Fritol
Nejsem nikterak kovaný v žánru akčních RPG a takzvaných "Diablovek" a přes to, že jsem jich už hrál několik, tak je to pro mě spíše nenáročná zábava u které vypnu a poslechnu si nějaké album, rádio či podcast. Samotnou hru ovšem neignoruju, ale má slova berte spíše z pohledu casual hráče.
Grim Dawn na první pohled zaujme svou stylizací a grafikou. Působí to jako temná pohádka s řádně ponurým světem a ač je nějaké zlo v každé hře tohoto typu, tak zde to na mě působilo o něco víc než jinde a ze samotných nepřátel jde občas i respekt. Zkáza onoho světa pak působí taky silnějším dojmem v každé z lokací, které se mění akorát tak často, aby nezačaly nudit.
Příběh samotný jsem ignoroval, za což se omlouvám pokud se to někoho dotkne, ale poslouchat Lukáše Grygara a kolektiv mi přišlo zábavnější, bohužel. (Pokud víte o diablovce, u které se budu klepat napětím nebo si kvalitně pobrečím, tak sem s ní.) Co jsem tak zaznamenal, tak do příběhu lze nějak zasahovat, kdy zaleží na rozhodnutí a zda si to poděláte u té či oné frakce. Z dobré reputace u každé frakce samozřejmě vychází určité výhody.
Nodmyslitelné jsou samozřejmě povolání a hlavně loot, který je zde opravdu bohatý a nejenže si na sebe můžete oblíct či pověsit kde co, ale některé itemy mají i své unikátní skilly, které v klasickém stromě skillů nenajdete. Lze tak najít itemy několika kvalit, vylepšovat je, kombinovat itemy a craftit. V itemech je ale šílený "bordel" a všude je příliš statistik a textu což je předpokládám dobře pro zapálené hráče žánru, pro mě to byl občas trochu zmatek. U povolání jdou zkombinovat hned dvě najednou, což je hodně dobrý pro znovuhratelnost, a body si nahazet do hromady pasivních či aktivních skillů. Já jako člověk, který rád namaxuje 4-5 aktivních skillů, abych se nemusel tolik soustředit na to co mačkám, jsem tak hrál čistě za Arcanist, u čehož si dovolim pochvalnou poznámku k ragdoll fyzice, kdy po sleslání kouzel nepřátelé pěkně lítali vzduchem.
Ocenit musím i samotné souboje, ve kterých je nutnost se neustále hýbat, protože nepřátele vás jen tupě nesekají, ale dokáží také pěkně zavařit třeba kouzly, ač na první hraní je obtížnost poněkud nižší. Já ale nejsem typ hráče který by měl čas a chuť hrát něco dvakrát a potřebu hrát dál po dohrání jsem měl pouze u Torchlight 2. Tohle je ale vážný kandidát v žánrovém suchu, které ale v brzké době nepříjde.
Čelist mi z hraní nespadla, ale výtek taky moc nemám. Rozhodně je to skvělá zábava a poslech podcastů jsem si už dlouho takhle nevychutnal. Steam ukazuje solidních 28 hodin na jeden průchod, který určitě nebyl na 100% (Pokud to vůbec jde). Vývojáři tak ukuchtili vcelku běžnou diablovku, která splní vše, co od ní čekáte. V něčem šli více do hloubky, což určitým hráčům zachutná, ale celkově nic převratného nenaservírují. To, co nabízí, je ovšem jakost první třídy.
Grim Dawn na první pohled zaujme svou stylizací a grafikou. Působí to jako temná pohádka s řádně ponurým světem a ač je nějaké zlo v každé hře tohoto typu, tak zde to na mě působilo o něco víc než jinde a ze samotných nepřátel jde občas i respekt. Zkáza onoho světa pak působí taky silnějším dojmem v každé z lokací, které se mění akorát tak často, aby nezačaly nudit.
Příběh samotný jsem ignoroval, za což se omlouvám pokud se to někoho dotkne, ale poslouchat Lukáše Grygara a kolektiv mi přišlo zábavnější, bohužel. (Pokud víte o diablovce, u které se budu klepat napětím nebo si kvalitně pobrečím, tak sem s ní.) Co jsem tak zaznamenal, tak do příběhu lze nějak zasahovat, kdy zaleží na rozhodnutí a zda si to poděláte u té či oné frakce. Z dobré reputace u každé frakce samozřejmě vychází určité výhody.
Nodmyslitelné jsou samozřejmě povolání a hlavně loot, který je zde opravdu bohatý a nejenže si na sebe můžete oblíct či pověsit kde co, ale některé itemy mají i své unikátní skilly, které v klasickém stromě skillů nenajdete. Lze tak najít itemy několika kvalit, vylepšovat je, kombinovat itemy a craftit. V itemech je ale šílený "bordel" a všude je příliš statistik a textu což je předpokládám dobře pro zapálené hráče žánru, pro mě to byl občas trochu zmatek. U povolání jdou zkombinovat hned dvě najednou, což je hodně dobrý pro znovuhratelnost, a body si nahazet do hromady pasivních či aktivních skillů. Já jako člověk, který rád namaxuje 4-5 aktivních skillů, abych se nemusel tolik soustředit na to co mačkám, jsem tak hrál čistě za Arcanist, u čehož si dovolim pochvalnou poznámku k ragdoll fyzice, kdy po sleslání kouzel nepřátelé pěkně lítali vzduchem.
Ocenit musím i samotné souboje, ve kterých je nutnost se neustále hýbat, protože nepřátele vás jen tupě nesekají, ale dokáží také pěkně zavařit třeba kouzly, ač na první hraní je obtížnost poněkud nižší. Já ale nejsem typ hráče který by měl čas a chuť hrát něco dvakrát a potřebu hrát dál po dohrání jsem měl pouze u Torchlight 2. Tohle je ale vážný kandidát v žánrovém suchu, které ale v brzké době nepříjde.
Čelist mi z hraní nespadla, ale výtek taky moc nemám. Rozhodně je to skvělá zábava a poslech podcastů jsem si už dlouho takhle nevychutnal. Steam ukazuje solidních 28 hodin na jeden průchod, který určitě nebyl na 100% (Pokud to vůbec jde). Vývojáři tak ukuchtili vcelku běžnou diablovku, která splní vše, co od ní čekáte. V něčem šli více do hloubky, což určitým hráčům zachutná, ale celkově nic převratného nenaservírují. To, co nabízí, je ovšem jakost první třídy.
DEU
Pride4u
Zoltan
ntz
rikuhahl
HolyMeatball
Badass
wishmaster301
Flyer
Pro: chytlavá akce podpořená bohatým arzenálem předmětů, rozmanitost nepřátel a s ní související propojení příběhových rozhodnutí se systémem frakcí, souboje jsou někdy pořádná výzva, oku i uchu lahodící zpracování, značný potenciál pro znovuhratelnost
Proti: až přílišná podobnost některých skillů, občasné hrboly na vozovce obtížnosti