Komentáře
Ve hře jste Sam Fisher, agent NSA který se s podpůrným týmem (šéf, extrační agent, IT expertka) pouští v 9 misích po stopách Kombajna Nikoladzeho. Ten se dostal k moc v Gruzii a rozjíždí špinavou válku proti USA plnou kyber útoků, trávení vody a v rukávu má schovanou i tajemnou Archu. Ač by se Gruzínský diktátor nezdál jako velký problém, na jeho straně je odpadlý čínský generál, ruský zabiják a dokonce i krysa v CIA, takže hrdinu čeká dost práce. Příběh je vyprávěn dokumentárně pomocí televizního zpravodajství, chybí mi v něm bohužel titulky, leč víceméně jsem rozuměl. A není špatný. Clancy se nezapře, ač další díly mají mnohem lepší story.
Grafika je slušná, neuráží, nenadchne, procházíte většinou různé budovy, občas se podíváte do města. Není to žádný hnus, hrdina je perfektně naanimován se všemi jeho pohyby, na druhou stranu žádnou opravdu eye-candy lokaci nepotkáte.
Hratelnost je krystalická stealth akce. Dá se to sice hrát i jako střílečka, ale problém je, že Sam střílí pouze z prvního pohledu, kde se nedá moc pohybovat, nábojů je málo, muška šíleně nepřesná (rozstřelit světlo je kolikrát umění) a nepřátelé hodně vydrží.
Hra má "jen" 9 misí, ale bohatě to stačí. Kola jsou obrovská, po okraj zaplněná nepřáteli a dostatečně rozmanitá - kromě ministerstva či vyslanectví si projdete třeba ropnou plošinu, naprosto parádní misi v ústředí CIA a samozřejmě prezidentský palác.
Takže si v každé misi najdete, čí vytvoříte rozstřílením světel "mrtvoliště", tj. temný kout kam nepřátelé nechodí a kde skládáte omráčená těla. Vyberete si nešťastníka, připlížíte se za něj, chytíte ho, klepnete pistolí a tělo odtáhnete mimo dosah. Občas se chycený nepřítel dá využít i jinak - vyslechnout, použít na skener či jako rukojmí. Nepřátelé se kryjí, vědí o sobě, na druhou stranu se rámusem dají vylákat ven a pak mimo dosah ostatních drapnout. Naprosto zásadním je noční vidění, které Vám osvětlí temnou oblast a umožní vidět tápající soupeře. Termovizi jsem zase tolik nepoužil.
Co dál? Máte pár gadgetů jako lékárničky, paklíče, vystřelovací kamery, optické kabely. Líbily se mi elektrické náboje, které omráčí soupeře na dálku a které doporučuji šetřit na těžší situace. Občas narazíte na nějaký časovaný úkol, sbíráte emaily a v nich kódy. Občas jsem se i zasmál, například když voják s gustem v kuchyni flusne do jídla nenáviděnému plukovníkovi.
Takže jsem veden profesionální ctí zkusil projít hrou bez zabíjení. Omráčil jsem a ukryl prakticky každého ve hře. Občas mě nějaký alarm utekl, občas to bylo ostré, kdy jsem místo připlížení zezadu musel použít slaboučký přední útok - Sam na dva údery zvládne každého soupeře, jenže ten mezitím střílí. Obrovskou výtkou je, že k nepřátelům se kolikrát nedá přiblížit. Kromě nejpomalejšího pohybu v přikrčení Vás totiž uslyší a otočí se, ale tím pomalým pohybem ho nemáte šanci dohnat.
Osm kol a většinu devátého jsem takto prošel, bohužel v devítce na konci se autoři rozhodli, že stealth nebude. Dvakrát se dostanete do situace kdy bojujete s nepřáteli, kteří Vás vidí i potmě a čeká se střílení. Po miliardě loadů a experimentech typu kouřový granát a dorážky loktem či střelba kamerou do hlavy jsem i to zvládl. Konec je ale pekelný, věci typu nepřátelé čekají za dveřmi, respawn z ničeho a hlavně mě zklamalo, že k Nikoladzemu se nejde dostat, musíte ho střelit skrz okno.
Přestože Splinter Cell je takový rozjezd série, je to stále výborná hra, která se s dostatkem trpělivosti dá dohrát i formou čistého stealth.
V roli perfektně nadabovaného Sama Fischera se vydáte plnit mise zadané utajovanou americkou informační agenturou. Většina misí tak spočívá v získání pečlivě střežených informací a lze je dohrát bez jediného zabití protivníka. Bohužel se ale nelze nijak vyhnout zabití hlavního padoucha hry, v čemž mě hra zklamala, jelikož jsem do té doby nemusel nikoho zavraždit a uvítal bych tedy možnost dohrát tímto způsobem celou hru.
Mise jsou nápadité a zábavné, střídají se v nich nejrůznější lokace, hráč zavítá jak do čistě nepřátelských tak i spojeneckých (sídlo CIA). Celková zápletka hry a její podání ve formě prostřižků z televizních zpráv je však mdlé a nezajímavé. Zamrzí také striktně lineární postup, který v některých případech vede k zákysům a frustraci. Některá místa postupu jsou na dosti zvláštních místech, tak trochu neintuitivně schovaná. Např. takový žebřík za ledničkou v kuchyni vietnamské restaurace vedoucí do druhého patra, o kterém nikde nepadne zmínka, je tak dokonale ukryt, že by snad bez návodu dokonale zabránil v mém postupu.
Hra obsahuje i některé velice originální prvky, např. ovládání rychlosti pohybu postavy pomocí kolečka myši, což bych uvítal i v jiných hrách na PC, kde rychlost pohybu nelze korigovat tak elegantně jako páčkou na gamepadu. Škoda, že se tato zajímavá funkce zjevně neujala.
Závěrem lze tedy shrnout, že Splinter Cell by rozhodně neměl chybět na seznamu dohraných her u všech fanoušků stealth žánru, jelikož se v tomto směru jedná o jeho špičkového zástupce. Avšak hráči, u kterých je příběh ve hrách na prvním místě, mohou tento kousek s klidem vynechat.
TIP: K PC verzi lze stáhnout textury z PS3 verze a hru tak vizuálně omladit.
Herní výzva 2021 - kategorie č. 2 - Amerika, jak ji neznáte - Normal
Hele upřímně. Při hraní v dnešní době si nějakých revolučních prvků těžko všimnete. Ve svý době ale byla práce se světlem a schovávání ve stínech celkem rachot. Jaký OPRAVDU stealthovky jste si mohli zahrát v roce 2003? Z patra mě napadá snad jen Thief (z patra...dobrý, ne? :) ). MGS počítat nemůžete, protože se jedná o v podstatě jiný žánr. Společný mají jen to, že se jedná o stealthovku, ale u MGS se až tolik na tichý postup nehrálo. Do popředí šel příběh a více akce. Splinter cell zůstal při zemi. Žádný mysteriózní příběh. Jedná se o čistý špionážní thriller. Výhoda? Není to překombinovaný (no hate. MGS sérii mám rád víc, nebojte). Nevýhoda? Příběh je nuda k posrání...
Ale vážně. Koho ten příběh upřímně bavil? Zlý člověk (s ruským přízvukem) chce víc moci a tak tahá za nitky. A jelikož tahá za nitky, tak je třeba do reálnýho dění zapojit trochu komplexnější politiky. Osobně se obávám, že by na těchto základech nefungovala ani kniha.
Podivný vsuvky, kde Sam mluví se svojí dcerou, ztělesňují velmi zvláštní snahu autorů o nějaký ztotožnění hráčů s hlavním hrdinou. Jen aby si náhodou nemysleli, že je Sam jen panák (což v tomhle díle upřímně je). Nefunguje to. Dějová linka nebaví a s přístupem moderních homosexuálů bych použil výraz "fujky". Za dobrou zmíňku stojí Samův humor. Sem tam hodí nějaký sarkastický kec, který relativně osvěží upjatý dění. To ale nijak nezachraňuje práci autorů scénáře.
Zapomeňme na příběh. Gameplay je totiž i po těch letech fantastický. Hra světel a stínů stále funguje. Nemilosrdný postup misí je osvěžující vzpomínkou na quicksave / quickload postup hrou. Přitom Splinter cell nemá moc mechanik. V podstatě stojí a padá na ničení světel, schovávání se ve stínech a občasný použití střelný zbraně. Střílení se s každou nadcházející misí trochu zvyšuje. Neznamená to sice, že poslední misi prolítnete na prasáka s postřílením všeho, co se hejbe, aniž by jste si dávali pozor, ale spíše už tak nějak víte, co si můžete dovolit a co ne. Všechno se to hraje i dnes skvěle. Abych ale jen slepě neopěvoval, tak samotný střílení je tak trošku rakovinka. Elitní operativec nedokáže rozstřelit žárovku na metrovou vzdálenost (ok, možná pět metrů, ale chápeme). Musíte totiž počítat s tím, že minete a tak se modlíte, že tentokrát Sam nebude kopyto a střelí tam, kam chcete. Jako chápu, že autoři chtěli odradit od Rambo postupu hrou, ale dopadlo to tak nějak dvousečně. Splinter Cell od vás totiž očekává, že budete občas střílet. Ke konci hry si na to začnete zvykat. Pozdě ale přece.
Rád bych také zmínil povětšinou velmi povedený level design. Jelikož těch misí není moc (ani málo), tak si autoři pěkně vyhráli s jednotlivými segmenty. Z dnešního pohledu ale zamrzí, že pro průchod mise existuje pouze jedna správná cesta. Jedná se tedy o linearitu jak prase. I tak mi přijde level design povedený.
No a co ta grafika? Na svojí dobu pecka. Je celkem škoda, že většinu hry stejně máte nasazený noční vidění. Nejvíc si tedy budete nejspíš pamatovat černobílej filtr.
Co mě ale udivovalo celou hru, tak animace hlavního hrdiny při akci. Běhání, šplhání, seskakování...v podstatě jakýkoliv pohyb působí plynule a precizně. Na to bylo opravdu radost koukat a jsem docela zaražen, že jsem takovou věc v místních komentářích nenašel. Možná jsem jedinej takovej magor, ale schválně se na ty animace při hraní zadívejte.
Samozřejmostí je fantastický dabing hlavního hrdiny. To už je ale tak profláknutý prohlášení, že jsem se chtěl vyjádřit k tomu pouze jednou větou.
Moje doporučení? Pro fandy stealthu povinnost. Pro běžnýho hráče nic moc. Pro herní nadšence (asi) ok.
Pro: stealth, na svou dobu přelomový, animace, level design
Proti: příběh, postavy, střílení, linearita
V průběhu hry budete muset 1000x hru ukládat, a 5000x načítat, protože stačí jeden přešlap, a je po misi. Nejvíc se mi vyplatilo uložit hru po každém zneškodněném nepříteli a přesunu do jiné místnosti, protože se mi často stalo, že po úspěšném zneškodnění všech nepřátel v jedné místnosti mě hned po otevření dveří do další místnosti nachytala buď kamera, nebo další nepřítel. Ano, je nejlepší se vždycky podívat kamerou pode dveře, ale někdy na to prostě zapomenete.
Bohužel se mi někdy stalo, že i po zhasnutí všech světel mě někdo spatřil, takže ano, nejlepší bylo znovu načíst hru, protože Sam bohužel moc ran nevydrží. Což je znát hlavně v akčních částech (mimochodem, skvělá hudba v pozadí), kde se musíte prostřílet za každou cenu. Nepřátelé mají prostě výdrž, a pokud se vám nepodaří je trefit do hlavy, tak je musíte docela hojně pokropit.
Délka hry je tak akorát, rozhodně vás nestačí přestat bavit, protože mise jsou různorodé (zabij, najdi, zjisti informace, zachraň, atd...). Dokonce se mi poslední mise zdála nejjednodušší, nebo alespoň jednodušší než některé mise na začátku, což bude i tím, že v průběhu hry se prostě naučíte hru líp ovládat.
Pro: skvělá stealth-action hra, design levelů, napětí, obtížnost
Proti: místy nepřesné míření
Jinak Splinter Cell nejenže testuje trpělivost, zde skutečně není prostor k sebemenší unáhlenosti. Ačkoliv ze začátku pro nepolíbeného se může stát, že ovládání bude složité, tak na něj se dá zvyknout. Mě Opsat, inventář, informace i veškerá data k misím přišli krásně přehledné, všecko hezky pěkně nalajnované a není možnost, aby se v tom někdo ztrácel. Co se týče každé mise - bez "walktroughu" jsem se neobešel. Jinak hráč musí především umět improvizovat a rozhodovat se dle toho, co vám šéf Lambert nakukal a co nabídl tréning.
Hudba mi přišla solidní, grafika na tu dobu výborná. Neladil mi rozmazanej filtr během cut scének, ale já si zvykl, občas hra ve mě vyvolala příběhem emoce, scénář hezky navazuje. Pár nedostatků.. nůž postrádám, nějaký výběr chvatů, mnohdy by se to fakt hodilo. Častá frustrace a vysoká obtížnost, naštěstí se hráč může mnoho přiučit, nutí ho to přemýšlet a čelí výzvě. Některé bugy a záseky v nějaké díře, mezeře.. to mi fakt pilo krev! Postavy výborný, pošťuchování mezi Lambertem a Fisherem super a hlavně má Fisher špičkové hlášky.. dabing nemá chybičku. Záporák slabší. Mno a naprosto překrásný interiéry, byla radost se v nich často i volně pohybovat, ačkoliv nečekejte, že vše máte přístupné. A je super, že si člověk může ukládat postup hrou každou chvíli. :-)
Potěšila mě i podobnost s 24 hodin - dcera Fishera, vloupačka na Čínskou ambasádu, některé prvky hlavní postavy..
Pro: Naprosto nádherné interiéry, pohyb, pěkný příběh, nutnost improvizovat, více možností k postupu, atmosféra, dabing, humor, přirozenost, práce se zvukem, výzva pro hráče, přehledný inventář a bohaté na informace, AI
Proti: Nulový výběr chvatů, několik otravných bugů, NEpřesnost zbraní, častá frustrace a chybí mi titulky v cut-scénách! Damn it
Čo sa hrateľnosti týka, hra je rozdelená na 10 levelov, kde viacmenej využívate tú istú taktiku schovávania sa vtieňoch. Hra je to rozhodne dobrá lebo poskytuje výzvu, a to hlavne v neskorších leveloch.
Predtým som ju považoval za Americkú a slabšiu verziu Metal Gear, (obidve hry majú podobný interface) aj keď na sa stealth tu dáva väčší dôraz, a ovládanie je oveľa lepšie. Príbeh je typický Clancyovský o tajnom agentovi, čo zachráni svet pred vojnou a zlými Rusmi (vlastne Gruzíncami), postava Sama Fishera nevýrazná, aj keď má pár dorých suchých hlášok.
Pár technických dodatkov:
-AI je trochu nevyvážená, niekedy ľahko cez nich prebehnete, inokedy vás vidia v úplnej tme a počujú čo i len najmenší šuchot. Navyše môžu vidieť cez dvere a iné nepochopiteľné miesta.
-Zbrane sú veľmi nepresné, často keď som s pištoľou strieľal na lampu, (neodrôtenú) tak sa nerozbila, aj keď by sa mala a niekoľkokrát nepriatelia zostanú stále nažive, aj keď im dám skoro jasný Headshot.
-Hra je miestasmi príliš lineárna a design úrovní občas mätúci. často sa musíte ďalej dostať cez nepovšomnuteľnú rúru a škáru a iné predmety a je tu aj otravný Backtracking.
-Nevyrovnaná naročnosť, prvá polovica je viac o vpližovaní sa, zatiaľ čo druhá je oveľa akčnejšia a nútene dochádza k prestrekám pričom Sam zomrie už po pár úderoch.
-Hra vás viacmenej núti odstraňovať niektorých nepriateľov, lebo majú pri sebe satchels ktoré obsahujú rôzne predmety a niektoré znich sú nevyhnutné na postup misie.
- podivné ovládanie, v 90% hier skáčete s medzerníkom, no v tejto hre shiftom, pretože medzerníkom používate predmety. Mierenie E-čkom a vyťahovanie inventára Control je tiež neprirodzené. Rozhodne ale oceňujem nápad ovládania postavy kolieskom myši. S kamerou som nemal vôbec problémy, môžete ju otáčať okolo celej postavy.
-Hre by sa zišlo nejaké Final score ohodnotenie, pretože nakoniec aj tak nezáleží na tom koľko nepriateľov ste zabili, koľko kariet ste našli, aké gadgety ste použili a koľkokrát vás odhalili.
A vďaka bohu, že hra má quicksave ktorý pomôže v dosť veľa ťažkých situáciách, ale nezneužívajte ho, lebo kvôli zlému uloženiu som musel prejť odznova jednu celú časť.
Hra si nakoniec ale definitívne zaslúži 80%, lebo aj keď príbeh a prostredia sú nevýrazné, lepšie technicky prepracovanú stealth hru nenájdete a pár bugov sa dá odpustiť.
Pro: Perfekne technicky vypracovaný gameplay, výborná grafika a zvuk
Proti: Nudný príbeh a prostredia, občas príliš lineárne
Splinter Cell jsem vždy srovnával s Metal Gear a tady to nebude jinak. Sam Fisher je mnohem pohyblivější a fyzicky vybavenější (asi protože Snake hulí jak fabrika) - umí dělat roznožku (kterou jsem však efektivně využil pouze jednou), běhat skrčený, má na hlavě infra vidění, které svítí jasně zelenou barvou, ale je neviditelné pro oko protivníka a také má perfektní hlášky. Se svým nadřízeným Lambertem se vzájemně dobírají a špičkují jak dva staří přátelé a mnohdy jsem měl chuť něco podobného zkusit aspoň ve škole (v práci si to nelajznu).
Příběh se točí kolem mocného kombajnu, pardon prezidenta Nikoladzeho, který chce zaútočit na Ameriku a neohrožený zabiják mu v tom má zabránit. Příběh je slušný, ale rozhodně nerozhodí sandál ani bandanu Solidovi. Narozdíl od svého kamaráda ve zbrani má Fisher jen dvě útočné zbraně, pistol a automatickou pušku s dalekohledem a dalšími vychytávkami, jako je přísavná kamera, omračovací prstenec nebo falešná kamera. Jo nemůžu zapomenout na granáty, ale ty jsem tedy nepoužil snad ani jednou. Splinter Cell má ve svém obleku ještě několik technických vychytávek, jako jsou paklíče a "rychlopaklíče" a pár dalších.
Mise jsou velice různorodé, avšak jsou jednotlivě rozděleny. Budete infiltrovat domy, vyslýchat nepřátele, lézt po barákách na rušně hlídaných ulicích, odposlouchávat cizí hovory jak to dnes obvykle dělá policie a spoustu dalšího (mise na ropné plošině byla naprosto dokonalá a takových je tu hodně). Tato hra toho nabízí opravdu přehršel a to je to, co mne na ní baví. Výzva jde ruku v ruce s ní, nezabít nikoho navíc (kromě otravných psů, do pekla s nimi v téhle hře!) a zdárně dokončit misi bez jediného spuštěného alarmu je celkem těžké, avšak Splinter Cell ukázal, že na poli takticko-špionážních her je vedle Metal Gear Solid (ok ok, ještě k nim teda připočítám tohoto plešouna) třeba počítat s další silnou značkou. Tyto dvě (fajn, tři) hry, potažmo série, mě budou doufejme doprovázet co nejdéle (i když současný vývoj nového Splinter Cellu bez původního dabéra Ironsida, nevím nevím).
Ještě bych chtěl uvést několik věcí, které mě na této hře štvaly. Snad si na nějaké vzpomenu................. Nevzpomenu. Snad jen, že když jsem ji už asi popáté dohrál před měsícem, hra nepodporuje nativní rozlišení dnešních monitorů 1080p, ale to můžu vyčítat hře z před 9 lety jen velice těžko.
Pro: vynikající hlavní hrdina, atmosféra, příběh, mise, možnosti postupu, hratelnost, zvuky
Proti: dnes chybějící rozlišení 1080p
Můj celkový dojem ze splinter cellu je, no.. špatný. Přijde mi že se snaží dost brát z předchozích stealth záležitostí - hlavně z MGS, ale ve výsledku je to celé volaké domrvené. Než se vrhnu na mechanismy, kopnu si do příběhu. Protože mě vůbec nezaujal, protože nějaké -istány (zrovna tady shodou okolností istány nejsou, ale bylo by to prašť jak uhoď), ukradené atomovky, komunisti, hrozba třetí světový, americký patriotismus, hlavní hrdina má dceru, která je tam vyloženě čistě a pouze proto, aby Sam vypadal o něco míň jako mašina na zabíjení a prostě koho tohle proboha může bavit. I když Sam je vzhledem k okolnostem vážně sympaťák. Stejně tak občasný humor poměrně bavil, takže za to by se body našly.
A teď teda mechanismy. Za prvé, linearita. Tahle hra je totální, ale fakt vyloženě totální chodba. Jestli jsem u Chameleona nadával na linearitu, tak vedle prvního SC je Chameleon sandbox jak prase. Všechno je na cestě dopředu. Cesta dopředu existuje jen jedna shodou okolností na ní leží úplně všechno. Proč lezu do budovy CIA (nebo NSA nebo co to kruci bylo za barák) kolem hlavního vchodu, kde je bezpečnostních prvků tři prdele, když na druhé straně to hlídá jen pár securiťáků a snad všechny cíle mise jsou odtamtud blíž?! Prostě totálně nastavovaná chodba. A není nic horšího, než když je cesta dál nějako skrytá, protože můžete vidět několik potenciálních východů, ale existuje vždycky jen jeden. Takže jsem a konci první mise s ambasádou skákal jak blbec na stožár lampy, na palmy, odrážel se na zeď, zatímco o kus dál na mě čekala nějaká nevýrazná trubka. Nebo jsem běhal/se plížil kolem dokola restaurace jak kokot, než jsem zjistil, že kuchař má v temném koutě za sporákem žebřík do vyššího patra. A žádnou jinou cestu nahoru. Proč? Copak je proboha tak těžké udělat ty lokace aspoň trochu normální a přirozené? Proč nemůžu zeď přeskočit na 4 místech, když k tomu povaha architektury sama vybízí, a musím použít to jedno, kterého jsem si původně vůbec nevšimnul a jal se vracet zpátky napříč úrovní v domnění, že to hra tak chce? (Další věc - z informací nevíte, kterým směrem máte namířeno. Obvykle to není problém, bo však cesta je jen jedna, ale když ji zrovna nemůžete najít, člověk by chtěl vědět aspoň jakým směrem by se měl obecně pohybovat.)
Plížení stíny mě taky iritovalo - hlavně v situacích, kdy ačkoli ze Sama byly vidět 4 zelený světýlka a okolo prostě tma jak v řiti, ukazatel viditelnosti byl na polovině a všichni mě tak taky viděli. Což je teda možná důsledkem absence nějakých efektů, ale pořád to znamená, že jsem se nemohl dost dobře ani přibližně spolehnout na tmu, kterou vidím. Odrovnávání nepřátel ručně bylo poměrně frustrující, bo kurvy i v tom šeru mají neuvěřitelně vyvinutý zrak a detekují vás v minimálně 180° radiu a při pokusu dostat se k nim zezadu mě na posledních pár metru neslyší snad jen při minimální rychlosti (jinak je systém změny rychlosti zajímavý, stějně tak náhražka za menu), kdy je zas nemám šanci dostat za chůze, takže i v absolutní tmě byla likvidace menším peklem. Navíc pokud si mě nepřítel všimnul těsně před tím, než jsem ho sejmul, nepřátelé v okolí o mě automaticky věděli. Oproti tomu i když maník do vysílačky nahlásil nalezení těla, neznamenalo to obvykle alarm. Alarm se ovšem čas od času spoušel na základě nevím čeho - i když jsem vyčistil celou lokaci a těla poschovával, o kus dál se navzdory tomu spustil alarm s tím, že někdo našel mrtvolu. Ooh a reflektory, ty mě štvaly fest - proč nejdou rozstřelit? kdejaká fpska mi dovolí rozstřelit reflektor. Tady to udělat nemůžu a dostat se do reflektoru = alarm, i když široko daleko není nikdo, kdy by mě ve světle reflektoru mohl vidět. Frustraci celkem dobře potlačovaly loading časy, neboť prakticky žádné měřitelné nebyly :)
Specialitky v arzenálu jsem využíval spíš sporadicky - nenarazil jsem na žádný vyloženě kritický moment a celou hru jsem se držel "šetření na horší časy", které v podstatě nikdy nepřišly. Specialitky jsou tu prostě při nejlepším takovými žolíky, když už vás postup klasickým způsobem nebaví, nebo nějaká situace štve. Prakticky vzato jsou ovšem k ničemu, obzvlášť když si člověk přestane dělat hlavu se supersmysly nepřátel a naopak začne do jejich hlav dělat díry. Mimochodem zbraně jsou příjemně nepřesné (a Samova zbroj mizerná), i když by bylo milé, kdyby se to dalo říct i zbraních (a zbrojích) nepřátel.
No. Prostě na mě to působí jako budgetovka. V lecčems pochybně provedená, absurdně lineární hra, příběhem i settingem pro mě těžce nezajímavá (ty Clancyovky musí být fest na jedno brdo) a skoro si říkám, jestli mě ten Chameleon nakonec nebavil víc. Asi jo. Trochu mě děsí, že zrovna tohle je druhý nejlépe hodnocený díl série, kterou řada lidí bůhvíproč chápe jako zakladatele a vlajkovou loď stealth žánru.
Jaký pocit příjemného překvapení ve mně propukl při prvním spuštění mé první stealth akce, jakou jsem měl tu možnost si zahrát, si ani neumíte představit (předtím jsem ani nevěděl co to stealth akce vůbec je). Takových možností, jako právě tady, se mi nedostávalo v žádné jiné mnou odehrané hře. Projití mise bez nutnosti nebo přímo zákazu zabití jediného člověka, slaňování ze střechy domů, lezení po pletivu, roznožka v úzkých prostorech, přitisknutí se ke zdi a mnoho dalších úkonů a vymožeností dodává Splinter Cellovi, spolu s temným prostředím, na už tak jedinečné hratelnosti. Hodně jsem využíval také rozličné funkce zbraní, jako například příchytné kamery, kterou jste vystřelili na určité místo a z něj jste pak mohli sledovat co se děje okolo.
Mezi největší zápory patří občasná lineárnost a příběh, který je, jak už píše Walome, zaměřen až moc na politiku, ale v zápalu hry si těchto nedostatků ani nevšimnete.
Pro: temné prostředí, hratelnost, hodně možností pohybu, likvidace nepřátel a funcke zbraní
Proti: příběh až příliš zaměřen na politiku, občasná lineárnost
Hlavní hrdina Sam Fisher je fešák k pohledání a jeho charisma na Vás působí i přes obrazovku, jeho mrštné akrobatické kousky jsou také super a všechny takovéto novinky pomáhají k dokonalé hratelnosti, která i napodruhé, i napotřetí působí pořádn stejně dobře.
Příběh je spíše politický a právě proto se velmi často mění herní prostředí a vychytávky, které se dají používat. Celkově vzato způsobil Splinter Cell docela pěknou paseku a poli 3D akčních stealth akcí. A neotřelý hlas Michaela Ironsidea k tomu dopomáhá velmi dobře.
Pro: Originálně technická hra, hlavní hrdina, herní prostředí, hra světel a stínů, hlas Michaela Ironsidea
Proti: Lineání mise, které působí sklíčeným dojmem
Samozřejmostí úspěchu, jak zůstat neodhalen, je Samova práce potichu a hlavně ve tmě, protože pokud se nacházíte v temném prostředí, nepřátelé vás odhalí snad jen v případě, že o vás zakopnou. To sice může pro někoho působit poněkud nepřirozeně, ale mezi tyto hráče jsem já nepatřil. Tichých prostředků, kterými Sam dosáhne stanoveného cíle, není mnoho, na eliminaci nepřátel si vystačí v podstatě jen s omračujícím úderem a krátkou či dlouhou střelnou zbraní s tlumičem. Co mi ale na těchto zbraních trochu vadilo, byla jejich ne právě velká účinnost. Možná to tak trochu byla moje vina, jelikož jsem se snažil šetřit municí a ne vždy jsem měl úspěch s jedinou střelou do hlavy, jejíž stoprocentní účinnost jsem považoval za samozřejmost, což se však občas nestalo, proto byl omračující úder můj častější styl.
Po grafické stránce jsem neměl výhrady, na 6 let starou hru je grafika velmi slušná, jen si ji hráč při častém a nezbytném používání noktovizoru tolik neužije, protože tma je v tomto díle opravdu častá.
Co dodat? Pokud bych se k tomuto stealth žánru chtěl vrátit, o čemž nepochybuji, pak si neumím představit, že bych opět nezvolil další díl série Splinter Cell.
Pro: velmi kvalitní stealth žánr, osoba hlavního hrdiny, napětí velmi slušná grafika
Proti: menší účinnost zbraní
Pro: Originální zpracování, Samovi pohyby a možnosti
Proti: Nulová znovuhratelnost, pár otravných bugů, rozpačitá AI
Grafika ale není tím nejlepším, co může hra nabídnout. Jsou to výborná hratelnost, solidní příběh a značná variabilita misí. Každou misi, překážku a nepřítele můžete překonat několika různými způsoby, což přispívá k znovu hratelnosti.
Největším mínusem této hry se tak stává absence multiplayeru, který byl zahrnut až v dalších dílech série.
Pro: příběh, atmosféra, hratelnost, originalita, variabilita, grafika, optimalizace.
Proti: absence multiplayeru.
Pro: audiovizuální zpracování, animace, hratelnost, dabing, humor, stealth
Proti: příběh, striktně lineární, nelogičnosti