Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Po vcelku obyčejných, ale veskrze kvalitních dvou dílech Brothers in Arms přišlo pokračování, které jednoduše předčilo všechna má očekávání. Jedná se o špičkovou taktickou válečnou akci, která dle mého názoru v mnohém předčí i vyhypované tituly poslední doby, jako jsou CoD Black Ops či Crysis 2.

Minulým dílům jsem vytýkal slabší příběh. Ten ve trojce velmi mile překvapil. Lehce navazuje na předchozí dění a celé je to vyprávěno retrospektivně, tzn. se střídají různá období. Jedno ale mají společné, vše se odehrává až po skončení druhého dílu. V ději je tak docela zmatek, ale jednotlivé animace jsou podány tak neuvěřitelně, že mi to vůbec nevadilo. Jednotlivé cutscény jsou dlouhé, promyšlené a nádherně naanimované. Dabing a zvuky jsou rovněž výborné. Hra ode mě získává zvláštní cenu a to jest za nejkrásnější oči herních postav. Jednotlivé modely vojáků jsou skvělé, ale ty oči jsou jedinečné a neznám hru, který by v tomhle ohledu vypadala lépe.

Grafika jako celek je super. Textury jsou ostré, nasvícení výborné a kapitola sama o sobě je úžasná voda. Každá mise má jiné nasvícení a tedy i naprosto jiné vyznění. Celá ta nádhera se mi hýbala naprosto plynule na plné detaily se zapnutým vyhlazováním v rozlišení 1920x1080. Drobné záškuby jsem zaznamenal pouze v jedné misi, která se odehrávala v hořícím městě, což dokážu pochopit.

Hratelnost prošla razantními změnami. Za prvé jsou zbraně konečně přesné a za druhé je do hry implementován systém krytí velmi podobný tomu z Gears of War. Jakmile se hráč připlácne za nějakou překážku, hra se přepne do 3d person režimu. Proto bych tuhle pecku řadil spíše mezi akce z třetí osoby, jelikož z pohledu vlastních očí hráč stráví jen minimum času. Hra se tak ani moc hrát nedá, protože nekrytí jste během pár chvil mrtví. Zejména na vyšší obtížnost je krytí nezbytné. Tento styl hry mi naprosto sednul a bavil jsem se královsky od začátku až do konce.

Oproti předchozím dílům je vylepšená fyzika, která hře dodává až neskutečný pocit ze střelby. Tentokrát už dřevěný plůtek nepůsobí jako ocelový kryt. Jakmile vás za ním nepřítel zmerčí, rozstřílí vaše krytí na jednotlivé třísky a to doslova! Rovněž se dají ničit některé objekty, a pomocí granátů či bazuk, pytle s pískem. Při nějakém zajímavém zásahu (headshot, double/triple/whatever kill) hra zpomalí záběr a nechá hráče pokochat se létajícími končetinami nepřátel. Třetí díl BiA je oproti předchůdcům o mnoho brutálnější a velmi to přispívá k atmosféře, a tedy nejde o nějakou přehnanou prvoplánovku jako v případě Soldiers of Fortune.

Dále musím pochválit geniální systém uzdravování. V základu se jedná o klasický autohealing s tím, že červený indikátor znamená „nebezpečí“, nikoli „zranění“. Pokud tedy obrazovka zčervená, je hráč v nebezpečí a je doporučeno někam zalézt, jinak hrozí smrtící kulka. Super nápad, jen je trochu nelogické, že nepřítel netrefí prakticky nic, pokud se zrovna hráč neproducíruje uprostřed bojiště.

Jako poslední věc zmíním skvělé tankové a sniperské jednohubky a velice atmosférickou misi v sanatoriu.

BiA Hells Highway je špičková válečná akce, kterou by byl hřích minout. Nejlepší válečný zážitek poslední doby. 95%

Pro: atmosféra, animace, zábavné přestřelky, systém krytí a léčení, nádherná a velmi plynulá grafika, modely postav a hlavně jejich OČI!

Proti: nic významného, snad jen že Spojenecká AI má občas sebevražedné sklony

+22
  • PC 90
Tak tedy konečně hra pokořena a tak je na čase zase po delší době napsat nějaké své postřehy. Už podle mého hodnocení asi tušíte, že moc kritiky zde nezazní, ale začneme hezky popořádku.

První dva díly taktéž vlastním, ale po cca 4 nebo 5 misích jsem je uložil k tichému spánku. Hlavním důvodem byla přesnost zbraní, která byla vážně frustujicí, což v tomto díle už je naštěstí minulostí.

Opět se zhostíme postavy M. Bakera, který se nyní s četou, přesunul od Normandie do Holandska, které je vážně nadesignované úchvatně, tedy pokud se bavíme hlavně o exteriérech.

Vašě četa je opět rozdělena na několik skupin podle jejich specializace ( MG tým, Assault tým, Base of Fire tým... ) a rozkazy k přesunu či k útoku opět zadaváte jednim klikem svou myší.

System krytí zde funguje fantasticky a rozhodně ho považuju za jeden z nejlepších, který jsem u hry do těchto chvil viděl a to že vetšina se po střelách nebo granátech realisticky rozpadá, považuju za takovou sladkou, ale zatraceně chutnou oblohu.

Příběh je kapitolou samou pro sebe a takovou jízdu jsem opravdu ve válečné hře ještě nezažil. Vtipné scénky u kterých jsem se několikrát ze srdce nahlas zasmál, střidají dramatické a prostě to tvůrcům sežerete i s navijákem. Určitě mnoho fanoušku celé série ocení, že se zde objevuje i jakási návaznost na předešle díly. A jen za outro hry jsem k celkovému hodnocení na tvrdo 5 procent přidal.

Jednu výtku bych měl k použivání granátu, kde se semnou zdejší systém použití moc nespřátelil a do některých kulometných hnízdeček jsem jich musel naházet i vícero, než jsem se konečně trefil, ale určitě to je o zvyku. Druhý a opravdu poslední zápor mám k tankovým misím, které mi moc k srdci nepřirostly a rozhodně se dalo na této fázi hry trochu zapracovat, hlavně co se týče destrukce prostředí.

Multiplayer jsem moc příležitostí vyzkoušet nedostal, důvodem jsou internetové servery, kterých mimochodem není vůbec hodně a jsou navíc šíleně zapingované. Dle ohlasů známých však je táto fáze hry strašně odfláknutá a zamrzí i absence cooperativního módu, kterým se hrdě pyšnily oba předchozí díly.

Pro: Příběh, Dabing, Opravena přesnost zbraní, Systém krytí se zničujicími se kryty, Exteriéry.

Proti: Použivání granátů, Pokulhavajicí tankové mise, Chybí cooperativní multiplayer.

+14
  • PC 95
Stříleček z období druhé světové je už mnoho, ale Gearbox opět dokázali stvořit originální a parádně hratelnou hru. Příběh je zde opravdu propracovaný a na konci mě až úplně dojímal, protože krásně zpracované postavy se svým vynikajícím dabingem mi vytvořili iluzi domácího kina a seriálu něco na způsob Bratrstvu Neohrožených.

Hratelnost se oproti předešlým dílům hodně změnila, už je zde lepší míření a dá se dokonce i ztrefit z velké dálky. Díky této hratelnosti se dá teoreticky hra dohrát bez svých týmů, protože stačí se zakempit někde za barikádu a s pomocí třetí osoby a přiblížení se dali všichni nácci odsnajprovat s M1. Sice je to pro někoho zklamání, že už jsou kámoši k ničemu, ale mě to vyhovovalo, ale taktika zde taky musí alespoň trochu být, protože Němci se umí dobře trefit i na tu nejjednodušší obtížnost.

Příjemnou novinkou bylo, že když vám dal Mac do velení tank, už za vámi nemusel jezdit jak jouda, ale jeli jste přímo v něm. Díky tomu Němci nepřežili ani deset vteřin a tanky ani dvacet, jelikož se dalo střílet podle svýho gusta. Další příjemnou novinkou byl tým bazuka, který i na ten nejjemnější rozkaz rozprášil vše označené. Umělá inteligence je zde na velice dobré úrovni, vaši kolegové sami vyhledají úkryt a sami vás dokáží krýt i když jim nedáte rozkaz. Němci zase opouštějí svě kryty a hledají nové když vědí, že se jim ten starý rozsype. Také vykouknou se střelbou z krytu, když vědí že se blížíte a trefit se vážně umí.

Graficky je to zpracováno moc pěkně. Jak už tady JohnCZ zmiňoval, ty oči jsou vážně jedinečné, dále mimika je skvěle propracovaná, prostředí parádní a na zbraních je vidět, že si na nich tvůrci dali záležet. A také se mi líbí super realistické stíny.

Hudba je ve hře grandiózní, úplně to vystihuje válku a utrpení, které muselo být. Presně vystihuje situace. Když je nějaká akce, hudba se zrychlí a je taková dunivější, kdežto na konci hry, kdy se příběh téměř dokončuje a Baker povídá Hartstockovi, že je ochnutý ta hudba vzbudí vážnost té situace a úplně dojímá.

PARÁDNÍ hra, jen škoda, že to na konci napíše: pokračování příště

Pro: PŘÍBĚH, grafika, hudba, originalita, prostředí, náplň misí, AI, tanky a bazooka team

Proti: To be continued =(

+12
  • PC 65
Oba předchozí díly se mi celkem líbily, šlo o taktiku, velení a bylo to celkem těžký. Třetí díl nabízí jakoby totéž, ale hned od prvních okmažiků je bohužel vidět snaha o přiblížení se k mainstramem oblíbené COD sérii:

Grafika je opravdu hezká - obzvlášť obličeje vypadaj místy jak živý, i zvuky a dabing jsou na profesionální úrovní, cutscény pečlivě zpracovaný. Tráva vypadá jak tráva a hezky se rozpadají objekty při střelbě - třeba takovej plotek se vyláme prkno po prkně. Jako vždy oceňuju, že šel vypnout zaměřovací kříž i veškerej HUD. Nicméně pokud jsem četl, že prej "realistická průstřelnost materiálů", tak nic takovýho nečekejte - balík sena je stále bezpečnou ochranou proti kulomenté palbě, a onen zmiňovanej plotek prorve až salva z kulometu. Takovej výstřel z karabiny prostě zůstane jakoby zaraženej v tom jednom prkýnku, co se tím vylomí a v trajektorii nepokračuje.

Příběh sleduje osudy téhož družstva a už jsme se posunuli o pár kilometrů z Francie do Nizozemí - naštěstí tentokráte čekají hráče změny prostředí (Eindhoven) takže nemusíme pobíhat celou hru po venkově s všudepřítomnýma živýma plotama, jako minulý dvě hry. Tentokráte je příběh veden ještě víc do hloubky - tedy se dokonce snaží zpracovávat nejen vztahy mezi jednotlivými členy družstva, ale i jakýsi válečný trauma, který zažívá hlavní hrdina Baker. Ačkoliv to u tohoto typu her až tak nevyžaduju, tady musím uznat, že si k postavám hráč vybuduje vztah a smrt kolegy se člověka jaksi dotkne.

Co se nepovedlo? No co já jsem se nanadával:

1. AUTOHEAL si strčte někam hodně hluboko, opravdu to dneska hráče baví bez lékáren/nutnosti hlídat si healthy? - proč tohle není jenom v EASY?

Takhle čtu v Johnově komentáři:
Dále musím pochválit geniální systém uzdravování ... červený indikátor znamená „nebezpečí“, nikoli „zranění“... Super nápad.

V čem se tenhle úžasněj systém uzdravování liší od běžnýho autohealu? - ten geniální nápad mi nějak uniká - je to prostě autoheal jak vyšitej a obrazovka může klidně zezelenat nebo zřůžovět - stejně to prostě hráči žádnou damage nezpůsobí a může udělat tucet hrubejch chyb po sobě bez následků.

2. Pohled třetí osoby? Ne díky! Hm, tak prostě to tlačítko nebu používat a je to. OMYL. Když se skrčím za překážkou, všichni se do mě krásně trefí, dokud nezmáčku ono tlačítko pro COVER, která přepíná pohled třetí osoby. Chvíli se s tím mořím a zjišťuju, že se člověj takhle krejt MUSÍ. Když potom chci zpoza krytu vystřelit, na optiku přepnout nejde (zaměřovací kříž zásadně vypínám). No hrůza.

3. Jo a kolegové - tedy ti, co jsme je vždy museli chránit, ti co měli vždycky vlastní healthy, člověk si musel dávat sakra majzla, aby někdo nechcípnul a hra nám nevyhubovala - teď jsou, prosím pěkně, nesmrtelní! Když dostanou zásah, chvíli se svíjí na zemi, aby se u dalšího checkpointu (pár desítek metrů) znovu načetli zpět k mýmu boku v plné síle.

4. Při zamíření se muška ustálí asi za jednu vteřinu a potom se nehejbne ani o píď - není problém sejmout cokoliv na druhé straně mapy. Jediný, co ovlivňuje tuto přesnost je typ zbraně = šířka mušky jako takové, jinak jsem žádnou změnu nezaznamenal. Přes celou mapu headshot samopalem na krčícího se němce za překážkou? - no problemo.

- opravdu jak pro děcka:

5. Házení granátů - podržíme pěkně tlačítko pro hod granátu a červeným odpornym zaměřovacím kolečkem si přímo vyberem kam má granát dopadnout, zatímco hrdina je v krytu prakticky nezasažitelnej. Po uvolnění tlačítka náš Baker "sám" hodí granát na požadovaný místo. WTF?

První dva díly nabídly poměrně realistickou alternativu k mainstramem prožívaných hektických a někdy až trapných akcí z WWII. Trojka však bohužel nabízí právě toto - jednoduchou, efektní, lineární a nezdravě přeskritovanou hru včetně autohealu, nesmrtelnosti spolubojovníků, nebo snadné orientaci na bojišti, může-li člověk sledovat nepřátele z pohledu 3.osoby a odhalit jejich přesné pozice zatímco se hlavní protagonista kreje s držkou pomalu až v bahně.

Tohle má bejt ta povedená hra z druhý světový? Já vám nevím. Za pár let zřejme budou hry automaticky obsahovat god_mode, aby si někdo nepřipadal frustrovanej, že mu to nejde nebo že neumí hodit granátem.

65%

Pro: Grafika, zvuky, dabing, cutscény, atmosféra

Proti: autoheal, systém krytí, pohled 3. osoby, nelze z krytu zamířit optikou, nesmrtelnost kolegů, příliš jednoduché a krátké, systém na hod granátem

+12
  • PC 85
Bratry ve zbrani mám rád. Na rozdíl od ostatních slušně řečeno hloupých válečných 3D akcí kladou důraz na taktické plánování v reálném čase a nutnost uvažovat jako skutečný voják. Vyběhnutí na volné prostranství se zde nevyplácí a tak jedinou možností jak postupovat ve hře dál bez ztráty na životech, je vydávání povelů vašemu týmu, který vás poslouchá na slovo. A hlavně pečlivé krytí.

Dvojka je prakticky stejná jako předchozí díl(y), ale přináší alespoň dvě výraznější vylepšení – částečně zničitelné prostředí a krycí systém z pohledu třetí osoby. Krytí za dřevěným plůtkem s jepičí životností není vždy tou nejlepší variantou, obzvlášť, když proti vám stojí ''zelížrouti'' s těžkým kulometem. Z plotu jsou během chvilky třísky a proto je nutné se pohnout zase o kousek dále. V případě souboje s tankem nepomůže ani bariéra pytlů s pískem, protože střela z děla je rozmetá do všech stran. Přestřelky fungují na bázi schovat se do krytu, čekat, vykouknout, zamířit a střílet. Jednoho nácka po druhém. Nebo můžete využít palebné podpory svého týmu, nenápadně nepřítele obejít a pokropit ho dávkou z boku.

Díky výrazně vylepšené grafice, která se mi velmi líbí, působí hra zcela jiným (reálnějším) dojmem než u většiny stříleček. Hell's Highway je také více krvavá než její předchůdce a nebudete ochuzeni ani o zpomalené záběry, při kterých praskají lebky a létají končetiny vzduchem. Příliš brutální? Ani ne. Mohlo by se klidně i přitvrdit, tohle je válka!

Příběh je na můj vkus trochu nesrozumitelný a je zde spousta ukecaných scén, které nejspíš měly hráče více vtáhnout do děje, ale u mě to bylo naopak. V tomto ohledu mi první díl vyhovoval mnohem více, byl přímočařejší a tak nějak lépe utíkal. Přesto je Hell's Highway velice důstojným nástupcem. Už jen díky tomu, že si hra zachovává své původní kouzlo s geniálně jednoduchým ovládáním své party. To v jiné fps nenajdete.

Pro: Slušná válečná atmosféra, reálné zpracování prostředí, taktické prvky, výborná grafika, zvuky.

Proti: Nesrozumitelný a nejasně podaný příběh, místy stereotypní.

+11
  • PC 90
Nejlepší hra z období herně vytěžené druhé světové války. Výborný a promyšlený příběh, který se nemusí skrývat pod oblaka střelného prachu a hromady prázdných nábojnic, ale způsobem Bratrstva Neohrožených ukazuje tíhu války a silná bratrská pouta vznikající mezi vojáky. Hra, která si jistě právem zasluhuje Medaili Cti ve válce her z období Druhé
Světové války.

Pro: Silný příběh, Skvělá grafika a optimalizace, Hratelnost, Možnost velet své jednotce

Proti: Této vynikající záležitosti není opravdu co vytknout.

+9
  • PC 40
Hell's Highway jsem kdysi v dřevních dobách steamu koupil, a už před mnoha lety se rozhodl že hrát nebudu, protože vždy, když jsem to zkusil, po dvaceti minutách následoval uninstall. Důvod - nuda. Až letošní výzva (její první bod), mě donutila to znovu to oprášit a nainstalovat. Bohužel moje prvotní instinkty byly správné, tohle opravdu není hra pro mě. Celý gameplay se sestává ze zakempení za conveniently umístěnými překážkami a střílení slepic, errrm nácků, jak v Moorhuhnu. Což je možná z hlediska reality o něco věrnější než run and gun ve stylu Volání Dutých, ale z hlediska zábavy mě to pravidelně uspávalo. Ty taktické prvky - možnost přikazovat pár vojákům kam běžet a na koho střílet - to tedy z nudy nevytrhly. Celkově mi zdejší gamedesign přišel dost primitivní, AI nepřátel neexistuje, házení granátů bylo zpracováno zhruba takto, pocit ze střelby je ubohý a celé je to až bolestivě lineární.
Co se celkem dalo byl děj, sice je to celé klasické WW2 klišé (řeší se PTSD, ztracené děti, mrtví bratři ve zbrani), ale alespoň mě ty dialogy nepřiváděly do rozpaků. A protagonistu Bakera dabuje Troy Baker :) Ještě v době kdy nebyl tak profláknutej.
Po nějakých sedmi hodinách Pekelná Dálnice skončila, a díky špagety monstru za to.
+8 +9 −1
  • PC 90
Po ryze akční naklepávačce němcům v Medal of Honor: Airborne, které mi zrovna radost neudělalo, jsem oprášil Hell's Highway. Sic potřetí, ale alespoň jsem věděl, že je to hodně kvalitní hra a že zklamaný nebudu. Atmosféra původních dvou dílů totiž zůstala, přišla nová grafika, systém krytí a stále tu máme hodně zajímavý příběh, který dokáže hrát i na city. V menu jsem tedy nastavil úroveň "Veterán" a přidal jsem se k "Bratrům ve zbrani" v operaci Market Garden.

Vývojáři z Gearboxu jsou pravděpodobně má "krevní skupina", protože to, co se jim podařilo, zde vykouzlit za skvěle vybalancovanou hratelnost a zábavnost, je k neuvěření a mě činilo neskutečnou radost hrou plout dále - hodně podobnou radost mi nabídlo jedině Hidden & Dangerous 2. Střílet zpoza krytu, dávat rozkazy svým týmům, to a další jsou vlastnosti, které mě neskutečně bavili, až jsem si myslel, že patřím do Bakerova týmu a každé ranění v týmu mne neuvěřitelně poznamenalo :)

Ale pod každým pozlátkem se schovává něco trošku ošklivého a nehezky vypadajícího. Podobně mi přišlo "nastavení" vlastností zbraní. Nesčetněkrát se mi stalo, že mi v hlavních zbraních došly náboje a když jsem zjistil, že s Coltem. 45 dostřelím stejně daleko jako s atutomatickou puškou M1 Garand, byl jsem poněkud v rozpoložení. Nejsem žádnej zbraňovej specialista, ale tohle mi k reálně pojaté hře příliš nesedlo. Podobně neblaze na mě působily i mise v interiérech, které nemají takový svobodný náboj, co mise v exteriérech. Ale všechno tohle jsou takové ubohé maličkosti, kterými si léčím svůj komplex z perfektní válečné hry. Série BiA je prostě trošku jiná, než ta konkurence, kterou paříváme všichni a líbí se nám daleko více, jen za svou frenetickou akci. BiA byla především i o příběhu, než o realističnosti a i v třetím díle tomu není jinak, i když na poprvé se může zdát nesrozumitelný, po třetím dohrání se mi totiž líbil velice. Protože vidět v závěrečném outru Bakerovy oči, to stojí za to. Dojemné!

Pro: nová úroveň válečných akcí, barevný Unreal engine, sžití se spoustou postav ve hře, tankové mise, rozvrstvení původního příběhu o měnší odbočky,

Proti: nastavení některých zbraní se mi nezdálo vhodné, interiéry, kampaň bych zvládl klidně delší, na veterána jednoduché,

+6
  • PC 80
Se značkou Brothers In Arms to je u mě tak, že jsem zahrál první díl, který mi přišel nápaditý, ale chyběla v něm jedna, dost podstatná věc, a to atmosféra války, umocněná o scény, na které bych rád vzpomínal. Nicméně, nápad se jí uznat musel, ten po taktické stránce neměl chybu.

Tak jsem také, i s troškou zvědavosti, přemýšlel, jakou akci bych si mohl dát a napadlo mě právě Brothers In Arms. Dovolil jsem si přeskočit druhý díl a sehnal si v pořadí třetí, který mě okamžitě od začátku odrovnal. Vlastně samotný taktický základ, který moc akčních her nemá, příliš nezměnila, což je určitě dobře. Ten je totiž vymyšlený na jedničku. Jen ho bylo třeba trošku dodělat. Například o skutečně kvalitní, nápaditý a šokující příběh, který by mě, jako hráče, donutil stále hrát a chtít po hře víc. Dalším neméně důležitým bodem byly kulisy. Chápu, že se tvůrci nemohli zbavit určitého stereotypu, ale i tak ho dokázali pěkně inovovat...a to ať už velkým kostelem uprostřed města, temnou misí v sanatoriu nebo odstřelovací lahůdkovou misí nebo jízdou tankem. Když na mě přicházeli nálady, že mě hra pořád recykluje to samé dokola, tvůrci zničehonic donesli něco zajímavého, což mě opět donutilo hrát.

Brothers In Arms: Hell´s Highway tak beru jako velice kvalitní válečnou akci, která se drží jisté arkádovosti, ale dá se jí zabránit, když hru dohrajete a následně si zpřístupníte realistický mód. Sice to není a nikdy jednička akcí z druhé světové války nebude, ale přesto dokázala velice příjemně překvapit a minimálně díky tomu jsem rád, že jsem těch pár hodin této hře obětoval.

Pro: Filmovost a velice zajímavý příběh, atmosféra, hudba, kulisy, mise s tankem, odstřelovací chuťovka

Proti: V jistých chvílích stále stejný postup a absence taktiky.

+6
  • PC 75
To jsem se zase po dlouhý době podíval na Vojína Ryana a postesknul jsem si, že už se nedělaj střílečky z druhý světový, když tu náhle jsem si vzpomněl, že jsem nikdy nedohrál BiA 2. Vlastně už jsem si nepamatoval nic krom líbivého, ale zároveň dosti lživého traileru, který mě šokoval již v roce 2008. Samozřejmě, že hra ve výsledku vypadala trochu jinak. Jak jinak?
Příběh navazuje na předchozí díl a stručně nám na začátku všechny představí. Vida, to je to, co mi v dnešních hrách chybí. Konečně pár kluků, ke kterým si snad během hry najdu vztah. Jako první určitě zaujmou celkem ambiciózní cut-scény, které jsou celkem dlouhé, ale nezbytné pro pochopení příběhu a hlavně proto, aby jste si k jednotce našli cestu. Příběh sám o sobě není kdovíjaký, ale moc velká detektivka se na bitevních polích druhé světové války rozehrát nedá, takže za mě určitě OK, už jen za snahu vůbec něco vymyslet, což u moderních válečných her chybí. Hra určitě má sílu z vás nějaké ty emoce dostat.
Souboje nejsou špatné. Určitě se za chvilku může dostavit pocit stereotypu, ale já oceňuji, že to není jen bezduché střílení. Protivníci se z 90% konečně kryjí tak, aby jim v zákrytu nešla ustřelit hlava. Navíc můžou (na rozdíl od vás) střílet ze zákrytu bez míření. Ovládání jednotek je skvělý nápad, ale potřeboval by určitě ještě vypilovat. Za zmínku stojí, že čím větší obtížnost zvolíte, tím jsou souboje zábavnější. Musíte víc taktizovat a "hrát si" s jednotkami. Škoda, že malé koridorové sektory dost omezují možnosti strategie. Bohužel AI také není na moc vysoké úrovni. Němci se během souboje nepřesouvají a nijak netaktizují. Navíc jsou opět "dávkováni" a neberou ohled na to, co se děje o místnost (sektor) vedle. U Battlefieldu (asi) 3 jsem namítal, že se nepřátelé po zásahu nesnaží přesunout na jiné místo. Tady se prakticky ani nepohnou, jako by je nic netrefilo a přitom z nich vystříkne krev, jak z fontány před Louvrem. Na druhou stranu naprosto telepaticky poznají, kdy jsem je obklíčil. Moje jednotka je zaměstnává palbou, já je pomalu obejdu schován za zdí. Když se pomaličku sunu za malou kamennou zídkou, tak přesně ve chvíli, kdy je mám na čistou křížovou palbu se začnou zvedat a utíkat a přitom já ještě zpoza zídky ani nevylezl. VELKÝ PLUS ale dávám za systém zranění! Dlouho jsem si nebyl jistý, jestli je to opravdu tak, ale umřete prakticky po první ráně. Obrazovka červená, když se k vám kulky "blíží". Vlastně nikdy nedostanete zásah, jen musíte dodržovat krytí. Jako potvrzení funguje situace, kdy je obrazovka celá do ruda (indikace velmi blízké smrti) a jeden z vojínů křičí "Baker, cover yourself, you almost got hit!".
Vizuálně je hra na rok 2008 opravdu úžasná a prakticky se jí nedá nic vytknout. Snad jen zničitelnější prostředí. Trošku horší mi přijde ozvučení. Dabing je perfektní, ale okolní vřava asi měla být trošku větší, protože Baker řve jak blázen, přesto, že dost často ani nemá proč. A je to ještě horší. Hra rozděluje, kdy máte Němce v dohledu a kdy ne. Podle toho Baker šeptá nebo křičí. Problém je, že někdy jsou Němci na dostřel, ale bitva ještě nezačala, přesto Baker křičí tak, že ho slyší i hluchá obsluha osmaosmdesátek kilometr daleko.
Závěrem musím ale říct, že mě moc mrzí, že další díly už nevyšly, protože tohle byla podle mě mnohem lepší cesta, než se později válečné hry vydaly. No uvidíme, co dokáže nové CoD, které by se mělo vracet do druhé světové války.

Pro: Bojové inovace, příběh, vizual, systém vlastního zranění, cut-scény

Proti: AI, nezničitelné prostředí, málo zbraní (jen jednou jsem narazil na sniperku),

+6
  • PC 40
Hru jsem měl již rozehranou cca před půl rokem a v posledních 2 měsících ji konečně dojel, ovšem ke konci už to bylo dost z donucení. Nadšen z místních recenzí jsem se na hru velmi těšil, jelikož jsem prahnul po nějakém "novějším" titulu z WW2, který jsem ještě nehrál a toto vypadalo velmi slibně.
Co mne však zamrzelo hned od počátku je inteligence nepřátel, kdosi psal, že jsou lepší jak v 1. No... nevim, ale když se stačí krýt a jen čekat než pokaždé vystrčí kebuli na stejném místě, ani se nepřesouvají. Když je oběhnu, tak sice zmateně nepobíhají, ale jen se ke mně otočí čelem a tím to končí, čekají až je rozsekám, co je na tom lepšího? Nelze se plazit, obrovské mínus! Chápu že to nemusí být často využitelné, ale když se člověk chce plazit za nízkou zídkou, či jinou překážkou nebo vyvýšeninou a krýt se před MG42, je to mnohem lepší, než přiběhnout čelem k nepříteli a až pak se skrčit za prkennou ohrádku. Často nelze přelézt ani velmi nízké překážky, pouze tam, kde je nachystána funkce “vault over cover”. Časovač na výbušninách by mohl mít delší rozbušku, 4 vteřiny jsou opravdu málo, ale 10 vteřin by neuškodilo. Několikrát mi chcípli spolubojovníci, protože jsou tak pitomí, že je samotné nenapadne se vzdálit a než každému týmu zvlášť zadám, aby se kryl, tak je pozdě. Inteligence týmu také dost pokulhává, nejhorší je příkaz fall in, když se mají držet při mně, tak zmateně pobíhají kolem a vypadá to že se kryjí, ale když nabíhaji němci, tak jsou schopni (při mém pohybu) naběhnout bezstarostně do line of fire a je po nich, padaj jak švestky. Další případ - přiběhnu k plotu, assault tým se má držet mně, MG kryje podpůrnou palbou. A co se nestane, jeden z assault týmu se prostě rozhodl, že spáchá sebevraždu vběhnutím do salvy německého MG… jen tak zničeho nic, aniž bych mu k tomu dal příkaz, přitom druhý borec se drží normálně v krytu za mnou...WTF?
Házení granátu vymyslel hrozný kkt, ukazování polohy dopadu je moc fajn, ale už nijak nemohu ovlivnit úhel hodu, takže postava klidně hodí granát do překladu a ten se odrazí zpět a sejme oba vlastní týmy naráz, opravdu propracované házení granátu, prostě Vietcongu se v tomhle snad nic nevyrovná. O max vzdálenosti dopadu se raději ani nezmiňuji.

Sniper mise - nudááá všichni enemy jen čekají s vystrčenou hlavou (vždy jim jde kousek vidět), až jim ji každému ustřelím a v několika vlnách stále dokola, nikdo na mně vlastně ani nevystřelil, krom pár dávek z kulometu, které šly úplně vedle.
Tankové mise - příjemná změna řekl jsem si na začátku, ale jeho ovládání děs, rozjezd ani zpomalování neexistuje, tank pouze jede, nebo stojí s praktickým okamžitým zrychlením a zastavením, není dalekohled, nelze alespoň přiblížit pohled, nelze pohled z kabiny. Mise dost nereálná, ve skutečnosti by Firefly proti těm 88 moc dlouho nepřežil, neměl by šanci. Ani jedno z těch 88 děl na mně za celou hru nevypálilo (a že jich tam bylo?!). Proč na tank neútočí Stuky? Místo toho se honí po obloze s Thunderboltama (asi?) přičemž na vzdušný souboj naprosto nevhodné, narozdíl od útoků na pozemní cíle. Velice úzký koridor (obecně při všech misích), jediné co lze rozrazit tankem jsou pytle s pískem, ani nízkou zídku, ani hromadu bordelu, nejde přejet nic. Myslel jsem, že budu muset nějak taktizovat a schovávat se před děly, ale místo toho jsem se tam projížděl jak na koni. Velitel ve věži by mohl aspoň hlásit - target 12 o’clock, 300 yards nebo tak něco a né tam jen tak neohroženě trčet ve věži jak rambo. Přijde mi, že o 5 let starší Call of Duty mělo propracovanější tankové souboje, určitě tam šlo rozstřelit domky, zídky, přejet stromy, nic z toho tady není. Tedy tankové mise pro mne velmi zklamání.

Na to, jakou jsem předpokládal “reálnost” soubojů, tak co mi ji dost sráží jsou “terčíky” nad všemi enemy, takže pořád non-stop vidím kde vlastně jsou, a kam stačí z krytu mířit, tedy jen čekat a vystřelit na kebuli, stejně tak s 88 kanóny a tanky, copak na tom je něco reálného (vim že to měla už 1)? Úplně to zničí moment překvapení (myšleno od protivníka), vím všechny pozice nepřátel, aniž bych vběhl na bojiště.
Nejsem si jist, jak to bylo u prvního dílu, ale taktizovat se moc nedá, jednak kvůli brutálně omezeným cestám k nepříteli, a pak taky, když už jsem moc vepředu, tak nemohu jednotlivým squadům přikázat, za jakou překážkou (směrem za mnou) se mají krýt, ptz tam prostě jednoduše nevidím a ani tam nelze ukázat. Musím se zvednout, běžet zase úplně zpět a zpoza nich jim dát příkazy kam jít. Kdyby k tomuto šla alespoň využít taktická mapa a tam přikázat jednotlivým squadům, kam se mají přesunout, no to by bylo o něčem jiném. Dost to kazilo hratelnost a často jsem nepřítele mydlil sám, abych se nemusel vracet a udávat rozkazy. Abych pravdu řekl, nesedělo mi ani to krytí ala GTA4(5), (nic jiného, kde by byl takovýto systém krytí jsem nehrál), nechápu, že v krytí mi jde vidět celá kebule, ale když se odkryju, ale zároveň přikrčím a jsem tedy za překážkou vidět ještě méně, tak mi červená obrazovka (rozuměj trefují mne)… trochu nelogické. A sprintování? běžet lze primárně dopředu, když chci někam do boku, tak se pohyb akorát otáčí hrozně pomalu, musím se zastavit, otočit myší a sprintovat dále, myší nelze teoreticky vůbec ovlivnit směr, což při přebíhaní z krytu do krytu dost znepříjemňuje postup.

Snad jedno z mála pozitív bylo zpestření v “hororových” částech, tak mi to trochu připomnělo Half life 2: Episode One v nemocnici, ale po chvilce se z toho stejně stala vyvražďovačka nácků, alespoň, že toho Leggetta jsem se leknul :) Každopádně mně to dovedlo znovu k touze vytáhnout CD s CoD 1 a roztočit to.

Koukám, že jsem vlastně hru celou dobu kritizoval, a ani se nezmínil o příběhu... nu on tam asi nějaký byl? Ale šel docela mimo mne, Road to Hill už jsem hrál tak dávno, že si z tama nic nepamatuji, takže mi to moc neříkalo, animace nešlo ani pozastavit, abych se trochu zorientoval kdo s kým mluví, co se mu stalo atp. Jména jsem si fakt nezapamatoval, vlastně ani nevím, jak se jmenovala hlavní postava, byla jen jedna???

Mmch použili jste někdo někdy Colt? Celou dobu jsem měl takové hromady munice, že mne k tomu nikdy nic nenutilo. Koukám, že dost podobně to vidí "Kosi..", takže nejsem sám...

EDIT: Ještě malý bonus, níže pár screenshotů s mými komentáři:
http://steamcommunity.com/profiles/76561 ... enshots/#scrollTop=0

Pro: partie s nádechem hororu, některé materiály zničitelné, zvuk střílení tanku +některé další

Proti: je toho opravdu hodně, vše prakticky popsáno v komentáři, skripty a zase skripty jak na běžícím pásu, vynucený 3D person pohled

+4
  • PC --
Nedopařeno 18.4.10. Tuhle hru si klidně nechám ujít, protože mě absolutně nezaujala. Nejenže je to nemlich to samé co první dva díly, z nichž jsem si popravdě taky na židli nesednul, jen v lepší grafice, ale ještě navíc je to nuda. Dostal jsem se asi do půlky druhého kola a když jsem pětkrát chcípnul na stejném místě kvůli přiblblým ovládacím prvkům a vrátil se na začátek checkpointu, který byl hodně daleko zpátky, došlo k vyslovení slova "dost" a vymazání hry z počítače.

Pro: Pěkná grafika

Proti: Ovládání