Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • Vita 80
Je to jako včera, když jsem na prvním PlayStationu a poté na PC pařil Oddworld: Abe's Exoddus a nechával se unášet skvělou atmosférou. Nikdy jsem Abeho nedohrál. Už je to dlouho, co jsem ho hrál, ale vzpomínky mám pořád živé. Oddworld: Stranger's Wrath bohužel atmosféru prvních dvou předchůdců nemá. Může za to 3D engine, který trochu postrádá duši temného plošinovkového 2D světa. Změna herní žánru se sice ukázala jako slepá vývojová větev, ale to neznamená, že by to bylo marné.

Kromě 3D enginu bohužel atmosféře nepomáhá ani poněkud chudá paleta zvuků. Je to takový zvukový minimalizmus. Trpělivě jsem hru na Vitě testoval se sluchátky. Po nějaké době jsem zjistil, že bez zvuků se v klidu obejdu a díky tomu ušetřím trochu času při vytahování konzole v MHD. Jediné, čeho jsem díky tomu mohl litovat je skvělý dabing. Který mě bavil. A to hlavně dabing hlavního hrdiny. Který má správně hluboký a hrubý hlas pravého drsňáka.

Stranger´s Wrath také trpí poněkud chudým designem misí. Celou dobu jsem měl pocit, že procházím pomyslným tunelem prošpikovaným dlouhými spojovacími chodbami, které nejspíš slouží k tomu, aby si mohl hrdina pořádně zaskákat v režimu třetí osoby. Celé je to lemované živoucím a barevným prostředím, na které se někdy pěkně kouká. I na Vitě. Na které ale v některých větších scenériích padá frame-rate nepříjemně pod 30 FPS. Se skřípěným zubů jsem to za cenu mobilního hraní vydržel a věnoval se zajímavé akci a zajímavému skloubení žánrů. Respektive výběru pohledu na hru.

Zatímco režim ze třetího pohledu se hodí na skákání, lezení, útěk, či rychlé přesuny. Díky pohledu z vlastních očí si zastřílíte. A to dost originálně. Zvířátky nebo hmyzem, který supluje konvenční i nekonvenční munici.
Chcete munici? Musíte jí nejdřív chytit nebo koupit. Kupování munice je ale nuda. Lepší je investovat do různých vylepšení výbavy. Hra se dá procházet díky zabíjením nepřátel nebo jejich chytáním. Což není tak krvelačné a je za to víc peněz. Já rád chytal. Taktika omráčení jednoho, jeho rychlé chycení a útěk mimo dosah ostatních kvůli vyléčení se vyplatila. Jen jsem si musel zvyknout na to, že při chytání se automaticky přepne kamera a zpátky už automatická není. Že se kamery z třetího pohledu nehodí moc na boj, protože se sama natáčí pomalu neobratně a hrdina v tomto pohledu zvládne jen mlácení nebo hlavičkování.

Musím říct, že na začátku jsem trochu při hraní trpěl a chtěl jsem Stranger´s Wrath naložit. Všechny zmíněné problémy jako je design prostředí nebo problémy s kamerou mě rozčilovali hlavně na začátku. Postupem času jsem ale ocenil originalitu, unikátnost hry. Svobodu rozhodování, jak naložit s nepřáteli. Nic podobného jsem ještě nehrál. Navíc je to slušně dlouhé, je to western a obsahuje jeden velký zvrat, který hru okoření a pořádně změní tempo. Zvratu předchází opravdu pěkná animace. Po vzoru předchůdců.

Herní výzva 2024: Nemova říše (hardcore)
Dá se ještě použít: Ztraceno v překladu

Pro: originální zbraň a munice, možnost nezabíjet, fungují skloubení akce a skákačky, délka hry, dějový zvrat

Proti: opravdu hodně tunelovitý design, neposlušná kamera za zády, chudá paleta zvuků, kolísající frame-rate na Vitě

+10
  • PS4 75
Kdysi dávno jsem jednu hru ze světa Oddworld chvíli hrál, a to Oddworld: Abe's Oddysee. Ale nějak mi to tehdy nesedlo, a tak jsem sérii ze svých herních plánů vynechal. Oddworld: Stranger's Wrath mi sedl naopak docela dobře, bláznivá akce ze zvláštního světa by si možná i zasloužila více pozornosti, než ve své době dostala.

První část hry, kdy jsme bounty hunterem a lovíme zločince je daleko lepší než akčně pojatá druhá část hry. Je zde několik dobrých nápadů a většina boss fightů je zábavná, i když... tady má hra své mouchy. Některé souboje s bossy jsou totiž lehce frustrující, protože než se hráč rozkouká, je rozsekaný na maděru. Za to může obklíčení od jeho pohůnků nebo zkrátka to, že se nestihneme schovat či rozkoukat se. Ono to platí i u obyčejných nepřátel, nechat se obklíčit, to je v této hře cesta do pekel. Jinak je první část opravdu zábava, taková pěkná procházka po švihnutém světě.

Druhá část hry je pak už jen akční hra. Už nikoho nelovíme, jen bojujeme s často velkým množstvím nepřátel, kteří vás dají na pár ran. Vzhledem k tomu, že ve hře není žádné krytí, musel jsem někdy užívat "vyprovokuj a zdrhej zpátky za skálu/za roh/za cokoliv, kde na vás počkám s nabitou kuší" taktiku, která nepřátele rozdělí. Bojový systém je ale zábava. Přepínání prvního a třetího pohledu má svůj smysl, ve třetím mlátíme nepřátele pěstmi, v prvním pak používáme kuši, do které sbíráme roztodivná stvoření, každé s jiným účinkem. Super je, že jsem ve hře využíval všechny potvůrky, i když samozřejmě některé více, některé méně. Všechny však mají něco do sebe.

Ke konci už se mi hra trošku táhla, jedna část mě i docela štvala (ta, kde máme tři minuty na to, abychom utekli před zničením oblasti). Škoda také je, že dvojice ochránců hlavního bosse (prostě předbossové:)) mi nadělali daleko větší potíže, než lehoučký hlavní boss Sekto.

Chvílemi je trošku potíž s ovládáním, kamera si někdy dělá co chce. Platformingu je tu sice málo, ale když, tak se musí právě kvůli ovládání a kameře opatrně, komu se chce lézt zpátky...on teda naštěstí hrdina přežije pád i z velké výšky, ale i tak. Soubojová část se ale ovládala na gamepadu úplně v pohodě.

Celkově je to velmi zdařilý počin, který v HD verzi dobře vypadá a velmi solidně se hraje. Jo a humor? Toho je tady hromadu a záleží na vkusu hráče. Párkrát jsem se zasmál, někdy zakroutil hlavou. Je zkrátka svůj.
+21
  • PC 80
I podivný svět Oddworld má svůj vlastní divoký západ. Divočinou tu putuje tajemný lovec odměn, kterému všichni říkají prostě Cizinec, a přivydělává si chytáním psanců terorizujících poklidná městečka. V údolí řeky Mongo na něj čeká spousta práce, protože čilý obchodní ruch kvůli stavbě nové přehrady sem přilákal spoustu lupičů. Pokrok prostě nejde zastavit...

Oddworld: Stranger's Wrath je kombinace 3D střílečky z pohledu první osoby a mlátičky z pohledu třetí osoby. Z herní série Oddworld je to opravdu velká odbočka, protože tu nejsou žádné prvky plošinovek nad rámec běžných 3D stříleček.

Bojový systém je celkem originální a zaměřený více pacifisticky, než je ve střílečkách běžné. Máte spoustu možností, jak nepřítele omráčit, abyste ho pak mohli živého hodit do bezedného pytle a ve městě za něj shrábli odměnu. Za mrtvolu dostanete nějakou odměnu také, ale mnohem menší. Háček je v tom, že strkání zneškodněného nepřítele do pytle nějakou dobu trvá, takže ostatní nepřátelé se mezitím mohou probrat z omráčení a začít znovu útočit. Občas také budete bojovat na velkém otevřeném prostranství, kde budete muset buď část nepřátel zabít, nebo je k "zabalení" odlákat někam za roh.

Náš titulní Cizinec nemá rád palné zbraně, takže kromě svých pěstí je ozbrojený jen kuší připevněnou na zápěstí. Z té může střílet několik druhů hmyzu a jiné (živé!) drobné havěti. Například malý užvaněný hlodavec Chippunk (sic) slouží k odlákání pár nepřátel z větších skupin, pavouček Bolamite umí zasaženého nepřítele na pár vteřin svázat pavoučí sítí, mouchy Zappflies zase kromě nepřátel umí omráčit i všechny druhy volně pobíhající havěti a aktivovat elektrická zařízení. Munici si většinou musíte ulovit sami, když ji najdete pobíhat nebo poletovat kolem.

Příběh je přímočarý: Cizinec potřebuje jakousi tajnou operaci a doktor za to chce spoustu peněz. Abyste je vydělali, musíte chytit pěknou řádku psanců a vyzvednout si odměnu. Občas si můžete vybrat, v jakém pořadí budete psance chytat, ale samotná mise je v podstatě vždy jen dlouhá chodba k cíli a zase zpět. Princip je jednoduchý, ale dobře zpracovaný, takže je to zábava. I díky tradičně dětinskému humoru jako ve zbytku série Oddworld.

Souboje s bossy nejsou špatné, ale přes zjevnou snahu o originalitu jsou si až moc podobné. V těch lepších musíte nejprve zneškodnit několik vln řadových nepřátel, než samotný boss vyleze z úkrytu. Jednoznačně nejhorší byl ale souboj, kde se boss schovává za energetickým štítem na vyvýšené plošince. Nejprve musíte vypnout generátory štítu, pak bosse srazit výbuchem z plošinky a omráčit ho dřív, než stihne proběhnout dveřmi do výtahu zpět na plošinku. Hra vás totiž nenechá projít za ním otevřenými dveřmi, což je prostě nesmyslný design. 

Největší vada této hry je, že je to port z konzole, čemuž odpovídá i ovládání. Pokud se v pohledu třetí osoby chcete podívat pod sebe, když se chystáte skočit dolů z vyvýšené plošinky, musíte se doslova prát s kamerou, protože se vám ji hra usilovně snaží vrátit do vodorovné polohy. A když v pohledu třetí osoby chcete zacouvat nebo udělat úkrok do strany, Cizinec oběhne půl- nebo čtvrtkruh s metrovým průměrem. Na precizní pohyb jako v Tomb Raideru nebo Gothicu můžete zapomenout, to tu jde jen v pohledu první osoby.

Oddworld: Stranger's Wrath je skvělá nenáročná akční hra s pořádnou dávkou humoru. Nejspíš jste o ní nikdy neslyšeli, ale rozhodně stojí za zahrání.

Pro: Originální zbraně, herní svět, humor

Proti: Konzolové ovládání

+13
  • PC 80
O světě Oddworld a dobrodružstvích Abea jsem slýchával již řadu let. Přímou zkušenost jsem však doposud neměl, o to více jsem byl zvědavý na další titul z Retro klubu, ve kterém se právě do Oddworldu vypravím, i když ne zrovna s Abem.

A hned první okamžiky byly veskrze zajímavé. Hra mě bez zbytečného zdržování hodí přímo do akce, hlavní postava, lovec odměn Stranger, zrovna chytá prvního z banditů, na které je vypsaná odměna. Kromě originálního vzhledu postav mi je představena i kuše Strangera, kterou střílí po nepřátelích všemožné potvůrky s různými efekty. No ze začátku toho bylo celkem dost, co jsem musel pochopit, ale po několika splněných zakázkách se mi většina věcí dostala pod kůži.

Příběh je ze začátku dost tajemný. Není vůbec řečeno, proč je Stranger lovcem, jen že potřebuje 20 000 na jakousi operaci od podivného pavoučího doktora. A tak se vydává od města do města na lov banditů. Ty musí dostat pokud možno živé, protože za ně tak dostane více peněz. 

A přesně tohle chytání mě bavilo za všeho nejvíce. Probít se přes klasické nepřátele k hledané osobě bylo vždy celkem snadné, chycení nebo zabití hledaného bandity už pak bylo i na normální obtížnost náročnější, protože bylo potřeba najít nějakou jeho slabinu, nebo ho dokonce vylákat z úkrytu. Jinými slovy, bylo potřeba šikovně využít vhodnou potvůrku dostupnou pro kuši, zvláště pokud má bandita zůstat jen omráčený.

Zhruba v polovině hry však dojde ke zvratu v příběhu, kdy poznáme skutečnou identitu Strangera a kdy dojde k vysvětlení většiny nejasných věcí ze začátku. Současně se ale také značně mění cíl a s ním i celková hratelnost, protože se Stranger místo lovu zlounů vydává na výpravu proti celé armádě nepřátel. Také je o něco náročnější tyto nepřátele porážet, zvláště v jedné části, kde byla hromada nepřátel se štíty a já neměl moc míst na krytí. Tato část se na můj vkus celkem táhla a nabízela jen několik málo plnohodnotných boss fightů. To mi ale vynahradil souboj se dvěma pavouky najednou, který byl fakt náročný. Samotný závěr se Sektem už byl celkem snadný.

Jak už jsem zmínil na začátku, spousta věcí je zde pro mě dost originální. Vizuál postav vypadá často vtipně až absurdně. Bandité zase vypadají současně vtipně i odpudivě. Potvůrky, kterými se střílí z kuše, jsou taky dost vtipné, obzvláště hláškující chippunk. To vše tvoří vynikající atmosféru.

Líbí se mi i hratelnost soubojů, kde je často jen na hráči, jestli se bude snažit pomocí potvůrek vylákávat jednoho nepřítele za druhým a nebo na ně prostě vlítne a postupně postřílí. Co mě naopak celkem vadilo, byla častá nutnost přepínání pohledu z první osoby do třetí a obráceně. Samo o sobě to bylo v pohodě, ale když nastala nějaká situace, kdy jsem potřeboval rychle jednat, sem tam jsem zazmatkoval a udělal něco jiného, než co jsem chtěl, protože se to mělo udělat v tom druhém pohledu. Taky mi vadilo pomalé přepínání potvůrek na kuši přes nabídku, což zbytečně přerušuje akci. Nějaké klávesové zkratky by mohly být lepším řešením.

Celkově mě hraní hodně bavilo a v budoucnu se do světa Oddworld rád zase vrátím, pravděpodobně s Abem. Hru jsem si nakonec kvůli achievementům prošel i na těžkou obtížnost, ale po zkušenostech z prvního průchodu to nakonec nebylo nijak přehnaně náročné. Zamrzela mě však nefunkčnost některých achievementů, na které ale naštěstí existuje workaround.
+15
  • PC 80
Stranger's Wrath je netypickou součástí série a světa Oddworld. Prostředí i specifický humor perfektně zapadají, ale hratelnost je naprosto odlišná. Zdánlivě jde o klasickou akční záležitost, ale unikátnost spočívá v přepínání pohledu z první a třetí osoby. Nejde jen o preference, ale v každém pohledu lze využívat jiné schopnosti. Pohled je tak nutné neustále přizpůsobovat situaci a v akčních pasážích se mění dost často, především díky výhodnosti získávání živých nepřátel. Za živé je totiž větší odměna a peníze se hodí na vylepšování zbraní. Živá munice do kuše je fajn nápad a jednotlivé potvůrky jsou dostatečně odlišné.

Hru lze rozdělit na dvě části. V první jde především o úlohu lovce odměn a vaši cestu tak určují zakázky. Tato část je asi o něco zábavnější. V druhé jde o vyvrcholení příběhu, je lineárnější a dává větší prostor akci. Tomu napomáhá i vyspělejší bojový arzenál.

Stranger's Wrath exceluje především v tom, v čem každý Oddworld - v atmosféře. Svět je opravdu zajímavý a vtipný. Lokace navíc vybízejí i k průzkumu a některá skrytá místa by byla škoda minout. Obtížnost je nastavena velmi rozumně a zhruba 16 hodin herní doby je tak akorát. Hrál jsem HD verzi na Steamu, která vypadá celkem slušně i dnes a některé výhledy stály za zastavení. Ovládání je dobré, problémy nedělají ani zmíněné časté změny pohledu. Celkově jde o velmi povedou a celkem unikátní hru, a to nejen v rámci série.
+25
  • PC 75
Sérii Oddworld samozřejmě znám. Setkal jsem se s ní už jako dítě, když jsem poprvé spustil demo řekl bych dnes už legendární plošinovky Abe´s Oddysee. Do dnes jsem ale netušil, že z tohoto prostředí existuje i 3rd/1st person akce a popravdě by mě vůbec nenapadlo, že by to mohlo i fungovat. Leč funguje a já i díky Retro klubu zde z Databáze her,  jsem rád, že jsem se s touto veskrze povedenou hrou mohl setkat a užít si s ní pár hodin (něco mezi 10-15) zábavy.  

Kromě toho, že se odlišuje žánrem, je na ní nicméně zajímavé i to, že ji můžete hrát ze dvou úhlů pohledů. A to právě buď z pohledu třetí osoby, tak z pohledu první osoby. Zároveň se ve hře neobejdete ani jednoho pohledu, protože v obou případech svět vidíte trošku jinýma očima a hlavně v obou případech děláte trošku jinou akci, což je zajímavé. Sic jsem se s podobným mixem, tuším, již někdy v minulosti setkal, nikdy to nebylo tak výrazně odlišné, abych měl důvod neustále mezi dvěma pohledy přepínat. Zajímavé, můžeme říct originální, ale rozhodně nápadité. Navíc obstojně funkční ve hře, o které se v rámci série příliš neví. A je to, řekl bych, docela i škoda.  

Příběh je pak hodně primitivní. Podstatě jste nájemný lovec, nic víc v tom nehledejte. Postupujete jednotlivými scenériemi od vesnice přes městečko, kde si vždycky dojdete k místnímu nabízeči práce, který Vám vypíše seznam místních gaunerů, jejichž skalpy by rád uzmul výměnou za pár místních zlaťáků. K těm se pak postupně poměrně lineárně prokousáváte formou tradičního mícení nepřátel, abyste je ve výsledku ulovili – a to buď živé, nebo mrtvé. Takže takový typický western v netypickém prostředí zrůdiček, které jsou pro znalce série poměrně známí. No a když už si hra vyčerpá prostředí vesnice, města, loděnice a s ní spojené řeky, tak Vás dostane do prostředí místního maličkého národa, který si z Vás udělá modlu. No a jelikož ho další gauneři poměrně obstojně tyranizují, bude se ve Vás muset hnout trocha toho svědomí, abyste jim pomohli a vykosili i ty, kteří jim nedávají spát. Samozřejmě za cenu nějakých těch dalších zlatek…  

Hra má ale na svůj žánr poměrně solidní délku. Navíc se tu pořád vyvíjí munice do Vaší kuše, kde z devíti možností každá má nějakou funkci a musím říct, že se mi ve všech ohledech pořád pletla. Nakonec jsem si stejně oblíbil pár z nich – především blesky a výbuchy – což v prostoupení hry v příběhové linii ve výsledku bohatě stačilo. No a aby toho nebylo málo a hra nebyla příliš těžká, nabízí Vám i možnost se v průběhu hry léčit, což je fajn utilita, která mnohdy pomůže i v momentech, které lehké vůbec nejsou. Po pár pokusů/omylů si ale většinou tu cestu přes aktuálního bosse vždy nějak najdete.  

Oddworld: Stranger´s Wrath je tak hodně zajímavý a nápaditý počin. Říká vlastně, že v jednoduchosti je krása. Přičemž nabízí úplně jiný pohled na svět, než který hráči znalí světa Oddworld znají. Já byl překvapen a ve výsledku i z počinu vybraného pro Retro klub, spokojen. Zajímavý kousek a škoda, že hra nezískala větší popularitu. Na svojí dobu se určitě jedná o podařený kousek, který i v dnešní době umí obstojně pobavit.

Pro: Obstojná kombinace dvou akčních žánrů, jednoduchá, lineární záležitost, kde se probíjíte úderným nepřítelem, abyste vždy skončili v osinách nějakého bosse, který si na Vás přichystá nějakou tu specialitku.

Proti: Možná až moc lineární, jednoduché, účelné. Střídání těch dvou pohledů ve hře sem tam docela solidně zamotalo kameru, takže ve výsledku i ovládání trošku pozlobilo.

+15
  • PC 100
Kdyby dávno Stranger žil,
na západním Mudosu prý byl.
Operaci potřeboval,
však doktor vysokou cenu naúčtoval.
Stranger vztekl se hned,
cožpak já seru med?
Ale zločince lovit zkusím,
na tu operaci prostě musím.
I vydal se Stranger na cestu,
až došel ke starému městu.
Tam hrdinu potřebují,
však zloduši je pořád olupují.
Dostal zde Stranger práci,
už je o krok blíž k operaci.

Na cestách za hajzlama má svoji kuš,
v mžiku ji tasí a huš huš.
Láduje do toho havěť všelijakou,
třeba pavouky, vosy anebo jinou ráži pětiokou.
Snaží se živé polapit potvory,
logicky, bude peněz víc.
Avšak nepřátelé snad rádi natahují bačkory,
a tak Stranger nedostane skoro nic.
Na koncích cest se boss objeví,
známky radosti na sobě nejeví.
Vždycky strašně moc života mají,
a těžké zbraně nikdy neskrývají.
Stranger mozek musí zapnout,
jak ty svině kurva zajmout?
Nakonec stačí taktika,
a Stranger má na stejka.

Grafika pěkná, líbí se očíčku,
dokonce i na Steamu je Stranger v hádéčku.
Animace udělané vzorně,
žádné bugy, vše v normě.
Hratelnost parádní, stěžovat si nemůžu,
i popáté Strangera dohrát dokážu.
Hudba lahodila mým uším,
opět Gabriel a Mejiers tuším.
Dabing skvělý, žádný casting,
opět si vše nadaboval Lorne Lannig.

Stranger je hra na zimu i na léto,
jen deset éček, no neber to!!

Pro: Příběh, hratelnost, kuše, grafika, hudba, dabing

Proti: občas obtížné, ale dá se

+26