Maupiti Island

Maupiti Island, hra svého času vyhypovaná do nebes herními bohy ve Score. Když jsem tehdy v roce 1999 kupoval první lepší počítač, Score začalo přinášet pravidelně staré hry na přílohách. A tak jsem odehrál Dungeon Master, objevil kouzlo Quest for Glory a zamiloval se do Albionu. A pak tu byly hry co mě nebavily, včetně nedohratelného Maupiti Islandu.

Maupiti Island sází na brutální obtížnost, proti které jsou i ty nejšílenější sierrovky procházkou růžovým sadem. Ve hře se chopíte role detektiva, který na malý ostrůvek přijíždí vyřešit zmizení Marie. Pohybujete se v reálném čase, z vlastního pohledu, sbíráte klíče, vloupáváte se do obydlí a šmejdíte a hledáte stopy. Kromě toho můžete vyslýchat každou zhruba z 10 postav a zkoumat co Vám o kom řekne, vyhrožovat, podplácet, usvědčovat ze lží. V určitou dobu musíte být na určitých místech, jinak Vám uniknou stopy, v jinou dobu zas někde být nesmíte, jinak je po Vás. Postavy se objevují a mizí, pokud si nepospíšíte, tak Vám zmizí i klíčové stopy.

Zkrátka tak nějak, jak by to bylo ve skutečném životě. Bohužel co se týče hratelnosti, ta je pro mě díky tomu nulová. Já mám rád adventury, kde si můžu pohodově zkoumat, zkoušet a kombinovat a ne kde mě tlačí čas, kde můžu hru podělat tisíc a jedním způsobem. A tak jsem vzal do ruky návod a jel podle něj. I tak je to šílené. I když víte podle návodu co a jak, stejně jsem nestíhal, občas musel loadovat starší pozici, občas narazil na bug. Ten první zabraňuje cokoliv přečíst a musel jsem hledat patch, ten druhý zničí uloženou pozici (chuťovka). Problém je i omezení inventáře na 6 věcí, pokud něco vezmete dříve než máte, tak smolík. Jakmile jednou předmět zahodíte, je v trapu navždy.

A výsledek? Z příběhu jsem se prakticky nic nedověděl, asi bych si ho musel složit v hlavě sám, ale nejsem geniální detektiv. A upřimně mě béčková story o pašování zbraní někde do Afriky ani moc nebrala. Intro neexistuje, na konci máte dotazník jak jste se chytili v případu a místo outra máte jednu obrazovku a hledaná Marie nakonec pláchne.

Takže oceňuji snahu tvůrců udělat něco jiného a co nejvíce realistického, ale je to nezábavné a dnes prakticky nehratelné. A počítám s tím, že v roce 1991 to nebylo jinak.