Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Minulý rok jsem se po dohrání Cryostasis rozhodl zkusit další hororové hry. Do oka mi padly dvě, a to Condemned: Criminal Origins a Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth. S dílem H. P. Lovecrafta jsem se doposud nesetkal, a to jak v knižní, tak ani ve filmové či herní podobě, a tak padla volba na Temná zákoutí země. Jednou z mála věcí, co jsem o hře věděl, byla údajná vysoká obtížnost, a protože jsem se nechtěl příliš trápit, zvolil jsem tu nejnižší s názvem Skaut a asi to bylo dobře.

Musím se přiznat, že jsem čekal temnější atmosféru a překvapilo mě, že jsem se bál méně, než u zmíněného Cryostasis, ale to neznamená, že by Call of Cthulhu žádnou atmosféru nemělo. Kolikrát jsem měl při zdolávání určitých úseků mrazení v zádech. Věčně naštvaní obyvatelé městečka Innsmouth trpící zvláštní nemocí, která způsobuje šupinatost kůže, mě svou šišlavou mluvou nepřivítali zrovna červeným kobercem a fanfárami, ale to by hře ani neprospělo. Nejvíce mě dostala asi událost ze začátku hry (Smrt Ramony), která mi byla neustále připomínána, abych na ni náhodou nezapomněl, jako kdyby to snad šlo.

Značně jsem se vyděsil, když jsem zjistil, že jde ukládat jen na určitých místech, protože se bez možnosti uložení svého postupu kdykoli během hraní cítím trochu nesvůj, ale až na některé úseky jsem s tím neměl nějaký větší problém. Vždy jsem si nejdříve prošel danou lokaci a snažil se najít ukládací bod, následně jsem se k němu pokusil co nejrychleji dostat, a pak už jsem po postupném zabíjení nepřátel neustále ukládal. Proto jsem se ani nedivil, že se podle statistik počet uložení téměř rovnal počtu zabitých nepřátel. Nejspíše to mělo spolu s odehraným časem 8:20 (nahráno mám ale minimálně dvakrát více) vliv na mé celkové déčkové hodnocení, a prospěl jsem tak jen s odřenýma ušima.

Ke zbraním jsem se dostal až po třech odehraných hodinách a hra najednou byla úplně jiná. Předtím jsem hrál v podstatě stealth adventuru a pořád před něčím utíkal, ale po nalezení páčidla a vzápětí i pistole a brokovnice jsem se cítil přeci jen trochu bezpečněji. Jelikož ale munice není mnoho, Jackovi se při dlouhém míření rozklepe ruka a na některých místech se objevují stále noví nepřátelé, není ten pocit bezpečí až tak komfortní.

Bohužel jsem narazil na takzvaný Devil's Reef Bug, který způsobuje na novějších systémech, než je Windows XP, neviditelnost čarodějů, které je potřeba zastřelit lodním dělem. Má několik řešení, ale já nechtěl ani uloženou pozici za tímto místem ani neoficiální patch, a tak jsem zvolil nejspíše tu nejtěžší cestu a našel si souřadnice zmíněných mágů. Asi po hodině se mi to konečně podařilo, ale přesně zaměřit neviditelné body bylo opravdu těžké a řešit tento problém bych nepřál nikomu.

Poslední herní pasáž byla honička, ale po několika pokusech jsem ji zdolal a jak jsem posléze zjistil, je na to jednoduchý recept, který opravdu funguje (na zemi u druhých mříží je neviditelné tlačítko, které spouští padající kameny a stačí jej pouze přeskočit). Když nepočítám komiksy, tak je pro mě Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth prozatím nejlepší hra podle knihy a nic na tom nemění ani příšerná Yithianská energetická zbraň, kterou jsem získal na konci. Znovu už to hrát nejspíše nebudu, ale začínám pokukovat po Lovecraftových knihách, z nichž autoři čerpali inspiraci pro příběh.

Pro: Atmosféra, Innsmouth, Ramona, stealth pasáže, adventurní prvky

Proti: respawn nepřátel, Devil's Reef Bug, Yithianská energetická zbraň

+33
  • PC 80
Z her, které jsou podle knižní čí filmové předlohy mi vztávají chlupy i tam, kde slunce nesvítí. Nicméně Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth je jedna z mála výjimek ...

Jako milovník knih H.P.Lovecrafta jsem se nadšeně, i když s obavami, pustila do hry cca v roce 2007-8. Ano, grafika není nic převratného, nicméně to je vykompenzováno hutnou a temnou atmosférou, zvukovou stránkou hry a v té době detaily, které jsem u jiných her neviděla - hlavní postava nám těžce oddechuje, když zažívá něco ne tak příjemného, má závratě, a jiné situace jako utěk před rybáři v hotelu, kdy se nábytkem snaží zatarasit dveře jsou naprosto skvělé. Jen intro, příjezd do města, seznámení s obyvateli je pekelně znepokojivé a já si chrochtala blahem, neboť podobné emoce ve mě vyvolávalo čtení knih H.P.Lovecrafta.

Jako mínus je snad jediná věc a to bug na konci hry, který mi tenkrát znemožnil hru dokončit.

Nicméně já byla spokojena a Call of Cthulhu je jedna z her, na které velmi ráda vzpomínám a také si ji znovu zahraju. Ano, mohla být lepší, ale i tak to byla velmi dobrá hra :)
Takže snad jen na konec: "...Dvakrát sto miliónů let uplynulo od té doby a Oni stále čekají, neboť není mrtvo, co věčně spí, dokud smrt i čas nezchvátí..."
+30 +31 −1
  • PC 90
Call of Cthulhu je zaujímavo spracovaný mix rôznych žánrových štýlov, ktoré sa príjemne vymieňajú a tvoria tak veľmi pestrú a zábavnú hrateľnosť. Úvod hry pripomína walking simulátor s detektívnymi prvkami, ale potom sa to začne žánrovo prudko meniť. Neskôr nasledujú stealth časti, nasledované dokonca akčnými prestrelkami a chvíľku hra dokonca skĺzne do "tombraiderovského" poskakovania cez plošinky a prieskumy jaskynných komplexov. Je pravdou, že určité štýly tu nefungujú dokonale (stealth, slabšie spracované strieľanie). To znamená, že v kombinácií so slabšou AI môžu občas rôzne herné situácie pôsobiť pomerne komicky (protivník stojí 5 metrov odo mňa a nevie ma trafiť so samopalom...), avšak dostatočne často sa striedajú a teda nenastáva nuda. Napríklad neskôr ma už spomínané strieľanie, teda odklon od adventúrneho žánru, začalo aj celkom baviť.

Príbeh bol veľmi zaujímavý a určité momentky boli spracované výborne a držal ma v napätí celú hru. Avšak na konci hry všetky otázky nezostali nakoniec zodpovedané: POZOR VEĽKÉ SPOILERY! Napríklad čo boli tí "polomnohonožci", ktorí viedli vojnu s rasou Yithians a ktorú nakoniec pravdepodobne porazili? Boli to služobníci Cthulhu a teda boli nejakým spôsobom prepojení na Dagona a Hydru? Prečo viedli vojnu? Zabil Jack Walters v súboji na lodi Dagona? Prebudil sa Cthulhu zo spánku nakoniec? Je však celkom možné, že na niektorú z týchto otázok som odpoveď prehliadol a v hre bola zodpovedaná, alebo mi unikla nejaká súvislosť. Myslím si, že najpravdepodobnejšie bude, že sa tieto otázky detailnejšie rozoberajú v Lovecraftových dielach, ktoré som začal čítať až dnes, a o ktorých som si príliš veľa informácii na nete nehľadal aby som si nič nevyspoileroval.

Atmosféra bola správne temná, zvuková stránka hry bola skvelá (hlavne dabing Innsmouthských obyvateľov bol geniálny :)) a k hudbe nemám výhrady. Vizuálna stránka hry už pomerne zostarla, čo je pochopiteľné, keďže ide o 3D hru z pohľadu prvej osoby, vydanú v roku 2006 na PC. Avšak stále sa na grafiku nepozerá zle a ide aj tak o (pre mňa) menej podstatný prvok a preto mu v svojich komentároch často venujem minimálnu pozornosť.

Najväčším záporom hry sú pochopiteľne bugy a dokonca s neoficiálnym patchom 1.5 som na niekoľko narazil. Medzi najhoršie patria stmavovanie inventára až tak, že nešiel vidieť, ale dalo sa to čiastočne vyriešiť. Horšie bolo trochu, že začali vypadávať titulky v rozhovoroch, čo vzhľadom na to, že som chcel čo najviac pochytiť z príbehu zamrzelo asi najviac, ale našťastie som to podstatné dokázal pochopiť aj z odposluchu. Drvivú väčšinu bugov rieši neoficiálny patch 1.5, takže som nemal žiadne s krátkym časovým limitom pri úniku, žiadne problémy s modrými svetlami a rovnako tu často spomínané padajúce balvany mi nerobili žiadne problémy. Navyše upozorňujem, že patch 1.5 obsahuje možnosť zapnúť "extended ending" takže záver hry je ešte vyšperkovanejší. Každopádne však varujem, že boj s bugmi môže byť náročnejší, než boj s nepriateľmi v hre...:) Zároveň však môžem potvrdiť, že aj tento boj sa dá dotiahnuť do víťazného konca.

Keďže hier z Lovecraftovho univerza nie je veľa, tak som rád za tento počin, o ktorom viem že sa rodil ťažko a preto sú niektoré jeho nedostatky pochopiteľné. Na záver ešte odporúčam hru Conarium, ktorú som tu na DH tiež už okomentoval. Proste to beriem tak, že táto hra odštartovala moju osobnú "Lovecraftovskú éru", kedy budem čítať všetky jeho poviedky, novely a pozriem si zopár filmov. Samozrejme som aj zvedavý, čo prinesú dva diely hry Darkness Within.

Pro: Atmosféra, príbeh, striedanie žánrov, univerzum a zvuková stránka

Proti: Bugy, umelá inteligencia a slabší stealth

+29
  • PC 80
Herní výzva. Zapomenutý kousek. Ano, tenhle kousek mi ležel ve skříni asi rok. Ne a ne se k němu dostat. Těsně před vyhlášením výzvy se mi to povedlo. Byla by škoda to sem nezařadit, protože mám fakt radost, že jsem to pokořil. I když mě hra někdy dost vytáčela.

Mix žánrů. Adventurní prvky nejsou ve hře jen do počtu. Rozhovorů, sbírání předmětů a plnění rébusů tady jde překvapivě do hloubky. Některý rébusy byly i docela těžké. Fakt jsem nečekal, že téhle herní náplně tady bude dobrých 50 % hry a že to bude dávat smysl. Naopak stealth prvek prvek rozhodně není tak zábavný. Hra je v téhle části dost těžkopádná. Úprkové pasáže jsou ale výborné.

Na akci jsem si musel chvíli zvykat. Hrdinovy se pořád točí hlava sám nepřebíjí, nemá zaměřovací terčík a špatně vidí přes kouř výstřelů. Psychika hrdiny je celkově zajímavá věc. Kde jinde má vaše postava strach z výšek? Kde jinde může spáchat sebevraždu? Je to labilní člověk a celková atmosféra mu moc nepomáhá. Naštěstí jsou nepřátelé dostatečně debilní. Bohužel to občas kompenzují respawnem.

Příběh se může zdát propracovaný a hluboký. No, z dnešního pohledu to vypadá jako solidní klišé. Má to ale pěknou dobovou atmosféru. Je to špinavé a kruté. Místy dost nemilosrdné. Ve hře je spoustu záseků u věcí na které jsem mnohdy přišel náhodně. Savovat se dá jen na některých místech. Chcípal jsem a tápal hodně a dohrání mi způsobilo slušné uspokojení.

Pro: atmoféra doby, uvěřitelný hrdina, slušný mix žánrů, rybolidé

Proti: stealth pasáže, umělá inteligence, otravné záseky

+26
  • PC 95
100% nedavam z jednoho jedineho duvodu a tim je, ze sem ji jeste nedohral a to vinou prohnaneho bugu skoro na konci hry ktery zabranuje probehnuti pod sesouvajici se chodbou...
Ale jinak nemam prakticky zadne vytky...jako milovnik hororovych her sem byl lapen hned od zacatku. Pribeh inspirovany jednou povidkou od Lovecrafta nema chybu, atmosfera by se dala krajet a system psychickeho rozkladu osobnosti v podobe schizofrenii a jinych chorob je originalni a navic z toho pekne beha mraz po zadech ....a dalo by se jeste pokracovat

Pro: atmosfera, atmosfera, atmosfera, zvuky, hratelnost, system leceni a silene stavy

Proti: nekomu muze vadit zastarala grafika, ten proklaty bug ( i kdyz reseni je uz dlouho na svete )

+23
  • PC 80
Call of Cthulhu je hororová hra na motivy jeho výsosti H.P. Lovecrafta. A za sebe můžu říct, že jde o horor jako řemen. Jako soukromé očko se ocitáte v odlehlém rybářském městečku Innsmouthu a nikdo vás zde nevidí rád. A to, zda dojdete rozhřešení je podmíněno nejen vaší chatrné tělesné konstituci, ale i nestálé psychice.
O CoC se říká, že její grafika nestojí za moc (což je sice z jedné strany pravda, ale na druhou stranu je docela ideální pro navození strachu, neopomínejme, že jde o hru z roku 2004), je zabugovaná (za mě jsem se s příliš věcmi za dobu hraní nesetkal) a pak, že AI za mnoho nestojí (s tím asi s jediným můžu plně souhlasit).
Minimálně však pro atmosféru je všechno ostatní zadupáno do země. Ty pocity, když vás nedůvěryhodný hoteliér uvádí do pokoje (a pokud najdete jeho deník, pak poznáte proč), když vás ze spánku probudí měšťané, co si s vámi chtějí "pokecat", atd. atd.
Pro spoustu lidí je zde mínusů asi dost, hororových her dnes vychází spousta, ale minout tenhle klenot, byť zaprášený, by byla dle mého velká škoda.

Pro: hutná atmosféra, nepřátelé, ozvučení, systém zranění

Proti: AI, některé lokace

+22
  • PC 80
Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn! Iä! Iä! Cthulhu fhtagn!

(kompletná videorecenzia, kde rozoberám Lovecrafta, mýtus a samotnú hru: Youtube

Lovecraftove knihy mám veľmi rád, hlavne jeho neskoršie novely, v ktorých sa prvýkrát objavuje mýtus Cthulhu (aj keď termín mýtus Cthulhu Lovecraft nepoužíval). Prvú stopu o tomto mýtu by sme našli v poviedke Nyarlathotep z roku 1920. V roku 1926 napísal poviedku Call of Cthulhu a aj keď hra o nej nie je, oplatí sa prečítať. Hra sleduje príbeh novely z roku 1936 – Tieň nad Innsmountom. Lovecraft s poviedkou nebol spokojný, no ja som bol nadmieru – určite si ju prečítajte, odporúčam.

Túto hru považujem za jednu z najlepších hororových hier, ktorú som kedy hral. No kvôli bugom som ju nikdy nedohral - vždy sa mi v nejakom momente zasekla a nešlo pokračovať ďalej. Mal som verziu z GoGu, do ktorej som si nainštaloval neoficiálny patch 1.7, ktorý opravuje niektoré chyby, aby som už konečne mohol po toľkých rokoch hru dohrať – pretože oficiálne patche tieto problémy neriešia. Takisto som si zväčšil FOV na 85, pretože v základe bola hra strašne priblížená. A odomkol som si FPS na 60.

Príbeh tejto hry by som prirovnal k seriálu Game of the Thrones – nie kvôli zvratom ale pokiaľ autori mali z čoho čerpať, príbeh bol výborný. Ako náhle museli vymyslieť niečo sami, stala sa z hry hlúpa lineárna strieľačka a pritom na to nie je vôbec stavaná. V hre je veľmi málo lokácií, veľký čas sa pohybujete stále v rovnakých a stretávate stále rovnakých nepriateľov. Čo ma na začiatku bavilo – že hlavný hrdina komentoval každú jednu blbosť a s každým objektom ste mohli urobiť interakciu. Ako ste získali zbrane, komentovanie sa akosi vytratilo... samozrejme okrem otravného komentovania zavretých dverí.

Cthulhu je hratelnostne zo začiatku adventúra s dôrazom na exploráciu mesta, neskôr sa z nej stane puzzle escape hra, v ktorej musíte utiecť prenasledujúcim nepriateľom a na koniec si zastrieľate ako v klasickom lineárnom FPSku. Presný názov pre túto hru by bol FPHAS, čiže First Person Horror Adventure Shooter. Musím ale povedať, že ma bavil najviac práve začiatok v meste, kedy máte viac voľnosti, viac interakcie s NPCčkami a aj keď mesto nie je veľké, môžete ho voľne preskumávať.

Najlepšia a najlegendárnejšia časť je útek z hotela. Keď som ju prvýkrát hral, bol som doslova v šoku. Za krátky čas máte utiecť šialeným dedinčanom a pritom sa zabarikádovať a zamykať dvere hasprou. Pritom sa nemáte ako brániť, pretože ako správny detektív ste si nezobrali žiadnu zbraň. No o to je napätie väčšie. Aj po celý nasledujúci útek ste v podstate bezbranný a musíte využívať stealth, aby ste prekonali svojich nepriateľov. No nemáte žiadny HUD, ktorý by vás informoval o nebezpečenstve, ako to je u nových hier. Až neskôr vo väzení dostanete do ruky zbrane a odtiaľ sa z hry stáva v podstate horšia strieľačka.

Streľba je pritom celkom zábavná, hitbox nepriateľov niekedy funguje, no umelá inteligencia a chovanie nepriateľov v boji je na tom veľmi zle. Stačí sa im ukázať, dať si brokovnicu a počkať si za rohom dverí ako v starom Wolfensteinovi. A keď bežíte, ich muška je otrasná ako u Stormtrooperov. A najhoršie na tom je, že aj keď hru hráte na vyššej obtiažnosti, umelá inteligencia je rovnaká.

Čo sa týka hororovej zložky, Lovecraft čerpal z Edgara Allana Poeho – to bol jeho boh a studňa vplyvu. Aj v hre nie sú typické ľakačky, ktoré sú v každej hororovej hre (dobre no, zopár ich je). Autori vsadili na atmosféru, pocit neistoty a aj nepriatelia sú vedení v podobnom duchu – väčšinou ich nevidíte, len počujete. Celá hra je temná a má množstvo tmavých zákutí, v ktorých sa môže schovávať zlo a hlavná postava na temnotu a strach výborne reaguje. V Lovecraftových poviedkach sa postavy, ktoré sa stretli zoči-voči zlu a Veľkým starcom, dočista zbláznili, jednoducho stratili rozum. Aj v hre hlavná postava stráca príčetnosť – či už v prítomnosti Starobylých, mŕtvol, výšok či iného neidentifikovateľného zla. Vždy, keď sa dlhšie pozeráte na niečo nepríjemné, obraz začne byť rozmazaný a začne sa triasť kamera. Po čase počujete hlasy v hlave - to prichádza Jackova schizofrénia. Ak stratíte príčetnosť úplne, čiže sa z toho všetkého zbláznite, Jack sa môže v niektorých momentoch zastreliť.

„Myslím, že najväčším milosrdenstvom na svete je neschopnosť ľudskej mysle uvedomiť si v celej celistvosti všetko, čo v nej spočíva. Obývame pokojný ostrov nevedomosti uprostred temných oceánov nekonečna a nie je nám určené vydávať sa z neho ďaleko.“ „Obyčajné ľudské zákony a názory nemajú v obrom kozme žiadnu platnosť ani cenu.“ - Lovecraft
+22
  • PC 40
Moc rád bych k tomuto titulu napsal vychvalující komentář vyzdvihující výbornou atmosférů, snad jednu z toho mála her, ve které je možno pocítit strach nebo do jisté míry zajímavou hratelnost založenou na průzkumu dobře nadesignovaných lokací. Má to však jedno, a vcelku podstatné ale. Call of Cthulhu jsem všehovšudy rozehrál čtyřikrát za dva roky, a vždy jsem se dostal jen o malý kousek dále. Jednoduše jsem nedokázal akceptovat nepohodlné ovládání, zdejší obtížnost často zapříčiněnou checkpointy a především tím, když se hráči do rukou dostala zbraň. Tuhost nepřátel nebo snad neúčinnost palných nástrojů tak dokáže snadno zastínit ty pozitivní prvky, kterých je i tak ve hře nadmíru. Přiznávám, hra porazila tentokrát mě.

Já už jsem nad dílem Headfirst zlomil hůl, ale jeden moment – probuzení v hotelovém pokoji s následným adrenalinovým úprkem si budu pamtovat ještě hodně dlouho. Pokud ale zdejší pravidla akceptujete, věřím, že se dostaví podobný zážitek jako například u Vampire: Bloodlines, které jsou CoC v jistém směru podobné.

Pro: atmosféra (jedna z nejlepších v pc hře), začátek (do 4. kapitoly), syrová grafika, zvuky

Proti: hratelnost, nepřátelé (jejichž likvidaci bych klidně vynechal), ovládání

+19 +22 −3
  • PC 80
Call of Cthulhu je hororová adventura smíchaná s akcí. Hra bohužel obsahuje několik bugů. Přes výpadky zvuku až k padání hry. Kvůli bugu jsem hru nemohl dohrát, takže jsem se na konec musel podívat na net. Bugy dokázaly naštvat ať již zmíněným nedokončením hry, tak i občasným vypadáváním hry - nebylo zrovna příjemné začínat od posledního savepointu znovu a znovu. Nechme prozatím zápory být a podívejme se na kladné vlastnosti hry. Hra je po celou dobu velmi atmosférická. Nejlepší momenty hry zažijete v prvních misích, tedy v Bostonu a v Innsmouthu. Tyto lokace jsou nejatmosféričtější z celé hry. Ne, že by následující mise byly slabé, naopak jsou stále velmi atmosférické, ale na kvalitu úvodu nedosahují. Příjezd do Innsmouthu je skvělý, všichni ti zdejší obyvatelé, kteří sice vypadají divně a jsou arogantní, ale nečekali byste, že vám půjdou po krku. A právě, když jste si šli lehnout do místního hotelu a vzbudí vás halucinace, ve které vidíte, že k vám míří obyvatelé a chtějí vás zabít, hned se všechno mění a z vás se stává uprchlík. Tato část hry je podle mého názoru ve hře nejlepší. Postupně přicházíte na to proč vás vlastně chtějí zabít a odhalujete historii tohoto ponurého města. Jakmile utečete z Innsmouthu hra již trochu ztrácí a postupně se vám na další cestě zjevují obludy. Ty mně zde na rozdíl od jiných her nevadily, protože vás na ně hra lehce upozorní už na začátku a do hry se celkem hodí. Dobře udělány byly i závratě, když jste se podívali z výšky, zrychlené dýchání při honičce, zkrvavený nebo mlhavý obraz při pohledu na obludu či třesoucí se ruce při dlouhém míření. Jak jsem již napsal jedná se o adventuru smíchanou s akcí. Zatímco v adventurní části musíte tradičně luštit logické hádanky, otevírat sejfy, v té akční není nouze o zběsilé honičky, střílení a bodání, ale taky o opatrné plížení.

Pokud si myslíte, že se u CoC budete bát, pak jste na omylu... jistě nepříjemné mrazení v zádech při odsouvání skříní a zavírání západek u dveří z důvodu, abyste zpomalili gaunery mít budete, ale na nějaký horor zapomeňte. Příběh je poutavý, intenzivní a zajímavý a nic špatného k němu nemám. U této hry se kritizuje grafika. Mně osobně nijak strašná nepřišla - ano na rok 2006 to mohlo být lepší, ale žádná katastrofa to není. O dost horší mi přišla umělá inteligence, kdy se nepřátelé netrefili ani z metru, nebo když jsem se od nepřátel o pár kroků vzdálil a přestali mě pronásledovat. Délka hry je slušná a obtížnost taky, kdybych se občas nepodíval do návodu neměl bych šanci se dál dostat.

Kolem a kolem nevím co bych o hře dál řekl. Jedná se o velmi povedenou adventuru a průměrnou akci s hutnou atmosférou a povedeným příběhem. Musím říct, že kdyby tvůrci hru lépe vyladili, případně by vydali nějaký opravný patch, hra by se stala ještě o třídu lepší.

Pro: atmosféra, příběh, mix adventura + akce

Proti: umělá inteligence, bugy

+16 +17 −1
  • PC 60
Když se nějaká hra odehrává v tak sympatickém universu, jako je to Lovecraftovo, nadšenecký úhel pohledu ve mně často upozadí ten kritický a při výsledném hodnocení pak bývám méně náročný, než kdyby tomu tak nebylo. Pokud se samozřejmě nejedná o jasný propadák, který si naopak za prznění předlohy ještě vyslouží pár nadávek navíc. DCOE mě ale svou jedinečnou podivností přiměly ke zcela odlišnému přístupu.
Nejsou jednoznačným zklamáním ani rouhačsky neuráží Lovecraftovu památku, ale jsou celé tak prolezlé nějakým téměř nepochopitelným, hratelnost otravujícím slizem, že jsem se musel neustále soustředit na různé rozvratné detaily, místo abych se mohl nechat jen unášet celkem.

Největším problémem hry je její přeplácanost. Autoři měli zjevně (jindy jinde celkem chvályhodnou) potřebu vytvořit něco víc než průměrný FPS a snažili se jeho klasické pojetí neustále něčím „obohacovat“. Výsledek je ale křečovitý a působí vynuceně. „Tak co tam dáme teď, hoši? Už jsme se plížili, utíkali beze zbraně, zdrhali v autě alá Call of Duty, ňáký puzzly jsme řešili, z děla jsme stříleli, v krytu jsme se taky bránili. No tak tam dáme třeba hopsání po prknech v hořícim baráku. Tak jo. A jak to odůvodníme ve scénáři? To je jedno...voni to nepoznaj.“ Jenže...poznaj. Právě scenáristická neohrabanost dělá z rozmanitosti hry jen přeplácanost. Scénář tu má zhruba tu funkci, aby nějak odůvodnil posun od jenoho typu akce k druhému. A ani to se často nedaří. Jeden z největších scénáristických omylů, co jsem snad kdy viděl, byla situace, kdy jsem v komůrce správce hotelu našel rozházené kusy lidských těl a deníček, ve kterém si tento úchyl zaznamenává, jak s kamarády masakrují spící hosty, což zjevně hrdinu příliš vyčerpalo, protože se záhy rozhodl, že už si půjde lehnout. A následovala akční scéna úniku z pokoje, kam se za ním dobývali raubíři se sekáčky na maso... a běhání po střechách a tyhle věci. Hm. Úvodní pasáže, ve kterých hráč nedisponuje žádnou zbraní jsou sice atmosferické (později se ze survival hororu stane rambiáda), ale také dost těžce opodstatnitelné. Všude okolo se povalující kuchyňské nože a podobné předměty jako potencionální zbraně zřejmě nefungují. Tento úkol zastane až časem nalezené, k zabíjení ukuté páčidlo. A pak zase ještě chvíli trvá, než pan detektiv vypátrá někde o zeď opřenou brokovnici, protože ty, kterými oplývají padlí nepřátelé, mu asi nějak nevoní. A hlavně spolu se svými majiteli dvě vteřiny po smrti kamsi zmizí. Z nepřátel tedy nepadá nic a v dohromady s jejich otravným respawningem tu tak máme další „vylepšení“ hratelnosti. Stejně bych jim ty respawningy v singleplayerových hrál zakázal. Nevím, kdo a proč to vymyslel. Ale zasloužil by.

Co se týče netradičního systému zranění a jejich ruzného „hojení“ i přímého vlivu psychického vypětí na rekovo vnímání, zaslouží si autoři spíše pochválit, nicméně i zde se objevují různé mouchy. Největší z nich je asi fakt, že při každém druhém seskoku z dvoumetrové výšky si hrdina způsobí tři otevřené zlomeniny nohou. Alespoň, že si je zase dokáže zahojit nějakými zpevňujícími tyčinkami.

Grafické zpracování není špatné, ale zaujme spíše zobrazováním různých fantasmagorických tvorů a prostředí než kdovíjakou vymazleností. Výtvarná stylizace mi připomínala deskový Arkham Horror, který ale vyšel později, takže inspirace byla asi spíše opačná. Každopádně jsem to uvítal. Zvuková stránka hry je taková nijaká. Hlavně věčně stoický hlas hlavního hrdiny vyznívá v různých vypjatých situacích dost podivně.
Svatou trojicí debility je kombinace způsobu ukládání, nemožnosti přeskakovat jakákoli videa a divného ovládání. Ve hře lze k ukládání používat pouze save pointy (plus se sama ukládá na konci kapitol), které jsou většinou přítomné na místech, před kterými absolvujete pětiminutové bloudění, zakončené soubojem. A když ho prohrajete (není to težké), bloudíte znovu. Není rovněž těžké si domyslet, jak zábavné je sedmé sledování stejného videa. Zvláště ta nejdelší, která uvádějí kapitoly, vám správně „uvíznou v paměti“. Hra se samozřejmě ukládá před nimi a po nich dost často vpadnete rovnou do akce. A když se vše zrovna daří, díky podivně citlivému ovládání zase třeba prostě spadnete ze skály.

Celé to také nějak ne a ne skončit. Když už se zdálo, že tomu tak je, přišlo zase další „finální“ video. Žádné další výrazné dojmy (až na znechucení z množství bugů) ve mně exkurze do Innsmouthu a jeho periferií nezanechala. Co si pravděpodobně budu pomatovat nejdéle, je vztek a sprostá slova, která mě na mých cestách neustále provázela. Což k pozitivnímu hodnocení úplně nestačí.
+16 +17 −1
  • PC 95
Jednoznačně jedna z nejlepších her, které jsem kdy hrál. Paradoxně celkem strohá grafika přispívá k výborné, ponuré a strašidelné atmosféře hodné povídek H. P. Lovecrafta. Zamrzí snad jen bug v poslední misi, kde vždy zemřete a musíte použít cheat, aby šla hra dohrát. Nicméně i přes tento průser hru považuji za opravdu skvělou.

Pro: Příběh, atmosféra, postavy, strohá grafika

Proti: Bug v poslední misi

+15
  • PC 70
CoC:DCotE jsem začal zhrát zhruba loni kolem vánoc... k jeho dohrání jsem se dokopal až teď, skoro po třičtvrtě roce. Sice má atmosféru místy vážně geniální a většina adventurních a stealth úkolů byla vážně super, jenže co na tom když čas od času přišlo totálně hluché místo ve kterém jsem se ke hře třeba měsíc nevrátil, bez pročítání návodu to párkrát taky nešlo a půlka "stealth" míst se dala prostě proběhnout, protože nepřátelé jsou neschopní, netrefí se ani z metru (doslova) a nepronásledují vás dál než za jeden roh, nebo proto že se dostanete ke zbraním a tudíž se hororová survival-adventure změní na Quake.

A to raději nemluvím o "Bethesďácké" technické stránce a pár nasíracích hopsačkově-utíkacích závodů na čas... (outro se mi kvůli bugu zobrazilo jen ze třetiny... ale už nemám sílu ten závěrečný běh v hroutící se jeskyni opakovat po dvacáté)

Jinak řečeno - velmi kvalitní horor, který má ale nehorázně velké množství nedomyšleností, nedodělků a chyb.

Pro: vynikající atmosféra s opravdu velmi infarktový mi okamžiky, adventure prvky, halucinace hlavní postavy

Proti: bugy, místy příliš akční, dementní AI, závody na čas proběhnutelné jen na milimetr přesně v kombinaci s nepříliš šťastně rozmístěnými savepointy

+14 +15 −1
  • PC 80
Nejprve bych rád předznamenal, že mě Lovecroftova tvorba téměř vůbec neoslovila; z těch cca šesti povídek, co jsem četl (mezi nimi i Volání Cthulhu či Stín z hlubin času), se mi opravdu líbila jediná (Hrůza v Dunwichi tuším) a při tom jeho pedantském popisování každého nepodstatného detailu, včetně třeba naprosto zbytečných souřadnicových koordinátů, nudných a předlouhých odstavců-seznamů (např. neznámé prehistorické fauny, který beztak L přepisoval z encyklopedie) či směšných popisech vůbec (pterosauři vynášející ohromné kamenné bloky do výšky) bych i pochyboval o literárních kvalitách...

To jen tak naokraj; v každém případě jsem se tím nenechal odradit od hraní Call of Cthulhu (i když námět je zase z jiné povídky a s tou původní to má pramálo společného) a dokonce bych nyní řekl, že se tvůrcům podařilo z celé Lovecraftovy tvorby vytěžit maximum. Že jsem se nebál tolik, kolik bych chtěl a čekal, je už věc jiná, kterou bych vzhledem k tomu, že jde o silně individuální záležitost, autorům tolik nevyčítal. Že je však dost silných herních momentů zabito tím, že musíte určitou pasáž opakovat pořád dokola, bych už za zápor rozhodně považoval. A to zejména kvůli náhle zvýšené obtížnosti související s proklínaným designem, kdy na některé situace zkrátka nemáte šanci na poprvé adekvátně zareagovat tak, abyste je přežili či z důvodu - přinejmenším v mém případě - místy docela častého padání hry.

Co se mi líbilo, byl interface, tedy jeho naprostá absence spolu s fungováním zbraní. Na druhé straně ale zase leží fakt, že mrtvým nepřátelům brát zbraně ani munici prostě nemůžete (navíc těla hned mizí) a místo toho ji sbíráte všude kolem (stejně jako lékárničky, které se poflakují i na opravdu nečekaných místech; i když v tomhle směru se pravda jedná o FPS standard). Efekty deformovaného obrazu jsou dobrý nápad, nicméně mi často přišly přehnané a přímo mě štvaly ve chvílích, kdy ve scéně nebylo nic tak strašného a já se potřeboval soustředit na nepřátele. Pominu-li pak AI, je akční stránka hry docela ucházející, stejně ale zamrzí, že hra končí jako každá jiná FPS (tzn. ultimátní puškou skolíte ultimátního bosse), zvlášť, když za nejlepší část hry považuji úvod a taky jsem dost doufal, že v podobném duchu se bude nést i zbytek hry.

Problém asi je, že jsem po tolika ohlasech čekal "nejstrašidelnější hru všech dob" a dostalo se mi jen velmi atmosférické střílečky s dosti sporným designem a několika nepříjemnými bugy. I přes všechny ty výtky je však Call of Cthulhu dobrá hra. Jen zkrátka nenaplnila má očekávání.
+13 +16 −3
  • PC 60
Pocity po dohrání jsou jednoznačné - zklamání a lehké naštvání. Přitom první část hry je naprosto parádní - chybějící HUD, zajímavý systém léčení, skvělý dabing, postupné Jackovo pátrání nasáklé atmosférou a to platí i pro následující stealth část. Jenže jakmile poprvé získáte zbraň, tak se hratelnost začne hroutit jak domeček z karet, díky třem faktorům. První je design úrovní. Hra odmíta v některých částech absolutně radit, kam dál a díky tomu jsem zmateně pobíhal po úrovni, aniž bych věděl co mám dělat. Snaha najít si jiné řešení(protože nevidíte to vývojářovo) je potrestána smrtí. Druhý je kontrast častých výpadků AI nepřátel s jejich neomylnou přesností střelby. V jeden moment dvakrát do nepřítele vystřelíte a on nereaguje, v druhý se pokusíte přeutíkat místnost a z nejvzdálenějšího kouta se do vás těžce trefí. Třetí jsou situace, kdy záleží na vaší rychlosti jinak vás čeká rychlá smrt. Ve většině případů nemůžete zareagovat, protože nevíte ani co se děje. A tak to opakujete a opakujete a opakujete...

I přes nesporné klady na mě Call of Cthulhu působí příliš rozpačitě.

Pro: atmosféra, chybějící HUD, adventurní část, dabing

Proti: level design, chvílemi skomírající hratelnost

+13
  • PC 70
Tahle hra je zatraceně zvláštní dílo. Ačkoliv mnohé její ingredience mi svou hořkostí rozhodně nesedly, celkové pošušňáníčko je zcela výjmečné. Výjmečnost bohužel ale nezaručuje výbornou chuť.

Nejdříve ale k tomu šťavnatějšímu. Tato hra si (pokud vím) vysloužila pověst jedné z nejatmosféričtějších a nejděsivějších her poslední doby. I když je takové tvrzení kapku přehnané, hra si velmi hutnou atmosféru udržuje od začátku do konce a nenechává hráče vydechnout, a párkrát mě rozhodně velmi příjemně zamrazilo v zádech (obzvláště v poslední kapitole, kdy jsem již ozbrojen vstoupil do velké jeskyně a všiml jsem si, že z druhé strany si to mým směrem šine trojice velmi rychlích a silných potvůrek - žádná hudba nehrála, žádný zvuk se neozýval, bylo to jen mé vědomí, že se s nimi setkám a že oproti mě mají nemalou výhodu. Člověk by nevěřil, jak něco tak prostého dokáže vyděsit.). Atmosféra je hustá a dýchá hráči na záda v každé části hry, ovšem tou nejpůsobivější částí je nepochybně samotný prolog hry - To jsem nevěděl, co mě čeká a co hra skrývá v rukávu a určitě jsem nečekal, že již na začátku se mi dostane takových obrázků, jako rozpáraný člověk s všemi jeho vnitřnostmi konzervovaných kolem po místnosti.

Ačkoliv level design pokulhává, většinou je herní svět sofistikovaný až až a byla radost se jím procházet. A když už se hráč musí trmácet méně příjemným prostředím (Marsh Refinery), ihned v další kapitole mu to hra bohatě vynahrazuje (Esoteric Order of Dagon). Pochvalu si zaslouží i skutečnost, že jsem ani jednou nezabloudil natolik, abych hru proklel do třetího kolena. Až na poslední kapitolu (která se odehrává v docela komplexním jeskynním systému) je hra vlastně silně lineární a povětšinou ani nenabízí více než jednu cestu, kterou se vydat. S klíčovými předměty se to taky má poměrně klidně, neboť docela silně září a tak jasně vyčnívají a doslova skáčou od oka.

Obtížnost je na Private Investigator (nejtěžší možná volba při prvním hraní) více méně průměrná a na tom mají velkou zásluhu občas velmi neshovívavé savepointy. Mít možnost ukládat kdykoliv, obávám se, že by se obtížnost dala nazvat téměř absurdní. Proč? Protože nepřátel je všude pomálu a ačkoliv jsou to takoví šťastlivci, že vás leckdy z deseti metrů s Revolverem trefí při pohybu tak, že to odnese každá část vašeho těla, jsou to neskutečně pomalí, slepí a hluší lehce degenerovaní přisránci. To způsobuje jednu roztomilou věc, která prakticky zabíjí klíčový hratelnostní prvek hry - přestřelky jsou nudné. Za to částečně může i prapodivný pocit ze střílení a Jackova těžce neklidná ruka a neschopnost automaticky přebíjet, ale největší vinu na tom mají oni nepřátelé. Přinejmenším jsou ale takové přestřelky často alespoň velice komické - Když v jedné místnosti pochodují tři takoví živáčci a jednomu udělíte krásný headshot (což dá kvůli šílenému míření fakt zabrat), zbylí dva to buď zcela ignorují, nebo se na padlého parťáka jen natočí, chvilku tak zírají a pak pokračují v chůzi. Dalším takovým případem je, když mě honí skupinka nepřátel a přímo před nimi vlezu do díry v podlaze a oni hned na to "Where did he go? Search everywhere!". Jejich hlasy na komičnosti jen přidávají. Myslím, že k vytvoření obrázku o AI by to stačilo.

Co se hádanek týče, a na ty jsem se těšil nejvíc (konec konců ta hra má být především adventura), jsem těžce zklamán. Pokud mě paměť nešálí, ve hře jsou dohromady tři nebo čtyři trezory, ke kterým je třeba zjistit kombinaci (řešení je ve všech případech do očí bijící), a jedno jediné puzzle, kdy bylo třeba zjistit, v jakém pořadí stisknout jistá tlačítka (řešení je opět do očí bijící, i když již ne v tak silné míře). No, na adventuru kurevsky slabý výkon. Vlastně z toho mám takový pocit, že bych si hned dovolil oficiálně prohlásit, že tahle hra je víc než cokoliv střílečka a jako taková selhává, páč střílení není švanda, je divný, těžko se na něj zvyká...vlastně to na mě působilo, jakoby tvůrci sami nevěděli, jak tu hru vůbec míní kategorizovat. Možná toužili založit zcela nový žánr. Mohl by se ve zkratce nazývat "no brainer adventure first person shooter not intended to be called a shooter". Ve zkratce.

S postavami jsem taky měl problém. Kdesi jsem četl, že bude zapotřebí klábosit se všemi postavami, takže jsem čekal, že jich bude patřičné množství a že každá bude unikátní a řekne mi něco jiného. No, to jsem byl naivní. Vlastně pouze na začátku první kapitoly se po ulici prochází asi pět šest chlápků a všichni vás při pokusu o kontakt okamžitě pošlou do řiti. No, to teda čumím. Bejt poslán do míst, kam slunce nesvítí, od pěti různých lidí naprosto stejným způsobem, to je sakra důležitý pro vývoj děje a pochopení příběhu. Větší problém jsem ale měl se svou vlastní postavou, Jackem. Fakt jsem se s ním mermomocí snažil nějak sžít (což by díky perspektivě, změn chůze a vidění při zranění a cutscénách viděných z vlastních očí neměl být výraznější problém), ale ne a ne se mi to podařit. Myslím si, že to bude tím, že Jack je neskutečně nezajímavý člověk bez špetky charakteru, bez jakékoliv výrazné vlastnosti, zkrátka a dobře je to postava postrádající i tu nejmenší známku osobnosti. Většinou se u něj neprojevují ani emoce. Jo, tu a tam lehce zvedne hlas, když ho někdo do něčeho nutí proti jeho vůli, ale stejně to potom udělá, samozřejmě. O vedlejších postavách se moc zmiňovat nebudu, stejně si z nich pamatuju velký kulový.

Uzdravovací systém, jakkoliv je originální, mě vesměs hlavně vytáčel, na čemž má svůj podíl viny opět Jack. On je totiž neskutečně zranitelný slaboch. Pro představu, Jacka někdo dvakrát střelí z bouchačky, Jack z toho má zlomeniny na obou nohách i rukách, má poškrábaný hrudník a ještě to schytalo oko. Půlka léčivých zásob v prdeli. Nebo, Jack spadne z dvoumetrové výšky a zlomí si obě nohy, pročež šíleně zpomalí. Fajn, chápu, má slabší kosti, ale když v takové situaci postrádáte potřebné položky lékáren, půl hodiny se tak dokulháváte vpřed, cestou ani lékárna, ani savepoint, a po té půlhodince na vás vybafne nějaký mrzák s pistolí, jednou vás střelí a tím vás dorazí. Umíte si představit ten výbuch zuřivosti, že jo?

Co by hře neskutečně bodlo je nějaká ta menší nápověda. Ačkoliv hra nění nějak zákysová, hráč nějak moc nebloudí a tak vůbec, sem tam musíte něco udělat a jednoduše nemáte nejmenší tušení, co nebo jak. Jelikož si nechci až moc začerňovat mysl, nebudu v paměti pátrat po každé takové situaci, ale zcela jasně se mi vybavují dvě - jednou mě týpek na lodi poslal pro lékarnu, že prej to šeredně schytal, tak směle vyrazím na místo, kam mě poslal, kde se rozhoupe a rozostří mé vidění, což ale nijak neubírá na zářivosti klíčových předmětů, takže jsem snadno rozpoznal lékarnu na posteli. Seberu jí, přinesu ji onomu týpkovi, ten mě ale znova pošle na to stejný místo. Nechápavě reloaduju poslední uložení a zkouším to znova. Nakonec se ukáže, že lékarna pro něho vypadá nejen úplně jinak, ale ani nijak nezáří. VŠECHNY předměty, které musíte nebo můžete sebrat, v téhle hře září, ale zrovna lékarna pro tohohle chlápka zářit nemůže. Upozorní na to hra? Ale jistě že ne. Druhý takový případ se mi stal blízko konce hry, kdy jsem se převtěloval do ožábrených potvor, páč umí dobře skákat a tak jsem přes ně dosahoval pro Jacka nedosažitelných míst a tam měl aktivovat páky ve formě rybích hlaviček. VŠECHNY páky se ve hře aktivují akčním tlačítkem, ovšem v tělech těhle monster nikoliv. V tělech těhle monster se páky aktivují útokem. Upozorní na to hra? Ale kdéže, proč taky.

Jak jsem tak hru hrál, přišla mi vcelku dlouhá, ale konečné statistiky ukázaly zoufalých pět hodin a půl hracího času. Moc se mi to nepozdává, zdá se mi, že do tohohle času jsou započítané pouze úspešné pokusy všech částí od každého savepointu.

Navzdory všemu nepříjemnému a všem nervům, které jsem u hry ztratil, musím ale udělit poměrně vysoké hodnocení, protože se opravdu jedná o velmi pohlcující a ryze horrorový zážitek. Jo, technicky se jedná o velmi chabou práci, v podstatě žádný herní mechanismus nefunguje správně ani na 70%, ale...něco na tom prostě je. Solidním tahákem je určitě i slušný příběh, který ale asi neosloví ty, kterým tahle mytologie nepůjde pod vous (jako mě). Chtěl bych napsat ještě něco, ale momentálně mě nic nenapadá. Snad jen, že ten notorický útěk pod padajícími balvany na konci hry mi nedělal sebemenší problém a udělal jsem to na druhý pokus (bez cheatu).

Pro: Výjmečnost, atmosféra, děs, level design, hudba, kvalitní příběh

Proti: V podstatě všechno ostatní, což se ale s přimhouřenýma očima dá lehce snést ve jménu toho dobrého na této hře, příběh se nebude líbit každému

+13 +14 −1
  • PC 60
A to to začalo tak krásně...
Tahle hra měla veškerý potenciál na to, aby se zařadila mezi moje srdcovky - skvělý příběh, zajímavé postavy, špičkovou atmosftéru, pěkné prostředí, nápadité puzzly...
A to až do chvíle, než se hráči dostaly do ruky zbraně. Celá část až po útěk z Innsmouthu je přitom úžasná - a to vlastně i ta část se zbraněmi, hlavně díky tomu, že ještě pěkně doznívá napětí z předchozích částí...
Ale pak to jde do háje, atmosféra (až na pár vybraných momentů) v čudu, postavy náhle o ničem, prostředí fádní a puzzly se náhle měni na "utíkej pro tohle a použij to na tohle a pak utíkej pro tamto".
Výborná atmosférická horrorová "adventura" se náhle mění na plytkou rádoby-horrorovou střílečku. Jediné, co to pak drží nad vodou je příběh.
Kdyby alespoň ta střílečka stála za něco, ale hráč prostě musí trpět nepřáteli, jejihž AI snad okopírovali z DOOMa...

A co je horší je zpracování ztrácení "sanity" - hloupé rozplznutí obrazovky, možná semtam nějaké šeptání, občasný skok do blázince...:(
Tvůrci snad ztratili představivost! Kde jsou nějaké pěkné halucinace? Písmo, které náhle "teče" po stěnách nebo jen tak vzduchem? Kde jsou nějaké pořádnější "hlasy", které by hrdina náhle slyšel!? Nebo třeba náhlé zjevení cesty ve stěně, která tam není? Tohle jsou věci, které mě na tohle téma napadly v tento okamžik! Ztráta zdravého rozumu je věc, která jde zpracovat tak nádhernými způsoby, tak proč to takhle zvorat?

Opravdu, po "útěku z Innsmouthu" šla celá hra do háje a dohrál jsem ji jen ze zvědavosti ohledně příběhu. Škoda, věčná škoda.
A to ani nezmiňuju bugy.

Pro: Příběh, atmosféra až po útěk z Inssmouthu

Proti: Téměř všechno od útěku z Innsmouthu, bugy, zpracování ztrácení zdravého rozumu, spousta nevyužitelného potenciálu

+13 +15 −2
  • PC 85
Výborná obskurní záležitost,která není moc k vidění.Grafika není špičková,zato náležitě koresponduje s povahou hry.Psychycky narušený hlavní hrdina celkovou atmosféru a ponurost jen podtrhuje.Pro mě tato hra byla veliké a hlavně příjemné překvapení.Není tam v podtatě k nalezení nic,co by už nebylo vidět někde jinde,ale dílko je to velmi osobyté a já ho mohu všem vřele doporučit.

Pro: Nálada hry,originalita,atmosféra,hlavní hrdina(zbabělec),fiflající obyvatelé městečka

Proti: Oproti jiným hrám zastaralejší grafika,jinak není co vytýkat.

+12
  • PC 40
Skvělý začátek, bohužel později frustrující hratelnost kvůli špatně rozmístěným save pointům a někdy i zastaralému level designu. Respawn nepřátel, technické nedostatky jako bugy nebo nemožnost taskovat. Skvělý příběh je tak sražený otřesným herním provedením. Velká škoda.
+9 +10 −1
  • PC 80
Nejspíše budu opakovat to, co už se zde psalo. Skvělá akční adventura, která vás dokáže vtáhnout díky skvělému příběhu a temné atmosféře. Jediné nevýhody na hře je pár bugů a grafika, která mohla být o něco lepší.

Pro: Geniální příběh, atmosféra

Proti: Grafika, občas bugy

+7 +9 −2
  • PC 90
Geniální scéna útěku z hotelového pokoje. Vše ostatní je běžná FPS. Chvílemi hororová, chvílemi prostě obyčejná. Není třeba mít rád Lovecrafta, není žádoucí chtít horor, je fajn zkusit si tuhle hru až do konce, pokud vás bude bavit první 2-3 hodiny.
-3 +5 −8