Komentáře

Miluji příběhy spisovatelů, a miluji je ještě víc když jsou temné. Tudíž mi logicky udělalo radost když jsem zjistil že Alan Wake míří na PíSí. A jak už jste všichni vycítili z mého 90% hodnocení (jste to ale hlavičky) tak se mi hra tuze moc líbila, a já se vám pokusím popsat proč se mi tak moc líbila. Tak jo, pojďme na to.

Alan Wejk je týpek (bohužel jsem si ho tentokrát nemohl předělat na zrzka, ale tohle tvůrcům odpouštím, jelikož si s defaultním Alanem dali takovou práci, že se ve hře objeví i záznam z Talk Show kde je Alan Wejk a je hrán skutečnými lidmi, prostě Remedy a jejich preciznost- a naštěstí je Alan sympoš i bez zrzavých vlasů) spisovatel, který má však krizi tvůrčího psaní a tak se s manželkou rozhodnou udělat výlet do Bright Falls, kde chce Alan nabrat nový a čistý vzduch do plic, napít se čisté minerální vody z okolních pramenů, chytit pár klíšťat z okolních lesů a má taky v plánu se pokusit překonat krizi psaní další knihy. Musím říct že úvodní příjezd do Brigh Falls mě opravdu nadchnul, ať už se jednalo o příjezd trajektem a nebo navštívení zdejší kavárny, celé to na mě působilo naskriptovaným filmovým živým dojmem a to já rád.

Alan s manželkou tedy dorazili do městečka, vyzvedli si klíče od chatky kde budou na nějakou dobu bývat a jedou se do ní přestěhovat. No určitě ty dva nečekaly že se ten denní ráj na pohled jménem Brigh Falls v noci změní na místo z horroru.

Ano z horror milí přátelé, v noci totiž město začne ovládat temnota. A jak už to tak ve hrách bývá, je na vašem hrdinovy aby s tím něco udělal, a jelikož tady hrajete za Alana Wejka, tak je to právě na něm aby se s tou temnotou vypořádal (a mezitím taky našel manželku která záhadně zmizela). A jak už to na dobrých místech z horroru bývá, tak by tam měla být pořádně hustá atmosféra. Je tomu i tady takhle? (těm bystrým hlavičkám samozřejmě došla má odpověď, jelikož viděli mé vysoké hodnocení) No je tomu i tady! Atmosféra mě naprosto pohltila a já nemohl přestat hrát, atmosféra a zpracování příběhu, to je to co vás u Alana táhne dál! Navíc známe Remedy jak umí být precizní a to je i tady, tudíž tu najdete několik záznamů v televizi z pořadu zabývajícím se záhadami a nebo můžete najít rádia a poslouchat zdejší stanici, kde lze slyšet postavy které jste potkali během hraní a které se baví o současném dění v městečku.

Jinak nebojím se říct že jsem v životě nepotkal hru s lepší temnou atmosférou než je právě ta Wejkova. No jo, filmové podání příběhu+pekelně temná atmosféra to je můj šálek kávy/čaje (vyberte si podle toho jaký nápoj preferujete). Navíc se mi líbilo rozdělení Alana Wejka na epizody kdy se vám při každé nové načnuté epizodě spustí tak známe z televize "V minulém díle jste viděli" a zopakuje se vám to hlavní z minulé epizody. Parádní nápad Remedy a palec nahoru. Jinak celkem tu máme 6 epizod. No zatímco první 3 epizody byly naprosto kulervoucí, kterých jsem se nemohl nabažit a dal bych jim s fleku 100% tak zbylé 3 epizody mi bohužel přišli už slabší než ti první tři a taky byly o dost akčnější, což je podle mě škoda, jelikož atmosféra tím o něco zeslábla, ale i přesto příběh táhnu dál, i když né tak kulervoucí silou jako u první poloviny hry.

Říkal jsem (tedy psal jsem) akčnějším? Psal tím pádem bych se měl asi logicky zmínit o tom jak se to hraje co? Asi měl, i když to už většina z vás ví, tak se o tom pár větami zmíním tedy.

Máme tu tedy nepřátele (Oh, jaké překvapení), kteří však jsou obalení vrstvou temnoty tudíž na ně kulky neplatí. Ale temnoty se lze zbavit. Ptáte se jak. No pomocí světla! Ano pomocí světla a nejlépe pomocí světla z baterky, která se stane nedílnou součástí Alanovy výbavičky pro boj s temnotou. Tak tedy stačí na chvíli posvítit na protivníka, počkáte až ho zbavíte temnoty a pak do něj vysypete tolik olovo kolik bude potřeba. Na zbavení temnoty pak ještě budete moc použít třeba světlice, flashbang a nebo pouliční lampy. A tenhle princip soubojů funguje po celou hru (občas sice narazíte na týpky na které musíte svítit déle a nebo taky občas narazíte na předmět jako je třeba židle posedlá temnotou a snaží se vás ubýt k smrti). Přestože je soubojový systém jednoduchý a po celou hru stejný, tak celou hru i baví (akorát ke konci je už celkem ubíjející počet nepřátel.

Pokud bych tedy měl ještě hře něco vytknout tak je to horší grafika a hrozná optimalizace na PíSídla. Jako na to že hra nevypadá bůh ví jak (třeba obličeje), tak je hra náročná jak nějaká nynfomanka v posteli, která však nepatří k nejkrásnějším a nejlepším v posteli. Tudíž požaduje pořádný výkon i když ona sama tomu rozhodně neodpovídá. A možná bych vytknul trochu překombinovanější konec. Kdyby se mě totiž někdo zeptal jak Alan Wejk skončil, tak bych měl asi problém to nějak rozumně vysvětlit. Ale abych to neukončil kritikou, tak ještě musím pochválit soundtrack který je parádní a kterému kraluje songa The Poet And The Muse.

A teď si pojďme dát shrnutí, přestože je hra špatně optimalizovaná, ke konci už moc akční a po prvních třech epizodách přijde kvalitativní úpadek jejich kvality, tak nemůžu jít pod 90%, jelikož jak jsem psal na začátku miluji příběhy ze spisovateli a miluji temné příběhy a tudíž miluji i Alana Wejka, navíc ty tři první epizody byly takový nářez, že i kdyby ty další tři byly odpad, tak bych rozhodně nešel pod 80%-75%. Naštěstí ty zbývající tři epizody nebyly odpad, jen byly poněkud slabší a já tedy dávám s klidným srdcem 90% a můžu prohlásit, že kdyby si celá hra udržela kvalitu prvních třech epizod, tak by se mohla postavit po boku Mass Effectu, mé number one hry (no možná ne úplně po boku, ale sakra blízko).