Titan Souls je hra, která se odehrává v rozlehlém světě, ve kterém jsou vašimi jedinými protivníky velcí bossové, vaší jedinou zbraní luk s jediným šípem a od smrti vás dělí jen jedna jediná chyba, tudíž vás (pokud nejste speedrunneři, co Titan Souls dohrávají už po dvacáté) od dohrání dělí stovky smrtí.
Když to hodně přeženu, je Titan Souls v podstatě logická hra, kde se řešení puzzlu většinou přímo nabízí, ale musíte váš postup znovu a znovu pilovat, než se konečně zadaří. Je skvělé, že nic nezáleží na náhodě a titáni při každém pokusu vždycky reagují stejně, takže se nemusíte bát, že by obtížnost hry byla jen v tom, že vám nevychází RNG a titáni odmítají odhalit své slabé místo. Titánů je ve hře něco kolem dvaceti, což není mnoho (hra není příliš dlouhá, průměrně vám zabere kolem 4 hodin, ale dá se dohrát i za 20 minut), na druhou stranu jsou jednotlivé souboje velmi odlišné a nestane se, že byste třikrát bojovali s tím stejným titánem v odlišných barvách. Máte tu přerostlé rostliny, kamenné hady v zmrzlém jezeře, koule slizu dělící se po každé ráně na polovinu... o variabilitu je rozhodně postaráno. Všechny souboje jsou samozřejmě obtížné, ale pokud chcete hru jen dokončit a nezáleží vám na 100% kompletaci, můžete jich několik vynechat a hru dohrát i tak.
Takže až sem dobré, je tu akorát jeden háček: hra nic jiného nenabízí. Můžete se sice procházet krásným atmosférickým světem, který je ale kromě vchodů do arén s titány úplně prázdný - nemůžete najít žádná ukrytá tajemství, nic, co by trochu poodkrylo příběh, žádná vylepšení, žádné slabší nepřátele... chápu, že jde o designové rozhodnutí pro zachování "čistoty" gameplaye, ve výsledku se z toho světa ovšem stane akorát nutné zlo, které musíte přejít po každé smrti, abyste se mohli vrátit do arény a začne vám to akorát lézt na nervy, což je ohromná škoda, protože jeden z mých nejoblíbenějších momentů ve hře byl, když jsem našel ukrytého titána, který se mi dobrovolně vzdal a vyjádřil lítost nad mými činy. To mě navnadilo a doufal jsem, že takových věcí, co trochu rozvedou příběh, bude ve světě Titan Souls k nalezení víc, ale bohužel to byl jen jediný ojedinělý případ.
S tím i souvisí poněkud nešťastně zvolený způsob vyprávění příběhu: v prvním průchodu hrou je téměř všechno, co si přečtete, napsáno v nesrozumitelném jazyce titánů, ovšem pokud zabijete všechny titány, otevře se vám na konci tajný boss, PRAVDA. Když ho porazíte, naučí vás jazyk titánů a můžete si hru zahrát znovu se srozumitelným textem. Hádám, že nejen pro mě to nebyla moc dobrá motivace a radši jsem si našel na internetu, co to vlastně celé mělo znamenat, čímž jsem se okradl o část zážitku z příběhu.
Audiovizuálně je hra bezchybná. Zdejší pixelart trochu připomíná Superbrothers: Sword & Sworcery EP a perfektně se vžijete do role malého človíčka, který osaměle objevuje cizí, starobylý svět. Jak jsem ale říkal, je trochu škoda, že hra není o něco komplexnější. Pokud vás tento koncept láká, nebudete z Titan Souls zklamáni, pokud vám ale toto nestačí a hledáte nějakou přidanou hodnotu, budete se muset poohlédnout jinde.
Na závěr varování: pokud nemáte gamepad, tak doporučuju dát ruce pryč. Hned na začátku vás na to upozorní sama hra a to z dobrého důvodu, protože nepodporuje myš, takže si musíte vystačit s šipkami, se kterými můžete mířit a chodit jen do 8 směrů, zatímco s gamepadem můžete páčkou mířit kam chcete. Asi by to nějak šlo dohrát, ale u některých bossů by to muselo být k zbláznění.
Když to hodně přeženu, je Titan Souls v podstatě logická hra, kde se řešení puzzlu většinou přímo nabízí, ale musíte váš postup znovu a znovu pilovat, než se konečně zadaří. Je skvělé, že nic nezáleží na náhodě a titáni při každém pokusu vždycky reagují stejně, takže se nemusíte bát, že by obtížnost hry byla jen v tom, že vám nevychází RNG a titáni odmítají odhalit své slabé místo. Titánů je ve hře něco kolem dvaceti, což není mnoho (hra není příliš dlouhá, průměrně vám zabere kolem 4 hodin, ale dá se dohrát i za 20 minut), na druhou stranu jsou jednotlivé souboje velmi odlišné a nestane se, že byste třikrát bojovali s tím stejným titánem v odlišných barvách. Máte tu přerostlé rostliny, kamenné hady v zmrzlém jezeře, koule slizu dělící se po každé ráně na polovinu... o variabilitu je rozhodně postaráno. Všechny souboje jsou samozřejmě obtížné, ale pokud chcete hru jen dokončit a nezáleží vám na 100% kompletaci, můžete jich několik vynechat a hru dohrát i tak.
Takže až sem dobré, je tu akorát jeden háček: hra nic jiného nenabízí. Můžete se sice procházet krásným atmosférickým světem, který je ale kromě vchodů do arén s titány úplně prázdný - nemůžete najít žádná ukrytá tajemství, nic, co by trochu poodkrylo příběh, žádná vylepšení, žádné slabší nepřátele... chápu, že jde o designové rozhodnutí pro zachování "čistoty" gameplaye, ve výsledku se z toho světa ovšem stane akorát nutné zlo, které musíte přejít po každé smrti, abyste se mohli vrátit do arény a začne vám to akorát lézt na nervy, což je ohromná škoda, protože jeden z mých nejoblíbenějších momentů ve hře byl, když jsem našel ukrytého titána, který se mi dobrovolně vzdal a vyjádřil lítost nad mými činy. To mě navnadilo a doufal jsem, že takových věcí, co trochu rozvedou příběh, bude ve světě Titan Souls k nalezení víc, ale bohužel to byl jen jediný ojedinělý případ.
S tím i souvisí poněkud nešťastně zvolený způsob vyprávění příběhu: v prvním průchodu hrou je téměř všechno, co si přečtete, napsáno v nesrozumitelném jazyce titánů, ovšem pokud zabijete všechny titány, otevře se vám na konci tajný boss, PRAVDA. Když ho porazíte, naučí vás jazyk titánů a můžete si hru zahrát znovu se srozumitelným textem. Hádám, že nejen pro mě to nebyla moc dobrá motivace a radši jsem si našel na internetu, co to vlastně celé mělo znamenat, čímž jsem se okradl o část zážitku z příběhu.
Audiovizuálně je hra bezchybná. Zdejší pixelart trochu připomíná Superbrothers: Sword & Sworcery EP a perfektně se vžijete do role malého človíčka, který osaměle objevuje cizí, starobylý svět. Jak jsem ale říkal, je trochu škoda, že hra není o něco komplexnější. Pokud vás tento koncept láká, nebudete z Titan Souls zklamáni, pokud vám ale toto nestačí a hledáte nějakou přidanou hodnotu, budete se muset poohlédnout jinde.
Na závěr varování: pokud nemáte gamepad, tak doporučuju dát ruce pryč. Hned na začátku vás na to upozorní sama hra a to z dobrého důvodu, protože nepodporuje myš, takže si musíte vystačit s šipkami, se kterými můžete mířit a chodit jen do 8 směrů, zatímco s gamepadem můžete páčkou mířit kam chcete. Asi by to nějak šlo dohrát, ale u některých bossů by to muselo být k zbláznění.
