WARSAW RISING: City of Heroes

Varšavu jsem si vybral jako výjimečnou vsuvku, která mě měla seznámit s hrou takového druhu a mé diváky s češtinou, která vznikla na portálu Překlady her.
Je to vskutku zajímavý počin, který se tématicky dotýká období, které se nesporně zapsalo do historie a vskutku depresi z okupované Varšavy přenáší mistrně.
V podstatě hned na začátku hra připomene hned několik dalších titulů, stylizací intra Valiant Hearts: The Great War, herní mechanikou Darkest Dungeon a zdejšími událostmi This War of Mine. Vývojáři k některým věcem přistupují po vlastní ose, ale ta inspirace právě zmíněnými je zjevná.
Pro mě to bylo první seznámení s podobným typem hry, nikdy před tím jsem nic takového nehrál a všechny hry zmíněné, které to připomíná, sice znám, ale ještě jsem neměl odvahu si je zkusit a možná škoda, protože bych nejspíš měl nutnou průpravu k hraní Varšavy.
S klidným srdcem mohu říct, že jsem hru "jednou" dohrál a dopadlo to vskutku katastroficky. Druhé zahrání, nedopadlo o moc lépe a skončí stejně katastroficky. Uvidím jestli tomu budu chtít věnovat více času, v tuhle chvíli je ta motivace spíše menší.
Nechápej mě špatně, myslím si, že to není vůbec špatná hra a jistě si své fanoušky najde, ale nemohu se zbavit pocitu, že jsou zde mechaniky nastaveny zbytečně přísně a že mi hra zcela záměrně něco neřekla, aby mě v tom pořádně vykoupala. Prakticky v obou pokusech, které jsem hře věnoval, jsem za živého boha nepřišel na to, jak nad ní vyzrát a aspoň trochu se v postupu zařídit tak, abych nemířil k úplné pohromě. Abych si zařídil dostatek surovin a nějak udržel svůj odboj bojeschopný. Každá ztráta tady zatraceně bolí, ale zisky jsou nevýznamné, nicotné a k pohromě se dopracuješ mrknutím oka.
Nebude to na dva průchody, troufám si tvrdit, že ani na 20. Mnohé je tam podmíněno těžkou náhodou a členové odboje se odemykají postupně, takže jen na potenciální složení odboje snů, kdy si po průchodu výuky už můžete skládat základní členy odboje po svém, to samo zabere tak 5 opakování a kdo ví jestli to bude stačit.
Nicméně, i přes tu depresivní hratelnost, jsem se docela dobře bavil a mít na hru více času, jistě bych ji ždímal do morků kostí, už jen proto, že se vzniklou češtinou se to dá uchopit a jistě pochopit, jestli prokouknout těžko říct, ale milovníci komplexních, na velké náhodě postavených, deskovek si zde jistě přijdou na své. Nehledě na to, že hra je sice už venku, ale ladění a vývoj stále probíhá, takže co je dnes, nemusí být pravda za týden.
Není to však nic pro občasné hráče, tady se setkáte s poměrně velkou výzvou i na normální obtížnosti. Hra dělá všechno proto, abyste prohráli a je to jen na vás, jestli to ve vás probudí odbojáře duší i srdcem a tu výzvu přijmete.
Já to zkusím za čas, s odstupem, ještě párkrát a třeba se to zlomí.