Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 95
Life is Strange: True Colors je moja prvá hra z tejto série. Do jej hrania som sa pustila s predstavami o tom, že príbeh bude cheesy s plno neoriginálnych teenage drama momentov. A že ho prefrčím bez veľkého emocionálneho pozastavenia.

Opak bol pravdou.

Hra je rozdelená, do piatich kapitol, v ktorých sa vyskytujú emotívne okamihy a rozhodnutia, ktoré ovplyvnia koniec hry. Po tom čo hráč dohrá hru, môže si jednotlivé kapitoly zopakovať a zmeniť rozhodnutia. Ja som to neurobila, keďže mi tie kapitoly prišli celkom dlhé. Ak by som si mohla vybrať,  brala by som viac, ak by boli o niečo kratšie a za to ich bolo o niečo viac. Hoci rozumiem, že v rámci príbehu dáva zmysel to, ako bola hra rozdelená.

Life is Strange: True Colors je plná emócií.
Hlavná hrdinka prichádza do malého mestečka za bratom, kde ma začať nový život. ( Do toho mesta som sa na prvý pohľad zaľúbila. Bol strasne klišovitý ale hneď by som si vedela predstaviť v ňom žiť.) Má zvláštnu schopnosť, cíti emócie druhých a určitým spôsobom ich dokáže ovplyvniť a využiť. Na začiatku som sa bála aby to nebolo ,,too much" a aby ma hra kvôli tomuto nereálnemu prvku neprestala baviť. Našťastie to všetko perfektne zapadlo do príbehu a osviežilo to hrateľnosť. Keď sa jedná o pocity, tak nesmiem zabudnúť, že sa veľká časť hry sústredí aj na rozvýjanie vzťahov s (nie len) opačným pohlavým. To či a ako som sa rozhodla pomôcť obyvateľom mestečka, sa ( ako hore spomínané) ukázalo na konci hry.
Sám príbeh a jeho výviv ma viackrát dosť prekvapil a tak som sa vôbec nenudila.

Hra je často sprevádzaná hudbou. Na viacerých miestach má hráč možnosť sa zastaviť a vychutnať si ,,tichý" moment, na pozadí ktorého hrá nejaká pesnička. Mala som rada tieto okamihy.
Hlavná hrdinka hrá tiež na hudobný nástroj a v jednej kapitole si zahrá na pódiu ako gitariska.

Inak, veľmi oceňujem LARP časť. Tá bola neskutočne skvelo urobená a priniesla mi množstvo zábavy.

Dúfam, že sa v budúcnosti ešte nejakého toho Life is strange s podobnými kvalitami dočkáme. Určite budem mať v pláne sa do toho pustiť.

Pro: Larp, príbeh, množst o menších interakcií s obyvateľmi mestečka, hudba

Proti: dĺžka kapitol

+7
  • PC 85
Herní výzva 2024 - 10. V záři reflektorů - Hardcore: Dohraj hru, ve které se odehraje alespoň jedno pěvecké vystoupení nebo koncert.   
 
Jsem velký fanoušek prvního dílu Life is Stange, ale z nějakého důvodu, jsem všechny ostatní díly odkládal a až teď díky herní výzvě jsem si řekl, že bych mohl prubnout právě True Colors.

Ve hře se vžijeme do dívky Alex, která má superschopnost číst a do jisté míry ovlivňovat emoce ostatních - taková super empatie. Byl jsem k této schopnosti ze začátku trochu skeptický a bál se, jak to v samotné hře bude vypadat, a jaké bude její reálné využití. Naštěstí jsem byl mile překvapen a opravdu mě bavilo schopnost využívat kdekoliv a kdykoliv to bylo možné.

Při první návětěvě Haven Springs jsem byl trochu zaražen, jak přehnaně barevné městečko bylo. Působilo to na mě trochu nereálně. Ale kdo ví, taky to mohlo být tím, že je hra zasazena do období jara a příprav na jarní festival. Po chvíli pobíhání po městě jsem si na to ale rychle zvykl. Naštěstí je to jen maličkost a vyloženě jako minus to nevnímám. Grafika jako taková se mi ale celkově líbila.

Co jsem ocenil byla stará dobrá mechanika mobilního telefonu, kam vám chodí zprávy od ostatních postav a můžete si číst jejich statusy na sociální síti. Kromě telefonu tu byl i deník, kam si Alex zapisovala své zážitky a postřehy, které v průběhu hrou prožívala.

A teď k hudbě. Ta byla ve hře podle mého názoru perfektní. Skrze celou hru hrálo spousta indie rocku, ale i některé známější pecky a to já prostě můžu. Třeba od chvíle, kdy ve hře zazní skladba Creep od skupiny Radiohead, nemůžu tuto píseň dostat z hlavy. Když vám nějaký kousek hry, který vidíte nebo slyšíte, uvízne v hlavě na delší dobu, jsou to přesně ty momenty co na hrách miluju. K mému velkému překvapení se ve hře objevila i skladba Thank You od zpěvačky Dido, což je jedna z mých oblíbených skladeb.

Příběhově je hra trošku vlažnější. Nebylo to vyloženě zlé, ale rozhodně mě to nevystřelilo z bot tak jako první díl Life is Strange. První kapitola sloužila jako parádní rozjezd. Druhá a třetí kapitola byly trošku slabší a nudnější. Ve čtvrté kapitole to naštěstí zase nabralo vzestupnou tendenci a dočkal jsem se zvratu, který už se mnou trošku hnul. Poslední kapitola byla už jen taková tečka a vyvrcholení děje. Nakonec jsem si příběh užil, ale na konci jsem si říkal "Néé, to už je konec?". Přišlo mi to celé prostě moc krátké. Postavu Alex, ale i další postavy jako Steph, Ryan, Riley, Ethan jsem si opravdu zamiloval a mrzelo mě, že s nimi nemohu strávit více herního času. Dokonce mi po dohrání bylo chvíli i smutno, což se mi u podobných her stává často.

Pro: hudba, Alex a její schopnost, vedlejší postavy

Proti: kratší příběh

+18
  • PC 90
Všechny hry série Life is Strange patří mezi mé oblíbené kousky a tak jsem se na hraní True Colors hodně těšil. Od doby vydání jsem slýchával na hru rozporuplné názory, o to víc jsem byl zvědavý, jak bude hra působit na mě.

Hned na úvod se přiznám, že hlavní linka byla zajímavá, ale zase tak moc mě nebavila. Je to opět trošku o něčem jiném, než u prvních dvou dílů. Co jsem si ale užíval plnými doušky, bylo prožívání běžných činnosti s Alex a pomáhání ostatním pomocí její super schopnosti. Z popisu super schopnosti empatie jsem měl z počátku strach, ale když jsem nakonec pochopil, jak vlastně funguje, a víc se s Alex sžil, přišla mi pro povahu Alex naprosto dokonalá. Jen mi postupem času přišlo nekonzistentní, kdy nejprve mohla Alex vnímat jen některé typy emocí a později pak s nimi mohla částečně i manipulovat, či je částečně odebrat. Asi se postupem času schopnost vyvíjí.

Během hraní jsem si asi nejvíce užíval třetí kapitolu, která byla ve znamení Larpu, včetně jednoduchého soubojového systému. Závěrečný boss fight ve fantasy představě pak byla dokonalost sama. Parádní byla i ta čtvrtá s festivalem a koncertním vystoupením Alex a Steph. Naopak asi nejméně jsem si užil kapitolu poslední, kde Alex bez cizí pomoci rozchodí zásah pistolí a celkem velký pád. Následné pasáže s flashbackovými představami mě moc nebavily, ale chápu jejich důležitost pro hlavní příběh. Naopak jsem ale velmi spokojený s úplným závěrem, kde vůbec poprvé v sérii čekají na Alex prakticky jen dobré konce. Za to jsem opravdu rád, už jen kvůli tomu, že charakter Alex si dobrý konec doopravdy zaslouží.

A když zmiňuji Alexin charakter, tak nesmím opět zapomenout zmínit skvělé budování vztahu hráče s postavami. Těch v městečku Haven Springs není zase tak moc, o to více jsem se ale o jednotlivých obyvatelích dozvěděl a tím si k nim budoval vztah. Samozřejmě nejvíc jsem se sžil s Alex, jejíž dobrácká povaha je obdivuhodná, už vzhledem k tomu, čím vším si za život prošla. Hodně jsem si oblíbil i Steph, starou známou z Before the Storm. Ta se taky vybarvila pro mě sympatickými barvami, prostě správná nerdka v kombinaci s hudebnicí a moderátorkou rádia. Zapomenout také nesmím na Gabea, který sice přijde na začátku o život, nicméně jeho odkaz žije dál a ze všech těch vzpomínek a příběhů pozůstalých plyne, jak příjemným a zábavným člověkem byl.

Graficky hra vypadá výborně, často jsem si rád jen tak poseděl a koukal na okolí i nedaleké hory. Stejně tak se dobře kouká na postavy, jejichž mimika je zase o něco lépe zpracována. A došlo i na jednu minihru v podobě hraní stolního fotbálku. Dokázal bych si představit trošku propracovanější ovládání, ale i tak jsem tuto oblíbenou hru zatím v jiné adventuře ještě neviděl.

Velmi spokojený jsem s hudbou, kde je opravdu co poslouchat a kde se tvůrci dobře trefili do mého vkusu. O to se postarali mimo jiné sourozenci Angus a Julia Stone, autoři skladby Santa Monica Dream z prvního dílu. Kromě nezávislé hudby se dalo zaposlouchat i do licencované hudby či jejich cover verzí. To vše korunuje Alex zpívající Creep či Blister in the Sun v podání zpěvačky Mxmtoon.

Celkově dávám hře poměrně vysoké hodnocení. Je pravda, že některé věci mi ve hře úplně nevyhovovaly, o to více jsem si užil ty ostatní. Hra na mě prostě udělala dojem a moc rád na některé pasáže vzpomínám. Sakra, mně to pořád nestačí a už chci další Life is Strange!
+16 +17 −1
  • PC 60
Na rozdíl od kolegy Fritola je můj vztah k této sérii poněkud vlažný, neřku-li takřka frigidní. Jednička přinesla unikátní prostředí, mysleriozní námět s kulantní atmosférou která zaujala. Sem tam nějaký cringe, nelogičnost v příběhu či herní povrchnost nějak neznehodnotila zapamatováni hodnost příběh Max Kaufpolové. Dvojka všechny zápory jedničky zanechala, klady ztratila, a návíc vtíravě podsouvala debilní Americké, politicky zaměřené, rasové poseltsví.

Tudíž bylo pro mne překvapením, ba přímo zjevením, že mých 5h u True Colors bylo příjemně strávených, ikdyž si pár konin, hlavně z hlediska příběhu od jedničky vzala.

Prvním znatelným zlepšením oproti dvojce je hlavní protagotistka. Možná jsem lehce zaujatý hoch, a podvědomě dávám přednost dívčinám před pubertálníma klackama, leč se však zároveň domnívám, že do hlavních rolí v této sérii prostě patří holky - Max, Chloe a nyní Alex. Pohledná a sympatická to holčina, což by se fakticky dalo kostatatovat o všech ústředních postavách. Minimálně jsem neměl chut nikomu napálit dělo, což je prima.

Lokál ve kterém se to celé odehrává, je pro StředoEvropské bulvy taky překvapivý výjev. Horské městečko někde v Coloradu vizuálně připomíná renovované western city s trochu barvitější stylizací, která do konceptu příběhu sedí a navíc lahodí oku. Rozhodně by to bylo hezký místo pro dovolenou.

Korelace nadpřirozené schopnosti Alex a gameplaye je tu prakticky nulová, tudíž tvůrci alespoň do hry zasadili pár miniher v podobě herních automatů a stolní fotbal, který hrát na klávesnici se solidním martýriem . Mnohem větší potenciál by tu byl okolo příběhu, který kdyby se točil kolem čistě obyvatel města, by mohl být i zajímavý. Leč někoho napadlo, že zlá lesní kokotporace a její likvidace musí být stěžejním bodem, což je lehce debilní a Alex může tuto akci, která je poháněná naivní demencí, několikrát zpochybnit, ale to je tak vše.

Obecně vzato se mi to zdá celé dost nevyužité. Herně plytké, příběhově nezvládnuté. Na druhou stranu se do série navrátila atmosféra, unikátnost, solidní scénář a slušně napsané charaktery, okolo kterých se uděje několik zajímavých momentů. Hra je tu tradičně doprovázena příjemným indie folkem a rockem, vizuálně je díky hezké paletě barev příjemná a celkově se jedná o solidní walking simulator kecačku.

Pro: Barvité prostředí, art-design, hlavní protagonistka, několik momentů s obyvateli městečka, hudba.

+13
  • PS5 90
Docela mě překvapuje jak dlouho jsem tento kousek odkládal. Po druhém dílu které měl kolísavé kvality epizod a nesedla mi ústřední dvojice hrdinů, jsem True Colors nechal ležet skoro rok od nákupu a čekal až přijde chuť. 

Čas přišel a musím říct, že Deck Nine tvůrci hry předvedli po Before the Storm, že zkrátka umí se značkou zacházet líp než původní autoři. Hlavní hrdinka Alex se mi trefila do vkusu a hned sem se s ní sžil. Když je Vám hrdina hry sympatický a zajímavá Vás kam se jeho příběh vyvine je to polovina úspěchu. Druhou jsou dobře napsané vedlejší postavy a příběh. 

Hlavní příběhová linka zde slouží jako základ pro poznávání zdánlivě idylického městečka, jeho obyvatel a jejich starostí a radostí, a zjišťování jak zapadnout do malé komunity maloměstečka. Civilní pojetí je velký plus a události běžného života přináší uvěřitelné příběhy a postavy. 

Vše je navíc podkresleno výbornou hudbou, nádhernou grafikou horského města v Coloredu z kterého atmosféra přímo čiší. Tento díl jsem si neskutečně užil a na konci mi bylo líto, že tato jízda je u konce jako když skončí Váš oblíbený seriál.
+15
  • PS5 60
Na jednu stranu je naprosto super, že vznikají přesně takové hry jako True Colors - neakční a ukecané příběhovky s vysokou produkční kvalitou, které se snaží ve hrách otevírat vcelku náročná témata i mimo indie vody. Na druhou stranu, dokud se bude ignorovat tak důležitá věc jako scénář, tak se stejně nikam neposuneme. Trochu nešťastným potvrzením budiž odstrčení scénáristů v závěrečných titulcích až pod snad všechny technické profese.

Autoři z Deck Nine se rozhodli vytvořit simulaci ideálního Instagram městečka, kde každý úhel, každá žárovčička na drátě a každá rozkošná figurka vytvoří perfektní zátiší pro čtvercovou fotku s paprsky zapadajícího slunce. Z počátku jsem myslel, že extrémně kýčovitá stylizace bude mít svůj důvod a bude se s ní nějak pracovat. Nakonec je to však opravdu jen laciná berlička k nalákání hipsterů, která dle mého přichází pár let s křížkem po funuse. Stejně jako hraní Creep, pro zdůraznění hrdinčiny jinakosti, vyvolává spíše úsměv. Ale budiž. Premisa s příchodem nováčka do uzavřeného malého městečka se nikdy neomrzí a tady za mě vše v pořádku. Alex je správná young adult hrdinka a její speciální schopnost empatie je rozhodně zajímavá věc, která by se hodila nejedné necitlivé svini jako jsem já. Jenže celému skromnému osazenstvu městečka jsou na začátku přiděleny stereotypní žánrové role, které jim zůstanou neochvějně po celou hru. V kombinaci s tuhle šustivými, tuhle cringeovými dialogy, které mají daleko do přirozenosti, působí celé Haven jako podivná Potěmkinova vesnice ze sociálních sítí. Podobně jako celá hlavní dějová linka postavená na boji se zlým korporátem. Ta je zde totiž pravděpodobně jen proto, aby hráč dostal pocit, že řeší něco většího a ne "jen" emocionální svět hlavní hrdinky a lidské vztahy. Bez vyšetřování bratrovi smrti a šokujícího záporáka by na tom však hra byla mnohem lépe. 

Minimálně by alespoň trochu ubrala na šablonovitosti, když už se o to nepostarala herní režie. Mrzí mě, že zrovna LiS nabízí tak málo herní invence a jediný chabý pokus je příšerný LARP. Holt žádné What Remains of Edith Finch se nekoná. Ve finále True Colors není tak špatné, jak ode mě může znít. Technicky vše funguje skvěle, spousta detailů je milých, uplakané kapelky hrají, ale celé to mělo mnohem větší potenciál, který se úplně utopil v křečovitých dialozích a neumětelsky šroubovaném scénáři. Přesto bych byl rád, kdyby takových her mohlo vznikat více a postupně rostly.
+12 +15 −3
  • PS5 90
Mnohem lepší Life is Strange zážitek, než v jaký bych si po velmi průměrné dvojce odvážil doufat. Studio Deck Nine opět dokazuje, že umí vytvořit lepší hru, než samotní původní autoři, kterým se stín prvního dílu zatím s ničím překročit nepodařilo. True Colors sice taky v mých očích netrumflo první sérii (což je možná jen based pohled, uznávám), ale i tak jí podle mě šlape pěkně zblízka na paty.

Příběh se tentokrát odehrává v kulisách důlního mětečka v Coloradu, které vypadá řekl bych asi tak, jak si může třináctiletý hipster z Kanady představovat komunismus. Utopická barevná říše snů, jakou je jarní městečko Haven Springs, je sice totálně mimo realitu, ale je to zároveň jediný a spíš menší zápor, který na hře vidím. Všechno ostatní funguje stejně skvěle a nebo ještě lépe, jak bych od hry ze světa Life is Strange čekal. Hlavní protagonistka Alex se mi svou osobností docela trefila do vkusu a přišla mi velmi sympatická. Steph byla sázkou na jistotu a ostatní postavy jsou dostačně zajímavé, abyste o ně projevili zájem a měli chuť s nimi trávit čas. Od Life is Strange očekávám většinou 3 věci: silné emoce, těžká rozhodnutí a skvělou hudbu. True Colors v sobě všechno má a já si tím pádem nemám na co stěžovat. Pomocí Alexiny schopnosti budete čelit nejen svým emocím, ale i pocitům druhých. Doslova uvidíte svět očima druhých lidí a budete jim pomáhat překonat jejich menší či větší životní problémy. Čekají vás hořkosladké chvíle, momenty radosti, smutku, strachu a vzteku. Poznáte přátelství, lásku i zradu. Vše za doprovodu perfektního soundtracku a konečně vylepšené mimiky obličejů. Hned od první minuty je vidět, jak dobře jsou vývojáři schopní vyjádřit emoce pomocí jemné mimiky, pohybu očí a dalších drobných detailů, které i se stylizovanou grafikou fungují mnohem přesvědčivěji, než o co se už tolik let snaží packalové ze Supermassive Games, kde jsou tradičně výsledkem jen nelidské robo-xichty, které perfektně odpovídají jejich nelidským robo-dialogům. True Colors má také velmi dobrý střih scén, velmi solidné práci s kamerou a hudbou a celkově dobře zvládnutou dramatizaci, kde by se opět supermasiváci mohli jen učit.

Zachování epizodického dávkování, které ovšem vychází jako kompetní hra, beru jako největší plus. Epizodické vydávání LiS už doufám konečně nadobro skončilo v propadlišti dějin. Maličko mě mrzí, že hra pro mě vyrcholila koncem 4. kapitoly, kdy 5. kapitola bohužel nezvládla úplně udržet krok a hodnotil bych ji skoro jako nejslabší. Zážitek mi to ale nijak nepokazilo, celkově se jednalo o perfektní 9 hodinovou zábavu a já chci další Life is Strange od Deck Nine - sorry Don't Nod.

Pro: Grafika, příběh, postavy, hudba, emoce, LARP, Alex, kamera, dramatizace

Proti: Občas lehce cringe momenty, ale to už hold k LiS patří...

+12
  • PC 95
Kdo mě z DH aspoň trochu zná, tak ví že jsem byl hater prvního LIS, holt mi to v tu dobu přišlo že to až moc cringe tlačí na emoce a je to takový až přehnaně romantický escapismus (i přes to že se tam dějí hrozné věci jako šikana a psychické problémy). No nevím čím to bylo, jestli jsem si nechtěl přiznat že tohle zkouším hrát, styděl jsem se, fakt nevím. Pravdou je že jsem radši dával přednost Night in the Woods, které mi prostě přišlo zvládnuté méně na sílu.

No čas jel dál, já hrál více, více japonských her, které tedy jsou upřímně někdy mnohem více cringe, ale to je jedno. Nedávno jsem se tedy rozhodl že dám šanci tomu True Colors, nejenže jsem prostě sucker pro příběhy ze zapadlého městečka v horách apod. Ale taky jsem měl chuť na něco milejšího, když zrovna si poslední dobu procházím taky psychickými shits, jako asi většina lidí.

A jak asi vidíte dle mého hodnocení! Líbilo se mi to hodně! Fakt mi to sedlo!

Než se ale více rozepíšu, tak si dejme rychlý popis příběhu: Alex která strávila většinu svého života v děcáku má konečně šanci začít normální život. Její bratr se totiž po dlouhé době ozval a přinutil jí se odstěhovat za ním do malebného městečka uprostřed hor, kde on sám našel štěstí a útočiště. Alex se zabydluje, najde nové kámoše, pohodu, ale až do doby než se něco stane. Já to nebudu psát, protože mě to fakt pomohlo, já o tomhle díle nic nevěděl, jen to kde se odehrává. Proto mě finále první epizody brutálně překvapilo, protože jsem si nepouštěl trailer, nekoukal na videa, nic.

Možná to mi pomohlo abych nekritizoval hru za to co ostatní a tím je velmi pomalý rozjezd. Já ale nemohu proti tomu nic říci a to asi i kvůli mému proškolení japonským žánrem. Představa že lidi tu nadávají že za celou první kapitolu se nic nestane asi nejsou ready na jpn hry kde prvních 15 hodin je jen seznámení s charaktery a děj začne až potom :) On právě tenhle pomalý build up je strašně mocný Hlavně když prostě vám dají větší prostor poznat charakter který na konci té kapitoly zemře, to prostě nejde urychlit, to musí být pomalé, aby to na vás mělo impact. Bohužel hodně vývojářů v dnešní době věci nenechají až tak uležet a za následek jsou emoční scény bez nějakého build upu, což tady opravdu nehrozí.

Líbilo se mi i to že ta hlavní záhada nebylo úplně to hlavní, jako spíše katalizátor k tomu aby emoce různých postav vypluli na povrch a dalo se jim věnovat. To je vlastně to hlavní na celé hře, emoce, jak se s nimi vypořádat apod. Navíc tomu i napomáhá nádherné městečko Haven kde se to celé odehrává, nejenže obsahuje nádherné výhledy a scenérie, ale také skrývá hromady detailů. Vy totiž můžete zasahovat při vašem průchodu městečkem do života i lidem co vlastně nehrají v příběhu žádnou důležitou roli. Což je ve výsledku hrozně pěkný, protože jak budete postupovat příběhem tak ty změny kolem sebe znatelně uvidíte a je to vlastně takový příjemný.

Nechme ale random obyvatele stranou a zamiřme se na hlavní postavy, které dle mého jsou sepsány fakt skvěle, nejsou černobílé, každý má více vrstev a rozhodně si tu každý najde své oblíbence, je fakt fajn že je tu ukázáno že i veselý charakter můžete jednou najít osamocen díky vašemu prozkoumávání a poznáte ho o něco více. Jako jo, takovéto detaily dělají ze hry ještě více citlivý zážitek. Škoda ale jen že to trvá něco málo přes osm až devět hodin, ale tak o to je to intenzivnější a i postavy stihnou za tu dobu charakterově vyrůst.

Klasikou je i výborný soundtrack a skvělý dabing a i nahlížení do emocí ostatních postav.

Je to ve výsledku dreamy escape, ale hodně mi to pomohlo a dalo i příjemné objetí, které jsem nedostal nedávno od hry od které jsem to čekal!

PS: Larp je boží!!!

Jo a díky Mattovi a Fritovi, kterým jsem mohl spamovat scény ze hry a řešit to s nimi :D Snad jsem se vykoupil za dřívější hejty na sérii :D

Pro: Postavy, příběh, prostředí, schopnost Alex, živé městečko, atmosféra, soundtrack, dabing, přízemní příběh a s ním i krásně komorní závěr

Proti: Asi nic, maximálně nějaký technický chybičky a to že je lehký aby vám nějaké příběh ovlivňující části utekli

+13
  • PC 60
Nejprve na začátku recenze bych chtěl upozornit, že jsem měl tu čest hrát všechny díly LiS. Vynikající, ale lehce naivní jedničku, pak Before the storm, dále Lis2 a také různé odbočky typu Adventures Of Captain Spirit apod. Ve všech recenzích na LiS-TC čtu jak je hra hyper-mega-uber-cool...takže jsem sebral odvahu a dohrál jsem ji na PC. Výsledkem je tato recenze a mé zhodnocení.

Hráno na PC v českém jazyce s PC Gamepass.

Nejvíce mě na této hře zaráželo, že během hraní jsem prostě nepociťoval to dobrodružství jako v Lis2 a také to první okoukávání a momenty napětí jako v Lis1. Všude čtu jak je to lepší a cool oproti Lis2. Chápu, že lesbická hlavní hrdinka se prostě do dnešní pomotané doby - kdy máme XY pohlaví a spousta cool-mega-uber celebrit vlastně netuší co mají mezi nohama a k čemu to vlastně slouží - tak nějak hodí. ALE! Budu se vyhýbat spojlerům, zhodnotím hru jako takovou. Hra Vám v podstatě naservíruje jedno městečko a pár!!! a to doslova ulic. V tomto 1! městečku a cca v 10 ulicích a 1 parku se v podstatě odehrává celá hra. Pokud nepočítám opravdu pár mennších odboček hlavní hrdinky. Zápletka je strašně předvídatelná a po druhé kapitole jsem prostě tušil na 99% jak to dopadne. Tolik k příběhu více nebudu prozrazovat. Nicméně autoři jeden jediný velký zvrat prozradili před vydáním už v traileru. Co se týče hratelnosti je to klasické LiS. Chodíte, mluvíte s lidmi. V téhle hře mě to ale přišlo hrozně utahané Ty rozhovory, než se postavy vymáčkly co chtějí říct, dlouhé pomlky mezi větami a to rozjímání hlavní hrdinky nebo jak to nazvat tomu také nepřidá. Pokud tu hru překousnete celou, dočkáte se jedné lesbické pusy hlavní hrdinky. Nečekejte sex jako v LiS2. Tohle je prostě jiná hra...dospělejšímu publiku 18+ doporučím pohledat na internetu, existuje velmi hezký mód a tu nudu v Té hře Vám zvláštně osvěží ;-) Jasně ale o tom to není, že? Pokud máte rádi klidnější hry, kocháte se krajinou a netrváte na kulervoucím příběhu a nečekaných zvratech, tak se Vám to líbit prostě bude. Grafika je tady nejhezčí z celé série...Za mě 6/10...

Pro: Grafická stránka LiS dospěla konečně!, na PC plynulé v 60fps, čeština(pouze PC verze), mod 18+(PC), Steph jako čarodějka :-)

Proti: Příběh mě neoslovil, pouze 1 město a v něm pár ulic a 1 park, velmi jednoduchá hratelnost...je to zase spíše film

-3 +10 −13
  • PC 75
Life is Strange jsem hrála zatím všechny díly včetně Tell Me Why, proto už znám mustr podle, kterého se zápletka většinou točí. Bohužel mustr zůstal nezměněn, takže jde celkem lehce odtušit, kdo umře nebo kdo se bude jevit jako padouch, ale ve skutečnosti není. Nicméně i přes tuhle scénaristickou lenost si True Colors stojí za to zahrát.
Hlavní hrdinka Alex je od začátku hrozně sympatická, všechny ostatní postavy taky, zapadákov v Coloradu má skvělou atmosféru a do toho hraje jeden lepší rockovej flák než druhej. Nasadit takovou těžkotonážní podpásovku jako je Creep hned v první epizodě se vyplatilo.
Chvílema je to trošku nuda, ale taková příjemná zenová nuda, kdy si člověk vychutnává sluníčko na terase s výhledem na hory společně s Alex. Rozhodně nejlepší a nejakčnější je třetí epizoda, kterou spolu s hraním DnD v Before the Storm řadím mezi ty nejzábavnější a nejzapamatovatelnější z celé série.
Zakončení příběhu a celá poslední kapitola je bohužel katastrofa. Jak herně, tak logicky....když nevíš, jak ukončit příběh, tak tam švihni nejdřív flashbacky, pak největší klišé, který se nabízí a jako třešničku na dortu to zakonči nepochopitelně anti-climax povídací scénou.
Kvalit prvního Life is Strange hra nedosahuje, velkým dílem kvůli zpackanému konci a tím, že herně vlastně nepřináší nic nového. Naopak druhý díl hravě strká do kapsy, hlavně díky úžasným postavám a skvělé atmosféře. S Tell Me Why je to za mě plichta.

Pro: postavy, prostředí, soundtrack, úžasná 3. epizoda

Proti: finální epizoda a zakončení příběhu, prokouknutelné dějové zvraty

+16
  • PS4 95
Začátkem bych na rovinu uvedl, že jsem fanboy série, takže mé téměř plné hodnocení berte lehce s rezervou. Jsem však fanboyem právě proto, že tahle série tak nějak plní skoro všechna má přání ohledně her a jejich příběhů. V první řadě to jsou "mileniálské" problémy, které hojně vyhledávám jak ve filmech, knihách, tak v poslední době díky indie vývojářům i ve hrách. Pak to je rozhodně feeling jistého indie dramatu či slice of life námětů, ač zde je vše lehce okořeněno nadpřirozenými jevy. No a v neposlední řadě je to indie soundtrack, který byl v předešlém díle bohužel těžce upozaděn, ale zde se vrací v plné parádě. Není překvapením, že True Colors tohle všechno plní do puntíku a v jistých směrech ještě lépe, než předchůdci.

Hře bych v podstatě vytkl jednu jedinou věc, tak s ní rovnou začnu. Je to námět samotného jádra příběhu, který působí jako kdyby tvůrci moc koukali na americké westerny. Nechci spoilovat, ale je to děsné klišé. Naštěstí je dobře podaný a jakkoliv se jednotlivé kapitoly vždy snaží posouvat ve svém hlavním příběhovém cíli, z naprosté většiny svého obsahu jsou vyplněny osobnějšími příběhy obyvatel městečka Haven, s nimiž se naše hrdinka jako nováček seznamuje. A jestli patříte k těm, co ani po třech předešlých hrách nepochopili, že tahle série se fakt nesnaží být klasickou adventurou a "málo hraní" je zde překvapivě cíleně, tak vás možná lehce, ale fakt jen lehce, potěším, protože True Colors nabízí rozhodně nejvíce interakce a hádanek z celé série. Jednotlivým obyvatelům tak můžete různě pomáhat i při naprostých banalitách a dokonce i těm, kteří v příběhu nehrají žádnou roli. Konečně totiž lze často volně procházet část městečka aniž byste byli omezeni na jednu malou lokaci či místnost jako tomu bylo dříve.

Zmínění obyvatelé jsou rozhodně dobře napsaní. Osobně mi na některých z nich v průběhu příběhu začalo i záležet či jsem s nimi soucítil, k těm zápornějším jsem si vytvořil dostatečný odpor a ty nejbližší jsem začal mít i rád. Jasně, Steph a Ryan, což jsou zdejší největší sidekickové, asi nenahradí Chloe nebo Rachel, ale co je překvapivé, samotná hrdinka Alex bez problému nahradí Max. Jakkoliv mám první díl ze všech nejraději, tak s klidným srdcem prohlásím, že Alex je nejlepší hrdinka z celé série. Samozřejmě sympatie bude mít každý individuální, ale u mě se tvůrci trefili přesně. Nemohou si zde tentokrát stěžovat ani odpůrci teen středoškolských příběhů, protože Alex je dospělá a pracující dívka a rozhodně celé pojetí tentokrát působí nejdospěleji.

Velké plus za mě mají Deck Nine i za to, že sci-fi prvky na rozdíl od Dontnod drží trochu na uzdě a zdejší empatická schopnost ani nepůsobí nadpřirozeně. Jestli něco dle mě herní průmysl potřebuje, tak jsou to příběhy ze života bez sci-fi a fantasy kravin a to se vývojářům poměrně daří, což dokázali i u skvělého Before the Storm. Navíc je zde i snaha o jakousi osvětu, neb, co si budem, lidem často empatie vážně chybí. Jsem opravdu rád, že značka skončila v jejich rukou, neboť Dontnod po slabší dvojce a řadě dalších průměrných či lehce nadprůměrných her působí jako trochu one-hit wonder studio.

True Colors není emocionální roller coaster jako jednička a není ani dobrodružná dvojka. Je to spíš takový indie film z jednoho krásného městečka v Coloradu, který plyne velmi poklidným tempem. A ono to vlastně vůbec nevadí. Bohatě stačí si sednout na nějaké hezké místo, vychutnat si zdejší atmosféru se skvělým soundtrackem na pozadí a mezi tím prožít pár lidských příběhů, poznat sám sebe (nejen herně) a mimo to i vyřešit jeden kriminální případ. Za mě naprostá spokojenost.

PS: Uvidíte zde Steph bez čepice. Na to určitě všichni čekáte.
+31 +32 −1