Valkyrie Elysium

Zkraje se musím přiznat, že nejsem fanouškem série Valkyrie a téměř vůbec ji neznám, tudíž Elysium pro mě byl vstupní bod, jak to asi Squeenix původně s titulem zamýšlel aby oslovil nové hráče. Pokud sledujete nějaké JRPG fóra, skupiny a diskuze na internetech, tak jste si možná všimli, že hru nikdo z nich nepřijal s jásotem a naopak se spíše rozjela kritika co to sakra udělali s jejich milovanou JRPG sérií. Aby to vydavatel nějak zachránil, tak dal k deluxe edici remaster Valkyrie Profile: Lenneth, ale co to bylo platné... a víte co? Je to děsná škoda. Soleil jsou schopní béčkaři a mrzí mě, že se jim nedaří zaujmout.

Elysium je third-person lineární rubanice, ze které sálá budget téměř v každém aspektu. Nutno ale říct, že jde o slušnou zábavu, pokud si tedy nepotrpíte na serepetičky okolo. Není to tak dávno, co jsem komentoval titul Soulstice, který shodou okolností vyšel nejen ve stejném roce, ale i ve stejném měsíci. Valkyrie má podobný old-school vibe her ze sedmé generace konzolí, který mně osobně hodně sedne a jsem rád za každý nový titul, který se jej snaží napodobit. Jenže zatímco Soulstice byla po stránce grafiky, animací i scénáře relativně konkurenceschopná hra ve své době, tak Valkyrie v tomhle působí jako uspěchaný recyklát. Ovšem vynahrazuje to podstatně zábavnějším soubojákem! Naše valkýra Maria má k dispozici nejen různé zbraně, komba a kouzla spojené s elementy, ale taky vystřelovací hák a především čtveřici pomocníků. Ty jde během soubojů přivolat na pomoc a ačkoliv je nelze přímo ovládat, tak mi to přijde na poměry žánru jako dobré oživení a souboje mi ani po víc jak dvaceti hodinách nepřišly stereotypní na rozdíl od zmíněného Soulstice.

Pomocníky lze mimo souboje i využívat na řešení primitivních hádanek, což je šíleně nevyužitý potenciál, neb se vše omezuje na prosté vytvoření ledové plošiny nad propastí nebo zbourání zdi blokující cestu apod. Každá taková překážka působí vyloženě samoúčelně a nic by se nestalo, kdyby tam nebyla. Je to škoda i vzhledem k tomu, že jednotlivé úrovně jsou sice lineární, ale mají lehce otevřený level design a nejde tak o čistý tunel. Díky háku, se kterým se může Maria přitahovat nejen k nepříteli, ale také třeba na střechy domů, je zkoumání mapy hned o něco zábavnější a bavilo mě prolézat každý kout a hledat truhly nebo nekonečné množství beden a sudů k rozbití. Co mi však nedává v tomhle ohledu smysl je, že v hlavním questu můžete najít na každé mapě zadání side-questů, ale jejich plnění se spouští zvlášť z vaší základny. Znamená to tedy dokončení hlavní mise, pak koukání na dva loadingy a procházení krátkého úseku mapy, který jste už viděli, znovu. Asi netřeba dodávat, že jejich plnění je vám k ničemu, pokud netoužíte po maximálním vylepšení a dalších bonusech.

A nemá smysl je procházet ani kvůli příběhu. Writing není žádná sláva a často jsem se přistihl, že vlastně vůbec nedávám pozor, co postavy říkají. Zajímavá je jen poslední kapitola, která může vyústit ve čtveřici různých konců a nezachrání to ani osobnosti jednotlivých postav. Těm moc nepomáhají ani slabé animace či lipsync. Jak jsem totiž zmínil na začátku, hra působí velmi lacině a na detaily se příliš nehledělo. Nejenže to jde znát na slabých animacích, ale nejvíc bijí do očí jednotlivé mapy. Graficky jsem díky stylizaci docela spokojen, ovšem ač jsem hru dohrál dnes, tak si nevybavím nějaký pohled na krajinu či architekturu, který by se mi zapsal do paměti. Všechno je tak nějak jako přes kopírák, nikdo si s ničím nevyhrál a jde znát, že vývoj byl nejspíš hodně uspěchaný a levný. Naštěstí minimálně japonský dabing je slušný a hudební doprovod je přímo nádherný.

Ve výsledku jde o fajn "relaxační" titul, u kterého vypnete, na příběh se vykašlete a jen bezmyšlenkovitě rubete zástupy nepřátel. Pokud tedy nejste zhýčkaní dobou a přežijete béčkovitost. Jsem vlastně docela naštvaný na tu malou fanbase, kterou značka dneska ještě má, že na Elysium plivali kde se dalo, aniž by jí dali vůbec šanci. Gratuluju, nejspíš jste si úspěšně zabili tu malou naději na obnovení, kterou jste dostali. A nebylo to vůbec třeba, neb ve svém žánru jde o solidní zábavu, jejíž komerční úspěch mohl v budoucnu přinést něco víc...