Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Jakub Kovář • 32 let • BI specialista, externista Games.cz a LEVELu • ČR - kraj Moravskoslezský

Komentáře

Doom 64

  • PC 90
Zatímco se všichni vrhli na Eternal, já si smlsnul na předobjednávkovém bonusu - Doomu 64. Neměl jsem s ním tu čest na původní platformě a neoficiální porty jsem vynechal, takže pro mě šlo o první střetnutí. Střetnutí, které jsem si náramně užil a vychutnal.

Jde o klasický old-school Doom, do kterého byl dodělaný mouse-look a grafika se trošku zaostřila, aby se na to dalo i ve FullHD dobře koukat. Zbytek příliš péče nepotřeboval, a tak jej taky nedostal - brutální oldschoolová řežba bez kompromisů tak jen čeká, až vás pohltí.

Rozjezd, resp. Garretem zmiňovaných prvních osm levelů, není úplně úžasných, ale potom se Dooma 64 stává neskutečná adrenalinová jízda, která drží tempo až do závěrečných titulků. Tedy pokud v některé z úrovní autoři nedostanou nápad, že by mohli zapojit i nějaké hádanky - a to pak vytváří víc mrzení, než užitku. Nicméně hádanky nejsou složité a pokud se přes ně přenesete, stejně jako přes někdy zvláštní touhu udělat z některých úrovní bludiště, dostanete opravdu čistou, adrenalinovou akci ve většinou skvěle nadesignovaných úrovních: ať už jde o spirálovitou arénu v devatenácté úrovni, nebo úžasně propracovaná Unholy Temple... Tohle je prostě akční nářez, kde se ve skvělém tempu střídají přestřelky v otevřených prostranstvích i klaustrofobních chodbách a vaším nejlepším přítelem je dvojhlavňová brokovnice.

Hlavní devízou nového vydání je nicméně šestice nových úrovní, která propojuje příběh starých Doomů s novým rebootem z roku 2016. Z příběhového hlediska na nich nic objevného není, z hlediska designu jsou to nicméně lahůdky: už první z nich vám trochu pocuchá nervy tím, jak od začátku zostra šlape na pilu, a vy teprve pomalu skládáte svůj arzenál a prokousáváte se vesmírnou stanicí... Druhá odsýpá zrovna tak dobře, třetí Frozen Grounds v hradu plném démonů je asi moje nová oblíbená Doom mapa, čtvrtá super, pátá taky a šesté závěrečné over the top peklo s naplňujícím poražením dvou kyberdémonů a hlavního bosse jen podtrhuje, že i přídavek se povedl.

Ve zkratce: pokud máte rádi starý Doom, tenhle díl si nenechte ujít.

Pro: Dobře navržené úrovně; vylepšená grafika; super adrenalinové tempo

Proti: Zmatené hádanky; u původních úrovní je někdy znát, že doba je už někde jinde

+28

Serial Cleaner

  • Switch 80
Serial Cleaner je stealthová 2D indie hra, v níž máte za úkol projít místo činu (respektive pořádně krvavé vraždy) a pouklízet na něm tak, aby z něj kriminalisté nezískali žádné důležité důkazy. Jako "Viktor Čistič" tak pobíháte po lese, redakci novin, vile, skladišti, přístavu a řadě různých dalších lokalit, kde vytíráte krev, sbíráte důkazy a odstraňujete mrtvoly. U toho se snažíte vyhnout pátrajícím policistům, kteří vás skolí jednou ranou obuškem či později pistolí, přičemž k tomu všemu využíváte prostředí a různé možnosti odlákání pozornosti, kdy se třeba někomu ukážete, nebo někde pustíte rádio.

Hra příjemně odsýpá, baví různými změnami prostředí a postupné nabalování herních mechanismů se stará o to, že se vlastně nikdy nenudíte. Pořád plánujete, časujete různé přeběhy nebo zažíváte adrenalinové chvíle, kdy natvrdo utíkáte - a střídá se tak částečně puzzle, částečně stealth a částečně pacifistická úprková akce. A samozřejmě zažíváte také restarty, když se vám utéct nepodaří a muži zákona vás chytí. Každý restart je nicméně nový začátek - úrovně v Serial Cleanerovi se částečně generují náhodně, respektive vybírá se z předem připravených míst poloha mrtvol a důkazů, plus v pokročilejších fázích hry se mění lehce i úrovně samotné (polohy dveří či různých zkratek). Jednou je tak sice level subjektivně lehčí a podruhé těžší, ale právě díky drobným změnám musíte zůstávat i po restartu stále ve střehu a hře rozhodně náhodné generování přidává na znovuhratelnosti.

Dohrání hry nicméně zabere kolem čtyř až osmi hodin (záleží, jak budete poctiví a kolik toho budete chtít splnit - pokud budete chtít vysbírat opravdu všechno, připravte se spíše na horní hranici). A to započítávám jak 20 příběhových kontraktů, tak deset bonusových, které musíte odemknout v příběhové kampani. Námaha nicméně nejen prodlouží herní dobu, ale i samotné úrovně stojí za to - tyto jsou totiž inspirované slavnými filmy, takže jednou uklízíte Nostromo, podruhé kantýnu ze Star Wars, a potřetí sbíráte třeba kousky černého rytíře z Monty Pythonů... O zábavu a fajn hlášky je tak postaráno.

Jedinou chybou Serial Cleaner je kratší herní doba a pro zkušené "stealthaře" bude hra někdy možná až příliš lehká. Až na výjimky se totiž v první chvíli po odhalení vlastně nic neděje a i když se do křoví schováte těsně před policistou, nenajde vás tam - a vy můžete ve vhodnou chvíli "vystoupit" a pokračovat v nebohulibé činnosti. Hra ale s tímto mechanismem počítá a tak si nikdy nepřipadáte až příliš silní. A pokud ano, vyvede vás z omylu první rána obuškem.

Možná škoda, že variací na místa činu a úrovní není přeci jen trochu víc a že hra nejde někdy trochu více do hloubky. Takhle jde "jen" o skvělou oddechovku, kterou jsem si vážně užil.

Pro: Dobře navržené úrovně; náhodné generování; vyvážení logiky a stealth akce; narážky na popkulturu

Proti: Pořád jde lehce po povrchu slibné hratelnosti, jež by zasloužila větší rozpracování; kratší herní doba; někdy příliš lehké

+10

Feudal Alloy

  • Switch 80
Žánru Metroidvanii jsem podlehl až v poslední době, nicméně pokud bych měl někomu doporučit dobrou hru na začátek, rozhodně bych v současné moderní konkurenci o Feudal Alloy uvažoval.

Feudal Alloy jde totiž na vše pozvolna: na začátku vám dá do vínku jen naprosto základní schopnosti a nechá vás seznámit se s ovládáním a vybojovat první bitvy s nepřáteli. Získáváte cenné zkušenosti, procházíte první zákoutí mapy a hru si užíváte. A potom získáte rozšiřující modul, který vám dá tuhle speciální schopnost, s níž se dostanete do tamhleté nepřístupné místnosti, tady druhou schopnost, jež když zkombinujete s první, dostanete se zase jinam... A za chvíli zjistíte, že používáte dvojitý výskok, rychlé posunutí vpravo, vyslání elektronického impulsu a ještě házíte granát, abyste opravdu doskočili tam, kam máte.

Ale nebojte, nebudete jen skákat. Důležitou součástí jsou i boje, jež jsou zvláště zpočátku opravdu tuhé, aby se obtížnost trochu snížila ke konci hry. To nicméně souvisí s RPG systémem, kdy je vám odměnou za akrobatické i bojové kousky lepší a účinnější vybavení, zkušenosti a z nich plynoucí další speciální schopnosti. Mix intenzivních soubojů na blízko a skákání funguje skvěle a hra je velmi dobře vyvážená. Obtížnost ani jedné z herních složek však naštěstí není absurdně vysoká, ale je tak akorát - až na onen konec hry, kdy si budete nejspíš připadat trochu silní.

V čem nicméně Feudal Alloy exceluje je zasazení, které zdařile mixuje středověk se steampunkem a oldschool elektronikou. Hlavním hrdinou je robot Attu, jehož ovládá z akvária zlatá ryba. Attu v poměrně rozsáhlém herním světě bojuje s dalšími roboty (ovládanými rovněž rybičkami nebo křečky) a snaží se zničit zloděje slunečnicového oleje. K tomu mu pomáhej obouruční meč, těžká zbroj a výtečné středověké melodie... Kombinace, která může znít zvláštně, ale úžasně funguje. Škoda jen toho, že hlavní příběh i vedlejší aktivity (sbírání medailonů) nejsou nijak rozvinuté a ve hře tak nějak absentující. Příběhu si nevšimnete mimo úvodní a závěrečnou animaci a o medailonech se nezmíní vůbec nikdo...

Co nicméně je výborné, je objevování herního světa. Ten rádi prošmejdíte do posledního zákoutí - ať už kvůli vizuálu nebo proto, že vás souboje a skákání budou prostě bavit. Na tomto místě bych rád vyzdvihl i mapu, jež na rozdíl od mnoha současných her nevede za ručičku, ale spíše napovídá, kde by se ještě mohla nacházet cesta dál. U hraní tak musíte přemýšlet a zároveň máte pocit, že pořád něco objevujete. Jen bych ještě ocenil, pokud by při zaseknutí se u nějaké zatím nepřekonatelné překážky (kvůli chybějící schopnosti), hra nějak označila blokovaný východ z místnosti příslušným symbolem.

Feudal Alloy je zkrátka výborný plošinovka říznutá bojem, RPG prvky a objevováním. A já si ji užíval celých cca 8 hodin, které mi její dohrání zabralo. Pokud vás tento žánr baví nebo jen láká, doporučuji Feudal Alloy vyzkoušet - a za sebe doporučím verzi pro Switch, kam mi hra neskutečně sedí.

Pro: Vyváženost obou herních složek, fajn objevování, skvělý vizuál i audio

Proti: Lehce nižší obtížnost na konci, takřka absentující příběh

+16

Middle-earth: Shadow of Mordor

  • PC 90
Tolkien by se možná v hrobě otočil, nicméně děvčata a chlapci z Monolithu přišli s extrémně zábavnou hrou, která si sice půjčuje kde může (Assassin's Creed, Batman a částečně Dishonored), ale přesto jde o super zábavu.

Úvod sice trošku klopýtá, příliš uměle hází do děje, ale po něm následuje herní nirvána: jedno zabíjení orka střídá druhé, souboje s kapitány jsou zábavné, zjišťování jejich slabin a silných stránek potěší, stejně jako jejich využívání. Navíc se zlepšováním hlavního hrdiny lehce roste i náročnost, což potěší.

Hlavní a vedlejší mise pobaví, nicméně nejsou tím primárním - hlavními hrdiny v Shadow of Mordor jsou: otevřený svět, Nemesis (fungující náhodné generování skřetích kapitánů na zabití), zábavný soubojový systém připomínající ten z Batmana, a parkourové poskakování a plížení. Pokud se neženete za příběhem a baví vás se i jen tak proběhnout po skřetích hlavách a zabojovat si, nemůžete šlápnout vedle.

Pro: Nemesis, zábavný soubojový systém, parkourové skákání a plížení

Proti: Slabší příběhové mise, nepříliš povedený úvod

+27

StarCraft II: Wings of Liberty

  • PC 95
StarCraft 2: Wings of Liberty ukázal pravé mistrovství lidí z Blizzardu. Už dlouho dobu se mi nestalo, že bych si ke hře sednul odpoledne a vypínal ji ve čtyři hodiny ráno, abych ji hned po probuzení znovu zapnul.

Co za to mohlo? Inu, Blizzard - vymačkání etanolu hratelnosti RTS se totiž povedlo dokonale. V kampani určitě oceníte nápadité mise, kdy téměř každá obsahuje něco, co nabourává klasickou hratelnost RTS a zdvihá ji na vyšší úroveň. Stejně tak si zde poprvé všimnete vyváženosti jednotlivých ras a důrazu na používání speciálních schopností jednotek.

Dílo zkázy pak dokonají challanges, které vás připraví na první bitvy v multiplayeru, a vy nakonec podlehnete a k BattleNetu se připojíte, abyste si s kamarády nebo i úplně neznámými zahráli jednu bitvu. A je nutné říct, že nezůstane pouze u ní. MP totiž žije z již zmíněné unikátnosti jednotek a naučit se je správně používat vyžaduje hodně cviku. Odměna je ale více než sladká a musím říct, že hektické klikání je pak více než zábavné.

Čistě SP hráči pak ocení i příběh prošpikovaný popkulturními narážkami, stejně jako se mohou dosytosti nabažit unikátních jednotek Terranů, jež byly v rámci vyváženosti MP vyškrtnuty. Ruku v ruce s jednotkami pak jde i výzkum odemykající další unikátní upgrady, nebo vylepšování stávajících technologií za herní peníze - zde bych měl asi jedinou podstatnější výtku k tomu, že napoprvé hráč moc netuší, kterým směrem by se měl jeho výzkum ubírat a jaký herní styl mu nejvíce sedí.

Co se týče grafiky nemohu mít výraznějších výhrad - detailnost prostředí je maniakální a z každého světa dýchá odlišná atmosféra. Jediné, co by mohlo vadit, je možná až příliš naddimenzované User Interface, na které si ale poměrně brzy zvyknete.

StarCraft 2: WoL se doopravdy extrémně povedlo, přineslo spoustu změn oproti prvnímu dílu, ale ponechalo základní prvky, díky nimž se jednalo o tak dobrou hru. StarCraft 2 je tak vybroušeným klenotem, který by neměl nikdo minout - myslím, že i nepříliš nadšený hráč RTS si v něm najde to své.

Pro: Nápadité mise, příběh, narážky, zábava, unikátní schopnosti jednotek

Proti: Velké UI, rozhodování se naslepo

+25

FlatOut 2

  • PC 90
Arkádové závodění, které je přístupné takřka každému, díky nízké ceně a nenáročné (ale stále velmi hezké) grafice.
Tratě jsou navrženy tak, aby si hráč mohl zvolit, zda chce radši riskovat průjezd o něco kratší, ale zato nebezpečnější cestou, nebo se v pohodě svést tou delší.
Když však dojde na nejhorší a auta se střetnou, mají vývojáři z Bugbear přichystán perfektní fyzikální a destrukční model. Pneumatiky kolem trati tak odlétávají společně s kusy aut a po nárazu do stromu se vámi vybrané alterego dokonce podívá i ven z auta, aby si zažilo svůj letecký den.
Jedinými pihami na kráse jsou pro mě akrobatické disciplíny, kdy odpalujete řidiče do výšky či jím střílíte góly. A druhou vadu představuje český překlad s poměrně trapnými vtípky a "hustým" slangem.

Pro: fyzikální model, tratě, optimalizování, pěkná grafika

Proti: trapné vtípky, "akrobacie"

+21

The Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay

  • PC 95
Jedna z nejlepších akčních her, která kdy spatřila můj HDD. Pořád se v ní něco děje, svižná akce se střídá s lehce adventurními problémy, aby byla opět vystřídána plížením a schováváním se v temných koutech. Díky tomu nehrozí, že by se hráč nudil a ani se hra nepropadá do stereotypu.
Příběh, který se odehrává před filmem Černočerná tma a samotný Riddick, skvěle namluvený Vinem Dieslem, mě vtáhnul natolik, že jsem dějově navazující filmy musel okamžitě shlédnout. Tak výborné hlášky má snad jen Duke Nukem.
Asi jediná výtka pak směřuje k úrovni, kdy se hráč dostane do oblasti zamořené "mutanty," (nebo šílenými lidmi, už se nepamatuji) která mi do hry příliš neseděla.
Celkově jde ale o výtečnou hru, která celkem neprávem zapadla mezi tituly Doom3 a Half-Life 2.

Pro: střídání žánrů, dynamika akce, zajímavý příběh, hláškující hrdina

Proti: prostě se musí vyskytnout mutanti

+7