Říkal jsem si, že to znovu rozjedu, když vyšlo to nové DLC Lex Imperialis. K tomu jsem se teprve teď dostal (v průběhu 2. kapitoly), takže zatím nelze příliš hodnotit, ale hra mě chytla stejně jako předtím. Je zde klasická Owlcatí roztahanost a grafomanie, ale především co se týče soubojů, je Rogue Trader opravdu zábavný. Docela zajímavý kontrast s druhým Pathfinderem – tam přepnu obtížnost na příběhový mód, aby mě ty souboje moc neotravovaly, zatímco tady pro mě tvoří hlavní složku zábavnosti.
Družinu mám vesměs též stejnou jako minule – Idira s neskutečně silným lightning arc, sekunduje jí Cassia s podobně mocným lidless stare dvakrát za tah, pak hlavní postava a Yrliet – snipeři, Kibellah, která to neskutečně decimuje na blízko, a nakonec Argenta, u které stejně jako minule hledám způsob, jak udělat, aby nebyla jen do počtu. Teoreticky by měla být hodně dobrá – brokovnice, samopaly, útočné pušky... ale pořád nějak hraje druhé housle oproti ostatním.
Pascal, Heinrix a Abelard mě nebaví, na blízko jsou strašně slabí oproti Kibellah, a Jae má primárně užitečné skilly, ale v boji nic moc.
Družinu mám vesměs též stejnou jako minule – Idira s neskutečně silným lightning arc, sekunduje jí Cassia s podobně mocným lidless stare dvakrát za tah, pak hlavní postava a Yrliet – snipeři, Kibellah, která to neskutečně decimuje na blízko, a nakonec Argenta, u které stejně jako minule hledám způsob, jak udělat, aby nebyla jen do počtu. Teoreticky by měla být hodně dobrá – brokovnice, samopaly, útočné pušky... ale pořád nějak hraje druhé housle oproti ostatním.
Pascal, Heinrix a Abelard mě nebaví, na blízko jsou strašně slabí oproti Kibellah, a Jae má primárně užitečné skilly, ale v boji nic moc.