Hrál jsem Descent: Rebirth a musím říct, že na začátku jsem si hru fakt užíval. Krásně nastavitelné ovládání, které jsem zvládl rychleji, než jsem čekal. Přeci jenom tady pohybem v prostoru využijete trochu víc tlačítek a díky, někdy, nevlídnému designu to chce mít trochu trpělivost s orientací v prostoru.

Prvních sedm misí to pro mě byla jasná stovka. Možnosti pohybu, skvělé zbraně, skvělí nepřátelé, skvělé přestřelky, skvělé zvuky, skvělá mapka, zábavný design. Hrou jsem proplouval a užíval si každou misi. Alespoň do té doby, než naplno nastoupili někteří frustrující druhy nepřátel.

Velký červený robot střílí řízené rakety, kterým je dost těžké se vyhnout. Navíc hodně vydrží. Dlouho jsem na něj hledal účinnou taktiku. Nakonec jsem jakž takž našel. Malý šedivý robot s rotačákem. Jak vás zmerčí, tak je schopný vaší lodičku rozstřílet s ohromující přesností za pár sekund. Sice moc nevydrží, ale kolikrát než jsem ho zaměřil nebo k němu doletěli lasery, bylo po mě. Nejlepší taktika na něj? Řízené rakety za roh. Jejich rodiště jsou docela peklo.

Tohle celkově kazí určitou herní vyváženost. Už na obtížnost hot spot je to často jen o náhodě save/load. Na druhou stranu mě překvapila inteligence nepřátel. Nevím, jestli to není tím Rebirthem. Otevřete dveře a hned na vás letí rakety. Je jedno, že máte neviditelnost. Otevřeli se dveře, tak střílejí. Nepřítel dostane pár zásahu a hned mění pozici nebo střílí z poza rohů. Na rok 1995 je to hodně slušný.

Neviditelnost tady na rozdíl třeba od Dooma opravdu funguje. Pokud nenarazíte do nepřítele nebo nezačnete střílet, tak vás opravdu nevidí.

Descent je skvělá hra. Opravdu skvělá atmosféra. Těžká, zábavná a na konci se dostaví takový ten povznášející pocit z dobře odvedené práce. V závěrečné tabulce skóre jsem měl měl nahráno 9:46:47, ale je to podstatně na déle.