YU-NO: A girl who chants love at the bound of this world

Yu-No patří (zvláště v Japonsku) mezi vůbec nejpopulárnější vizuální novely. Není to ani tak obsahem, který přímo čerpá z 90. let a dobového nadšení do nadpřirozena, jiných světů nebo cestování časem (aneb seriály jako Akta X, Věřte nevěřte a Twin Peaks), ale revolučními mechaniky, které mnoho pozdějších tvůrců vizuálních novel kopírovalo a dnes jsou na nich často postavené nejpopulárnější série žánru. Ve zkratce Yu-No sází na paralelní svět(y) a rozvětvený příběh, ve kterém si do jisté míry můžeme vybírat, co podniknout dále.

Dnes to nezní nikterak zajímavě, přeci jen Zero Escape a mnoho dalších titulů s tímto tématem intenzivně pracují, ale v roce 1996 šlo o velmi ambiciózní představu. Yu-No tak působilo vedle velká většiny jednoduchých a erotických novel (například Paradise Heights) opravdu revolučně.

Na první pohled ale vše vypadá jinak. A některé úpravy působí působí zcela zbytečně (změny vzhledu některých z charakterů). A estetika anime z 90. let je také kompletně pryč. Nicméně, po pár hodinách si většina hráčů zvykne a vizuálně není Yu-No vůbec špatné, jen je jiné a spíše než něco z PC-98 a poloviny 90. let připomíná moderní, a bohužel zcela obyčejné, anime dnešních dnů. Je to ovšem daň za kvalitní remake s vyšším rozpočtem a nedávné anime, ze kterého je nová stylizace vypůjčena.

Další změny jsou již spíše kosmetického rázu. Největší proměny se dočkal interface, který je uzpůsoben gamepadu (na kterém doporučuji hrát), navigace je podstatně jednodušší (vše je na obrazovce zvýrazněno) a lokace, kde se má stát další příběhový posun, jsou ukázané v menu po stranách obrazovky. Hudba má také nové aranžmá, ale na rozdíl od grafiky, ji lze přepnout do původní podoby. Obsah je z dnešního pohledu archetypální vizuální novelou, se sadou rozdílných postav, sebevědomým hlavním hrdinou a několika dějovými linky (rámcově označených dle preferovaných dívek, kterým se hrdina primárně věnuje). Příběh nejvíce připomíná zvláště podobně populární vizuální novele Steins;Gate, které se v Yu-No přímo a přiznaně inspirovalo. Paralelní realita, vědeckofantastický námět a hlavní hrdina je mladý student (Takuya Arima) se specifickou, lehce drzou, personalitou. Titul střídá vážné polohy s lehkým humorem, nechybí ani sporadická erotika a intimní momenty (ty jsou ovšem oproti verzi z roku 1996 cenzurovány).

Rámcově zde ale jde o tajemný předmět (který naleznete ve studovně vašeho mrtvého/ zmizelého otce), který dokáže Takuya využít k "cestování časem" v rozmezí několika dnů. V jedné časové linii využijete předmět z jiné, kusé informace se postupně propojují a výsledek za to stojí. I po tolika letech. Zvláště, když má většina postav velké charisma (a nejen to) a dialogy jsou obecně dobře napsané.

Zasloužený status kultovní klasiky Yu-No patří, a všem fanouškům kvalitních vizuálních novel lze remake A girl who chants love at the bound of this world doporučit. Tedy pokud hledáte velkou dávku záhad odehrávajících se na předměstí jednoho japonského městečka s výhledem na oceán.