Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Maniac Mansion: Day of the Tentacle

  • PC 90
Cože? Je tohle možné? Člověk si brouzdá na databázi, aby si nakonec vyfiltroval nejlépe hodnocené 2D adventury a pak se nestačí divit! Day of the Tentacle (DotT) se zdaleka nedostalo ani mezi top 20?? COŽE? Teda nebudu se tu tvářit, že jsem ten největší fanoušek adventur, ale přece jenom se mi nějaké ty kousky na disku ohřály a to převážně ty velmi pozitivně hodnocené, tak snad mohu trochu porovnávat. A když je nakonec porovnám a nemusím u toho ani moc přemýšlet, tak docházím k závěru, že DotT je jednoznačně nejlepší adventura, co jsem kdy hrál! Ovšem to se lehce říká, respektive píše, teď to zkusit obhájit…

Začnu co nejvíc povrchně, takže grafika. :) Ta je v přehledném cartoon stylu a velmi dobře se na ní kouká a to i po tolika letech (v případě vyšších hráčových nároků je k dispozici verze Remastered, která vyšla minulý rok). Hudba je velmi dobře zvládnutá a ke hře perfektně sedí. Zvuky stejně tak. K dabingu nemám výhrad a to dokonce ani k tomu českému, kde české hlasivky odvedly nadprůměrný výkon.

A co hraní samotné? Tak předem musím říct, že jestli to v něčem tahle hra vyhrává, tak je to geniální nápad hrát za 3 postavy najednou, kdy každá z nich působí ve stejném domě, ale v jiném časovém období (minulost, přítomnost a budoucnost). Krom výborného nápadu to také perfektně funguje. Spousta řešení v časové návaznosti působí velmi vtipně a logicky zároveň. Velkým kladem je také vyvážená obtížnost u všech tří protagonistů a jejich vzájemná spolupráce. Když jsme u těch protagonistů, tak všichni mají něco do sebe a jsou mezi sebou naprosto rozdílní. Celkově se ve hře pohybuje mnoho zajímavých postav.

Ačkoliv mé hodnocení není úplně v souladu s celkovým hodnocením tady na databázi, tak je třeba zmínit, že především za oceánem se tento titul běžně řádí mezi ty nejlepší adventury a někteří jí považují přímo za tu nejlepší! Též je třeba dodat, že svého předchůdce převyšuje ve všech směrech a to mílovými kroky. Co nakonec říci závěrem? Pro mě herní klenot, ke kterému se velmi rád vracím a který doporučuji všem milovníkům adventur.

Pro: cartoon style, dabing, originalita, rozdílná časová období

Proti: humor nemusí sednout každému

+20

Kingpin: Life of Crime

  • PC 65
Tak tenhle výtvor sliboval mnoho! A dodržel aspoň část z toho? Víceméně ano, ALE… Stejně jsem si to všechno představoval jinak! Pojďme tedy popořadě… Co tedy sliboval? Pravou gangsterskou řežbu, kde je možnost najímat si komplice, hudbu od Cypress Hill, vliv, kam zasáhnete soupeře… Demo tenkrát bylo docela zklamání. Následující kontakt po vydání hry byl multiplayer. Ten se nehrál špatně, ale už tenkrát se pro více hráčů našly zábavnější tituly a to i staršího vydání. Udělil jsem tedy 65%. Po čase na to koukám, čtu místní komentáře a drbu si hlavu, zda jsem to dost nepodhodnotil, tak jsem hru rozehrál s tím, že tentokrát jí zdárně dotáhnu do konce.

To se nakonec povedlo rychleji, než jsem čekal. Od Cypress Hill pár slabých prdů, nepřátelé nijak zajímaví, navíc nesmyslně vydrží a přežijí i několik headshotů za sebou. Co se týče jejich inteligence, tak ta je celkem dobrá. Najímání kompliců se taky povedlo, ke všemu jsou opravdu platní. Nicméně, tohle všechno nestačí na to, abych hodnocení zvedl, takže zůstávám u 65%.

Myšlenka hry nebyla špatná, navíc se v několika směrech jedná o originální výtvor, ale provedení už bylo horší. Nemastnou atmosféru nezachraňuje ani vulgarita protagonistů a jakýsi rádoby pokus o příběh. Celé to působí tak nějak prázdně. Na druhou stranu určitě existují i horší tituly v daném žánru, ale tahle hra prostě nesplnila své ambice.

Pro: originalita, možnost najímání spolubojovníků a jejich využití

Proti: příběh, nevyrovnaná obtížnost

+14 +15 −1

Matiční ulice

  • PC 30
Ačkoliv se zde nenachází žádný příběhový prolog, tak přesto většina z nás ví, že děj této akční řežby se nachází ve městě jménem Ústí nad Labem, konkrétně v Matiční ulici. Úkolem je zneškodnit přesně 999 záškodníků, než rozeberou zeď, která vyvolala různorodé reakce v české společnosti.

Hra je po grafické stránce velmi jednoduchá. Obsahuje pár, ale výrazných barev. Oponent je znázorněn pouze ve dvou podobách, za to velmi věrohodně. Zde zasluhují autoři malé plus. Vzhledem k sympatickému sluníčku se děj mise pravděpodobně odehrává v letních dnech. Zároveň nápad se sluníčkem je geniální a nadčasový a ne jednoho napadne, že sluníčko bude logicky stát na straně záškodníků, ačkoliv do dění absolutně nezasahuje, ale pozérstvím bych to přesto nenazýval. Hra má tak vysoké tempo, že ani nestíhá výrazněji nudit, ale po dohrání už je prakticky celý její potenciál využit a nebudete tak mít chuť se k ní znovu vracet. Výjimkou mohou být cyklisté, kteří si v Ústí (nejen) ve večerních hodinách odloží své kolo, aby se mohli jít vyčůrat.

Kolem příběhů je spoustu otazníků. Pařanská společnost se dělí na dvě skupiny a nemohou se dohodnout, která strana je vlastně nakonec ta rebelizující a zlá. Někdo považuje za rebely a zloduchy takzvanou demontážní četu a někdo zase střílející agresory, kteří se přidrzle tváří, že střílí škodnou ve jménu bílé malty, teda rasy.

Co říci závěrem? Další z mnoha titulů, který nabízí zabíjení jiného etnika, i když je možné, že ke hře třeba zasedne i nějaký ten Rom, ale určitě u toho nepoužije CD-ROM, protože hra vyšla tak trochu "underground" stylem, jelikož zde existovala možnost vyfasovat až 8 let v prostorech, které zavání pokračováním hry v podobě virtuální (?) reality, kdy tentokrát nestojíte před zdí, ale za ní, obklopen nemalým počtem oponentů, ale bez jediného náboje, tudíž se jedná o obtížnost "Nightmare". Hru tak lze doporučit užší skupině obyvatel, která si chce pořádně procvičit ukazováček a prožít intenzivní, ale krátkou střílečku.

Pro: rasové téma, intenzivní akce, celkové zpracování, nadčasovost

Proti: rasové téma, AI oponentů, životnost, vysoká sazba odnětí svobody

+17

FIFA International Soccer

  • PC 70
Jeden z prvních fotbalů, u kterého jsme měli tu čest hostit ho na našich PC. Co o něm napsat? Nabízí pouze mezinárodní mužstva, kterých je přesně 48 + 1 výběrový. Oficiální licence ještě nebyla k dispozici, takže na skutečná jména zapomeňte. Malou jakoby záchranou jsou fiktivní jména některých fotbalistů, která alespoň zní dle původu reprezentované země. Je také možnost nastavit některá z těch nejzákladnějších nastavení (délka poločasu, zapnutý/vypnutý offside…).

A jak se to celé hraje? Je to jedna velká arkáda. Balón lítá prakticky jen směrem dopředu. Nějaký smysl, či účel přihrávky do strany, nebo dokonce dozadu zde vůbec nehledejte. Hru tak trochu sráží možnost vstřelení jednoduchého gólu a stačí si při tom akorát nesměle stoupnout před vykopávajícího brankáře. Ovšem záleží jen na Vás, jak často chcete tohoto způsobu zneužívat. Další zajímavostí je, že v určité pozici a to relativně daleko od branky je celkem snadné vstřelit gól, ale v momentech, kdy jste s míčem před brankářem doslova "face to face", tak možnost ke skórování je velmi nízká. Hledat zde logiku v chování hráčů a nebo míče nemá cenu. Obtížnost není vysoká a ani nelze nastavit. Během zápasu celkem citelně chybí časomíra.

Má teda cenu si to zahrát? To ano, rozhodně má! Dobře se na to kouká a celá ta atmosféra okolo působí opravdu fotbalově. Hráči se po vstřelení gólu stylově radují, ochozy působí živě, diváci sem tam zaskandují… A kdo má doma joystick, tak by měl pozvat kamaráda a svést s ním u jednoho monitoru pořádnou fotbalovou bitvu! Tenhle fotbálek si svojí šanci rozhodně zaslouží, protože minimálně na nějakou chvíli dobře zabaví.

Pro: fotbalová atmosféra, pěkně zpracované

Proti: nelogické momenty, absence časomíry

+16

Doom II: Hell on Earth

  • PC 90
Jak všichni víme, tak průkopníkem 1st person akcí byl Wolfenstein 3D. Přes svoji tehdejší originalitu a objevení nového žánru mě osobně tento titul nijak zvlášť neoslnil a to hlavně díky častému bloudění a obrovskému stereotypu. O rok později přichází první Doom a to už byla pecka, která výše jmenovaného značně předčila ve všech směrech. Doslova se zrodila legenda, která dokonce vytvořila alternativní název ve svém žánru ("doomovka") a nedlouho na to se dočkala svého pokračování…

Je to už více jak 20 let, když jsme se nacházeli v obchodním domě Kotva a pořídili si první originální hru s nádhernou krabičkou a neméně hezkou plackou za tenkrát neuvěřitelných 1999 korun českých! Peněženka plakala, ale duše počítačového pařana jásala! První díl nasadil laťku hodně vysoko. Druhý díl přinesl několik nových nepřátel a díky jejich značně vyššímu počtu také zvýšenou obtížnost. Troufám si tvrdit, že především díky těmto novinkám překonal o něco svého předchůdce.

Hra opravdu bavila, ačkoliv jsem se tenkrát choval jako počítačový barbar a nestyděl jsem se pravidelně používat cheaty IDDQD a IDKFA, které se pravděpodobně i dnes dají označit za nejznámější herní cheaty na světě. Od té doby uplynulo mnoho let, během kterých vyšlo spoustu dalších kvalitních titulů stejného žánru, tak jsem si řekl, že si Doom II znovu vyzkouším a to zhruba 22 let od jeho vydání. Pěkně v původní podobě bez cheatů, pouze s použitím mouse looku. Bude to znít asi neuvěřitelně, ale i po tolika letech to byla minimálně stejná zábava jako tenkrát! Zajímavé zbraně na neméně zajímavé nepřátele, parádní hudba a zvuky, ale hlavně ten "feeling" ze střílení, který se opravdu zaryje do paměti. Ten pocit, když sestřelíte Impa brokovnicí, nebo když mezi hordu nepřátel vystřelí BFGéčko, aby se jejich řady trochu pročistily… Masakr a to pekelný!

Odkaz této hry se dá nazvat jako "nesmrtelný" a i kdyby někdy náhodou umřel, tak své místo v herním nebi má rozhodně jisté! A nebo spíš v herním pekle? :)

Pro: zbraně, zvuky, hudba, nepřátelé, pekelná akce

Proti: 666 :)

+24

Earthworm Jim

  • PC 85
Jim je celkem sympatická žížala ve speciálním skafandru, která se vydává osvobodit včelu - princeznu. Během svého dobrodružství narazí na několik dalších živočichů (pes, morče, kráva...). Zároveň navštíví celkem odlišná prostředí. Ocitne se na smetišti, pod vodou, ale i ve vesmíru. Celé dobrodružství doprovází hodně povedený soundtrack.

Hra působí opravdu hodně různorodě, což hratelnosti jenom přispívá. Krom klasických levelů se zúčastníme vesmírných závodů mezi meteority, kde nám je soupeřem vrána (jak jinak než ve skafandru). Další perličkou je bungee jumping, při kterém se snažíme přetrhnout lano dalšímu záporákovi, který se dá popsat jako "zelený sliz". Co se týče některých bossů, tak ani zde originalita nechybí. Kde jinde svedete souboj s popelnicí, pekelnou kočkou a nebo s tlusťochem, co krká směrem k Vám mrtvé ryby?

Přestože od vydání hry uplynulo zhruba 20 let, stále patří ve svém žánru k tomu lepšímu. Grafika je i po tolika letech koukatelná, celé to působí vtipně, akční scény nenudí a do toho hraje již zmíněný kvalitní soundtrack. Obtížnost nepatří mezi ty nejnižší, ani mezi ty nejvyšší, ale to neznamená, že se nemůže objevit nějaké zásekové místo. Na druhou stranu, jestliže se Vám hra dostane celkem rychle pod prsty, tak dohrání zabere jen něco málo přes hodinku.

Pro: humor, soundtrack, grafika, rozdílná prostředí

Proti: slabší závěr

+21

Grand Theft Auto: Vice City

  • PC 95
Když vyšlo GTA 3, tak se jednalo o menší revoluci. Ty vole, tolik možností a volnosti! Tenkrát to působilo doslova neuvěřitelně! O pouhý rok později vyšlo pokračování s doplňujícím názvem "Vice City". Zpočátku jsem se na to díval se značnou nedůvěrou. Přece jenom vydat tak rychle pokračovaní velmi úspěšné hry smrdělo sprostou touhou vydělat dukáty nad odfláknutým produktem. Navíc co mohou vylepšit na prakticky dokonalém produktu své doby?

Nakonec díky mé nedůvěře mi dalo Vice City ukázkovou facku, která mi v tomto směru byla paradoxně příjemná. Samotné zasazení hry do 80. let považuji za výborný a velmi originální nápad. A kdo má rád hudbu z tohoto období, tak rozteče blahem! Podle mého pohledu (a sluchu) má Vice City nejlepší herní soundtrack vůbec! Postavy ve hře se také velmi povedly, včetně samotného antihrdiny jménem Tommy Vercetti. Velkým plusem je dabing od několika známých osobností (Ray Liotta, Danny Trejo, Dennis Hopper....).

No a co nějaké ty novinky, nebo vylepšení? Světe div se, ale není jich zrovna málo! Velmi potěšila možnost propíchnutí pneumatik, ať už od policejních bodců a nebo dobře mířenou kulkou. Navíc jsme se dočkali motorek, helikoptér, ale i letadla, které není jen pro okrasu (sorry Dodo). Kromě toho se nám taky pěkně rozpovídal hlavní protagonista, který má dokonce možnost nakupovat nemovitosti a vydělávat na nich.

Letos jsem se znova rozhodl Vice City dohrát. Opět jsem se tak potvrdil, že se jedná o nejlepší titul z GTA série, i když řekněme s odřenýma ušima. Nicméně, pravdou je, že velký ohlas způsobilo vydání posledního dílu ze série GTA, ačkoliv zatím jen na konzolích. Dost lidí určitě namítne, že Vice City nemůže překonat pátý díl už jen kvůli možnostem a celkovému zpracování. To je svým způsobem pravda, ale nejsem si zrovna jistý, že se u pátého dílu budu bavit i více jak 10 let od jeho vydaní tak skvěle jako u Vice City.

Pro: 80. léta, soundtrack, postavy, spousta novinek

Proti: klasické GTA bugy

+33

Blood

  • PC 90
S velkou slávou přišel Duke Nukem 3D, pak Shadow Warrior a nakonec Blood. V relativně krátké době byly vydány tři dost podobné produkty, tudíž se srovnávalo jako o život. Ačkoliv první dva jmenované tituly mají rozhodně své kvality, tak u mě nakonec zvítězil Blood. Blood mě dokázal učarovat svojí drzostí, brutalitou, atmosférou a humorem zároveň. Hodně zvláštní kombinace, která má ovšem v tomto případě pozitivní výsledky.

Rozhodně co nelze opomenout jsou zbraně! V které jiné hře můžete zabíjet své protivníky vidlemi, voodoo panenkou, světelnou pistolí, nebo dokonce sprejem za podpory zapalovače!? Navíc musím zmínit detail, že někteří nepřátelé se po smrti nekácí k zemi neustále stejným způsobem, bez ohledu na to, jakou zbraň jste zrovna použili, takže například takový zombík může klasicky padnout k zemi, uhořet, rozprsknout se na několik kusů a nebo se můžete podívat na jeho složení kostry, což má na svědomí zbraň jménem Tesla cannon. Další vychytávkou je, že skoro každá zbraň má svůj sekundární mod a prakticky všechny se dají použít v celé hře, takže se jejich využítí dost často střídá.

Pestrost nepřátel je v Bloodu taky dost zajímavá a skvěle zapadnou do daného žánru. Level design to samé (nejvíc mi utkvěl v paměti pekelný vlak). Na druhou stranu level design je asi největším záporem hry, jelikož v některých místech je dost nepřehledný, což způsobuje otravné bloudění. Dalším záporem je, že si Vás může najít zubatá v samozavíracích dveří, což pěkně nas... Naštve. Nicméně, tím veškeré větší zápory končí.

Multiplayer je na dost dobré úrovni. Moment, kdy Váš soupeř/kamarád právě přebíhá přes lávku nad velkou propastí a vy mu jí zmáčknutím čudlíku posunete vedle je opravdu k nezaplacení. :) Dále je nezapomenutelná mapa, kde jsou dva hrady naproti sobě, mezi nimi pár zákopů a možnost ovládat z každého hradu děla, která tak znepříjemňují soupeřovu možnost se k Vám dostat. No a úplně nejvíc mi připomíná mé romantické dětství mapa, která obsahuje fotbalové hřiště a chvilkové zastavení vzájemného vyvražďování s kamarádem a následné kopání se zombíkovou hlavou na branku. Ach, to byly časy... :)

Každý, kdo má aspoň trochu rád černý humor, akci a horor a ještě nehrál Blooda, tak by měl dostat vidlemi do hlavy! A na ty ostatní je tu připravena plechovka spreje se zapalovačem! ;)

Pro: atmosféra, zbraně, nepřátelé, hudba, černý humor

Proti: někdy nepřehledný level design

+38

Half-Life

  • PC 90
Nemám v úmyslu podrobně tu rozepisovat všechny herní prvky, které tato legendární hra obsahuje, protože je tu tolik komentářů, že by jste se stejně nic moc nového nedozvěděli a navíc popularita hry je natolik vysoká, že většina z Vás má určitě malou představu, o co jde a jak to vypadá. Nicméně, tato hra mi zůstala hluboce vyryta v paměti nejen po stránce hratelnosti, ale i díky událostem, které se udály mimo monitory našich milovaných PC. Vlastně i ty mimoherní události měly vliv (nejen) na moje PC, ale pojďme popořadě...

Psal se rok 1998. Čeští hokejisté získali zlaté medaile na olympijských hrách v Naganu, celý svět byl informován o tom, jak si Bill nechal vykouřit doutník, kterou přebytečnou tekutinu má stále Monica v šatníku a také byl spuštěn Google... Ovšem ani počítačoví hráči se nenudili a především milovníci 1st person akcí měli z předchozích let několik kvalitních kousků k výběru (Dark Forces, Duke Nukem 3D, Quake, Blood...). O menší bouři a revoluci se pokoušela tvrzení, že má vyjít titul, který v tomto zaběhlém žánru přinese něco docela nového. Ten titul měl nic neříkající název a emoce nevzbuzoval ani název společnosti, která za jeho tvorbou stála. Jenomže jakmile tento produkt spatřil světlo prvních šťastných hard-disků, začalo se jeho jméno skloňovat čím dál tím víc. Netrvalo to dlouho a jeden kamarád mi svěřil tajemství - "poslouchej, mám ten Half-Life vypálený na cédéčku". Faktor kamarádství v jeho okolí rapidně stoupl a ani já jsem nepohrdl. Byla to fakt bomba - pařilo se to skvěle! A ten pocit po dohrání byl fantastický! O něco horší byl pocit, když mi kamarád/zprostředkovatel řekl, že mu jakýsi vir (tuším, že se jmenoval Černobyl) způsobil totální nefunkčnost jeho počítače a že šiřitelem je pravděpodobně tento skvělý herní produkt. Bohužel, o pár dní později jsem se přesvědčil, že měl pravdu. A vlastně nejenom já. Naší čtvrť doslova zasáhla virová epidemie. Sakra, stálo to vlastně za to? Jasně, že stálo! ;)

Teď teda něco málo k samotné hře... Co teda hra přinesla nového oproti předchozím titulům? Především na tehdejší dobu neskutečné množství skriptů, které dokázaly hře dát tu výjimečnou atmosféru. Dále se nekonalo klasické členění do epizod, ale příběh se pěkně nesl na jedné vlně. Styl hraní také působil nevšedně - jednou to chtělo pořádnou akci s pořádným množstvím munice, jindy to chtělo více pohybového nadání a jindy trochu zapojit mozek (ale ne moc). Také se nekonaly klasické záseky, kdy hráč bloudil úrovní, aby našel nějaké schované dveře, nebo nepatrně viditelnou díru. Obtížnost a hrací doba je tak akorát. Prostředí se odehrává především v interiérech společnosti Black Mesa a i když se Vám podaří dostat na zemský povrch, tak paradoxně pocit stísněnosti to nesníží. Dokonce se podíváme i na jinou planetu... Přestřelky jsou dynamické a protivník v podobě vojáků nepůsobí tak hloupě, jak je zvykem u jiných her a aby toho nebylo málo, tak souboje ještě okořeňují mimozemští návštěvníci. No a když se potkají všechny tři "strany" najednou, tak je o zábavu postaráno. :)

Přestože od prvního dohrání uplynulo 15 let rozhodl jsem se hru znovu dohrát. A opět jsem se dobře bavil. Vážně se nedostavoval stereotyp v nějakém větším měřítku. K tomu kvalitní příběh, který jen tak neomrzí a byl tak využit ke vzniku dalších kvalitních titulů ze série Half-Life.

Pro: celkové zpracování, příběh, originalita, zbraně

Proti: minimální fyzika objektů

+53

KKnD: Krush, Kill 'n' Destroy

  • PC 85
V roce 1997 se mi dostalo do rukou demo real-time strategie s názvem KKnD. V té době jsem byl fanouškem jiné legendární strategie pod názvem Dune 2, tak jsem si řekl, že za zkoušku tenhle neznámý titul stojí. A dobře jsem udělal, protože hra mě opravdu pohltila! Jakmile byla později možnost zakoupit plnou verzi hry, neváhal jsem a nedlouho na to se mi CD z pěkné krabice hřálo v počítači.

Hra svým způsobem nepřináší nic nového, respektive revolučního. Cíl je klasický - zničit všechny soupeřovi jednotky a budovy. Jako platební kredit slouží ropa, tudíž je nutné jí těžit, případně narušovat těžbu soupeřovi. Za získaný kredit se staví armáda a budovy. U budov nechybí možnost provést upgrade, po kterém můžeme vyrábět více jednotek, nebo obranných věží. Celkem jsou k dispozici dvě strany - Survivors (Přeživší) a Evolved (Mutanti). Každá z obou stran obsahuje 15 misí. Briefing misí je rozdílný, což potěší. Krom klasického stavění základny a zničení všeho živého na straně nepřítele je například v jedné misi úkolem ochrana ropných tankerů během jejich přemisťování na straně Survivors a nebo naopak jejich zničení na straně Evolved. Dalším z rozdílných úkolů je vyhledání a zabití načelníka z pohledu Survivors a nebo jejich ochrana z pohledu Evolved. Asi není překvapení, jak moc je důležité ovládat co nejefektivnější strategii, zvlášť v této hře, protože mise, která se dá dohrát i za 20 minut se může stát noční můrou, kterou budete hrát značně přes hodinu.

Jak již bylo zmíněno, ve hře figurují dvě strany. Každá strana je opravdu velmi dobře zpracovaná. Všechny jednotky, ale i budovy jsou zpracovány rozdílně a jejich vzájemná podobnost je opravdu minimální. Výjimkou jsou pouze ropné tankery. Celkově jednotky na obou stranách působí velmi originálně a to hlavně platí o straně Evolved, která má díky mutaci k dispozici bojové kraby, brouky a nebo slony s raketovým nosičem. Dokonce i obranné věže jsou velmi rozdílné. Po této stránce opravdu lze jen chválit! Také nás před každou misí uvítá krátká videosekvence. Jedná se opravdu o velmi jednoduchá videa s informačním panelem na pravé straně, který se často snaží o vtipné popisky a někdy se mu to i celkem daří.

Po technické stránce si vede hra výborně. Grafika je na tom hodně dobře a určitě neurazí ani po tolika letech! Kromě jednotek vypadá velmi dobře i terén. Například zbytky Sochy Svobody vyčnívající z písku vypadají skvěle. Ano, podobný motiv už jsme viděli i jinde, ale zde to perfektně vytváří postapokalyptickou atmosféru. Hudba je též velmi kvalitní, ale menším záporem jsou pouhé dvě skladby na obou stranách. Ovládání je jednoduché a přehledné. Dostane se rychle pod ruku.

Závěrem si troufnu tvrdit, že se jednoznačně jedná o jednu z nejvíc podhodnocených her na databázi! Ke hře jsem se vrátil i v roce 2014, abych jí konečně úspěšně dohrál za obě strany a podařilo se (v roce 1997 jsem nedokázal úspěšně dokončit poslední mise a to jak za Survivors, tak i za Evolved). Zábava to stále byla dobrá, i po tolika letech. Na druhou stranu velkým minusem je zasekávání jednotek. Především ze strany tankerů, které dokáží pocuchat nervy i hodně ostříleným hráčům. Nicméně, technickou stránkou hry, dynamickou akcí a pestrostí jednotek si tato hra zaslouží více pozornosti, než kolik se jí dostalo!

Pro: celkové zpracování, pestrost jednotek, atmosféra, rozmanitost misí

Proti: zasekávání jednotek

+22