Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Wild Arms 2

Wild Arms: 2nd Ignition

30.04.2000
23.07.2009
21.02.2023
88
2 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Druhý díl série Wild Arms není přímým pokračováním prvních Wild Arms, ale odehrává se ve stejném světě Filgaia. Tentokrát pojednává o boji mezi protiteroristickou organizací ARMS a teroristickou organizací Odessa, která chce ovládnout svět a ARMS se jí v tom se jí snaží zabránit. Na straně ARMS stojí hrdinové jako pistolník Ashley, čarodějka Lilka nebo válečný hrdina Brad.

Po stránce hratelnosti je Wild Arms 2 klasickou RPG hrou japonského střihu, stejně jako byl předchozí díl. Druhý díl oproti prvnímu nabízí pokročilejší grafiku, přináší novinku vyhledávání lokací na mapě a je mnohem rozsáhlejší než díl předchozí. Opět klade důraz na ekologickou zkázu světa, tentokráte se dobově posouvá a uvidíme zde i nákladní automobily a létací stroje. V tahových soubojích je opět kladen důraz na palné zbraně, čímž se tato série značně odlišuje od běžných, spíše fantasy laděných, RPG. Prvek řešení hádanek pomocí nástrojů jednotlivých postav zůstal zachován.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS1 90
Po prvním dílu Wild Arms jsem toho moc nečekal. Jednička má z pohledu tradičních i netradičních JRPG řadu nedostatků (nebo možná spíše z mého zaujatého pohledu), jenže světe, div se: dvojka v podstatě eliminuje všechno, co mi mohlo na prvním díle vadit, a dokonce ho posouvá mnohem dál. Je jen asi o čtvrtinu delší, dějově bohatší, hudba rozmanitější, grafika hezčí, hádanky zábavnější, schopnosti postav variabilnější, příběh zamotanější a postavy propracovanější. Jednoduše řečeno, radost si to zahrát.  

Horko těžko bych hledal jinou JRPG sérii s westernovým zasazením, přesto si Wild Arms 2 musí vypomáhat tradičními fantasy i sci-fi motivy (opět nesmí chybět třeba hrad). Klasická městečka z místního Divokého západu už nejsou jenom westernová, jakoby se svět Filgaia posunul v čase (a ono asi ano). Dá se najít celá řada různých exotických zákoutí, koně jsem nikde ani nezahlédl a místo toho se cestuje klidně vzduchem v masivních letounech, po zemi jezdí náklaďáky, vody jsou brázděny multifunkčním plovákem a na velké dálky se již využívá teleportační zařízení skrze sofistikovanou síť orbitálních satelitů (a později kouzla). Případně se osedlá nějaký drak (ehm).  

Mapka světa je však stále věrná svému zasazení, a tak kromě několika skromných lesíků je většinou skalnatá a zpustlá, hodně členitá a s rozlehlým oceánem.
Na každém kousku pevniny je nějaký dungeon, co vypadá třeba jenom jako díra do země, haha. Nicméně hudba je tu více hravá, nežli v předchozím díle, neomílá dokola jenom pět skladeb a celý soundtrack už vyjde na necelé čtyři hodiny. Taky přibylo více „hvízdavých“ melodií a žádná z nich se mi do konce hry neoposlouchala.
Zkusím si sem pro sebe něco namátkou přidat: Mapka, Vesnička, Heimdal Gazzo, Poletucha, Ruiny, Zážeh, Grotto, Bitka, Raypoint, Boss, Jako jedno srdíčko,  Finále disku 1  

Soubojový systém i mechaniky zůstávají z minula stejné, změnily se vlastně jen postavy, jejich unikátní schopnosti a útoky. Soubojová obrazovka se vždy zase přepne do 3D režimu, ale modely postav i potvor jsou už konečně koukatelné a repertoár nepřátel obdivuhodně početný (přes 340).  

Do začátku tu máme tři základní postavy, ale časem se parta rozroste klidně až na šest členů. Jako hlavní tahoun příběhu vystupuje modrovlasý mladík Ashley (příjmením však nikoliv Riot, nýbrž Winchester). Pak je tu ranař Brad Evans a nezkušená kouzelnice Lilka Eleniak. Jejich individuální příběhy tvoří první tři úvodní kapitoly hry, kdy se seznamujeme s jejich ovládáním. Až poté se začne formovat parta vlivem příběhové motanice. Pak je tu chlapec Tim, jemuž osud chystá bolestnou ránu. Počet doplňuje bionická exorcistka Kanon a tajemná nesmrtelná dívka jménem Marivel.  

Příběhově mě hra velmi bavila, byť průzkum světa, řešení hádanek v dungeonech a snaha dostat se k truhličkám mě bavilo více. Ashley se dostává do řad ARMS (zde jako Agile Remote Mission Squad), což je něco jako speciální armádní jednotka cvičená k řešení krizových situací.
Jenže když najednou proběhne útok démonických bytostí a svět začne ohrožovat tajemná elitní skupina s názvem Odessa, všechno jde rychle do kopru. Ashley se navíc zaplete s jistým speciálním mečem, co do něj zapečetí démonickou bytost, nějakého lorda Blazera, a pak rychle formuje vlastní jednotku pod vedením mecenáše Irvinga (s příjmením Valeria, ale nevím, jak to v češtině správně skloňovat) pro boj proti zlu a za záchranu světa.
Protože Wild Arms 2 vyšel původně na dvou discích, tak první disk se zabývá právě záchranou světa, zatímco ta druhá… taky, ale podruhé. A pak ještě pro jistotu potřetí. Je to docela vtipné. Jelikož Filgaia se ocitá v ohrožení během hry hned několikrát, tvůrci tím rozhodně netroškaří. Ostatní JRPG mají co závidět. Příběh se občas hezky zamotává různými zvraty, ale takovým způsobem, že už se dá něco čekat, protože to něco visí ve vzduchu a jakmile se vyřeší jedna věc, další hned číhá za rohem.  

Navíc se objevují a řeší celkem zajímavé motivy. Ten ústřední spočívá v tom, že každý má doma milovaného člověka, který na něj úzkostlivě čeká, a že hrdinou není pouze ten, kdo vykonává hrdinské činy, ale všichni sjednocení obyvatelé světa.  

Líbilo se mi i pár příběhových motivů, které si sem vypíšu. Bylo to asi poprvé, co jsem viděl ve hře atomového draka (haha). Líbil se mi únos vlaku s dvěma vagóny a hlavní partou uvnitř, a přenos celého vlaku do jiné dimenze. Cestování na mechanickém drakovi je hrozně super, plus ta hudba na mapce světa. A v neposlední řadě obří technické bitevní vymoženosti Marivel ve stylu Rakeťáků. A taky duo groteskních záporáků Liz & Ard.   

Wild Arms 2 oplývá vtipnými momentkami, kdy jsem se musel pousmát (třeba myšlenkové pochody Colette). Místy zajímavý překlad z toho prý také dělá celkem kuriózní zážitek (nicméně já jsem se náhodou dostal k přesnějšímu fan-překladu). Dialogy, ač leckdy rozvláčné, jsou podané takovým milým, hravým způsobem.  

Na závěr tedy ještě něco k těm soubojům a mechanikám. Souboje jsou zábavné, ale nijak moc inovativní. Hráč si může vybrat, zda použít nějaký speciální útok u každé postavy, anebo klasický fyzický či kouzelný útok. Časem mi přišlo, že použít ty speciální se málokdy vyplatí, takže jsem spíš zůstával u klasických, anebo jsem šetřil postupně narůstající energii na ty opravdu nejsilnější v kombinaci s dalšími nástroji (třeba útočení víckrát za tah, změna do dočasně silnější formy, apod.), a až teprve ve finální fázi během soubojů s bossy jsem použil nějaké ty nasyslené předměty, jinak je hra na postup poměrně snadná.  

Bavilo mě i přepínání postav za účelem překonávání terénních překážek v dungeonech a řešení hádanek tím stylem, že každý umí něco jiného a vzájemně se doplňují, navíc každá postava se dokáže naučit až tři různé triky (třeba Ashley vrhá nožem, Lilka střílí ohnivou kouli, Kanon dokáže vyskákat na vysoké plošiny, Brad klade bombičky, Timův kámoš Pooka doletí k truhle přes propast a otevře ji, Marivel způsobí výboj, apod.), něco na způsob Commandos. Hra mě tím (i vším ostatním) bavila od začátku do konce a nepřišlo mi, že by měla tolik hluchých míst jako v jedničce, na hraní jsem se vždy těšil. Podle návodu jsem se pouštěl i do ryze dobrovolných míst, když se mi zničehonic s novou abilitou otevřel přístup do nějaké kobky někde na druhé straně světa. Šup tam hned pro vzácné truhličky.  

I přes všechny své přednosti, i přes jedno i druhé úžasné intro, líbivé scénky a chytlavé melodie není vše dokonalé. Třeba font se klasicky dost špatně čte a je třeba si na něj zvykat. A občas jsou ty dialogy prostě rozvleklé a ukecané. Někomu určitě nesedne tempo příběhu, i když mně naprosto vyhovuje a dostal jsem ode všeho tak akorát. Bavilo mě sledovat vedlejší život postav i jejich strasti a románky, opakované pokusy o záchranu světa v doprovodu melodické hudby.
Taky oceňuji bezedný inventář a náhodná setkání, kterých není nijak moc a dají se i do jisté míry přerušit (když vyskočí nad hlavou vykřičník a není v červené bublině, tak se dá rychle odmáčknout).  

Celkem zajímavý je i systém nalézání objektů na mapce světa, kdy je třeba použít jakýsi radar, který skenuje blízké okolí a skrze něj se nalézají městečka, dungeony a různé předměty nebo drobáky. Nejdřív na radaru není nic vidět, ale časem přibude k dispozici upgrade vyznačující objekty přímo v obrazovce radaru. Vždy mě bavilo zkoumat, co se kde ukrývá.  

Hru jsem dohrál za nějakých 40 hodin s postavami na levelech 44-47. Občas jsem přetáčel některé zdlouhavější soubojové animace, ale vlastně ani to není moc potřeba. Hra působí svižným dojmem, stále se něco děje a stále se žene kupředu. Do značné míry je i dost intuitivní, jen v poslední části už jsem trochu ztrácel přehled o tom, kam vlastně jít. Jinak jsem sbíral všechny možné upgrady pro všechny postavy a vždy jsem se vydával i do nepovinných dungeonů a plnil drobné vedlejší příběhové linky.
V rámci hraní retro JRPG je pro mě Wild Arms 2 vítaným zpestřením a již chápu jeho širokou oblibu. Po tomhle se (někdy časem) těším na další díly.
Odehráno na chatě.

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 40+ hodin
Všechny nalezené nástroje pro všechny
Všechna kouzla pro Lilku
Všichni guardiani pro Tima
Všechny mechanické zbraně pro Ashleyho a Brada 

Pro: Postavy; hudba; příběh; mechaniky; hádanky; systém náhodných setkání; radar; poletucha; scénky a animace

Proti: Font; občas ukecané

+10