Herní výzva 2017 #4
Ve čtvrté kategorii Výzvy není velký výběr, pokud nechcete pirátit, ale ani nechcete vymetat bazary. Od hraní budgetových FPS od Cauldronu mě naštěstí zachránilo akční RPG Kult, ze kterého se vyklubala docela zajímavá hra, i když ne bez svých chyb.
Síla Kultu je hlavně v nápaditém světě, ve kterém se odehrává. Je to fantasy bez elfů, trpaslíků a skřetů s originální premisou, kde se potlačování víry stalo vírou samo o sobě. Původně jsem myslel, že je ten svět převzatý z nějaké povídky nebo knihy, ale podle všeho jde o původní dílo. Samotný příběh je poměrně triviální hon za relikvií (ačkoliv se zajímavými postavami a potěšilo i těch pár morálních rozhodnutí), ale příběhové pozadí je daleko zajímavější a rozhodně mě po dohrání Kultu láká zahrát si i pokračování, protože ten svět má určitě parádní potenciál. Plusem jsou i pěkné ilustrace v cutscénách a kvalitní dabing vyprávěče.
Velkým plusem RPG systému je systém attunementů - každý kus vybavení vám po chvíli používání odemkne perk, takže hra vás neustále nutí používat nové předměty a souboje to tak dělá rozmanitější. Attunementy můžete libovolně střídat u ohniště podle toho, jaké vybavení zrovna používáte a rozhodně se vyplatí vždycky věnovat tomu trochu času. Kromě attunementů můžete rozdělovat body do čtyř kategorií (Melee, Ranged, Magic, Speed), u kterých není úplně jasné, co vlastně zlepšují a není to nikde řečeno (aspoň jsem to nikde nenašel). Speed byla jasná, ale při zlepšování Melee jsem si všiml akorát zvyšující se šance na blokování útoku.
Kde Kult pokulhává, je bohužel to nejdůležitější - gameplay. Souboje (aspoň za melee postavu, nemůžu mluvit za mágy nebo archery) prostě nejsou moc složité a stačí vám držet pravé tlačítko a ve správnou chvíli použít léčivý předmět, kterých máte nekonečno. Žádné další schopnosti, nic - na diablovku z roku 2004 je to zoufale málo. Po asi první třetině se z hlavní hrdinky navíc stane tak nabušený borec, že jediné, co vás může ohrozit, je vyčerpání blood points, ale hra je tak benevolentní s možností jejich doplnění, že ani to není problém. Navíc některé kombinace attunementů a zbraní jsou tak očividně OP, že mi není moc jasné, jak se mohly dostat přes testování. To nakonec vystoupalo až do tak absurdních výšin, že i přesto, že jsem v poslední lokaci pobíhal bez jakéhokoliv armoru, byl jsem v podstatě nesmrtelný a moje útoky ubíraly nepřátelům skoro desetinásobek jejich HP.
I level a quest design se v průběhu hry zhoršuje a všechno po městě Kyallisar je jen dlouhý tunel plný nepřátel bez (významných) sidequestů. Lineární hra to byla i předtím, ale aspoň se to snažila maskovat tím, že jste některé questy mohli plnit dřív, než si to příběh vyžádal a museli jste odbíhat do různých lokací. Nápad s Dreamworldem, do kterého se můžete přepínat a najít v něm jiné nepřátele, předměty a postavy je sice fajn, ale ve výsledku akorát procházíte stejné mapy dvakrát a moc to hru neoživí.
Tenhle komentář asi zní trochu negativně, ale nemůžu říct, že by mě Kult nebavil. Díky nutnosti odemykat a střídat attunementy se hratelnost vyhýbá stereotypu a jelikož je hra tak krátká (nepočítal jsem to přesně, ale řekl bych, že to bylo pod 10 hodin), nezačne nudit. Souboje jsou sice jednoduché, ale pořád docela uspokojivé. Setting je taky poutavý a motivoval mě ve hře pokračovat a postupně odhalovat další střípky příběhu. Není to to nejlepší akční RPG pod sluncem, ale zabaví docela slušně a má své kouzlo. Je z něho vidět, že autoři měli spoustu dobrých nápadů, ale ne čas a peníze na jejich dotáhnutí do konce. Třeba se to u Shadows povede!
Ve čtvrté kategorii Výzvy není velký výběr, pokud nechcete pirátit, ale ani nechcete vymetat bazary. Od hraní budgetových FPS od Cauldronu mě naštěstí zachránilo akční RPG Kult, ze kterého se vyklubala docela zajímavá hra, i když ne bez svých chyb.
Síla Kultu je hlavně v nápaditém světě, ve kterém se odehrává. Je to fantasy bez elfů, trpaslíků a skřetů s originální premisou, kde se potlačování víry stalo vírou samo o sobě. Původně jsem myslel, že je ten svět převzatý z nějaké povídky nebo knihy, ale podle všeho jde o původní dílo. Samotný příběh je poměrně triviální hon za relikvií (ačkoliv se zajímavými postavami a potěšilo i těch pár morálních rozhodnutí), ale příběhové pozadí je daleko zajímavější a rozhodně mě po dohrání Kultu láká zahrát si i pokračování, protože ten svět má určitě parádní potenciál. Plusem jsou i pěkné ilustrace v cutscénách a kvalitní dabing vyprávěče.
Velkým plusem RPG systému je systém attunementů - každý kus vybavení vám po chvíli používání odemkne perk, takže hra vás neustále nutí používat nové předměty a souboje to tak dělá rozmanitější. Attunementy můžete libovolně střídat u ohniště podle toho, jaké vybavení zrovna používáte a rozhodně se vyplatí vždycky věnovat tomu trochu času. Kromě attunementů můžete rozdělovat body do čtyř kategorií (Melee, Ranged, Magic, Speed), u kterých není úplně jasné, co vlastně zlepšují a není to nikde řečeno (aspoň jsem to nikde nenašel). Speed byla jasná, ale při zlepšování Melee jsem si všiml akorát zvyšující se šance na blokování útoku.
Kde Kult pokulhává, je bohužel to nejdůležitější - gameplay. Souboje (aspoň za melee postavu, nemůžu mluvit za mágy nebo archery) prostě nejsou moc složité a stačí vám držet pravé tlačítko a ve správnou chvíli použít léčivý předmět, kterých máte nekonečno. Žádné další schopnosti, nic - na diablovku z roku 2004 je to zoufale málo. Po asi první třetině se z hlavní hrdinky navíc stane tak nabušený borec, že jediné, co vás může ohrozit, je vyčerpání blood points, ale hra je tak benevolentní s možností jejich doplnění, že ani to není problém. Navíc některé kombinace attunementů a zbraní jsou tak očividně OP, že mi není moc jasné, jak se mohly dostat přes testování. To nakonec vystoupalo až do tak absurdních výšin, že i přesto, že jsem v poslední lokaci pobíhal bez jakéhokoliv armoru, byl jsem v podstatě nesmrtelný a moje útoky ubíraly nepřátelům skoro desetinásobek jejich HP.
I level a quest design se v průběhu hry zhoršuje a všechno po městě Kyallisar je jen dlouhý tunel plný nepřátel bez (významných) sidequestů. Lineární hra to byla i předtím, ale aspoň se to snažila maskovat tím, že jste některé questy mohli plnit dřív, než si to příběh vyžádal a museli jste odbíhat do různých lokací. Nápad s Dreamworldem, do kterého se můžete přepínat a najít v něm jiné nepřátele, předměty a postavy je sice fajn, ale ve výsledku akorát procházíte stejné mapy dvakrát a moc to hru neoživí.
Tenhle komentář asi zní trochu negativně, ale nemůžu říct, že by mě Kult nebavil. Díky nutnosti odemykat a střídat attunementy se hratelnost vyhýbá stereotypu a jelikož je hra tak krátká (nepočítal jsem to přesně, ale řekl bych, že to bylo pod 10 hodin), nezačne nudit. Souboje jsou sice jednoduché, ale pořád docela uspokojivé. Setting je taky poutavý a motivoval mě ve hře pokračovat a postupně odhalovat další střípky příběhu. Není to to nejlepší akční RPG pod sluncem, ale zabaví docela slušně a má své kouzlo. Je z něho vidět, že autoři měli spoustu dobrých nápadů, ale ne čas a peníze na jejich dotáhnutí do konce. Třeba se to u Shadows povede!
