Tak jsem po delší době dorazil na DH a hle!.... dají se hodnotit i hry na konzole. A protože PS4 (PS3) vlastním od jejího vydání a hrál jsem všechny díly Uncharted, které beru jako opravdu zábavné a vymazlené kousky, chtěl jsem napsat něco k poslednímu počinu Naughty Dog.
Ten mě popravdě v některých věcech dost zklamal, ale v některých to bylo pořád staré dobré Uncharted. I když moje číselné hodnocení není zas tak hrozné na poměry téhle herní série je to dost málo.

Začátek vypadá dost slibně. Hlavní hrdinky sice nejsou Nathan Drake, ale dá se zvyknout a po chvilce ani člověk nevnímá za koho hraje, protože je stále co sledovat a prožívat. První mise se projede ve velkém stylu a vše se hýbe a vypadá naprosto perfektně. Je úžasné, že základní konzole dokáže i po 6 letech zobrazovat podobné hry v takové perfektní grafice, která stále vypadá moderně a všelijak skvěle jen ne zastarale. Pak si člověk říká nač pořád upgraduje PC když jen grafika stojí stejně co celá konzole, ale to je na jiné téma.

Jedna z věcí, kterou na Uncharted cením nejvíce je nepřetržité filmové dobrodružství. Pořád se něco děje. Děj jde dopředu. Každou chvilku se mění prostředí od města do pralesa, pouště a pak klidně někam na zamrzlé pláně plné sněhu. To je spolu se skvělou hratelností kombinující akci a logické hádanky základní pilíř celé hry a jejího velkého úspěchu mezi hráči.

Místo téhle dobrodružné jízdy a střídání lokací přišlo hned po první nadějné misi hořké zklamání. Zklamání tak veliké, že jsem uvažoval po dalších pár hodinách hru ihned smazat, ale píšu komentář takže jsem hru nakonec dohrál. Z jasného důvodu jak natáhnout čas hratelnosti se totiž vývojáři rozhodli hru změnit z rozsáhlého koridoru a měnících lokací do jednoho spíše menšího otevřeného světa, ale světa těžko uvěřitelného a hlavně nezábavného.
Svět tedy mapa je směs hornaté krajiny, zelené džungle plné krásných vodopádů, řek, květin a zasazených chrámů a památek jen tak všude po okolí jak houby po dešti. Vše to vypadá tak odfláknutě a hlavně nereálně, že nemá člověk ani chuť ten svět nějak objevovat nebo dokonce plnit různé vedlejší mise. Prostě jen jezdíš džípem od jedné památky k druhé a snažíš se jí projít a pak zas nastoupit do auta a jet k další. Celá mapa se dá projet asi za minutu. Takže je to spíš popojíždění.
Už proto, že jsem měl rád ten styl dřívějších dílů a nestál o další otevřenou akci, kde něco sbíráš. Někde plníš vedlejší mise apod. jel jsem si jen hlavní osu příběhu a na ostatní blbosti se vykašlal. Na hratelnost to nemělo vůbec žádný vliv. Jen to člověk dohrál o nějakou tu hodinku dřív. Toť vše.

Příběh, logické úkoly, nepřátelé a hlavní záporáci jsou pořád to samé jako ve všech podobných hrách. Přiznám se, že jsem po té hrál Shadow of the Tomb Raider a měl pak z toho guláš, protože za pár dní jsem nevěděl co jsem prožil v TR a co v Uncharted. Klasický archeolog záporák s armádou zabijáků co místo hádanek vše řeší dynamitem. Hádanky jako zrcadla, vodní koryta a posun kamenů nebo soch. Vše už hráno a viděno stokrát, ale upřímně co originálního lze vymyslet. Navíc i Lara a hlavní hrdinka Chloe jsou si dost podobné a zezadu vlastně stejné :-)

Abych byl i pozitivní některé prvky hratelnosti, střílení a vlastně i ty hádanky pořád baví. Zhruba od poslední třetiny hry mi to opravdu dost chytlo a ten slastný pocit z hraní se dostavil. Nebylo to už to nucené dohraju to abych si mohl udělat křížek.

Pro každého asi Uncharted znamená něco jiného, ale ty hlavní pilíře jsou dobře známy. Už čtvrtý díl šel malinko touto cestou, ale tam to stále kompenzoval pestřejší se měnící svět.

Co člověk to jiný vkus. Podle komentářů třeba Garreta je to vlastně nejlepší díl což mi přijde hodně odvážné když si vzpomenu na úchvatné momenty druhého nebo čtvrtého dílu, ale jak píšu co člověk to jiný názor. Jestli bych si chtěl nějaký díl zahrát znovu tenhle by to určitě nebyl ani náhodou.

No co napsat o mé nejoblíbenější strategii, která společně s warcraftem 2 znamenala moje první a zásadní setkání s žánrem realtime strategie. Moc negativ určitě nečekejte:-) Jak už v jiném komentáři bylo psáno, k red alertu jsem se dostal také dřív než k původním c&c.

Hlavní co mě v té době zaujalo, byla naprostá detailnost budov a jednotek sovětů a aliance díky SVGA grafice. Můžu říct, že i po letech když si hru spustím mi hra přijde pořád stejně pěkná což se u jiných i mladších her už říct nedá. Na mapě mě zaujala i přítomnost drobných civilních budov a samotných civilistů.

Jednotky a zvlášť ty ruský měli skvělej a rozmanitej arzenál. Už základní jednotka jako je pes, který jedním stiskem zabije nepřítele se v té době pokud si dobře vzpomínám u jiné podobné hry nevyskytnul. Mamut tank to je legenda sama o sobě. Špion, komando, inženýr, ponorky, stíhačky, jeepy, letadla to je jen hrstka parádních jednotek.
Ze staveb samozřejmě nemůžu zapomenout na obranou tesla věž. Kombinace tesla věží stačila k ubránění celé základny. Továrnu zásoboval harvester a z kasáren vylejzal jeden vojáček za druhým. Klasika stromu kdy další stavba otevírala nové jednotky a další stavby.

Gameplay byl jednoduchej. Neotravoval tisícem tabulek, ukazatelů apod. Vše se řídilo z pravé lišty. Stačilo kliknout ze seznamu na požadovanou jednotu nebo budovu a už se připravovala. Žádná věda, ale fungovalo to perfektně. I proto byla tahle hra velice oblíbená i v multiplayeru.
Většina misí byla o tom postavit základnu a zničit tu nepřítele. Co taky jinýho u strategie, ale čekat:-) Zpestření bylo pak ovládání jen určité skupinky vojáků nebo speciální jednotky komando s kterou se musel splnit nějaký úkol. Někdy i přímo uvnitř budov.

Bojovou náladu doplňoval taky skvělej soundtrack a celkově ozvučení jednotek a jejich hlášky. Některý mam stále i po letech v paměti.

Další geniální kapitolou téhle hry jsou dneska už legendární videosekvence mezi misemi. K nim se nebudu moc rozepisovat, protože by to bylo na dlouho. I díky tomu měla každá jednotka svoje samostatný CDčko.

Určitě jsem na hodně věcí a detailů zapomněl, ale už nejsem nejmladší a nejlepší co může udělat člověk, kterej hru nezná je si jí zahrát. Tahle hra nestárne. Nevím jak ostatní, ale pro mě žánr realtime strategií skončil v době nesmysleného a nepřehledného přechodu do 3D. O to více si týhle hry i po těch letech cením.

Skvělá česká adventura s úžasnou atmosférou a hratelností. Byla to taky jedna z mála v té době CZ adventur, která nesázela jen na srandu, ale na perfektní příběh a jeho servírování hráči.
Určitě nikdy nezapomenu na prozkoumávání lokací a hledání dalších indicíí, řešení puzzlů. Tahle hra mě narvala do křesla před monitor a nepustila dokud jsem jí konečně neprolomil.

Tak tuhle hru jsem hrál před mnoha lety někdy kolem roku 97. Pamatuju si na super tratě a skvělou hratelnost okořeněnou možností hrát na jednom počítači ve dvou hráčích. Tehdy to pro mě byla nej hra kterou jsem pařil snad pul roku pořád dokola.
Množství aut a tratí způsobilo, že se hra jen tak neokoukala a hlavně skákání a ježdění hlavou vzuru po vzoru stunts dávalo hře uplně jiný rozměr než měli ostatní závodní hry té doby.

Jediná hra s motorkama kterou jsem dohrál a opravdu mě bavila. Strávil jsem u ní moře času. V té době luxusní grafika a nejvíc mě bavila možnost soupeřit s vlastním stínem. Do noci jsem zajížděl lepší a lepší časy a překonával sám sebe.
Tratě opravdu pestré a moc pěkně udělané. Celkově jedna z nejlepších moto her na PC co jsem hrál. Ostatní díly jsou už jen slabej odvar.

Tohle je jedna z prvních her které jsem dohrál opravdu až do konce a stálo to za to. V té době před xx lety naprostá bomba a možnost hrát s kamarádem na jedné konzoli atmosféru ještě víc umocňovala.

Dneska už bych asi neměl nervy na celkovou tuhost této hry. Žádný savy jen čistá akce, ale hodnotím hru z doby kdy jsem jí hrál a to byla společně s mariem pro mě špička.

K tomuhle počinu lze napsat jen jedno a stačilo by. Tohle se prostě nehraje, ale prožije! Hru jsem zkusil jako naprostý RPG amatér. Předtim jsem smažil jen střílečky, auta a sport. Děkuju za to časopisu level jinak bych hru asi nikdy nezkusil, protože mě prostě podobný hry netáhli. Shodou okolností jsem měl zápal plic a musel jsem bejt měsíc doma. Hru jsem nainstaloval a už po nějaké půl hodině jsem měl ovládání naprosto vžité pod kůží.

První zkouška v chrámu, moje vesnice a první úkoly jako najít psa, ochránit zahradu to byla prostě paráda a to co přišlo po opuštění a odchod do velkého světa už se nedá popsat. Rozličné zbraně, řešení úkolů, náhodné lokace, bojový systém to všechno tvoří naprostou bombu. První začátky boje s oštěpem. Otravní gekoni. To byla atmosféra hry ke které jsem se s nostalogií vracel každé léto. Dohrál jsem jí šestkrát a nikdy mě neomrzela.
Kdo nezkusil nepochopí. Zasloužených 100 procent.
První díl jsem dohrál taky několikrát a je to skoro stejná paráda, ale dvojka pro mě vždycky bude jednička:-)

Jednička byla naprosto skvělá a dvojku jsem dlouho odkládal hlavně pro špatné recenze. Ale protože jsem měl možnost si hru půjčit od kámoše tak jsem ji zkusil a vůbec nelituju. Je to jedna z mála her kde přestřelky jakoby cítím hodně reálně. Prostě to neni jen střílení na terče jak v codku, ale opravdu je tam ten pocit, že někoho zasáhnu. Celková atmosféra hry je skvělá at už někým pomlouvanou grafikou, ale u mě jednoznačně ceněnou. Zvuky jsou taky jednoznačně plusem. Když přijdete do obchodu hraje tam rádio, televize, mluví lidi, ale přesto je slyšet ruch z ulice. Zní to hodně reálně a opravdu si připadáte, že tam jste.

Arzenál zbraní dává podtrhnout realičnosti přestřelek. Policejní brokovnice prostě super zbraň. Jasně zastaralej režim někam jdeš a musíš je pokropit jinak se nedostaneš dál, ale ruku na srdce takhle funguje spousta dnešních moderních stříleček viz zmiňované codko kde je to o to horší, že zástup nepřátel se pořád řítí dokud se nehnete z místa. Tady jen vystřílíte určitej počet nepřátel.

Líbí se mi taky možnost nejít v korydoru, ale na nějaký místo přijít po střeše, přes obchody se prokopat dveřma atak dále.
Příběh je průměrnej. Dvojka hrdinů mi pořád přijde správně ujetá i když ne už tolik co v prvním díle. Každopádně jsem se i přes všechna negativa parádně pobavil.