Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Hry z válečného prostředí od jisté doby nějak nemusím, ani je cíleně nevyhledávám a při přečtení popisu této hry jsem s ní velmi váhal. Jelikož se však jednalo o moji oblíbenou stealth akci, navíc z pohledu 3. osoby, šanci jsem hře dal a nejdříve zkusil její demo. Překvapila mě ucházející grafická stránka, příjemné ovládání, na něž jsem byl zvyklý z obdobné hry Cold War, a proto jsem hru koupil.

Hra se odehrává výlučně v nacistických objektech, a to jak uvnitř, tak i venku, navíc prostředí není v každé misi úplně stejné, tudíž se po odehrání pár misí naštěstí nedostavuje monotónnost a hra se tak stává zajímavou a příjemnou. Během hry hlavní hrdina plní nevelký počet úkolů, počínaje eliminací klíčových osob a konče sbíráním důležitých dokumentů, avšak jakým způsobem se dostane k onomu cíli, je zcela na něm. V každém případě je samozřejmá maximální diskrétnost a vzhledem k různorodým tipům německých vojáků a jejich ostražitosti je zapotřebí občas měnit svoji uniformu za německou, což i tak u některých nepřátel není jistotou k jejich obelstění.

Důležitou součástí hry je mapa, kterou je potřeba téměř neustále sledovat, jelikož v ní jsou zvlášť označeni vojáci, okolo nichž v klidu projdete ve falešné uniformě a nevzbudíte u nich žádné podezření a zvlášť ti, na které tato lest v žádném případě neplatí.

Zbraně je v tomto typu hry nutné vybírat co nejpečlivěji, ideální je pistole s tlumičem, škrtící struna, chloroform a nůž, popř. omračující úder. Samopal, kterým je hráč rovněž vybaven, se v této hře jeví jako naprosto zbytečný, jelikož prostřílet si cestu k cíli je vyloučené. Z hlediska hratelnosti je hra vskutku obtížná, je potřeba notná dávka trpělivosti spojená s neustálým taktizováním, takže přemístění se o pár metrů leckdy zabere neuvěřitelné množství času.

Co dodat? Celkový dojem ze hry je více než velmi dobrý, takže pokud si někdo libuje v roli profesionálního špióna, hra by ho, stejně jako mě, zklamat neměla a mohl by si v této výborně stvárněné stealth akci se vším, co k ní patří, doslova libovat.

Pro: napínavá stealth akce se všim, co má mít, různorodá prostředí

Proti: vysoká obtížnost

+25
  • PC 80
Death to Spies neboli Směrť Špionam (zkráceně SMĚRŠ či SMERSH) je hlavní tajnou ruskou službou, proti níž stojí James Bond ve službách MI6. Alespoň tedy v prvních knihách před vznikem SPECTRE. Bondovky zrovna letos čtu, a díky této hře jsem si nejen doplnil znalosti o zmíněné organizaci, ale také jsem si vyzkoušel nefalšovanou stealth akci z prostředí druhé světové války.

Série Hitman mě nikdy neoslovila a nemám v plánu hrát žádný z již celkem početného množství dílů, ale první díl Death to Spies mě přesto, že má se zmíněnou herní sérií leccos společného, opravdu hodně bavil a jistě si dám také dvojku, případně i trojku. Snad je to tím prostředím, že mě to škrcení, omračování, omamování, bodání či střílení nepřátel v německých uniformách tak baví. Hned jsem si vzpomněl na sérii Commandos, kde měl Spy velmi podobné vybavení a choval se téměř totožně, jako hlavní hrdina Strogov tady. O rok a půl starší Strike Force je vlastně takovým předchůdcem.

V první misi jsem chtěl eliminovat co nejvíce nepřátel (nejlépe všechny), což se mi povedlo až na jeden barák a dvojice, jež spolu konverzovaly. Také mi však trvala ze všech nejdéle, a to celé čtyři hodiny, tak jsem si řekl, že to zbytečně hrotím, když mě za to navíc hra neodměňuje, ale penalizuje zvýšenou agresivitou v celkovém hodnocení mise. V dalších misích jsem už tak trávil kolem jedné až dvou hodin a královsky se bavil.

Hrál jsem na nejtěžší možnou obtížnost Expert, a přesto se mi dařilo získávat hodnocení za profesionalitu a preciznost 100% a ostatní ukazatele, jako je boj, agresivita a hluk jsem držel na nule nebo na opravdu nízkých hodnotách. Úkoly se vcelku opakovaly a bylo vždy třeba získat patřičné dokumenty, klíče či vozidlo, abych mohl někoho zachránit, unést nebo zabít, přičemž poslední možnost byla nejčastější. Jelikož však hra nabízí jen deset misí, které jsou patřičně dlouhé, vůbec mi to nevadilo.

Narazil jsem zde samozřejmě i na pár nedostatků jako je občasná nepřehlednost mapy především na světlém pozadí, kde nebyl vidět pohled nepřátel ani jejich zelené označení nebo bugy, kdy jsem se několikrát zasekl o dveře, židli či bednu a nemohl se hnout z místa a několik postav se dokonce stalo duchy a prošly zdí nebo zavřenými dveřmi. Nešlo však o nic zásadního. Death to Spies je tak bezesporu nejlepší ruská hra a jedna z nejlepších stealth akcí, co jsem zatím hrál.

Pro: tichá likvidace či obcházení nepřátel, převlékání do uniforem, mapa, inventář

Proti: občasná nepřehlednost mapy, bugy

+23
  • PC 80
Death to Spies je ruská stealth akce z 2. sv. určená pro opravdu hardcore hráče. Obtížnost je místy fakticky nekompromisní i na nejnižší stupeň. První level je opravdu jen taková rozehřívačka před peklem posledních částí. Death to Spies je hra stylem velmi podobná známější pecce s názvem Hitman. Je tu plížení, je tu převlékání, je tu veliká škála zbraní a mnoho řešení jak úkol řešit. Předchozí věta, ale není moc pravdivá. Sice tu máme volnost, ale mise jsou celkem lineární. Je to na způsob: Aby ses dostal tam, musíš mít přesně tuhle uniformu, ale aby jsi se dostal k této uniformě, musíš si po rozlehlé mapě vyhledat hlídkujícího vojáka, ze kterého pěstní domluvou dané oblečení sebereš. Co si budeme povídat, je to zábava. I když je to všechno celkem na jedno brdo, měnící prostředí to hezky osvěžuje. Jednou si zaběháme lesem, jednou projdeme zimní město (atmosférou podobné Stalingradu), pak si zaplížíme v ruské základně, nebo se kouknem do zajateckého tábora a to není vše... Mě osobně hodně bavilo řízení dopravních prostředků, které jsem si díky skvělému jízdnímu vychutnával. Škoda, že se k vozidlům postupem hry dostanete povinně jen 2x a to v tutoriálu a v první misi. Sice se vyskytují i jinde, ale není potřeba je využívat. Při plížení se hodí skvělá minimapka (tlačítko M), která ukazuje pohyby hlídek a jejich směr koukání. Já osobně jsem ji měl zapnutou permanentně, a jelikož je podobně průhledná jako třeba v Diablu 2, neruší při vlastním hraní.

Příběh hra nemá. Agent o špionských akci pouze povídá nadřízenému. Tyto cutscény mě vyloženě nebavily, protože dialogy jsou opravdu nic neříkající. Jsou tam jen jakoby nutnost, aby jsme se mohli vydat na akci.

Před každou misí se dá vybrat zbrojní arzenál. Já si vždy vybíral revolver s tlumičem a nějakou německou zbraň a bez batohu. S jakoukoliv ruskou zbraní, či batohem, by vás Němci okamžitě poznali. Co se týče hadrů, platí pravidlo: čím vyšší šarže, tím lépe. V misi je vždy prvním cílem najít nějakou pořádnou uniformu, aby se dalo jakž takž svobodně pohybovat. Tohle je imho vždy nejtěžší část hry. Trochu mi vadila menší interaktivita prostředí. U podobného Hitmana vždy máte po levelu různé vychytávky jak cíl zlikvidovat. Tady to je, až na pár tomu určených míst, opravdu o ručním zlikvidování. AI je výborná, ale jen do té doby, než začnete pálit. To pák nabíhají hromady němců, jak ovce na porážku. Stejně vám po chvílí dojdou náboje, masa fritzů se na vás vyřítí a vyprázdní do vás zásobník. K tomu ale hra není primárně určena. Je to hlavně o plížení a to funguje velmi dobře. Vadilo mi občasné zasekávání o věci a také se mi stalo při sejvnutí hry, že se najednou hlídkující cápek otočil a nebo popošel tam, kam neměl. Ale musíme přiznat, že je to budget z Ruska. A na jejich poměry je to opravdu špičkový titul.

Grafika je moc pěkná, i dnes. Hodně se mi líbly zvuky. V misi na ruské základně hraje dobová hudba, při misi na venkově zase zpívají ptáčci, ševelí listí a kokrhají kohouti. Pěkně se to poslouchá. Za českou verzi zaplatíme 199 kč (jako novinka hra stála pouze 299Kč) a to se opravdu vyplatí. Jak se říká, za málo peněz, hodně muziky.

Pro: level design, hratelnost, zvuky, různorodost prostředí, tak akorát délka, převlékání, výborná mapka, pro někoho obtížnost, solidní cena, slušný český překlad, výbava a vozový park (ikdyž oboje moc nevyužijete)

Proti: menší bugy, menší interaktivita prostředí, tutorial okopírovaný z Hidden and Dangerous 2, příběh, pro někoho obtížnost a cutscény

+17
  • PC 90
Než jsem po nějaké době opět zapátral po mnou nepříliš vyhledávané stealth akci měl jsem za sebou pouze pár her s Agentem 47 a Samem Fisherem které jsem vcelku právem považoval za vrchol žánru. Pak jsem ale víceméně z hecu zkusil DtS a veškeré mé žebříčky stealth her vzaly rázem za své.

DtS nabízí oproti zmiňované konkurenci jednu podstatnou výhodu a tou je prostředí druhé světové války a inspirace skutečnými událostmi což je alespoň pro mě obrovské plus. Co se hratelnosti týče i zde je důraz na realitu velice znát a zatímco v jiných hrách někdy stačí přijít na pár fíglů, chvíli sledovat mapu a pak na třetí pokus vše zvládnout tady i když se do hry dostanete a už v podstatě perfektně ovládáte všemožné dovednosti pořád je stejně těžké dotáhnou misi do zdárného konce. Jednoduše je to opravdová výzva kdy mi jedna jediná mise zabrala i celý den. Samosebou pak ani "Rambo styl" kdy prostě když to nejde potichu tak všechno vystřílíte tady absolutně není možný.

Skvělou hratelnost navíc doplňuje vynikající grafika a prakticky vše od uniforem po detaily na vozidlech vám poskytuje opravdu intenzivní zážitek ze hry. K tomu dobře zpracované pohyby, zvuky i určitá živost prostředí díky desítkám nepřátel i civilistů to vše navíc přidává velmi hutnou atmosféru. Úkoly jsou kromě klasických zabití celkem rozmanité a nenudí, stejně jako různé herní lokace od obrovských venkovních ploch po rozsáhlé interiéry.

Jedinou ale zásadní vadou hry je příběh nebo spíš jeho absence. Mise na sebe kromě toho že je hlavní hrdina vypráví u výslechu nenavazují což by ani tak nevadilo ale nevyskytují se v nich ani žádné postavy které by titulu dodávaly trochu více charakteru, naneštěstí včetně hlavního hrdiny. Úplný závěr po posledním levelu je pak hodně špatný a nebýt ho ohodnotil bych ještě výš a "Smrt Špiónům" by nejspíš byl o poznání populárnější titul.

Celkově se jedná o výborně zpracovanou hru i přes vysokou obtížnost s úchvatnou hratelností a také atmosférou. Škoda jen toho příběhu. Nebál bych se doporučit jakémukoli hráči, pro nadšence do stealth akce se pak jedná o povinnost.
+10
  • PC 75
Když jsem zjistil, že existuje taky nějaká stealth akce z druhé světové války, tak jsem zprvu váhal. Nebyl jsem si jistý kvalitou, ale nakonec jsem se sám překecal a koupil si ji.

Už úvodní tutorial mi dával vědět, že zde někdo opisoval z Hidden & Dangerous 2, ale tak každý se musí inspirovat, řekl jsem si. A hned první ostrá mise mi dala jasně najevo, že u kopírování to končí, jelikož hra si jde svou vlastní cestou a především náročností, která je na poměry stealth akcí docela hardcore.

Příběh je vyprávěn s odstupem času a vy vzpomínáte, na své mise. A právě mise jsou velmi pestré a zajímavé (od koncentračního tábora, přes gestapáckou školu, po zasněžené městečko). Vše působí velmi hezky a hezky se to hraje. Až na tu obtížnost, která může někoho sakra polekat.

Pro: Hardcore stealth akce, převleky, obtížnost, výbava

Proti: obtížnost, zastaralé zpracování

+6
  • PC 65
Hra, často přirovnávána k mé oblíbené sérii HITMAN, nemohla ujít mé pozornosti. I pustil jsem se tedy do jejího pokořování s chutí.

Ačkoliv audiovizuálně hra vypadá celkem k světu, opakování objektů je zde až příliš vidět. Pokud například plním misi v okupované vesničce, kde na poli pracují zemědělci, vypadají všichni naprosto stejně. No dobře, čert to vem.

Ač je vidět, že se autoři snaží i zvukově přiblížit hudebním orgiím, které doprovázely sérii pana 47 (Jesper Kyd), tak zde je muzika o několik levelů horší a zpravidla (nespustím poplach) dokonce nehraje žádná. Ubíjející ticho.

Kámenem úrazu je však podle mě především gameplay:
1) Autoři se domnívali, že bude super, když hráč bude celou hru čumět na minimapu - dozví se zde pozice všech nepřátel, výseč jejich pohledu i třeba to, jestli mě protivník pozná a spustí poplach.
WTF? Nechci používat mapu, která mi řekne, kdo je za zavřenými dveřmi - to mi pak moc špionážní nepřijde. A tak jsem se vydal cestou hardcore hráče - na mapu jsem se nedíval. Jakože to pak bude to pravý napětí.

2) Autoři ale tak moc s touto mapou počítali, že nijak graficky neodlišili ty, kdož prokouknou můj převlek od ostatních. Není to o hodnosti, není to o vizáži - je to více méně random. Tedy toto zkoušet metodou pokus-omyl bylo zdlouhavý a nakonec taky dost nerealistický.

3) Obtížnost - jsem samozřejmě zatáncem toho, aby hry byly obtížné! Ovšem zde je to až trapný - tedy třeba když řídím nákladní auto, pozná mě voják, kterej je za ním a sleduje tak pouze krytou korbu - do kabiny vidět nemůže.
Nebo třeba když někde dupnu a všichni se musí jít podívat (třeba z vedlejší místnosti) - je jedno, že v místnoti byli do nedávna živí nepřátelé a tedy kroky jistě vydávali i oni samotní. Nevadí. Nepřítel podle zvuku asi poná, že tohle musí bejt špion.

Takže si to shrňme. Aby to bylo hratelný člověk musí používat mapu, na které je vidět víc než v prostředím samotném. Obtížnost je vysoká tak moc, že bez mapy je hrát doslova trýzeň. Pokud si pak tvůrci představovali, že si udělám quicksave každý tři minuty, neodhadli můj typ hráče dobře. Naprosto pak hra ztrácí napětí.

Ač jsem tedy došel tímto hardcore stylem asi do půlky, nenalezl jsem v sobě sílu pokračovat.

Těm komu nevadí čumět na mapku celou hru a nechají si tak rádi vyrazdit, kdo je kde, pak si můžou tito hráči vesele ňáký procento přičíst. Pro mě je to za 65% a dokončovat se mi hru ani nechce, bohužel.

Pro: smysl pro detail, zpracování inventáře

Proti: nutnost mapy, opakování postav a objektů, obtížnost tlačící hráče do SAVE-LOAD metody

+6 +7 −1