Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Už dlouho jsem se na nějakou hru netěšil tak, jako na tenhle kousek. Samozřejmě mi bylo jasné, že to nebude na stoprocentní hodnocení, ale i ten jeden krátký trailer mě tak navnadil, že to prostě byla povinnost hrát. Jak už psal @musa v diskuzi, tak se jedná o hororový Chuchel a tak jsem k tomu i přistupoval. Nutno uznat, že tento kousek je ale ve všech směrech o kousek lepší a logicky cílí na starší publikum.

Skvělý byl samotný koncept hry, coby série 3 nočních můr, protože ve snech lze popustit uzdu logice, uvěřitelnosti a hlavně fantazii a z principu věci to prostě nemůže působit nepatřičně. Ano, je to zvláštní hra a dost možná jediná takto pojatá, ale není fajn čas od času zase vyzkoušet něco nového/jiného než to, co si užíváme obvykle? Člověk se chvíli směje, ihned poté je smutný, poté třeba napjatý a vyděšený, aby se pak zase uklidnil a třeba se jen kochal a hýbal hlavou zleva doprava, nebo nahoru dolů a tvářil se postupně snad jako všechny ty emotikony v našich mobilech.

Jako prakticky u každé hry z Amanita Design je i tu hned několik hlavních oblastí, kterými hra zaujme, tedy unikátní vizuální stránka a interakce s prostředím, jednoduchý a vtipný dabing plný různých skřeků a pazvuků a jako vždy skvělý soundtrack od skupiny Dva, skvěle pasující do jednotlivých scén a dění na obrazovce. V Happy Game je to navíc doplněno o mnoho až psychedelických momentů, etických poselství, existenciálních myšlenek a nevinných dětských představ. Nedá se to moc popsat slovy, taková ani čeština úplně nemá. Je prostě nutné a troufnu si říci i obohacující si to prostě celé zahrát.

Be happy, play Happy Game! ;)

Pro: hra o štěstí, atmosféra a nálada se mění každým okamžikem, krásně se na to kouká a skvěle poslouchá, není to hra jako každá jiná

Proti: mohlo být delší, klidně bych ještě přitvrdil

+22
  • PC 85
Tak prokleté, jak to jen proklít jde. Jde o vynikající, unikátní zážitek, za který se vyplatí zaplatit to skromné vstupné. Psychedelie, surrealismus, roztomilost a zvrácený horor.

Tuhle hru jsem si vybral jako první, kterou si zahraju po téměř osmiměsíčním období, kdy jsem žádnou hru pro jednoho hráče pořádně nehrál, a nemohl jsem si vybrat lepší dílo. Tato hra zachycuje to, co obecně miluji na hrách, a to je ta nespoutaná lidská kreativita v médiu umožňujícím vytvářet nezapomenutelné interaktivní zážitky. Do této hry byla vložena spousta lásky a je to jednoduše výborné umělecké dílo.

Interaktivita se scénami je bohatá, přestože je k hraní této krásné 2D puzzle hry vyžadováno pouze levé tlačítko myši. Díky interakci a řešení přímočarých, ale důmyslných hádanek se postupně odhalují neuvěřitelně zvrhlé obrazy. Často musíte počkat a pozorovat, jak se věci samy dějí na obrazovce při hádankách, podobně jako ve skutečném snu. Kurzor se znovu objeví, a tak víte, že můžete znovu interagovat. Některé puzzly jsou náročné, a dokonce frustrující kvůli opakujícím se scénám, a někdy se interakce zdají těžkopádné a zdlouhavé, ale všechno to působí konzistentně, protože vás ohromuje vzhled hry.

Ve hře není žádný text ani dabing a protagonista pouze reaguje různými milými hlesy. Hra silně spoléhá na vynikající design zvuku a hudbu, díky čemuž jsou všechny interakce velmi zábavné. V hrách od českého studia Amanita Design jsme na tohle zvyklí. Ten nový a vzrušující prvek tady je horor. Ačkoli se výjevy mohou vážně zvrhnout k děsivosti, tak je to vše roztomilé a vtipné, což sedí do prostředí nočních můr malého chlapce, kde žije spousta bizarních postaviček. Hra je unikátní a nekorektní zážitek a díky tomu jsem si ji zamiloval, protože působí tak svěže.

To, co miluji na těchto hrách je, že podobně jako ve snech je příběh jasně nedefinovaný a otevřený k různým výkladům. Dotýká se témat jako šikana, traumata, dětství a samozřejmě noční můry plné hraček, které chceme získat zpět, a tak musíme překonat svůj strach. Konec příběhu je překvapivý a dělá tu hru ještě temnější.

V životě jsem nikdy nezkusil žádnou drogu, ale jsem si jistý, že by hra mohla dobře fungovat jako nějaká zvrhlá huličská komedie/horor, protože je mimořádně imaginativní.

Upozornění: Happy Game není radostná hra.

Odemknul jsem všechny achievementy! 11 z 11 (ez 100%): https://steamcommunity.com/id/globster/stats/1206060/achievements/

Původní text komentáře v angličtině: https://steamcommunity.com/id/globster/recommended/1206060/

Pro: nezapomenutelně detailní vizuální styl, postavy a interakce, velmi originální design zvuku a poutavá synth/freak-folk hudba, unikátní a roztomilý hororový zážitek

Proti: velmi krátké (2 až 3 hodiny, malá znovuhratelnost), scénky, které nejdou přeskočit, by vás mohly trochu unavit, používání pouze levého tlačítka myši může být pracné a jednotvárné

+20
  • PC 70
Přesně rok po vydání jsem se konečně dostal k Happy Game. Čekal jsem totiž na artbook, který byl během tohoto roku ohlášen, ale jeho výroba se trochu opozdila. Chtěl jsem si hru zahrát a případně i okomentovat právě na první výročí, a to se mi, jak vidno, povedlo.

Tohle se jen tak nevidí. Veškerým postavičkám, včetně hlavního hrdiny, se neustále mění nálada z veselé na ponurou a naopak. Střídání smajlíků a hororových obličejů je tak na denním pořádku a utrhnutých hlav nebo končetin se snad ani nejde dopočítat. Jára Plachý má v hlavě asi hodně zvláštní nápady, když dokáže vymyslet takovéto šílenosti.

Jestli nějaká hra spustí skrytou epilepsii, tak je to Happy Game, protože obrazovka se často rozbliká, jak na diskotéce z devadesátých let. Autoři na to však hned na začátku sami upozorňují. Soundtrack od kapely DVA je znovu úchvatný a především ústřední song, který hrál při běhu za míčem či za psem, se mi jen tak neoposlouchá.

Určitě není překvapením, že jde o kratší záležitost, čemuž tak nějak odpovídá i cena. Délka hry však není tím hlavním problémem. Tím je to, že dochází až k příliš častému opakování herních mechanik. Ačkoli je každá ze tří nočních můr celkem specifická, nastávají v nich velmi podobné situace, což je velká škoda.

U Happy Game jsem se bavil o něco více, než u Chuchla, který je šťastné hře svým pojetím nejblíže, alespoň co se amanitího portfolia týče. Přesto však nejde o žádný světoborný počin, který by se nějak výrazně zapsal do herní historie, i když zapomenout se na něj dá jen velmi těžko.

Pro: střídání nálad všech postav, netradičně podané násilí, tři různé noční můry, soundtrack

Proti: časté opakování herních mechanik, krátké

+19
  • PC 70
"Hororový Chuchel" je vlastně naprosto trefný popis této hry. Happy Game je klasická amanití klikačka, tentokrát mířená převážně na dospělé publikum. Jakkoli se hra ale tváří jako horor, tak se u ní člověk moc nebojí a spíše obdivuje kreativitu a nápady tvůrců. Happy Game pořád s sebou nese rukopis studia - od stylu animace až po zvuky - pouze tu typickou roztomilost překlápí do čehosi zlověstného, do nekončící noční můry.

A tady mám se hrou trošičku problém, který u těch roztomilých klikaček vůbec nemám. Od dobré hororové hry jednoduše očekávám příběh, který má nějakou expozici, gradaci a vyvrcholení. Hra nijak zvlášť negraduje a zejména to vyvrcholení v Happy Game zcela absentuje. Tvůrci si spíše jen tak pohrávají se surreálnem, představami, které vychází z obav malého dítěte. Hráč navštíví 3 levely, 3 tematicky odlišné noční můry, ale o jejich původu hra nic moc neřekne a najednou je konec. Další věc je, že hlavní silou her od Amanita Design byla odjakživa líbivá souhra art a sound designu, což tu vzhledem k tématu taky nefunguje až tak dobře. Naopak jsou mnohé zvuky cíleně zlověstné až vyloženě nepříjemné, což v kombinaci s občasnými záseky může zkoušet hráčovu trpělivost.

Ale výše zmíněné je každopádně otázkou vkusu. Happy Game je tak či onak povedený titul, který tvorbu studia vede zase trochu jiným neokoukaným směrem. A v pořádku, že ne každý směr musí hráči ve všem úplně 100% sednout. Bavil jsem se, ale třeba třetí Samorost nebo Machinarium mě svou náladou a stylizací oslovily více.

Pro: oddychová hratelnost, kreativita tvůrců, zábavné hádanky

Proti: absence příběhu a takové té líbivosti na první pohled

+17
  • PC 75
Zatím nejnovější počin od Amanita Design vypadá na první pohled stejně jako většina jejich her. Krásné barvičky, veselá stvoření a vlastně i veselý název. To vše vede k tomu, že by tato hra byla ideální pro hraní s dětmi. Jenže zdání klame, protože pod krásnou slupkou se skrývá temná atmosféra a gore scény se spoustou krve, za jejíž množství by se nestyděla ani Beatrix Kiddo z Kill Billa. Není divu, že autoři dali na začátku hry varování, že tato hra skutečně není moc veselá.

Příběh hry je velmi jednoduchý a není potřeba se nad ním nijak pozastavovat. To co dělá hru zajímavou je její atmosféra. Šťastné a barevné scény se náhle mění, když se na scénu dostane nějaké to monstrum či dojde na brutální scénu. Asi nejdrsnější bylo řezání roztomilých králíčků v mlýnku, ale s pozitivním závěrem ve stylu karma je zdarma. Atmosféru pak dobře dokresluje i příjemná a jednoduchá hudba, která ale umí být v těch správných okamžicích zticha.

Hratelnost je typická pro hry od Amanity. Většinu obrazovek je potřeba vyklikat, aby hráč zjistil, co je interaktivní a co ne a to následně správně použít. Záseků jsem tak měl ve hře jen minimum. 

Celkově jsem se hrou spokojený, je to takový Chuchel pro dospělé aneb Alenka v říši divů, nebo spíš snů. Hlavní zápor hry však vidím v její krátkosti, protože jsem se ke konci dostal za nějaké dvě a půl hodiny. Hraní jsem si ale užíval plnými doušky.
+15
  • PC 60
Happy Game není ani moc happy, ani moc hra. Je to ta typická stará formule Amanity ve stylu Botaniculy nebo Samorosta, na kterých mě vždycky strašně sralo, že nemáte nejmenší šajnu o tom, co po vás hra chce. Happy Game je dalším příkladem tohoto podle mě zastaralého formátu poin'n'click adventur, kde je polovina herní doby jen náhodné nesmyslené klikání, kdy čekáte, jestli metodou pokus-omyl neobjevíte cestu dál. Happy Game je především bizarní audiovizuální zážitek, ale to je tak všechno. Není nad čím přemýšlet, protože nic není jasné a nic nedává smysl. Není co vnímat, protože hra nemá celistvý příběh. Není co hrát, protože celá hra je jen point'n'drag adventura, což z ní dělá prakticky nehratelnou záležitost na Steam Decku, i když se nepochopitelně pyšní zeleným štemplem od Valve. I po přenastavení je ovládání tak frustrující, že se hra prakticky ani nedá hrát. Fakt, že se Happy Game umístila v pořádní druhá jako České hra roku 2021 mě jen utvrzuje v tom, že se na českých herních lánech v posledních letech nic moc neurodilo, a tak i sehnat kvalitní hru do letošní hardcore výzvy je prakticky nadliský úkol.

Já jen doufám, že Phonopolis bude víc jako Creaks, a mnohem míň jako ostatní hry od Amanity, protože tudy podle mě dnes už cesta nevede.

Pro: Bizarní estetika

Proti: Hratelnost, ovládání, absence nápovědy, celkově zastaralý herní design

+14
  • PC 40
Ufff, co bych k tomuto tak napsal... Těšil jsem se na další hru od Amanity, protože Creaks a Pilgrims jsou skvělí, z dřívějška jsem si užil Machinarium i Samorost. Nicméně tato hra mi vůbec, ale vůbec nesedla.
Nudné a opakující se mechanismy tahání za různé části předmětů či postav, které vedou k postupu do další obrazovky. Toto pořád dokola ve třech různých snech.

Naštěstí je ve hře skvělá hudba a hra je krátka, protože jinak by se to pro mě nedalo vydržet. Už jsem zvyklý na jiné hry a tento titul se mi težko hodnotí, protože chápu jeho kvality i jeho publikum. Pro mě to ale bylo úplně mimo...

Pro: hudba, krátka hra

Proti: opakující se mechanismus, nudné, hodně pomalé ovladání

+13
  • PC 25
Kdybych měla ráda horory, moc by se mi tahle hra líbila. Kdybych je měla ráda. Jenže já je opravu ráda nemám. Proč jsem to hrála? Protože mám ráda hry od Amanity a chtěla jsem si od nich zahrát vše.

Docela by mě zajímalo, co vývojáři berou za kvalitní drogy, protože tohle snad nemohli stvořit při normálním rozpoložení mysli. Fajnšmekři žánru hororu jistě ocení, že i v kreslené podobě umí být potvory děsivé. Hrála jsem za chlapečka, který usnul ve své postýlce v pokojíčku a zdály se mu opravdu moc hezké sny. Sny ve kterých mu stálo za to honit se za míčkem, ztraceným králíčkem a pejsánkem, které má moc rád. Takhle…být to dítě já, tak tam i toho psa nechám zdechnout a snažím se co nejrychleji probudit.

Dneska se hodně těším do postele, protože můj mozek si sice není schopen zapamatovat nic důležitého, co potřebuji, ale v tomhle se na něj můžu docela dobře spolehnout, že nasáknul jako houba a při spánku mi všechny ty obrázky ze hry předvede v plné parádě. Nevím jestli se víc těším na ty roztomilé krvavé králíčky nebo jelenolidi, co mají tak rádi děti.

Pro: naštěstí krátká hra

Proti: hnus, hnus, hnus

+11
  • PC 75
„Kúty? Kúúútýýýý“ Aneb, když postavička z Happy Game volá na pejska ztraceného v obilí. Musím uznat, že hned hudba v hlavním menu mě vtáhla do temné atmosféry a rozhodně jsem hned věděl, že hraju šťastnou hru naruby. Pro mě velice zajímavá hra a také první hra od Amanity Games. Až dokončím výzvu, pustím se do dalších her z jejich pera.

Pro: Hudba, atmosféra

Proti: Krátké

+8 +9 −1