Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Herní výzva 2020 - 3. ♫♫♫

Komu se líbilo Shadow Tactics: Blades of the Shogun, bude z Desperados 3 nadšený. Stejné principy, stejný engine, stejní vývojáři. Já osobně jsem se na D3 fakt těšil a zklamaný rozhodně nejsem. Každá další mise byla jako nový impulz, abych nepřestával hrát a abych se podíval na další část herního světa.

A že je na co se koukat. Variabilita prostředí je velká, takže se podíváme do pouští, bažin, skal i měst. Grafika je naprosto excelentní, o to víc příjemně překvapí výborná optimalizace, plynulá rotace i okamžitý quicksave/quickload.

Tým tvoří kromě hlavního hrdiny Johna Coopera i starý známý Arthur "Doc" McCoy i krásná Kate O'Hara. Nové tváře jsou těžkotonážník Hector Mendoza a tajemná Isabelle Noreau. Každý z týmu má jiné schopnosti a kouzlo hry je tak kombinovat nejrůznější metody odlákání a následná eliminace zmetků.

Misí je 16, plus několik výzev od tajemného Barona, kdy se podíváme na již dříve navštívenou mapu, ale s unikátním úkolem. Herní doba se tak na obtížnost Normal natáhne na nějakých 30 hodin a pokud s obtížností přitvrdíte, případně budete chtít plnit speciální medaile (nepoužití převleku, splnění mise za určitý čas, ...), dostanete se klidně nad 50.

Desperados 3 milovníkům minulých dílů maximálně doporučuju, zaručeně nebudete litovat.

Pro: Krásná grafika; parádní design; hratelnost.

Proti: Drobnosti.

+35
  • PC 80
Tak se nám Němečtí šikulové po úspěchu na Asijském východě přesunuli na opačnou světovou stranu, na tu divokou. Tam, kde se pije výhradně ohnivá voda, kde každej druhej má flintu a nůž, kde ženský jsou drsný jako šmirgl papír. Místo šurikenů se tu hážou nože a jednoranné křesadlovky nahradily naleštěné šestiranáky. V zásadě se jedná o stejnou hru, jakou byl skvělý Shadow Tactics: Blades of the Shogun. Design je v jádru totožný, což v tomto ohledu není bráno jako negativum, neb lidé ze studia Mimimi de facto dovedli tento dnes již obskurní žánr mechanicky k dokonalosti.

Co je ale patrné již od první cutscény, je radikální navýšení produkčních hodnot. Na rozdíl od ST je zde využita technologie motion capture, takže cutscény působí mnohem více dynamicky, filmově a dokážou vtáhnout. Graficky je tu vidět poměrně značný posun - více stylizovanou prezentaci ze ST, která dobře maskovala technikou zastaralost, nahradil realističtější vzhled. Některé budovy mají nyní vymodelované interiéry, což v ST bolestně chybělo, mapy jsou větší, detailnější, daleko více zaplněny NPCčky, dabing je velice povedený.

Postavy, stejně jako jejich japonští zabijáčtí kolegové, jsou velmi povedené, umě namluvené a příběh je ucelenější a plynulejší, i když je to v podstatě velké klišé. Hudba je solidní, ale hlavní theme se povedl náramně.

Hratelnost tu je trochu vybalancována, kupříkladu půvabná Kate nemůže, na rozdíl od krásné Aiko, na blízko zabíjet své přivábené oběti, nýbrž je může poslat do kómatu mocným kopancem do klenotů, což je pro chlapa horší osud než smrt! Hraje se to obecně velmi příjemně, "shadow mode"nahradil "showtime mod" který, (krom vysoké obtížnosti) zcela zastaví tok času, a vy tak máte více klidu vymýšlet lišácké pasti a mazané manévry, které pošlou co nejvíce banditu do věčných lovišť Je to pochopitelně těžké, trochu více akční než ST.

Kdybych měl něco vytýkat, tak je to určitě zasazení Isabelle, která se do hry z dějového, herního a logického hlediska vůbec nehodí. Na její voodoo hoodoo black magic její parťáci reaguji velice nonšalantně od "Jsem nevěděl, že něco takového existuje" a "Hele, kůl, to bych taky chtěla umět" což je škoda, poněvadž je to jedna z nejzábavnějších a nejzajímavějších postav ve hře. Obtížnost je někdy brutální sado-maso, kde každý desperát hlídá prdel každýmu svýmu kámošovi.

Je to frustrující, je to zábavné, je to bolestné, je to uspokojující a nepochybně to není pro každého, ale ten, kdož na těchto hrách vyrůstal, musí prožívat nirvánu. Objektivně tu není totiž moc, co tahle hra dělá špatně.
+31
  • PC 85
Druhá RTS z dílny Mimimi navazuje na svého předchůdce Shadow Tactics: Blades of the Shogun a nutno podotknout, že víc než dobře. Troufnu si tvrdit, že jej dokonce překonává. Ve srovnání s předešlým japonským titulem šlo ve třetích Desperádos téměř vše nahoru. Vylepšila se grafika, hratelnost, zvedla se obtížnost zejména při plnění medailí a podobně. Do hry jsem vložil přes 100 hodin, přičemž se mi povedlo odemknout všechny achievementy (některé s návody, ale většinu bez nich) a s výjimkou poslední mise všechny dohrát na obtížnost Desperado. Tato nejvyšší obtížnost se rovná obtížnosti prvního dílu. Nižší obtížnosti jsou ideální na speedruny, případně plnění odznaků.

Teď už ale ke hře samotné. Z vyzkoušeného dema jsem pochopil, že začínáte v pozici Johna Coopera když byl ještě mladé ucho a spolu s taťkou Jamesem lovíte místního desperáta Franka. Po odehrání první tréninkové mise se posunete v čase směrem tak o dvacet let dopředu a už si to dospělý Cooper štráduje vlakem do Flagstone. Cestou je ale vlak přepaden bandity a dobrodružství může začít. Nejprve potkáte Doca McCoye, s jeho pomocí vystřílíte přepadený vlak a dostanete se do Flagstone. V tamním baru jste surově napadeni muži patřící magnátovi DeVittovi, přičemž vás zachrání v okolí respektovaný ranař Hector Mendoza. S ním se dostanete z obklíčeného baru a... Zde končí demoverze hry a dále už příběh prozrazovat příliš nebudu. Misí je ve hře celkem 16 a každá je úplně jiná. Tu bráníte přepadený vlak, tu odoláváte nájezdům na ranč, překazíte svatbu, hledáte kamarády po propařené noci, vyhazujete do vzduchu hnízdo v močálech, utíkáte ze zajetí v dolech a nakonec jdete proti hlavnímu padouchovi do jeho doupěte. Navíc po dohrání příběhu vás bude ještě oslovovat tajemný Baron a dostanete sice stejné levely k odehrání, ale s jinými nepřáteli a úkoly. Ohledně hudby - paráda. Téměř v každé westernové hře jakoby měl v jejím hudebním doprovodu prsty nedávno zesnulý maestro Moriccone nebo již dříve zesnulý Jerry Goldsmith.

V podstatě už během dema jsem vypozoroval vylepšení oproti dřívějšku. Vámi ovládané postavy dovedou sami vyhodnotit kudy se nejkratší cestou dostat na místo určení. Sami od sebe například použijí žebřík nebo vyšplhají po živém plotě zeď. Velikou novinkou je, že se v některých městských misích můžete pohybovat v takzvané civilní zóně, kde vás ozbrojení nepřátelé budou ignorovat. Můžete si tedy procházet v klidu město a plánovat akce. Z prvního dílu máte k dispozici Johna Coopera, Doca McCoye a Kate O'Harra. Jejich schopnosti se od předešlého dílu dost liší. Cooper nemá například hodinky, ale háže falešné mince, Doc láká nepřátele na chemikáliemi plně naloženou tašku a Kate místo zrcátka oslepuje nepřátele hozeným parfémem. Místo ranaře Sancheze zaujal neméně zdatný Hector Mendoza, který si libuje zejména v medvědích pastech, sekerách a brokovnicích. Asi nejzajímavější postavou je poslední nováček - Isabelle Moreau. Voodoo šamanka, která se k vám přidá někde v polovině hry, vládne sakra zabijácké černé voodoo magii. Dokáže například ovládnout mysl nepřítele a přinutit ho zastřelit kamaráda, dále umí propojit mysl dvou nepřátel, kdy osud jednoho potká i toho druhého. V neposlední řadě její věrná parťačka kočka Stella odvede pozornost nepřítele a vám umožní nepozorovaně proklouznout.

Nepřátel je ve hře několik typů. Máme klasické, kteří se nechají nalákat téměř na všechno. Ty vyřídíte poměrně snadno. Dalším typem jsou takzvaná "Poncha". Ti se například nenechají nalákat na Hectorovo zapískání nebo Docovu tašku chemikálií. Nejobávanější protivníci jsou Long Coats. Tyto velmi nepříjemnými puškami vybavené drsňáky dokáže tváří v tvář zabít pouze Hector. Ostatní je dovedou poslat do věčných lovišť jen pokud je předtím někdo jiný paralyzuje. Na závěr máme ještě hrdiny, kteří jsou kapitolou sami pro sebe a civilisty, kterým může Kate krást převlek. Civilisté na vás zavolají ozbrojené hlídky, takže je lepší se jim vyhnout, případně je omráčit. Někteří civilisté jsou neutrální a i když vás uvidí dělat neplechu, alarm nevyvolají. Zpátky se vrátilo svazování, přičemž ne všichni toto dovedou. Přemisťovat mrtvoly už dovedou všichni, ale každý jinak. Hector dovede běhat i se dvěma těly a dokonce je házet, Cooper a Isabelle dokáží nosit jedno tělo ve stoje. A na závěr Doc a Kate umí pouze vláčet pomalu po zemi, ale zase bezpečně mimo dosah nepřátelských očí.

Hra samozřejmě není bezchybná, ale mně osobně výčet chyb příliš nevadil. Lokace se prvotně opět načítají příliš dlouho, občas i tak vylepšený pathfinding nevyhodnotí situaci nejlépe, stále mizí mrtvoly pohozené do křoví nebo dveří a čas od času se zasekne vaše postava o překážku či kolegu z týmu. Cooldown na zbraních mě osobně vadil nejvíc a zamáčkl jsem nejednu slzu při vzpomínce na možnost přehřátí koltu Coopera v prvním díle. Další prvek, který mě překvapil, je nereagování nepřátel na střelbu probíhající padesát metrů od nich. Co mi ale ve hře ve srovnání s prvním dílem chybí nejvíc jsou filmečky. Ty totiž dodávají hrám neuvěřitelnou šťávu a zvedají atmosféru až někam na filmovou úroveň. Zde máte pouze záběry ze hry, což je u takto kvalitního titulu škoda. Westernové herní tituly si zaslouží pořádně okořeněnou atmosféru, viz Red Dead Redemption 2. Dále jsem ve hře citelně postrádal Sama. Jeho puška, dynamit spolu s jeho osobitostí ve hře dost chybí. A to se, prosím, jedná o černocha. I tak ale hru i přes vysokou cenu rozhodně doporučuji a koupě nelituji. Je to po sakra dlouhém čekání víc než kvalitní přídavek.

Pro: vylepšená grafika, hudba, nové postavy v týmu, rozmanité mise, novinky v ovládání, hierarchie nepřátel, civilisté, svazování, dodatečné mise od Barona

Proti: absence animací, mizející mrtvoly, zadrhávání o překážky a parťáky, nelogicky reagující nepřátelé, chybějící Sam

+25
  • PC 90
No, jelikož jsem se během hraní šklebil od ucha k uchu (pokud jsem teda zrovna neřval hlasité "Kurva!" a nebouchal do F8 pro quickload, protože mi jedno poncho zkazilo celý plán), tak je asi očividné, že z dlouho očekávaného pokračování Desperada mám docela radost.
Ale je pravda, že radost může být poměrně slabé slovo - Byla to pecka!

Abych řekl pravdu pravdoucí, před vydáním hry jsem byl poněkud skeptický. Z gameplayů jsem příliš odvázaný nebyl, přišlo mi to jednoduše vypadající, nemastný neslaný. Ale už po prvních dvou misích mi začínalo být jasný, že mé obavy byly plané. Jednou z nejlepších věcí na celé hře je především neskutečně snadné ovládání. Rotace kamery, jednotlivé příkazy, okamžitá reakce hrdinů, atd. To vše si nováček velice rychle osvojí. Obzvlášť velkou radost mi ale udělala obtížnost. Před pár měsíci jsem napsal komentář na Commandos 2: Men of Courage, ve kterém jsem si stěžoval (byť tu hru mám jinak velice rád), že ze slepoty a debility nepřátel, plus bez dovednostního omezení hrdinů, díky kterému bylo možné mnoho misí project pouze s jednou postavou, je ta hra poměrně dost jednoduchá. To však případ třetího Desperada není ani omylem. Odlákat nebo omračovat nepřátele neumí kde kdo, navíc nepřátelé (kteří už ale bohužel postrádají onen bláznivý humor z jedničky) jsou tak chytře a zrádně naštelovaní, že hráč bude muset popřemýšlet, co by mohl být nejlepší postup, pokud nechce vyvolat alarm. Díky tomu si hráč může být jistý, že plně využije veškerý arzenál všech členů týmu, nemusí se bát, že jednoho nechá samotného někde v křoví na startovní pozici, kde bude lamentovat nad nespravedlností života, světa a vesmíru jako takového.

Co se týče samotného vyprávění, přijde mi super, že celá hra je prequel. Díky tomu tak zjistíme, jak Cooper přišel ke svému ikonickému noži, plus kterak se seznámil se svými známými souputníky, líbeznou Kate a charismatickým McCoyem. Stejně tak jsem uvítal nováčky série - siláka Hectora, což byla taková příjemnější a inteligentnější verze Sancheze, plus i hustou Isabelle, kterou veteráni série mohou považovat za nepřímí odkaz na Miu z jedničky. Dohromady tak tvoří skvělou a pohodou skupinu hrdinů, každý se svým vlastním unikátním charakterem a dovednostmi, se kterými si hráč bude moct dosyta zablbnout. Různorodost prostředí dává hře dobrou atmosféru, nemluvě o pěkném soundtracku, ze kterého mi utkvěl v hlavě především track The Bridge at Eagle Falls.

Nejvíc záporů vidím především po narativní stránce. Samotný příběh není příliš ucelený, zcela nejhorší je ale konec. Nikoliv samotné finále, ale spíše ten fakt, že hra udělala stejnou hovadinu, jako v prvním díle - že skončí lusknutím prstu. Aspoň nějaké rozloučení, hrome, klidně i trapný a kýčovitý záběr, jak všichni hrdinové jedou vstříc zapadajícímu slunci. Do spoilerů vypíšu ještě další věci, které mi ve hře chyběly.
Chyběla mi nějaká pořádná scéna, kde bychom viděli, jak to Kate a Cooper dají spolu pořádně dohromady. Aspoň nějaký ten hollywoodský francouzák mohl být, sakra! Stejně tak mi chyběla scéna, kde by se Cooper a McCoy doopravdy spřátelili a navázali by tak na své parťáctví v prvním díle. Dále mě mrzí, že zcela vystřihli Sama. Jo, a Cooperův chraplák jsem taky oželel, ale asi si ho musí teprve vypěstovat.
Mimo narativní stránky toho fakt moc nebylo, občas se postavy dost nešikovně zasekávaly o sebe pokud se někam přemisťovaly, plus dávat příkazy v taktickém módu bylo krapet těžkopádné.

Ve výsledku nesmírná spokojenost. Hezky jsem potrápil mozek, potrénoval taktické myšlení a začal nenávidět lidi s ponchem. Určitě jednoho dne ozkouším i to Shadow Tactics: Blades of the Shogun.
A bylo nesmírně fajn vidět ty pardály zase pospolu.
Díky za přečtení a nenoste poncha.

Pro: Ovládání, obtížnost, hratelnost, hudba, postavy

Proti: pár gameplay maličkostí, konec

+24
  • PC 90
Desperados III jsem vyhlížel s velkým očekáváním. Sice jsem nikdy předchozí dva díly nehrál, ale vývojáři z Mimimi si mě získali jejich předchozí taktickou akcí Shadow Tactics: Blades of the Shogun a tak mi bylo dopředu jasné, že noví Desperados pro mě budou hrou roku. Nebyl jsem zklamán a pokud jste fanouškem již zmíněných ST:BoS, Desperados by pro vás měla jasná volba.

Po odehrání dema jsem měl trošku obavy, jestli Desperados 3 nebudou jen přestrojení ninjové a samurajové do westernových oblečků a celkově jestli nebudu zklamán nedostatkem inovací. Většina postav má totiž velmi podobné, někdy úplně identické schopnosti jako v předešlé japonské adaptaci. Hratelnost pak byla již nastavena velmi dobře a bylo tudíž velmi málo místa pro experimenty nebo vylepšování. Naštěstí mohu říct, že se vývojáři podle mě vydali tou nejlepší možnou cestou a do perfektně vyladěné hratelnosti Shadow Tactics přináší pár drobných, ale osvěžujících změn.

Největší změnou je Isabelle, nová postava s unikátními schopnostmi, která umožňuje zcela nové postupy a řešení levelů. Dále přibyl nový druh nepřátel - psi, a je nám navíc umožněno pohybovat se ve volném prostranství ve městěch bez nutnosti se neustále skrývat. Celkově jsou pak úrovně obrovské a nabízí ještě více možností řešení.

Po grafické stránce vás hra asi nijak neohromí, nicméně prostředí je opět pěkné, pestré a dojde i ke střídání biomů, takže se neunudíme k smrti koukáním na jeden a ten samý vzor westernové pouště. Pozornost si podle mě zaslouží hlavně animace, které v Shadow Tactics zrovna dvakrát nevynikly. Hlavně v cutscenách se postavy pohybují velmi uvěřitelně a plynule. Voice acting je na skvělé úrovni, stejně jako napsané dialogy a celkový příběh obecně.

Nakonec bych chtěl ještě ocenit přístupnost. Desperados 3 nabízí 4 úrovně obtížnosti, které podle mě perfektně pokryjí požadavky všech možných zájmových skupin. I naprostý nováček zvládne nejlehčí obtížnost i bez toho, aby mu hra dávala něco zadarmo - na druhou stranu od obtížnosti Hard můžete očekávat nekompromisní překážku, která z každé mise udělá minimálně hodinu a půl dlouhou, nesmírně zábavnou noční můru. Už jen jednoduchý fakt, že nepřátel je 2x více než v Shadow Tactics a časy speedrunu jsou 2x kratší, svědčí o tom, kterým směrem se vývojáři s obtížností vydali.

Pár výhrad bych měl k maličkostem, které mě trápili už u Shadow Tactics, a to občasné zadrhávání o předměty při hraní s obladačem, nebo občasné zacyklení povelů při použití taktického módu. Hra mi taky pravidelně padala v obou misích v New Orleans, což doufám brzo vyřeší patch.

Jinak je Desperados III přesně takové, jakové jsem chtěl a přineslo mi skvělých 40 hodin zábavy.

Pro: Vizuální stránka, příběh, voice-acting, gameplay, délka

Proti: Občasné malé bugy nebo nahodilé pády hry

+15