Descent

Descent je taková pirátská klasika 90. let, kterou dohrál asi každý, já sám se k ní čas od času vracím, když mám chuť na nějakou sci-fi řežbu.

Popisovat revolučnost téhle hry je trošku nošením dříví do lesa, ale zkusím to. Descent přinesl v roce 1995 nevídaný koncept - spojení vesmírného simulátoru ala X-Wing či Wing Commander s 3D akcemi typu Doom, Heretic atd... V podstatě tedy máte raketku, která se pohybuje všemi směry, nejen do stran a dopředu, ale i nahoru a dolů a k tomu všemi směry zatáčí. A s touto raketkou musíte vyčisti tradičních doomovských úrovní (27 + 3 tajné). Je to taková klasika - obrovské bludiště, spousta tajných zdí, dveře na barevné klíče, spousta zbraní a nepřátel a na konci exit.

Revolučnost spočívá v tom, že všechno je plně 3D, kde je nahoře a kde dole si určíte Vy sami a je jen na Vás, jestli do místnosti nad Vámi poletíte čumákem napřed a nebo odstrafujete bokem či vrchem. Zní to složitě, ale kupodivu se správně nadefinovanou myší, WASD a pár tlačítky to není vůbec problém ovládat. Scénář každého patra je stejný - vyčistit nepřátelé, najít 3 klíče, někde v kole objevit celu s uvězněnými horníky a zachránit je, na konci odpálit reaktor a v šibeničním časovém limitu doletět k východu - za což se Vám hra odmění pěknou animací raketky prchající z vybuchujícího dolu.

Samozřejmě podobná střílečka stojí na zbraních a nepřátelích a obojí je velice uspokojivé. Základní lasery si můžete několikrát vylepšit, takže se stanou po dlouhou dobou hlavním prostředkem ničení, nechybí přesný kulomet, rychlopalná plazma, plazmový "rozprašovač" a fúzní bomby, kterým jsem osobně moc na chuť nepřišel. K tomu je i škála raket - obyčejné, naváděné, chytré bomby a megabomby. Nepřátelé tvoří plejáda robotů - od základních na pár ran, až po velice nepříjemné mrchy s naváděnými raketami, rotačním kulometem či fúzními bombami, přičemž zvlášť ta poslední s Vámi udělá krátký proces. Na nižší obtížnosti je hra tak akorát vyvážená - žádné ulhratuhé peklo, ani žádná procházka růžovým sadem, zkrátka tak akorát na poctivou adrenalinovou řežbu.

Té dopomáhá i spousta dalších drobností - parádně zpracovaná mapa abyste nezabloudili, bonusy (nesmrtelnost, neviditelnost), sbírání skóre a nabírání životů, možnost po smrti posbírat zbraně (máte životy, takže smrt na rozdíl od doomovek neznamená konec - naštěstí jde i normálně ukládat). Zkrátka hratelnost téhle pecky je i po letech pořád na 100%.

Grafika a příběh to už bohužel tak slavné není. Grafika byla kdysi celkem pěkná, dnes už se na to rozpixelované něco v rozlišení 320*240 moc koukat nedá, ale v zápalu boje na to brzy zapomenete.

Příběh je prostě doomovský, čili v podstatě neexistující. Na začátku jako Material Defender dostanete od korporace PTMC úkol vyčistit doly na planetách sluneční soustavy, zamořené virem dělajícím z těžebních robotů vražedné stroje. Na konci Vás PTMC posere, nedovolí Vám se vrátit domů a vyšle Vás zničit zamořené doly v kolonií mimo sluneční soustavu. Celý příběh nemá jedinou animaci, vše je formou textů a jediným plusem je pěkné vesmírné obrázky, které mi kdysi posloužily jako wallpaper.

Descent je zkrátka poctivá devadesátková střílečka, na které zub času zahlodal jen graficky, hratelnost je stále skvělá.