Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Ion Fury


Komentáře

< >
  • PC --
Samozřejmě, že jsem koupil early access verzi hned po oznámení. Vždyť, pořádné střílečky jsou dneska už umírající žánr. Modern military script-festy a cukrdlaté ubisofťárny, s mikrotransakcemi a s obtížností pro důchodce, nepočítám.

Navíc, Build engine? Tohle byla povinnost podpořit. Jenže už z EA kampaně jsem do stropu úplně neskákal... a to byl k dispozici jeden z těch lepších levelů.

Autorům se podařilo vystavět komplexní úrovně, které ždímou Build engine až za rámec jeho schopností. Při průchodu se postupně otevírají vracečky do již prošlých míst a na konci se celý level zpřístupní pro dohledání všech těch desítek secretů. To je rozhodně fajn, minimálně první polovina hry je dělaná opravdu poctivě, se spoustou detailů a interaktivity.

Je ale vidět, že v druhé polovině už autorům docházel dech nebo se naopak level-design teprve učili. Všechny ty nekonzistentní změti labyrintů, podzemních základen, továren, kanálů nebo buchvičehoještě, ve kterých se mi dost špatně navigovalo a pohybovalo, bych za kvalitní level-design rozhodně neoznačil. Množství skákání ve střílečce taky nekvituju s nadšením a když se při souboji s bossem musím dívat ještě pod nohy, jestli zrovna nepadám do neznáma nebo se nezasekávám o pytel s odpadky, nejsem z toho zrovna odvařený.

Abych se přesvědčil, že jsem jen neměl špatný momentální čmuch v druhé polovině, po dohrání jsem rozehrál Ion Fury znovu na nejtěžší obtížnost. A opravdu, zase jsem se dobře bavil a nemohl se od hry odtrhnout. Ta druhá polovina je prostě špatná.

Největším problémem jsou nepřátelé. Spawnují se do místnosti ve chvíli, kdy do ní vlítnu nebo se objeví z ničeho nic v již vyčištěných prostorech po sebrání klíče. A to i přes to, že se tam neměli jak dostat. Nevyskočili z kanálu, nepřišli z jinak zamčených dveří nebo z rozbořené zdi. Prostě se tam objeví. Puf. Jen tak. Vedle naprosto neškodných osin v zadku tady jsou jiní, kteří mě rozeserou na jednu salvu. Třeba takový granátometčík - schovaný za dveřmi, připravený mi v pikosekundě vrhnout granát mezi oči. Navíc jsou nepřátelé často schovaní ve tmě a v takové dálce, že je nemám šanci přes ten zaměřovač vidět. Celkově mi ve hře citelně chyběla zbraň na dálku, s optikou. Něco jako railgun. Tma je velký problém. Schválně omezená viditelnost, kterou nevylepším brightnessem, mi tak akorát pila krev. Ve vodě jsem se tak musel uchylovat k chvilkovému zvýšení jasu, abych vůbec něco viděl.

Potýkal jsem se technickými problémy, kde mi např. klesal framerate, resp. hra sice běžela 60fps podle počítadla, ale rozhodně to tak nevypadalo. Většinou se to dalo vyřešit restartem, ale po několika sejvech jsem to tam měl zase. Často začal framerate kolísat i při vyhrocenějších soubojích, přestože se CPU a GPU spíše flákali. To je ten rámec schopností Build enginu, který jsem zmiňoval ve druhém odstavci. Na obrazovce toho může být moc a engine nestíhá.

Ion Fury je celkem hardcore záležitost, co se obtížnosti týče. Na třetí ze čtyř to občas skřípalo, i když vychcípání přicházelo ruku v ruce s nedostatkem střeliva nebo nějakým zakempeným nepřítelem, který je postavený přesně tak, abych si ho nevšiml. Často jsem měl potřebu hru vypnout z frustrace nebo z nudy, tu druhou polovinu už jsem opravdu nehrál s nadšením a spíše jsem se musel nutit. Je to velká škoda, protože podobných her je jako šafránu a každá taková vlaštovka udělá jaro nejednomu fanouškovi skutečných FPS. Taxnad příště.

Hodnocení: ✰✰
+24
  • PC 95
Kompletní recenze na Somhrac.sk

Každý aspoň trochu zapálený hráč jistě zná jména Duke Nukem, Lo Wang a Caleb - hrdiny nesmrtelných 3D akčních her Duke Nukem 3D, Shadow Warrior a Blood, jež měly kromě zábavné hratelnosti a notné dávky černého humoru společný Build engine, který je poháněl. Po dlouhých letech nám společnost 3D Realms ve spolupráci s vývojářským studiem Voidpoint přináší zbrusu nový titul Ion Fury na tomto v dnešní době již archaickém enginu. Obstojí něžná hrdinka Shelly “Bombshell” Harrisonová ve srovnání s testosteronem natlakovanými svalovci?

Shelly nosí oproti těmto herním kmetům mnohem méně křížků na hřbetu, nicméně její první grafické koncepty se objevily již v devadesátých letech a dokonce měla být Dukovým sidekickem ve hře Duke Nukem Forever, ale z těchto plánů nakonec sešlo. Poprvé se objevila v akční RPG hře Bombshell od studia Interceptor Entertainment (dnes Slipgate Ironworks). Informace o vývoji nové 3D akce na Build enginu se Shelly v hlavní roli se začaly objevovat v průběhu roku 2015. Původně měla být součástí deluxe verze Bombshell, ale nakonec bylo rozhodnuto o samostatném titulu jménem Ion Maiden. Pod tímto názvem hra vyšla v early access programu, ale těsně před vydáním přišla další rána, kdy se jméno znelíbilo heavy metalové skupině Iron Maiden a hrozil soudní spor. Situaci nakonec vyřešila změna názvu a Shelly tak dává najevo svou zběsilost ve hře Ion Fury.

Dějově je Ion Fury prequelem titulu Bombshell. Shelly pracuje jako vynikající specialistka na likvidaci bomb pro Global Defense Force. Zatímco v tomto RPG má Shelly robotickou ruku, o kterou přišla při explozi bomby nastražené dr. Janusem Heskelem, Ion Fury nás přenáší o několik let zpět, kdy je Shelly ještě v plné síle bez implantátů. Příběh je zcela prostý - Shelly čelí invazi Heskelovy armády kyberneticky vylepšených vojáků a jeho zfanatizovaných přisluhovačů, kteří napadli a ovládli futuristické město Neo D.C. Story funguje jako pouhý dějový podkres a je vyprávěno formou Heskelových monologů promítaných na monitory ve hře a občasnými komiksovými sekvencemi. Jeho dabérem je mimochodem hlas samotného Duka - Jon St. John.

Někde již byla publikována trefná charakteristika, že by Shelly mohla být Duke Nukem v sukních, což plně sedí. Žádná objemná muskulatura, ale ladné a plné tělesné křivky, přiléhavý bojový oděv a dlouhé vlasy. Ne sice blond jako má Duke, ale i tak vypadá Shelly velice atraktivně. Není divu, když jejím úplně původním vzorem byla Pamela Anderson. Škoda, že je ve hře prezentována poněkud v pixelovatém provedení. Nesmí chybět její typicky ženská vyřídilka - neustále totiž komentuje situaci na bojišti a trousí bonmoty a hlášky, přičemž mnohé se příliš nedají publikovat.

Dnešní době přizpůsobený Build engine nezapře zkušenosti členů týmu Voidpoint, z nichž někteří jsou autory portu Eduke32, což je modernizovaná verze enginu umožňující hladký chod na moderních počítačích a obsahující řadu vylepšení. Nedovedu si představit, že by komplikovaná architektura vybudovaná v Ion Fury fungovala ve starších hrách na tomto enginu. Levely jsou obsáhlé a kladou důraz na realistické pojetí scenérií a prostředí. Hra je situovaná do budoucnosti, a tak nesmí chybět futuristické prvky. Většinou jsou zahrnuty městské lokace a různé průmyslové a vědecké či vojenské základny, okořeněné občasnými exteriérovými oblastmi.

Grafika běží v HD rozlišení a tak je jemnější než staré buildovky. Nechybí tradiční pestré barvy a křiklavé barevné doplňky. Levely jsou značně detailní a disponují četnými interaktivními prvky. Neustále je možné něco zkoušet a hrát si. I když stále Build pracuje v pseudo 3D zpracování, autorům se podařila díky inteligentnímu designu dokonalá iluze 3D prostředí. Kupříkladu průzkum výškových budov je dokonale autentický. Nechybí četné zničitelné prvky, které otvírají alternativní cesty nebo secrety, poškozené zdi můžeme odpálit bombou či granátem, nebo využít prvků prostředí, jako jsou hasicí přístroje nebo explozivní sudy.

Realističnost a atmosféru designéři docílili využitím četných skriptů. Realistický dojem podporuje funkční technologické vybavení. Přesouváme tak koleje na nádraží, aktivujeme přívod energie pro výtah, k čemuž Shelly nosí obušek s alternativním elektrickým výbojem. Nebo si hrajeme s vodní hladinou v podzemní základně. Mapy jsou značně komplexní, s nutností přemýšlení o postupu kudy dál, dokonce jsem občas jsem nemohl najít východ z úrovně, zejména v počátku hry. Nikdy jsem ale nadměrně dlouho nebloudil. Vyplatí se sledovat kamery, na nichž vám hra ukazuje, co jste aktivací tlačítka provedli. Takže se neztrácí plynulý spád akce.

Novinkou oproti konvenčním 3D akcím je absence levelů. Ion Fury obsahuje celkem sedm obsáhlejších zón, rozdělených na podoblasti, které by se jako levely daly považovat, ale globální statistiky vaší hry se vám zobrazí až po absolvování celé zóny. Objem levelů je opravdu úctyhodný a občas se setkáme s krátkým loadingem uvnitř oblasti. Konec jednotlivého sektoru poznáte jen podle toho, že vás hra upozorní na zapomenutý počet secretů. Ty jsou nedílnou součást klasických buildovek a dlužno podotknout, že hra jich obsahuje opravdu přehršel. Bohužel nejste nijak informováni, kolik se jich v oblasti nachází. Opravdu nevím, kam všechny ty skryté oblasti autoři naskládali, jelikož se mi jich podařilo najít většinou třetinu až polovinu.

Dlužno podotknout, že Ion Fury není unikátem, všechno už jsme někde v jiných titulech třeba v jiné formě či podání viděli. Tvůrci své inspirační vzory nepopírají a neustále nalézáme odkazy a easter eggy na herní klasiky. Nicméně vývojáři se s tvorbou vyrovnali s důstojností a i když jsou mechanismy stále stejné, design je svěží a zábavný, nabízí neustálé změny prostředí a architektury. Průzkum i akce je zkrátka skvělá a Ion Fury skládá dokonalou poctu svým vzorům.

Nepřátelé naproti tomu příliš originality nepobrali. Setkáme se s bojovníky v kutnách, vojáky s brokovnicí a bombami, robotickými pavouky a drony, v pozdějších fázích přibudou i tužší protivníci, různí Heskelovi mutanti a v pozdějších fázích i oslabení bossové jako konvenční nepřátelé. Originální je pouze housenka plivající kyselinu, kterou si z jiných her nepamatuji. Inteligence vašich protivníků není jejich silnou stránkou, ostatně podobně tomu bývá i v ostatních buildovských hrách. Nicméně chování vojáků je přinejmenším z hlediska jejich pohybů vcelku realistické. Starší technologie přináší občasné zaseknutí postaviček za dveřmi nebo jinými překážkami, ale hře to nikterak neškodí. Bossové vás příliš nezatíží, paradoxně nejtěžší byl ten první v podobě mecha, známého již z dema. S dalšími jsem neměl zásadní obtíže, pokud víte, jak se jim dostat na kobylku.

Ion Fury se nesnaží přinést novoty či inovace do žánru. Žádné stealth mise a podobné moderní vymoženosti. Hra vám nabídne poctivou akci ze staré školy, kdy hlavní náplní je akce a střelba. Útoky protivníků jsou díky jejich různým zbraním pestré a nelze jenom tak naběhnout mezi ně, musíte se krýt, uhýbat a protivníky strategicky likvidovat. Obtížnost je vyvážená tak akorát, i na třetí nejtěžší úroveň je Ion Fury dobře hratelný, i když samozřejmě s nutností pečlivého ukládání.

Arzenál je v Ion Fury velmi dobře vyvážen a v podstatě každý ze zbraňových kousků má alternativní možnosti střelby. Tuto novinku autoři zařadili až do finální verze hry. Dostanete do rukou zbraně klasického ražení v podobě brokovnice s alternativním granátometem, uzi s možností palby obouruč, těžký kulomet a kuše střílející elektrizující šípy. Ale ikonickými věcičkami typickými pro Shelly se staly Bowling Bombs - explodující bowlingové koule, které vrháte po nepřátelích. Alternativní možnost umožňuje zapálit doutnák. Chvíli trvá, než se s nimi naučíte a neumožňují házení směrem nahoru, jen se kutálejí po zemi. Ale k tomuto účelu máte granátomet. Jinak je to zábavný a unikátní kousek a stal se mým oblíbeným.

A možná ještě zajímavější je úplně základní zbraň jménem Loverboy. Nejedná se o vibrátor, jak by název mohl lehce zavádět, ale o relativně obyčejný revolver. Vynikající je ovšem sekundární mód, který po zaměření instantně zabíjí slabší protivníky, takže jsem jej s velkou oblibou využíval k likvidaci zejména vzdálenějších cílů nebo protivných dronů. Nepamatuji se, že bych ve 3D akční hře tolik užíval základní zbraň. Někteří hráči měli připomínky k nedostatečnému množství munice, ale já jsem i při hře na třetí obtížnost zásadní potíže neměl. A pokud se vám střeliva nedostává, použijete některou a jiných zbraní, je jich k dispozici dost a jsou navzájem zastupitelné. Trošku mi chyběl raketomet, ale jinak nemám ke zbraním připomínky.

Multiplayer Ion Fury momentálně nenabízí. To mi jako příznivce single player zábavy nevadí. Nedokážu si představit deathmatch v tak komplikovaných levelech, ledaže by tvůrci připravili samostatné arény. Ale pokud vás omrzí zábavná kampaň, můžete přejít do sekce bonusů. Zde najdete původní early access kampaň, potom survival mód v oblasti, kde ve hře bojujete s prvním bossem. A pak ještě hru, v níž bojujete výhradně s bowlingovými bombičkami.

Ion Fury je tedy krystalickou esencí čisté akční hratelnosti. Mísí zábavnou exploraci spletitých a reálných úrovní, s občasným přemýšlením kudy dále, ale výrazné zákysy nehrozí. Akční složka je dokonale dávkována a kombinace protivníků s různými typy útoků na dálku i na blízko vám poskytnou zábavné odreagování. K tomu navíc sličná hláškující hrdinka a hráč může být spokojen. Jedinou závadu pak kromě relativně neoriginálních protivníků vidím v absenci achievementů ve Steam verzi hry, i když jsou na stránce obchodu avizovány.

Ion Fury se patrně nestane ikonickým titulem, jako na úvod citovaná velká trojka her na Build enginu. Ale v dnešní době nenajdete zábavnější střílečku a pro akčně zaměřeného hráče je povinným titulem.
+19