Komentář se vztahuje především ke hře jednoho hráče.
Z mého pohledu se jedná o nejvyzrálejší klasickou strategii v reálném čase. Přítomny jsou pouze prastaré a vcelku primitivní principy z Dune II: natěžit surovinu, postavit základnu, ubránit se, vycvičit armádu, zničit nepřítele. Tyto principy jsou však dotaženy k dokonalosti a vzájemně perfektně propojeny a vybalancovány. Věřím, že evoluce tímto dosáhla vrcholu a dále již lze hovořit o pozvolné degeneraci subžánru jako takového. Nové či souběžné vývojové větve obsahují výborné tituly, některý ze základních prvků však bývá zvýrazněn na úkor ostatních. Stronghold se zaměřil na stavbu, Sudden Strike na boj a tak dále. Je to pochopitelné, neboť původní sled kroků je velmi symbolický. U AoE2 došlo k dobrému vyvážení mezi realismem (motivy z historie, reální hrdinové) a symbolickou nadsázkou (francouzskou armádu tvoří dvanáct mužů). Vyšší důraz na historii by působil směšně. Vcelku dobře se s tím vyrovnal Shogun, jenž je rozdělen na dvě části - monumentální bitvy v reálném čase; vše ostatní v tahovém režimu na globální mapě. S jednoduchými Dune II principy se zcela unikátně popral Original War, jenž je dokázal rozvést s důrazem na uvěřitelnost (v rámci vědecko-fantastického žánru), aniž by působil komicky.
AoE2 obsahuje hned několik příběhových kampaní, přičemž každá kampaň se točí kolem vybrané historické osobnosti. Mise působí pestře, neboť poměr i pořadí jednotlivých kroků (natěžit, postavit...) se mění a některé kroky mohou chybět úplně (dobrodružné sjednocení mongolských kmenů se obešlo bez těžby, výstavby i výcviku). Objevují se také různé speciální úkoly (najdi svatou relikvii, doprav Johanku za Karlem VII) a i klasické úkoly bývají obaleny příběhovou omáčkou. Po každé misi se lze těšit na prostou animaci. Obsažena je dokonce i miniaturní encyklopedie. Prezentace na jedničku. Lehce edukativní charakter hře nelze upřít a hraní může vyvolat zájem o historii.
Je výborné, že autoři plně využili prostředí, vše do sebe zapadá (keříky s bobulemi nejsou pouhou kulisou, bobule lze sesbírat a získat tak trochu jídla do začátku). Na výstavbě vesnice není nic neobvyklého. Grafika budov je velmi pěkná, existuje několik různých stylů (východořímský, asijský atd.) a budovy jsou v poměru k jednotkám správně velké (poměr není reálný, ale výsledný dojem je správný - obytné domky působí útulně, hrady velkolepě). Rolníky lze poslat do vesnického/městského centra, odkud mohou střílet na blízké nepřátele. Stejnou úlohu zaujímá také kamenný hrad, jehož palebná síla je však nesrovnatelně vyšší. Vesnici lze ohradit kamennou hradbou či dřevěnou palisádou. Existuje několik základních typů jednotek: pěchota, lučištníci, kopiníci, jízda a obléhací stroje. Složení armády je důležité, neboť každá jednotka má silnou i slabou stránku. Kopiníci si hravě poradí s jízdou, jízda s lučištníky a tak dále. Středověké (či antické) období je pro real-time strategii ideální, neboť složení armád tehdy bylo velmi pestré. Armády je možno seskupovat do formací, přičemž jednotlivé formace opravdu nacházejí uplatnění.
Herní principy jsou dnes již zastaralé (chyby v inteligenci nepřátel, zdlouhavý průběh některých misí, repetetivnost), ale nikde je nelze najít v lepším balení. Grafika je velmi hezká, jednotky jsou dobře rozanimovány. Není důvod hrát bez datadisku Conquerors, jenž vylepšuje několik drobností a přináší nové kampaně.
Z mého pohledu se jedná o nejvyzrálejší klasickou strategii v reálném čase. Přítomny jsou pouze prastaré a vcelku primitivní principy z Dune II: natěžit surovinu, postavit základnu, ubránit se, vycvičit armádu, zničit nepřítele. Tyto principy jsou však dotaženy k dokonalosti a vzájemně perfektně propojeny a vybalancovány. Věřím, že evoluce tímto dosáhla vrcholu a dále již lze hovořit o pozvolné degeneraci subžánru jako takového. Nové či souběžné vývojové větve obsahují výborné tituly, některý ze základních prvků však bývá zvýrazněn na úkor ostatních. Stronghold se zaměřil na stavbu, Sudden Strike na boj a tak dále. Je to pochopitelné, neboť původní sled kroků je velmi symbolický. U AoE2 došlo k dobrému vyvážení mezi realismem (motivy z historie, reální hrdinové) a symbolickou nadsázkou (francouzskou armádu tvoří dvanáct mužů). Vyšší důraz na historii by působil směšně. Vcelku dobře se s tím vyrovnal Shogun, jenž je rozdělen na dvě části - monumentální bitvy v reálném čase; vše ostatní v tahovém režimu na globální mapě. S jednoduchými Dune II principy se zcela unikátně popral Original War, jenž je dokázal rozvést s důrazem na uvěřitelnost (v rámci vědecko-fantastického žánru), aniž by působil komicky.
AoE2 obsahuje hned několik příběhových kampaní, přičemž každá kampaň se točí kolem vybrané historické osobnosti. Mise působí pestře, neboť poměr i pořadí jednotlivých kroků (natěžit, postavit...) se mění a některé kroky mohou chybět úplně (dobrodružné sjednocení mongolských kmenů se obešlo bez těžby, výstavby i výcviku). Objevují se také různé speciální úkoly (najdi svatou relikvii, doprav Johanku za Karlem VII) a i klasické úkoly bývají obaleny příběhovou omáčkou. Po každé misi se lze těšit na prostou animaci. Obsažena je dokonce i miniaturní encyklopedie. Prezentace na jedničku. Lehce edukativní charakter hře nelze upřít a hraní může vyvolat zájem o historii.
Je výborné, že autoři plně využili prostředí, vše do sebe zapadá (keříky s bobulemi nejsou pouhou kulisou, bobule lze sesbírat a získat tak trochu jídla do začátku). Na výstavbě vesnice není nic neobvyklého. Grafika budov je velmi pěkná, existuje několik různých stylů (východořímský, asijský atd.) a budovy jsou v poměru k jednotkám správně velké (poměr není reálný, ale výsledný dojem je správný - obytné domky působí útulně, hrady velkolepě). Rolníky lze poslat do vesnického/městského centra, odkud mohou střílet na blízké nepřátele. Stejnou úlohu zaujímá také kamenný hrad, jehož palebná síla je však nesrovnatelně vyšší. Vesnici lze ohradit kamennou hradbou či dřevěnou palisádou. Existuje několik základních typů jednotek: pěchota, lučištníci, kopiníci, jízda a obléhací stroje. Složení armády je důležité, neboť každá jednotka má silnou i slabou stránku. Kopiníci si hravě poradí s jízdou, jízda s lučištníky a tak dále. Středověké (či antické) období je pro real-time strategii ideální, neboť složení armád tehdy bylo velmi pestré. Armády je možno seskupovat do formací, přičemž jednotlivé formace opravdu nacházejí uplatnění.
Herní principy jsou dnes již zastaralé (chyby v inteligenci nepřátel, zdlouhavý průběh některých misí, repetetivnost), ale nikde je nelze najít v lepším balení. Grafika je velmi hezká, jednotky jsou dobře rozanimovány. Není důvod hrát bez datadisku Conquerors, jenž vylepšuje několik drobností a přináší nové kampaně.
The Messenger