Diskuze

@Flowerpot (07.07.2019 17:49): To, jestli to vypadá dobře, je samozřejmě subjektivní věc. Takže jakákoliv argumentace, i ta, co jsi uvedl, je validní. Jestli to má vyšší detaily a rozlišení je úplně separátní věc.

@90210 (07.07.2019 13:48): Tak je to hra z roku 2001, jasně, že to dneska bude mít svoje technické mouchy. Na druhou stranu, když jsem to bez problémů rozjel na novém stroji na Linuxu, tak by neměl být problém to rozjet na Windows. Cítím tady chybu mezi monitorem a klávesnicí...

@S4TW (13.06.2019 16:32): Jo, to znám. Jak už má člověk něco nahráno, tak má určité instinkty zažité a špatně se od toho oprosťuje. A někdy to ani není žádoucí :D. Zvlášť když tak nějak tušíš, že ten pěkný roleplay styl a body uložené do opravování předmětů a plížení se ti ve finálním boss fightu nejspíš vymstí. Chce to holt cvik :).

@Tulareanus (13.06.2019 16:02): Vidíš, já mám teď zrovna po letech rozehraný Fallout 2. Minulý rok jsem hrál i Fallout jedničku a M&M VI. Na starých Falloutech je trochu vidět, že dialogy jsou ze staré školy a většinou se tě snaží do questů napasovat takovými těmi dialogy, které jdou proti psychologii té postavy, co se snažím hrát. "Those guys abducted my daughter. Can you go and kill them?" "Okay, no problem." Ale i tak se to dá hrát důstojně. Naproti tomu v Might and Magic je takový ten hardcore dungeon, kde se o nějaký roleplaying nemá cenu snažit, páč dialogy tam prakticky nejsou, příběh se nevětví a všechno se dělá tím jedným způsobem. Ale zase je to osvobozující, tam mi ten lawnmower styl docela sedí.

@Charllize (13.06.2019 16:30): Ale proč? Nemáš někdy pocit, že život není nekonečný?

@Charllize (13.06.2019 14:23): Co se týče grindovacích filler questů, dalo by se argumentovat, že do určité míry mohou být zábavné, když si je tak člověk udělá. Třeba v prvním Assassin's Creed se povinně opakovaly asi tři druhy questů a bylo to hrozně úmorné. Ale mě to kupodivu přišlo docela snesitelné, páč jsem se je pokaždé snažil dělat trošku jinak a vynalézavěji. Nakonec ze spousty her má člověk to, co si z nich udělá.

Já už jsem se dávno vzdal snahy dohrát velká RPG na sto procent. Bývaly časy, kdy jsem hrál stylem "lawn mower" - přijď do města, udělej všechny questy a pokud mají více řešení, vyber ideálně to, které je pro tebe nejvýhodnější. Dneska už by mi to přišlo hrozně umělé, jako odškrtávání úkolů na seznamu, ne jako dobrodružství.

Místo toho se raději na začátku hry zamyslím nad tím, jaká postava by v daném světě, kontextu a pro mě osobně byla zajímavá a v tom duchu ji vytvořím a hraju. Nedělám, co by postava nedělala, neleveluju skilly, které postava nepoužívá. Samozřejmě ve starších RPG je to občas kapku problém, protože dialogy se vás často do questů snaží natlačit a když je odmítnete, dají vám najevo, že to je chyba. Taky občas nahrávají pár "ideálním" buildům a s ostatními to má člověk těžké. O to víc ale potěší, když se světem může protlouct i nebojová postava, která není vždycky jednoznačný kladný hrdina.

Je mi jasné, že s takovým přístupem ze hry nikdy neuvidím všechno, ale to se mi na tom právě líbí. Nepátrám po tom, co by se stalo, kdybych udělal něco jinak, páč mě to nezajímá. Je to takové organičtější a na oko unikátnější :).