Diskuze

@Jab (01.01.2022 10:08): Díky za odkaz. Celé jsem pročetl. Spoustu z toho jsem věděl, protože bylo v Planescape Torment popsáno. I věci, které jsou hodně abstraktní, ale dají se právě považovat za jakési pravidla světa. Tzn třeba že sféry jsou silné dle toho, jaký typ lidí žije. Bylo to tuším i ke konci hry, kdy jedna sféra skoro pohltila jinou, protože se většina lidí chovala určitým způsobem odpovídajícím dané sféře.

Každopádně ze začátku tam byla dost dobrá věta, která vlastně míří na mě:
"Ne každému přijde hraní v takovém zvláštním prostředí, kde se člověk může setkat s čímkoli myslitelným, intuitivní."
To je ten můj problém, no. V celém článku je sice popsáno spousta věcí, ale řada z nich mi přijde jako "pravidla pro pravidla". Prostě existují, protože vypadají dobře, než že by měli nějaký hlubší smysl a zcela zapadají do škatulky "vše je možné". Klidně může vzniknout další verze, která nad všechno výše zmíněné začne popisovat existenci tzv. ježčích cestovatelů, kteří vznikají jako projekce snů a zhmotňují se skrze nový artefakt ukrytý na pomezí sfér a útočí na snící lidi. Prostě naprostá hloupost, kterou jsem si vymyslel během pár sekund, ale je v takovém světě naprosto možná.
Na jednu stranu obdivuji, že někdo byl schopen vymyslet a sepsat tak obsáhlé fungování "všehovesmíru" a snažil se vytvořit mytologii a strukturu světů mimo ten náš, o který by se mohla opřít existence různých bytostí a vlastně i fungování všeho možného, ale osobně v tom nevidím takový přínos. Ba naoapk.
Silný a smysluplný příběh, který může mít navíc nějakou morální hloubku, lze zanést do zcela běžných mantinelů.
Něco tak obsáhlého jako fungování sfér podle mě nepřináší benefity, ale naopak jasně přináší efekt "vše je možné". Myslím, že na Planescape Torment to jde vidět, že v rámci herního média s takovou šílenou volností nedokáže smysluplně pracovat a přinést konzistentní fungující příběh. Snaží se vyprávět "lidský" příběh v obrovských kulisách, kde se děje jedna abstraktnost vedle druhé.
A tak místo abychom sledovali cestu hlavní postavy a byli napjatí a drželi jí palce, jak se vypořádá s následující situací a zda dojde svému cíli, tak sledujeme hlavní postavu bez znalosti motivace jak putuje světem, kde vše je možné a kde ho klidně po 50 hodinách hraní může zabít ježek cestovatel, vlastní stín nebo další ze stovky výmyslů, které existují jenom proto, že si někdo řekl, že by mohli být cool.

@Red (01.01.2022 04:35): To s tím portálem bylo pro příklad světa s létajícími lidmi. Tam by se tomu měli divit.
V Sigilu se samozřejmě portálu divit nebudou :)
Ale měli by se tam divit dalším věcem. Nebo se nediví právě ničemu, protože vše je možné. A to je pak ten svět, který nemá žádné reálné důsledky, viz můj komentář.
Beru, že řada těch věcí je v tom originální návrhu světa mimo hru vysvětlena, ale je pak na vývojářích, aby hráče dostatečně seznámili se zákonitostmi toho světa. Minimálně o věcech, které aktivně používají.
Nebo mají říct "můžou hrát jen lidí znalí tohoto světa".
Jinak je to docela alibistické napsat příběh, který nedává smysl pro nově příchozího hráče a schovávat se, že je to vysvětlené jinde.
Že Baldur vychází ze světa D&D Forgotten Realms jsem věděl, byť osobní zkušenost jsem s ním neměl. Věděl jsem, že tam jsou postavy, které mají nějaké větší význam a ve hře nejsou rozpracovány a to je v pořádku. Nepamatuji se totiž, že by příběh Balduru nějak nefungoval. Je to teda dávno, co jsem to celé dohrál až do konce všechny díly.

@Red (01.01.2022 01:40): Díky za zpětnou vazbu. Příběhovou část jsem dal do spoileru.
Vůbec jsem netušil, že ta hra vychází z již existujícího settingu. To je pro mě zajímavá novinka. Myslel jsem, že jde o výtvor tvůrců hry.

Můj problém s Lady of Pain jen reflektuje problém se světem, kde je možné všechno. Já se celou hru snažil pochopit a uchytit, jak daný svět funguje. Jak fungují sféry, Sigil, jaké mají různé postavy roli, jaký má význam historie, kterou hra předkládá. A většinou to byl hrozný chaos, kde jedna věta vyvolávala tři další WTF otázky.

Jde o to, že i když je svět fantaskní, měl by být uvěřitelný a dodržovat vlastní nastavená pravidla. Jinak je nedůvěryhodný a může se v něm stát tzv cokoliv a nic nemá váhu. Tzn je naprosto v pořádku mít svět, kde lidé umí lítat, protože si autor vymyslí nějaký nový orgán nebo upraví zákony fyziky na jiné planetě. Dokud se postavy chovají adekvátně a svět reflektuje nově nastavená pravidla, je vše v pořádku, protože víme, že třeba můžou lítat jen do výšky sto metrů nebo jen půl hodiny, pak se unaví. Stejně jako víme, že jejich let má maximální rychlost a nikdy se tedy nedostanou z města A do města B třeba za hodinu. Je to určitá jistota, kterou máme díky nastaveným pravidlům, i když jsou třeba odlišná od reálného světa. Čím více fantaskních pravidel do světa přidáme, tím je samozřejmě těžší udržet iluzi jeho pravdivosti, ale jde to.

A teď si vem, kdyby do daného světa s létajícími lidmi najednou nějaká postava prostě přešla z města A do města B za 1 minutu teleportem. Teleport nikdo nevysvětlil, nikdy se o něm nemluvilo a ani se o něm nemluví, prostě tam je a dokázal přenést postavu a nikoho to neznepokojuje a žádná z postav na to nereaguje, jako by to bylo normální. To by bylo docela WTF, ne?

A přesně tohle se děje v Planescape Torment každou chvíli. Dějí se tam věci bez řádu a smyslu jen proto, že to tak chce scénárista. Lady of Pain možná entita typu Cthulhu, ale pokud ne ona, čekají ve frotně desítky postav a předmětů, které něco dělají, protože to chce tvůrce děje, ale ve fungujícím světě to nedává smysl a vyvolává to otázky.

Takže si tak v poklidu hraješ, hra ti představí třeba ty stíny a ty se snažíš je nějak logicky vysvětlit, proč vznikli, jaké jsou jejich motivace, kdo je poslal. Akceptuješ, že nějaký stín existuje, ale hledáš za tím to fungování toho světa. A to tam prostě není. Vše okolo stínů je snůška nesmyslů. A věcí jako stíny je tam fakt mraky.

Prostě mi přišlo divné, že spousta lidí vynáší do nebes hru, která je sice originální, má svoje kouzlo a atmosféru a jiné klady, ale je tak neuvěřitelně nefunkční v příběhu, který je podle mě u her tohoto typu stěžejní. Že lidé vychvalují styl psaní, přestože ten writing ve hře opravdu není nic extra. Kdejaká průměrná knížka to strčí do kapsy.
Považuji hry za umění a geniální formát, který dokáže přinášet zážitky, o kterých se knihám ani filmům mnohdy nezdá. Ale když už bych měl někomu ukazovat krásu her, tak mě přijde nešťastné, když nostalgie takto pokrucuje objektivní názor. Pak je tu samozřejmě moje subjektivní zkreslení a subjektivní preference ostatních :)