Tak tohle bylo peklo.

Nejdříve to začalo tím, že spustit tuhle hru, pro mě byl nadlidský úkol. Říkal jsem si, že i na mém tehdy novém kompu to snad spustit nepůjde. Ono však stačilo trochu pohledat na internetu a šlo to. Mělo to však dva háčky. Ten první byl, že po třetí mis to přestalo opět fungovat, což vyřešila změna nastavení. Tím druhým bylo, že vždy když jsem dostal zásah, oslepl jsem na krátkou dobu.

Hra vypadala jako střílečka, kterou člověk bez potíží proletí a postřílí přitom asi tak miliardu brouků. Jenomže ouha, asi po čtvrtý misi se to zlomilo a hra začala být ukrutně tuhá. Ještě s mým problémem, kdy při zásahu oslepnu, jsem se občas musel přes hroudy brouků vrhnout naslepo k cíli.

Zbraní je ve hře dostatek a díky tomu, že máte základní zbraň s neomezenou municí, a ke všemu je dosti silná se to dalo dohrát. V některých misích jsem totiž zůstal, co se týče nábojů, ale i životů docela nasuchu. Když se mi však do ruky dostala nějaká silnější zbraň, většinou jsem se jí snažil šetřit na ty vytrvalejší brouky. Ještě jsem měl vlastně jeden problém, který se týkal zaměřování na dálku, při kterém jsem opět měl pouze černou obrazovku, takže hledat nepřátelské broučí odstřelovače byla trochu pakárna.

Brouky byla radost zabíjet, hlavně ze začátku. Poté, co se přidávali další mnohem vytrvalejší, tak v některých úsecích jsem umíral každou chvíli. Tam mě alespoň částečně zachraňovala možnost ukládat si hru, kdy chci. Největší záchvaty vzteku jsem dostával vždy, když jsem narazil na takové ty malé modré brouky, kteří prskaly takové modré střely jako brokovnice nebo plamenomet a dávaly setsakra veliké poškození. Ještě se ke všemu blbě do nich strefovalo i zblízka, jak byly malý.

Bossfighty nebyly příliš těžké, ale zase byly příliš zdlouhavé, až nudné. Hru dokreslovala hudba z filmu, která tomu dodávala šmrnc a nějaká ty videa z filmu po skončení nebo před začátkem mise, aspoň trochu navodili atmosféru.