Sudden Strike

Sudden Strike (SS) byl ve své době velkým hitem. Jedná se o strategii v reálném čase s důrazem na boj. Vyřazena tedy byla těžba surovin, výstavba základen i tvorba nových jednotek. Jistě - ryze akční nestavěcí mise byly přítomny již v prvním Warcraftu, tam se ale jednalo jenom o drobná zpestření.

SS se odehrává za druhé světové války, a to na západní i východní frontě. Hráč se může stát ruským, německým či spojeneckým velitelem. Hra má mnoho společného s tahovými strategiemi. Základní principy působí vcelku reálně, munici je nutno doplňovat pomocí muničních vozů, děla nestřílejí bez posádky, lze ničit (anebo opravovat) mosty, odpalovat domy, provádět mohutné letecké nálety, pokládat minová pole, střelbou z kaťuší demolovat celé vesnice či bloky domů. Vojáky lze převážet v nákladních automobilech či v malých džípech a tak dále a tak dále. To vše je zabaleno v hezké a úžasně detailní grafice, přičemž scenérie působí velmi malebným dojmem. Vše ja znázorněno z poměrně velkého nadhledu, vojáci jsou malí a kostrbatí, tančíky vypadají roztomile. Pro krajinu byla zvolena pochmurná barevná paleta, což navozuje atmosféru bitevního pole. Líbí se mi, že vývojáři zvolili velmi střídmé uživatelské rozhraní, ovládací prvky jsou malé a neruší. Hra se ovládá intuitivně.

A v čem že je tedy háček? U vašich jednotek není implementována žádná inteligence, vše (krom střelby na blízkého nepřítele) je třeba zadávat ručně, ať již se jedná o pohled dalekohledem, či ústup vojáků z odstřelovaného území. Jednotek je v pozdějších misích příliš mnoho, bojuje se na několik místech současně a je obrovský problém vše uhlídat. Mise jsou příliš megalomanské (jedna z misí za ruskou stranu se snaží obsáhnout celou bitvu u Stalingradu a podobně). Scénáře jsou na strategickou hru příliš lineární. Často existuje jedna jediná cesta, jak se s tím či oním problémem vypořádat, přičemž ostatní cesty vedou k velmi rychlému konci. Při zbrklém útoku je zničení vašich jednotek otázkou několika málo vteřin. Nejčastějším řešením bývá pomalé uždibování nepřítele, vytváření dlouhých obranných linií, tahání dělíček sem a tam. Hraní je únavné. Některé scénáře jsou velmi dobré (úvodní komornější mise, vylodění v Normandii).

SS se tváří jako historická strategie, je to však skutečně jen forma. Ve hře je příliš mnoho zjednodušení, nepřesností a nesmyslů (tanky dostřelí na dvacet metrů, dalekonosná děla jsou příliš přesná a smrtící). Vše je značně povrchní. Vývojářům nešlo o historickou přesnost, jejich hlavním cílem bylo mít ve hře zkrátka vše, tento můj dojem se potvrdil s druhým dílem, v němž přibylo Tichomoří, obrněné vlaky, pilotování letadel a další prkotiny. Obsahem je hra podivnou akčně-logickou záležitostí, vše ostatní je zkrátka jenom kulisa.