčkovějšímu konci, ale zmaru se tu prostě nevyhnete. Když si navíc ještě uvědomíte, že to bylo částečně vaším špatným rozhodnutím, hořkosti v ústech se zbavit nedá. Hra vám dokáže náladu tak rozcupovat, že jsem nad tím žasl. A ač to zní poněkud flagelantsky, je to její velké plus. Nepamatuji se, kde jinde bych tohle tak silně fyzicky prožil. Z prvotního šlechetného záměru zachránit svět, se pro mě hraní stalo bojem o holé přežití mých hrdinů. Za žádnou cenu jsem nechtěl dopustit, aby mi padly. Nepovedlo se to u všech a já to málem oplakal. Hrdinové a jejich charaktery – to je ta nejsilnější deviza celé ságy a platí to i v závěrečném díle.

Ano, co se citové a emocionální roviny týče, je třetí díl nejsilnější. Slabší už je to s vystavěním příběhu. Příběh závěrečného dějství je narativně a dějově nejslabší. Jaká to ironie. Není zde moc zásadních zvratů, odhalení, nebo šokujících situací. Vše, co se stane tak nějak předpokládáte a další příběhový vývoj vás moc nepřekvapí. V tomto ohledu považuji za nejlepší druhý díl (a vlastně ho považuji za nejlepší z celé trilogie), kde se opravdu odehrávaly zvraty, co mi vyrazily dech. Zde tomu tak nebylo, byť bych to třetímu dílu přál. Stovku by měl potom jistou i přes mnoho mínusů. Možná to zapříčinilo částečně i to, že je konec s kočováním – mnou nejvíce milovaným prvkem předchozích dílů. Nikam se už necestuje. Z velké části odpadá správa zásob a plánovaní s tím spojené. Příběh druhé družiny (nikoliv karavany) se za cestování považovat nedá, byť funguje alespoň jako útěcha. S absencí cestování, se vytrácí i další prvek, který jsem tolik zbožňoval v předchozích dílech. Tím jsou rozhovory mezi hrdiny, když mají na cestách dlouhou chvíli. V těchto chvílích jsme se o jejich charakteru mohli dozvědět nejvíc a ještě k nim prohlubovat vztah. V tomto díle je to celé jaksi odfláknuté, přičemž jsem od začátku čekal, že se právě zde o nich dozvím nejvíc. Hra sice v úvodu hlásá, že se příběh ságy uzavírá, ale já měl pocit, že o osudech hrdinů to ani v nejmenším neplatí. A tak mi některé charaktery už zřejmě navždy zůstanou záhadou a já se o jejich nitru a pohnutkách budu moci jen dohadovat. Ano... o Tobě mluvím, krásná a tajemná Yrso, a Tobě podobným zajímavým charakterům, vycházejících ve výseldku zcela do ztracena.

Tento díl je také ze všech nejkratší. U dvou předchozích mám nahráno kolem dvaceti hodin. Zde jen čtrnáct a to ještě počítám boje ve „věčné aréně“ a módu přežití. Nemile mě překvapilo, když hra z ničeho nic skončila. Pocit satisfakce a konečnosti se však nedostavil. Závěr byl uspěchanější více, než by si tato hra zasloužila a já nemám pocit, že jsem se mohl s hrdiny dostatečně důstojně rozloučit - to mně žere ze všeho nejvíc. To není u silně příběhové hry zrovna něco, co by jí sloužilo ke cti. I hudba je ve srovnání s mistrovskými kousky z předchozích dílů jaksi polovičatá a nezáživná. Ale vzhledem k vysokému standartu, jenž byly nastaveny, je to stále nadprůměr.

A byť mně bojový systém v této trilogii velmi baví a vyzkoušel jsem si jak arénu, tak přežití, nemám chuť tyto módy dohrát, neboť boj pro boj samotný mě nebaví. Vždy se za ním musí skrývat nějaký nosný příběhový bod. V opačném případě klesá má motivace na bod mrazu. Přesto velmi oceňuji, že to tu je. Protože občas má člověk málo času, ale chce si něco rychlého zahrát a tak si zaskočí do arény, odválčí si jednu, dvě bitvy a může zase odejít. To se cení, ale dojem ze hry to v mém případě nevylepší.

Z mého textu to může působit, že jsem na hře našel pramálo pozitivního a je to částečně pravda. Vzhledem k mému nadšení z minulých dílů se tomu nelze ani divit, ale rád bych zdůraznil, že třetí díl stále považuji za kvalitní hru, byť těm minulým se nevyrovnala.

Rozporuplnost závěrečného dílu lze nejlépe přirovnat k závěrečné sérii Hry o Trůny, jenž paradoxně posloužila jako jedna z inspirací pro celou Banner ságu – závěr nesplnil vysoká očekávání. Děj působil uspěchaně, zkratkovitě a někdy nelogicky. Přesto to stále byla TA Hra o Trůny, ke které davy lidí přilnuly. A že to kvalitativně, ani příběhově nedopadlo tak, jak mnozí čekali? Inu… s tím se už nedá nic dělat, příběh ze Západozemí je přesto ukončen. A úplně stejně se to má s i posledním dílem Banner ságy – tato série bude mít v mém srdci vždy zvláštní místo, ale vždy ve spojení s nemalým zklamáním v závěru…

PS: Všiml jsem si, že se spoustu hráčů rádo dělí o seznamy svých oblíbených hrdinů. Přidávám tedy pro zvědavější čtenáře i ten svůj:

Rook (RIP)
Iver
Folka (RIP)
Ekkill
Oddleif
Sparr
Aleo
Ludin
Ubin

Pro: Kruh se uzavřel

Proti: ...ruku v ruce s poklesem kvality příběhu, technické stránky hry, výpravy i vyprávění

+12