Pokémon Pokopia

Věděl jsem, že mě to pokémoní stavění bude bavit, ale nečekal jsem, že mě to chytne až tak moc, že se od toho nebudu chtít odlepit. Pokud máte aspoň trochu stavitelské buňky, tak s tímhle dopadnete možná stejně jako já. Navíc jsou tam ti Pokémoni, že ano. Celkem zásadní roli v pozadí ale hraje i mystérium zmizelého lidstva, což je další aspekt, který nutí zejména pokémoní fanoušky postupovat dále, protože ač je místní svět k nepoznání, velmi rychle zjistíme, že se nacházíme ve starém známém regionu Kanto z první generace.  

Hra nás vrhne v kůži probuzeného Ditta do vyprahlé krajiny, kde již dlouho pobývá osamocený, stařičký profesor Tangrowth. Má zašedlé výhonky, na hrudi zavěšené brýle svého původního lidského opatrovatele a k výhonku na hlavě přilepený „normal TM“ připomínající doktorský stetoskop. Ten je náhlou přítomností nové živé duše potěšený a s Dittovou pomocí teď může realizovat svůj záměr vybudovat vhodné místo pro Pokémony, a tím případně přilákat zpět lidi, aby se navrátili. Součástí příběhu je samozřejmě i snaha dozvědět se, co se s lidmi a Pokémony vlastně stalo. To se děje prostřednictvím rozesetých zápisů a deníků.  

Ditto a Tangrowth se navzájem postupně učí ovládat pozůstatky lidských technologií, časem objevují i kouzlo elektřiny a z mrtvé pustiny nakonec roste velký živý ekosystém, kam se navracejí Pokémoni. Hra je sice přirovnávána k sérii Animal Crossing nebo Minecraft, ale upřímně, v začátku jsem si připadal spíš jako v Subnautice, když nikde okolo nebyla živá duše a já musel v okolí dolovat první nerosty, abych měl materiály ke craftění. I atmosféra tomu byla trošku podobná a odlehlé kouty vyschlé země u oceánu působily zlověstně.

Ditto se však rychle adaptuje díky svým schopnostem. Učí se zalévat žíznivou půdu, sekat dřevo, drtit horninu, vypěstovat trsy vegetace (aneb jak se vyhnout slovnímu spojení „pěstování trávy“), a podobně. Časem získá kolem 10 různých dovedností včetně zásadního usnadnění mobility, plus využívá četných schopností okolních Pokémonů. Například zapálit oheň neumí, k tomu si musí přivést ohnivého Pokémona místo zapalovače, což mě poněkud zamrzelo.  

Hlavním motivem je tedy přetváření přírody, stavění příbytků a pokémoních habitatů na stovky způsobů. Habitat je přirozené prostředí unikátní pro každého Pokémona (obvykle vzniklé spojením několika prvků dohromady, třeba lavičky a popelnice; květinového záhonku a vodní louže, apod.), přičemž vznikem tohoto habitatu také instantně vzroste šance, že se tam onen Pokémon časem ukáže. Ve hře se takto může zrekrutovat od každého druhu pouze jeden Pokémon (Pokémoni se tu nevyvíjí).
A samozřejmě jsou tu i nějaké unikátní formy jistých Pokémonů exkluzivní pouze pro Pokopii, ty jsou pak vázané na konkrétní lokace a jsou součástí příběhových úkolů. Pokédex pak v základní hře čítá 300 příšerek. Sice se to nezdá moc, ale budovat jejich habitaty zabere celkem fůru času, pokud se pro to hráč rozhodne. Kapitola sama o sobě jsou fosilní nálezy, které je nutno po kouskách nacházet, kompletovat a stavět jako stavebnici.  

Nicméně kompletace koster nikdy není zcela zajištěna, nálezy jsou dílem náhody, a proto hra v tomto pomáhá vcelku unikátní mechanikou. K dispozici je foťák, který má v sobě item mód pro focení objektů. Po zpřístupnění 3D tiskárny v pokécentru si tam hráč může nahrát jakýkoli vyfocený objekt, a ono mu to ten předmět vyrobí – třeba jedno z fosilních křídel Aerodactyla, které chybělo mně. A kde jsem si to vyfotil? V jiné hře jedné hodné holčiny, která mi zpřístupnila svůj svět skrze multiplayer a já jsem si tam tu hromadu kostí nafotil, protože ona je měla u sebe komplet. Jen díky tomu jsem mohl zkompletovat pokédex, protože až do dnešního dne jsem to křídlo u sebe nenašel. Já jí za to zpřístupnil svůj svět a ona si zase vyfotila jinou fosílii, kterou jsem měl vystavenou já. Parádní spolupráce, která se mi líbí.  
EDIT: Ok, po třech týdnech jsem se ještě vrátil něco k tomu dopsat. Existuje teď velmi užitečná stránka pokovisit, kde hráči sdílejí své světy s ostatními a dá se tam jednoduše monitorovat každý předmět ke koupi (a taky denní razítka podle hodnoty). Zrovna se mi za uplynulý týden takto podařilo sesbírat všechny recepty ke všem chybějícím předmětům a běžně si vydělávám slušný obnos za komplet alba s razítky Mewa, takže paráda a ohromná pomoc od komunity.

Jak se do světa vracejí živáčci, přestává stačit prostor v lokaci. To je vyřešeno postupným odemykáním dalších lokací světa Kanto (snad nebude vadit, když prozradím, že úvodní lokace se nachází v místě původního Fuchsia City). Těch lokací je dohromady pět a jen prozkoumat je zabere hodně času, nicméně osobně bych byl radši, kdyby byl počet lokací navýšen aspoň na dvojnásobek.
Zas na druhou stranu, hra má takto otevřená vrátka k rozšiřování skrze DLC a bonusové eventy. Stále je tam co dělat a stále jsou někde k objevování nějaké skryté prostory. Je teda fakt, že mimo hlavní lokace existují i Dream Islands – náhodně generované ostrovy, kam vás zaveze Drifloon. Každý reálný den je možno jeden z nich navštívit a sbírat tam materiály, recepty, předměty, zápisy, informace o chybějících habitatech a podobně. Na další den už jsou ostrovy zase vyresetované. Pokud hráč cílí na kompletaci všech zápisků a předmětů, pěkně si na nich pobude.  

Hra neobsahuje žádné souboje. Vše se odehrává skrze přátelení s příšerkami a vylepšování jejich komfortu, čímž se zvedá úroveň každé oblasti, maximum je aktuálně 10. Pokémoní habitat je fajn jako základ pro jejich spokojenost, ale Pokémoni mají přece jen raději pohodlí lidských domečků, takže je žádoucí jim poskytnout střechu nad hlavou ideálně v kombinaci s vybavením, které dále požadují, aby byli maximálně spokojeni se svým prostředím.
Ona stavení se také vyskytují v různých velikostech, takže přerostlou legendu například nenacpete do malého pelechu, kam se teoreticky vejde jen malý Pokémon typu Scorbunnyho. A kde stavět? Úplně kdekoli, protože všude se dá terén vybourat anebo zase vystavět, a to i ve vzduchu (někteří hráči stavějí celé vzdušné ostrovy).
Já jsem nakonec jeden barák ze srandy postavil na vršku aktivní sopky, kam bylo nutné zavést lanovku.
K rychlému přelítávání nad oblastmi jsem zase všude vybudoval jeden vysoký centrální vodopád, skrze nějž se vyletí jako šipka nahoru do oblak a přepne se na glidování. Je ohromující, jak moc se dá v takové hře vyřádit a co všechno lze stavět. Tady asi objevuji Ameriku z jiných her, ale je to poprvé, co mě tento druh hry zaujal četnými stavebnicovými možnostmi, vizuální stránkou a příběhem dohromady.  

Když ještě trochu nakousnu ten příběh a ohlédnu se za nedávným překvapivým vydáním her FireRed a LeafGreen na Switch, tak lze vidět mezi těmito hrami vzájemné spojitosti (bylo vydání právě těchto her opravdu náhoda…?), zejména co se týče samotného profesora Tangrowtha. Tentokrát raději do spoileru…
Ve hře se přes deníkové zápisy dozvíme o jistém vědci, který se kdysi spřátelil s Tangelou, působil na ostrově Cinnabar a zvědavou Tangelu věnoval své vnučce. Tento vědec je patrně Move tutor z FRLG působící právě na ostrově Cinnabar. Nosí tam typické brýle, jeho vnučka má Tangelu, kterou hráči klidně vytraduje, a na ostrově se v první generaci Red/Blue/Yellow také nachází „normal TM“ Metronome, jenž by třeba mohl být právě to, co má profesor Tangrowth zamotané na hlavě. Anebo je všechno tohle jen velká náhoda a nic z toho neplatí, to ať si každý přebere sám. 

Ještě jsem chtěl zmínit sbírání audio CD, což je taková blbůstka, ale potěšila mě. Kromě fosilií, relikvií  a dalších všemožných nálezů se dají najít hudební CD s klasickými melodiemi napříč různými pokémoními hrami. CD je možné vložit do přehrávače anebo do Rotoma, a ono to pak omílá oblíbené skladby až do omrzení. A já jsem si to hrozně užíval, když jsem si to mohl pustit třeba k tomu craftování, úplně z toho cáká nostalgie na všechny strany.  

Tak jo, už končím. Příběh jsem odehrál asi za prvních 30 hodin, ale pak jsem se věnoval všemu dalšímu.
Úspěšně jsem zkompletoval pokédex (včetně běžného Tangrowtha, jako poslední mi chyběli Volbeat a modrý Shellos) a dostal za to diplom. Všechny legendy, co šly najít a ubytovat, jsem ubytoval. Postavil jsem tři obří chrámy, plně jsem vybavil dva domky jenom pro sebe, vybudoval jsem lanovkovou síť v Palette Town, posadil jsem barák na vrchol lávového vulkánu, prošmejdil a prokutal jsem snad každý kout, navštěvoval jsem hry ostatních hráčů a fotil předměty, vycraftil jsem asi bambilion věcí a vytěžil a přeměnil tuny materiálu. A úžasně jsem se u toho bavil.
I přesto, že hra vyšla jako GKC, jsem rád, že jsem se do toho pustil, a jsem si jistý, že ještě nějakou dobu budu hru zapínat, i kdyby jen kvůli eventovým monům (právě teď během psaní jede exkluzivně bonusová Jumpluff linie, chystá se Sableye a kdovíco ještě).
Jsou tedy i věci, co by se tomu daly vytknout, třeba dlouhé nahrávací obrazovky mezi lokacemi, omezený inventář, dlouhá doba stavění větších stavení nebo limit najednou zobrazených Pokémonů v oblasti, ale dá se s tím žít. Momentálně jsem v tom utopil 160+ hodin a ani jsem si toho pořádně nevšiml. Hlavně bych prosil další obsah.  

P.S.: Záhada žlutého Shellose!

Edit: 8.4.2026 - Dnes se mi podařilo zkompletovat všechny recepty ve hře, yay.
Edit: 9.4.2026 - A dneska dokonce padl i poslední chybějící artefakt, nádhera.
Edit: 12.4.2026 - A nakonec konečně i poslední magazínový zápis v Human Records. A je to!

Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green. 

Herní výzva 2026 – 5. Dohraj hru, do které v jejím průběhu jakkoliv zasáhne jiný živý hráč.