Dobrodružná adventura se stylizovanou grafikou od týmu vývojářů Friend or Foe Games sídlícího v Japonsku, částečně složeného z bývalých členů Team Ico (The Last Guardian).
Vžijte se do role ptáka, který je tajemným zlatým prachem proměněn v dítě a prozkoumejte poušť, hluboké jeskyně, opuštěné ruiny nebo se proleťte oblohou, abyste našli stopy, které vedou k objasnění vaší role v příběhu. Hra neobsahuje žádné mluvené dialogy a téměř žádný text, příběh je tedy vyprávěn čistě vizuálně a otevřen interpretaci.
JohnCZ
Pro Ico-like hry mám slabost a že jsem Vane byl nedávno obdarován, tak se mi v must-play seznamu, nehledě na mixed hodnocení na Steamu, vyhoupl na přední příčky.
Vane kráčí v odkazu svých duchovních předchůdců poměrně zřetelně, ale přesto si jde z velké části svou cestou. Zejména co se art a sound designu týče, což jsou zdaleka nejsilnější stránky hry a dělají z Vane vysoce zážitkovou věc. V recenzích se často skloňuje jistá zmatenost, ale osobně nemůžu říct, že bych se někde výrazněji zasekl. Naopak mi hra přišla poměrně nenáročná, byť je u ní potřeba dávat pozor. Za ručičku úplně nevede, design není vždycky úplně intuitivní a rozhodně vyžaduje od hráče vlastní iniciativu při orientaci v prostředí.
Podobné je to i s ovládáním, které je na chlup stejně tuhé jako Team Ico her, ale osobně v tom nevidím zápor. Postavička je spíše pomalejší a je u ní cítit jakási setrvačnost, takže je poměrně jednoduché s ní někam žuchnout. Osobně mi to nevadilo u Ico a nevadí mi to ani tady. Hráč ale neťape jen po svých. Velkou částí hry také prolétá v podobě ptáka. S ovládáním je to sice podobné, ale pocit z letu ve větru tvůrci navodili dokonale.
Vane ovšem není až tak úplně hrou, jako spíše uměleckým walking/flying zážitkem šmrcnutým plošinovkou. Hádanek obsahuje naprosté minimum a jsou ryze enviromentální a jednoduché, souboje absentují zcela. Hlavní gró tkví v atmosféře a velice stylovém art designu. Spojení moderní a nízkopolygonové grafiky je neokoukané, samotný vizuální design bere dech a do vkusu se mi trefil i výrazný soundtrack složený z elektronického ambientu a na patřičných místech až burácivých synťáků.
Příběhově je Vane velmi minimalistický a jeho zápletka se mě emocionálně nedotkla ani zdaleka tolik, jako třeba v The Last Guardian nebo jiných podobných žánrovkách typu Journey nebo Abzu, ke kterým má Vane také dost blízko. Výsledný dojem tedy sice až tak silný není, ale přesto mohu příznivcům výše uvedených titulů Vane doporučit. A i kdyby si to nesedlo, tak je za 4 hodinky hotovo. I se všemi achievementy.
Díky, Frite, za hru!
Vane kráčí v odkazu svých duchovních předchůdců poměrně zřetelně, ale přesto si jde z velké části svou cestou. Zejména co se art a sound designu týče, což jsou zdaleka nejsilnější stránky hry a dělají z Vane vysoce zážitkovou věc. V recenzích se často skloňuje jistá zmatenost, ale osobně nemůžu říct, že bych se někde výrazněji zasekl. Naopak mi hra přišla poměrně nenáročná, byť je u ní potřeba dávat pozor. Za ručičku úplně nevede, design není vždycky úplně intuitivní a rozhodně vyžaduje od hráče vlastní iniciativu při orientaci v prostředí.
Podobné je to i s ovládáním, které je na chlup stejně tuhé jako Team Ico her, ale osobně v tom nevidím zápor. Postavička je spíše pomalejší a je u ní cítit jakási setrvačnost, takže je poměrně jednoduché s ní někam žuchnout. Osobně mi to nevadilo u Ico a nevadí mi to ani tady. Hráč ale neťape jen po svých. Velkou částí hry také prolétá v podobě ptáka. S ovládáním je to sice podobné, ale pocit z letu ve větru tvůrci navodili dokonale.
Vane ovšem není až tak úplně hrou, jako spíše uměleckým walking/flying zážitkem šmrcnutým plošinovkou. Hádanek obsahuje naprosté minimum a jsou ryze enviromentální a jednoduché, souboje absentují zcela. Hlavní gró tkví v atmosféře a velice stylovém art designu. Spojení moderní a nízkopolygonové grafiky je neokoukané, samotný vizuální design bere dech a do vkusu se mi trefil i výrazný soundtrack složený z elektronického ambientu a na patřičných místech až burácivých synťáků.
Příběhově je Vane velmi minimalistický a jeho zápletka se mě emocionálně nedotkla ani zdaleka tolik, jako třeba v The Last Guardian nebo jiných podobných žánrovkách typu Journey nebo Abzu, ke kterým má Vane také dost blízko. Výsledný dojem tedy sice až tak silný není, ale přesto mohu příznivcům výše uvedených titulů Vane doporučit. A i kdyby si to nesedlo, tak je za 4 hodinky hotovo. I se všemi achievementy.
Díky, Frite, za hru!
Krez
Pro: umělecká stránka, soundtrack, atmosféra, hratelnost, pocit z letu, proměny prostředí
Proti: na některých místech neintuitivní design, každému nemusí vyhovovat loudavé tempo