Syndrom
epilog
Hry from FromSoftware mi daly něco, nad čím jsem byť totálně nevědomě, ale kategoricky, zlomil v pubertě hůl. Originální plnokrevnou gameplay. Poslední pro mě tehdy byl Skyrim a ironií osudu Dark Souls vyšlo na podzim téhož roku. Od hardcore pařanů jako můj strejda, co to drtí už od 70s let, slýchám názory, že videohry začaly NESkem a skončily expirací PS3 tj. tak nějak s GTA V. Moc se vlastně nesekl. Revitalizovali DOOMa, CD Projekt někde u Reichu překonal Rockstar z té Ameriky, co tam teď mají, ve Valve zase začli něco dělat, Vávra s Klímou a Bocanem to fakt po 15 letech dokázali a Ubisoft nezkrachoval. Samá překvapení.
Můj dojem je, že asi kromě Cyberpunku, který opravdu předvedl cinematičnost v herním světě nevídanou, tyhle kroky média představují všechno, jen ne progres designu. Standardizace a maximalizace. Tak bych označil posledních zhruba 10 let. Hraje se to líp a hraje se to víc, ale je to furt to samý nebo už je toho prostě moc. Eternal je max id, načež přišli s adventurou. Disco Elysium je max indie, načež samozřejmě romantika vojeli a zahodili. A Elden Ring s Baldur's Gate 3 byly hry tak na max, že i pro tu nenasytnou nerdí dušičku jsou na hraně stravitelnosti. Jinými slovy dámy a pánové, můj pocit je, že na sklonku videoherního designu, povstal poslední génius.
Koluje historka, že v SONY viděli jak se daří Howardovi s Oblivionem, porovnali to s King's Field a povídaj: "něco v tomhle smyslu", načež dostali Demon's Souls, který je divný, má ártovou hudbu a je striktně z pohledu třetí osoby. Netřeba zmiňovat, že do poštovních schránek začaly manažerům chodit nabídky, které se neodmítají. Podobně jako budu vždycky kroutit hlavou nad faktem, že GTA V je nejznámější videohra planety, asi mě nepřestane fascinovat skutečnost, že mu to prošlo. Mijazaki je extrémně unikátní případ, kdy to kreativní intelektuál dotáhne až na Übermensch CEO typu Jobse nebo Newella. Nemá samozřejmě jejich kapitál, ale silně pochybuju, že mu někdo říká, co má dělat.
A například Vávra není kreativní ředitel typu Mijazakiho. Na to aby se stal kingem potřeboval veškerou pomoc přátel, štěstěny a komunity. Vávra je stejně jako Kodžima rebel, ne lídr a rozhodně není intelektuál. Kdo je jako Mijazaki? Warren Spector. A ten si jako každej druhej intoš mohl říct svoje za konjunktury, nic reálně nezměnit, a následně skončit kde jinde než u Disneyho. Protože pravda a láska vítězí nad penězi a zákony. FromSoftware díky svému prezidentovi dostali možnost dát hrám, které by normálně byly fantasy verzí DOOMa - běž a kydli démony - hloubku. Podobně jako když hacker Carmack rozdal v mládí své enginy veřejnosti nebo Spector domyslel, co to znamená být špiónem.
No, tak na Demon's Souls to ještě vidět není, je to shit :) "Jeho" první hru beru jako periferii k jádru. Periferie jsou tohle, DS2 a DS3. Bloodborne je mezi. Jádro jsou tedy DS1, Sekiro a Elden Ring. Remake prakticky nezměnil gameplay co vim, tak jen zmíním, že vypadá úchvatně a FromSoft by se měl technologicky za ten ER trošku stydět, i když chápu téma styl/rozsah vs. pokrok. 2020 je stylisticky víc punch up cool tj. americká. Třeba originální "Maiden in Black" podle mě přesně vyjadřuje celou podstatu Dark/Demon's Souls. Hluboký smutek, který není sentimentální, jak by řekl William Seward Burroughs poté, co vypnul Playstation. Jako každý remake i tento trochu ničí původní atmosféru látky, ale originál je tak graficky hnusnej, že mi to nevadí.
Hry from FromSoftware mi daly něco, nad čím jsem byť totálně nevědomě, ale kategoricky, zlomil v pubertě hůl. Originální plnokrevnou gameplay. Poslední pro mě tehdy byl Skyrim a ironií osudu Dark Souls vyšlo na podzim téhož roku. Od hardcore pařanů jako můj strejda, co to drtí už od 70s let, slýchám názory, že videohry začaly NESkem a skončily expirací PS3 tj. tak nějak s GTA V. Moc se vlastně nesekl. Revitalizovali DOOMa, CD Projekt někde u Reichu překonal Rockstar z té Ameriky, co tam teď mají, ve Valve zase začli něco dělat, Vávra s Klímou a Bocanem to fakt po 15 letech dokázali a Ubisoft nezkrachoval. Samá překvapení.
Můj dojem je, že asi kromě Cyberpunku, který opravdu předvedl cinematičnost v herním světě nevídanou, tyhle kroky média představují všechno, jen ne progres designu. Standardizace a maximalizace. Tak bych označil posledních zhruba 10 let. Hraje se to líp a hraje se to víc, ale je to furt to samý nebo už je toho prostě moc. Eternal je max id, načež přišli s adventurou. Disco Elysium je max indie, načež samozřejmě romantika vojeli a zahodili. A Elden Ring s Baldur's Gate 3 byly hry tak na max, že i pro tu nenasytnou nerdí dušičku jsou na hraně stravitelnosti. Jinými slovy dámy a pánové, můj pocit je, že na sklonku videoherního designu, povstal poslední génius.
Koluje historka, že v SONY viděli jak se daří Howardovi s Oblivionem, porovnali to s King's Field a povídaj: "něco v tomhle smyslu", načež dostali Demon's Souls, který je divný, má ártovou hudbu a je striktně z pohledu třetí osoby. Netřeba zmiňovat, že do poštovních schránek začaly manažerům chodit nabídky, které se neodmítají. Podobně jako budu vždycky kroutit hlavou nad faktem, že GTA V je nejznámější videohra planety, asi mě nepřestane fascinovat skutečnost, že mu to prošlo. Mijazaki je extrémně unikátní případ, kdy to kreativní intelektuál dotáhne až na Übermensch CEO typu Jobse nebo Newella. Nemá samozřejmě jejich kapitál, ale silně pochybuju, že mu někdo říká, co má dělat.
A například Vávra není kreativní ředitel typu Mijazakiho. Na to aby se stal kingem potřeboval veškerou pomoc přátel, štěstěny a komunity. Vávra je stejně jako Kodžima rebel, ne lídr a rozhodně není intelektuál. Kdo je jako Mijazaki? Warren Spector. A ten si jako každej druhej intoš mohl říct svoje za konjunktury, nic reálně nezměnit, a následně skončit kde jinde než u Disneyho. Protože pravda a láska vítězí nad penězi a zákony. FromSoftware díky svému prezidentovi dostali možnost dát hrám, které by normálně byly fantasy verzí DOOMa - běž a kydli démony - hloubku. Podobně jako když hacker Carmack rozdal v mládí své enginy veřejnosti nebo Spector domyslel, co to znamená být špiónem.
No, tak na Demon's Souls to ještě vidět není, je to shit :) "Jeho" první hru beru jako periferii k jádru. Periferie jsou tohle, DS2 a DS3. Bloodborne je mezi. Jádro jsou tedy DS1, Sekiro a Elden Ring. Remake prakticky nezměnil gameplay co vim, tak jen zmíním, že vypadá úchvatně a FromSoft by se měl technologicky za ten ER trošku stydět, i když chápu téma styl/rozsah vs. pokrok. 2020 je stylisticky víc punch up cool tj. americká. Třeba originální "Maiden in Black" podle mě přesně vyjadřuje celou podstatu Dark/Demon's Souls. Hluboký smutek, který není sentimentální, jak by řekl William Seward Burroughs poté, co vypnul Playstation. Jako každý remake i tento trochu ničí původní atmosféru látky, ale originál je tak graficky hnusnej, že mi to nevadí.
Avathar
BUMTARATA
Yokolobuna
DaymondeuX
kuthy
St_Jay
Marcia M.
ntajlg
Joker
IceCreamYouScream
ClassicMan
Mbeast
DosRatas
Pro: Hidetaka Mijazaki from FromSoftware = TurboTomáš GigaGarrigue MegaMasaryk
Proti: jako debut distinktivní, hlavně silnými a nápaditými fantasy tropy, jako hra celkem Kunta Kinte, to už je lepší ta DS2