Decay: The Mare

Pokud je hra distribuována Daedalic Entertainment, tak lze očekvát minimálně průměrnou hru, adventuru. Pokud se hra, tvůrci, chlubí inspirací v Phantasmagoria a Gabriel Knight: Sins of the Fathers (značně odlišných pojetí atmosféry a hororových prvků) tak naopak vyvstávají obavy z výsledku. A pokud jde ještě navíc o konverzi z mobilních zařízení a budgetových XboxLive indie her, tak se lze obávat nejhoršího.

A takto i Decay: The Mare dopadlo. Technické stránce lze přičíst jako pozitivum jen její nenáročnost a rychlé spouštění, jinak zpracování vypadající jako na rychlo spíchnutá flashovka působí jen odpuzujícím dojmem. Zde i 13 let stará alternativa Dark Fall: The Journal vyhrává na celé čáře (o obsahové stránce ani nemluvě). S nepovedeným provedením se pojí i absence detailů přímo nesouvisejících se zamýšlenou interakcí, snadnost stavící na šesti, sedmi předmětech a jejich správném použití a lacinou zápletkou narkomana v ústavu a tedy ospravedlním nadpřirozených jevů a možné nálepky "psychologický thriller" u hry. Propagovaným vlastnostem titulu, tedy "náročné rébusy a hádanky", "děsivý a hluboký příběh" a "úžasná atmosféra, umění a hudba", se lze jen zasmát a tento titul ignorovat.

Vedle DreadOut to nejhorší, co se v žánru hororověji laděných adventur za poslední roky objevilo.