Diskuze

Čekal jsem, jestli někdo zmíní ludonarativní disonanci. Já o časový limit taky nestojím, ale problém tu je a má i přesnou diagnózu. Jeho řešení? Nelítostně řečeno: lidé jsou placeni, aby k němu nedošlo, a pokud o něj vývojářský tým nestojí, asi si bude muset připlatit. Ze hry je tímto učebnicový příklad, jak se dostat při koncipování do úzkých.

@Jab (30.03.2025 22:49): Takhle bych to neodbyl. Rozhodující jsou detaily. Za Bioware ruku do ohně nedám, hrál jsem ty hry před deseti a více lety. Podle mých vzpomínek byly sevřenější v tom smyslu, že se věci děly při dobrodruhově cestě. Baldur's Gate II mi navíc přišlo velice dobře rozehrané. Jsi vězněn s někým, komu stejně jako tobě ublížili, s kým utíkáš a koho unesou. I když ti Imoen třeba není sympatická, ten extrémní začátek způsobí, že tam nějaké pouto vznikne (jako u lidí, kteří jsou ve společném zajetí;  a jak mj. vyplývá z tvého komentáře, s Jackiem to není to samé).

New Vegas je pojato zcela rozdílně - po svém zmrtvýchvstání máš velký prostor k realizaci, na frakce si názor děláš sám a můžeš zabít v podstatě každého, na koho narazíš.

@AlieN (30.03.2025 23:00): Open world hra, která by to měla dokonce úplně jinak, existuje (uvedený příklad s vodním čipem, pokud bereme Fallout jako open world, nebo Shenmue, Pathologic apod.), ale chápu, kam míříš. Většinově se vše podvoluje hráčově tempu. Přesto: Ďábel je vždycky v detailech.

Tady je ten problém, že se konečnosti V věnuje značná část příběhu, rozhovorů, je to téma. Přesto se do hry hlouběji nepropisuje. Když mě Panam požádala, ať jí pomůžu srovnat účty, odmítl jsem ji, protože přesně to bych - kdyby mi nezbývalo mnoho času - udělal. Nechtěl bych ho ztratit při nějaké hloupé neshodě nebo pochybné práci, kterou dělám jen kvůli přivýdělku. Hra ale vysloveně svým designem vybízí k určitý disociaci, abych to téma vlastně nebral vážně. Probírá se tam smrt a vztah k ní - pro hru podle mne nepříliš vhodný záběr, na který se doplatí, něco k delší a zřejmě poněkud únavný diskuzi - , jež má člověkem otřást a probrat ho; hraje se ovšem vesměs rutinérsky a konvenčně, kdy si nerušeně vyzobám, co potřebuji, a pak přijdu na značku, abych pohnul příběhem dál.

Jediná mně známá hra, která to má velmi podobně, je Far Cry 2 s jeho malárií, záchvaty a prášky proti nim. A ten je brán jako designérská výstřednost a kontext to má i tak jiný.

@Gordon (30.03.2025 23:32): Neomezovat hráče časově, aha, dobře. A ten press ze strany příběhu musí tedy být proč? Nemohl by si s tím scenárista třeba lépe vyhrát?

@Jab (30.03.2025 18:52): Fatální pro hru je, jak vyprávění konfrontuje V se smrtelností a existenciální tísní, a přitom pobízí k lelkování a sběratelství. Akcentuje, že dochází čas, který však ubývá pouze tím, že se to hráč rozhodne řešit. Radovánkám a bezbřehému vydělávání si posluhováním nic nebrání.

Maximálně mě to rušilo, znechucovalo a nechápu, že jim to přišlo jako dobrý nápad. Výsledkem je bizár, kdy hra neposkytuje důvod k dokončení - můžu si bez omezení užívat ve městě jako v soukromém lunaparku a až v okamžiku naprosté nudy, kdy mě život Night City přestane bavit a zachce se mi raději umřít, nebo mě dožene morbidní zvědavost, je příležitost se konečně uráčit navštívit Hanako v Embers. 

Vampire: The Masquerade - Bloodlines, k němuž je hra s oblibou a důvodně přirovnávána, je v tomhle myslím protipól. Pamatuju, jak záležitost se sarkofágem doprovázela atmosféra něčeho mimořádně zlověstného a přicházejícího, co naopak motivuje k průzkumu a preparaci. Tady ne. Zakusení vlastní konečnosti V vyznívá strašně pokrytecky, když nechává čas ztrácet zbytečnostmi za okolností, kdy se ho vědomě nedostává. Jiný příklad hry z minulosti, který dával smysl: vodní čip pro Vault, kdy čas skutečně tlačí a žádá vzít na zřetel.

Tohle je hlavní důvod, proč si stojím za tím, že je hra od základu blbě vymyšlená.

@Jab (28.03.2025 09:49): U mě je mimo líbí a nelíbí. Finance vložené do vývoje zajistily uživatelský komfort, jemuž se podařilo mou pozornost nalákat i udržet. Za posledních deset let jsem se však nesetkal s méně vyrovnanou hrou, která by si od začátku do konce říkala o kritiku.