Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 40
První AC byl děsnej. Byl to technologický trhák a marketingově zvládnutý tah, ale to je tak vše.

AC2 sliboval "vše", co v prvním AC chybělo - hratelný nestereotypní gameplay. A kvůli těmto planým slibům si dvojku koupili i hlupáci a naivky, ketrým se jednička nelíbila. Já jsem jedním z těch hlupáků.

AC nemá náboj. Potenciál je naprosto nevyužitý. Stealth prvky prakticky neexistují, hra na ně není stavěna. Vraždy jsou nalajnované, cutscéna vás hodí vždy tam kde vás chce mít - a i kdyby ne, je to fuk, protože zabijete kohokoli a jakkoli díky "obzížnosti" hry. Ve vašem postupu chybí jakákoli překážka - nikdy nenastane, že by se mohlo cokoli pokazit. Souboje nejsou o rychlosti nebo přesnosti, jen tam prostě jsou - ale jsou efektní, to je pravda.
Když někoho honíte, tak ho dohoníte i s rukou za zády (vaše oběti na vás totiž čekají).

O nějaké motivace ke hraní nemůže být řeč - příběh se snaží být osobní, ale nějak se mu to nedaří - nevím čím to je, protože postavy zde nejsou úplně špatně napsané - jen se člověk asi nemůže sžít s hlavním hrdinou. Nakonec se děj stejně stočí ke klasice.
Standardně zde můžete sbírat množství nesmyslů (pírka, sošky a já nevím co dalšího), které vám zvýší statistiku a možná vás odmění nějakou cutscénou (netuším, nikdy podobné natahováky hrací doby nesbírám).

"Ekonomický" prvek hry taky nedává smysl, protože vám bohatě stačí to, co máte na začátku - léky netřeba, lepší brnění netřeba, proč bych kvůli tomu měl vylepšovat "své" město? Zajímavý prvek, ale o ničem.

Co mě ale na hře nejvíc nebaví, je hra samotná. Běhání po střechách, skákání, lezení, vraždění, všechno je to nemastné neslané, nemám z toho ten správný pocit.

AC prostě není dobrá značka - nemá mi co nabídnout, ať zasadí události hry do USA, do Mexika nebo kamkoli, vždycky to bude o tom skákat po střechách a putovat po lineární lince bez možnosti udělat si věci po svém.

Zkoušel jsem to 2x, ale tohle se prostě nedá hrát.

Pro: grafika; efektní souboje; prostředí...

Proti: ...kterému chybí atmosféra; gameplay samotný; žalostně nevyužitý potenciál

+1 +18 −17
  • PC 60
Opravdu nevím, kde se bere těch 88%. To není prostě kvalitativně tak dobrá hra jako Mafie nebo Original War či Albion. Není to hra, kterou si budete pamatovat za 10 let. Brotherhood, ve kterém už máte koně či Revelations konečně s možností dělat složitější komba apod. to už jsou kvalitní hry ale ani ty by si nezasloužili 88%.
-26 +2 −28
  • PC 80
  • X360 --
Assassin's Creed je mou oblíbenou sérií. A musím říct, že dvojka se povedla o dost více než první díl.

Takže začnu technickou stránkou. Je v pohodě.
Jako není špičková, to mi ale vůbec nevadí. Grafika už sice nepatří k nejkrásnějším, textury se načítají celkem pomalu, takže vidíte jak je všechno v dálce rozmazané. A trošku i ta fyzika blbne. Ale určitě musím hodně pochválit mimiku v obličejích.

Ostatní stránky hry jsou už jen lepší a lepší.

Třeba atmosféra je vyvedená skvěle. Třeba když hráč stojí s hlavní postavou Eziem na nějaké vysoké věži, dostane se mu nádhernému výhledu na město. Ulice města jsou zase přelidněná, ten dělá to a ten dělá zase tohle, zkrátka město žije.

Hratelnost je rovněž zpracována velice dobře, někdy nastane nudnější moment a hlavně vedlejšáků je tolik, že se stanou stereotypními celkem snadno. Souboje jsou na tom hodně dobře a i mnoho dalšího potěší, např. najímání si skupinek spojenců, rozhazování mincí, možnost plavat nebo nakupovat atd.

Ovšem cutscény, na ty je radost dívat se. Assassins's Creed 2 je zkrátka filmový zážitek. Člověka zkrátka baví sledovat ty postavy, které, když mluví, není to trapné, je tam sem tam nějaký ten vtípek a k tomu si připočtěte skvělou mimiku, kterou už sem zmínil a naprosto parádní dabing. Ezio Auditore da Firenze není debil, který mele zbytečnosti, ale propracovaný charakter, u kterého mě zajímá, co s ním bude dál. Určitě je taky zajímavé, že Ezio v prvních misích ještě není Asasín, nenosí Asasínskou róbu a svůj život vede normálně, jednou navštíví svou přítelkyni Cristinu, jednou jde zase zmlátit přítele od své sestry Claudie, za to, že je nevěrný.
Na závěr musím říct, že i hudba je velice nadprůměrná. A pokud správně vím, jednotlivě si misi nemůžu zopakovat, což je škoda.

Pro: Hratelnost, mnoho skvělých nápadů v příběhu, atmosféra, postavy, mimika obličejů, dabing, hlavní postava Ezio, hudba.

Proti: Menší chyby ve fyzice, nemožnost zopakování jednotlivých misí, někdy stereotypní.

+13
  • PC 80
Původní Assassin's Creed přišel s výborným otevřeným prostředím středověkých měst i jejich okolí, a nabídl solidně propracovaný systém pohybu po nich... jen proto aby hráč zjistil že pod tímto naleštěným povrchem není absolutně nic, jen naprostá prázdnota, několik neustále se opakujících úkolů obalujících zmatečně pitomý příběh. A hlavně se musel smířit s tím, že Assassins Creed je i přes pompézní prezentaci a nezměrný potenciál jen další dementní arkáda, pohříchu navíc velmi stereotypní a nudná.

V tomto ohledu už pro mě měl AC2 značnou výhodu - jsa smířen s nevyhnutelným, očekávání nemaje jsem mohl být jen příjemně překvapen.
A to se nakonec opravdu stalo, autoři zapracovali na nejvýraznějších problémech jedničky a dokázali udržet zábavnost a variabilitu úkolů na slušné úrovní po celou dobu hraní, se snahou o to motivovat hráče k dalšímu postupu a zkoumání světa aspoň do té míry aby se nehnal co nejrychleji jen po hlavní příběhové linii.

Jistě, pořád je to ta samá dementní arkáda jako jednička a většina možných činností se taky nezměnila, ale teď už aspoň zabalení těch úkolů do příběhového hávu funguje, jsou zábavnější, i volnost a pocit kontroly nad hrou je tu na výrazně vyšší úrovni, a k tomu navíc je ještě pár pseudo RPG prvků v podobě zlepšování vybavení postavy a zvelebování sídelního města.
Milé také je že hlavní postava je sympatický sukničkář (úvod hry mi připomněl Zeffirelliho Romea a Julii, i Dekameron od Pasoliniho) a jde u něj vypozorovat i něco jako charakter, což je oproti nevýraznému blbečkovi z jedničky zlepšení o sto procent.

Leč bohužel, pořád se hraje na to že renesanční prostředí je jen výplod počítače zapíchlého do mozku nějakého odpudivého cucáka ze současnosti a hra na to také velice ráda a často upozorňuje, což opět totálně likviduje jakoukoli atmosféru a možnost pořádně se vžít do postavy a do prostředí které ji obklopuje. Příběh je jen zmatená snůška konspiračních teorií, sci-fi motivů a aluzí na biblickou mytologii (ale hlavně opatrně, aby se nikdo neurazil), ale budiž, jako rozkošatělá podoba primitivního "my hodní, oni zlí" to pořád funguje.

Když se tedy oprostím od nadávání na zmařený potenciál na geniální historickou hru, tak musím uznat že tahle parkurová rubanice je hodně fajn arkádová zábava a navíc (kupodivu, na dnešní dobu) vydrží bavit poměrně dlouho.

Pro: volný pohyb po světě; vybalancování jednoduchých šermovaček a závodů na čas do relativně zábavné podoby; stavění vlastního města

Proti: primitivní a povrchní, tedy silně zmařený potenciál na mnohem zajímavější hru; skoky do přítomnosti; neustálé upozorňování na nereálnost renesančního světa

+16 +17 −1
  • PC 20
Prototyp hloupé hry, a to jak po stránce herní, tak dějové.

V jádru hratelnosti se nachází kvalitní model skákání: lezením a přemísťováním po střechách vymodelovaných (a krásných) měst jsem strávil nejvíce času, a je to na hře to nejzábavnější - ovšem jen do určité míry. Z pochybných důvodů však autoři (ať už proto, že dala tahle složka hry spoustu práce, nebo proto, že nic lepšího neumějí) hráče motivují, aby se této činnosti věnoval daleko přes tuto míru: objev 20 A, aby ...; sesbírej 100 B, aby...; najdi 30 C, aby...; atd. Hra je prodchnuta ideou prostoduchého sbírání všeho možného, přičemž je k němu hráč nucen, aby se dozvěděl část příběhu, nebo je spoleháno na jeho puzení k hromadění, což je značně nízké.

Lokace a předměty v nich jsou rozvrženy, aby v nich hráč mohl vykonat to, co je jeho úkolem, do té míry, že působí často směšně nevěrohodně (extrémem je mše v závěru hry). Absurdní je rovněž výskyt předmětů určených ke sbírání: příkladem budiž truhly s poklady povalující se na každém kroku, aby jich mohlo být mnoho a nedalo to příliš práce, nebo malé plakáty oznamující pátrání po mé osobě na zdech v několikametrových výškách, kde na ně nikdo nevidí. Povahu hratelnosti dokonale ozřejmuje pasáž s pronásledováním vojáka, která se ve hře opakuje: s doprovodem dramatické hudby a výkřiky jako o život přede mnou prchá zcela nesmyslně navrženou úrovní, přičemž se co chvíli těsně přede mnou přihodí "něco", co mně jej znemožní chytit (propadne se podlaha, spadne mříž...), a já musím vyvstalou překážku nějak obejít, což se překvapivě vždy snadno podaří. A není třeba se u toho nijak nervovat, protože na mne voják za rohem vždycky počká.

Prostředí renesanční Itálie se jeví být originálním, ve skutečnosti je však pouze zneuctěnou kulisou. Autoři nevytvořili příběh přiměřený této době, nýbrž aktuálně módní fantasmagorii se zoufale křečovitými dějovými posuny (získej předmět X - získej znovu předmět X, který ti ukradli - získej ještě jednou předmět X, který ti opět ukradli -, s prvky O kohoutkovi a slepičce), která do období renesance nechává často vstupovat prostřihy z budoucnosti, čímž možnou atmosféru důsledně rozbíjí. Duchovní bída AC2 je nejzřetelněji vyjádřena v "symbolech" na zdech domů a v nich skrytých hádankách: světoznámá díla malířství či významné osobnosti jsou v nich zneužity k banálním rébusům, které naprosto neodůvodňují jejich použití.

Ve výsledku tak máme produkt, který se pyšní jednou kvalitní složkou řemeslného charakteru, avšak hratelností je primitivní, přeplněný berličkami a zcela přizpůsobený bezproblémovému zážitku s jednoduchými motivacemi (chabé dějové zvraty, hromadění), kterému je obětována mimo jiného i atmosféra renesanční Itálie. Zacházením s existujícími uměleckými hodnotami pak Assassin's Creed 2 vytváří kýč, který je až urážlivý. Takové hry je třeba odmítnout bez ohledu na zábavnost či líbivost, které jsou přece jen vyšší, než jak napovídá hodnocení.

Proti: Agnus Dei; CTF; Lorenzův atraktor; Všechno je dovoleno

+19 +32 −13
  • PC 100
Tak tohle mi přijde jako nejlepší hra všech dob ... originální nápad, jednička byla hodně stereotypní, ale to bylo ve dvojce potlačeno. Zápal pro hru se zvyšuje přímo úměrně s časem. Doufám že bude tato série pokračovat ještě hodně dlouho

Pro: + Originalita,Příběh,Herní doba,Ovládání,...

Proti: - Maximálně mezi klávesnicí a židlí

-8 +2 −10
  • PC 20
Po přečtení zdejších komentářů hýřících povětšinou samými superlativy, jsem se rozhodl napsat komentář, který nabídne pohled z té druhé strany, tj. hráče, který nebyl touto hrou „posazen na prdel“.

Začnu určitými demagogiemi, točícími se převážně okolo, oproti prvnímu dílu, zlepšené hratelnosti. Faktem rozhodně je, že druhý díl přidává několik drobných herních prvků, které se na první pohled zdají dost fajn a hráč si už při prvním seznámení s nimi říká „tohle už sakra mělo být v prvním díle“, avšak ve výsledku to jsou pouze kosmetické serepetičky. Útok ze skoku, probodnutí z úkrytu či ochozu jsou jistě fajn věci, ale většinu během hry opravdu využijete jen minimálně a co víc, zábavnost hry tím přesto nijak rapidně nevzroste. Plavání, základní prvek ve většině her, který neznámo proč nebyl v prvním AC dostupný a tak jeho absence působila více než směšně, zde funguje pouze pro ukrácení si cesty. Nakupování místo klasického „přidělování“ výbavy je také bezva prvek, ovšem to by ho autoři museli umět zmáknout, zde se však jedná opět o pouhý kosmetický prvek, anžto peněz máte jak... , čili není problém koupit, nač si vzpomenete. Celý systém pak naprosto nabourá získání Altairovy zbroje , která vám nabídne maximální obranné hodnoty, čili další nákup posléze již ztrácí smysl. Jako skutečně osvěžující prvek mi však přišla možnost upgradu „své“ vily, díky čemuž pak nadále inkasujete více peněz do své kasy a máte zde levnější nákup. Ovšem i tohle autoři pouze nakousli, jak jsem říkal, peněz je zde přehršel, čili upgrade vily vám zabere nepatrné procento hry a poté již v podstatě není co dělat, čili nějaké ty bonusy či questy s tím spojené by rozhodně neuškodily. Přidání několika nových zbraní se od pokračování tak nějak očekává, pistolka či dvě skryté čepele jsou fajn, ovšem opět žádné terno, výrazně měnící/zlepšující gameplay. Pistolku jsem pak přesto raději nahrazoval vrhacími dýkami, a tudíž téměř nevyužil. Hledání různých blbůstek (pírek, skrytých zpráv etc.) je už tak nějak standard pro tenhle typ her... osobně tomuhle zbytečnému natahování hratelnosti neholduji.

Prvky to nejsou sice světoborné, nicméně rozhodně hře neubližují a tak by vše bylo fajn, kdyby se oproti prvnímu dílu alespoň ta hratelnost výrazně změnila. Ta bohužel zůstává v drtivé většině hry stejná (či je dokonce horší), ačkoliv se autoři snaží oproti prvnímu dílu (najdi 3 důkazy=splň 3 nudné a tuctové vedlejší questy) nabídnout naoko variabilnější postup hrou, bohužel se tak ve výsledku nekoná. Opět než započne vraždění , je vám předhazováno množství potupně stejných/nezáživných úkolů typu „zabij 3 šmejdy“, „doprovoď a nenech zabít (!) jednoho dobráka“, „zachraň skupinku lidí“... které se jen všemožně střídají a opakují. Občas se hra sice „blýskne“ nějakou tou zajímavější částí (viz. karneval), ovšem opět nic světoborného se nekoná... jízda v „kočáru“ mě příliš neuspokojila, ba naopak mi svojí až nechutnou arkádovostí (klidně to napalte v plné rychlosti do skály, kočár jen kousek poposkočí a jedeme zase vesele dál) přišla až směšná. To samé pak platí o letu Leonardovo „rogalem“, kdy pro nabrání patřičné výšky jen létáte od jednoho ohně k dalšímu rozmístěných po celém městě. Samotné vraždy jsou pak (oproti prvnímu dílu) celkem nezáživné... najdi/zabij, toť vše, že se dočkáte nějakých zvratů či zajímavých událostí během vraždy se stává opravdu jen minimálně. Vedlejší questy na tom opět nejsou nijak lépe a zase se jedná pouze o střídání několika variant typu „najdi a zabij“, „závody na čas“ a „rozbij někomu hubu“. Souboje jsou, díky výdrži některých nepřátel, oproti prvnímu dílu zbytečně zdlouhavé (obzvláště ty závěrečné) a tudíž i zdaleka ne tak zábavné.

Příběh hry opět nijak nezaujal a v podstatě se jedná o archetyp toho předchozího s ještě navíc neuvěřitelně wtf koncem, který příliš nekorespondoval se zbytkem hry. Více se ho však rozebírat neodvážím, protože bych nerad spoileroval a sáhodlouhé odstavce ve spoiler tagu nevedu, navíc mi z něj už tolikero neuvízlo v paměti. Postava Ezia mi zdaleka nebyla tak sympatická jako Altair, kterýžto mi (ač se to může zdát jako telenovela) svou proměnou z arogantního blbce v celkem sympatického chlápka, který se snaží z okolních událostí něco si vzít/ něco pochopit, vyhovoval. Ezio pak tak propracovaný charakter nemá, na oko sice sympatický mladík, který se k vraždění dostal jako slepý k houslím pak jen slepě plní příkazy „vyšší moci“ a na nic moc se neptá. Na dojmu nepřidá ani ignorování určitých historických fakt... viz. věk Leonarda vs Machiavelliho.

Grafika se oproti předchozímu dílu zlepšila jen minimálně, ovšem Benátky byly opravdu vizuálně zdařilé.

Vypisuji tu samá negativa, až jsem úplně zapomněl na klady... no v podstatě jsem chtěl sepsat kritický komentář, takže je to asi v pořádku. Jen vězte, že ač té hře toho můžu vytýkat mnoho a mnoho, ani jeden ze zmiňovaných prvků mi hratelnost vyloženě nekazil, čili v mých očích je toto titul, který sice nenaštve, ovšem ničím ani vyloženě nenadchne. Ale ty ovace popravdě nechápu.

+18 +28 −10
  • PC 90
Krásná hra, vskutku krásná. Z prvního dílu jsem si odnesl zajímavé, ale tak nějak nevýrazné zážitky. Druhý díl, to už je jiné kafe.

Příběh Assassin's Creed 2 je stavěn na reáliích z prvního dílu - máme tu přístroj Animus, Templáře a Hašašíny (velice divné označení)...kdo hrál, ví. Důležitou roli pro mě ale hraje vynikající mix historických faktů a dosti netradiční fikce - mám na mysli hlavně historické obrazy, Adama a Evu, Edisona, Teslu atd. Tomu říkám pořádná konspirace!.

Na prvním dílu se mi nelíbilo, že byl příběhově tak nějak labilní. O druhém dílu mohu s nevázanou radostí tvrdit, že příběh tu už skutečně je a je sakra dobrý. Je poutavý, v některých okamžicích docela emotivní, ale hlavně je přítomen pořád! Za takové zlepšení musím vyseknout Ubisoftu opravdu hlubokou poklonu. Ať už hráč plní jakýkoliv úkol, opravdu má s hlavní linií něco společného. Pryč jsou časy, kdy se ve městě stráže pouštěly do bezbranných dívek řvoucích o pomoc. Teď už je to stylem "zabij toho a toho, udělal tamto a tamto". Pocit je znatelně lepší.

Grafická stránka je úchvatná. Města jsou krásně vymodelovaná, postavy vypadají uvěřitelně. Hlavní věcí jsou ale pohyby Ezia. Člověk by uvěřil, že něco takového je možné! Ezio se při lezení chytá za rámy oken, za spáry ve zdech, za nepravidelnosti na stěnách a nepřátelé se zase často chytají za rozkrok, když jim mladý Hašašín pošle jedno přesně mířené kolínko přímo do oněch míst. Souboje jsou také vyvedeny celkem realisticky a to zejména dokončovací pohyby.

O zvukovém doprovodu toho ani nejde moc říct. Je dobrý, dokresluje atmosféru a ... prostě tam je a to stačí :))

A teď postřehy ze hry:
Soubojový systém je stejný/podobný jako v prvním díle. Opět musím tvrdit, že je to jeden z nejlepších a hlavně nejreálněji vypadajících systémů, co jsem viděl.

Dále se mi velice zamlouvala vila v Monteriggioni. To byl geniální tah! Možnosti vylepšování, sbírání zbraní, sbírání soch, obrazů, dále sbírání stránek kodexu, pírka (konečně pořádná motivace pro sbírání tak malých a otravných věcí)...dokonalé! Už na začátku jsem se těšil, až tu barabiznu pořádně vybavím :)) V dalších dílech bych se vůbec nezlobil za ještě rozsáhlejší systém vylepšování (asi moje osobní úchylka).

Další skvělá věc byly symboly. Hádanky mi někdy dávaly pořádně zabrat a byly velice dobře zpracované. Osobně se mi nejvíce líbila část s Teslou, o něhož se docela zajímám. Symboly jsou potom dalším příkladem něčeho, co by hráč prostě hledat nemusel, ale vyloženě chce, protože se těší na odměnu.

Další plus má u mě hra za pestrou paletu zbraní. Vystřídal jsem jich opravdu hodně a nakonec jsem si je pořídil všechny jen abych je měl :)

Dost už ale bylo chvály, teď se podíváme na druhou stranu mince. Umělá inteligence v soubojích se trochu zadrhává. Opakuje se neduh z prvního dílu, kdy se souboje postupně stávají hrou na kočku a myš. Zajímavé je, že jsem ve hře ani jednou nezemřel v souboji - na to, aby protivníci hráče zabili, na to prostě nemají.

Dále jsem měl několikrát trable s kamerou. Nejvíce však při získávání pečetí - kamera z ničeho nic začne Ezia zabírat z nějakého prapodivného, neměnného úhlu a sleduje jeho pohyb. V tom by nebyl problém, ale když se najednou úplně změní perspektiva, hráč musí okamžitě mačkat jiná tlačítka a to někdy vyústí ve velmi dlouhý pád a následné rupnutí nervů a nadávání na celé kolo. :)

Poslední věc, která mě iritovala, to byly úkoly typu "nepozorovaně zabij". Nejde asi o chybu, ale spíš o takovou malou nelogičnost. Když mám někoho zabít, postupně si z cesty odstraňuji strážné, aby mě potom při vraždě neviděli. Problém ale nastane, když právě zabíjím strážného a on mě vteřinu před smrtí vidí...pak je celá mise v háji a já si trhám zbytky svých vlasů. Nemělo by být jedno, že mě viděl, když už je po něm? ...na druhou stranu je to vlastně docela jedno. Alespoň se u toho musí přemýšlet :)

No, tak to by bylo všechno. Assassin's Creed 2 mohu určitě doporučit, jelikož opravdu nezklamal. Osobně jsem si nemohl přát víc a oproti prvnímu dílu je kvalitativní skok mílový. Requiescat in pace :)

Pro: Poutavý příběh, mix upravené historie a sci-fi, soubojový systém, všechny vedlejší činnosti, charizmatický Ezio, pohyby hrdiny

Proti: AI, někdy malé problémy s kamerou

+18
  • PC 90
Je pěkné, že existují vývojářská studia, která nevezmou doporučení fanoušků, nepřivážou je na obrovský šurt a nehodí je do oceánu. Ubisoft jedním z takových studií.
Dokazuje to právě Assassin's Creed 2, který je vším, čím první díl nebyl – kombinací těch nejlepších prvků Prince of Persia a sandboxových her jako GTA. Není to dokonalá kombinace, stále ještě vidíme švy a kličky, ale je to rozhodně krok kupředu.

Příběh navazuje přesně tam, kde předchozí díl skončil, a od začátku pokračuje o poznání atrakvněji. Prostředí renesanční Itálie není o nic méně přitažlivé než středověký Blízký východ, ale zpracování událostí v něm už je o něco dále. Hrdinovi společníci už nejsou jen skupinou úředníčků v kancelářích, cíle assassinací jsou víc než hromada předběžných informací a hráč se s nimi setká i před samotným aktem, a navíc dostává dodatečné informace do encyklopedie, což rozhodně není k zahození. Samotný děj sice není špatný, na druhé straně není ani nijak pohlcující, což zase beru jako zápor, stejně tak na většinu postav rychle zapomenete, byť v průběhu hraní nejsou nezajímavé, což vedlo k tomu, že jsem si ke hře neudělal stejně vřelý emoční vztah jako k sérii "Prince of Persia" a "BGE". Časté příběhové skoky v čase, které jen narušují kontinuitu, na tom měly také svoji zásluhu.

Kde se první díl skvěle hrál ale náplní nudil, druhá díl už se hraje úžasně a náplní bohatě zabaví. Možností jsou hromady (dobře, není to "The Legend of Zelda", ale je to dost možná nejbližší současný ne-Nintendovský ekvivalent, který existuje), sidequesty jsou zajímavější, dodatečný obsah je bohatý a hráč rád hledá každou novou sochu či obraz do své sbírky, probíhá se po starých katedrálách, hledá každou novou příběhovou informaci. Právě hledání glyfů "Pravdy" a řešení jejich hádanek mi přišla jako jedna z nejlepších částí hry.

Graficky je hra stále velmi pěkná. Zvuk a hudba se od prvního dílu nezhoršili, ba naopak.

Nebýt nevýrazných, byť ne špatných, postav, rušivých elementu (skoky v čase – v průběhu Eziova příběhu, ne skoky mezi Desmondem a Eziem (ty jsou v pořádku)) a nedostatku emocí, dostal by se Assassin's Creed 2 mezi první desítku mých nejoblíbenějších her. Občasné problémy s ovládáním (Ezio skočí jinam než jsem chtěl apod.) se dají přehlédnout (a kdo to nedokáže, může použít gamepad). Jinak jsem si žádných závažných chyb nevšiml.

Assassin's Creed 2 má všechno co prvnímu dílu chybělo a ještě něco navíc. Chcete-li si zahrát atmosférickou hru odehrávající se v zajímavém prostředí a s bezvadnou hratelností, není AC2 vůbec špatná volba. Příběh sice není pohlcující sám o sobě, ale díky spoustě dodatečných informací, které můžete hledat, a možnostem, které vám hra poskytuje, vás do sebe přece jen dokáže vtáhnout.
+16 +17 −1
  • PC 90
Napodruhé a o dost lépe, nicméně bez chyb to pořád ještě není. Nakonec jsem se po skoro deseti mesících dokopal a dohrál tuhle parádní věc. Jednička se mi líbila, ale měla své docela závažné mouchy, o kterých jsem doufal, že je v dalším díle odstraní.

Z velké části se tak i stalo, už to nebylo tak příšerně stereotypní, příběhová linie byla dostatečně atraktivní, takže mě hnala pořád dál a dál, protože mě zajímalo, jak se to bude dál vyvíjet a když jsem si chtěl trochu oddechnout, vždycky bylo možné sáhnout po nějakém vedlejším úkolu, ať už závodu po střechách, případně nějaké té nájemné vraždě. Návštěvy anymusu, které mě tak štvaly v prvním díle, byly omezeny na nutné minimum, takže jsem to přežil ve zdraví. Oživením byla určitě i možnost vlastnit své sídlo a v rámci možností ho vylepšovat. Tak trochu jao středověké GTA :)

Renesanční Itálie mě fakt bavila, volba období určitě za jedna, veškěrá města jsou zpracovaná parádně, s okolním prostředím už je to slabší, ale to slouží stejně většinou jenom k přejezdu a moc času tam hráč nestráví.

Proč se tedy nekoná max. hodnocení a oslavná óda? Ještě je co vylepšovat - za prvé AC 2 neumí stealth style, mise, kde byl k jejich úspěšnému splnění vyžadován mě neskutečně štvaly, ze situací, kdy jsem někoho zabil o půl vteřiny později, než se hře líbilo a spustil se tak poplach, ostře kontrastovaly situace, kdy se likvidace protivníka podařila a tělo spadlé na ulici mezi procházející vojáky o pár pater níž, nikoho nevzrušovalo. Tyhle herní mechanismy by to ještě chtělo dotáhnout. Stejně tak město působí docela živým dojmem, ale některé zautomatizované situace začnou po delším hraní štvát.

Brzy má vyjít AC: Brotherhood, od kterého nečekám odstranění výše zmíněného, na to bude nutné si počkat až na třetí díl, jehož ohlášení je na spadnutí, ale stejně se hodně těším, pokud bude zábava srovnatelná aspoň s AC2, tak budu spokojený.

Pořád je to hlavně běhání po městě, ať už po ulicích a nebo po střechách a zabíjení, ale je to setsakra zábavné pobíhání a zabíjení. Good Job.

Pro: Prostředí, vypadá to dobře a ještě lépe se to hraje, Ezio je sympaťák, fajn hudba

Proti: Některé mechanismy nejsou dotažené

+10
  • PC 80
Po dokončení druhého Mass Effectu, který získává řadu ocenění za hru minulého roku, mohu prohlásit, že z tohoto minisouboje pro mě vítězně vykračuje Assassin's Creed 2. Ač bych po relativně slabším začátku, a ne zrovna povedené kombinaci moderních grafických prvků na obrazovce značících propojení hlavní postavy, Desmonda Milese, v renesanční Itálii a nepříliš vzdálené budoucnosti neočekával razantní zlepšení, opak byl pravdou. K samotné hře jsem přistupoval takřka bez přečtení jediného preview či později recenze, a především bez vysokých očekávání. A to se ukázalo, jak je už zvykem, být nejlepším přístupem.

Hra sice, co se historických faktů, nedodržuje spoustu faktů a motá postavy Niccolò Machiavelliho (ano, známý filozof zde působí, pokud jsem to dobře pochopil, jako příslušník assassinů) nebo Leonarda da Vinciho, ale přesto to nic na hratelnosti neubírá. Příběh také není kdovíjak originální, veze se na vlně dnes populárních historických témat se špetkou mysteriózniho tématu, jako například kniha Šifra mistra Leonarda. Co se ale povedlo, jsou samotné dialogy a především výborný dabing, kdy mám pocit, že lepší jsem u počítačové hry ještě neslyšel. Nesmím ale také zapomenout na perfektně padnoucí hudbu od Jespera Kyda (Ezio's Family).

Nejlepším prvkem je přednostně hratelnost samotná. Po těch patnáct hodin, kolik trvá projetí hlavní linie, se budete skvěle bavit. Ze začátku je ale zapotřebí si zvyknou na mírně konzolové ovládání, mimo toho ale port od optimalizace po ostré textury a grafickou stránku jako takovou dopadl na jedničku.

Ve hře je řada prvků obohacující základní příběhovou kostru, od hledání a řešení tajných schránek, po plnění nájemných vražd. Nejvyvedenější mi ale přišlo plnění úkolu hledání částí, v tmavých odstínech vyvedené assassinské zbroje. Každé místo, kde se jeden z klíčů k získání zmíněné zbroje nachází, je typově odlišné, a poskytuje logické hledání správné cesty za cílem. A jelikož je pohyb Ezia po základním naučení ovládání intuitivní a zábavný, hra příjemně plyne, kapitola střídá kapitolu, a samotné finále poskytuje uspokojivé rozuzlení celého vašeho počínání s nasměrováním na díl další.

Ač žánr akčních adventur ala Tomb Raider příliš nepreferuji, dobrodružství sympatického Ezia mě pohltilo, a je pro mě jedním z nejlepších za posledních pár let vydaných.

Pro: dabing, rozmanitost misí, zasazení, hratelnost, postava Ezia, tříáčkové zpracování

Proti: některé momenty děje, někdy mírně stereotypní

+28
  • PC 90
Pokračování této akční adventury mě příjemně překvapilo, přibyla spousta postraních questů, hra se ale točí okolo hlavní zápletky a ani vedlejší úkoly nepůsobí rušivým dojmem. Je k dispozici větší množství zbraní i víc způsobů jak zprovodit určeného nešťatníka ze světa.

Narozdíl od prvního dílu zde hrají roli i peníze, za které si nakoupíte brnění, zbraně a další věci, kterými vylepšíte svého zabijáka. Hráč si může zajistit slušný příjem z vesničky, kterou dostane pár kapitol po startu k dispozici a může jí dále vylepšovat a tím zvyšovat svoje příjmy. Hra je umístěna do prostředí renesanční Itálie, nutno podoknout, že města se tvůrcům povedla, mají svojí vlastní atmosféru a člověk má chuť se alespoň na chvíli do míst té doby podívat osobně. Hra též nenásilným způsobem hráče seznamuje s význačnými památkami té doby.

Boje mě bavily více než v prvním díle, jen mě překvapila jejich snadnost. Po té co jsem získal nejlepší brnění ve hře jsem byl prakticky nesmrtelný. Pokuď se rozhodnete získat Altairovu zbroj musíte absolvovat několik arkádových misí, které mi připoměly sérii Prince of Persia. Pro fanoušky prvního dílu vřele doporučuji, určitě je nezklame...

Pro: atmosféra Itálie 15.století, rozmanitější a obsáhlejší než první díl

Proti: Příliš jednoduché, na konci budete mít spoustu peněz k nevyužití

+24 +26 −2
  • PC 90
Pokrok od prvního dílu tu skutečně je. Už tu není stále se opakující kostra jednotlivých úkolů. Mise jsou teď mnohem různorodější.

Zmizela nemožnost přeskočit nudné a zdlouhavé kecací pasáže - i když na druhou stranu ve dvojce už tak nudné nejsou, tak by se daly snáze vydržet.

Engine se příliš neposunul, ale není se čemu divit, na něm nebylo téměř co měnit. Možnost vylézt na cokoliv a skákat po střechách je fascinující. Navíc tu přibylo nějaké to plavání a další drobnosti, které potěší.

Města jsou snad ještě hezčí než v původním dílu. Jsou rozdílnější a každé tak působí jinak. Na můj vkus jsou ale některá města až zbytečně velká.
"Vlastní město" hlavního hrdiny mě velice potěšilo, já se prostě vyžíval ve zdokonalování a rekonstrukci svého sídla – na to mě užije :-) Nákup lepších zbraní, oblečení a brnění mě taktéž hodně potěšil.

Také příběh se mi zdál o něco lepší než v jedničce. Hlavně třeba kamarád Da Vinci a jeho vynálezy a do toho špetka opravdové historie (třeba, když Da Vinci představoval Eziovi kafe nebo své vynálezy…)

A nakonec ani sbírání různých věcí, co jsou po městech není vůbec špatné, obzvláště, když jsou doplněné o (někdy až moc obtížné) hlavolamy a za získání nabízejí poměrně lákavé odměny.

Takže Assassin’s Creed 2 přináší mnohem otevřenější, volnější a hlavně rozmanitější zábavu plnou nejrůznějších úkolů rozličného charakteru, zábavu s nakupováním po městech, budování svého sídla...

Hra mi zkrátka přinesla plno hodin pěkné zábavy a tak nebojím se tak označit ji za jednu z nejlepších her, co jsem měl tu čest hrát.

A víte co mi hra ještě dala? Naučil jsem se velmi důležitou italskou větu, která se mi nepochybně při nejbližší návštěvě Itálie bude hodit: „Requescat in pace“

Pro: Volnost, rozmanitost a různorodost, nákupy a budování města...

Proti: Některá města zbytečně velká

+19
  • PC 90
Když jsem tu před více, než čtvrt rokem psal komentář na Assassin's Creed, netušil jsem, že nesplním, co jsem v komentáří Vám uživatelům DH "slíbil". Psáno bylo, že na ni rovnou naváži druhým dílem, ovšem jsem netušil, že se to tak protáhne :) Protože ačkoliv je Assassin's Creed 2 ve výsledku perfektní hrou, ze začátku jsem takový pocit neměl a opět jsem skepticky hleděl na hodnocení - recenze.

Altair měl poměrně silnou reputaci již na začátku hry. Ezio Auditore z Florenci, ovšem nepatří do žádného klanu, není zabijákem. První kroky po Florencii jsou dokonalejší, než-li práce pro Al-Mualima. Rozdáte si to se svými nepřáteli hezky ručně, záhy navštívíte jednu fešandu u ní doma, v ložnici ;). Zkrátka fešný začátek jednoho velmi dlouhého příběhu, který dokáže perfektně vtáhnout. I když se celý děj točí okolo vražd, mají povětšinou smysl a nejsou jen jakousi vatou.

Patrně největší práce jde vidět na dokonale vymodelovaných městech, ve kterých budete mít tu čest se virtuálně projít. Neříkám, že Acre, Damašek ad. byli špatnými volbami, ale jen jsem jako hráč, neměl tu možnost je poznat blíže a spíše mi splývali a nevěděl jsem, ve kterém se zrovna nacházím. Ezio začíná své putování ve své rodné Florencii, přes fascinující Benátky, které mi naprosto učarovali a zakončuje putování v Říme. Každé z měst a přilehlých vesnic, které je možné navštívit - to je hotový pocit blaženosti, který mi v poslední době podobnou měrou nabídlo jen Empire Bay.

Assassins Creed II je nádherným příkladem, že dvojky to mají těžké, ale pokud má někdo talent, dokáže vykřesat ze všeho cokoliv. První díl měl své mouchy, dvojka je maže a přihazuje nové nápady, Leonarda da Vinciho a více, než dokonalou hudbu Jespera Kyda, kterej je prostě génius! Hudba dokáže naprosto přesně podtrhnout danou atmosféru a já si u toho dokážu naprosto přesně mlaskat ;)

Pro: města, Ezio, nakupování zbraní a vybavení, Leonardo da Vinci, hudba a dabing, hustá atmosféra,

Proti: slabší rozjezd, občas zazlobí kamerka, fantasmagorický the end,

+18
  • PC 90
Starší bratříček se může jenom stydět! :) To, co bylo na Assassin's Creed 1 skvělé v druhém díle zůstalo, to co, skvělé ani trochu nebylo bylo přepracováno. Pryč je zoufalý stereotyp prvního dílu, příběh krásně plyne až do trochu WTF konce, ale proč ne, těším se na pokračování :).

Technicky se jedná snad o tu samou hru, jen se zdála být méně náročná, protože oproti prvnímu dílu jsem si mohl dovolit i antialiasing (hráno na Core 2 Duo 3,5 GHz, 4 GB RAM, Geforce 8800 GTS 512 MB, 1920*1200, všechno na max, framerate jen ve výjmečných případech klesl pod 30).

Co se mi nelíbilo? Kamera v tombraiderovských částech hry se získáváním klíčů k altairově zbroji. Občas se natočila do fixní pozice a klávesy WASD ovládaly ezia ve směru podle pozice kamery, ne podle toho, kam byl natočený. A nejhorší bylo, když se o kus dál kamera zase přetočila jinak :) Dále podivné části překladu textů do češtiny, hlavně zadání úkolu, kde byla jasně vidět doslovná snaha o překlad, ale ty určité členy si mohli odpustit (dostaň se na tu loď, zabij toho bastarda......). Nakonec asi ještě viditelnost toho, že se jedná o port z konzole, hlavně ovládání, kdy hra občas řekne "stiskni " - za začátku to vždy znamenalo kouknout do nastavení a najít, co že to mám stisknout. A přitom by stačilo, kdyby to hra řekla rovnou...

Pro: Poučení se z chyb prvního dílu, hudba

Proti: Čekání na další díl, proč Ezio nenamáčel pírka do krve obětí jako Altair?

+9 +11 −2
  • PC 95
Tenhle komentář bude trochu jiný než je u mě zvykem. Je to spíš vyjádření mých zážitku a nadšení ze hry, než jako recenze.

Assassins Creed 2 přímo navazuje na příběh z jedničky. Tedy na příběh z budoucnosti. Dostáváte se pryč ze spáru Templářů a s pomocí slečny Stillmanové utíkáte pryč. Schováte se ve skladišti, kde dále spolu se Stillmanovou a jejími známými pokračujete v analýze paměti. Tentokrát se vtělujete do kůže Ezia Auditore a když autoři říkali, že uvidíte celý jeho život od začátku, mysleli to skoro doslova. Nejdříve shlédnete narození malého Ezia a náhle hra střihne do doby o pár let později, kdy už je z miminka docela oprsklý mladík z bohatší rodiny. Moc se mi líbilo, že zpočátku nejste ani assassin, teda jste de facto bez výbavy. Jakmile ale zajmou a zabijí Eziova otce, začne jít do tuhého. Ezio touží po pomstě a touto cestou se dostává k zabijácké výbavě a své rodinné historii...

Dvojka je špičková hra ve všech ohledech. Jednak graficky (i když mi přišla přeci jenom lehce slabší než jednička v tomto ohledu), jednak hratelnostně, a hlavně po stránce atmosféry a příběhu. V tomto AC 2 exceluje. Je toho tolik co říct, že ani nevím čím začit. Radši neřeknu nic, protože jste to stejně všichni hráli. A kdo ne, je lepší si přečíst profi recenzi, kde je to všechno krásně shrnuté. Něco málo ale přeci jen řeknu, obzvlášť moje zážitky. Dvojka není, na rozdíl od jejího předchůdce, vůbec stereotypní. Za celou dobu jsem se opravdu špičkově bavil a konec jsem si užíval stejně jako začátek. Tenhle pocit ve mně vyvolává jen hrstka vyvolených a možná bych je spočítal na prstech jedné ruky.

Ve hře máte opravdu hromadu možností. Hlavní mise plníte po vzoru GTAček. Tedy doběhnete k písmenu a spustí se animace a hned po ní následuje mise. Samotné hlavní mise jsou pouze polovinou herní doby. Po prvních pár hodinách hraní dostanete vlastní sídlo rodiny Auditore, které můžete za peníze vylepšovat. Sice mi to přišlo možná trochu zbytečné, ale každopádně to oživuje hraní. Ze všeho nejvíce se mi ale líbilo sbírání všemožných střípku do mysteriózní skládačky celého příběhu.

Samotné hopsání a boj jsou téměř stejné jako v AC 1. Jen je na výběr z více zbraní. Dále je tu minihra ala hledání pokladů. Je to něco jako praporky v jedničce, akorát jsou teď označeny na mapě. Graficky hra vypadala asi tak jako jednička, možná místy o trochu hůře. Design měst je ale stále velmi povedený. Podíváte se do rodné Florencie, Toskánska, Benátek a na závěr na chviličku do Říma. Města jsou hodně dobře udělaná a každé má trochu jinou atmosféru.

Verdikt: Assassins Creed 2 pro mě byl absolutním překvapením a zařadil se mezi mé nejoblíbenější hry. Geniální děj, tajemná atmosféra a skvělá hratelnost. Za mě 96%

Pro: příběh a atmosféra, tajemno, skládání střípku příběhu, design měst, souboje, nakupovaní, Altairova zbroj, kodex, pamětihodný závěr (a pro mě jeden z nejlepších vůbec), nádherná hudba

Proti: DRM

+23 +24 −1
  • PC 90
Nádhera. Prostě nádhera. Takhle milé překvapení jsem nezažil, ani nepamatuju. Když říkali „AC2 strká první díl ve všem do kapsy, je tam toho hafo novýho, tamto už tu není, prostě je to boží!“, s nedůvěrou jsem jen odvracel zrak a při matném vzpomínání na zážitky z prvního dílu si říkal, že to přece není možný, ten druhej díl nemůže být do tak šílený míry v podstatě jiná hra. Leč zmýlil jsem se, a už dlouho jsem za vlastní omyl nebyl tak rád.

Nicméně, hezky od začátku. Na AC1 jsem se těšil jako malej Jarda od prvního screenshotu, který jsem viděl. S příchodem prvního videa mé očekávání nekontrolovatelně vzrostlo. Když jsem hru prvně začal hrát, cítil jsem se báječně. Říkal jsem si, že po dlouhé době hraju řádně promakanou hru, že mé očekávání se naplnilo. Jenomže…ten extrémní, nesnesitelný stereotyp na sebe nenechal dlouho čekat. Právě kvůli němu, a taky kvůli té skutečnosti, že mi všechna tamní města přišla až příšerně podobná sobě navzájem, jsem to ani ne v půli cesty vzdal. Po čase jsem AC1 dal druhou šanci, jen abych to vzdal ještě mnohem dřív.

Není tedy divu, že AC2 jsem nedůvěřoval téměř vůbec, nicméně s potěšením sobě vlastním musím říct, že mi patřičně nakopal prdel. AC2 totiž vzal všechno, co stálo v AC1 za hovno, a vyhodil to, nahradil to něčím mnohem lepším, nebo to jen upravil do daleko líbeznější formy. Tak třeba architektura měst – výrazný improvement, tentokrát jsem opravdu dokázal všechna města od sebe navzájem hladce odlišit, každé město má svůj vlastní unikátní feeling, své výrazné rysy, svou velkou jedinečnou budovu…snad jen škoda těch civilních obyvatel, kteří jsou všude stejní. Ale to bych přece jenom puntičkařil. Příběh je daleko zajímavější. Délka těch zbytečných tlachání po zabití důležitých jedinců se nepatrně zkrátila ze dvou minut na pár sekund. Pryč jsou ty návraty do budoucnosti, při nichž jsem musel akorát jít do postele, trochu si zchrupnout, a pak šupky dupky zpátky do animusu (což byla jedna z nejzbytečnějších povinných herních aktivit, jakou jsem kdy zažil). Jistě, i tady návraty jsou, ale napočítal bych je na prstech půlky jedné ruky, a tentokrát se při nich dokonce odehrává nějaká ta akce, takže se nedá říct, že by prudily. Pak je tu ten ultra jednoduchý upgrade systém, přímo spojený s pohodlným nakupováním. To celkově je vůbec nejlepší novinkou v této hře, a má jen jediný zádrhel – když si nakoupíte více zbraní stejné kategorie stejné velikosti, nemůžete je nosit všechny najednou a libovolně je vyměňovat, nýbrž musíte až do strýčkova bejváku, kde se případně můžete i převléct. Jinak, celkově jsou všechny nové serepetičky fakt cool – akorát pro otrávenou vysouvací čepel jsem nějak nenacházel využití. Mám pocit, že šplhání je rychlejší, protože Ezio je hbitější a šikovnější. Ezio, když jsem ho tak nenápadně nakousl, je mimo jiné mnohem sympatičtější, než Altair, páč působí mnohem realističtějším dojmem, což se dá říct o VŠECH postavách ve hře.

Pak už to jsou samé maličkosti. Je v tom voda, kterou můžete plavat. Miluju plavání. Pravda, zamrzí, že široko daleko je Ezio jediný člověk, co umí plavat, ale dá se to přehlídnout. Taky si zalítáte nad Benátkami. Přátelíte se s Leonardem Da Vinci! Ale, co je nejdůležitější, AC2 zkrátka po celou dobu hraní nepřestane bavit. Jsem v tom až po uši. Nejvíc bych si teď přál, aby byla příběhová linka o pár hodin delší, ačkoliv celkově hra zabaví na hodně dlouho (pakliže mluvíme o 100% dokončení).

Nezbývá, než se zamyslet, co téhle hře ještě chybí k dokonalosti. Multiplayer…a, no jistě, ten tu bude již brzy! :)

Pro: sympatický hrdina, realistické postavy, veškeré novinky, world design, příběh, hudební doprovod, hratelnost, po dvaceti hodinách mě to baví stejně, jako po první, ne-li víc, titulková sekvence

Proti: storyline mohl být ještě delší, *lehce* zastaralejší grafika, strašně nízká obtížnost, chalani si nechali Řím až na Brotherhood a v téhle hře nám naservírovali jen jednu jeho budovu sloužící pro vskutku nevýrazné finále

+33
  • PC 85
zajimavy, timto slovem bych charakterizoval tuto hru, dle meho nazoru slovo, ktere neurazy a ani nijak nevychvaly kdyz jsem hru pustil a zacal hrat, tak jsem byl hodne zklamanej, pote co se z AC1 stala pro me srdcova zalezitost, jiz nekolikrat jsem ji dohral a stale me bavi ikdyz si tam chodim jak tank, tak s napetim jsem ocekaval, co bude druhy dil kdyz jsem se pote dostal do prvniho boje a zjistil, ze bud zkonci behem 5 sekund a nebo trva nekolik minut a nic mezi neni, tak me to docela zklamalo, to na co jsem se tesil nejvic me docela hodne odradilo, avsak hral jsem dal a postupne objevoval ty svetly stranky teto hry. rozsireni moznosti jak bojovat, nejste jiz omezeni jen na mec a dyku, ale tech zbrani je hodne a i na konci jsem obcas narazil na nejaky graficky kombo, ktery jsem do te doby nevidel. je moznost si vyhrat se zavijenim at uz soupere otravit, zastrelit, hodit nuz ci klasicky probodnout oziveni prinese i moznost se proletnout na leonardove \"letadle\", ci sbirani artefaktu na altairovu zbroj ala lara croft to ze kazdy sebemensi ukol je zapojen nejakym zpusobem do pribehu je taky dobre provedeno a celkove pribeh je hodne dobre provedeny, ikdyz i zde se mi nelibila cast, kdy postava ze soucastnosti si hraje na laru croft a beha po skladisti prostredi velmi dobre zpracovano a ikdyz grafika od prvniho dilu se pohorsila tak stale je na velmi dobre urovni

Pro: pribeh, novinky, neni zde tak caste prerusovani hry soucasnosti jako v jednicce

Proti: horsi grafika, misty prilis jednoduche, oproti jednicce mene zabavne boje

-13 +3 −16
  • PC 90
Upřímně řečeno jsem čekal něco poněkud jinýho, ale i to, co jsem dostal stačilo k tomu, abych byl na dně. Všechno co přines díl první díl druhej zdokonaluje a vylepšuje, dokonce přidává spoustu nových možností (mnohé obchody, doktor, spoustu tajemných zákoutí atd). Příběh je parádní (zapojení Leonarda bylo super) a jeho gradace perfektní, ale nebýt úžasnýho hudebního doprovodu (kombinace Fontány Clinta Mansela a DaVinci Kódu Hanse Zimmera + vlastní příměsí z geniality Jespera Kyda) zřejmě by to nebylo ani zdaleka tak silný, jak to je. Hlavní hrdina je sympaťák, i když mi víc svědčil tajemnej Altair, kterýho považuju za většího profíka. Na druhou stranu Ezio umí plavat a velice dobře zbouchat nepřátele i pěstma (souboje jsou geniální a skvěle ozvučený). Prostředí příběhu (Itálie) je úžasný a život v jednotlivejch městech parádně zpestřuje vaše momentální dění. Jedna věc se mi ale nelíbí a tou je grafika, která se (zdá se mi) od svýho předchůdce trochu pohoršila, ale zase to vyvažujou ostatní faktory, takže to zase tolik nevadí. Celkově je Assassins Creed 2 strhující a v mnoha ohledech bezchybná a hodně rozmanitá záležitost, která fandy prvního dílu nemůže zklamat.

Pro: Příběh, hudba, souboje, obrovská rozmanitost všeho

Proti: grafika, občasně až moc velká tupost nepřátel

+22
  • PC --
Pořád jsem si říkal jak si připravím komentář předem a nějak jsem na to úplně zapomněl :)

No. Takže asi nějak takhle: Jak většina z nás asi ví, problém prvního dílu spočíval v nekonečném opakování herních úkolů. Od druhého dílu jsem čekal především právě to, že autoři na jejich variabilitě zapracují. A to taky udělali. Tentokrát jsou příběhové mise namíchané ze všech možných úkolů - od přenášení beden, přes přesuny z bodu A do B třeba na čas, honičky, hledání předmětů a osob, plížení se a bůhvíco ještě až k samotnému zabíjení, nemluvě o specialitkách jako jízda s kočárem, nebo létání nad Benátkama. A všechny jsou patřičně příběhově podložené - prakticky každá příběhová mise vás někam posune, uniformní hledání informací o oběti z jedničky je prostě definitivně pryč a příběh jako takový je mnohem propracovanější.

Navíc se vám postupně zpřístupní řada dalších vedlejších úkolů, kterých je tu prostě mrtě - krom obvyklého vraždění a běhání můžete poslíčkovat na čas, napravovat nevěrné manžely, eee... závodit na koni, hledat a sbírat sošky, stránky Kodexu, nebo truhličky s penězma, pírka (namísto vlajek), hledat záhadné glyfy, získat Altairovu zbroj, zbraně, obrazy a cojávim co ještě.
Důležité je, že autoři si dali záležet, aby úkoly nenudily. Často jsou všelijak ozvláštněné a nemůže se prakticky stát, že byste se začali nudit.

Jo a celá hra je obrovská. Začátek se odehrává ve Florencii, která sama o sobě je velká při nejmenším jako dvě města z jedničky a to samé se dá říct i o Benátkách. Vedle nich jsou tu ještě dvě další, relativně malá města, ke kterých ale patří velký kus okolního venkova a po dlouhém úvodu se vám dostane "vlastní" vily a přilehlého městečka, do jehož vývoje můžete investovat měnu a ani tohle není celý výčet lokací. Každé město má navíc svou specifickou architekturu a odráží se to i ve stylu pohybu po jeho střechách. Pokud budete poctivě plnit kdejakou blbost, snadno se dostanete na 30 hodin hodin herní doby a patrně ještě o dost dál.

Autoři se prostě na pokračování vrhli vskutku megalomansky a naštěstí jim perfektně vyšlo - AC2 je tak suverénně nejlepší hrou, kterou jsem loni hrál a určitě patří mezi nejlepší hry posledních let. Dalo docela práci najít něco, co by se dalo zkritizovat, ale tož dá se najít:

V úvodu je všechno poměrně chaotické - máte před sebou kus Florencie, kde fungují všechny herní mechanismy, ale hra vám je vysvětluje postupně, takže se často dozvídáte o věcech, které jste si dávno objevili sami. Na druhou stranu je třeba uznat, že pokud by neměl být začátek jen jeden velký tutoriál, je to tak asi ok. Hra vám navíc bude strkat novinky skrz snad celou hru a řada z nich bude opravdu úplně nová.

Graficky si hra viditelně pohoršila - obvykle tohle u her co hraju na konzolích nepropírám, ale tady je to prostě znát. Rozhodně není hnusná ale detailů poměrně ubylo a pokud vím, je PC verze DX9 only.

Poslední mise v Římě (no jo, tam taky) mi přišla taková tupá - jedna dlouhá ulička, kůň na hradbách, no prostě docela WTF.

Osobně jsem ani moc nemusel ani části spojené se získáním Altairovy zbroje (sice nevím proč, ale nutné pro dokončení hry) - je to takové lineární hopsání (často na čas) ála Tomb Raider. Je sice zpracované dobře, ale prostě mi do tohoto herního světa nesedne.

Spoustu truhliček hlídají stráže. Pokud jsou tyhle truhličky někde venku, figuruje tam stráž prakticky jako v editoru postavený panák a nezaútočí, dokud do něj vyloženě nevrazíte. Stačí projít 2 metry od strážného a rázem jste mu docela ukradení.

Přestože je ve městech několik bodů pro rychlé cestování, fungují jen pro cestování mezi městy - v rámci města musíte buď pěšky, nebo odcestovat jinam a zase zpátky.

Jste-li hledaní, můžete si od pozornosti stráží ulevit mimo jiné i strháváním "wanted" plakátů. Většina jich ale není na úrovní ulice, aby si je lid mohl přečíst, ale jsou vylepené po různých balkoncích a zídkách ve vyšších patrech, což je jednoduše naprosto debilní.

No víc mě teď už nenapadá, takže tolik asi k záporům - jak vidíte, jsou to vesměs samé prkotiny. Na PC je ovšem největším záporem debilní DRM Ubisoftu, které doufejme půjde co nejdřív do hajzlu.

Ještě bych asi zmínil souboje - hodně lidí nemělo rádo souboje v jedničce, mě se naopak líbily velmi. Ve dvojce jsou imho o něco akčnější, zároveň ale komplexnější. Každopádně v jednu chvíli na vás opět útočí jen jeden protivník a osobně na tom stejně jako v prvním díle nevidím nic divného.

AC2 byste rozhodně neměli minout. I by bylo vhodné kvůli příběhu přetrpět jedničku, na kterou dvojka přímo navazuje. Snad jen možná pokud možno berte konzolovou verzi - kupovat PC verzi za současných podmínek považuju za pěkně pitomý nápad.

Pro: je to obrovské, herní design promakaný, vysoká variabilita misí a mrtě možností v každém ohledu, zajímavý a dobře podaný příběh

Proti: slabší grafika, lehce chaotický rozjezd, absurdně lineární poslední mise, Ubisoft DRM

+45