Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

13 Sentinels: Aegis Rim

22.09.2020
kompatibilní
94
5 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

13 Sentinels je kombinací z boku viděné 2D adventury a real-time strategie od tvůrců Odin Sphere a Dragon's Crown. Tentokrát opouští fantasy svět a odehrává se v moderním zasazení, konkrétně fiktivním japonském městě Ashitaba v roce 1985. Jak název napovídá, soustředí se na třináct postav, středoškoláků schopných ovládat mechy zvané Sentinels, kteří jsou vtaženi do boje s obřími monstry kaiju, hrozícími zničením Země.

Těžištěm hry je adventurní režim Remembrance, v němž se hráč stane svědkem událostí vedoucích k osudové finální bitvě. Postup hrou je značně nelineární a každý hráč se tak k složení příběhové skládanky propracuje zcela jinou cestou. Všechny možné odbočky v příbězích jednotlivých postav ilustruje příběhový flowchart, avšak pro kompletní dokončení hry je nutné objevit všechny scény. Pro pomoc při orientaci v komplexní narativě je hráči k dispozici chronologický archiv událostí a encyklopedie v jednom jménem Analysis. Souboje v režimu jménem Destruction probíhají formou real-time strategie, kde si lze zvolit až šestici pilotů a bránit se proti vlnám nepřátel.

Hra vyšla v Japonsku již v listopadu 2019. Původně byla plánována i verze pro handheld PlayStation Vita, avšak v průběhu vývoje došlo k jejímu zrušení.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS4 90
Určitě to znáte. Čas od času se objeví herní klenot, který je v určitém aspektu velmi originální a naprosto vás tím pohltí. O to zajímavější je vidět, jak je herní medium originálně využíváno pro vyprávění příběhů. V minulosti mě uchvátilo Life is Strange svým překvapivě emotivním příběhem středoškolaček, do nějž mohl hráč zasahovat. Pokračovalo to třeba jedinečným Hellblade a jeho nahlédnutím do hlavy psychicky narušeného člověka nebo nevídaně dospělým podáním příběhu se značným přesahem v druhém Last of Us. Čím to, že 13 Sentinels se u mě nesmazatelně zapíše mezi tyhle hry?

Všechny zmíněné hry nabízejí lidem blízká témata, které ač jsou herně obohaceny o různé sci-fi/fantasy prvky, tak se stále snaží neztrácet původní myšlenku a útočit na emoce především díky tomu, že řeší reálné problémy, které rezonují naší společností. 13 Sentinels tohle nenabízí a jde o čistokrevné sci-fi. Jeho síla však tkví ve způsobu vyprávění. To je totiž nelineární a nabízí tak v podstatě každému unikátní průchod. Ve zkratce to znamená, že osudy jednotlivých postav můžete vidět v téměř libovolném pořadí a volně mezi nimi přeskakovat dle potřeby. V dějové lince jednoho však vidíte i postavy další a pro souvislosti je potřeba prožít děj i z jejich strany, případně ze strany několika dalších. Zajímavý je však také fakt, že jednotlivých 13 příběhů v jistém smyslu funguje i samo o sobě a autoři tak v každém lehce mění jakýsi pocitový přístup, ač hratelnost je vlastně stále stejná.

Zlé jazyky by mohly říct, že zde forma vítězí nad obsahem, nicméně jsem toho názoru, že i kdyby byly jednotlivé kapitoly seřazeny chronologicky, tak jde stále o jeden z nejlepších a nejpromyšlenějších herních příběhů. Ten na první pohled vykrádá vše, co vás napadne, a co víc, některé kapitoly jsou vyloženě kopie různých děl, což sám autor přiznává. Poznáte tak třeba Válku světů, Terminátora, E.T., Zdrojový kód a spoustu anime či mangy, které jste nejspíš neviděli a nečetli. Můžete tak usoudit, že to je ve výsledku slepenec cizích nápadů, což je samozřejmě pravda, ale je to poslepované zatraceně dobře. Tím, že má hra 13 protagonistů, je neustále postaráno o nové zvraty a napětí vás tak bude hnát stále kupředu.

Nicméně nebyli by to Japonci, kdyby se to celé bralo čistě vážně, tudíž nemusíte mít strach o nějaké odlehčenější momenty. Podstatná část hry se odehrává v roce 1985, tudíž hra často působí až nostalgicky pohodovým dojmem (Ano, často cítím nostalgii k době, kterou jsem nezažil) a protagonisté jsou středoškoláci, což znamená, že je prostor i pro skvěle podané vtípky s občasnými sexuálními narážkami. Jednotlivé postavy jsou samozřejmě napsány unikátně a neměl jsem pocit, že by tam některá z nich byla navíc nebo se tvůrci opakovali, ač je jistě nevyhnutelné, že si každý najde ty oblíbené a naopak méně oblíbené. U některých za to může povaha, u některých zas zábavnost jejich dějové linky, některé však značně vyčnívají celkově (Natsuno a její "E.T." příběh).

Slušilo by se možná říct, že ve své příběhové lince není 13 Sentinels úplně tak adventura, jakou si nejspíš představujete. V podstatě je to několik desítek hodin koukání na konverzace a od žánru visual novel ji dělí jen možnost pohybovat s postavou po obrazovkách a občas spustit interakci s předměty. Žádné hádanky však nečekejte. Hraní vypadá většinu času tak, že sedíte a mačkáte X, nic víc. Od toho tu však je strategická linka, což je velmi zábavná minimalistická RTS mini-hra proložená krátkými konverzacemi našich hrdinů. Jsem asi jeden z mála, komu přišla zábavná a klidně by ji v příběhové formě ještě o pár úrovní rozšířil, nicméně v opačném případě se není čeho obávat, protože na normal obtížnost je velmi jednoduchá a nezabere příliš času.

13 Sentinels má už teď svou budoucnost jistou, tedy minimálně v našich končinách. Exkluzivita na jednu platformu a anime stylizace z ní udělá hidden gem a i milovníci dobrých herních příběhů budou o tenhle skvost často ochuzeni. Osobně mám jednu jedinou výtku a to tu, že i přes krásnou 2D grafickou stránku bych spíš uvítal filmovější pojetí ve 3D. Nicméně něco takového je nejspíš finančně neúnosné, kor pro japonské studio. Budu tedy rád, pokud někoho z vás tenhle komentář přesvědčí ke koupi a hra hned nezapadne. Stojí to za to.

A Yuki je best grill.

Pro: Výborný a originálně odvyprávěný příběh, Rozmanité charaktery, RTS část, Yuki

Proti: 3D grafika a filmové pojetí by to dovedlo k dokonalosti

+16
  • PS4 95
To je naprosto boží hra - věta, kterou jsem si často říkala v duchu, když jsem tu hru hrála nebo když jsem s hraním toho dne skončila. Začnu hned největší předností této hry, a tou je příběh. Ano, vím, že je složen z mnoha klišé a věcí, které byly viděny již jinde. Na druhou stranu tato jednotlivá klišé byla spojena tak dokonale a zajímavě, že vytvořila něco originálního. Hodně tomu napomáhá styl vyprávění, který není lineární, a příběh samotný ani není vyprávěn v jednom časovém období. Běžně jsem tak přeskakovala desítek let dozadu, ale i dopředu a někdy jsem se ocitla i více než sto let v budoucnosti. Poskládat si příběh a hlavně ho chápat bylo při hraní docela náročné, ale zase mě to drželo u hry a chtěla jsem se dozvědět, jak to bude dál.

Dalším velmi významným kladem jsou postavy. Těch opravdu není málo, jsou povahově i osobnostně odlišné, žádné nebyly stejné a nemohu říct o nějaké, že by mi byla nesympatická nebo že bych za ni nechtěla hrát. Jejich osobní příběhy byly dost roztříštěné, což způsobilo, že jsem si k žádné postavě nevytvořila bližší vztah a spíše jsem je všechny chápala jako jeden velký celek. I tak každá z těchto postav měla ve svém vyprávění něco pro ni typického, na co jsem se mohla spolehnout, že u ní uvidím a v některých případech se i pobavím (Yakisoba Pan). Zvláštní postavou byla Miwako, která vlastně byla postavou vedlejší, a tak se na obrazovce neobjevovala tolik jako jiné postavy. Ovšem její naivita smíšená ne přímo s blbostí jako spíše s menší bystrostí (kulantně řečeno) ve mně často vyvolávala pocity lítosti a soucitu a její gesta a pohyby mě bavily po celou dobu hry. 

Prostředí, ve kterých se hra odehrávala, se moc nelišily a často i opakovaly. Avšak mnohdy jsem v dané lokaci byla s jinou postavou či v jiném časovém období a také díky nádherné pastelové grafice mi nepřišlo, že dochází k nějaké recyklaci míst. Vizuální styl dokázal vytvořit krásné scenérie vhodné k zachycení snímkem obrazovky. Hudba v adventurní části nehrála tolik jako v jiných hrách, ale o to více dokázala na mě zapůsobit, když už zazněla a byla vážně povedená. 

Druhou herní část vyplňovaly boje, ke kterým jsem přistupovala trochu skepticky a říkala si, jak mě budou asi bavit. Ale i zde hra předčila má očekávání a souboje jsem si užívala až do konce. Líbilo se mi jejich jednoduché ztvárnění, které bylo účelné a příjemně se lišilo od adventurní části. Bavilo mě vybírat si skladbu týmu, který bude útočit, přidávat mu nové útoky a vylepšovat ty staré nebo přemýšlet nad strategií, s jakou se pustím do následující bitvy. Na normální obtížnost sice nešlo o vysokou školu strategickou, přesto mi některé souboje daly zabrat a bylo nutné použít i obranné schopnosti sentinelů.

Nečekala jsem, že mě tato hra tak chytne a že mě bude tak moc bavit. Doporučuji těm, kteří hledají ve hrách zejména příběh a nebojí se netradičního vyprávění.

Pro: prostředí, postavy, příběh, grafický styl, soubojová část, hudba

+16