Jak tak koukám, někdo musel být první. První v napsání komentáře, protože tato hra lidi asi dost odrazuje. Nenechám se ale zviklat a postavím se výzvě čelem.

Tuto hru začínáte jako jedna ze čytř tříd, konkrétně sura (něco jako temý paladin), válečník (klasika), ninža (buď se z něj vyvine archetyp zloděje, nebo z něj bude střelec), popřípadě šaman (mág, zaměřený buď na zraňující kouzla, nebo na léčení a posilování spolubojovníků). Datadisk přinesl novou třídu lykan (vypadá jako člověk s vlčí hlavou), což je vlkodlak, který má jen jednu specializaci, a sice boj na blízko. Po vybrání třídy postavy následuje výběr pohlaví. Překvapivě, je na výběr mezi mužem a ženou. Lykani mají smůlu, ti jsou jen muži. Poté následuje výběr jednoho ze 2 vzhledů postavy. A šup dohry.

Ano, tímto veškerá tvorba postavy končí. Žádné nastavování výrazů obličeje, typů a barvy účesu a délky uší. NIC. Jediná cesta, jak si trošku upravit postavu je za reálné peníze, ve speciálním obchodě hry se dá koupit například barva na vlasy, aby se postava trošku odlišila od ostatních. Ale to předbíhám

Po pojmenování charakteru už nic nebrání skočit do okouzlujícího světa hry. Je rozdělen na 3 království. Shinso, Chunjo, Jinno a neutrální zem (plnou potvor). Před startem hry tedy ještě vyberete příslušnost k danému království (aby vůbec mohlo fungovat PvP) a hop do hry.

Probudíte se v začátečnické vesničce plné vašich klonů. Ehm, omyl, jsou to ostatní hráči, kteří jsou si díky možnosti přizpůsobení postavy podobní jako vejce vejci. Kromě lykana, jenž je muž existují od každého povolání opravdu 4 variace. Muž s prvním a druhým vzhledem, a žena s tímtéž. Tam veškeré tvoření postavy končí a je nutné postavu dovylepšit, nebo odlišit od davu hráčů za reálné peníze.

No co, WoW také nemá skvělý editor postav, ale alespoň nevypadají všichni stejně a město nevypadá jako rodiště klonové armády z Hvězdných válek.

Takže s nadšením beru první úkol a vyrážím pozabíjet těch pár potvor, co jistě můžou za to, že celá vesnička nemá klidné spaní. Podívám se, čím že to je vlastně mohu mydlit. Nabízí se mi celých 6 skillů z jedné a 6 skillů z druhé větve. Na určitém levelu si větev prostě vyberete a konec. Jednotlivé skilly si potom vylepšujete. Pochopitelně u mého šamana je rozdíl mezi požehnáním úrovně 1 a 10 naprosto propastný. Nicméně, skilly levelu +10 jsem neměl, protože jsem tak dlouho u hry nevydržel. Ale každý stupínek zlepšení jde cítit. Další možností, jak mydlit potvory je útok na blízko dýkami, mečem, popřípadě bojovým vějířem, jako u mého šamana. To se provádí mačkáním mezerníku, nebo jeho držením.

Tak jsme se tu všichni sešli, co myslíš osude...ee vlastně ne. Na místě, kde se rodily potvory se na ně pořádal doslova hon. Armáda klonů hrdě zaútočila na pár tuze nebezpečných divokých psů. Všude se rozléhalo sténání bojovníků, a můj šaman se do toho skupinového stenu zapojil. Kdybych nehrál na sluchátka, leckdo by si mohl myslet, že sleduji japonský film pro dospělé, kde účinkuje asi 10 žen a 20 mužů.

Toto celé podbarvuje naprosto dokonalá hudební smyčka, která má asi celé 3 minuty a dokola se opakuje. Má krásnou orientální melodii, ale po pár minutách se oposlouchá. Místo podbarvení atmosféry (viz nádherný soundrack WoWka) spíš hru sráží dolů a její dlouhodobé poslouchání musí mít dozajista vliv na psychiku jedince (bude si ji zpívat i ve spánku). A abych ji jen tak nehanil, musím zmínit, že jde i vypnout, na rozdíl od skupinového drcení mezerníků a vzdychů při boji. V boji nablízko má každá postava asi 4 animace, takže i to se okouká. Každý skill má překvapivě svou vlastní animaci, takže to není tak strašné, jak se to zdá být.

Vyzbrojen vypnutou hudbou, metalem ve sluchátkách se vydávám odevzdat quest do města. Jaké bylo mé překvapení, když se tři čtvrtiny klonové armády vydalo mým směrem. Tak, další quest jsem nedostal. Co teď? Co takhle mlátit potvory pro zkušenosti? Ano, to je jediná cesta, jak v této hře expit, protože na jeden level je časem pouze jeden úkol, který jde splnit. Překvapivě se jedná o zabíjení, takže to nenutí hráče zapojit mozek, stačí jen držet mezerník, sem tam vyvolat skill a poslouchat vzdechy. Achjo.

Tak to jde pár dalších levelů, kdy psy vystřídají medvědi, nebo vlci, popřípadě další stvůry. Útočí stejně a umírají stejně, takže nezbývá, než je uvzdychat k smrti. Postupem hrou dávají čím dál tím méně zkušeností, takže je jich třeba zabíjet opravdu MRAKY.

Abych úkolům nekřivdil, sem tam se objeví úkol dones něco někomu, který má zajista naprosto osvěžující charakter, zejména, jedná-li se o průchod mapou, kde jsou potvory, to znamená kromě vesnic všude. Takže zase vzdychání. Ach jo.

Toto cestování se odehrává v naprosto nádherné krajině, která je kromě měst naprosto minimalistická. Většinou jsou to jen cesty a luka, kde chybí tráva, zato potvor je tam přebytek. Žádné atmosférické lokace, žádná památná zákoutí. NE. Prostě placka, sem tam kopec, cesta a pokud je lokace hodně pokročilá, tak i most, nebo skála. Jo a dokonce i třeba červený podklad v high level lokacích.

Po tomto všem jsem si chtěl zlepšit výbavu, protože můj epesní vějíř nestačil na uvzdychání hromady medvědů. Takže jsem zabrousil ke kováři. Vylepšil jsem si vějíř na vějíř+2. Ano, v této hře se děje vylepšování u kováře, takže najdete na levelu jedna meč, a budete ho používat i za 10 levelů, ale bude z něj meč +10. Překvapivě, vypadá vzhledově pořád stejně nuzně, jako meč+1.
Pokud chcete víc+, potřebujete víc peněz, protože u vylepšování věcí to funguje tak, že je určitá šance, že to kovář zmrví a o věc přijdete. Když si zaplatíte víc reálných peněz, existují svitky, co tuhle problematiku skvěle řeší.
Neřeší ale to, že všichni surové jsou téměř stejní, všichni válečníci taky, protože brnění a zbraní je tu vzhledově asi 20 druhů, když počítám datadisk.
Tohle krásně doplňuje i tak vzniklou armádu klonů díky malé možnosti přizpůsobení postavy.

Proto se ve větších městech pořádá klon fest.
Na nějakém takovém klon festu si můžete něco koupit (hráči tu předstírají, že jsou stánky, v reálu jdou třeba do školy a lidi u nich kupují věci), popřípadě dostat se do cechu (kdo hrál nějaké MMO, tak ví) a účastnít se PvP nebo PvE.

PvP je naprosto skvělé když platíte. Když si lepší výbavu nezaplatíte, umíráte, protože jakmile na Vás najede platící hráč s vybavením, kterého dosáhnete bez investice do hry možná za 100 let, jste mrtví. Tečka.

PvE je zajímavější. Dungeony zde představují naprosto lineární kobky, prostě chodby v jeskyni plné potvor, které jsou určeny k mydlení. Na konci sedí nějaký ten boss pro cennější loot, ale to je vše. Žádné propracované mechanismy, žádné vizuálně propracované dungeony, dokonce ani průpovídky bossů, proč jsou zlí a co je tady špatně. Žádné atmosférické filmečky. Prostě naprosto minimalistické řešení, stejně jako celá hra. Dungeonů je ve hře více, jsou si ale vesměs podobné, jako vejce vejci.

Jediná výhoda hry je, že je v češtině, což znamená možnost rozumět tomu, proč vlastně zabíjí 20 psů i neanglicky mluvícím hráčům. Ne, že by například WoW byl ukázkou akademické angličtiny, ale je nutnost zde zapojit mozek a sem tam si nějaké to slovíčko i dohledat. Za to ale questy mají příběh a tak, což zde nehrozí.

Díky češtině se hra hemží malými dětmi, tak 5+, co sotva umí číst (česky). Takže když na Vás namakaný Sura spustí něco jako "chtěl bich pomoct s úkoli", je to na ránu, stejně jako to, že tank odejde uprostřed dungeonu, protože skončil večerníček, a maminka ho posílá do postele, nebo šaman, co léčí celou skupinku v dungeonu, najednou přestane a utíká do zdi, protože přišel tatínek a dítě musí předstírat, že dělá něco do školy (Alt+tab).

Do PvE se zde zahrnují i kameny Metin, co z ničeho nic padají z nebe a podle příběhu hry dělají z hodných štěňátek stvůry tuze zlé, které je nutné uvzdychat.
Ve hře to probíhá tak, že najednou spadne z nebe kámen, okolo něj se spawnou silnější potvory a zároveň sem naběhnou i ty slabé. Hráči z okolí se sem srotí, skupinově zavzdychají a získají hromady expů, které alespoň trošku ukrátí jejich grind expů. Kamenů je pochopitelně několik druhů, čím má kámen vyšší level, tím přitahuje silnější potvory, je za něj více zkušeností a lepší loot. Hře to ale trn z paty nevytrhne.

Poslední, do čeho jsem si nerýpl je grafika, která je po posledním datadisku trošku upravená, ale pořád vypadá na rok 2000. Nebudu kopat do japonské/asijské stylizace, někomu se to líbí, ale můj šálek čínského čaje to fakt není.

Stabilita hry je dobrá, což je ale zápor, protože jen prodlužuje utrpení. Za celou dobu hraní mi bohůmžel hra ani jednou nespadla.

Moje recenze je čím dál tím delší, takže to nějak ukončím. Kdybych si měl vybrat mezi tímto minimalismem a 4Story, tak i když je 4Story založeno na podobném modelu, je mnohem propracovanější. I tak je to ale volba podobná mezi tím, jestli vypijete kyanid, nebo skočíte pod vlak. Kyanid zabíjí efektivněji, takže není co řešit.

Probohy, nehrajte to. Bežte ven si zaběhat, nebo si spusťte WoW na fríčku, kde sice pár kvestů nefunguje, pár abilit je buglých, ale existují už slušné české servery jako například hvězdná dvojčata (nechci dělat reklamu, takže to nepíšu anglicky), kde funguje většina věcí a si zahrajete milionkrát líp. ZADARMO. Narozdíl od této hry, která je čistě pay to win, protože proti platícím hráčů nemáte v boji šanci.

Tuhle hru jsem si koupil natěšen po dohrání Dragon Age: Origins před pár měsíci, bohůmžel, čas dohrát ji jsem si našel až teď.

Po zapnutí hry je na výběr mezi předdefinovaným Shepardem, který vypadá docela divně, nebo se z něj pomocí editoru může stát i Shepardová. Editor je vcelku povedený a možností mnoho. Poté následuje výběr původu a "pozadí", takže Shepard může být třeba válečný hrdina, nebo i něco jiného, v každém případě, podle volby hráče s ním budou NPC jednat.
Poté následuje výběr povolání, které se zde dělí na 3 hlavní větve a jejich kombinace. Voják je zaměřený na boj a výdrž, Adept na Biotiku (místní obdoba magie) a Inženýr (hackování a poškozování štítů), popřípadě jejich kombinace.

Hra začíná jednou klasickou misí, která má být naprostá banalitka, ale něco nasvědčuje, že tomu tak úplně není. A opravdu, mise se zvrtne, a začne se rozvíjet parádní příběh, kterému takřka nic nechybí, nicméně hlavní se opravdu na první pohled nezdá (nevím, co bych měl napsat, abych nespoiloval).

Po téhle misi se hráč dostane na Citadelu, což je takové centrum známého vesmíru a vzhledem k tomu, že lidé jsou ve vesmíru novinkou (lidstvo prodělalo skokový technický vývoj po nalezení určitého artefaktu na Marsu), tak se k nim ostatní obyvatelé vesmíru chovají nedůvěřivě, popřípadě kritizují "mladost" rasy.
Ras je vůbec ve zdejším vesmíru plno, Kroganové, kteří mají omezenou možnost se rozmnožovat, Salariané, kteří žijí 40 let a jsou hrozně zrychlení, Quariané, kteří cestují ve své flotile a díky tomu nemají imunitu, takže nesundávají svůj ochranný skafandr, Asariky, které jsou jen ženy a množí se "myšlenkovým spojením"....ras je tu opravdu mnoho, a mají specifické názory a chování, a to nejen v rámci rasy, ale i jednotlivce.
Uvěřitelnost světa zvyšuje i Kodex, což je soupis informací, který svět dotváří. V DA měli tvůrci přeci jen jednodušší situaci, protože fantasy setting zná snad každý, takže ho stačilo jen trošku doupravit a vybrousit k dokonalosti, kdešto v Mass Effect museli vymyslet uvěřitelně celý vesmír.
Živost a uvěřitelnost je podržena prvními zajímavými úkoly v Citadele a procházkou po jejich čtvrtích.

Poté se rozproudí onen vychvalovaný vesmírný příběh, během něhož procestujeme celý vesmír a vyhubíme bezpočet Gethů (rasa robotů) a posluhovačů hlavního zlouna.

Cestování vesmírem se zpřístupní zanedlouho po návštěvě citadely a tak se hlavní hrdina, kapitán Shepard/kapitánka Shepard vydává na cestu plnou dobrodružství. Během ní hráč získá nové členy posádky, kteří ho doprovázejí jeho cestou. Tito členové mají své povolání (víceméně upravené povolání, co si vybírá hráč), a svou identitu. A pochopitelně rasu. Rasa ovlivňuje nejen pohled postavy na svět, ale i to, jakou zbroj může nosit, protože Quarian by v lidské zbroji umřel a Krogana byste do ní nenacpali. Osobnost těchto společníků je opravdu dotažená do nejmenších detailů, což spolu s dobře vyladěnými výrazy tváře a dabingem opravdu dělá VELICE uvěřitelný dojem, a to dokonce tak, že i postavy, se kterou jsem se moc nesblížil, mi bylo v určité chvíli -poslal jsem ji na smrt, ale bohůmžel jsem si do poslední chvíle myslel, že ji zachránil. Neexistují ale šťastné konce. líto. Mass Effect si tímto ničím nezadá s Dragon Age: Origins od stejného studia. Navíc, společníci se mohou do Sheparda i zamilovat a překvapivě dojde na decentně zpracované milování I když s Asarijkou..no nevím.

Společníci mohou s hráčem do boje vyrážet zároveň pouze 2, přičemž stiskem mezerníku se hra zastaví do taktického rozhraní a lze jim takto rozdávat příkazy.
Tento bojový doprovod získává úrovně i s hráčem (VŠICHNI, to znamená, že i ti, co sedí na lodi). Pochopitelně si lze vzít na každou misi jiný doprovod, nebo tahat svou oblíbenou dvojici. Hráč je ovšem musí vybavovat a vyzbrojovat, jinak jsou v boji slabí a nevyplatí se vyzbrojovat všechny společníky.
Vybraní členové posádky se v boji chovají opravdu inteligentně a své schopnosti používají s rozmyslem, takže neustálý dohled není nutný. Navíc se občas zapojí do rozhovorů, nebo i něco poznamenají. A to většinou stojí za to.

Po cestě vesmírem hráč získává lepší a lepší vybavení, skládající se s pistolí, útočných pušek, brokovnic, brnění a jejich vylepšení (například zápalné náboje, nebo dodatečné štíty na brnění). Toto vybavení se nejsnáze získá plněním úkolů, některé kousky lze koupit u mnoha (asi 4) obchodníků po celém vesmíru. Jeden je dokonce v hráčově lodi -tento maník nabízí zhruba ve třech čtvrtinách hry verze zbraní pro spektry, které jsou o dost lepší, než to, co běžně najdete a do konce hry se mi nepodařilo nají lepší.

Při sběru předmětů narazíte na inventář, který je klasického scrollovacího seznamového typu, což je trošku otravné. Výhoda naopak je, že každou věc, co najdete můžete rozložit na gel, využitelný k opravám vozidla Mako a otevírání krabic s vybavením. Toto se velmi hodí u těch největších krámů, co najdete, protože kromě prodeje dojdou i jiného využití.

Když už jsem naťukl, že vybavení se získává z úkolů, musím to dopovědět.
Úkoly bych rozdělil do těchto skupin. Hlavní úkoly, neboli příběhové, ty jsou opravdu skvělé, nemálo dělají rozhovory, ke kterým se dostaneme později. Poté jsou úkoly v Citadele, které jsou trošku horší, než příběhové, ale pořád dostatečně originální. Poslední skupina jsou úkoly ve vesmíru. Ty jsou sice zajímavě podané -často Vám někdo zavolá, že potřebuje pomoc tam a tam, popřípadě si něco přečtete v počítači, nebo uslyšíte ve výtahu v rozhlase. Bohůmžel, jejich průběh tak originální není. Většinou to znamená letět na planetu X v systému Y. Takže si otevřete nádhernou mapku a začnete prozkoumávat. Ta jediná planeta v soustavě, na které se dá přistát, je cílové místo. Tam většinou máte něco zabít.
Takže vezmete Mako (vozidlo) a vypravíte se na planetu. Planety jsou ale docela nepovedené, většinou je to hornatina s pár otazníky-většinou věci, které lze sebrat, sestřelené sondy, nebo doly rud. Projíždět je se fakt vyplatí, ale planety vypadají tak, jak vypadají. Žádné osídlení, zvířata, nebo rostliny. NIC. Dokonce ani žádná cesta, jen hornatina, a to fakt divná (mluvím jen o planetách, kde se nekoná příběh, příběhové planety mají normální přístav a zázemí), kterou naštěstí zdolá skvělé vozítko Mako, proti kterému se může jít kůň ze Skyrimu bugnout, protože Mako vyjede i téměř kolmý svah a navíc ho nejde převrátit. Jo a skáče. K tomu se ovládá nestandardně-W a S je dopředu/dozadu, ale A a D nezatočí jen kola do požadovaného směru, ale i přidá plyn, ale po chvíli se na to dá zvyknout. Tohle se dá svést na různou gravitaci na planetách. Stejně jako to řízení.

Po výletu na planetě následuje typické vystřílení různorodých potvor v laboratořích, případně stanicích, kterých jsou asi 3 druhy, takže je za chvíli budete procházet i poslepu. Tady se tvůrci mohli více vytáhnout, takhle ale je nutné brát tento typ úkolů jako nutné a repetitivní zlo.
Nicméně, tyto úkoly slouží dobře svému účelu. Zisku zkušeností pro Sheparda a jeho posádku, a jako zdroj vybavení, protože i na normální obtížnost je hra zpočátku VELMI tuhá, často nemáte ani možnost úkol optimálně splnit, protože je například vyžadováno řečnictví, což hráč neovládá v použitelné míře. Jakmile se hra přehoupne přes určitou hranici, tak není třeba tak zoufale shánět vybavení, protože je najednou všechno snazší. Na konci jsem se na normální obtížnost ani nemusel moc snažit. Nevím, zdali moje skupina (Shepard-Voják, Kaidan+Wrex) byla tak skvělá, nebo jestli byla obtížnost trošku nevyvážená. V každém případě, na začátku to byla řehole a na konci nůž máslem. Možná to bylo taky proto, že jsem si ke konci hry mohl koupit v obchodem téměř vše, protože peníze dostáváte skoro za vše, takže ke konci hry máte 4 miliony k dobru a není je za co utratit.

Tohle vše se ale utopí ve zmíněných kladech. A to jsem ještě nevytáhl jeden z hlavních trumfů hry-rozhovory.
Rozhovory jsou opravdu skvělé. Díky mimice a nadabování postav vyniknou i emoce, navíc dialogy působí velice filmově a skutečně. V hlase postavy opravdu slyšíte například odhodlání. Tato interakce s postavami neprobíhá úplně standardně-místo toho, že si vyberete větu a hlavní hrdina ji "přečte", vyberete spíše vyznění toho, co řeknete. Což je super a osvěžuje to hratelnost, protože nemusím "čekat, až se postava vykecá". Rozhovory tady probíhají tak nějak nenuceně, plynule. Členů posádky se můžete zeptat na jejich dojmy z poslední mise, popřípadě si Vám "vylijou" srdíčko, což většinou končí úkolem, který zadají. Spolu s tím, jak jsou postavy dobře napsané je to opravdu skvělá kombinace.

Rozhovory mohou vést k různým rozuzlením, ke kterým většinou dojdete náhodou. Během komunikace s NPC se také můžete chovat jako odpadlík, nebo jako ochránce. Tím se zpřístupní buď šarm pro ochránce, nebo vyhrožování pro odpadlíka. Není to dobro/zlo, takže můžete mít část toho, část onoho. Místo tohoto tradičního černobílého pojetí je to spíš-ochránce-dává důraz na zájmy ostatních, neprosazuje jen sebe, a odpadlík, který jde ke svému cíli doslova přes mrtvoly. Rozhodování má prostě v této hře zásadní roli, takže si musíte dávat pozor, co děláte a co komu říkáte. Některá rozhodnutí mají opravdu zásadní dopady, tak pozor na to.

Grafika je více než dostačující i dnes, hra dokonce neprozrazuje tak snadno svůj věk. Toto je dílem UE3 enginu, stejně jako optimalizace.
Hry od BioWare na Aurora enginu trpí tím, že místo skoku se pauzne hra a přijde čas taktiky. Tudíž postava neumí skákat, nebo přelézat zdi. V Dragon Age: Origins to vůbec nevadí, protože situací, kdy to bije do očí, je opravdu málo. Na stejném enginu běžící Witcher 1 trpí tímto nedostatkem opravdu dost. Geralt nepřeskočí 20cm plot, a navíc mezerník hru pauzne, ale k ničemu to moc není. Tam to CDP trošku pokazili. Ale zpět k ME. Hra tímto také trpí, nicméně, není to téměř vůbec vidět, a přelézání překážek, nebo vylézání z krytu při střelbě se děje zmáčknutím E.

Na závěr hudba-není tak epická, jako u DA:O, ale svou práci odvádí dobře.

Tuhle hru jsem koupil asi za 58 Kč na Steamu, což jsou zhruba 2 piva. U hry jsem se opravdu dobře bavil 28 hodin, čekal jsem sice trošku delší herní dobu, ale rozhodně jsou to lépe investované peníze, než ty pivka. I přes všechny zápory typu Mako nebo vedlejší úkoly se chystám vrátit do tohoto vesmíru, třeba s jinou partou spolubojovníků. V každém případě, BioWare se opět povedlo skvělé RPG. Jako obvykle. Oni snad špatné hry dělat ani neumějí.

Tuhle příšernost jsem před pár roky našel v Albertu mezi regály, a říkal jsem si, že paintball není špatný a 300 není tolik, tak jsem si hru pořídil. Byla to fatální chyba a následující řádky Vám prozradí proč.
Hra nabízí multiplayer, který moc lidí nehraje. Není důvod, protože klasika typu CSko, nebo CoD je mnohem funkčnější a propracovanější, než tenhle polský patos.
Poté hra nabízí single player, který znamená projít paintballovou ligu, což znamená, že musíte projít 3 skupiny a s koncem sezóny se pokusit obsadit první místo.

Vyhrát v podstatě znamená hrát vlajkovanou, nebo posledního žijícího (prostě klasické MP mody), popřípadě krále s boty v singlu. Za výhry vylepšujete spoluhráče (kterým můžete omezeně velet, ale buď se mi to zdá, nebo mě ignorovali, po "smrti" se do nich můžete převtělit a hrát dál), a kupujete nové zbraně.
Zbraně se dělí na brokovnice, pistole, automatické pistole, pušky, odstřelovačky. Každá dělá to, co se od ní očekává, takže střelba z brokovnice má devastační účinky v interiéru, naopak sniperky jsou dobré na otevřenější místa. Postava může nést pistoli (časem i automatickou) a velkou zbraň, rekrutující se z jedné z výše zmíněné kategorie.

Samotné zápasy znamená v podstatě hrát multiplayer s boty a vzhledem k malému počtu map, které se opakují, se z časem poměrně zajímavé záležitosti stane RUTINA forever. Nehledě na to, že mapy jsou navrženy tak nějak univerzálně pro všechny mody, což hře trošku podráží nohy, protože každý herní mod potřebuje trošku jiný přístup k tvorbě map.
Jako příklad uvedu mapu, která se odehrává v rozestavěné budově. Bohůmžel, tato má dvě patra, a jakmile hráč jde bojovat do jednoho, okamžitě ztratí přehled, co se děje v patře nad/pod ním, a ve spojení s inteligencí botů a obtížností se jedná o smrtící koktejl (naštěstí pro hru).

Boti, bojující v hráčově týmu jsou docela přihlouplí, na rovných mapách jsou ale schopní i něco při deathmatchi zastřelit. Jakmile se ovšem koná vlajkovaná, přichází kámen úrazu. Boti berou vlajku, nesou ji doprostřed mapy, tam se motají a nechávají se zbytečně zabít, vícepatrová mapa je opravdu masakr. Tím pádem hráč jen trne, co se kde pokazilo, a snaží se to rychle vyžehlit, dokud to jde. Nedejte bohové herní mód král, který tito hlupci spolehlivě hatí, protože král nabíhá do hromady nepřátel, kde je ustřílen raz dva.

Třešničku na dortu nasazuje obtížnost, která je na začátku velice benevolentní, a ani umělá hloupost hráčova týmu se neprojevuje tak viditelně. S postupem času ale obtížnost začne přituhovat, což znamená, že na hráčově straně je pár ocasníků, co sotva trefí siluetu, a na straně protivníka nastupují terminátoři, co střílí hlavy přes celou mapu. Přiznám se, že jsem hru nedohrál, protože ke konci byla obtížnost tak nelidsky vysoká, že pokoušet se hrát jednu mapu tři!! dny (ano, nejsem taková lamka, že netrefím člověka) bylo opravdu mučení, a celá hra letěla do křemíkového nebe.

Jak tak koukám, musím napsat i nějaké klady. Dobře. Hra je v češtině (dokonce i s dabingem) , což značí, že si ji i neangličtináři užijí. Grafika vypadá vzhledem k době vydání docela slušně a animace nejsou prkenné, jak to u levných her bývá.
A ano, ve hře nenajdete ani kapku krve, protože paintball, což je docela "zajímavé "téma, ve hrách málo zpracované.
Hru bohůmdík už nevlastním, protože jsem ztratil DVD při stěhování, což je ale vzhledem k tomu, co jsem napsal, spíš plus.

Na konec poradím, pokud tuhle zrůdnost chcete koupit dětem, jakože "nenásilnou střílečku", vězte, že vysoká obtížnost způsobí mnohem více agrese (a možná pár rozbitých klávesnic), než pár kapek krve. Nehledě na to, že v nekterých hrách (CoD) jde zobrazení krve vypnout a herní zážitek je tak rozdílný, jako srovnávat ferrari a škodu 120 v jízdě do kopce.

Jestli tuto zrůdnost uvidíte v Tescu/Albertu, nechte ji tam a kupte si raději něco jiného, nebo peníze ušetřte.
Pokud ji máte, koukejte ji spálit i s DVD, popřípadě se stěhujte, to se ztratí spousta věcí.

Max Payne, spolu s jeho druhým dílem se řadí mezi hry, které je opravdu těžké zapomenout,
i když se jedná o "hloupé" střílečky.
Hra vypadá jako tuctová střílečka, Max Payne bude ten hodný policajt, co přestává kouřit kvůli rodině, bude střílet "ty zlý" a večer se vracet domů, do svého pečlivě budovaného amerického snu (auto, rodinný dům). Ale NE. V této hře nic není tak černobílé jak vypadá a hlavně příběhy nekončí dobře. Nikdy.

Po jedné velmi zásadní události [vražda rodiny] se Maxovi obrátí život vzhůru nohama.Nechá se přeřadit k DEA a po pár letech je na stopě. Na důležité schůzce se to jaksi zvrtne a dál už spoilerovat nebudu. Příběh se potom pěkně zamotá a obsahuje i pár zvratů. Přes svou mírnou klišoidnost je příběh skvěle napsaný. Celá hra se odehrává během sněhové bouře v New Yourku.

Sněhová bouře, čím dál více sílí, to asi proto, že přichází "Ragnarök", Vikingský konec světa. Vůbec, hra obsahuje spoustu narážek na Severskou mytologii. Klub Ragnarock, droga Valkýra, počítačová síť Yggdrasil, projekt Valhalla...Postavy v příběhu jsou na střílečku docela propracované, a motiv pomsty nutí Maxe v příběhu pokračovat.

Poté je čas odpravit prvních pár fetek, a to širokou škálou zbraní, co se ve hře nachází.
Začíná to berretou a končí u granátometu. K tomu připočtěte bullet time, což je Maxova specialitka -v kostce, čas se zpomalí, všude lítají kulky a Max mezi nimi zpomaleně kličkuje a vypadá to jako ve filmu (Matrix). Bullet time (BT) je limitován svým ukazatelem, který se velmi pomalu nabíjí. Bohůmžel, proti druhému dílu se Max v BT pohybuje značně pomalu, i když rychleji než protivníci, což je výhoda, ale ne zas taková jako v MP2.

Maníků na odpravu je slušná řádka, od nejnižších fetek, ujíždějících na Valkýře (místní droga, která nutí lidi myslet si, že jedli maso padlých andělů a vyvolává halušky) po elitní stráže a vojáky v neprůstřelných vestách.

Pokud nebudu uvažovat grafiku, která je stále koukatelná, ale zub času na ní odvedl slušnou práci, tak poslední věc, na které jde poznat stáří této hry je AI protivníků a jejich sem tam podivné reakce na zásahové zóny. AI je značně skriptovaná, i když v MP2 už to není tak okaté, tady to po pár průchodech tužší přestřelkou vychází najevo.
Nepřátelé jsou rozmístěni vždy ÚPLNĚ stejně a reagují na hráče (jeho zvuk) a snaží se ho zabít, což by nebylo až tak špatné, ale to provedení je někdy do očí bjící.
Stačí se skrčit a někteří nepřátelé, co míří zásadně na hlavu mají problém trefit, takže je jejich likvidace o poznání snazší. Bohůmžel, někdy jsou nepřátelé umístěni tak hloupě, že to jejich likvidaci brutálně ztěžuje, takže klávesa F5 (save) a F9 (load) budou velice používané. Kupříkladu maník, schovaný za dveřmi s brokovnicí stačí na urputné mačkání F5. Hra se s tím vůbec nemaže, takže takovýchto speciálně umístěných killerů potkáváte docela dost, většinou stačí BT, ale je pár případů, kdy velice špatné umístění nepřátel pije krev. Nejsem ve střílečkách žádný začátečník, co netrefí postavu, ale co je moc, to je příliš. O obtížnosti se dá říct jen to, že dávkování prášků na bolest a nábojů je dostačující na pořádný masakr a i když je tam pár horších (tužších) míst, zejména díky okatě skriptované AI, není to nic, co by se s pomocí F5 a pochopitelně troškou snahy nedalo zvládnout.

Další problém, který sem tam lehce kazí skvělý zážitek jsou polofunknční zásahové zóny protivníků, takže se někdy stane, že chlapík dostane dvě rány s upilované brokovnice z metru do hlavy a vesele si žije. Ne, nemluvíme o bossech, kterých tu taky pár je a je to jejich normální vlastnost, ale o řadových nepřátelích.
Nicméně, tohle všechno jsou malicherné nedokonalosti, které jsou udupány atmosférou.
Atmosféra v této hře je to, proč ji někteří (i já) sem tam projedou znova i s pokračováním.

Už od první minuty, když spustíte hru se rozezní melancholický soundtrack, který je víceméně nezměněn až do MP3. Poté stačí pustit hru a po neveselých událostech koukat na komiksy, kterými jsou uvedeny předěly v příběhu a číst je. Hlášky jsou stejně jako celková atmosféra melancholické, temné, noirové.
Dál je potřeba započítat Maxovy halucinativní sny, které jsou skokem od jedné katastrofy ke druhé. V těchto nočních můrách vždy všechno končí špatně. Navíc díky ozvučení skvěle zapadají do světa Maxe Payna.

Svět je to funkční, a docela uvěřitelný, na svou dobu dokonce revoluční. Skříně jdou otevírat- jsou v nich náboje, lékárničky-mimochodem, léčení probíhá pomocí prášků proti bolesti, ale jak by řekl Max, některou bolest prášky nejde utišit, na záchodech jde splachovat, v baru pouštět drinky jen tak na podlahu, zrcadla jsou funkční...v dnešní době standard, ale tehdy to byla revoluce. Navíc je to podrtrženo funkční televizí, i když je to spíše vyprávění k obrázkům, ale takové Lords and Ladies, Captain Baseball-bat Boy nebo psychotický Address Unknown jsou věci, které se vyplatí ve hře sledovat (dobře, vyplatí se sledovat jen Address Unknown, ale i tak. Některé momenty z TV shov, jako například, že zrcadla jsou zábavnější než televize, a finální rozuzlení zápletky AU jsou nezapomenutelné. Pak jsou tady nezapemuntelné hlášky "Flesh of fallen angels", "I think I died" a "death is coming, is coming...". Prostě samotný promakaný svět (na střílečku), v kombinaci s melancholickou noirovou atmosférou a hláškami odvedly parádní dílo.

Tuhle hru jsem bohužel vyzkoušel, takže se rozepíšu o dojmech.
Celá hra se snaží alespoň napodobit dojem jistého veleúspěšného dílka vývojářů Blizzardu, od logovací obrazovky přes výběr charakteru až po pokusy o UI, které se měnilo asi X krát a teď je to okopírované rozhraní Diabla 3. Takže jsem si zvolil člověka lukostřelce a vypravil jsem se zkoumat taje místního světa. Je tu pár zemí (Valorian, Derion) ze kterých pochází herní postava, které slouží jako záminka pro pokusy o PvP. Bohužel tyto země mají stejné rasy, což v kombinaci s asi třemi typy brnění a čtyřmi typy tváří pro každou rasu dovede zadělat na slušný chaos a ve městech se objevují zástupy klonů.
Rasy jsou tu člověk, víla, feliny (kočkolidi) a víly, což je elf po kompresi s nafouknutou hlavou. Rasy přinášejí bonusy, jakože kočka je největší a má nejvíc HP, víla je silná magicky a člověk je univerzál. Povolání jsou tu klasické, dalo by se říct přeložené z jiných onlinovek. Nejsilnější je lovec, protože kombinuje nejlepší skilly ze všech povolání, no a jeho protipól je zaříkávač, za kterého je tato hra totální očistec.
MMORPG mechanika tu funguje podobně jako u většiny her, ale jsou tu dva druhy questů. Příběhové, které jsou ucházející a neopakují se, a pak lov pečetí, což je nuda, protože vyvražďovat po 158 tu stejnou oblast, to fakt nechcete. Nehledě na to, že 90% hráčů, co v dané lokaci loví expy má stejný cíl jako vy. Takže v praxi to vypadá tak, že hromada hrdinů vybíjí jedno místo pořád dokola, což by nebylo nejhorší, kdyby se questění neskládalo ve valné většině z lovu na pečetě.
Zkázu dokonává systém vylepšování výbavy. Výbava se povyšuje, takže máte na začátku hry meč +1, na konci meč +20, pokud si zaplatíte, protože u upgradování zbraní se může snadno stát, že o zbraň přijdete. Jak tomu zamezit? Koupí herních předmětů za reálné peníze. Jinak budete vybojovávat výbavu po dungeonech a pak o ni přijdete kvůli vylepšení. Mimochodem, kupovat mounty jde pouze za peníze, takže pokud jste neplatící hráč, hra vás donutí prodlužovat si utrpení ještě o dlouhé pochody z místa A do místa B.
PvP je tu docela povedené, dobývání hradů dovede zabavit...dokud si vaši postavu nevyhlídne člověk, co do hry investoval pár korun…nebo dokud máte průměrný počítač, protože hra je tak skvěle optimalizovaná až bych brečel, protože na počítači, kde jede WoW plynule na střední detaily se tento pokus o MMORPG promítá rychlostí fotoalba. I na silnějších počítačích je to děs, hra se sice hýbe plynule, dokud nevlezete do davu hráčů například při PvP. Vyšší detaily umožní vidět i animace postav, které působí neuvěřitelně prkenně a nevěrohodně. Navíc se celá hra sem tam přiškubne na slušném herním notebooku, což je na pováženou.
Celá hra navíc působí jako splácanina her od autorů nejhranějšího MMO součastnosti, takže budete pořád narážet na něco známého, třeba na pokusy o spirit healera, na podobné prvky HUDu, nakonec i doufáte, zejména po pohledu na mapu světa, která je opravdu velká, že by ta hra mohla být i něco víc, než pokus o kopii WoWa. Pak ale vyplavou na povrch první známky toho, že je tady něco špatně a po pár hodinách následuje výlet hry na ostrov Uninstall.
Jako jediné klady považuji přeložení do češtiny, což dovede nalákat spoustu hráčů angličtinou nevládnoucích, i když většina hráčů umí anglicky alespoň lámaně. Bohužel, desetileté děti anglicky moc neumí, a tak se jimi hemží tato hra. Že se podle toho chovají, není nutné dodávat. Hra se také dá výborně použít na odvykání od MMO, protože než abych hrál tohle, tak si půjdu líznou zásuvku, nebo se stavím do Ikei pro suicide adaptér, případně prodlužovačku s přiléhavým jménem KOPPLA.

Prvních pár hodin v Borderlands 2 uteče jako voda, atmosféra je taková dost postapo-ujetá, hra samotná je plná narážek, ironií, a gagů. Ale jak člověk nahlédne pod obálku po pár hodinách hraní, tak ani skvěle komiksová grafika (která dobře zakrývá docela chudé prostředí) a kvadrilion zbraní (systém ala Diablo, pocit ze střelby dobrý, rozmanitost velká) nedovedou zakrýt některé nedostatky.
Questy jsou ve hře řešeny systémem WoWka, takže klasika jdi tam, přines tohle, zab tohle, sem tam s mírnými spestřeními a hromadou gagů a ironických hlášek. Některé questy jsou originální, ale většina je věrná vzoru WoW. Škoda. Svět Pandory je taky plný postav, které ovšem mají buď pár předprogramovaných hlášek, nebo zadávají quest, nebo mají mezi sebou pokec v rámci příběhu, ale tady interaktivita končí.
Herní postavy také mají hromadu talentů rozdělených ve 3 talentových stromech, které začínají vždy "aktivní" dovedností. Bohužel, většina talentů je pasivních, a zbytek je pouze vylepšení hlavní akční dovednosti. Tím pádem hra po prvním dohrání moc nevybízí k opakovanému průchodu s jinou postavou, protože vesměs 99% střetů se vyřeší stejně střílením.
Boje jsou vůbec dobře vymyšleny, protože na lidské nepřátele platí ohnivé zbraně, na roboty korozivní atd, takže je dobré si v inventáři ponechat aspoň tyto 2 typy. Jen podotýkám, že assault rifles jsou relativně slabé i v porovnání s SMG a brokovnice jsou tak na max. 3 výstřely, což v boji potěší.
Pandora je taky plná pološílených banditů, robotů a jiných potvor, jejichž AI je docela tupá, akorát nabíhají slepě před mušku, ale mají brutální přesilu, takže dovedou slušně zatopit. Vyjímka jsou jedině konstruktoři a jejich opravárenští roboti, kteří spolupracují. Evidentně je jich moc, protože se pořád respawnují po vypnutí a zapnutí hry. Taky vrácení k checkpointu po vypnutí hry fakt potěší, zejména, když se pokouší hráč plnit pěkně dlouhý příběhový quest a to se ještě naspawnují potvory. Super. Ohledně příběhu-je tu nějaký, o Handsome Jackovi, který si jaksi podrobil Pandoru a je potřeba ho zabít. Zápletka asi 1000x slyšená a viděná, ale tady je v dost dobrém "badass" podání. Akorát nastane pár míst, kde "už musí být konec", vymění se baterka, resp. siréna, a jede se dál.
Po dojetí příběhu se nabízí the real vault hunter mód, což je něco jako Hell difficulty v Diablu 2. Akorát, že je to naprogramované pro 4 hráče v Coopu, takže v single to sice jde hrát, ale je to VELMI obtížné, někdy až nehratelné. Z toho co jsem napsal, vypadá, že BL 2 jsou nudná a špatná hra. Ale není až tak špatná, minimálně první průchod hrou bude stát za to. Potom to už ale bude stereoty, hlášky slyšené, prostředí docela nudné....

Oblivion byl jedním z mých prvních RPG. Po pravdě řečeno, k RPG mě přivedl. Skvělá grafika, fyzika, nadabované postavy s docela dobře fungující mimikou a nádherně propracovaný svět s hromadou zábavných questů, které jsou někdy i velmi ojedinělé, ale neopakují se, a jsou tvořeny s nápadem. Oblivion s jeho světem odvedl svoji práci velmi dobře. Dokázal mě vtáhnout na celé prázdniny. Cyrondiil byl propracovaně vymodelovaný bez hluchých míst a někdy i docela uvěřitelný. NPC chodí, v noci spí, ve dne klábosí nebo pracují. Po chvíli člověk zjistí, že ve městech a vesnicích je pouze pár negenerických NPC (asi 5 na město, i když někdy nadřazuji), co mají v dialogových možnostech více než "rumors" a "město". Tím pádem po pár projitích měst se iluze realismu rozpadá. Korunu tomu nasazují opakované hlášky jako "Hail" , "Good to see you" a zabijácká hláška "well met". Každý vstup mezi lidi spustí tuhle lavinu hlášek. Samozřejmě, že hrdinu všude znají, jak jinak. Ale na to se přijde až po prvním dohrání, nebo ochutnání jiných RPG. Bohužel.

Po namlsání Zaklínačem mi tu začalo chybět taky pár věcí. Ne sex, kterýžto byl v Zaklínači takový decentní, ale byla to hra pro dospělé, OK. Ale chybí mi jakákoliv nutnost rozhodovat se s tím, že rozhodnutí prostě bude mít své následky. Je tu sice pár úkolů, kde se rádoby jde rozhodnout, ale výsledek bude stejný. Quest lze prostě splnit rádoby různě. Achjo.

To stejné zjednodušovací šipka, která vede naprosto všude, ale nerozumí si s patry. Nejsem fanoušek Gothiců, kde se hráč dozví něco jako "přines rohy" a musí si zjistit, že musí být z jelena, a kde jeleni žijí. Takové polonavádění typu Zaklínač, nebo Skyrim, kde se musí řešit i trošku víc, než jít za šipkou, je ideální. Obecně jsem za šipku rád, ale někdy mi ta její vlezlost prostě vadila.

Zajímavé je taky to, že v hromadném boji, kde stojím po boku NPC proti nepřátelům stačí jeden hloupý sek do NPC (důležité postavy omdlí, a zase ožijí) se NPC proti hrdinovi vrhne, takže ho nezbývá než zabít.

Také jiné herní mechaniky, ačkoli mi to tak tehdy nepřipadalo (první RPG) jsou jaksi zvláštní.
Level Scalling hru neskutečně sráží, s obtížností normal nebo hard je hra vážně hardcore, což bych na hard čekal, ale zlepšování výbavy postavy na obtížnost nemá zásadní vliv, protože díky levelscallingu od určitého levelu mají všichni třeba místo ocelového brnění trpasličí a místo mithrilu elfí brnění. To stejné zbraně. A konec.
Takže vždy budu na srovnatelném levelu s protivníky, což je někdy výhoda (boje jsou delší) a někdy nevýhoda (je jedno, jestli jdu quest plnit na úrovni 5 nebo 50, bude pořád stejně těžký). Hra tím pádem docela ztrácí motivaci levelovat, není prostě proč. Na levelu jedna je v oblivionu rarášek, na levelu 50 ohnivý elementál, ale boje jsou stejně obtížné, akorát trošku pestřejší díky nově nabytým schopnostem hráče. A to nemluvím o pár fintičkách jako rychlolevelení magie-zatížíme C a jdeme se kochat, hrdina třeba hodinu kouzlí vyvolání raracha a za pár hodin je z něj mistr vyvolávač. Pak mistr ničič atd. Výsměch.

Co hru zachraňuje, jsou questy. Ty sou velmi propracované a zábavné, bohužel ale mohu být hlavní "papaláš" jak v temném bratrstvu, tak u zlodějů, mágů a bojovníků. Což jaksi neštymuje. Stejně jako když se vytáhnete v dané frakci velmi vysoko, nemůžete pro ni dělat questy, jen "velet" což je nezábavné.

Naprosto divná mi přijde ale hlavní linie, kdy její začátek daný jistou událostí smrt císaře nutí hrdinu opět zachránit svět. Přitom ve Skyrimu se podobná událost zopakuje hráč zabije císaře a nic. To je slušně nelogické.

K herním mechanismům se váže mapa, která je na rozdíl od Skyrimu čitelná (jsou zakreslené i cesty a tak) a HUD tolik nevytahuje ze hry a nepůsobí tak konzolovitě.

Když už máme tahle skvělou mapu, tak se na ní objevují brány oblivionu, kde je potřeba vlézt, vymlátit, vytáhnou kámen (co dává enchanty) a brána se zhroutí. Divné je, že po objevení brány celá obloha zčervená, tudíž se lokace musí vymlátit, jinak je krajinka tuze depresivní. A obliviony jsou asi 3, takže rutina forever. Škoda. Dungeony mi přišly trošku podobné, ale byl problém je vymlacovat znova, doufaje v lepší vybavení. Akorát jsou dost prázdné a Ayleidské ruiny slušně vybízí k zamotání. Vůbec, dungeony nemá moc smysl vybíjet, protože v jiných RPG je to dobrodružství a navíc lze získat předměty, které jinde nejsou k nalezení a ne pouze generické verze vybavení z obchodu. Navíc procházení poloprázdným dungeonem, zakončené docela často zcela zbytečnou smrtí díky pitomé obtížnosti dovede slušně nakrknout.

Bojový systém je standardní TES, PTM kryt, LTM útok, podržení LTM lepší útok (pokud máte dost fatigue) a C kouzlení, což mi tak připomíná, že kouzla nejsou tak moc silná jako ve Skyrimu, takže i válečník má proti kouzelníkovi šanci a kouzlení je zábavnější. Je to dáno tím, že třeba fireball je doopravy hozená ohnivá koule a ne souvislý proud ohně, papající manu jako ve Skyrimu.

Hudba odvádí excelentní práci, na atmosféře má lví podíl. Grafiku jsem zde popsal :)

Suma sumárum, slušně RPG se vším všudy, kde je ale pár věcí nedomyšlených a svět se přizpůsobuje hrdinovi. Přesto ale nabízí slušnou zábavu, především díky questům, z nichž některé jsou nezapomenutelné. Ale pouze pro ty, kteří nehráli nějaké lepší RPG. Celý Oblivion mi přijde jako balonek z pouti. Pěkný obal, ale čím více ho zkoumáte, zjistíte, že uvnitř je vzduch. Takhle to přesně funguje u Oblivionu. Na začátku je to super epické RPG, které zabaví, ale po pár dohrání (před 6ti lety jsem ho dohrál asi 5x po sobě, pokaždé za jinou postavu, pak jsem okusil třeba Dragon Age nebo Zaklínače...), nebo po důkladném zahrání začnou vyplouvat na povrch nedodělky, prapodivné herní mechanismy a pak přijde nuda.

Diablo je v podstatě primitivní řezačka, naprosto jednoduchá na pochopení, z RPG je zde přítomen inventář, vylepšování postavy, itemky, staty, a pár questů. Ale to co dělá Diablo Diablem je jeho velká návykovost (potřebuji lepší předměty) a hlavně temná atmosféra( na které hudba má lví podíl, kytarové brnkání v Tristramu, stejně jako hudba v dungeonech), a nakonec zvuky a animace umírajících nepřátel, které doopravdy dávají pocit, že jsem tu potvoru umlátil/ukouzlil/rozstřílel. Náhodné generování dungeonů, questů, a hlavně hledání lepšího vybavení a knih s kouzly nutí člověka ke znovuhratelnosti.
Stejně jako nutnost používat u hry i trochu mozek, což znamená, že se s válečníkem nejde postavit do chumlu monster a vyvraždit je, ale je nutné používat dveře, aby potvůrky chodily po jedné. To stejné za rougue si jaksi není dobrý nápad pustit potvory k télu (to stejné za mága). S dobrým vybavením ale není nemožné zabít ty rytíře v peklei rogunkou z blízka. Ale dost řečí, i tak je ta hra dobrá. Jen ten konec je WTF :)

Moje hodnocení je pod očekávání špatné, nicméně od začátku:
Hra vypadá ze začátku slušně reálně, k tomu pomáhá nutnost šetřit náboje (není místo na další kvéry a nábojů utáhne Jason jen 60 tuším) a AI nepřátel taky vypadalo velmi slušně. Potom se začaly objevovat questy na lovení zvířat určitým typem zbraně, což bylo zpočátku užitečné na výrobu věcí, ale zhruba od půlky hry už má hráč vyrobené vše, takže není nutno zabíjet zvířata a hra se vrací do klasických kolejí typu táhnu bazuku, AK, 50. sniperku a plamenomet. Ehm. Úkoly na zabití banditů (a jejich vůdce nožem) jsou rutina forever. Ano, existují i jiné vedlejší úkoly, které jsou povedené, ale je jich 10 maximálně. Příběh celkem slušný, ale některé voodoo halucinace jsou zbytečné. Jo a mimochodem, aby hráč viděl mapu, je potřeba odkrýt věže (získávají se za ně i zbraně zdarma)...rutina forever. Hudba je super, zajímavě podbarvuje atmosféru, zbraně jsou slušně reálné a pocit ze střelby uspokojující...AI nepřátel ale přestřelky úplně zabíjí, ale kde chybí kvalita, přijde kvantita....
Talentový systém je hodně "propracovaný"-z prostředního stromu talentů je vše povinnost a ten zbytek je jen pro pár vyvolených talentů.
Shrnutí: Zajímavá hra ze slušného prostředí, kterou kazí obrovská míra stereotypu (tedy, pokud se hráč snaží plnit vedlejší úkoly).

Když jsem zkoušel Zaklínače poprvé, napadlo mě, že to bude nějaký nepovedený akční maglajz ve stylu LOTR: Conquest, kde hráč masakruje tuny zrůd, tupě, ale s kvalitním hrdinou na pozadí. Po první rozehře Zaklínače, kdy jsem se dostal do prvního aktu, mi hra přišla nějaká divná-a Geralt sám takový plochý, svedl jsem to tedy na chybu dabingu, a dlouhý čas jsem si na hru nevzpomněl. Až jsem začal číst knižního Zaklínače, začala mi Geraltova "citová plochost" dávat větší smysl-podle knihy to tak prostě má být. Ale zpět ke hře. Toto fortelné RPG by mohlo být téměř dokonalé. Téměř. Skvělý poutavý příběh, kdy hráč zjistí, že hlavní zloun Azar Javed je jen poskok Velmistra Řádu planoucí růže, což hlavní zloun, zachraňující lidi tím, že ve Wyzimě rozpoutá boj mezi nelidmi a Řádem, povedené dialogy, nezapomenutelné ironické/sarkastické Geraltovy hlášky (“Ve Wyzimě je špitál, možná tam léčí i duševně choré” na hlavního zlouna... “, Při závěrečném souboji s Králem honu, který říká, že bude muset bojovat se zaklínačem:“Myslel jsem, že budeme hrát šachy”...) , průpovídky některých NPC (náhodná hláška NPC: "Tvoje máma se pelešila s trpajzlem", nebo babizna u Shani: “Cožpak tě maminka slušnému chování nenaučila?..VEN“, “Ty jsi ožralý? VEN“, vůbec tato babice mi pila krev, protože při potřebě mluvit se Shani v jejím domě mě třeba 5 minut vkuse vyhazovala)...NPC byli mimochodem před Enhanced Edicí stádo klonů, Enhanced Editice má algoritmus, který generuje barvy oblečení NPC, a pár jich přeskinovalo úplně (Carmen) takže už to není tak hrozné, přesto si ale se ale nelze někdy ubránit dojmu.”kde jsem toho člověka viděl”. Svět je také slušně fungující, NPC v noci spí, ve dne pracují, v případě deště sedí doma, lidé na ulici klábosí, okolo hospody U Chlupatého Medvěda stojí štětky. Svět je přesně podle knih, takže je dospělý, plný násilí i sexu, elfové jsou občané druhé kategorie páchající "odvetné útoky" alias uděláme si z lidí cvičné terče....Zaklínač tudíž působí o dost uvěřitelněji něž třeba Skyrim, který pouze bere hrdinské skutky, nikoliv ten hnus okolo.
Do toho všeho vstupuje Geralt, který už v prvním aktu zjišťuje, že je nutno dělat rozhodnutí. Ne ovšem ledajaká rozhodnutí ("chytil jsi vraha, lze ho buď zabít a dostat za jeho hlavu odměnu, nebo ho pustit a nedostat nic..")..ne, tak snadná a prvoplánová rozhodnutí v Zaklínači vážně nejsou. Geraltovo rozhodování spočívá pouze ve výběru mezi větším a menším zlem, což závisí na úhlu pohledu. Díky rozhodování se lze dočkat zajímavých změn v příběhu. Dokonce i v qeustech. Pokud například vyhladíme elfy, jejich vůdce překvapivě nezadá quest na hrdinskou výpravu na hřbitov. V zásadě lze hru vést neutrálně, jak se podle knih Geralt chová, to znamená, že se během hry nepřidáme ani k Veverkám, rebelujícím elfům, trpaslíkům a jiným nelidem, ani k Řádu Planoucí Růže.
Díky dospělému světu zde není nouze o brutální Geraltovy “finishing moves”, ani o ženy. Geralt zkrátka využije každé příležitosti, aby se dostal pod sukni, ale vše je velmi decentně ztvárněno. Za “dobyté” ženy dostává kartičky, nic víc, což je trošku škoda. Za slabou náplast se dá považovat ,že postupem hry si Geralt volí ze 2 “životních partnerek” Triss Ranuncul, nebo Shani.
Hra se snaží přiblížit realitě v mnoha ohledech, například v inventáři nejde nosit 40 mečů, 35 brnění, ale jen věci, které jdou “téměř” nosit u sebe i v reálu. Třeba ještě jeden záložní meč, nebo jinou zbraň, a malou zbraň poslední záchrany na noze - dýky, nebo i Mahakamské kladivo. Bohužel, Geralt umí bojovat plnohodnotně pouze s meči, takže dýky a kladiva jsou spíše na okrasu.. Inventář pro věci, quest itemy a pro alchymii je oddělen, což je pokrok proti “neenhanced edici”, kdy bylo zkrátka vše v jednom pytli.
Alchymistický systém je zde velmi slušně propracován, protože už na střední obtížnost je použití lektvarů v těžších bojích nutnost. Sbírat bylinky a míchat roztodivné zaklínačské lektvary je radost, nikoli zbytečné trápení. Lektvary navíc zvyšují toxicitu, tudíž do sebe nejde naklopit 30 lektvarů a pak být nesmrtelný. Tudíž je třeba volit, čím Geralta nadopujeme, což záleží na nepřátelích, kteří jsou docela neokoukaní, ze slovanských bájí a pověstí vycházející (Polednice, Striga...), a povedení.
Obtížnost je vyvážená, při vstupu do Bažin není Geralt nedotknutelný, stačí silnější potvora (Archespora, nebo shluk Utopenců) a je po něm. Se získanými zkušenostmi se ale výprava do Bažin stává pěknou procházkou, kterou kazí sem tam pár mrtvol na cestě. Mrtvoly se rozpadají po určité době na ostatky, které leží na místě skonu té či oné potvory slušně dlouhou dobu, což opět přidává na uvěřitelnosti.
Bojový systém je jeden z nejlepších, co jsem v RPG viděl. Zaklínač u sebe má 2 meče (stříbrný na potvory, ocelový na lidi i když Velmistra Geralt zabije stříbrným “Tento meč...je na zrůdy”) .K tomu ke každému meči 3 styly-silný, rychlý a skupinový. Tím pádem je třeba volit jak meč tak styl podle nepřítele. Geralt skládá z útoků “komba”, kdy stačí kliknout v okamžiku, kdy se ikonka meče změní na ikonku rozpáleného meče. Čím delší nepřerušené “kombo” je, tím lépe zaklínač bojuje. Animace, co boj doprovázejí jsou výborné (tvůrci měli z čeho čerpat) a boje nejsou stereotypní. Žádné tupé klikání myší, je nutné boj sledovat a útoky časovat.
Questy, úkoly hlavní linie jsou velmi propracované, díky rozhodování často i jinak končící. Vedlejším questům (také v nich platí rozhodování, i když důsledky nemají valný vliv na příběh)se také nedá nic vytknout. Jsou nápadité a neokoukané. Samostatnou linií nepovinných questů jsou zaklínačské zakázky, kdy je potřeba pobít určitý počet daných potvor a přinést z nich určitou ingredienci. Ale i zadání takových questů může být nápadité, jelikož zadavatel vždy tu danou ingredienci na něco potřebuje, takže žádné “jdi a vymlať”. Speciální typ questu je trofej-vždy se někde v aktu potlouká jedna nebo dvě potvory, za jejichž skalp jsou slušné peníze. Bohužel, místo na háku u pasu má Geralt jen jedno, to znamená, že když se podaří zabít 2
trofejní monstra najednou, musí vzít jednu trofej a pak druhou. Neexistuje, že by si strčil trofej do báglu. Bohužel, s questy se někdy váže jistá nepříjemnost-určité úkoly jdou plnit jen po splnění určitých fází jiných úkolů, což nutí sem tam otevřít návod, nebo nefungující quest odložit na později. Je tu i možnost hraní kostkového pokeru (skvěle vymyšlené), nebo boxu v hospodě (s patřičným talentem jednoduché až moc). Oběma těmito způsoby jdou získat peníze, které se dají utratit za knihy, s kterých lze vyčíst, jak rozpoznávat určité byliny, za bestiáře, které poradí jak na kterou potvoru (a ten způsob fakt funguje !), nebo za lepší brnění (tuším okolo 5 000 orénů), případně za úplatky, ukování lepšího meče (1 000), i jiné hlouposti. O stavu ekonomiky si jde udělat obrázek podle toho, že po splnění všech zaklínačských zakázek, boxu, pokeru a qeustech mi zbylo 13 000 ! orénů. Přitom jsem v hospodě popíjel, knihy si kupoval a meče vylepšoval...jen lepší zbroj jsem si na ty 2 akty nekoupil. Obecně na začátku hry šetří Geralt každý orén, potom se penízky začnou tak rychle sypat, že je není za co utrácet.
RPG systém je dostačující, jednak lze zaklínače zlepšovat v síle, inteligenci, vytrvalosti, odolnosti...ale také v umění s mečem a sesílání znamení. Talentový strom každé dovednosti je rozdělen na úrovně talentů-bronz, stříbro, zlato. Za postup na novou úroveň dostaneme určitý počet nejprve bronzových, poté bronzových a stříbrných, a nakonec i zlatých bodů. Nakonec ale ty body není ani kam strkat, protože veškeré užitečné stromy jsou již zaplněny. Škoda. Přitom prvních pár úrovní tento systém vypadal velmi slibně.
Zaklínači umí rovněž používat znamení, což ve hře znamená, že použitelná jsou znamení Aard (odhození protivníka a jeho efektivní doražení Geraltem), nebo Igni (skupinové grilování), maximálně ještě Quen (ochrana před zraněním, ale nejde bojovat) na začátku hry, když Geralt potřebuje projít nějakou nebezpečnou oblast. Na zbylá znamení je škoda energie, Yrden vytvoří magickou past, která párkrát nepřítele zraní, což teoreticky funguje, ale prakticky je to horší. Axie zase umožní zakouzlit potvoru, aby bojovala na straně zaklínače, což bez masivní investice bodů nemá význam. A na investici bodů jsou tu lepší znamení.
Jádrem každého RPG je nutnost postavu vybavovat lepším vybavením, což v případě Geralta tak úplně neplatí. Třeba brnění je pár typů, základní koženice, lepší koženice, a potom Havranovo brnění. Toť vše. Já osobně jsem hru profičel bez investic do lepších zbrojí, tudíž jsem měl základní zbroj a ke konci Havranovu zbroj.
Meče jdou rovněž zlepšovat, buď brouskem, nátěrem, magií, nebo jedem, ale toto je pouze dočasné. Ze 3 meteorických kamenů jdou nechat u kováře udělat nové ocelové meče, stříbrné se dají vykovat ze 3 run. Ovšem nově vykovaný meč z meteorické oceli, nebo meč slitý z run vypadá vzhledem stejně jako jeho obyčejný předchůdce, ale má lepší statistiky. Kromě toho lze získat pár vzhledově odlišných mečů od Paní jezera za usmíření lidí a rybolidí(bohužel vypadá stejně jako klasika), za zabití Strigy (zerrikánský meč)., elfí meče.., které převyšují svými vlastnostmi, všechny meče, co jdou vyrobit, tudíž není motivace shánět úlomky meteoritu a runy....
Geralt měl v knize vždy koně. Klepnu. Ve hře musí chodit pěšky, což by nebyla taková tragédie, kdyby pro to byly optimalizované vzdálenosti, které je potřeba urazit pěšmo. V prvním a ve čtvrtém aktu se tím pádem Geralt projde, v ostatních aktech toto trápení odpadá. K cestování se váže ještě jeden neduh-prostředí je otevřené, ale Geralt neumí skákat, rovněž prudší zítka nebo hlubší voda mu dělají problémy. Sem tam se k tomu přidají i neviditelné stěny, což částečně poddrývá jinak skvěle ztvárněnou krajinu. Její vzhled a vůbec grafika hry jsou poplatny době vzniku hry a Aurora enginu. Grafikům se podařilo mistrně vystihnout atmosféru Sapkowského světa, většina lokací se zapíše hráči do paměti. Hudba taktéž velmi zdařile podbarvuje atmosféru.
Suma sumárum jedná se o povedené RPG, které podkopávají (ne až tak strašné) nedostatky. Kdyby se na hře ještě cca půl roku pracovalo, mohl být Zaklínač skvělé, téměř bezchybné RPG. Bohužel Enhanced Edition tyto věci nezlepšuje...úplně. Klonová města se nekonají, ale zaklínač se pořád nenaučil přeskakovat ploty. Před hraním doporučuji přečíst alespoň pár knih ze Ságy o Zaklínači, jinak si hru zdaleka tolik neužijete, jelikož ve hře jsou velmi často odkazy na děj knih, bez jejichž znalostí si hru ani zdaleka tolik nevychutnáte.

CS 1.6 v lepší grafice, se "zábavným" singleplayerem, který obsahuje "epické" úkoly typu zastřel 5 teroristů (se slušnou AI) brokovnicí...

Vizuálně nádherná a skvěle optimalizovaná koridorová střílečka s dobrým příběhem a skvělým AI, nicméně, z otevřených lokací byla hra přesunuta do koridorů, což je asi největší mínus

První komentář jsem tak trošku odflákl, takže znova a lépe. Po Oblivionu si jdu spravit chuť na sever.

Hned první krůčky ve Skyrimu odhalí slušně konzolovité menu, které někomu sedne, někomu ne. Otázka zvyku. Po zkontrolování UI hra začíná docela depresivně-popravištěm, ze kterého se hrdinovi podaří upláchnout s hlavou na krku. Něco je ale jinak. Všechno působí dospěleji, což jde vidět jak na výběru rasy (postavy mají ostřejší a drsnější rysy), tak i ve hře celkově.

Není to sice Zaklínač se vším všudy, ale jisté věci tu už oproti Oblivionu nejsou tabu. Na začátku hráče čeká volba-ano, jde si zvolit ze 2 různých cest, byť mohou, ale nemusejí vést ke stejnému cíli. Rozhodování je přítomné i v questech, některé frakce lze dokonce i vyhladit, když se rozhodnete. Sice to není Zaklínač, ale i tak velmi slušné. Po příchodu do první vesničky si člověk všimne nejen krásné severské architektury, ale i NPC, které na rozdíl od předchůdce nejsou pouze generičtí panáci, kteří umí pouze "rumors" "město". Ano, i takových NPC tam pár je, ale není to už armáda klonů v Oblivionu. Obyvatelé měst a vesniček si řeší svoje vlastní problémy, se kterými často potřebují pomoct.

Také život tu vypadá uvěřitelněji, lidé pracují, řežou dřevo, melou obilí (lze si vyzkoušet), v hospodě hrají a zpívají bardi. Prostě není problém se tu ztratit na pár hodin. I když každá hospoda je stejná. Asi severský uniformní styl :) Jinak ale celý Skyrim působí vážně uvěřitelně. Lesy, údolí, kempy obrů, orků, města, krajinky, to vše nepůsobí až tak narafičeným dojmem jako v Oblivionu, kdy byla k nalezení pěkná zákoutí a města, na druhou stranu i hluchá místa.

Také dungeony, i když jsou si lehce podobné, a svítí se v nich ve dne v noci, se neztratí.
A jsou vymyšlené tak, že není potřeba se vracet vyčištěnou kobkou zpět, ale v průběhu čištění se zase pěkně vrátíte kousek od vchodu. Navíc do dungeonů se chodí pro výbavu, takže vymlacovat je se stává slušnou zábavou i výzvou, protože hrdina sám nezabije na levelu 1 obra, ale pěkně se proletí a umře. Takže žádný level scalling like Oblivion, ale klasický RPG systém, kdy hrdinu na levelu jedna zabije i medvěd. Takže hra je výzva a má cenu hledat nové kousky, u obchodníků jdou koupit totiž doopravdy jen železné a ocelové zbraně. Libo elfí zbraně? Šup do kovárny, nebo vymetat podzemí. U obchodníka je nekoupíte. Ale to je potřeba sehnat si elfí rudu, buď nakopat v dolech, nebo koupit. Pak přetavit na kov, a kovat a kovat.

Po pár dnech levelování se hrdina vrátí na levelu 30 a ukování lepší zbroje a zbraní se hrdina vrátí a zabije obra na pár ran a medvěda pohledem. Mimo kování tu existuje ještě očarovávání a alchymie, pomocí které si lze namíchat jak mocné lektvary, tak hnusné jedy, které pomohou v boji...Ale třeba není problém udělat si velmi dobré očarované brnění, které si předtím hrdina ukove. Takže obtížnost spadne dolů až moc.

Boj funguje klasicky TESovsky, ale je tu pár novinek. Třeba jde nosit 2 jednoruční zbraně, nebo jednoručku v jedné ruce a kouzlo ve druhé. Nebo 2 kouzla. Válečníci to mají ze začátku dost těžké, protože magie je zde VELMI silná (když už fireball, tak obrovsky ničivý, jinak proudy ohně, co šlehají z mágových rukou a papající manu, mágové mají hru o dost snadnější než jiné postavy). Takže mág v dungeonu je skoro nesmrtelný. Postupem času, až se válečník vypracuje, jde získat i věci, co dávají jistou rezistenci na magii. Navíc, v boji jde nepříteli třeba ulomit hlavu kladivem. Ano, po "kritickém" úderu hrdina předvede s nepřítelem nějakou frajeřinku. Třeba ho nabere na dýky a tak...což souvisí s tím, že je hra celkově dospělejší. A o dost krvavější.

Questy jsou docela povedené, některé i epické, v některých se jde rozhodovat. A některé jsou nezapomenutelné. Akorát je docela mrzuté, že hrdina může být papalášem jak u temného bratrstva, tak u zlodějů a mágů (a vůbec nemusí umět kouzlit), tak u družiníků (s jejich nelogickým tajemstvím všichni jsou vlkodlaci, ale nikdo to neví kromě Silver Hand, která je chce vyhladit.... ). Některé úkoly jsou také generované a jsou jich určité typy, jako třeba u zlodějů, nebo u jiných frakcí, jako třeba temného bratrstva. Takže i po dokončení dějové linky daného společenstva si tak lze slušně přivydělat. Mimochodem, generické questy jsou i v hospodě, kde hospodský vždy poradí, co a kde je potřeba vymlátit.

S tím papalášstvím ve všech frakcích je to potřeba brát trošku s rezervou. Hrdina co nosí heavy armor jaksi nebude ideální zloděj. Překvapivě. Takže hrdina válečník těžko zvládne plížící úkoly zlodějů a vrahů. Plížící se hrdina většinou zabíjí překvapivě zezadu a potichu. A to vetšinou střílením ze stealthu do nepřítele, který o hrdinovi neví. Takže nepřátelský mág dostane z luku do hlavy, rozžehne fireball, a nic. Řekne si že se nic neděje a dostane další šíp do kolene. Takže NPC jsou někdy trochu natvrdlá, právě při útoku ze stealthu. Je možné dokonce vysléct hlídajícího vojáka z brnění aniž by si něčeho všiml. Což je i na mistra plížení a kapsářství úctyhodný výkon.

Ohledně zlodějiny je tu ještě novinka v podobě inovovaného páčení zámků, takže s troškou šikovnosti jde otevřít i velmi složitý zámek. Ne jako v předchůdci, kdy vypačovat zámky byla fakt otrava bez investice do skillu, nebo do magie (kouzlo na odemčení).
Sice válečník nemůže zamčenou dřevěnou truhlu prosekat sekerou, nebo odlomit zámek, ale nejsem hnidopich.

Příběhová linie je klasika "zachraň svět" , ale je proložen i pár zvraty. A souboji s draky, které jsou mimochodem fakt epické. Spustí se heroická hudba a přiletí drak. Buď se do něj střílí lukem, nebo se smaží kouzly. Nebo stačí počkat, až si potvora sedne na zem a umlátit ho. Ne sice na první pokus, ale drak je hloupý a na zem si sedne ještě párkrát. Navíc, časem hrdina získá řev na sražení draka z oblohy. Stejně jako spousty dalších, které jde nacházet v kobkách, a 3x vylepšovat. Použitelných je ale pár.

RPG systém od dob Oblivionu přestál těžkou změnu. Skyrimský hrdina má stromy dovedností, které jsou plné schopností a skillů, od nejslabších po nejsilnější, které jsou překvapivě na konci stromů. Používáním té dané dovednosti (nebo trenéry) se zvyšuje její hodnota, je možno postoupit ve stromu dále a vybrat si lepší schopnosti. Bod schopností je 1 za každý level. Za každý level jde také zvýšit manu/zdraví/výdrž. Tento systém taky zabraňuje udělat si all-mighty hrdinu, který umí všechny druhy magie, všechny zbraně, plíží se tak, že ho nikdo neuslyší, a umíchá si jakýkoliv lektvar. Žádné takové. Navíc, tu neexistuje respec talentů, takže volby jsou definitivní. Navíc otevírá nové specializace, jako třeba válečník specializovaný na dvojruční kladiva a mistr kovář v jedné osobě, nosící těžké brnění. Nebo mistr lučištník. Ne ale super mocný hrdina.
Toto, v kombinaci s questy, a světem vytváří skvělou kombinaci.

Když už máme tak skvělou hru, tak se projdeme po krajince, a to jak TESovský fast travelem na již navštívená místa, tak pěšky nebo koňmo. Mimochodem mapa je nádherná trojrozměrná, ale vzhledem k tomu, že na ní nejsou zaznačeny cesty není problém chodit po horách okolo nádherné vydlážděné cesty. Takže mapa pěkná, ale málo použitelná. Když už se bavíme o ježdění po horách, tak kůň vyjede téměř cokoliv, stejně jako v Oblivionu, ale ve Skyrimu se z toho stal takový internetový folklór. To stejné šíp do kolene, ale to není tak moc časté jako oblivionský uvítací chorál well met, hail a good to see you. Taky když už pliveme, tak je dobré zmínit pár bugů, dokonce i v hlavní linii (Esbern), ale na to existují fixy a patche.

Shrnutí na závěr...je to propracované RPG s dobře udělaným světem a questy, které ale trpí pár bugy a nedomyšlenostmi s divnou polofunkční mapou (třeba na to vyjde/vyšel nějaký mod). A to celé v pěkné a dobře optimalizované grafice se skvělou atmosférickou hudbou.